KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 4
Přeložila Šárka Kadlecová
This edition published by arrangement with Faith Words, New York, New York, USA. All rights reserved. CROSS ROADS Copyright © 2012 by William Paul Young Translation © Šárka Kadlecová, 2013
ISBN 978-80-242-4094-7
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 5
Tento příběh je věnován našim vnoučatům, z nichž každé jako jedinečný obraz svých rodičů, každé svůj vlastní neprozkoumaný vesmír přináší potěšení i úžas, hluboce a nesmírně naplňuje naše srdce i životy. Až si jednoho dne tento příběh přečtete, nechť je pro vás okénkem k lepšímu pochopení vašeho dědečka, vašeho Boha a vašeho světa!
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 7
1 MRAâNA NA OBZORU
Nejžalostnější z lidí je ten, kdo své sny mění v zlato a stříbro. Chalíl Džibrán
V Portlandu jsou roky, kdy se zima chová jako tyran; v záchvatech vzteku prská ledový déšť a chrlí ze sebe sníh, jako by se domáhala nějakého pradávného práva zůstat královnou ročních období; v posledku jen marný pokus dalšího uchazeče o trůn. Toho roku tomu tak nebylo. Zima jednoduše vycouvala jako zbitá ženská, odešla bez povyku i pohrůžky návratu se sklopenou hlavou, v potrhaném hávu špinavě bílé a hnědé. Mezi její přítomností a nepřítomností byl sotva znatelný rozdíl. Anthonymu Spencerovi to bylo srdečně jedno. Zima ho otravovala a jaro nebylo o moc lepší. Mít tu moc, odstranil by obojí z kalendáře, spolu s vlhkou a deštivou částí podzimu. Pětiměsíční rok by byl právě tak akorát, rozhodně příjemnější než vleklá období nejistot. Při každém příchodu jara si říkal, proč vůbec zůstává na Severozápadě, a přesto si rok co rok znovu kladl stejnou otázku. Možná v té neuspokojivé všednosti bylo něco uklidňujícího. Představa skutečné změny ho děsila. Čím vyšší hradbu zvyků a jistot kolem sebe vystavěl, tím míň se mu chtělo věřit, že něco jiného, pokud je to
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 8
8 • K ¤ I Î O VAT K Y
vůbec možné, stojí za vynaložené úsilí. Známá rutina, ačkoliv občas nepříjemná, měla aspoň výhodu předvídatelnosti. Opřel se na židli a vzhlédl od stolu zavaleného papíry k obrazovce počítače. S každým kliknutím se na ní objevovaly záběry kamer sledujících jeho osobní majetek: byt ve vedlejší budově, ústřední pracoviště strategicky umístěné v centru Portlandu uprostřed středně vysokého kancelářského věžáku, rekreační domek na pobřeží a další, mnohem větší dům ve West Hills. Tony pozoroval záběry a při tom si neklidně poklepával ukazováčkem po koleni. Všude vládlo ticho, jako kdyby svět zadržoval dech. Je spousta způsobů, jak být sám. Ačkoliv by si to o něm lidé, kteří s ním přišli do styku ať už obchodně, nebo společensky, zřejmě nemysleli, Tony nebyl příjemný člověk. Byl sveřepý a neustále hledal nějaké další výhody. To si často vyžadovalo vstřícné a družné vystupování, široký úsměv, oční kontakt a pevný stisk ruky; ne snad z nějakých skutečných ohledů, ale proto, že pro Tonyho každý představoval potenciálního dodavatele informací, které se mohly hodit při cestě za úspěchem. Četnými otázkami kolem sebe vytvářel auru upřímného zájmu a v ostatních zanechával zároveň pocit vlastní důležitosti i vleklou prázdnotu. Proslul dobročinnými gesty, protože soucit používal jako prostředek k naplnění významnějších cílů. Starostlivost umožňovala lidmi daleko snáze manipulovat. Po několika váhavých pokusech usoudil, že přátelství jakékoliv hloubky je špatnou investicí. Mělo velice nízkou návratnost. Skutečný zájem byl nepraktickým luxusem, na jaký Tony neměl čas ani energii. Místo toho hledal úspěch jako realitní makléř a developer, v diverzifikaci obchodního podnikání a rostoucím investičním portfoliu. Na tomto poli si získal uznání a vyvolával obavy jako tvrdý vyjednavač, zkušený
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 9
MRAâNA NA OBZORU • 9
obchodník. Štěstí bylo pro něj jen hloupým a přechodným citem, párou nad hrncem ve srovnání s lákavým aroma potenciální smlouvy a návykovou příchutí vítězství. Tak jako Scrooge z Vánoční koledy i jeho těšilo, když mohl připravit o poslední zbytky důstojnosti lidi ze svého okolí, zvláště pak zaměstnance, kteří pro něj dřeli nikoliv z respektu, ale ze strachu. Takový člověk jistě není hoden lásky ani soucitu. Když se usmál, mohl být málem pokládán za hezkého. Genetika ho obdařila výškou přes metr osmdesát a hustými vlasy, které dokonce ani teď mezi čtyřicítkou a padesátkou nejevily tendenci ho opouštět, třebaže mu na spáncích prokvétalo důstojné stříbro. Ačkoliv byl očividně anglosaského původu, jeho rysy zjemňoval náznak něčeho tmavšího a křehčího, což se projevovalo zvláště v těch vzácných okamžicích, kdy se nechal vytrhnout ze svého obvyklého pracovního soustředění rozmarným nebo šíleným smíchem. Podle všech měřítek byl bohatý, úspěšný a velice žádoucí nezadaný muž. Protože byl tak trochu sukničkář, cvičil, aby se udržel ve formě, a sotva znatelný pupek dokázal stále ještě patřičně zatáhnout. A ženy přicházely a odcházely, ty moudřejší dříve, a každá z nich se po téhle zkušenosti cítila o něco hůř než předtím. Tony byl ženatý dvakrát, pokaždé se stejnou ženou. Z prvního svazku, když jim oběma bylo něco přes dvacet, vzešel syn a dcera, dnes rozzlobená mladá dáma, žijící na druhém konci země poblíž své matky. Jejich syn, to byl úplně jiný příběh. Manželství skončilo rozvodem pro neslučitelné rozdíly, jako ukázkový případ vypočítavého odcizení a hrubého nedostatku ohledů. Za pouhých pár let Tony rozmetal Loreeinu sebedůvěru a její pocit vlastní hodnoty na cucky. Potíž byla v tom, že Loree vycouvala s grácií, což se nedalo pokládat za skutečné vítězství. A tak Tony strávil
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 10
10 • K ¤ I Î O VAT K Y
další dva roky tím, že ji lákal zpátky, načež uspořádal velkolepou svatební veselici a jen dva dny poté jí podruhé předložil rozvodové papíry. Říkalo se, že je měl připravené ještě dřív, než na novém oddacím listu stačil zaschnout inkoust. Tentokrát ale po něm vyjela se vší zuřivostí odmrštěné ženy a on ji rozdrtil finančně, právně i psychicky. Tohle už se nepochybně dalo odškrtnout jako výhra. Všechno to bylo jen taková trochu krutá hra, ovšem pouze pro něj. Stála ho ztrátu dcery a ta skutečnost se před ním občas zjevila jako duch ve stínu přemíry skotské, jako nějaké strašidýlko, které snadno zaplašil čilý ruch jeho práce a výher. Jejich syn byl pak především hlavním důvodem, proč vůbec pil skotskou; dostupnou medicínu otupující drsné hrany paměti i lítosti a tlumící bolestivé migrény, které mu občas dělaly společnost. Jestliže je svoboda nárůstkový proces, pak je jím také propadnutí zlu. Z drobných úprav pravdy a bezvýznamných ospravedlnění časem vyroste stavba, jakou by nikdo nečekal. A to neplatí jen pro nějakého Hitlera nebo Stalina, ale i pro obyčejného člověka. Vnitřní dům duše je velkolepý, nicméně křehký a jakékoliv zrady a lži vsazené do jeho zdí a základů vychylují stavbu nepředvídatelným směrem. Mystérium každé lidské duše, i té Anthonyho Spencera, je nesmírné. Byla zrozena v explozi života, jako vnitřní rozpínající se vesmír shlukující své vlastní interní sluneční soustavy a galaxie s nepředstavitelnou symetrií a elegancí. Tady dokonce i chaos plnil svou roli, zatímco řád vznikal jako vedlejší produkt. Rozmístěné hmoty se daly do tance soupeřících gravitačních sil, z nichž každá přidala do kola svou vlastní rotaci; postrkovala tanečníky kosmického valčíku a rozptylovala je v neustálé přetahované prostoru, času a hudby. Postupně se připojily drtivou silou bolest a ztráta a způsobily, že hloubka
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 11
M R A â N A N A O B Z O R U • 11
pozbyla své nesmírně jemné struktury a začala se smršťovat. Na povrchu se chátrání projevilo sebeobranným strachem, sobeckými ambicemi a tvrdnutím všeho jemného. Co bývalo živoucím jsoucnem, srdcem z masa, stalo se kamenem, usazenou horninou zabydlenou uvnitř skořápky, ulity těla. Původně forma vyjadřovala vnitřní zázrak a velkolepost. Teď si musí hledat cestu bez opory, jako fasáda bez srdce, umírající hvězda, nenasytná ve své vlastní prázdnotě. Bolest, ztráta a nakonec opuštěnost jsou každé o sobě obtížným úkolářem, ale pospolu se proměňují v téměř nesnesitelnou bezútěšnost. To ony vyzbrojily Tonyho bytí, vybavily ho schopností ukrývat ostří do slov, stavět si obranné valy kolem svého nitra, aby ostatním bránil v přístupu a sám sebe uzamkl ve zdání bezpečí, zatímco zůstával izolovaný a osamělý. V jeho životě teď neznělo moc hudby; jen sotva slyšitelné útržky tvořivosti. Soundtrack jeho přežívání se nedal kvalifikovat ani jako hudební kulisa – výtahová znělka na pozadí jeho výtahových prezentací. Ti, kdo ho poznali na ulici, mu kývli na pozdrav; vnímavější z nich si vzápětí pohrdavě odplivli na chodník. Ale mnozí další se nechali strhnout; servilní patolízalové očekávali jeho další příkazy, zoufale toužili po špetce uznání či zdánlivého citu. Tam, kde se objeví domnělý úspěch, cítí ostatní potřebu zajistit si svou vlastní význačnost, svou totožnost a své úkoly. Zdání se stává skutečností, i když tím zdáním je lež. Tony vlastnil rozlehlý dům s pozemkem v horním West Hills, a pokud tam za nějakým účelem nepořádal večírek, nechával vytápět jen malou část. Ačkoliv se málokdy obtěžoval v domě pobývat, ponechal si ho jako upomínku na vítězství nad svou ženou. Loree dům získala v rámci jejich prvního rozvodového vypořádání, ale prodala ho, aby mohla po druhém rozvodu zaplatit
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 12
12 • K ¤ I Î O VAT K Y
rostoucí účty právníkům. Tony ho od ní koupil prostřednictvím třetí strany za zlomek skutečné ceny a okamžitě si zajistil soudní vystěhování za účasti policistů, kteří odsud zaskočenou Loree vyprovodili, jakmile podepsala prodejní smlouvu. Předklonil se, vypnul počítač, sáhl po skotské a otočil se s židlí tak, aby viděl na seznam jmen, která si zapsal na bílou tabuli. Vstal, čtyři jména umazal a jedno připsal, načež se znovu svalil do židle a jeho prsty začaly na stole vyťukávat nervózní rytmus. Dnes měl ještě mizernější náladu než obvykle. Pracovní závazky si vyžádaly jeho účast na jakési bostonské konferenci, která ho pramálo zajímala, a pak bylo třeba se kvůli menší krizi na personálním oddělení vrátit o den dříve, než plánoval. Na jednu stranu ho štvalo, že musí v podniku řešit situaci, kterou by měl snadno zvládnout někdo z jeho podřízených, na druhou stranu byl vděčný za záminku utéct od úmorných přednášek k úmorné rutině, nad níž měl větší kontrolu. Něco se ale změnilo. Co začalo jako pouhý náznak neklidu, nabývalo na hlasitosti. Už několik týdnů Tonyho trápil pocit, že ho někdo sleduje. Napřed to odbyl jako důsledek přemíry stresu, výmysl přepracované mysli. Jenže jakmile ta myšlenka jednou vyrašila, našla úrodnou půdu, a ačkoliv byla zprvu jen semínkem snadno vyplavitelným rozumným uvažováním, nakonec zapustila kořeny, které se brzy projevily nadměrnou, nervózní ostražitostí, odčerpávající další energii z už tak neustále bdělé mysli. Začal si všímat detailů a podružných příhod, které by jednotlivě vyvolaly nanejvýš údiv, ale společně se v jeho vědomí spojily ve varovný sbor. To černé SUV, které za ním občas jelo cestou do hlavní kanceláře, obsluha benzínky, které trvalo věčnost, než mu vrátila platební kartu, nebo jak ho bezpečnostní služba informovala, že u něj
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 13
M R A â N A N A O B Z O R U • 13
doma došlo ke třem výpadkům proudu, které očividně zasáhly jenom jeho byt, zatímco u sousedů se svítilo, přičemž každý z těch výpadků trval přesně dvacet dva minut a začal pokaždé ve stejnou dobu tři dny za sebou. Tony věnoval rostoucí pozornost bezvýznamným odchylkám i tomu, jak se na něj dívají jiní – barista v kavárně Stumptown, bezpečák u vstupu na první podlaží, dokonce i zaměstnanci za svými stoly u něj v práci. Pozoroval, jak otáčejí hlavu, když se podívá jejich směrem, odvracejí oči a mění řeč těla, předstírají, že se zrovna zabývají něčím úplně jiným. Jako by se všichni ti nesourodí lidé spolu domluvili, jejich reakce vykazovaly znepokojující shodu. Sdíleli nějaké tajemství, do kterého nebyl zasvěcen. Čím víc se díval, tím víc viděl, a tak se ještě víc díval. Vždycky byl tak trochu paranoidní, ale teď se to vystupňovalo natolik, že neustále uvažoval o možném komplotu, v jednom kuse byl rozrušený a podrážděný. Zřídil si tuto malou soukromou kancelář i s ložnicí, kuchyní a koupelnou jako útočiště, o kterém nevěděl ani jeho osobní právník. Nacházelo se jen kousek od řeky a Macadamské třídy, určené pro případ, že potřeboval na pár hodin zmizet nebo strávit noc nedostupný. Budova, do které byl tajný úkryt vestavěn, mu rovněž patřila, ale před léty formálně převedl její vlastnictví na nenápadnou předzaloženou společnost. Potom zrenovoval část sklepení a vybavil ho nejnovějším monitorovacím a bezpečnostním zařízením. Kromě původních dodavatelů najatých přes prostředníka tyto místnosti nikdo nikdy neviděl. Jejich existence nebyla patrná dokonce ani ze stavebních plánů, díky štědrým úplatkům a darům směrovaným do správných rukou. Když se zadal náležitý kód na klávesnici, která vypadala jako součást zrezivělé přípojky na telefon zastrčené úplně vzadu v nepoužívaném údržbářském kamrlíku, odsunula se
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 14
14 • K ¤ I Î O VAT K Y
přepážka a objevily se ocelové dveře s moderním kamerovým a tlačítkovým vstupním systémem. Útočiště bylo téměř úplně soběstačné, napojené na jiné zdroje elektřiny a internetu než zbytek budovy. Navíc kdyby monitorovací bezpečnostní systém odhalil jakýkoliv pokus určit jeho polohu, celý systém by uzavřel a uzamkl, takže by se musel resetovat zadáním nového, automaticky generovaného hesla. To šlo udělat pouze ze dvou míst: od jeho stolu v kanceláři v centru nebo přímo zevnitř tajného doupěte. Tony už si navykl před vstupem vypínat mobil a vyndávat z něj SIM kartu i baterku. Měl tu neregistrovanou pevnou linku, která se dala v případě potřeby zapojit. Nic tu nebylo na odiv. Nábytek i umělecké dekorace byly prosté, téměř spartánské. Místnosti neměl spatřit nikdo jiný, všechno, co obsahovaly, tu bylo proto, že to mělo nějaký význam pro Tonyho. Stěny lemovaly knihy, z nichž mnohé v životě neotevřel, nicméně kdysi patřily jeho otci. Jiné, především díla klasiků, čítala matka jemu a jeho bratrovi. Přední místo tu zaujímaly tituly C. S. Lewise a George MacDonalda, v dětství jeho oblíbené. Jedno z prvních vydání Obrazu Doriana Graye od Oscara Wildea měl vystavené tak, aby se jím mohl sám kochat. Na konci police se tísnil jeho bojový arzenál, množství ekonomických spisů, všechny ohmatané a popsané. Na stěnách tu a tam visel nějaký Escher nebo Doolittleová a v jednom koutě stál stařičký gramofon. Tony měl sbírku desek; jejich škrábance pro něj znamenaly uklidňující připomínku dávno minulých časů. Právě v této ukryté kanceláři rovněž schraňoval nejdůležitější předměty a dokumenty: smlouvy, listiny a především oficiální verzi své poslední vůle. Tu často přezkoumával a obměňoval; přidával na ni nebo z ní vyjímal lidi, kteří mu zkřížili cestu, podle toho, zda ho jejich činy potěšily, nebo rozzlobily. Představoval si při tom,
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 15
M R A â N A N A O B Z O R U • 15
jak dar nebo jeho absence zapůsobí na ty, kdo se budou zajímat o jeho majetek, až se on sám přidá k šikům „drahých zesnulých“. Jeho osobní právník, jiný než jeho běžný právní zástupce, měl klíč k bezpečnostní schránce uložené v centru města na hlavní pobočce banky Wells Fargo. Ke schránce bylo možné získat přístup pouze na základě předložení Tonyho úmrtního listu. Uvnitř se nacházely instrukce, které popisovaly polohu soukromého apartmá a kanceláře, vysvětlovaly, jak se dostat dovnitř a kde najít kód k otevření skrytého trezoru, zabudovaného v podlaze. Pokud by se někdo pokusil ke schránce přiblížit bez ověřeného úmrtního listu, banka měla povinnost o tom bez prodlení uvědomit Tonyho, a jak on sám varoval svého právníka, pakliže by snad k něčemu takovému přece jen došlo, jejich vztah by bez jakýchkoliv průtahů skončil, spolu se štědrým honorářem, vypláceným pravidelně každý první pracovní den v měsíci. Starší verzi závěti Tony uchovával jen tak pro efekt v sejfu hlavní kanceláře. V pracovních záležitostech do něj měli přístup někteří z jeho partnerů či kolegů, a Tony tajně doufal, že toho či onoho zvědavost přemůže; představoval si, jak počáteční radost nad obsahem závěti vystřídá chladné vystřízlivění, až se bude číst jeho skutečná poslední vůle. Bylo veřejně známo, že vlastní a spravuje budovu přilehlou k té, která skrývala jeho utajené doupě. Oba domy byly podobně řešené, s obchody v přízemí a byty nahoře, a měly společné parkoviště se strategicky rozmístěnými kamerami, které zdánlivě pokrývaly celé prostranství, ale ve skutečnosti vypouštěly pás, po kterém mohl člověk neviděn projít. Tonymu tak umožňovaly přesunout se rychle a bez povšimnutí do svého tajného útočiště. Aby jeho častá přítomnost v této části města nevyvolala podezření, oficiálně zakoupil třípokojový byt v prvním
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 16
16 • K ¤ I Î O VAT K Y
patře vedlejší budovy. Měl tady všechno, co potřeboval, a v tak přepychovém provedení, že se z toho stala dokonalá přední linie. Trávil tu víc nocí než v domě ve West Hills či v rekreační chalupě na pobřeží u zátoky Depoe. Změřil si čas potřebný k překonání vzdálenosti mezi bytem a soukromou svatyní přes podzemní parkoviště, a tak věděl, že může dosáhnout izolace za necelé tři minuty. V bezpečí svého uzavřeného a chráněného útulku byl spojen s vnějším světem prostřednictvím videozáběrů, které zaznamenávaly, co se děje v jeho domech a kanceláři. Všechna ta elektronika sloužila spíše k vlastní ochraně než k zisku nějakých výhod. A na žádném místě neměl skryté kamery v ložnicích a koupelnách, protože věděl, že je občas s jeho svolením používají jiní. Měl možná mnoho odporných sklonů, ale voyeurství k nim nepatřilo. Kdokoliv by si všiml, že jeho auto zajíždí do garáže, jednoduše a většinou správně by předpokládal, že se Tony chystá přespat ve svém bytě. Stal se součástí inventáře, přináležel k hluku v pozadí každodenního shonu a jeho přítomnost či nepřítomnost nevysílala žádný signál, nepřitahovala žádnou pozornost, a právě takhle to Tony chtěl. Přesto, ve stavu zvýšené úzkosti, byl Tony ještě opatrnější než obvykle. Pozměnil svou rutinu právě natolik, aby zpozoroval, kdyby se mu někdo přilepil na paty, ale ne natolik, aby tím vzbudil podezření. Především nedokázal pochopit, proč by ho vůbec někdo sledoval, co by ho k tomu vedlo a jaké za tím byly úmysly. Tony za sebou pálil mosty, v podstatě všechny, a tak ho napadlo, že v tom snad mohla spočívat odpověď. Určitě v tom jsou peníze, soudil. Copak nešlo vždycky nakonec o peníze? Třeba v tom měla prsty jeho bývalá žena. Nebo snad jeho partneři plánovali puč, aby ho připravili o jeho podíl? Nebo že by v tom byla konkurence? Tony trávil hodiny a dny podrobným zkoumáním
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 17
M R A â N A N A O B Z O R U • 17
účetnictví každé finanční transakce, současné i minulé, každé fúze i každičké nové akvizice. Ve všem hledal nějaký vzorec, který nesedí, ale nic nenašel. Pak se vrtal v chodu celé holdingové společnosti a zase pátral po… čem vlastně? Něčem neobvyklém, nějakém náznaku nebo vodítku k pochopení toho, co se děje? Našel pár odchylek, ale když je opatrně nadnesl před svými partnery, byly buď hbitě napraveny, nebo vysvětleny v souladu se standardními postupy, které on sám kdysi stanovil. Navzdory stagnující ekonomice si vedli dobře. Právě Tony přesvědčil své partnery, aby udržovali vyšší likviditu, a teď opatrně skupovali reality a investovali kapitál do různých podniků nad hranicí bankrotu, aniž přitom záviseli na bankách, které v sebeobraně šetřily s úvěry. Stal se hrdinou podniku, ale nečerpal z toho velkou úlevu. Oddech si mohl dovolit leda krátkodobý a každý úspěch jednoduše zvyšoval laťku dalších očekávání. Bylo vyčerpávající takto žít, ale Tony jakoukoliv jinou možnost zavrhoval jako nezodpovědnou a pohodlnou. V hlavní kanceláři trávil čím dál míň času. Ostatní jeho společnost stejně nevyhledávali. Vybičovaná paranoia způsobila, že byl popudlivější než předtím a dokázal ho rozčílit sebemenší nesoulad. Dokonce i jeho partneři byli raději, když pracoval z domova, a pokud jeho kancelář zůstala setmělá, všichni si sborově vydechli a každý nakonec pracoval pilněji a tvořivěji. Nebyli pod ochromujícím tlakem mikromanagementu, který kdysi Tony s takovou pýchou razil. A právě v tomto období dočasné úlevy se vynořily jeho obavy, pocit, že se stal cílem, terčem něčí pozornosti, nechtěným a nevítaným. A jako by to nestačilo, se vší urputností se mu vrátily jeho migrény. Obvykle se ohlašovaly poruchou vidění, po níž následovala nezřetelná artikulace, až Tonymu činilo potíže dokončit větu. Bylo to varování, že se mu zanedlouho v oblasti nad pravým
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 18
18 • K ¤ I Î O VAT K Y
okem do lebky zabodne neviditelný hřeb. Tony, citlivý na světlo i na hluk, pak obvykle upozornil svou osobní asistentku a zalezl si do potemnělého koutu svého bytu. Vyzbrojený analgetiky a bílým šumem spal, dokud se bolest neomezila na případ, že se smál nebo vrtěl hlavou. Přesvědčil sám sebe, že skotská urychluje léčebný proces, ačkoliv ve skutečnosti hledal jakoukoliv záminku, aby si mohl znovu nalít. Ale proč teď? Po měsících bez jediné migrény se najednou objevovaly prakticky každý týden. Začal si hlídat stravu, v obavách, že se mu někdo pokouší do jídla nebo do pití vpravit jed. Stále častěji byl nesmírně unavený a vyčerpání ho nezbavil ani spánek navozený léky na předpis. Nakonec si u svého lékaře domluvil kompletní vyšetření, jenže se na ně nedostavil, protože si jeho přítomnost vyžádala neplánovaná schůze, na níž se řešily otázky související s důležitou akvizicí, která se poněkud nevyvedla. Objednal se na nový termín o dva týdny později. Když se nejistota dotýká každodenní rutiny, člověk začne přemýšlet o svém životě jako celku; o tom, na kom mu záleží a proč. Celkem vzato byl Tony s tím svým docela spokojen. Byl zaopatřený, lépe než většina jiných, což nebylo špatné na dítě, které vzešlo z pečovatelské péče, v jehož případě systém selhal a on se tím přestal trápit. Udělal pár chyb a ublížil některým lidem, ale kdo ne? Dobrá, byl sice sám, ale po většinu času tomu dával přednost. Měl přece dům ve West Hills, plážový domek u zátoky Depoe, byt u řeky Willamette, silné investice a svobodu dělat si prakticky, co chce. Byl sice sám, ale většinou tomu dával přednost… Dosáhl každého cíle, jaký si stanovil, přinejmenším každého reálného cíle, a teď po čtyřicítce přežíval se skličujícím pocitem prázdnoty a prosakující lítosti. Honem obojí zastrčil dovnitř, do toho neviditelného sklepení, které si lidé budují, aby
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 19
M R A â N A N A O B Z O R U • 19
se chránili sami před sebou. Ovšem že byl sám, ale po většinu času… Sotva po návratu z Bostonu přistál v Portlandu, odjel rovnou do své hlavní kanceláře a vyvolal tam obzvlášť bouřlivou diskuzi s dvěma ze svých společníků. Právě tehdy ho napadlo, že si sepíše seznam lidí, kterým věří. Ne takových, o jakých říkáme, že jim věříme, ale takových, k nimž máme skutečnou důvěru. Těch, kterým bychom svěřili svá tajemství, podělili se s nimi o své sny a odhalili před nimi své slabosti. Tony se uzavřel ve své tajné kanceláři, vytáhl bílou tabuli a skotskou a začal sepisovat a umazávat jména. Seznam nebyl nikdy dlouhý, ačkoliv původně zahrnoval jména obchodních partnerů, pár dalších, které Tony zaměstnával, jednoho či dva, s nimiž se seznámil mimopracovně, a pár lidí, které poznal v soukromých klubech a na cestách. Ale po hodině rozjímání seškrtal i to na pouhých šest osob. Opřel se na židli a zavrtěl hlavou. Ukázalo se, že je to cvičení v marnosti. Jediní lidé, kterým skutečně důvěřoval, byli do jednoho mrtví, ačkoliv poslední jméno připouštělo určité pochyby. Seznamu vévodil otec a především matka. Rozum Tonymu napovídal, že většinu jeho vzpomínek zidealizoval čas i prožité trauma, zatímco jejich záporné vlastnosti pohltil jeho žal. Jako oko v hlavě opatroval vybledlou fotografii, poslední záběr předtím, než opilý nedospělý vymetač barů ztratil ovládání a všechnu slávu proměnil v kus šrotu. Tony otevřel trezor a vytáhl ji; nyní uzavřenou v ochranné vrstvě lamina, ale i tak se ji pokoušel vyhladit, jako by mohli nějak cítit, že se jich dotýká. Otec tehdy přemluvil nějakého neznámého člověka, aby je vyfotografoval před dnes už neexistujícím Farrellovým zmrzlinářským krámkem. Tony, jedenáctiletý čahoun, se svým sedmiletým bráškou Jacobem stáli před ním. Něčemu se smáli a matka zakláněla hlavu, radost okamžiku
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 20
20 • K ¤ I Î O VAT K Y
vepsanou ve svých překrásných rysech, zatímco otec se suše usmíval. Na víc než právě takové pousmání se nezmohl, ale to stačilo. Tony si to jasně pamatoval. Jako inženýr se jeho otec moc emocím nepoddával, ale když mu občas nečekaně unikly, jako by znamenaly víc právě proto, že nebyly tak snadno dostupné. Tony se pokoušel vybavit si, čemu se všichni tak chechtali; celé hodiny na fotografii zíral v němé otázce, jako by mohla prozradit tajemství, ale ať se snažil sebevíc, odpověď měl mučivě blízko, a přesto mu neustále unikala, až měl pocit, že z toho zešílí. Další na seznamu byla matka Tereza, následovaná Mahátmou Gándhím a Martinem Lutherem Kingem mladším. Všichni skvělí a zidealizovaní, každý z nich velice lidský, velice zranitelný, úžasný a teď už mrtvý. Popadl bloček, do kterého si ta jména opsal, vytrhl z něj poslední list a mnul ho mezi palcem a ukazováčkem. Proč si zaznamenal jména těchto lidí? Udělal to téměř bezmyšlenkovitě, jako svůj konečný soupis, možná pravdivý odraz nějakého velice hlubokého a snad i skutečného zdroje, třeba dokonce touhy. To slovo nesnášel, a přesto ho někde uvnitř miloval. Zdálo se slabé na povrchu, ale mělo sílu vytrvat, a tak přečkalo většinu jiných věcí, které v jeho životě přicházely a odcházely. Tyto tři ikonické bytosti představovaly, spolu s posledním jménem na seznamu, něco většího, než byl on sám, nápěv písně nikdy nezpívané, a přesto volající, možnost někoho, kým mohl být, pozvání, sounáležitost a něžné toužení. Poslední jméno bylo nejobtížnější a nejjednodušší zároveň: Ježíš. Ježíš, dar Betléma světu, tesař, údajně Bůh, který sestoupil k lidem a podle náboženských fám možná nebyl mrtvý. Tony věděl, proč se Ježíš ocitl na seznamu. Jeho jméno si spojoval s nejvýraznějšími vzpomínkami na svou matku. To ona milovala toho tesaře a všechno, co s ním souviselo. Samozřejmě že i táta Ježíše miloval,
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 21
M R A â N A N A O B Z O R U • 21
ale ne tak jako maminka. Poslední dárek, jaký mu kdy dala, ležel v Tonyho sejfu, v základech budovy, která skrývala jeho tajné útočiště, a byl tím úplně nejcennějším, co Tony vlastnil. Ani ne dva dny předtím, než mu byla násilím vyrvána, za ním přišla nečekaně do jeho pokoje. Ta vzpomínka se Tonymu vryla do duše. Bylo mu jedenáct, dělal domácí úkol a ona tam stála, opírala se o dveře; záběr ženy v květinové zástěře, s moukou na tváři v místě, kde si odhrnula kadeře uvolněné z ohonu, který nosila, aby jí vlasy nepřekážely při práci. Právě podle té mouky poznal, že plakala; slzy v ní vytvořily klikatou cestičku dolů po tváři. „Mami, co je ti? Co se stalo?“ vyhrkl a vstal od knih. „Ale, vůbec nic,“ odpověděla a utřela si obličej hřbetem sepjatých rukou, „vždyť mě znáš. Občas začnu o věcech přemýšlet, myslím na to, za co jsem tak vděčná, jako jsi ty a tvůj bratr, a prostě se nechám unést.“ Odmlčela se. „Nevím proč, můj nejdražší, ale myslela jsem na to, jak už jsi velký, jak z tebe za pár let bude teenager, pak se naučíš řídit, odejdeš na vysokou a potom se oženíš, a když jsem na tohle všechno myslela, víš, co jsem při tom cítila?“ Znovu se odmlčela. „Cítila jsem radost. Měla jsem pocit, že mi srdce vyletí z hrudi. Tony, jsem za tebe Bohu tak vděčná. A proto jsem se rozhodla, že ti udělám tvůj oblíbený moučník, ostružinovou bublaninu, a taky karamelové rolky. Ale když jsem tam stála, dívala se z okna na všechno, co jsme dostali, myslela na všechny ty dary a hlavně na tebe a Jakea, najednou jsem ti chtěla něco dát, něco, čeho si sama neobyčejně cením.“ Teprve tehdy si Tony všiml její sevřené ruky; něco v ní držela. Cokoliv to bylo, vešlo se to do drobné dlaně této ženy, už tehdy menší než on. Napřáhla ruku a pomaličku ji rozevřela. Na její dlani ležel umoučněný řetízek se zlatým křížkem, křehkým a velice ženským.
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 22
22 • K ¤ I Î O VAT K Y
„Na,“ podávala mu ho, „chci, aby sis ho vzal. Dostala jsem ho od tvé babičky, a ta od své matky. Doufala jsem, že ho jednoho dne předám své dceři, ale myslím, že k tomu už nedojde, a nevím proč, ale jak jsem tak na tebe myslela a modlila se za tebe, dnešek mi připadal jako správný den k tomu, abych ti ho věnovala.“ Tonyho nenapadlo nic jiného, a tak otevřel dlaň a nechal matku, aby mu do ní spustila jemně tepané vlákno, zdobené drobným, delikátním křížkem. „Chtěla bych, abys ho jednou dal ženě, kterou budeš milovat, a řekl jí, odkud pochází.“ To už se jí po tváři kutálely slzy jako hrách. „Ale mami, můžeš jí ho přece dát sama.“ „Ne, Anthony, ten pocit je velice silný. Nevím přesně proč, ale je na tobě, abys ho předal, na mně ne. Nechápej mě špatně. Mám v plánu být tady, jenom stejně jako ho moje matka dala kdysi mně, ho teď já dávám tobě, abys ho ty mohl věnovat.“ „Ale jak poznám…?“ „To poznáš,“ přerušila ho. „Věř mi, že ano!“ Potom ho sevřela do náruče a dlouze ho objala, aniž se starala, že na něj přenese mouku. Jemu to bylo taky jedno. Nic z toho mu nedávalo smysl, ale věděl, že je to důležité. „Drž se Ježíše, Anthony. Nikdy nemůžeš pochybit, pokud se budeš držet Ježíše. A pamatuj si jedno,“ odtáhla se od něj, aby mu mohla pohledět do očí. „On nikdy nepřestane držet při tobě.“ Dva dny nato byla pryč, pohlcená sobeckou volbou někoho, kdo byl jen o málo starší než on. Řetízek dosud spočíval v sejfu. Tony ho nikdy nepředal. Věděla to? Často si říkal, jestli to nebyla nějaká předtucha, varování nebo gesto Boha, aby měl tuhle vzpomínku. Ztráta matky mu zničila život, poslala ho na cestu z kopce a udělala ho takovým, jakým je; silným, tvrdým a schopným ustát věci, s nimiž jiní zápolí. Přesto přicházely okamžiky,
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 23
M R A â N A N A O B Z O R U • 23
prchavé a neuchopitelné, kdy něžná touha proklouzla mezi balvany jeho postojů a zpívala k němu, nebo spíš se pokoušela zpívat, protože on takovou hudbu pokaždé rychle umlčel. Držel při něm stále ještě Ježíš? To Tony nevěděl, ale nejspíš tomu tak nebylo. Své matce se už moc nepodobal, ale kvůli ní si přečetl Bibli spolu s několika jejími oblíbenými knihami a na stránkách Lewise, MacDonalda, Williamse a Tolkiena se pokoušel nalézt stopy její přítomnosti. Na střední škole dokonce nakrátko vstoupil do křesťanské organizace Young Life a snažil se o Ježíšovi něco víc dozvědět, ale systém pěstounské péče, ve kterém on a jeho bratr skončili, je přesouval z domova do domova, ze školy do školy, a pakliže v sobě každé uvítání obsahuje zárodek příštího loučení, společenské kluby a svazky jsou jen přítěží. Tony měl pocit, že mu Ježíš dal sbohem tak jako všichni ostatní. Proto skutečnost, že ho zařadil do svého seznamu, překvapila i jeho samotného. Poslední roky na Ježíše moc nemyslel. Na vysoké nakrátko obnovil své pátrání, ale po půlroce rozprav a studia ho rychle přesunul do skupiny velkých zesnulých učitelů. Nicméně dokázal pochopit, proč jím jeho matka byla tak okouzlena. Co by taky na něm člověk mohl nemít rád? Muž každým coulem a přitom hodný na děti, laskavý k těm, kdo jsou pro církev a kulturu nepřijatelní, člověk plný nakažlivého soucitu, někdo, kdo zpochybňuje daný status quo a přitom miluje ty, které napadá. Byl vším, čím si kdysi Tony sám přál být, ale teď věděl, že se tím nestal. Možná byl Ježíš příkladem takového toho života většího než on sám, ale pro Tonyho bylo na změnu příliš pozdě. Čím byl starší, tím mu myšlenka transformace připadala vzdálenější. A pak tu byla ta věc s Bohem, kterou nedokázal pochopit, obzvlášť ve vztahu k Ježíši. Tony už dávno usoudil,
KrizovatkyKor2
6/19/13 9:52 AM
Stránka 24
24 • K ¤ I Î O VAT K Y
že pokud je nějaký Bůh, je jím někdo nebo něco strašlivého a škodolibého, náladového a nedůvěryhodného, přinejlepším nějaká forma chladné temné hmoty, neosobní a bezcitné, a přinejhorším zrůda nacházející potěšení v pustošení dětských srdcí. „Je to všechno jen zbožné přání,“ zamumlal Tony, zmuchlal papír a rozhořčeně ho hodil přes celou místnost do koše. Živým lidem se nedalo věřit. Pak se natáhl pro čerstvou láhev Balvenie Portwood, nalil si trojitou dávku, otočil se a zapnul počítač. Otevřel si poslední vůli a další hodinu dával průchod svým podezřením a antipatiím. Provedl v ní radikální změny, pak si novou verzi vytiskl, podepsal, označil datem a přihodil ji k hromadě starších, které se už vršily v trezoru. Trezor zamkl, nastavil alarm a zhasl osvětlení psacího stolu. Když tam tak seděl ve tmě a dumal o své existenci a o tom, kdo by ho mohl pronásledovat, netušil, že pije svou poslední skotskou.