Issuu

Škola pařížského šarmu Francouzská tajemství, jak pěstovat lásku, radost ze života a osobní kouzlo

Jamie Cat Callanová

Paris.indd 3

19/10/18 12:32

Jamie Cat Callan PARISIAN CHARM SCHOOL

ISBN 978-80-7549-757-4

Paris.indd 4

19/10/18 12:32

VÄ›nuji Sylvii.

Paris.indd 5

19/10/18 12:32

Paris.indd 7

19/10/18 12:32

Když chci svést muže, nikdy nedám najevo, že o něj mám zájem, naopak vždy ukážu, jak zajímavá žena jsem! Vidíte ten rozdíl? Edith de Belleville, Paříž 2016

Paris.indd 9

19/10/18 12:32

Předmluva NA SKLONKU JEDNOHO ZÁŘÍ JSEM se ve středu krátce po obědě vydala na první lekci francouzštiny, která se konala u tajuplné madame M. Protože jsme se spolu měly setkat vůbec poprvé, což jsem považovala za zvláštní událost, dostavila jsem se na místo přesně ve tři hodiny, jak jsme se domluvily. Tedy v rámci upřímnosti přiznávám, že jsem tam dorazila v patnáct hodin sedm minut, což je skoro načas, ne? Když jsem se blížila k její chaloupce stojící uprostřed lesa, už jsme se cítila hodně unavená z té dlouhé jízdy, v jejímž finále jsem se ploužila do vršku po příkré úzké cestě lemované prastarými borovicemi, které jako by žádostivě šeptaly, abych respektovala zdejší klid podtržený chladným podzimním vzduchem. Zaparkovala jsem auto za letitým stříbrným smrkem. A když jsem po chvíli stanula u domovních dveří, přepadl mě pocit, jako bych se náhle ocitla v čarovné říši skřítků a dalších pohádkových bytostí, poseté oblázky ve tvaru srdce, jichž můžete na každém kroku nasbírat plnou hrst. Naprosto dokonale sem zapadalo i klepadlo na dveřích, představující věrnou kopii jedné z vážek, které poletovaly kolem. Zrovna když se mi vybavila píseň „Over the River and Through the Woods“, dveře se otevřely a na prahu stála madame M. Vyhlížela jako zářný vzor femme d’un certain âge, jejíž věk jsem vážně nedokázala odhadnout. Bílé blond vlasy měla stočené do ikonického francouzského uzlu, na sobě měla krémový kardigan a úzkou sukni téměř 11

Paris.indd 11

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

stejné barvy. Rty si zvýraznila rtěnkou v jemném růžovošvestkovém odstínu, s nímž krásně ladil švestkově tónovaný hedvábný šátek, který si umně uvázala kolem krku. Usmála se, zjevně potěšena hostem, a mně okamžitě blesklo hlavou, jak neuvěřitelně se podobá mé francouzské babičce, která odešla na věčnost před řadou let, ale teď jsem vážně nabyla dojmu, že ožila a stojí přímo přede mnou. A v ten okamžik jsem bez sebemenších pochybností věděla, že zde začíná nový příběh. Vyhledala jsem madame M. proto, abych se naučila mluvit plynně francouzsky. Tehdy jsem ještě nevěděla, že plynně nezvládnu nic více než jednoduchou francouzštinu, ale zato se stanu bravurní znalkyní tajemství Francouzek, triků flirtování a svádění a mocné řeči šarmu. Když jsme se pozdravily – Bonjour, comment allez-vous? –, madame M. mě uvedla do domu. Prošly jsme kolem krbu, z nějž sálal žár, a kolem stolu ozdobeného několika vázičkami s planými květinami. Později jsem se dozvěděla, že madame M. denně chodí na procházky lesem a sbírá tamní květiny. Otočila se, pohlédla na mne bystrýma očima a prohodila: „La ponctualité est la politesse des rois.“ Trpělivě počkala, až si ujasním pravý význam té věty. Stála a mlčky mě pozorovala, jak v hlavě usilovně lovím překlad jednotlivých slov, která jsem znala ze spousty hodin francouzštiny i četných návštěv Francie, až jsem se dopracovala k anglickému znění: Punctuality is the politeness of kings (v češtině „Dochvilnost je výsadou králů“). Ach, jak prosté, zajásala jsem v duchu, než jsem se vzápětí dovtípila, co měla na mysli, a v hloubi duše jsem se zastyděla. Potom jsem už nikdy nepřišla pozdě. Dobrá, párkrát jsem měla malé zpoždění, ale pokaždé jsem povolala do služby mobilní telefon a předem se madame M. omluvila, že jsem se cestou někde trochu zasekla. 12

Paris.indd 12

19/10/18 12:32

Předmluva

A ona na to pokaždé mile řekla, abych si nedělala starosti a hlavně jela opatrně, protože řídit auto není jen tak. Ubíhaly týdny, které se protáhly v měsíce a roky. Četly jsme knihy o Paříži konce devatenáctého století a o životě lidí na francouzském venkově. V žádném případě nešlo vynechat poezii, a tak jsme překládaly básně Verlaina, Voltaira a dalších slavných autorů. Probíraly jsme filozofii, jako například Montaignea, a debatovaly o současné politice a rozdílech mezi Francouzi a Američany. Občas jsme dočista zapomněly, že se mám zdokonalovat ve francouzštině, a svižně jsme přešly do angličtiny, neboť madame M. považuje za velmi důležité neztratit se v překladu. A v neposlední řadě jsme hodně mluvily o lásce a o mužích. Díky tomu jsem se dozvěděla, jak může žena upoutat pozornost muže, s nímž se právě poznala, aniž by byť i jen naznačila, že možná sní o něčem víc. Madame M. mi vysvětlila, že muže je zapotřebí neustále udržovat v napětí, nechat ho hádat a podněcovat ke zvědavosti. Proč? Protože to udržuje lásku při životě, aby dál vzkvétala. S nadšením jsme hovořily o večeřích, které tvoří nedílnou součást francouzského společenského života. Paní učitelka vyprávěla rovněž o strastech prožitých na vesnici, která za 2. světové války spadla do okupovaného pásma, jak se jako půvabná mladá žena seznámila s jedním americkým vojákem a pak přijela do Spojených států amerických, kde na Wellesley College začala učit – světe div se – angličtinu! Jak čas plynul, zlepšovala jsem se ve francouzštině, ale zároveň jsem si rozšiřovala obzory v jiných směrech, neboť vedle znalosti pravidelných a nepravidelných sloves přikládá madame M. velký význam šarmu, do jehož problematiky mě zasvěcovala s pravým zanícením. Ano, šarmu, jenž činí Francouzky tak neodolatelnými a schopnými uchvátit mužské srdce. Šarm bezpochyby 13

Paris.indd 13

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

představuje základní kámen, který stojí za celým souborem umění, jak svádět, najít a udržet si lásku a vydobýt si pověst záhadné a stylové ženy. Skutečně největší poklona, jakou od madame M. můžete sklidit, je, že jste très charmant („velmi šarmantní“). Ode dne, kdy jsem studium zahájila, se přihodila spousta věcí. Zaprvé jsem napsala tři knihy na téma Francouzky a láska, radost ze života, krása, styl a vzlet. Ve snaze shromáždit dostatek materiálu nezbytného k práci jsem provedla průzkum, během nějž jsem mnohokrát brázdila křížem krážem Francii a navštívila řadu domovů Francouzek žijících jak ve městech – samozřejmě včetně Paříže –, tak na venkově. V roce 2009 a znovu v roce 2016 jsem od Virginia Center for the Creative Arts obdržela umělecké stipendium zajišťující krátkodobý pobyt ve vesničce jménem Auvillar, ležící na jihozápadě Francie. Tak jsem získala možnost zavítat k přátelům, které mám v Toulouse, Besançonu, Lille, Dijonu a Gienu, a odhalit, jak vypadá rodná půda mých francouzských předků v Normandii. Cestovala jsem vlakem a autem. A zatímco většina lidí holduje požitkům nabízeným Paříží a Provencí, objevovala jsem jádro Francie a setkávala se s domácími obyvateli, které najdete v nejzapadlejších koutech země – kde někdy Francouzky tloustnou a někdy také podlehnou smutku a načas ztratí smysl pro radost ze života, avšak nepřestávají žít a být naplněné šarmem. Během uplynulých deseti let jsem cílevědomě plnila své celoživotní poslání probádat a vsát do sebe vše francouzské. Pořídila jsem rozhovory s více než tisícem francouzských občanů ženského i mužského pohlaví, mezi nimiž figurovali učitelé, umělci, lékaři, právníci, úředníci, lékárníci, módní návrháři, prodavači, kadeřníci, laboranti, estetici a další odborníci na krásu. 14

Paris.indd 14

19/10/18 12:32

Předmluva

Hrdě prohlašuji, že jsem se blízce spřátelila s paní Cadolleovou – ředitelkou světové jedničky v řemeslné výrobě dámského spodního prádla Maison Cadolle, jejíž prababička Herminie v roce 1890 vynalezla podprsenku moderní doby. Zařadila jsem se mezi drahé přátele Elizabeth Bardové (autorky knih Lunch in Paris a Picnic in Provence); Kate Kempové-Griffinové (autorky knihy Paris Undressed); Beatrice, která žije v Toulouse a zastává vysokou funkci ve francouzském systému zdravotní péče; a Sylvie s bohémskou duší, která se věnuje malířství, filmové tvorbě a překladatelství: stala se mojí první francouzskou kamarádkou, v jejímž půvabném apartmá jsem spávala na gauči a okny ateliéru se kochala výhledem na Levé nábřeží a napravo se táhnoucí bulvár Saint-Germain. O Sylvii, s níž mě seznámila Jessica Leeová, jsem psala v předchozích knihách. Nikdy nezapomenu, jak Sylvie odměnou za titul Francouzky nespí samy zorganizovala první francouzskou „holčičí party“. S chutí se ujala role prostřednice, jejíž zásluhou jsem získala další velmi velkorysé přátele, od nichž jsem se dozvěděla řadu nejrůznějších a dokonce i pikantních tajemství. Jako milovnice Paříže brala mě a Jessicu na procházky spletitými uličkami Latinské čtvrti, po mostech přes Seinu, kolem knihkupectví, Louvru, Tuilerijského paláce a Musée d’Orsay a také jsme nejednou poctivě vyšlapaly schody nahoru k Sacré-Coeur. Poseděly jsme spolu v bezpočtu kaváren, vypily spoustu červeného vína a pořád jsme si povídaly a povídaly a rozebíraly tajemství Francouzek. Sylvie se s námi podělila o vlastní názor na americké randění, místo nějž Francouzky raději pořádají společenské večeře. Také mi poradila, kde mám na Levém nábřeží nakupovat, a aby nezůstala u slov, provedla mě po výběru svých nejoblíbenějších „přísně tajných“ pařížských butiků. Když jsem zobecňovala přístup Francouzek k tomu či onomu, 15

Paris.indd 15

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

vždy ihned vznesla námitky, že to neplatí pro všechny bez rozdílu. Myslím, že jednou z předností, kterou u téhle Francouzky oceňuji nejvíce, je její obliba vyzývat druhého na souboj. Umí člověka udržet stále v pohotovosti, což jako každý, kdo rád tančí – jak doslovně, tak slovně – beru jako velké plus. Rovněž jsem velmi vděčná Tanie Fovartové, v níž jsem našla další báječnou francouzskou kamarádku, za to, že mě doprovázela na výletě, o němž jsem snila odmala. Bez váhání sedla za volant, abychom spolu zajely do Normandie, kde jsem podnikla pouť po vesničce Saint-Nicolas-d’Aliermont, z níž pocházejí moji předkové, a navštívila jsem tam kostel, v němž byli oddáni moji praprarodiče. Zjistila jsem, že díky odhalení vlastních kořenů jsem získala pojem o tom, co znamená zaprvé být Francouzem a zadruhé mít šarm. Utvořila jsem si jasný obraz a dospě-

Francouzský šarm nemá nic společného ani s bohatstvím, ani s krásou.

la k poznání, že francouzský šarm nemá nic společného ani s množstvím peněz, které máte na kontě či v kapse; ani se vzhledem, jímž jste obdařeni; ani s popularitou, jíž se těšíte; ani s osobními konexemi; ani s počtem

elegantních oděvů visících ve vašem šatníku. Cele se pojí s dovedností vytěžit to nejlepší z přirozených darů, s nimiž jste přišli na svět, a dokonce ještě důležitější je to, jak si dovedete poradit s problémy přinášenými životem. Francouzky mi vysvětlily, že součástí jejich dědictví je tradice nazvaná „dát na to květinu“, a zdá se, že rády „dávají květinu“ na všechno. Znamená to, že když máte obnošené a už mírně ošuntělé sako – a že řada Francouzek dodnes nosí saka z poválečných let! – vždy můžete ozdobit jeho klopu drobnou květinou. Tento čin v daném případě představuje projev odvahy a vzdoru. 16

Paris.indd 16

19/10/18 12:32

Předmluva

Možná proto Francouzky přikládají velkou důležitost hezkému odívání, na které si potrpí i doma a na němž si dají zvlášť záležet, když vyrážejí ven. Vědí, že když se žena upraví a obleče si něco pěkného a nápaditého, přináší tím požitek všem kolem sebe – a v první řadě potěší sebe samu. Povzbuzená poutavým le regard (vzhledem) stojí pevně na nohou a vlastní odvahou a šarmem oživí svět. Zároveň však do všech stran vysílá zprávu, že neztratila důstojnost, naději a radost, a v duchu si může libovat, že ze strany mužů nezůstala bez povšimnutí. Stává se, že zvýšená pozornost okolí ženu znepokojí, ba až vyděsí, ale nezapomeňte, že Francouzky mají v povaze rovněž rezervovanost a opatrnost, a pokud jde o oblečení, velmi důkladně zvažují výběr skladby a stylu. A především na poli romantických vztahů si dávají dobrý pozor, aby nepůsobily nevhodně. Možná že ideu šarmu shledáte trochu staromódní a nezapadající do dnešní doby. Možná vám připomene babiččino vyprávění o hodinách výchovy vedených ve snaze pomoci dívce získat manžela. Nebo možná něco, o čem jste hovořily v knižním klubu Jane Austenové nebo co jste viděly v seriálu Hrabství Downtown. V duchu se ptám, proč necháváme klasickou představu šarmu upadnout v zapomnění a nahrazujeme ji móresy z televizních reality show, v nichž bývá překřičena agresivními hlasy pozornost si vynucujících žen a mužů. Pravdou je, že současný stav společnosti se nemile dotýká milostného života. Žijeme v postmoderní, chladné, vyspělými technologiemi poháněné antiromantické době, v níž šarm pro mnoho Američanů představuje nažhavit mobilní telefon, zalovit v aplikacích typu OkCupid nebo Tinder a oddat se zasílání provokativních textových zpráv. Ženy narážejí na obtíž prostě se setkat s mužem tváří v tvář, získat příležitost 17

Paris.indd 17

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

popovídat si, zasmát se, jít na procházku a pomalu se vydat na románovou cestu k lásce. Na scéně se vyrojily internetové seznamky, které se jeví jako „nezbytné zlo“, a i když podávají pomocnou ruku, dovedou způsobit traumata z osamělosti jak on-, tak off-line. Řada žen a přirozeně i mužů se vzdala pouhého pomyšlení na spontánnost, natožpak na zázrak lásky na první pohled – kdy máte pocit, že cizí osobu, s níž jste se právě čirou náhodou setkali, důvěrně znáte z jiného života. (Od Madame M. jsem se dozvěděla, že Francouzi užívají pro lásku na první pohled výraz coup de foudre, což doslovně přeloženo znamená „hromová rána“ nebo „blesk z čistého nebe“). Stálé páry se někdy ocitnou v izolaci zapříčiněné přísahou věrnosti, kterou obě strany uvědoměle dodržují. I když se stále milují, občas se cítí uvrženi do zajetí a omezeni manželskými a potažmo rodinnými pouty. Často se to děje proto, že mnoho amerických manželských párů ve vztahu „poklesne“ k přátelství postrádajícímu vášeň a jejich partnerství najede do kolejí předvídatelné a zcela bezpečné rutiny. Když jste rozvedení nebo ovdovělí a hledáte někoho blízkého, rychle odhalíte, že zatímco jste se pohybovali mimo americkou „sféru randění“, svět lásky se ubral hodně nešarmantním směrem. Ano, rády bychom našly lásku, vášeň a milou společnost, ale jsme už dostatečně staré na to, abychom věděly, že ne všichni lidé jsou vstřícní a čestní, a tudíž je nejlepší dbát na opatrnost a dát si načas, dříve než znovu zadáme své srdce a vstoupíme do nového vztahu. Nyní se určitě ozvou hlasy, které z plna hrdla křičí: „Proč čekat?!“ Všechno se řítí kupředu tak zběsilým tempem, že sebou člověk musí pořádně hodit, a když chceme sex, nemělo by být příliš obtížné najít ochotného spiklence. Dozajista už na nějaké aplikaci čeká. Dobrá, sen jste si splnily, ale jak skončíte v případě, že hledáte více než jen avantýru a skutečně 18

Paris.indd 18

19/10/18 12:32

Předmluva

chcete navázat krásný a plnohodnotný vztah prodchnutý kouzlem? Šarm nemá šanci na přežití ve světě, v němž se láska stala transakcí hravě proveditelnou s užitím chytrého telefonu, dá se objednat, dodává se obratem a odvíjí se podle předvídatelného vzoru. Jenže kdo chce být předvídatelný? Pravá romance vyžaduje nejen čas, ale i trpělivost, pozornost a znalost sebe sama, svého postavení v tomto světě a toho, co chcete od života. A i když najdete lásku online, je velmi důležité uvědomit si, že šarm nemůžete jednoduše vycucat z Googlu. Ten se musí pěstovat a šlechtit, což zabere určitý čas a nezbytně vyžaduje trpělivost a inteligenci. Ano, bez zapojení inteligence nemáte naději na úspěch. Půjčme si klíč ke skříňce plné tajemství od našich francouzských sester a začněme pátrat po romanci tak, že si nejprve pro sebe vytvoříme život, jemuž nic nechybí, i když jsme samy, nebo máme zlomené srdce, nebo máme prostě pocit, že dny lásky jsou pro nás sečteny. Vydejme se spolu na cestu proměny, během níž si osvojíte umění konverzace a dobré způsoby, přijdete na chuť tanci

Šarm neroste na Googlu. Ten si musíte vypěstovat samy.

a pořádání společenských večeří. Zamilujete si umění a přírodu, naučíte se mít se rády, dobře o sebe pečovat a oddávat se duchovnímu životu, jenž má prvořadou důležitost. I když si myslíte, že všechny tyto věci už znáte, navrhuji, abyste se znovu podívaly na časem prověřené techniky, které si v následujícím kurzu osvěžíte, a dozvíte se, jak je správně uchopit. Berte tuto knihu jako sylabus. Každá kapitola obnáší jednu vyučovací hodinu věnovanou specifické látce. Tak se postupně naučíte, jak si Francouzky budují svůj svět, v němž se cítí sebejisté, krásné, silné a chytré. Na konci každé kapitoly naleznete zvláštní Lekci pařížského šarmu, která vám 19

Paris.indd 19

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

pomůže vše nabyté uvést do každodenního života. V druhém doplňku nazvaném Z teorie do praxe dostanete domácí úkoly, jak získané dovednosti procvičovat, a rady, jak získat osobitý šarm. A rada na závěr: Buďte trpělivé! Zacházejte se sebou něžně a věřte, že až celé studium dokončíte a odejdete domů s diplomem Školy pařížského šarmu, nebudete se muset honit za láskou jednoduše proto, že si vás najde sama.

Paris.indd 20

19/10/18 12:32

Kapitola první

La rentrée (návrat do školy) Jediná pravá elegance sídlí v mysli, a když ji tam máte, vzejde odtud zbytek. D iana Vreelandová

V ZÁŘÍ SE PAŘÍŽ NACHÁZÍ UPROSTŘED la rentrée, což bychom mohli popsat jako „návrat do školy“. Ve Francii však toto období poskytuje mnohem širší a barvitější obraz, neboť lidé se hromadně vracejí domů ze čtyř- až šestitýdenní dovolené krásně opálení, odpočinutí a připraveni začít nanovo. Rovněž dává signál k zahájení velkolepých akcí, které se konají po celé Paříži a zahrnují Fashion Week („Týden módy“), Salon du Vintage („Salon dobové módy“), Fête des Jardins („Zahradní festival“) a Design Week („Týden designu“). Všude panuje permanentní vzrušení, které přinášejí nové muzejní a galerijní výstavy, koncerty, baletní představení a další kulturní události, které „Město světla“ nabízí svým oddaným občanům. Pozadu nezůstává ani literatura a regály knihkupectví se neustále plní čerstvě vydanými díly předních francouzských spisovatelů. 21

Paris.indd 21

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

Přijela jsem sem za účelem prozkoumání a hlubšího pochopení pařížského šarmu. Po měsících přípravných e-mailů a telefonátů jsem si vytvořila průběžný plán pro semestr vyplněný hodnotným průzkumem, čtením, studiem a rozhovory, abych posléze založila vlastní školu šarmu. Jednoho slunného dne jsem se vypravila na první schůzku v Café de Flore na bulváru Saint-Germain. Měla jsem se tam setkat s Edith de Belleville, a také jsem ji hned uviděla. Koneckonců se nedá přehlédnout. Stála před kavárnou a vypadala půvabně ve značkovém kompletu, jenž zahrnoval šátek ve vlasech, šaty vzorované drobnými červenými a bílými puntíky, barevně sladěné náramky a šňůru korálů ve stylu Coco Chanel a lodičky na vysokých podpatcích. Radostně jsme se pozdravily, daly si bisou (hubičky na obě tváře), shodně jsme pochválily, jak úžasně se den vydařil, a vzdychly si svorně: Ach, není snad Paříž nejkrásnějším městem na světě? Moje přítelkyně pořádá dosti známá turné Edith’s Paris, specializovaná na literaturu a Pařížanky, které se staly velkými postavami národních dějin. Turné založila vedena neutuchajícím zájmem o francouzskou společenskou a literární historii. Vzdělání získala na Sorbonně a je neuvěřitelně sečtělá, a proto má v rukávu moře jedinečných informací, které s nadšením předává druhým. Provdala se za Kanaďana, s nímž se seznámila při jedné návštěvě Toronta, ale nechtěla žít v Kanadě, neboť – jak se vyjádřila: „Je tam moc chladno a v zimě se tam vůbec nedají nosit vysoké podpatky, člověk by se tam v nich přerazil!“ Uvědomila jsem si, že tato Francouzka má zvláštní dar: hovoří artikulovaně a světaznale, ale naprosto nenásilně přejde na odlehčenější téma, což člověka rozesměje a cele odzbrojí. A když jste odzbrojeny, vytáhne zbraně a udělí vám malou lekci o Stendhalovi, Chambre Bleue a slavných literárních salonech, které v sedmnáctém století hýbaly pařížským životem. Má talent podávat veškeré dění ve francouzské spo22

Paris.indd 22

19/10/18 12:32

La rentrée

lečenské a literární historii teatrálně a podle potřeby zlehčit klepy, z čehož vyjde velmi zábavný styl. Věřte, že po chvíli strávené s Edith se cítíte, jako byste se přenesly do roku 1925, posedávaly v Harryho baru v hotelu Ritz, tu a tam poklábosily s Hemingwayem či Fitzgeraldem a pokochaly se pohledem na bosonohou krásku Kiki de Montparnass ve víru tance. V ústech živě cítíte chuť a pálení suché whisky a vznášíte se v oblacích vůně francouzských parfémů. Edith mě uchopila za paži a uličkou mezi venkovními stolky obsazenými převážně turisty popíjejícími café crème nebo espresso a sledujícími pouliční cvrkot mě jemně dotáhla ke vchodu do kavárny. Tam mi oznámila, že půjdeme do prvního patra, kde sedávají praví Pařížané a kde si můžeme pěkně popovídat.

S EDITH JSEM SE SEZNÁMILA PŘED několika roky na literární události, která se konala v Americké knihovně v Paříži a na níž jsem vystoupila spolu se spisovatelskou kolegyní Harriet Weltyovou Rochefortovou, autorkou knihy Joie de Vivre. Edith seděla v publiku a v průběhu debaty obnášející kladení otázek vstala a zaníceně a dosti provokativně prohlásila: „Neexistuje nic takového jako typická Francouzka!“ Zkrátka že celá všeobecně panující představa o Francouzce není nic více než mýtus! Po vášnivém protestu pokračovala, aby všem slovy a skutky dokázala, že ať sama chce nebo nechce, je dokonalým ztělesněním typické Francouzky, neboť se předvedla jako směs těch nejkouzelnějších a frustrujících rozporuplností a kompletní dichotomie. Přišla oblečená ve vintage stylu, v němž vynikal červený blejzr s hedvábnou květinou v klopě a koketní rozevlátá sukně, avšak její názory byly veskrze moderní a dokonce velice avantgardní. Tvářila se mile a usmívala se víc, než je u Francouzek obvyklé, ale zároveň vystupovala velmi nesmiři23

Paris.indd 23

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

telně. V jednu chvíli mi složila poklonu, aby mě vzápětí vyzvala na souboj argumentů. Více než cokoli jiného i uprostřed kruhu neznámých osob zůstala cele sama sebou, což ji činilo typicky francouzskou! Právě proto jsem po prvním ohnivém střetnutí zatoužila setkat se s Edith znovu a požádat ji o vysvětlení záhady jménem šarm, kterého mají Francouzky zjevně víc než dost. Nyní jsem Edith následovala do kavárny, prošly jsme kolem rozměrných zrcadel a secesních plakátů s různými výjevy staré Paříže, a po točitém schodišti vystoupaly do prvního patra. „Sem, do Café de Flore, skoro denně chodila Simone de Beauvoirová a tady u kávy napsala Druhé pohlaví,“ sdělila mi Edith trochu udýchaně a pak rychle vyjednala s číšníkem, aby pro nás našel vhodný stůl. Když jsme se usadily proti sobě do červenou kůží vyšperkovaného boxu umístěného přímo u okna, které poskytovalo výhled na rušný bulvár, dala k dobru senzační informaci: „Druhého pohlaví se v roce 1949 prodalo ve Spojených státech přes milion výtisků a ve Francii dvě stě tisíc hned v prvním týdnu po vydání.“ S vážným výrazem na mne pohlédla velkýma hnědýma očima a dodala: „Jak vidíte, tohle místo přináší spisovatelům štěstí.“ Objednaly jsme si kávu. Edith se rozpovídala tak, že šlo velmi ztuha udržet s ní krok. Dalo mi dost zabrat, abych neztratila nit, protože přeskakovala od jednoho k druhému. Nadhodila, jak Colette objevila Audrey Hepburnovou pro titulní roli broadwayského muzikálu Gigi, posléze se mi jen tak mezi řečí svěřila, že zbožňuje ztepilé švédské muže, vzápětí přešla na Stendhala a Napoleona Bonaparta a stav zvaný „krystalizace“, který popsala jako zamilovanost překračující veškeré hranice rozumu. Jak jsem již zmínila, Edith má hnědé oči a černé vlasy, které nosí stažené do uzlu, z nějž spadá pár volných kadeří. Ach, a používá červenou rtěnku! 24

Paris.indd 24

19/10/18 12:32

La rentrée

Je čistokrevnou Pařížankou, neboť se narodila a vyrostla v Belleville kousek od ulice, v níž najdete rodiště Edith Piaf. Hrdě pronesla: „Pocházím z dělnické třídy obývající tuto pařížskou čtvrť, ale dostalo se mi vynikajícího vzdělání.“ Když jsem se zeptala, v čem spočívá tajemství pařížského šarmu, jednoduše odpověděla: „V první řadě musíte rozvinout intelekt. Nikdy nedejte muži najevo, že o něj máte zájem. Naopak vždy ukažte, jak zajímavá osobnost jste.“ Vyprávěla mi o svém studiu vysoké školy, kde měla týdně osm hodin filozofie, na nichž četli a probírali díla Nietzscheho, Kanta, Rouseaua, Freuda a dalších velikánů. „Od Francouzů se očekává, že si budou utvářet vlastní názory, prokážou schopnost diskutovat a nesouhlasit a přitom si stále uchovají šarm,“ vysvětlila s úsměvem. Pro dokreslení přidala, že se v dospívajícím věku zúčastnila filmového festivalu Françoise Truffauta a svěřila se, jak zásadně dnes již ikonické francouzské filmy z 60. let minulého století ovlivnily její život. Pak se na chvilku odmlčela, otevřela kabelku, ze které vytáhla knihu a podala mi ji se slovy: „Tady máte. Klidně si ji nechte. Já o tenhle poklad nestojím.“ Poděkovala jsem a podívala se na dárek. Byl to ošuntělý výtisk v Anglii vydaného díla Lucy Wadhamové The Secret Life of France. Oproti prohlášení, že se Edith kniha nelíbila, vypadala jako velmi čtená. Když jsem v ní zalistovala, všimla jsem si, že stránky jsou zmačkané, s přeloženými horními růžky a se skvrnami po zaschlých kapkách vody. V duchu jsem se ptala, jestli tu knihu četla má drahá přítelkyně ve vaně. Jak jsme si povídaly, Edith padlo do oka osazenstvo vedlejšího stolu. Otočila jsem hlavu a spatřila postaršího šedovlasého džentlmena a o dobrých deset let mladší ženu s blonďatými vlasy. Ten pár vůbec nevypadal na manžele nebo milence. Žena seděla nakloněná dopředu a velmi blízko mužových rtů držela diktafon. Muž se choval autoritativně a dalo se před25

Paris.indd 25

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

pokládat, že mluví o něčem důležitém, protože gestikuloval a pro větší důraz občas poklepal rukou na stůl. Žena s napjatou pozorností poslouchala, přikyvovala a v půvabné tváři měla vážný výraz. „To je Laure Adlerová,“ řekla Edith. „Slavná novinářka. Vždycky dělá rozhovory tady.“ Co možná nejdiskrétněji jsem znovu pohlédla ke stolu a Edith mi zašeptala do ucha: „Laure je feministická intelektuálka. Napsala knihu The Women Who Read Are Dangerous.“ Pak na mě vrhla významný pohled. „Les femmes qui lisent sont dangereuses.“ („Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.“) Obě jsme si lokly kávy a občerstvena kofeinem mi Edith udělila lekci o historii Saint-Germain-des-Prés a vylíčila, jak se tato pařížská čtvrť stala lákadlem pro intelektuály a umělce, až dokonce předčila Montparnasse. Posléze obratem ruky změnila téma a prozradila mi, že se už dlouhou dobu učí čínsky. „Skvělá pomůcka při flirtování,“ prohodila a jako doklad předložila milou historku: Má dlouholetého obdivovatele, s nímž s potěšením chodí do společnosti. Jednoho dne se přihodilo, že se setkali se skupinkou hostů z Číny, a ona bez váhání spustila čínsky. Její obdivovatel se vyděsil, protože neměl sebemenší potuchu, že mluví čínsky! „Tak Francouzi flirtují,“ řekla. „Malé překvapení by zdaleka neúčinkovalo tak efektivně, kdybych prostě vysolila – hej, já umím čínsky! Ne, ani náhodou, protože pak by překvapení nebylo tak zábavné.“

Čtěte, čtěte, čtěte! Musím přiznat, že jsem si tuto formu flirKrmte svého ducha. tování rázem zamilovala. Hlavně proto, že obdivuji vzdělanost, nicméně spatřuji v ní něco více. Myslím, že se mi líbí i proto, že je dostupná každému, kdo má chuť věnovat čas na rozvinutí intelektu. Když jsme se spolu po příjemném posezení rozcházely, Edithina slova na rozloučenou zněla: „Čtěte, čtěte, čtěte! Krmte svého ducha.“ 26

Paris.indd 26

19/10/18 12:32

La rentrée

BRÝLATÁ DĚVČATA Maminka mi kdysi vyprávěla, že když ve 40. letech minulého století dospívala do plnoletosti, existovalo všeobecné mínění, že děvčata, která nosí brýle, nestojí mužům ani za pohled. Tento výrok dnes zní naším uším příšerně zastarale. V první řadě proto, že se brýle vyšplhaly na samé vrcholky módy a stylovosti a zažívají úchvatné období, kdy se Jenna Lyonsová – bývalá kreativní ředitelka společnosti J. Crew – hrdě prezentuje v rockových brýlích s tlustými černými obroučkami. V poslední době běžně vídáme brýle na manekýnách promenádujících se na přehlídkových molech v Paříži, Miláně, New Yorku a Londýně. Na udělování cen Americké filmové akademie si jednoho z Oscarů odnesla herečka Lupita Nyong, známá svými fantastickými brýlemi. A když zabrousíte na Twitter, zjistíte, že brýle tam mají vlastní stránku! Mladé ženy si ve snaze získat kultivovanější a vzdělanější vzhled dávají před dioptrickými brýlemi na lékařský předpis přednost modelům z dílen předních návrhářů. Ukazuje se, že usilovně hledáme způsob, jak docílit toho, abychom začaly být brány vážně, abychom byly uznávány a oceňovány za své vnitřní klady a intelekt. Jako bychom volaly: Prosím, poslouchej – jsem chytrá, seriózní. Podívej – nosím brýle! Jako žena jsem přesvědčena, že všechny chceme, aby si svět uvědomil, že nejsme jednoduché a povrchní, že nejsme jen hezké tvářičky a snadno dostupné už vůbec ne. A ráda bych pánům vzkázala, že jestliže nás chtějí svádět, musejí přinejmenším najít naprosto přesvědčivý důvod pro to, abychom sundaly brýle. Tlustě orámované brýle jsou symbolem ženy, která vidí svět jasně a lidi si chce držet dál od těla s vědomím, že někteří muži zkrátka neumějí respektovat náležitý odstup. Brýle lze označit za moderní verzi vějíře, neboť slouží jako „tlumič“, „závoj“, za 27

Paris.indd 27

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

který se můžete schovat, udělat se trochu tajuplnými a přibrzdit potenciální obdivovatele. Brýle a vějíř jsou mocné nástroje, které se dají hravě používat jak k zahalení, tak k odhalení. Brýle vytvářejí iluzi, avšak zároveň vyjadřují skutečnost, že žena je bystrá, sečtělá a zajímavá intelektuálka.

ČÍST JE SEXY Mohu upřímně říct, že tento kouzelný název pouze v kostce vyjadřuje to, co Francouzky vědí odedávna. Musíme se vzdělávat a dát dohromady neodolatelnou kombinaci krásy a mozku. Musíme číst. Opravdu vřele doporučuji, abyste si na úvod – hned po první hodině Školy pařížského šarmu – opatřily nějaké knihy a pustily se do čtení. A až se oči unaví, můžete si naskládat malý stoh knih na hlavu a nacvičovat si správné držení těla, o němž si více povíme v další lekci.

Lekce pařížského šarmu Dříve než přistoupíte k uskutečnění myšlenky polapit srdce nějakého muže, musíte uchvátit vlastní srdce. Existuje spousta způsobů, jak v sobě objevit nebo obnovit jiskru. Francouzky to dělají tak, že pěstují intelektuální život. Ať to zní naivně, dejte se cestou čtení. Ale nezůstávejte s knihou doma v koutku. Uvědomte si, že musíte vycházet do světa. Jednoduše si začněte chodit do místní veřejné knihovny vypůjčovat knihy.

Paris.indd 28

19/10/18 12:32

La rentrée

Francouzky vědí, že číst je sexy. Pravdou je, že knihy milují čerstvý vzduch zaručující, že nezatuchnou. Zážitek ze čtení se násobí, když se ponoříte do imaginárního příběhu tak, že ztratíte pojem o všem kolem sebe, a když potom vzhlédnete, uvidíte svět novýma očima. Listy na stromech zčistajasna vypadají zeleněji, vzduch je hřejivější a obloha modřejší. Čtěte si v parku, kavárně, knihkupectví, v deštivé dny se můžete uchýlit do čítárny, kterou má většina veřejných knihoven.

Dnes už můžete běžně číst z tabletu, ale osobně se přikláním ke knihám v tvrdých deskách, které s sebou oddaně nosím, přestože bývají těžké. Zvláště všem radím velké knihy se zajímavými obaly, které snadno přilákají pozornost. Zvykněte si považovat knihu za object d’art – umělecký předmět či artefakt, který funguje jako poutač a zároveň vynikající podnět k zahájení konverzace. De facto zajímavě vyhlížející kniha je skvělou pomůckou, jak dát svému okolí vědět, že jste inteligentní, zvídavá a lačná poznání. Vyplácí se vybrat si pro začátek dobré ukázky různých žánrů, které pomáhají zjistit, jestli se vám více zamlouvají příběhy odehrávající se v minulosti nebo fantastické romány předkládající vize budoucnosti, a podle toho se dále rozhodovat. Protože vkus lidí se různí, někoho může mocně oslovit vědecké dílo věnované léčbě obrny, jiného zaujme hudební literatura zaměřená na jazz 50. let minulého století a další se zhlédne v obrazových publikacích představujících malířské směry jako impresionismus, fauvismus a další. Na základě výsledků prvního průzkumu se můžete soustředit 29

Paris.indd 29

19/10/18 12:32

Škola pařížského šarmu

na přechod do větší šířky. Vyžíváte se v tanci, tenisu, pozorování hvězd nebo včelařství, v němž jdete v otcových a dědečkových stopách? Jestliže máte zájem o umění, prozkoumejte přehled místních kulturních událostí a vydejte se navštívit nové výstavy. Vyhledávejte vernisáže a otevření malých místních galerií a rovněž se poohlédněte po zajímavých knihkupectvích a kurzech. Zájem o kulturu a komunitu je jedním z nejdůležitějších tajemství vedoucích k šarmu. Na veřejných akcích je poměrně jednoduché navázat novou známost. A pokud ne, odnesete si s sebou spoustu zajímavostí, které vám přijdou vhod, když se na koncertu děl Stravinského ocitnete v hledišti po boku zajímavého muže, s nímž zatoužíte prohodit pár slov. Když se vložíte do něčeho, co děláte s láskou, stáváte se přirozeně atraktivnější, a i když nemáte ani pomyšlení na muže, často se s nějakým hladce seznámíte. A proto začněte tím, čemu se rády věnujete, při čem se cítíte blaženě a co vás činí šťastnými. Neméně důležité je vystoupit z komfortní zóny, do níž jste se stáhly proto, abyste si zajistily bezpečí. Seberte odvahu být zranitelné a ochotně se učit věcem, v nichž zrovna nevynikáte, ale rády byste do nich o trochu více pronikly. Jak vím podle sebe, Američanky mají sklony

Začněte tím, k provozování samoobsluhy: veškeré potřeby domácnosti obstarávat samy, čemu se věnujete s vášní a pocitem blaha. na poli kultury si vystačit samy, prát se se životem samy. Jenže když všechno

děláte sólově, ztrácíte příležitost navázat nová přátelství. Po celé Francii najdete denní i večerní kurzy vaření a tance, průvodcovské okružní cesty po historických památkách, a pokud chcete, můžete si za malé peníze najmout pařížského rodáka, který vás vezme na procházku doplněnou procvičením se ve francouzštině. Jen zvažte, o kolik více zábavy si takto užijete 30

Paris.indd 30

19/10/18 12:32

La rentrée

v porovnání s tím, že se po Paříži touláte samy, vyzbrojené jen anglicko-francouzským slovníkem a mapou. Základní poselství zní: vyjděte z domova, pusťte se do nových věcí, bavte se a kromě časopisů čtěte i knihy!

Z teorie do praxe Na tento týden máte za úkol prostudovat si místní kulturní přehled a zúčastnit se nejméně jedné, avšak ne více než tří událostí. Velmi doporučuji přednášky pořádané ve veřejné knihovně. Noste s sebou zajímavě vyhlížející knihu a popovídejte si alespoň se třemi lidmi. Pokud jste nesmělé, prostě se usmívejte a poslouchejte. Buďte trpělivé, neboť jste teprve na začátku transformace. Máte-li zdravý zrak, pro větší efekt si opatřete nedioptrické brýle – nejlépe dvoje různého tvaru a s různými obroučkami – a experimentujte s nimi. Uvidíte, jaký pocit vám dodají, a směle si užívejte zábavy.

Paris.indd 31

19/10/18 12:32