Ailanthus altissima
Pajasan žláznatý Jedná se o nechvalně proslulý opadavý strom, který se ukázal být velice agresivním invazivním druhem na mnoha místech, kam byl zavlečen. Původně pochází ze severovýchodní a centrální Číny. Rychle dorůstá výšky 25 m, a pokud se pokácí, velice dobře regeneruje. Listy dlouhé i 90 cm se skládají až z 41 lístků. V 19. století se začal vysazovat v Severní Americe a v Evropě jako okrasný strom. Brzy se začal hojně vysemeňovat a jeho šíření navíc podpořila tvorba alelopatických látek, které potlačují růst ostatních rostlin. To mu umožnilo konkurovat i zavedené původní vegetaci, přestože údajně netoleruje zastínění. I tak si ale získal své příznivce, jelikož je schopen růst v nepříznivém prostředí městských center, kde se vegetaci příliš nedaří.
• Tento druh je vitální a snadno se pěstuje ze semene, takže při pěstování potřebuje minimální péči a podporu. Naopak je vhodnější zvážit jeho regulaci. Po pokácení musí okamžitě následovat ošetření pařezu herbicidem, aby znovu neobrostl. • Primárním cílem jsou větší samičí rostliny, které produkují semena. • Pro vymýcení je důležité ručně vytrhat semenáčky, než se vytvoří kůlový kořen.
Dřevo pajasanů není nijak kvalitní, ale má atraktivní, hedvábně vláknitý vzhled a je velice ohebné. Díky tomu je oblíbeným materiálem pro výrobu napařovacích hrnců – náčiní, které má velký význam pro čínskou kuchyni.
Tento druh je oblíbenou potravou martináče pajasanového (Samia cynthia), který se v Číně už odedávna využívá jako zdroj pevného a levného hedvábí. Výsledný materiál nepohlcuje barviva, takže má omezené použití, ale přesto nepostrádá komerční význam.
Kůra pajasanu se běžně používá v tradiční východní medicíně. Její stahující účinky pomáhají při léčbě úplavice.
Až 25 m
Až 15 m
24 | PA JA SAN ŽL Á ZNAT Ý
Text Black
Albizia julibrissin
Albízie růžová Tento malý opadavý strom dorůstá výšky 12 m a má dvojnásobně zpeřené listy s velmi drobnými lístky. Květy tvoří shluky bílých či růžových tyčinek a jsou velice okázalé. Kvůli květům i stínu, který poskytuje, se strom běžně vysazuje jako okrasný. Jeho květy lákají širokou škálu hmyzu, ale i kolibříky. Stejně jako u mnoha stromů z čeledi bobovitých se květy albízie na noc zavírají. Jedná se o alelopatický druh, který se v oblastech mimo svou původní oblast rozšíření, jež sahá od Íránu po Japonsko, může stát invazivním vetřelcem.
Listy i květy jsou jedlé, i když nejsou nijak zvlášť chutné ani výživné. Listí však poskytuje dobrou potravu zvířatům a hráškovité plody chutnají dobytku.
V tradiční asijské medicíně se kůra a květy albízie používají jako sedativum a antidepresivum. V několika jazycích je nazývána „bylinou štěstí“ a podobnými výrazy. Díky svým účinkům se někdy označuje i jako „rostlinný Prozac“.
Kořenové hlízky albízie vážou v půdě dusík. Vzhledem k tomu, že je využitelná i pro listy a stínění, může se potenciálně uplatnit v agrolesnictví a permakulturách, zvláště jako rychle rostoucí pionýrský druh do sušších oblastí.
Až 12 m
Až 9 m
• Semena by se měla namočit do horké vody a nechat odstát 24 hodin. I takto ošetřená semena však mohou vyklíčit až po několika měsících. • Mladé rostliny je nutné chránit před mrazem. • Dospělé stromy odolávají i teplotě –20 °C, ale pouze v pevninském klimatu. K poškození mrazem může dojít spíše v přímořském podnebí s chladnými léty. • Albízie velmi dobře snáší chudé slané půdy a sucho.
ALBÍZIE RŮŽOVÁ | 25
Text Black
Z olší se vyráběly pumpy, žlaby a lodě. Otepi z olší se běžně používaly k budování opěrných stěn podél řek. MONT Y DON, „RESPEKTUJTE SVÉ STARŠÍ: MAGICKÉ VL ASTNOSTI OLŠÍ“, WEBOVÁ STR ÁNK A DAILY MAIL, 2008
26 | OL ŠE LEPK AVÁ
Text Black
Alnus glutinosa
Olše lepkavá
Z kůry a mladých výhonků se získává žluté barvivo, které však vlně dává načervenalý nádech. Po přidání mědi se získá šedožluté barvivo, které v Evropě hojně používali výrobci tapiserií. Přidáním sloučenin železa lze vytvořit černé barvivo. Z jehněd je možné extrahovat barvivo zelené.
Olšové dřevo se od nepaměti používalo k uzení ryb, zvláště lososů, avšak hodí se i k uzení hovězího a vepřového. Má přirozeně sladké, jemné aroma, které snadno předá masu, aniž by přebilo jeho vůni a chuť. Při uzení masa obecně platí, že použitím vlhkého dřeva se chutě zintenzivňují.
Vnitřní vrstva kůry olše lepkavé se velmi hojně užívá v tradiční medicíně. Má výrazně svíravé účinky, díky čemuž se zřejmě stala oblíbenou přísadou zubních past a ústních vod. Používá se také při léčbě zánětů a krvácení dásní.
• Semena olše lepkavé vyžadují stratifikaci v chladu nebo výsev na podzim, aby na jaře vyklíčila. • Vyhovuje jí jakákoli vlhká až podmáčená půda a přímé sluneční světlo. • Jedná se o atraktivní druh, ale častěji se vysazuje jako rychle rostoucí větrolam. • Díky schopnosti olše lepkavé kolonizovat vlhké půdy se hodí pro revitalizační účely, stabilizaci břehů a prevenci eroze i záplav.
Olšové dřevo je měkké a snadno zpracovatelné, proto bylo oblíbeným materiálem k vyřezávání levných výrobků jako misek a dřeváků. Dnes se řada těchto předmětů snadněji vyrábí z plastu. Až 12 m
Až 30 m
Olše lepkavá je široce rozšířená po celé Evropě a velmi spolehlivě indikuje vlhké nebo špatně odvodněné půdy. Může dorůstat výšky až 30 m, ale většina stromů je výrazně menší. Olše často roste v koloniích, což je důsledkem její schopnosti vyhánět výmladky. Běžně se vyskytuje na březích potoků či jezer a její kořeny mohou vrůstat až do vody, kde vytvářejí úkryty pro mladé ryby a další vodní živočichy. Samčí květy mají podobu jehněd a jejich pyl roznáší vítr. Drobné samičí květy vytvářejí jakési šištičky, které poté do větru vypouštějí množství semen. Díky typu a intenzitě tvorby semen je olše lepkavá účinným kolonizátorem vlhkých půd. Olše má symbiotický vztah s bakterií žijící na jejích kořenech, která váže atmosférický dusík. To jí umožňuje dobře růst na chudých půdách a přispívá k jejím kolonizačním schopnostem. Růst je rychlý – u mladých stromů i více než 1 m za rok. Olše poskytuje potravu množství různého hmyzu, takže má velký význam pro biodiverzitu. Symbiotický vztah s olší má i řada druhů hub, jež jsou někdy vázány výhradně na olši lepkavou.
OL ŠE LEPK AVÁ | 27
Text Black
Alnus rubra
Olše červená Tento druh olše má relativně omezené zeměpisné rozšíření. Roste v úzkém pásu podél severozápadního pobřeží Severní Ameriky, kde se však může vyskytovat velice hojně. Dorůstá výšky 15 m a na jaře má charakteristické červenohnědé jehnědy. Přirozeně roste podél toků a v mokřadech, často společně s vrbami a topoly, nicméně jde o pionýrský druh otevřených ploch, a tak na místě vykáceného lesa často vyklíčí velké množství jejích semen z vlhkých oblastí. V důsledku toho ji lesníci, kteří se snaží vysazovat lokálně dominantní jehličnany, občas považují za plevelný druh. Na druhou stranu díky svému symbiotickému vztahu s bakteriemi vázajícími dusík může ku prospěchu ostatních druhů zvýšit množství živin v půdě.
• Semena olše červené potřebují buď stratifikaci v chladu, nebo výsev na podzim, aby na jaře vyklíčila. • Vyhovuje jí jakákoli vlhká až podmáčená půda, přímé slunce či mírné zastínění. • Tento druh se čím dál více cení jako rychle rostoucí zdroj biomasy a dřeva. Už po 25 letech je strom dost velký, aby se dal vytěžit.
Olše červená nebyla v minulosti příliš oceňována, ale dnes už na ni pohlížíme příznivěji, protože se snadno zpracovává a je levnější než většina tvrdého dřeva. Američtí indiáni ji hojně využívali k výrobě masek a mís. Dnes se stále více používá ve stavebnictví, k výrobě nábytku, dýh a papíru. V nábytkářství je někdy nutné upravit tvar spoje a velikost konstrukčních součástek, aby se kompenzovala relativně nízká pevnost jejího dřeva.
Až 15 m
Až 9 m
Jelikož její dřevo je hustě vláknité a snadno se moří, dá se použít k imitaci třešňového, mahagonového či ořechového dřeva. Američtí indiáni z kořenů olše červené odedávna vyráběli košíky a z její kůry získávali červené barvivo.
Američtí indiáni používali kůru olše červené k léčbě podrážděné kůže, například jedovatcem, a při trávicích potížích. Kůra obsahuje salicin, předchůdce aspirinu.
28 | OL ŠE ČERV ENÁ
Text Black
Alstonia scholaris
Alstonie Alstonie je stálezelený druh vlhkých, případně sezónně suchých oblastí na indickém subkontinentu, v jihovýchodní Asii a částech severní Austrálie. Může být výrazným prvkem nížinných lesů, zvláště v oblastech náchylných k bouřím. Lesklé oválné listy rostou na větvích v přeslenech. Strom může dosahovat výšky až 40 m a mívá velice souměrný tvar, kdy i větve jsou uspořádány spirálovitě. Jde proto o atraktivní druh pro výsadbu ve městech a parcích. Větve se mohou za silného větru polámat, ale kmen poté znovu obroste. Z naříznuté borky vytéká mléčně bílá latexová míza, což je typický jev u zástupců čeledi toješťovitých. Anglický název „indický ďábelský strom“ vychází z tradiční pověry, že strom ukrývá zlé duchy, která má nejspíše původ v jeho jedovatosti. V některých částech Indie lidé ze strachu před zlými duchy odmítají pod tímto stromem sedět nebo pod ním projít.
Kůra se v tradičním léčitelství používá proti malárii, kožním nemocem a trávicím problémům, jako je úplavice. Zkoumaly se její účinky proti rakovině, ale západní medicína založená na důkazech ji v současnosti nevyužívá.
Existují důkazy, byť nepatrné, že se její semena používala jako psychoaktivní látka při domorodých obřadech v australském Queenslandu a při tantrických rituálech.
Až 40 m
Až 20 m
Dřevo alstonie je značně měkké a v mnoha tradičních asijských kulturách se používalo k výrobě tužek či tabulek na psaní (proto se jí říká „tabulkový strom“) a také k výrobě papíru. V Indonésii se z něj vyrábějí i rakve.
• Semena klíčí nejlépe, když se před vysetím na 30 minut namočí do vody ohřáté na 50 °C. • Na plném slunci rostou mladé rostliny rychle a přizpůsobí se většině půdních typů. • Alstonie nesnáší mráz. • Dobře regeneruje, proto se její výsadba doporučuje zvláště v oblastech, kde jsou časté bouře a cyklóny.
AL STONIE | 29
Text Black
Indie vydělává miliony dolarů ročně na vývozu ořechů kešu. „PĚSTOVÁNÍ OŘECHŮ KEŠU“ NA WEBOVÉ STR ÁNCE JIHOAFRICKÉHO MINISTERST VA ZEMĚDĚLST VÍ
30 | LEDV INOV NÍK Z ÁPADNÍ, „KE ŠU“
Text Black
Anacardium occidentale
Ledvinovník západní, „kešu“ Ledvinovník západní je stálezelený druh severovýchodní Brazílie. Může dorůstat výšky 14 m a jeho semena mají velký kulinářský i ekonomický význam. Drobné načervenalé květy, které rostou ve shlucích, dozrávají v hruškovité „jablko“ (technicky vzato se nejedná o plod, má jiný anatomický původ). Pod tímto útvarem visí až téměř komicky jediné velké zakřivené semeno, „ořech“ kešu. Jedlé jádro se nachází uvnitř. Pěstování kešu bylo dříve jen okrajové, ale dnes nabývá na významu, protože tyto oříšky jsou stále oblíbenější ingrediencí v mnoha světových kuchyních. Vedlejší produkty ledvinovníku mají také různé průmyslové využití. Největšími producenty jsou Nigérie a Indie. Stromy obvykle začínají plodit ekonomicky významné množství oříšků v osmi letech. V poslední době byly vyšlechtěny menší, plodnější stromy, které mohou přinášet významnou úrodu oříšků už po třech letech. Jeden obzvláště slavný strom v Brazílii má větve, které zakořeňují, jakmile se někde dotknou země. Díky této vlastnosti zabírá území o rozloze půl hektaru.
„Jablka“ ledvinovníku se snadno pomačkají, proto se málokdy dostanou dál než na místní trhy, kde jsou ceněna pro svou šťavnatost a sladkokyselou chuť. Běžně se z nich vyrábí osvěžující trpký nápoj, také se z nich destiluje pálenka.
• Oříšky kešu klíčí v teple a vlhku rychle, stromy se snadno a brzy uchytí. Přesto se kvalitnější komerční odrůdy obvykle množí roubováním. • Vyžaduje tropické klima s minimálními srážkami 100 cm (ideálně více). • Důležitá je také průměrná měsíční teplota 25 °C. Ledvinovník nesnáší mráz.
Oříšky kešu jsou dobře známá pochutina. Obsahují vyšší procento škrobu než většina ořechů, a proto se v různých kuchyních teplého podnebí používají k zahušťování polévek či dušených jídel. Často tvoří základ dezertů, a to především v Indii a na jihu Afriky.
Látka kardanol získaná z kyseliny anakardové obsažené v osemení „ořechu“ se používá při výrobě pryskyřic, nátěrů, stabilizátorů, barev a plastů. Její chemické složení představuje úžasný potenciál k syntetizování dalších sloučenin.
Oleje obsažené v osemení „ořechů“ kešu jsou silně dráždivé, poněvadž v sobě mají podobnou sloučeninu jako jedovatec kořenující. Kvůli této vlastnosti je při manipulaci s nezpracovanými „ořechy“ a „plody“ nutné použít ochranný oděv. „Ořechy“ se pro odstranění osemení musejí pražit, což je pro pracovníky nebezpečný proces, jelikož při něm vzniká silně toxický kouř. Proto se tato fáze zpracování vždy provádí venku.
Až 14 m
Až 15 m
LEDV INOV NÍK Z ÁPADNÍ, „KE ŠU“ | 31
Text Black
Aquilaria malaccensis
Orličín, „agarové dřevo“ V komerčním světě je orličín nezvyklou komoditou, protože tento strom má ekonomickou hodnotu, jedině když ho napadne určitá houba. V tu chvíli se stává velice cenným. Tento vzrůstný stálezelený strom pochází z Indie a jihovýchodní Asie a obvykle mívá světlé dřevo. Pokud ho však napadne houba Phaeoacremonium parasitica, produkuje na obranu proti této infekci velké množství pryskyřice. Výsledkem je tmavě zbarvené, silně aromatické dřevo, které je vyhledáváno už po staletí a jeho nadměrná těžba způsobila, že orličín byl orgánem ochrany přírody podle CITES označen za zranitelný druh. Agarové dřevo produkuje několik druhů rodu Aquilaria, avšak řemeslníci tradičně dávají přednost druhu Aquilaria malaccensis. V současnosti probíhá výzkum zaměřený na identifikování alternativních zdrojů agarového dřeva, nalezení udržitelných metod těžby a možností začlenění tohoto stromu do agrolesnictví.
• Semena ztrácejí životaschopnost několik týdnů po dozrání. • Orličíny se však snadno pěstují a běžně rostou v různých částech severovýchodní Indie. • Stromy vyžadují minimální péči a snášejí širokou škálu podmínek. • Pro dosažení požadované houbové infekce se ze stromů obvykle slupovala kůra.
Agarový olej patří k nejdražším esenciálním olejům a je obzvláště žádaný v arabském světě, kde se odpradávna používá jako parfém, ale i v Japonsku, kde se převážně používá jako ingredience do vonných tyčinek.
Agarové dřevo s tmavými pruhy se odjakživa s oblibou používalo k vyřezávání drobných cenných předmětů, například šperků. V Asii to byl také oblíbený materiál k vyřezávání sošek Buddhy.
Esenciální olej získávaný z agarového dřeva je známý spíše svou silnou, komplexní vůní než pro terapeutické účinky (i když je prohlašován za afrodiziakum) a používá se hlavně v luxusní kosmetice.
32 | ORLIČÍN, „ AGAROV É DŘE VO“
Text Black
Až 40 m
Až 3 m
Araucaria bidwillii
Blahočet Bidwillův Tento impozantní jehličnan, známý též pod názvem araukárie, je skutečnou živoucí fosilií, posledním pozůstatkem pradávného rodu Araucaria. Během období druhohor (před 252 až 66 miliony let) pokrývali jeho příbuzní rozsáhlé části Země. Dorůstá výšky až 45 m, má velmi tuhé, tmavě zelené listy a působí velmi prehistoricky. Je původní pouze na několika izolovaných lokalitách v australském Queenslandu, odkud se brzy rozšířil díky evropským osadníkům. Krásné exempláře tohoto druhu se nyní nacházejí i v Novém Jižním Walesu a Západní Austrálii. Šišky velikosti fotbalového míče padají ze stromu, aniž by se rozevřely a uvolnily semena. To vedlo ke spekulacím, že je měli strávit (a poté rozsemenit) dinosauři nebo velcí, dnes již vyhynulí savci. Velikost úrody se liší rok od roku. V minulosti, když byla dobrá úroda, pořádali australští domorodci hostiny, kdy různé kmeny přicestovaly z velkých dálek, aby společně hodovaly na velkých oříšcích ukrytých v šiškách araukárií.
• Čerstvá semena vyklíčí během šesti měsíců při teplotě okolo 15 °C. • Semenáčky by se měly vysazovat na určené místo co nejdříve. • Uchycené stromy vydrží i teploty –5 °C, možná dokonce až –8 °C. • Tyto stromy tolerují většinu dobře odvodněných půd a do jisté míry snášejí slaný sprej. • V zahradách skýtají dobrý domov ptákům.
Australští domorodci měli araukárie ve velké úctě. Rodinné vazby na určité stromy jsou jedním z příkladů osobního vlastnictví u obyvatel Austrálie před kolonizací. Domorodci rozemílali oříšky z šišek na mouku, z níž vyráběli jakýsi chleba, nebo je nechávali vykvasit. Dnes jsou tyto ořechy považovány za výživnou lahůdku a stále častěji se pěstují a propagují.
Až 45 m
Až 25 m Prvotní generace australských osadníků používaly dřevo araukárií k výrobě kvalitního nábytku a obložení. Dnes je ho nedostatek a těžba se povoluje jen v případě špatného stavu stromu nebo z bezpečnostních důvodů. Vysazují se však malé plantáže araukárií.
V současnosti se dřevo araukárií používá na rezonanční desky do akustických kytar – pro tyto účely je v Austrálii asi nejlepší. Toto dřevo je udržitelné, protože dosahuje zralosti už v 80 letech, a ne ve více než 300 letech jako smrk.
BL AHOČE T BIDWILLŮ V | 33
Text Black
Areca catechu
Areka obecná Areka obecná se vyskytuje v jihovýchodní Asii, na jihu Indie a v některých částech východní Afriky. Dosahuje maximální výšky 20 m a má zpeřené listy dlouhé až dva metry. Především je známá jako zdroj betelových ořechů, které se často žvýkají jako droga. Díky svému elegantnímu vzhledu a adaptabilitě se tento strom používá i v mírném pásu jako atriová rostlina. Areka neboli betelová palma se hojně pěstuje v některých zemích jihovýchodní Asie a Indie kvůli produkci ořechů. Stromy mají dlouhou komerční životnost, až sto let. Sklizeň se provádí každoročně – když plody dozrají, uříznou se a suší na slunci. Většina se jich vyváží, protože žvýkání betelových ořechů je populární mimo oblasti, kde se pěstují, například v některých částech Číny.
• Betelové palmy příležitostně pěstují i palmoví nadšenci, ale vypěstovat jejich plody mimo tropy je obtížné. • Čerstvé ořechy klíčí rychle při teplotě 25 °C. • Potřebují teplo a plné slunce. • Palmy lze pěstovat i ve skleníku, ale pak jsou náchylnější k napadení hmyzími škůdci. • Obvykle začínají plodit po sedmi letech.
Betelové ořechy obsahují řadu psychoaktivních látek, fungují jako stimulanty a mohou být mírně návykové. Odhaduje se, že okolo deseti procent celosvětové populace pravidelně žvýká betelové ořechy, obvykle ve formě „betelového sousta“. Tvoří ho nastrouhané ořechy, limetka a obal vyrobený z listu popínavé rostliny pepřovníku betelového.
Až 20 m
Až 14 m Žvýkání betelových ořechů je spojeno s vážnými zdravotními riziky, jako jsou vředy v ústech, onemocnění dásní, rakovina úst, žaludeční vředy, srdeční choroby a vznik závislosti.
Perské popisy žvýkání betelových ořechů se objevují v indické literatuře z osmého a devátého století. DAWN F. ROONE Y: „BETEL V JIHOV ÝCHODNÍ ASII“ (1995)
34 | AREK A OBECNÁ
Text Black
Argania spinosa
Argánie trnitá Tento kompaktní trnitý strom dorůstá výšky okolo 8 m a vypadá jako každý jiný odolný suchomilný strom. V současnosti je známý jako zdroj vysoce ceněného oleje. Pochází z polopouštních oblastí Maroka a Alžíru, obývaných převážně Berbery. Stromy se tradičně pěstovaly kvůli řadě produktů, ale vlivem těžby dřeva a zemědělských změn jich výrazně ubylo. V roce 1998 byla zbývající oblast takzvané Arganeraie prohlášena biosférickou rezervací v rámci UNESCO. Plody dlouhé 4 cm obsahují dužinu a v ní tvrdý ořech, ve kterém je jedno či více semen, z nichž se získává olej. Současná cena arganového oleje podněcuje k ochraně tohoto druhu a také výsadbě nových stromů na Blízkém východě a ve Spojených státech.
• Čerstvá semena klíčí poměrně dobře, když je namočíte do vody. Přesto může přežít relativně málo semenáčků. • Je možné i množení řízky z mladých výhonků. • Strom potřebuje závlahu a ochranu před zvěří, aby se lépe uchytil. • Jakmile strom dobře zakoření, potřebuje už minimální péči. Jako u každé pouštní rostliny ale dobré podmínky v podobě zavlažování a hnojení vedou k rychlejšímu růstu.
Tradičně se arganový olej používal podobně jako olivový olej v oblastech kolem Středozemního moře: k namáčení chleba, vaření a přípravě lahodných pomazánek.
Arganový olej je plný minerálů a antioxidantů, proto se mu připisuje výjimečná prospěšnost při výživě a revitalizaci kůže i vlasů. Berberské ženy používají čistý olej, zatímco v průmyslovém světě se obvykle přidává do celé škály kosmetických výrobků.
Arganové dřevo má vysokou hustotu a dříve se používalo na stavbu domů. Dnes se využívá hlavně k výrobě kvalitních šperků a suvenýrů. Díky jeho hustotě je z něj i velmi dobré dřevěné uhlí.
Až 3,5 m
MAT THE W WILSON, „MAROCK Ý ARGANOV Ý OLEJ“, WEBOVÁ STR ÁNK A FINANCIAL TIMES
Až 8 m
Arganový olej je už po staletí součástí berberského lidového léčitelství.
ARGÁNIE TRNITÁ | 35
Text Black
Artocarpus heterophyllus
Chlebovník Tento stálezelený strom z jihozápadní Indie dorůstá výšky až 25 m a ze všech stromů na světě má největší jedlé plody, které na délku dorůstají 1,2 m a váží až 35 kg. Hraje důležitou roli v maloplošném zemědělství a agrolesnictví. Mladé, kožovité listy jsou výrazně laločnaté, ale později celistvé. Chlebovník má mnoho využití a v Indii se pěstuje už tisíce let. Brzy se rozšířil po celé jihovýchodní Asii a v 19. století pokračovala další expanze tohoto druhu. Místy se může chovat i invazivně, jako například v okolí Ria de Janeira v Brazílii. Existuje řada odrůd, které byly vyselektovány pro svou výjimečnou plodnost nebo jiné charakteristické rysy. Chlebovník měl doposud relativně nízký status a nebyl výrazně komerčně využíván, nicméně současné výzkumy naznačují, že by mohl být dobrou náhražkou obilovin v oblastech postižených klimatickými změnami. Na rozdíl od pšenice a kukuřice snáší vysoké teploty, aniž by to snížilo úrodu. Centrální indická vláda a vlády některých států začaly chlebovník propagovat a s ním i průmyslová odvětví, která by ho mohla využít.
Plody chlebovníku se z oblibou jedí jako ovoce, tedy čerstvé, nebo se z nich lisuje šťáva. Někdy se prodávají i nakrájené a usušené, aby se následně uvařily a jedly jako bramborové hranolky. Mají sladkou, ale poměrně jemnou chuť. Jsou také velmi kalorické, a proto by mohly sehrát významnou roli jako základní potravina, zvláště u drobných zemědělců.
• Čerstvá semena klíčí po několika týdnech při teplotě okolo 25 °C. • Pokud chcete pěstovat chlebovník v tropech, doporučuje se vysazovat konkrétní odrůdy pěstované z řízků či roubů. • K růstu potřebuje stabilně vysoké teploty a hojné srážky, i když krátkodobě přežívá teploty kolem nuly a toleruje sucha trvající až čtyři měsíce.
Na Srí Lance a v některých částech Indonésie se chlebovníky tradičně pěstují kvůli dřevu, které má vysokou kvalitu a je velmi odolné proti termitům a houbám. Proto se s oblibou používalo na stavbu královských paláců. Vzhledově trochu připomíná mahagon, ale fyzikálními vlastnostmi je podobnější teaku.
Až 25 m
Až 15 m Semena jsou dlouhá 2–4 cm a upravují se stejně jako ořechy. Když je opražíte, jejich chuť mírně připomíná kaštany. Lze je také uvařit a poté oloupat. Jsou oblíbenou pochutinou či doplňkem jídel, například do polévek.
Nezralé plody chlebovníku chutově kupodivu připomínají maso, což vedlo k jejich uplatnění jako náhražky masa v řadě kořeněných jídel. Zvláště v Indii, kde tvoří velkou část populace vegetariáni.
36 | CHLEBOV NÍK
Text Black
V roce 1782 byly rostliny chlebovníku dovezeny na Jamajku, kde je tento strom nyní běžný. JULIA MORTONOVÁ, „OVOCE TEPLÉHO KLIMATU“ (1989)
CHLEBOV NÍK | 37
Text Black