Issuu

john

grisham pohledávka

EUROMEDIA®

Přeložila Marcela Nejedlá

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 4

13.12.2018 19:45:39

Konec roku přinesl obvyklé oslavy svátků, i když v domácnosti Frazierových toho k radování moc nebylo. Paní Frazierová si odbyla povinnost ozdobení malého stromku a zabalení několika levných dárků, upekla sušenky, o které ve skutečnosti nikdo nestál, a jako vždy si na stereu pouštěla pořád dokola Louskáčka a odhodlaně si k tomu pobrukovala v kuchyni, jako by opravdu přišlo radostné období. Jenže věci byly všechno jiné, jen ne radostné. Pan Frazier se před třemi lety odstěhoval a nebyl ani tak postrádán, jako opovrhován. Netrvalo dlouho a sestěhoval se se svou mladou sekretářkou, která, jak se tak seběhlo, byla už tou dobou těhotná. Paní Frazierová – opuštěná, ponížená, zlomená – se s tím pořád ještě vypořádávala. Louie, její mladší syn, měl domácí vězení, byl propuštěný na kauci, a měl před sebou drsný rok, kdy bude čelit obviněním kvůli záležitostem kolem drog a dalším. Neprojevil žádnou snahu své matce koupit něco, co by připomínalo dárek. Vymlouval se, že nemůže opustit dům kvůli soudem nařízenému monitoru, který měl připevněný na kotníku. Ale i bez něj nikdo nečekal, že by se Louie nějak trápil sháněním dárků. Předešlý rok stejně jako ještě o rok dřív měl kotníky zcela volné a ani tak se neobtěžoval vrhnout se do víru nákupů. 5

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 5

13.12.2018 19:45:39

Mark, starší syn, přijel domů z hororu právnické fakulty, a i když byl ještě chudší než jeho bratr, zvládnul matce koupit parfém. Podle plánu měl absolvovat v květnu, složit advokátní zkoušky v červenci a začít pracovat ve washingtonské firmě v září, což byl náhodou právě ten měsíc, kdy se na soupis soudních případů měl dostat Louie. Jenže jeho případ by se před soud neměl dostat ze dvou velmi dobrých důvodů. Zaprvé, chlapci od tajné policie ho chytili při činu, když prodával deset sáčků cracku – dokonce existovalo i video –, a zadruhé, ani Louie, ani jeho matka si nemohli dovolit slušného právníka, který by ten binec zvládl. Během svátků jak Louie, tak paní Frazierová trousili poznámky o tom, že by se do toho Mark mohl vložit a nabídnout se, že by bratra obhajoval. Snad by se daly věci trochu oddálit až do druhé části roku, kdy Mark už bude připuštěn jako obhájce – už jím stejně prakticky byl –, a jakmile bude mít licenci, nebude už naprosto jednoduché najít některou z těch formalit, o kterých člověk pořád čte, a dosáhnout toho, že budou žaloby staženy? V těch jejich malých fantaziích bylo pár poměrně velkých děr, ale Mark o tom odmítl diskutovat. Když začalo být na Nový rok jasné, že Louie má v plánu nejméně na deset hodin zabrat pohovku a dívat se na fotbal, Mark se tiše vytratil a odjel ke kamarádovi. Když se v noci vracel domů, ke všemu řídil pod vlivem, rozhodl se utéct. Vrátí se do Washingtonu a bude zabíjet čas ochomýtáním se kolem té právnické firmy, kde bude brzy zaměstnaný. Do začátku semestru zbývají skoro dva týdny, ale po deseti dnech poslouchání Louiových nářků a skuhrání nad jeho problémy, nemluvě o Louskáčkovi nonstop, toho měl Mark dost a těšil se na poslední semestr školy. Nastavil si budík na osmou ráno a nad kávou matce vysvětlil, že se musí vrátit do Washingtonu, protože ho tam potřebují. Omlouvám se, že odjíždím o něco dřív, než jsme se domluvili, mami, a je mi líto, že tě tu nechávám samotnou 6

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 6

13.12.2018 19:45:40

s tím tvým zlobivým klukem, mami, ale já odjíždím. Není to moje dítě, abych ho musel vychovávat. Mám svý vlastní problémy. První problém bylo jeho auto, Ford Bronco, kterým jezdil už od střední. Tachometr se zasekl na třech stech tisících kilometrech, a to bylo někdy v polovině vysoké. Zoufale potřeboval nové palivové čerpadlo, což byla jen jedna z mnoha položek na seznamu nutných oprav. Pomocí lepenky a kancelářských sponek se mu dařilo v uplynulých dvou letech drátovat a flikovat motor, převodovku i brzdy, ale s čerpad lem mu to nějak nešlo. Fungovalo, ale s nižší kapacitou, než bylo normální, takže bronco dokázal vyvinout maximální rychlost devadesát kilometrů za hodinu na rovině. Aby ho na rychlostních silnicích nesmetl některý z osmnáctiválců, držel se Mark malých silniček Delawaru a východního pobřeží. Dvouhodinová cesta z Doveru do centra Washingtonu tak trvala dvakrát tak dlouho. To mu poskytlo dostatek času ke zvážení svých dalších problémů. Číslo dva byla jeho dusící se studentská půjčka. Univerzitu ukončil s šedesátitisícovým dluhem a bez práce. Jeho otec, který tou dobou byl zřejmě šťastně ženatý, ale také zadlužený, ho varoval před dalším studiem. Prohlásil: „Sakra, chlape, čtyři roky studií, a jsi šedesát tisícovek v mínusu. Vypadni z toho, než to bude ještě horší.“ Jenže Markovi se zdálo, že brát si k srdci otcovy finanční rady je bláznovství, a tak několik let střídal různé příležitostné práce, pracoval jako barman a rozvážel pizzu a handrkoval se s poskytovateli půjček. Nebyl si teď vlastně jistý, odkud se ten nápad na právnickou fakultu vzal, ale jasně si vzpomínal, jak zaslechl rozhovor dvou členů kolejního bratrstva, kteří vydatně popíjeli a přitom probírali závažná témata. Mark tenkrát pracoval jako barman, místnost byla poloprázdná a po čtvrté rundě vodky s brusinkovým džusem mluvili muži dost hlasitě na to, aby je slyšeli všichni. Vykládali spoustu zajímavých věcí, Mark si navždycky zapamatoval dvě: „Velké washingtonské 7

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 7

13.12.2018 19:45:40

právní firmy najímají jak šílené.“ A potom: „Platy začínají na sto padesáti tisících ročně.“ Nedlouho nato narazil na kamaráda ze střední, který studoval prvním rokem právnickou fakultu Foggy Bottom ve Washingtonu, a ten chlapík mlel o svých plánech vrhnout se do studia, dokončit školu za dva a půl roku a pak nastoupit k velké firmě za tučný plat. Federální vláda na studenty přímo valí půjčky, kdokoliv může studovat, no samozřejmě, absolvuje s horou dluhů, ale není to nic, co by nemohl umořit během pěti let. Přinejmenším pro jeho kamaráda dávalo dokonalý smysl „investovat do sebe“ s dluhy, protože to člověku zaručí celou budoucnost, kdy bude vydělávat jmění. Mark po té návnadě skočil a začal studovat na přijímací test na právnickou fakultu. Výsledkem bylo nijak oslnivých 146 bodů, ale to přijímací komisi na právnické fakultě Foggy Bottom zvlášť netrápilo. Stejně jako jeho předchozí studium s anemickým průměrem 2,8. Právnická fakulta Foggy Bottom ho přijala s otevřenou náručí. Jeho žádosti o půjčku byly rychle schváleny. Pětašedesát tisíc doláčů bylo prostě každoročně převedeno z ministerstva školství na Foggy Bottom. A teď, když zbýval jeden semestr, Mark nešťastně hleděl na realitu absolvování s celkovým dluhem za vysokou a právnickou fakultu, jistinu a úroky. Činil dvě stě šedesát šest tisíc dolarů. Dalším problémem byla jeho práce. Náhodou se ukázalo, že trh není zdaleka tak silný, jak se šuškalo. Nebyl ani tak živý, jak právnická fakulta Foggy Bottom hlásala ve svých uhlazených brožurách a na téměř podvodných webových stránkách. Absolventi špičkových právnických fakult pořád ještě nacházeli práci za záviděníhodné platy. Jenže FBLS nebyla tak úplně špičková fakulta. Markovi se podařilo propracovat se do právnické firmy střední velikosti, která se specializovala na „vládní vztahy“, což neznamenalo nic víc než lobbování. Jeho nástupní plat nebyl stanoven, protože firemní vedení se mělo sejít na počátku ledna, aby zhodnotilo 8

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 8

13.12.2018 19:45:40

výnos za uplynulý rok, a podle toho mělo v úmyslu nějak vybalancovat platovou strukturu. Mark během několika měsíců očekával významný pohovor se svým „půjčkovým poradcem“ o restrukturalizaci svého studentského dluhu a možnosti nějak splatit celý ten zmatek. Poradce už vyjádřil své obavy pramenící z toho, že Mark neví, kolik bude vydělávat. I to Marka trápilo, zvlášť když k tomu přidal skutečnost, že ve firmě nedůvěřoval živé duši. A ať se snažil sám sebe klamat, jak chtěl, hluboko v srdci věděl, že jeho pozice není nijak pevná. Dalším problémem byly zkoušky. Kvůli poptávce byla washingtonská verze testu jednou z nejnáročnějších v zemi a absolventi FBLS vypadávali znepokojivým tempem. Ale zase: nejlepší školy ve městě si vedly dobře. V předchozím roce měl Georgetown jednadevadesátiprocentní úspěšnost. U George Washingtona to bylo osmdesát devět procent. U FBLS bylo procento úspěšných ubohých padesát šest. Aby Mark uspěl, musel by začít studovat už teď, na počátku ledna, a ležet v knihách nonstop půl roku. Jenže tu energii prostě nenacházel, zvlášť za chladných, pochmurných, depresivních zimních dnů. Občas ten dluh vnímal jako škvárobetonové tvárnice, naskládané na zádech. Chůze byla tíživá povinnost. Úsměv nad jeho síly. Žil v chudobě a jeho budoucnost, i kdyby měl práci, byla neutěšená. A to ještě patřil k těm šťastnějším. Většina jeho kolegů měla půjčky, ale ne práci. Když se teď ohlížel zpátky, uvědomoval si, že slyšel to reptání už v prvním ročníku, a s každým dalším semestrem byla nálada ve škole stále temnější, nedůvěra pořád tíživější. Situace na trhu práce se zhoršovala. Výsledky zkoušek všech na FBLS byly zahanbující. Půjčky se vršily. Ve třetím, posledním ročníku nebylo neobvyklé slýchat studenty ve verbálních přestřelkách s profesory při hodinách. Děkan nevycházel ze své kanceláře. Blogeři školu napadali a vykřikovali drsné otázky: „Je tohle hoax?“ „Jsme na prodej?“ „Kam všechny ty peníze jdou?“ 9

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 9

13.12.2018 19:45:40

Téměř všichni, koho Mark znal, byli v různé míře přesvědčení, že (1) FBLS je podprůměrná právnická fakulta, která (2) příliš mnoho slibuje, a (3) požaduje příliš velké částky a (4) povzbuzuje k příliš mnoha dluhům, zatímco (5) přijímá příliš mnoho průměrných studentů, kteří na právnické fakultě nemají co dělat, a (6) buď nejsou patřičně připravení na advokátní zkoušky, nebo (7) jsou příliš tupí, aby je složili. Šuškalo se, že přihlášky na FBLS poklesly o padesát procent. Bez státní podpory a bez dotací takový pokles musel vést k různě bolestivým finančním omezením, a špatná právnická fakulta si mohla vést jen ještě hůř. To Marku Frazierovi a jeho kamarádům vyhovovalo. Přetrpí následující čtyři měsíce a spokojeně odejdou, aby se sem už nikdy nevrátili. Mark bydlel v pětipatrovém domě, osmdesát let starém a viditelně se rozpadajícím, ale nájem byl nízký, což lákalo studenty z George Washingtona i FBLS. Za jeho časných dní byl znám jako Cooperův dům, ale po třech dekádách studentského opotřebovávání si plně zasloužil svou přezdívku Coop, Kurník. Protože výtahy jen málokdy fungovaly, vyšel Mark do třetího patra po schodišti a vstoupil do svého stísněného a spartánsky zařízeného bytu, kde platil osm set dolarů měsíčně za čtyři sta čtverečních stop. Z nějakého důvodu to tu po poslední zkoušce před svátky uklidil, a když zapínal světla, těšilo ho, když viděl, že je všechno v pořádku. A proč by nemělo být? Majitel sem nikdy nechodil. Vybaloval si tašky a uvědomil si to nezvyklé ticho kolem. Obvykle tu s bandou studentů a tenkými stěnami býval hluk. Sterea, televize, hádky, vylomeniny, karty, rvačky, drnkání na kytary, dokonce i trombon toho nerda ze čtvrtého patra, který dokázal rozřinčet celý dům. Dnes ale ne. Všichni byli ještě pořád doma, užívali si volno a chodby byly skoro strašidelně tiché. Po půl hodině se Mark začal nudit a vyrazil ven. Kráčel po New Hampshire Avenue, vítr mu profukoval tenkou flísku i staré plátěné kalhoty, pak se z nějakého důvodu rozhodl 10

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 10

13.12.2018 19:45:40

zabočit na Dvacátou první a zastavit se u právnické fakulty, aby se podíval, jestli je otevřená. Ve městě, které nijak netrpělo nedostatkem moderních budov, dokázala FBLS vynikat svou nevzhledností. Byla to poválečná budova pokrytá nevýraznými žlutými cihlami v osmi vrstvách, stažená k sobě asymetrickými křídly, ale nějak se jí nedařilo dostát architektově snaze udělat dojem. Zřejmě to kdysi byla kancelářská budova, jejíž stěny byly bezstarostně vybourané, aby ve čtyřech patrech vznikly přecpané přednáškové sály. V pátém patře byla knihovna, zašívárna, několik velkých místností zařízených v retro stylu, zaplněných policemi s jen málokdy používanými knihami a pár replikami obrazů neznámých soudců a vědců. Fakulta měla kanceláře v šestém a sedmém patře a v osmém, co nejdál od studentů to bylo možné, sedělo vedení, děkan se ukrýval v rohové kanceláři, ze které jen málokdy vycházel. Vstupní dveře byly odemčené, Mark vešel do prázdné haly. I když oceňoval teplo, celý ten prostor na něj jako obvykle působil velmi depresivně. Jednu stěnu pokrývala obrovská nástěnka s nejrůznějšími oznámeními, ohlášeními a výzvami. Viselo tam i pár lesklých plakátků nabízejících možnosti studia v zahraničí a obvyklá směs ručně vyráběných nabídek různých věcí k prodeji – knihy, kola, vstupenky, výpisky z přednášek, doučování – a byty k pronájmu. Advokátní zkoušky se vznášely nad celou školou jako temný mrak, takže tu visely i plakáty vychvalující některé opakovací kurzy. Kdyby hledal dost usilovně, nejspíš by našel i pár nabídek zaměstnání, ale na FBLS jich během roku podstatně ubývalo. V jednom rohu zahlédl ty stále stejné staré brožury vnucující další studentské půjčky. Na opačném konci haly stály prodejní automaty, byla tu i malá kavárna, ale během prázdnin se nevařilo. Padl do odřeného koženého křesla a ponořil se do pochmurnosti své školy. Vážně to byla škola, nebo to byla jen další továrna na vysokoškolské diplomy? Odpověď se 11

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 11

13.12.2018 19:45:40

začínala vyjasňovat. Potisící si v duchu přál, aby sem nikdy nevešel vstupními dveřmi jako nic netušící student prvního ročníku. Teď, o téměř tři roky později, byl zatížen takovými půjčkami, že si ani nedokázal představit, že by je splatil. Jestli někde na konci tunelu blikalo nějaké světýlko, on ho neviděl. A proč vůbec někdo pojmenoval školu Foggy Bottom, Mlhavé dno? Jako kdyby zážitky z právnické fakulty nebyly dost děsivé samy o sobě, nějaká osvícená duše ji před nějakými dvaceti lety označila jménem, dodávajícím ještě další pochmurnost. Ten chlapík, teď už mrtvý, prodal školu investorům z Wall Street, kteří vlastnili řetězec právnických fakult, o nichž se říkalo, že pěkně vynášejí, ale pokud jde o právnické talenty, je produkce mizivá. Jak můžete kupovat a prodávat právnické fakulty? To Markovi pořád ještě bylo záhadou. Zaslechl hlasy a spěšně vyšel ven. Vyrazil po New Hampshire Avenue dolů na Dupont Circle, kde zapadl do Kramer Books na kávu a pokus o roztátí. Chodil všude pěšky. Jeho bronco v městské dopravě příliš odmítal poslušnost a zadrhával se, a tak ho nechával stát na parkovišti za Coopem, vždycky s klíčem v zapalování, ale bohužel zatím nikdo nebyl v pokušení ho ukrást. Když se zahřál, vyrazil zase ven a pospíchal po Connecticut Avenue šest bloků na sever. Právnická firma Nesse Skeltona zabírala několik pater v moderní budově nedaleko Hinckley Hiltonu. Předchozího léta se Markovi podařilo probojovat se dovnitř, když tam nastoupil jako stážista, kterému platili mnohem míň, než byl minimální plat. U velkých právnických firem se letní programy využívaly k vylákání špičkových studentů do velkolepého života. Práce se od nich moc neočekávalo. Stážistům se zadávaly směšně snadné úkoly, ale k tomu dostávali lístky na různé sportovní zápasy a pozvánky na vybrané večírky v nádherných zahradách bohatých partnerů. Jakmile se nechali svést, podepsali a po 12

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 12

13.12.2018 19:45:40

promoci byli rychle uvrženi do drtičky dvaceti hodin práce denně. U Nesse Skeltona to tak ale nebylo. Pracovalo tu jen padesát právníků, takže to ani zdaleka nebyla firma, která by patřila mezi horních deset. Mezi klienty patřily obchodní spolky – Soybean Forum, Retired Postal Workers, Beff and Lamb Council, National Asphalt Contractors, Disabled Rail road Engineers – a několik armádních dodavatelů, dychtivých urvat si svůj díl. Odbornou kvalifikaci firmy, pokud nějakou měla, udržovaly vztahy s Kongresem. Jejich letní stáže byly pojaty spíš jako využívání levné pracovní síly než k přilákání špičkových studentů. Mark tu tvrdě pracoval a dost si vytrpěl při ubíjející práci. Když mu na konci léta nabídli něco, co připomínalo zaměstnání po složení advokátních zkoušek, nevěděl, jestli má oslavovat, nebo plakat. Přesto po nabídce skočil – nic jiného neměl – a mohl se pyšně zařadit mezi těch pár studentů FBLS s budoucností. Během podzimu se snažil mírně tlačit na svého vedoucího ohledně svého nadcházejícího zaměstnání, ale nikam se nedostal. Možná dojde k sloučení prací. Možná se rozdělí. Možná bude spousta věcí, ale zaměstnanecká smlouva mezi ně nepatřila. A tak se motal kolem. Odpoledne, o sobotách, o prázdninách, kdykoliv se nudil, zastavil se ve firmě, vždycky se širokým neupřímným úsměvem na tváři, dychtivý kdykoliv se zapojit a pomoci s otravnou prací. Nebylo jasné, jestli je to nějak prospěšné, ale říkal si, že to nemůže ničemu ublížit. Jeho vedoucí se jmenoval Randall, pracoval tu už deset let a blížil se k hranici, kdy se měl stát partnerem, takže byl pod velkým tlakem. Zaměstnanci Nesse Skeltona, kterému se po deseti letech nepodařilo se stát partnerem, se tiše ukázaly dveře. Randall byl absolventem právnické fakulty univerzity George Washingtona, která se v městském žebříčku držela krůček pod Georgetownem, ale o několik stupňů výš než Foggy Bottom. Tahle hierarchie byla jasná a přísná a jejími nejhouževnatějšími zastánci byli právníci z George 13

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 13

13.12.2018 19:45:40

Washingtona. Nenáviděli to, jak na ně shlíží partička z Georgetownu, proto se snažili shlížet s ještě větším pohrdáním na kohokoli z FBLS. Celá firma páchla nejrůznějšími klikami a snobárnou a Mark si často říkal, jak se mu, sakra, může tady podařit vyšplhat nahoru. Dva zaměstnanci byli absolventi FBLS, ale měli tolik práce s distancováním se od své školy, že neměli ani chvilku na to, aby Markovi trochu pomohli. Vlastně se zdálo, že ho ignorují ještě víc než všichni ostatní. Mark si často zamumlal: „To je tedy způsob, jak vést právní firmu.“ Ale pak si řekl, že v každé profesi jsou různé úrovně postavení. Až příliš se bál o vlastní kůži, než aby si dělal starosti s tím, kde studovala konkurence. Měl dost svých problémů. Poslal Randallovi mail s tím, že by se mohl stavit a s něčím pomoct. Randall ho pozdravil se stručným: „To jste tak brzy zpátky?“ Jistě, Randalle, a jak jsi se měl o svátcích ty? Jsem taky rád, že tě vidím. „Jo, už mě všechny ty vánoční nesmysly otravovaly. Co je tu nového?“ „Dvě sekretářky zůstaly doma s chřipkou,“ odpověděl Randall. Ukázal na pořádně vysokou hromadu dokumentů. „Potřebuju tohle čtrnáctkrát oxeroxovat, srovnat a secvaknout.“ Výborně, tak zpátky ke kopírce, pomyslel si Mark. „Jistě,“ odpověděl, jako by se nemohl dočkat, až se do toho dá. Odvlekl dokumenty dolů do suterénu, do kobky plné kopírek. Další tři hodiny strávil bezmyšlenkovitou prací, za kterou nedostane ani cent. Skoro se mu stýskalo po Louiem a jeho náramku.

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 14

13.12.2018 19:45:40

John Grisham POHLEDÁVKA Z anglického originálu The Rooster Bar, vydaného nakladatelstvím Doubleday v New Yorku roku 2017, přeložila Marcela Nejedlá Obálku navrhl Emil Křižka Redigovala Alena Jíchová Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 336 Vydala Euromedia Group, a. s. – Kalibr, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 346. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Pohledavka_09_(imprimatur).indd 335

13.12.2018 19:45:48