Vrazedny_chlad_001_003_Sestava 1 9/1/14 7:16 AM Stránka 3
^
LOUISE PENNYOVÁ
Vrazedný chlad
Případy vrchního inspektora Gamache
KNIŽNÍ KLUB
Přeložila Lenka Uhlířová
DEAD COLD Copyright © 2006 by Louise Penny. All rights reserved. Excerpts from ‘Anthem’ by Leonard Cohen used by kind permission of Leonard Cohen. Excerpts from the poems ‘A Sad Child’, ‘Waiting’, ‘Up’ and ‘Half-Hanged Mary’ from Morning In The Burned House by Margaret Atwood used by kind permission of McClelland & Stewart Ltd. Excerpts from Morning In The Burned House by Margaret Atwood, © 1995 Margaret Atwood, reprinted by permission of Houghton Mifflin Company. All rights reserved. Excerpts from Morning In The Burned House by Margaret Atwood, © 1995 Margaret Atwood, reproduced by kind permission of Curtis Brown Ltd, London. Excerpts from Vapour Trails by Marylyn Plessner, © 2000 Marylyn Plessner, used by kind permission of Stephen Jarislowsky. Excerpt from ‘A Cradle Song’ by W. B. Yeats used by kind permission of A. P. Watt Ltd on behalf of Michael B. Yeats. Translation © Lenka Uhlířová, 2014 ISBN 978-80-242-6149-2
Vrazedny chlad.indd 4
23/04/18 17:01
Pro mého bratra Douga a jeho rodinu, Mary, Briana, Roslyn a Charlese, kteří mi ukázali, co je skutečná odvaha. Namasté.
Vrazedny chlad.indd 5
23/04/18 17:01
Vrazedny chlad.indd 6
23/04/18 17:01
G
JEDNA
G
K
dyby CC de Poitiers věděla, že ji zavraždí, možná by koupila svému manželovi Richardovi vánoční dárek. Možná by dokonce šla i na dceřinu vánoční besídku ve škole slečny Edwardové pro dívky, nebo pro „dížky“, jak CC své objemné dítě s oblibou popichovala. Kdyby CC de Poitiers věděla, že se blíží konec, možná by byla spíš v práci než v nejlevnějším pokoji, jaký montrealský Ritz mohl nabídnout. Ovšem jediný konec v dohledu, o kterém věděla, se týkal muže jménem David. „Tak co myslíš? Líbí se ti?“ Postavila si knihu na bledé břicho a snažila se ji tam vybalancovat. David se na ni podíval. Neviděl ji poprvé. V posledních pěti dnech ji vytahovala ze své rozměrné kabely každých pět minut. Na pracovních schůzkách, u večeře, při jízdě taxíkem po zasněžených montrealských ulicích… tam všude se CC najednou shýbla a pak se vítězně vynořila se svým výtvorem v ruce, jako by ho přivedlo na svět další neposkvrněné početí. „Líbí se mi ta fotka,“ řekl a dobře věděl, jak ji tím uráží. Autorem fotografie byl on. Věděl, o co si CC říká, že žadoní o víc, ale už jí to nehodlal dál dávat. A teď ho napadlo, jak dlouho by asi musel být CC de Poitiers ještě nablízku, než by se z něj stala její kopie. Samozřejmě ne po fyzické stránce. Ve svých osmačtyřiceti byla o pár let mladší než on, štíhlá, šlachovitá, s vypracovanými svaly, nemožně bílými zuby a nemožně
7
Vrazedny chlad.indd 7
23/04/18 17:01
LOUISE PENNYOVÁ
blond vlasy. Dotýkat se jí bylo jako hladit ledovou krustu na zamrzající kaluži. Měla v sobě krásu a křehkost, která ho přitahovala, ale číhalo tu i nebezpečí. Jestli se někdy zlomí, jestli se rozbije, rozřeže ho na kusy. Jenže o vzhled tady nešlo. Když ji sledoval, jak se mazlí se svou knihou s mnohem větší něhou, než jakou kdy projevovala jemu, napadlo ho, jestli ta ledová voda, která tvořila její útroby, nemohla nějak prosáknout i do něj, možná při sexu, a teď ho pomalu nezmrazuje. Už teď uvnitř nic necítil. Ve svých dvaapadesáti začínal David Petrov právě zjišťovat, že jeho přátelé už nejsou tak oslniví ani tak štíhlí, jak kdysi bývali. Vlastně ho většina z nich začínala nudit. A tu a tam si u nich všiml i výmluvného zívnutí. Začínali tloustnout, plešatět a ztrácet jiskru a on měl podezření, že se to týká i jeho. Nebylo tak hrozné, že už se za ním zřídkakdy ohlédla nějaká žena, že začal uvažovat o výměně sjezdových lyží za běžky nebo že mu jeho asistentka musela domluvit první vyšetření prostaty. Tohle všechno by dokázal přijmout. Co ale Davida Petrova budilo ve dvě ráno, byla jistota, že lidem teď připadá nudný. Našeptával mu to do uší stejný hlásek, jaký ho v dětství varoval, že pod jeho postelí bydlí lvi. Za takových nocí se vždycky zhluboka nadechl temného vzduchu a snažil se sám sebe přesvědčit, že za to potlačené zívnutí jeho společníka u večeře mohlo víno nebo magret de canard nebo snad přílišné teplo v montrealské restauraci, v níž seděli navlečení do huňatých zimních svetrů. Ovšem ten noční hlas stejně vrčel a varoval ho před číhajícím nebezpečím. Nebezpečím blížící se katastrofy. Že jeho historky budou příliš dlouhé, že udrží pozornost příliš krátce, že uvidí bělma příliš mnoha očí. Nebezpečím rychlých a nenápadných pohledů na hodinky. Nebezpečím očí těkajících po místnosti a zoufale pátrajících po podnětnější společnosti. Kdy od něj můžou odejít, aby to nebylo trapné? A tak se nechal svést CC. Svést a pohltit, takže se ten lev pod
8
Vrazedny chlad.indd 8
23/04/18 17:01
VRAŽEDNÝ CHLAD
jeho postelí proměnil ve lva v posteli. Začal mít podezření, že ta sebestředná osoba už dokázala zhltnout sebe sama, svého manžela i tu svou nepodařenou dceru a teď právě požírá jeho. V její společnosti už začal být krutý. A začal sám sebou pohrdat. Ale ještě ne tak moc, jak opovrhoval jí. „Je to geniální kniha,“ prohlásila, jako by nic neřekl. „Myslím to vážně. Vždyť kdo by tohle nechtěl?“ Zamávala mu knihou před nosem. „Budou to baštit. Tam venku je tolik ztrápených lidí.“ Obrátila se a podívala se z okna jejich hotelového pokoje na protější budovu, jako by pozorovala své „lidi“. „Udělala jsem to pro ně.“ Otočila se teď zpátky k němu, oči doširoka rozevřené a upřímné. Že by tomu sama věřila? uvažoval. Tu knihu samozřejmě četl. Nazvala ji S klidem, po společnosti, kterou založila před několika lety, což byl naprostý výsměch vzhledem k tomu, jaký uzlíček nervů ve skutečnosti představovala. Ty úzkostné, nervózní ruce, které ustavičně něco uhlazovaly a narovnávaly. Ty úsečné odpovědi a netrpělivost přerůstající ve vztek. Klid nebylo slovo, které by v souvislosti s CC de Poitiers jakýkoli člověk použil, bez ohledu na její vyrovnanou, zmrzlou fasádu. Nabídla tu knihu všem vydavatelům, počínaje nejprestižnějšími nakladatelskými domy v New Yorku a konče u Světa pohlednic a vydavatelství Réjean v St. Polycarpe, což je zapadákov u dálnice mezi Montrealem a Torontem. Všichni ji odmítli, okamžitě poznali, že rukopis je jen nanicovatý pelmel směšných svépomocných pouček a životních mouder, zabalených do nedopečených buddhistických a hinduistických technik a vyzvracených ženou, která na obálce vypadá, jako by právě sežrala svoje mladé. „Ani mizerná kapka osvícení,“ řekla Davidovi ve své montrealské kanceláři toho dne, kdy dorazila várka zamítavých
9
Vrazedny chlad.indd 9
23/04/18 17:01
LOUISE PENNYOVÁ
dopisů. Roztrhala je na kousky a nechala ležet na podlaze, aby je uklidila najatá výpomoc. „Povídám ti, že tenhle svět je v rozkladu. Lidi jsou krutí a necitliví, snaží se jen jeden druhému dostat na kobylku. Chybí jim láska a porozumění. Tohle,“ máchla divoce knihou, jako by to bylo pradávné mytické kladivo nemilosrdně mířící ke kovadlině, „lidi naučí, jak najít štěstí.“ Mluvila tiše, slova vrávorala pod tíhou jedu. Nakonec si svoje dílko vydala vlastním nákladem a dala si dobrý pozor, aby vyšlo včas před Vánocemi. A zatímco se v knize psalo hodně o světle, Davidovi připadalo zajímavé a ironické, že se do oběhu dostala v době zimního slunovratu. V nejtemnější den roku. „Řekni mi ještě jednou, kdo to vydal?“ Nedokázal si pomoct. CC mlčela. „No jistě, už si vzpomínám,“ pokračoval. „Nikdo to nechtěl. To musela být hrůza.“ Na chvíli se odmlčel a uvažoval, jestli má ještě otočit nožem v ráně. Ale co by ne, klidně otočí. „Jaký z toho máš pocit?“ Škubla sebou, nebo jen zapracovala jeho představivost? Ovšem zachovala výmluvné mlčení a netečný výraz v obličeji. Cokoli se CC nelíbilo, přestalo existovat. Včetně jejího manžela a dcery. Včetně jakýchkoli nepříjemností, kritiky, všech zlých slov, která nepocházela od ní, jakýchkoli emocí. Jak David věděl, CC žila ve vlastním světě, v němž byla dokonalá, v němž mohla ukrýt svoje pocity i svoje prohry. Teď přemítal, jak dlouho to ještě potrvá, než její svět exploduje. Doufal, že bude někde poblíž, aby to viděl. Ale ne zase příliš blízko. Lidi jsou krutí a necitliví, říkala. Krutí a necitliví. Nebylo to tak dávno, kdy byl přesvědčený, že svět je nádherné místo. Vlastně si to myslel až do chvíle, než se upsal CC jako její smluvní fotograf a milenec na volné noze. Každé ráno se budil brzy a vyrážel do nového dne, kdy svět byl ještě mladý a všechno bylo možné. Tehdy viděl, jak je Montreal kouzelný. Viděl, jak se lidé smějí jeden na druhého, dávají si v kavárnách
10
Vrazedny chlad.indd 10
23/04/18 17:01
VRAŽEDNÝ CHLAD
kapučíno nebo si kupují čerstvé květiny či bagety. Viděl děti, jak na podzim sbírají kaštany a hrají s nimi křápanou. Viděl staré dámy, jak se do sebe zavěšené procházejí po bulváru Saint Lawrence přezdívaném prostě Hlavní. Nebyl natolik slepý nebo bláhový, aby neviděl i muže a ženy bez domova nebo pomlácené, dobité obličeje svědčící o dlouhé prázdné noci a ještě delším dni před sebou. V jádru ale věřil, že svět je kouzelné místo. A jeho fotografie to odrážely, zachycovaly světlo, jas, naději. A stíny, které přirozeně vyzývaly světlo. Ironií bylo, že právě tohle CC zaujalo a přivedlo ji na myšlenku nabídnout mu smlouvu. V jednom stylovém montrealském magazínu se o něm psalo jako o „špičkovém“ fotografovi a CC vždycky pásla po tom nejlepším. Což byl taky důvod, proč si vždycky najímali pokoj v Ritzu. Stísněný, ponurý pokoj na jednom z nižších podlaží, bez vyhlídky nebo půvabu, ale přesto Ritz. CC si posbírá šamponky a psací potřeby, aby dokázala svou cenu, tak jako sebrala i jeho. Ty věci použije, aby mohla dělat mlhavé narážky před lidmi, kterým je to přitom úplně jedno, a stejným způsobem použije i jeho. A pak, nakonec, je všechny zahodí. Stejně jako odkopla svého manžela, stejně jako ignoruje a zesměšňuje svou dceru. Svět je kruté a necitlivé místo. A on tomu teď věřil. Nenáviděl CC de Poitiers. Vstal z postele a nechal CC zírat na knihu, její pravou lásku. Díval se na ni a připadalo mu, že se CC střídavě zaostřuje a rozostřuje. Naklonil hlavu ke straně a napadlo ho, jestli to zase nepřehnal s pitím. Ale stejně mu připadalo, že se CC chvílemi rozmazává, jako by se díval skrz optický hranol na dvě různé ženy – jednu krásnou, zářivou, plnou života a druhou směšnou odbarvenou blondýnu, hubenou jak lunt a stejně tak pokroucenou, zauzlenou a hrubou. A nebezpečnou.
11
Vrazedny chlad.indd 11
23/04/18 17:01
LOUISE PENNYOVÁ
„Co je tohle?“ Sáhl do odpadkového koše a vytáhl jakýsi svazek. Okamžitě poznal, že je to soubor prací nějakého umělce. Portfolio bylo krásně, přepečlivě svázané a vytištěné na archivním bavlněném papíře. Prolistoval ho a zadržel dech. Zdálo se, že soubor prací plných světla z jemného papíru přímo září. Cítil, jak se mu v hrudi něco pohnulo. Ukazovaly svět, který byl zároveň kouzelný a zároveň plný bolesti, ale hlavně v něm ještě existovala naděje a útěcha. Zjevně to byl svět, v němž ten umělec žil, který vídal každý den. I on sám kdysi žil ve světě světla a naděje. Ty práce působily jednoduše, ale ve skutečnosti to bylo právě naopak. Motivy a barvy se vrstvily přes sebe, muselo trvat celé hodiny, nebo spíš dny, aby se dosáhlo požadovaného efektu. Teď zíral na jeden z obrazů před sebou. Majestátní strom se vypínal k nebesům, jako by prahl po slunci. Tomu umělci se na fotografii nějak podařilo zachytit zdání pohybu, aniž by to vytvářelo matoucí dojem. Naopak, bylo to graciézní, konejšivé, a především velice působivé. Zdálo se, že konečky větví se rozostřují nebo rozplývají, jako by ta touha a sebedůvěra měla v sobě zároveň semínko pochybnosti. Bylo to geniální. Všechny myšlenky na CC rázem zmizely. Vyšplhal do koruny stromu, skoro cítil, jak ho škrábe jeho hrubá kůra, jako by seděl na klíně svému dědečkovi a tulil se k jeho neoholené tváři. Jak toho ten umělec dosáhl? Nedokázal rozluštit podpis. Zalistoval stránkami a cítil, jak se mu po ztuhlé tváři pomalu rozlévá úsměv a postupuje směrem k jeho ztvrdlému srdci. Možná se jednoho dne, jestli se tedy někdy zbaví CC, bude moct vrátit ke své práci a vytvářet díla jako tohle. Vydechl všechnu temnotu, kterou v sobě nashromáždil. „Tak co, líbí se ti to?“ CC zvedla svou knihu a mávla jí na něj.
12
Vrazedny chlad.indd 12
23/04/18 17:01
Louise Pennyová VRAŽEDNÝ CHLAD Z anglického originálu Dead Cold, vydaného nakladatelstvím Head Line Publishing v Londýně roku 2006, přeložila Lenka Uhlířová Obálku navrhla Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Kateřina Skokanová Kyselá Technický redaktor David Dvořák Počet stran 384 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9852. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Vrazedny chlad.indd 384
23/04/18 17:01