Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 3
Charlotte Davisová
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 7
1 Samozřejmě i za Arkettou existoval svět – ale plnou váhu té pravdy si člověk neuvědomil, dokud sám nestál na jeho hranici. Aster se druhá strana nezdála na pohled ničím jiná. Ve Ferronu rostly stejné stromy, jarní zelené listí se chvělo ve větru a mezi nimi se jako široká hnědá řeka vinula stejná cesta. Ale tady v Arkettě existovaly dluhy prašných, plenitelé na pekelných koních, domy radosti plné dětí a mstitelé, aby křičeli nad krutostí toho všeho. A ve Ferronu: svoboda. Aster se zavrtěla na sedadle kočího nákladního vozu a rukama zvlhlýma potem pevně sevřela otěže. Jak se blížily k hraničnímu přechodu, Raven, vždycky málomluvná dívka, byla ještě tišší než obvykle a na tváři měla pečlivě neutrální výraz. Ani pro jednu z nich to nebylo poprvé, kdy pro Lady Ghosts pašovaly do Ferronu nějakou dívku, ale ani se zkušenostmi to nebylo snazší. Aster nikdy neviděla, že by strážci hranice brali své povinnosti na lehkou váhu. Když Aster zastavila, bedny vzadu poskočily. Před nimi byl ve frontě na prohlídku jeden vůz. Za ním stála vojenská strážní věž, jedna z tuctů, které lemovaly hranice a tyčily se do výšky jako řada stromů. Na vrcholku nejbližší věže Aster rozeznávala arkettského vojáka v šedé uniformě; v rukách měl voltrickou pušku namířenou na řadu vozů dole. To byla dohoda, kterou oba národy
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 8
8
CHARLOTTE DAVISOVÁ
uzavřely k ochraně svých hranic – Arketta poskytla muže a Ferron poskytl zbraně. Jediný výstřel z téhle pušky projel skrz člověkem jako blesk. „Udělej mi laskavost a zkontroluj, že máš propustky v brašně, ano?“ polohlasně zamumlala Aster. „Sakra, dobře víš, že jsem je kontrolovala před mílí,“ připomněla jí Raven. „No tak je zkontroluj znovu. Nepotřebuju nás dostat až tam a zjistit, že jsme je mezitím ztratily.“ Raven zacukaly rty v úšklebku, ale vyhověla jí, štíhlými prsty prohrábla svou brašnu, aby se ujistila, že tam vládní dokumenty pořád jsou. Raven vždycky byla pozoruhodná dívka – vysoká, štíhlá, s červenohnědou kůží posetou bílými skvrnami. Dlouhé černé vlasy měla zacuchané v tenkých dredech a její značku, kaskádu havraních per, která se leskla ve světle, jen částečně zakrýval vysoký límec jejích šatů. Ona i Aster byly oblečené jako fortuny – majetek – nějakého obchodníka a jejich propustky byly oficiální dokumenty podepsané začarovaným inkoustem a dokazovaly jejich totožnost. Prašní bez nich nesměli překračovat hranici do Ferronu a arkettská vláda je obvykle vydávala jen těm pár mimořádným šťastlivcům, kteří si odpracovali svůj dluh a vysloužili si svobodu. Toto pravidlo však mělo vzácné výjimky a jednou z nich byly propustky pro Šťastné dívky, které si nějaký zákazník přímo koupil jako družky – nebo fortuny – a které mohly překročit hranice spolu s ním. Ne že by snad Aster někomu patřila, už ne. Propustku jí daly Lady Ghosts – a těm ji zajistil jeden z jejich anonymních spojenců ve vládě. Dokumenty bylo nemožné zfalšovat a pro spojence bylo jejich získání nesmírně drahé. Kdyby neprošly prohlídkou, nebyly v sázce jen životy Aster a Raven – šlo o celou síť, kterou Lady Ghosts vybudovaly. „Vidíš? Jsou přesně tam, kde jsem je nechala,“ zašeptala Raven
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 9
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
9
a ukázala Aster papíry. Aster cítila, jak se její výraz nepatrně uvolnil. „Není třeba dělat si starosti, šéfko.“ Šéfka. To slovo znělo v Asteřiných uších falešně. Devatenáctiletá Raven byla o rok starší než Aster a taky byla s Lady Ghosts déle. Ale Aster získala velení těchto misí díky svým zkušenostem z cest – jako by pohánění zpola divokých přátel napříč Svrabem mělo cokoli společného s pokusem vést organizované vzbouřence. Byla hrdá na respekt, který jí ostatní Lady prokazovaly, ale s tím spojená očekávání byla drtivá. Nemohla si dovolit selhat. Už to byl skoro rok od chvíle, kdy Aster a ostatní uprchlice z Green Creeku našly Lady Ghosts. Mezitím bylo veřejnosti řečeno, že jsou všechny mrtvé, že byly zajaty a zabity na útěku statečnými strážci zákona, kteří je pronásledovali. Aster měla podezření, že tuhle lež vypustil Jerrod McClennon, hlava nejbohatšího rodu vlastníků v Arkettě, aby si zachránil pověst, když utekly z jeho panství. Ve skutečnosti byly Clementine, Tansy a Mallow převezeny za hranice do Ferronu. Samozřejmě, jedinou výjimkou byla Violet, kterou musely cestou opustit. Ale Aster se ve své tvrdohlavosti nedokázala přinutit uvěřit, že Violet je mrtvá. Pokud McClennon lhal o ostatních, lhal i o ní. Muselo to tak být. Violet mohla tu noc přežít. Mohla nějak přežít i všechno, co jí McClennon od té doby připravil. Možná dokonce mohla i ona sama nějak utéct. A jakmile bude mít Aster důkaz, vrátí se pro ni. Do té doby ji svědomí nenechá na pokoji bez ohledu na to, kolik dalších Šťastných dívek dostane do bezpečí. Soustřeď se na aktuální úkol, ostře si řekla Aster, než do ní vina mohla zabořit zuby ještě hlouběji. Dívka, která teď byla vzadu v jejich voze, zdaleka nebyla v bezpečí. Dobrá zpráva byla, že tihle pohraniční strážci spolu s většinou zbytku světa věřili, že je Aster mrtvá. Kromě toho teď vypadala
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 10
10
CHARLOTTE DAVISOVÁ
úplně jinak. Ostříhala si vlasy do vojenského sestřihu. Změnila si značku z květu astry ve vycházející slunce. A byla oblečená jako drahocenná fortuna, ne jako bandita na útěku. Nebyl důvod, aby ji někdo poznal nebo podezíral, že je někým jiným, než za koho se prohlašuje. Ale přece… Dva vojáci mávli na vůz před nimi, že může jet. Aster trhla opratěmi a vedla koně dopředu. Když se přiblížil jeden z vojáků, stiskla rty. Byl vysoký, s pronikavýma očima, s rysy jako vytesanými ze skály a beze stínu u nohou: prašná krev, jako většina obyčejných vojáků v arkettských ozbrojených silách – za celoživotní službu bude dluh jeho rodiny odpuštěn. Zlaté knoflíky na neposkvrněné břidlicově šedé uniformě se leskly ve světle pozdně odpoledního slunce. Stejně jako jeho společník na strážní věži byl ozbrojený voltrickými zbraněmi: dvěma pistolemi, které Aster bzučely v uších na hranici slyšitelnosti jako hejno much. „Papíry,“ řekl Aster znuděným tónem a natáhl chlupatou ruku. Pak vykulil oči, když uviděl Asteřinu a Raveninu značku. „Máte propustky, děvčata?“ zeptal se drsněji. „Ano, pane, tady jsou,“ nevzrušeně odvětila Aster. „Převážíme zboží pro našeho držitele. Potkáme ho hned na druhé straně hranice.“ Podala propustky vojákovi, spolu s vývozními doklady pro náklad. Ten si dal před oko lupu a pomalu papíry zkoumal. Pokud je propustka pravá, očarovaný inkoust bude při pohledu přes lupu svítit. „Ve službách Anthonyho Wise,“ přečetl nahlas pomalu. Podíval se na Aster a Raven a koutkem úst mu cukl úšklebek. „No, nemáte vy ale kliku, že jste našly speciálního kunčafta, co je ochotný nechat si vás napořád? Povězte mi, co dělá pan Moudrý, že posílá svý Štěstky, aby mu vyřizovaly obchody? To mně moc moudrý nepřipadá.“ Aster se napjala, ale Raven nepatrně potřásla hlavou.
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 11
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
11
„Ferron je podivná země. Pan Wise se tam nahoře cítí osamělý,“ řekla Aster vyrovnaným tónem. „Už jsme tam jely padesátkrát, navštívit ho. Tentokrát s sebou ale máme i nějaký náklad. Proč by za to měl platit někomu jinému, když my už známe cestu?“ Vojákovi přelétl po tváři stín pochybností. Aster neodvrátila oči, přinutila tělo zůstat v klidu, i když jí mysl horečně běžela. Pokud je na tomhle stanovišti už dlouho, mohl by vědět, že ony dvě nejsou stejné Šťastné dívky jako ty, pro které si Anthony Wise posílal v minulosti. Lady byly na tyhle věci opatrné, ale bylo tu příliš mnoho neodhadnutelného, příliš mnoho míst, kde se něco mohlo pokazit… Nakonec voják odložil lupu a vrátil jí propustky zpět. Aster si potichu vydechla. „Povídá se tady, že vezete náklad žvýkacího tabáku,“ řekl. Teď držel vývozní doklady. „Budu se muset kouknout dozadu.“ „Jistě, pane.“ Než slezla dolů z kozlíku, Aster se na Raven povzbudivě usmála. Za tím úsměvem jí ale vyschlo v ústech. Vezly krabice tabáku – ale to samozřejmě nebylo všechno. Aster odvedla vojáka kolem vozu dozadu; uvědomovala si, že se jeho pohled táhne za ní jako pomalu kapající sirup. Šel za ní příliš těsně, na krku cítila jeho vlhký dech, ze bzučení pistole jí trnuly zuby. Aster polkla vztek, polkla starý strach, který jí sevřel útroby a plíživě jí stoupal hrdlem. V domě radosti bývali vojáci jedni z nejhorších, zoufalí a zděšení nebo opilí svou omezenou mocí, hledali dívky, které by mohli ve svých zjizvených rukách zlámat. Pokud si tenhle nic nezkusil, bylo to jen proto, že respektoval právo jejího vlastníka. „Dobrá, koukněme se na to,“ zabručel a netrpělivě Aster odstrčil, aby prozkoumal bedny naložené vzadu na voze. Znovu se podíval na vývozní doklady, pak vyskočil nahoru a začal s prohlídkou. Když sundal z bočnice páčidlo a otevřel jím nejbližší
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 12
12
CHARLOTTE DAVISOVÁ
bednu, Aster zatajila dech. Čekala, že k tomu dojde – ke kontrole zboží. V téhle první bedně nebylo nic nezákonného, co by mohl najít, ale kdyby našel falešné dno v poslední bedně vlevo… Zvedl paklík tabáku, převrátil ho v rukách a položil zpátky. Přesunul se k další bedně. Lady Ghosts tabák samy vypěstovaly a zabalily. Bylo to nutné, aby udržely fikci o Anthonym Wiseovi. Ve skutečnosti na prodeji tabáku dost vydělávaly, ale o to nešlo. Hlavní bylo dostat se přes hranice. Nakonec došel voják k poslední bedně. Vypáčil ji, prohrabával se jejím obsahem. Aster se napjala, v duchu prosila dívku v sobě, aby zůstala zticha, v klidu. Pak voják spokojeně vydechl a nechal víko zaklapnout. „To bude stačit,“ řekl a seskočil z vozu. „Padejte odsud.“ Aster cítila, jak ji zaplavila úleva. Pospíšila si zpátky na kozlík, kde na ni čekala Raven. „No?“ šeptem se zeptala Raven. „Je to dobrý,“ zamumlala Aster a vzala opratě. Voják na ně mávl, ať pokračují, a tak vyrazila po cestě. Ale ujely sotva pár stop, když mu jeho parťák cosi zašeptal a voják se rozběhl zpět k Aster, ruku na pouzdru pistole. „Stůjte,“ řekl. Co sakra? Aster s Raven se po sobě vyděšeně podívaly. Na kratičký okamžik zvažovala, že by pobídla koně do cvalu a prohnala se skrz kontrolní stanoviště. Mohly by být za hranicí a půl míle dál po cestě, než by vojáci nasedli na koně. Ale sniper na strážní věži… Ne. Takhle to Lady Ghosts nedělají. Lady Ghosts nedělaly nic tak, jak Aster velel instinkt – bojuj, nebo utíkej. Udržely se tak dlouho jen proto, že byly nenápadné.
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 13
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
13
Musela zůstat v klidu. „Pane?“ zeptala se a podívala se vojákovi do očí. „Můj parťák mi řekl, že z domu radosti ve Firegulchu hlásili zmizení nějaký dívky vašeho věku. Ukažte mi znova značky.“ Aster si shrnula límec, aby odhalila zbytek značky, sluneční paprsky, které se jí natahovaly po straně krku. Raven udělala totéž, ukázala vojákovi kaskádu per na krku. Voják přimhouřil oči, pak přikývl. Ustoupil a mávl na ně. „Povězte panu Wiseovi, ať příště neposílá se svojí prací svý ženský, slyšíte?“ zahulákal za nimi. Aster neodpověděla. Zůstaň v klidu, říkala si. Ale nebyla klidná. Byla napjatá, čekala na náhlý výkřik, že je poznali, na vystřelený blesk, který projede vozem. Teprve když o půl míle dál cesta zahnula za zatáčku, začalo jí srdce zpomalovat. Vydechla a podívala se na Raven, která vytáhla stříbrnou čutoru a krátce si lokla. „Můžeš se uklidnit,“ řekla jí Raven a pousmála se. „To nejhorší máme za sebou.“ „Vždycky se to může zhoršit. Zatraceně, uklidním se, až budu chtít,“ zabručela Aster. Zároveň však cítila, jak jí oplácí úsměv. „Přísahám při mrtvých, na vteřinu jsem si myslela, že toho bastarda podříznu.“ „Já taky,“ odfrkla Raven. „Ale udržela sis chladnou hlavu. Víš, zlepšuješ se v tom.“ Aster při té chvále ucítila, jak ji hřeje hrdost. Raven jí vždycky připomínala kočku – k většině rezervovanou, ale k těm, kdo si vysloužili její důvěru, vášnivě loajální. Pokud si ji po třech podobných misích konečně získávala, bylo to určitě dobré znamení. Pokračovaly po cestě a Aster znovu zasáhlo vědomí, že vstoupila do jiného světa. Věděla, že Ferron není dokonalé místo – k tomu měl daleko –, ale na rozdíl od Arketty nikdy nebyl vězeňskou kolonií staré Říše, nikdy nepoznal stovky tisíc lidí, přivlečených z bezpočtu dalších území, které Říše dobyla. O generace později
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 14
14
CHARLOTTE DAVISOVÁ
prašní pořád spláceli svůj dluh, už ne padlé Říši, ale podnikavým vlastníkům, kteří zaujali její místo. Zúčtování: při něm bylo každé jídlo, které lidé prašné krve snědli, každý steh na šatech, které si oblékli, a každé přenocování pod střechou pronajatou od vlastníků připočteno na nekonečný účet, který nemohl plat žádného dělníka nikdy splatit. A pro ženy byly jediným „únikem“ domy radosti. Ale někde v hlavním městě Ferronu, ve Steelway, teď žila Asteřina sestra se svými přáteli v mnohem skutečnější svobodě. Když si Aster znovu vzpomněla na Clementine, sevřela se jí hruď náhlou nesnesitelnou bolestí. Nikdy nebyla od sestry oddělená tak dlouho. Cítila se bez ní rozervaná. Snad se podobně cítili její předkové, když jim odřízli stíny. A potom tu byla Tansy, a Mallow, jejíž dobrá nálada jí chyběla víc, než si dřív dokázala představit, a Zee, na jehož neochvějnost si tak zvykla spoléhat, až jí teď bez něj připadala půda pod nohama nejistá. U mrtvých, bylo to takové pokušení, prostě jet dál a zmizet do nového života s nimi… Ale ty máš práci. Konečně Aster a Raven narazily na dva mladé muže prašné krve, kteří seděli vzadu na prázdném voze po straně cesty. Mladíci měli hrubé flanelové košile s dlouhými rukávy a přes ně džínové overaly. Aster je nepoznala, ale odpovídali popisu ferronských kontaktů, který jí daly Lady Ghosts. Ten vlevo zvedl levou ruku, aby Aster pozdravil. Pak přeskočil postranici vozu, a když zastavily, šel je přivítat. „Pěkný den na procházku,“ řekl neutrálně. „Vypadá to na déšť,“ odpověděla Aster, čímž dokončila heslo. Jakmile to dořekla, mladík se široce usmál. „Jedete pozdě,“ řekl. „Dělali jsme si starosti.“ Aster slezla dolů z kozlíku a stiskla mu ruku. „Zdrželi nás při hraniční kontrole. Nic vážného.“
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 15
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
15
„No, jsem rád, že jste to zvládly.“ Mladík a jeho společník začali přenášet bedny z Asteřina vozu do prázdného. Poslední bedna vlevo byla tak těžká, že ji museli zvednout oba. „Nejcennější náklad je v téhle?“ zeptal se druhý mladík. Aster přikývla: „Dobře se o něj postarejte.“ „To my vždycky.“ A jak řekli, zacházeli s bednou opatrně. Sundali ji z Asteřina vozu dolů a vytáhli ji zezadu na druhý. Až ji později otevřou, dívka uvnitř vykročí do nového života. „Kdybyste pro mě mohli udělat ještě jednu věc,“ řekla potichu Aster, když se mladíci vrátili kolem vozu dopředu. Podala jednomu z nich složený list papíru. Možná nemůže svou sestru vidět, ale to by sakra bylo, aby jí aspoň nenapsala. „Až se dostanete do Steelway, ptejte se po dívce se značkou mandarinky a předejte to, prosím. Povězte jí, že je to od Dawn.“
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 16
2 Než padla noc, byla už Aster zpět v hlavním stanu Lady Ghosts, v ložnici, kterou sdílela s Raven a dvěma dalšími uprchlými Šťastnými dívkami, Hannah a Lucille. Zatímco ty dvě už odešly do jídelny, aby povečeřely s ostatními, Aster a Raven se převlékaly z kupeckých šatů, které měly při misi. Teplé žluté světlo lucerny se rozlévalo po místnosti z jediného odkládacího stolku, který stál mezi dvěma kavalci, a zmačkané šaty byly poházené po podlaze. Tady dole pochopitelně nebyla žádná okna – opuštěný důl, který Lady Ghosts nazývaly domovem, byl ukryt čtvrt míle pod zemí –, ale Raven nakreslila olůvkem pár obrázků Arketty, aby jim připomínaly svět venku. Svrab, na který se snášel soumrak, Zlaté moře zvlněné větrem, město Northrock v odlescích stříbra měsíce… V jejích kresbách byla přízračná krása, temné stíny a těžké linky prozrazovaly cosi z temnoty, kterou Raven a ostatní dívky sdílely. Přestože se však Aster krajinky líbily, Raveniny autoportréty měla ještě raději. Většina z nich byly kresby Raven v současnosti, s odlesky kočičí panovačnosti v očích, s vlasy zdobně vyčesanými nahoru nebo splývajícími volně dolů kolem tváře. Ale bylo tu i pár kreseb, na kterých byla jako dítě, kdy se ještě snažila žít jako chlapec a měla jméno, které jí teď bylo cizí. Raven jí vysvětlila, že její kresby pro ni byly skutečné jinak než svět, bylo to jediné místo,
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 17
SESTRY ZÚČTOVÁNÍ
17
kde si mohla sama sebe představovat jako dívku, jíž nikdy neměla být, nebo jako ženu, jemnou a s ladnými křivkami. Bylo to něco, co na ní Aster vždycky obdivovala a dokonce jí to záviděla – nejen schopnost představit si jiný svět, ale přivést ho k životu. „Tak co, povíš mi to?“ zeptala se jí Raven ze své postele, kam se usadila, aby si sundala punčochy. Aster se snažila přetáhnout si přes hlavu své vlastní šaty. „Co ti mám povědět?“ zamumlala skrz látku. „Povíš mi, jaký vzkaz se pokoušíš poslat Clementine?“ „Nemám tušení, o čem mluvíš.“ „Ale no tak,“ řekla Raven a zvedla obočí. Měla intuici, která Aster občas připomínala Clem – a tím těžší pro ni bylo jí lhát. „Viděla jsem, jak jsi něco podstrčila tomu vozkovi. Vím, že to nebylo pro něho.“ Aster obrátila oči v sloup a odhodila kupecké šaty stranou. Na holých sytě hnědých pažích, svalnatých od zvedání závaží a úderů do těžkého vaku, jí naskočila husí kůže. Měsíce poté, co se připojila k Lady Ghosts, se Aster snažila získat větší sílu – už nikdy se nechtěla cítit tak zranitelná jako ty první dny na útěku, tak slabá, že ani nedokázala rovně sedět v sedle. „Poslyš, já se rozhodně nechystám žalovat Priscille,“ pokračovala Raven, když se Aster nechytila na udičku. „Jenom tě varuju, pokud to zjistí, nebude šťastná. Znáš pravidla – žádný kontakt s vnějším světem bez jejího souhlasu.“ Priscilla byla vůdce Lady Ghosts, laskavá starší žena, která před rokem jako první uvítala Aster a ostatní dívky z Green Creeku. Aster nespokojeně prohrabávala svou truhlu s oblečením a mračila se. Priscilla byla ve všem pravý opak mamá Fleur – trpělivá, štědrá, shovívavá. Aster Priscillu respektovala. Poslední, co chtěla, bylo zklamat ji. „V dopise není nic, s čím by si měla dělat starosti,“ řekla Aster. „Takže připouštíš, žes ho napsala.“
Stastne divky 2_kor2.qxp_Sestava 1 06.02.22 18:34 Stránka 18
18
CHARLOTTE DAVISOVÁ
Aster se naštvala: „Podívej, prostě jsem chtěla napsat Clem, ujistit se, že se jí daří dobře. Dokonce i v domě radosti jsem mohla… nikdy předtím jsme nebyly takhle rozdělené. Ale nejsem hloupá, nepsala jsem otevřeně. I kdyby ten dopis padl do špatných rukou, nikdo by ho nedokázal vystopovat zpátky k nám.“ Převlékly se. Raven vklouzla do své oblíbené sukně a blůzky, zatímco Aster se navlékla do obnošených červených farmářských šatů. Měly dlouhý rukáv a sahaly až ke kotníkům, bylo to praktické oblečení, které Lady Ghosts obvykle nosily, když nebyly v přestrojení. Když si zavázala kotníkové boty, vydala se za Raven do jídelny, aby se přidaly k ostatním a povečeřely. První týdny s Lady Ghosts byly jako ze sna, a občas to tak bylo i teď. Žít s padesáti ženami bylo v mnoha směrech jako ocitnout se zpátky v Green Creeku – přátelství a třenice, vznikající mezi stejně starými dívkami, obvyklé stížnosti na pleť a roztřepené konečky vlasů, dohady a klevety, které se předávaly od úst k uchu. Ale všechny dívky v Green Creeku byly vězni, zatímco všechny dívky ve Hřbitově tady byly z vlastní vůle. Doly možná neměly luxus domu radosti, ale ve vzduchu tu neviselo utrpení – a to byl zásadní rozdíl. Dokonce i teď, když Aster procházela slabě osvětlenou podzemní chodbou, cítila větší vděčnost než kdykoli předtím při chůzi po zdobných kobercích v chodbách sídla v Green Creeku. Aster a Raven vešly do jídelny, místnosti s nízkým stropem, plné zašlých dřevěných stolů, na nichž stály důlní lucerny. Žlutohnědé světlo zalévalo tváře bývalých Šťastných dívek, které se tísnily na lavicích. Už začaly jíst, skláněly se nad talíři nebo se natahovaly pro džbány s vodou. Ale ve chvíli, kdy uviděly Aster a Raven, ostatní Lady Ghosts propukly v jásot. Aster cítila, jak se červená, zatímco se kolem rozléhal aplaus. „Blahopřeji k dalšímu úspěšnému překročení hranic, Lady,“ řekla Priscilla, jakmile hluk utichl. „Letos už pošesté. To jsou