24 | SEVERNÍ AMERIKA
NA ROZVODÍ Sunburst Peak shlíží na Cerulean Lake v kanadské části Skalnatých hor. Mount Assiniboine vlevo, částečně zakrytá oblaky, leží přímo na kontinentálním rozvodí.
SZ Severní Ameriky
Aljašské hory Kromě Asie a jihoamerických And nejvyšší pohoří na světě Toto pohoří, které se táhne jako 650 km dlouhý půlměsíc napříč jižní a střední Aljaškou, působí jako úžas budící bariéra z vyso kých hor se sněhem pokrytými vrcholy. Nejimpozantnější hory jsou soustředěny kolem Denali (dříve Mount McKinley), nej vyššího vrcholu Aljašských hor, kterému dali jeho jméno původní obyvatelé z kmene Koyukon. Pro proudění vlhkého vzduchu z Aljašského zálivu, který leží dále na jih, předsta vují hory stěží překonatelnou překážku a v důsledku toho zde často a hustě sněží. Díky tomu jsou horská údolí vyplněna několika velkými ledovci, jako je ledovec Black Rapids (viz str. 43). Ty spolu s dramatickou arktickou krajinou udělaly z Aljašského pohoří magnet pro turisty.
N E J V YŠ Š Í V R CH O LY A L JA Š S K ÝCH H O R
1
2
3
4
5
1 Denali 6 190 m 2 Mt. Foraker 5 304 m 3 Mt. Hunter 4 442 m 4 Mt. Hayes 4 216 m 5 Mt. Silverthrone 4 029 m
P Ř E S M Y KOVÁ D I S LO K ACE Přesmyková dislokace je trhlina v zemské kůře, na níž jsou hlubší (obvykle starší) vrstvy hornin vytlačeny nad a přes mělčeji ležící vrstvy. K násunu dochází, když jsou vyvlečeny stovky kilometrů dopředu. Po erozi se staré horniny mohou ocitnout nad mladšími vrstvami.
▽ NEJVYŠŠÍ HORA Sněhem pokrytá Denali, známá také jako Mount McKinley, je nejvyšší horou nejen v Aljašských horách, ale i v celé Severní Americe.
napětí vrstvy starších hornin
pohyb podél zlomu
napětí
násun NÁSUN
PO ROZSÁHLÉ EROZI
Oblast kouzelných přírodních krás, zahrnující střední partii jednoho z největších pásemných pohoří na Zemi, západního hřebene severoamerické části Kordiller
Z Severní Ameriky
přesmyk vrstvy mladších hornin
VZNIKÁ PŘESMYKOVÁ DISLOKACE
Skalnaté hory
starší horniny, odhalené erozí mladších hornin
Skalnaté hory se chlubí více než 100 vrcholy, které jsou více než 3 000 m vysoké.
Skalnaté hory se táhnou v délce téměř 4 800 km ze se verní části Britské Kolumbie v Kanadě na jihovýchod a procházejí přes území šesti států USA od Montany po Nové Mexiko. Mezi hřebeny leží severoamerické kontinentální rozvodí: na západní straně rozvodí te čou řeky do Tichého oceánu a na východní straně do Atlantského a Severního ledového oceánu. Nej vyšším vrcholem Skalnatých hor je 4 401 m vysoký Mount Elbert v Coloradu.
Tvarování Skalnatých hor Skalnaté hory se formovaly po posledních 80 milionů let převážně ve fázích a mají geologicky složitou histo rii. V pásmu lze nalézt mnohé příklady vrásnění a pře smykových dislokací (viz rámeček vlevo), například v kanadských Skalnatých horách a v Montaně. Skalnaté hory také zahrnují oblasti jako Yelowstonský národní park (viz str. 30–33), které byly rozsáhle ovlivněny vul kanickou činností, stejně jako regiony poznamenané zaledněním během různých ledových dob. Mnohé z vrcholů pokrývají jehličnaté lesy a nad hra nicí lesa alpinská tundra. Skalnaté hory obývají mnohá
zvířata včetně jelena wapiti, losa, kamzíka běláka, ovce kanadské, medvěda, rosomáka a orla bělohlavého. Toto pohoří s ohromujícími scenériemi je populární desti nací pro trávení volného času, zvláště pro aktivity, jako je kempování, pěší turistika a horská cyklistika.
▽ MLADÝ A ROZEKLANÝ Teton Range ve Wyomingu, vyzdvižený v minulých 13 milionech let, je jednou z nejmladších částí Skalnatých hor. Charakterizuje ho několik vrcholů přesahujících výšku 3 700 m.
24 | SEVERNÍ AMERIKA
NA ROZVODÍ Sunburst Peak shlíží na Cerulean Lake v kanadské části Skalnatých hor. Mount Assiniboine vlevo, částečně zakrytá oblaky, leží přímo na kontinentálním rozvodí.
SZ Severní Ameriky
Aljašské hory Kromě Asie a jihoamerických And nejvyšší pohoří na světě Toto pohoří, které se táhne jako 650 km dlouhý půlměsíc napříč jižní a střední Aljaškou, působí jako úžas budící bariéra z vyso kých hor se sněhem pokrytými vrcholy. Nejimpozantnější hory jsou soustředěny kolem Denali (dříve Mount McKinley), nej vyššího vrcholu Aljašských hor, kterému dali jeho jméno původní obyvatelé z kmene Koyukon. Pro proudění vlhkého vzduchu z Aljašského zálivu, který leží dále na jih, předsta vují hory stěží překonatelnou překážku a v důsledku toho zde často a hustě sněží. Díky tomu jsou horská údolí vyplněna několika velkými ledovci, jako je ledovec Black Rapids (viz str. 43). Ty spolu s dramatickou arktickou krajinou udělaly z Aljašského pohoří magnet pro turisty.
N E J V YŠ Š Í V R CH O LY A L JA Š S K ÝCH H O R
1
2
3
4
5
1 Denali 6 190 m 2 Mt. Foraker 5 304 m 3 Mt. Hunter 4 442 m 4 Mt. Hayes 4 216 m 5 Mt. Silverthrone 4 029 m
P Ř E S M Y KOVÁ D I S LO K ACE Přesmyková dislokace je trhlina v zemské kůře, na níž jsou hlubší (obvykle starší) vrstvy hornin vytlačeny nad a přes mělčeji ležící vrstvy. K násunu dochází, když jsou vyvlečeny stovky kilometrů dopředu. Po erozi se staré horniny mohou ocitnout nad mladšími vrstvami.
▽ NEJVYŠŠÍ HORA Sněhem pokrytá Denali, známá také jako Mount McKinley, je nejvyšší horou nejen v Aljašských horách, ale i v celé Severní Americe.
napětí vrstvy starších hornin
pohyb podél zlomu
napětí
násun NÁSUN
PO ROZSÁHLÉ EROZI
Oblast kouzelných přírodních krás, zahrnující střední partii jednoho z největších pásemných pohoří na Zemi, západního hřebene severoamerické části Kordiller
Z Severní Ameriky
přesmyk vrstvy mladších hornin
VZNIKÁ PŘESMYKOVÁ DISLOKACE
Skalnaté hory
starší horniny, odhalené erozí mladších hornin
Skalnaté hory se chlubí více než 100 vrcholy, které jsou více než 3 000 m vysoké.
Skalnaté hory se táhnou v délce téměř 4 800 km ze se verní části Britské Kolumbie v Kanadě na jihovýchod a procházejí přes území šesti států USA od Montany po Nové Mexiko. Mezi hřebeny leží severoamerické kontinentální rozvodí: na západní straně rozvodí te čou řeky do Tichého oceánu a na východní straně do Atlantského a Severního ledového oceánu. Nej vyšším vrcholem Skalnatých hor je 4 401 m vysoký Mount Elbert v Coloradu.
Tvarování Skalnatých hor Skalnaté hory se formovaly po posledních 80 milionů let převážně ve fázích a mají geologicky složitou histo rii. V pásmu lze nalézt mnohé příklady vrásnění a pře smykových dislokací (viz rámeček vlevo), například v kanadských Skalnatých horách a v Montaně. Skalnaté hory také zahrnují oblasti jako Yelowstonský národní park (viz str. 30–33), které byly rozsáhle ovlivněny vul kanickou činností, stejně jako regiony poznamenané zaledněním během různých ledových dob. Mnohé z vrcholů pokrývají jehličnaté lesy a nad hra nicí lesa alpinská tundra. Skalnaté hory obývají mnohá
zvířata včetně jelena wapiti, losa, kamzíka běláka, ovce kanadské, medvěda, rosomáka a orla bělohlavého. Toto pohoří s ohromujícími scenériemi je populární desti nací pro trávení volného času, zvláště pro aktivity, jako je kempování, pěší turistika a horská cyklistika.
▽ MLADÝ A ROZEKLANÝ Teton Range ve Wyomingu, vyzdvižený v minulých 13 milionech let, je jednou z nejmladších částí Skalnatých hor. Charakterizuje ho několik vrcholů přesahujících výšku 3 700 m.
130 | EVROPA
ZEMĚ ŘEK A ROVIN
Island
E
N
Í
ie
Orkneje
ř St
Murcia 47 °C
0
2 500
5 000
7 500
10 000
rské
0 míle
li
Vo
lh
zá
a in
á v rch ov
žsk
5642 m
B LEGENDA
ry St
m
oř
Dunaj
ara
prekambrium (před více než 541 miliony let)
planina
paleozoikum (před 541–252 miliony let)
e
mezozoikum (před 252–66 miliony let) kenozoikum (před 66 miliony let – současnost)
o s t r ovy Sardinie
S t ř e d o z e 250
500
0
100
200
300
leá
avkaz K Elbrus
Čer
Korsika
km 0 400
–40 –40
–20
–30 –20
0
0
–10 20
10
40
y
Iberský poloostrov
ké
a
né
n
jo
e
Kaspická nížina –28 m
ěpr
Velká dunajská kotlina
a
ho
Dn
rpaty
Ti s
p
ké
A
ře
ld
Sc hw arz wa ôna
Rh
A
rs
i
60
P
lh a
e
á
Camarg ue
je
D ráv
Pád
ro
30
O
GEOLOGIE Geologické jádro Evropy tvoří staré horniny pod Ruskem, Skandinávií a Skotskem, které se dostaly na povrch při kaledonském vrásnění. Na nich jsou navršeny mladší horniny jižních pohoří.
oř
l p y
Eb
20
Vo
rs
ne
n
la
Ka
les
de
re
Středoruská vysočina
Dunaj
n
Dou ro
vada Sierra Ne
80
R
Ja
Py
led
ém
Biskajský záliv
tundra
ick
Mont Blanc 4807 m
Ba
in
ký
in
Kantabe rské poh oří
Ta
°F
V
D
A
Francouzské středohoří
mm
V is
severský les a tajga
Kasp
PODNEBÍ
°C
ed
p
ro
mo
E
ny
rs
Loira
PRŮMĚRNÉ SRÁŽKY
n
á sk
a
n
manšský průli v Arde
k
v oe
horská step
Povol
be
Sev
er n
s l t a B
íž
in
Do
Rý
Bret aň
Většina Evropy leží v mírném klimatickém pásu s dostatkem srážek, které přinášejí větry od Atlantského oceánu. Teploty se pohybují v rozmezí od teplého Středomoří po chladný arktický sever.
středomořský les a křoviny
é
Jutsko
La
Ženevské jezero
PRŮMĚRNÁ TEPLOTA
Botnický
step mírného pásu Gotland
vo
Nejnižší naměřená teplota Ust’-Ščugor, Rusko: –58 °C
v
ná
an
Sk
poušť a křoviny
Ba
Nejnižší bod Kaspická nížina, Rusko: –28 m
LEGENDA
Vänern
Se in a
Nejvyšší naměřená teplota Murcia, Španělsko: 47 °C
Ladožské jezero
jehličnatý les mírného pásu
Severní moře
Z Á K L A D N Í Ú DA J E Nejvyšší bod Elbrus, Rusko: 5 642 m
Oněžské jezero
listnatý les mírného pásu
ny
Temž e
La
a
o ř e
a
y
m
Gr
pi
Ust’-Ščugor –58 °C
v Shetlandy
am
di
Norské moře
Faerské ostrovy
Britské ostrovy
Na kontinentu převažují lesy mírného pásu, na východě se rozkládají trav naté stepi, na severu jehličnaté lesy a tundra a na jihu středomořské suchomilné křoviny.
Bílé moře
n orské fj or d
Evropa je druhý nejmenší kontinent na světě; jen Austrálie je menší. Zato má úžasně proměnlivou krajinu a je rozčleněna hojnými řekami – na východ tekoucím Dunajem počínaje a na sever směřujícím Rýnem konče. Kontinentální Evropa je spojena s Asií po celé délce své východní hranice, která vede podél starého pohoří Ural v Rusku. Na severu je lemována chladným Severním ledovým oceánem, na západě Atlantským oceánem a na jihu teplým, souší téměř uzavřeným Středozemním mořem. Středomořský jih kontinentu je teplý a krajina suchá a od vlhčího, chladnějšího severu ho odděluje několik pásem rozeklaných vysokých pohoří, k nimž patří Alpy a Kavkaz, která byla vyzdvižena k severu směřujícím tlakem zanořující se africké desky. Na sever od hřebenů pohoří se vlní sedimenty pokryté roviny a ještě dále na sever leží stará, do oblých tvarů obroušená pohoří, do nichž ledovce během posledních ledových dob vyryly hluboká údolí.
BIOMY
poloostrov Kola
SE
V
Evropa
R
ÁN
OCE Ý OV D LE
U r a l
ZEMĚ ŘEK A ROVIN
B a r e n t s o v o m o ř e
| 131
250
500
Egejské moře
m
Jónské moře
Sicílie
n
í
Etna 3263 m
m Malta
o ř e
Peloponés
Kréta
hory na Sicílii
NADMOŘSKÁ VÝŠKA m ft 2 000
6 600
0
0
–2 000
–6 600
Středozemní moře
A
Apeniny Jaderské moře
Alpy
A Středoevropská nížina
PRŮŘEZ
hory v Norsku
Severní moře
B
130 | EVROPA
ZEMĚ ŘEK A ROVIN
Island
E
N
Í
ie
Orkneje
ř St
Murcia 47 °C
0
2 500
5 000
7 500
10 000
rské
0 míle
li
Vo
lh
zá
a in
á v rch ov
žsk
5642 m
B LEGENDA
ry St
m
oř
Dunaj
ara
prekambrium (před více než 541 miliony let)
planina
paleozoikum (před 541–252 miliony let)
e
mezozoikum (před 252–66 miliony let) kenozoikum (před 66 miliony let – současnost)
o s t r ovy Sardinie
S t ř e d o z e 250
500
0
100
200
300
leá
avkaz K Elbrus
Čer
Korsika
km 0 400
–40 –40
–20
–30 –20
0
0
–10 20
10
40
y
Iberský poloostrov
ké
a
né
n
jo
e
Kaspická nížina –28 m
ěpr
Velká dunajská kotlina
a
ho
Dn
rpaty
Ti s
p
ké
A
ře
ld
Sc hw arz wa ôna
Rh
A
rs
i
60
P
lh a
e
á
Camarg ue
je
D ráv
Pád
ro
30
O
GEOLOGIE Geologické jádro Evropy tvoří staré horniny pod Ruskem, Skandinávií a Skotskem, které se dostaly na povrch při kaledonském vrásnění. Na nich jsou navršeny mladší horniny jižních pohoří.
oř
l p y
Eb
20
Vo
rs
ne
n
la
Ka
les
de
re
Středoruská vysočina
Dunaj
n
Dou ro
vada Sierra Ne
80
R
Ja
Py
led
ém
Biskajský záliv
tundra
ick
Mont Blanc 4807 m
Ba
in
ký
in
Kantabe rské poh oří
Ta
°F
V
D
A
Francouzské středohoří
mm
V is
severský les a tajga
Kasp
PODNEBÍ
°C
ed
p
ro
mo
E
ny
rs
Loira
PRŮMĚRNÉ SRÁŽKY
n
á sk
a
n
manšský průli v Arde
k
v oe
horská step
Povol
be
Sev
er n
s l t a B
íž
in
Do
Rý
Bret aň
Většina Evropy leží v mírném klimatickém pásu s dostatkem srážek, které přinášejí větry od Atlantského oceánu. Teploty se pohybují v rozmezí od teplého Středomoří po chladný arktický sever.
středomořský les a křoviny
é
Jutsko
La
Ženevské jezero
PRŮMĚRNÁ TEPLOTA
Botnický
step mírného pásu Gotland
vo
Nejnižší naměřená teplota Ust’-Ščugor, Rusko: –58 °C
v
ná
an
Sk
poušť a křoviny
Ba
Nejnižší bod Kaspická nížina, Rusko: –28 m
LEGENDA
Vänern
Se in a
Nejvyšší naměřená teplota Murcia, Španělsko: 47 °C
Ladožské jezero
jehličnatý les mírného pásu
Severní moře
Z Á K L A D N Í Ú DA J E Nejvyšší bod Elbrus, Rusko: 5 642 m
Oněžské jezero
listnatý les mírného pásu
ny
Temž e
La
a
o ř e
a
y
m
Gr
pi
Ust’-Ščugor –58 °C
v Shetlandy
am
di
Norské moře
Faerské ostrovy
Britské ostrovy
Na kontinentu převažují lesy mírného pásu, na východě se rozkládají trav naté stepi, na severu jehličnaté lesy a tundra a na jihu středomořské suchomilné křoviny.
Bílé moře
n orské fj or d
Evropa je druhý nejmenší kontinent na světě; jen Austrálie je menší. Zato má úžasně proměnlivou krajinu a je rozčleněna hojnými řekami – na východ tekoucím Dunajem počínaje a na sever směřujícím Rýnem konče. Kontinentální Evropa je spojena s Asií po celé délce své východní hranice, která vede podél starého pohoří Ural v Rusku. Na severu je lemována chladným Severním ledovým oceánem, na západě Atlantským oceánem a na jihu teplým, souší téměř uzavřeným Středozemním mořem. Středomořský jih kontinentu je teplý a krajina suchá a od vlhčího, chladnějšího severu ho odděluje několik pásem rozeklaných vysokých pohoří, k nimž patří Alpy a Kavkaz, která byla vyzdvižena k severu směřujícím tlakem zanořující se africké desky. Na sever od hřebenů pohoří se vlní sedimenty pokryté roviny a ještě dále na sever leží stará, do oblých tvarů obroušená pohoří, do nichž ledovce během posledních ledových dob vyryly hluboká údolí.
BIOMY
poloostrov Kola
SE
V
Evropa
R
ÁN
OCE Ý OV D LE
U r a l
ZEMĚ ŘEK A ROVIN
B a r e n t s o v o m o ř e
| 131
250
500
Egejské moře
m
Jónské moře
Sicílie
n
í
Etna 3263 m
m Malta
o ř e
Peloponés
Kréta
hory na Sicílii
NADMOŘSKÁ VÝŠKA m ft 2 000
6 600
0
0
–2 000
–6 600
Středozemní moře
A
Apeniny Jaderské moře
Alpy
A Středoevropská nížina
PRŮŘEZ
hory v Norsku
Severní moře
B
138 | EVROPA
HORA HOR S příkrými, ledovci vymodelo vanými stěnami je Matterhorn ztělesněním alpské hory. Jeho vrchol ve výšce 4 478 m byl poprvé dobyt v roce 1865.
Alpy Nejvyšší a nejrozlehlejší evropské horské pásmo, v němž se nachází mnoho slavných vrcholů Alpy jsou přibližně 1 200 km dlouhé a v nejširším místě měří více než 200 km. Leží v západní a střední Evropě, kde zaujímají plochu více než 207 000 km2. Byly vyzdviženy během posledních 100 milionů let, když se na sebe začaly tlačit africká a eurasijská deska, a tvoří obloukové pásmo s více než 50 vrcholy, které mají nadmořskou výšku přes 3 000 m.
Modelovaná ledovcem Současná alpská krajina je výsledkem zalednění, které zde panovalo po minulé 2 miliony let. Ledovce, jež kdysi tyto hory pokrývaly, zde vymodelovaly půlkruhové amfiteátry (kary), jako nůž ostré hřebeny a majestátní pyramidové vrcholy, k nimž patří například Matterhorn na švýcarsko-italské hranici nebo nejvyšší hora Rakouska Grossglockner. Když ledovce tály, zůstávala po nich typická údolí s průřezem ve tvaru
Střed Evropy
písmene U, ohromné vodopády, valící se z visutých údolí, a protáhlá, velmi hluboká jezera. Nejdelším zdejším ledovcem je Aletschský (viz str. 151).
Hřiště Evropy V Alpách se nacházejí slavné hory jako Mont Blanc na francouzsko-italské hranici, Matterhorn a švýcarský Eiger, jehož severní stěna byla dlouho považována za jednu z horolezecky nejobtížnějších na světě. V létě region přitahuje horolezce a lidi, kteří mají rádi horskou pěší turistiku, jízdu na horských kolech a paragliding. Populární jsou samozřejmě zimní sporty jako lyžování a snowboarding. ◁ ŽIVOT VE VÝŠKÁCH Svišť z čeledi veverkovitých je v létě na vysokohorských pastvinách běžně k vidění. Po zbytek roku svišti hibernují v podzemních norách.
Roku 1991 byla v Ötztalských Alpách nalezena 5 000 let stará mumie, pojmenovaná Ötzi. V ED L E J Š Í PÁ S M A A L P Alpy se dělí na mnoho vedlejších pásem, z nichž některá jsou znázorněna na mapě dole. Nejvýše se tyčí Walliské Alpy, kde se nachází 13 z 20 nej vyšších alpských vrcholů, v Bernských Alpách jsou 4 a Montblanský masiv v Grajských Alpách má 3. Urnské Alpy Bernské Alpy Walliské Alpy
Rétské Alpy
Bavorské Alpy
Glarnské Alpy
Vysoké Taury Julské Alpy
Grajské Alpy Dauphineské Alpy Kottické Alpy
Dolomity
Přímořské Alpy Ligurské Alpy
Lepontské Alpy
Ötztalské Alpy
▽ KVĚTINOVÉ STĚHOVÁNÍ Protože globální teploty stoupají a ledovce ustupují, šíří se kvetoucí rostliny všech druhů do vyšších zeměpisných šířek a v Alpách do větších nadmořských výšek.
138 | EVROPA
HORA HOR S příkrými, ledovci vymodelo vanými stěnami je Matterhorn ztělesněním alpské hory. Jeho vrchol ve výšce 4 478 m byl poprvé dobyt v roce 1865.
Alpy Nejvyšší a nejrozlehlejší evropské horské pásmo, v němž se nachází mnoho slavných vrcholů Alpy jsou přibližně 1 200 km dlouhé a v nejširším místě měří více než 200 km. Leží v západní a střední Evropě, kde zaujímají plochu více než 207 000 km2. Byly vyzdviženy během posledních 100 milionů let, když se na sebe začaly tlačit africká a eurasijská deska, a tvoří obloukové pásmo s více než 50 vrcholy, které mají nadmořskou výšku přes 3 000 m.
Modelovaná ledovcem Současná alpská krajina je výsledkem zalednění, které zde panovalo po minulé 2 miliony let. Ledovce, jež kdysi tyto hory pokrývaly, zde vymodelovaly půlkruhové amfiteátry (kary), jako nůž ostré hřebeny a majestátní pyramidové vrcholy, k nimž patří například Matterhorn na švýcarsko-italské hranici nebo nejvyšší hora Rakouska Grossglockner. Když ledovce tály, zůstávala po nich typická údolí s průřezem ve tvaru
Střed Evropy
písmene U, ohromné vodopády, valící se z visutých údolí, a protáhlá, velmi hluboká jezera. Nejdelším zdejším ledovcem je Aletschský (viz str. 151).
Hřiště Evropy V Alpách se nacházejí slavné hory jako Mont Blanc na francouzsko-italské hranici, Matterhorn a švýcarský Eiger, jehož severní stěna byla dlouho považována za jednu z horolezecky nejobtížnějších na světě. V létě region přitahuje horolezce a lidi, kteří mají rádi horskou pěší turistiku, jízdu na horských kolech a paragliding. Populární jsou samozřejmě zimní sporty jako lyžování a snowboarding. ◁ ŽIVOT VE VÝŠKÁCH Svišť z čeledi veverkovitých je v létě na vysokohorských pastvinách běžně k vidění. Po zbytek roku svišti hibernují v podzemních norách.
Roku 1991 byla v Ötztalských Alpách nalezena 5 000 let stará mumie, pojmenovaná Ötzi. V ED L E J Š Í PÁ S M A A L P Alpy se dělí na mnoho vedlejších pásem, z nichž některá jsou znázorněna na mapě dole. Nejvýše se tyčí Walliské Alpy, kde se nachází 13 z 20 nej vyšších alpských vrcholů, v Bernských Alpách jsou 4 a Montblanský masiv v Grajských Alpách má 3. Urnské Alpy Bernské Alpy Walliské Alpy
Rétské Alpy
Bavorské Alpy
Glarnské Alpy
Vysoké Taury Julské Alpy
Grajské Alpy Dauphineské Alpy Kottické Alpy
Dolomity
Přímořské Alpy Ligurské Alpy
Lepontské Alpy
Ötztalské Alpy
▽ KVĚTINOVÉ STĚHOVÁNÍ Protože globální teploty stoupají a ledovce ustupují, šíří se kvetoucí rostliny všech druhů do vyšších zeměpisných šířek a v Alpách do větších nadmořských výšek.
180
FORMOVÁNÍ AFRIKY
◁ SRÁŽKA KONTINENTŮ Pohoří Vysoký Atlas severně od Ouarzazate vzniklo před méně než 50 miliony let, když do sebe začaly narážet africká a eurasijská deska.
▷ ODKRYTÝ KRATON V Dračích horách (Jižní Afrika) se řeka Blyde zařízla hluboko do prastarých hornin Kaapvaalského kratonu.
| 181
▷ VYPRAHLÁ ZEMĚ Téměř celou severní Afriku pokrývá obrovská poušť Sahara. Polovina Sahary dostává ročně pouze méně než 25 mm srážek – ve zbytku je srážkový úhrn menší než 100 mm.
▷ OHNIVÉ PUKLINY Sopka Erta Ale leží mezi oddělujícími se stranami africké a arabské desky.
FORMOVÁNÍ AFRIKY Afrika je vytvořena kolem pěti stabilních částí zemské kůry nazývaných kratony, jež byly v době dinosaurů srdcem obrovského jižního kontinentu Gondwany. Zhruba před 65 miliony let se pevnina kolem těchto kratonů odtrhla, a vznikla tak Afrika.
Prastaré srdce Pět afrických kratonů vzniklo před miliardou let, kdy z nitra Země vy vřelo magma a utuhlo. Na některých místech byly od té doby pozmě něny žárem a tlakem, na jiných byly překryty nánosem sedimentů. Horniny, které je tvoří, jsou velmi stabilní – STAVEBNÍ KAMENY vydržely, zatímco jiné Afrika je vytvořena vznikly a zase zanikly kolem pěti hlavních kratonů tvořených a kolem nich se přesou Arabskoprastarými horninami, núbijský valy kontinenty a oceá kraton z nichž vůbec nej kraton ny. Jádra kratonů jsou starší je Kaapvaalský velmi stará, pocházejí kraton na jihu. Arab Kaapz archaika, jedné z nej vaalský sko-núbijský kraton kraton se odtrhává. starších period v ději nách Země, před více
než 2,5 miliardy let. Nejstaršími hor ninami jsou granitové, ru lové a amfibolitové terény v některých částech Jižní Afriky, Zimbabwe a Tanzanie. Kaapvaalský kraton je c harakter istický svými zvláštními komatiitovými horninami, které vznikly v dobách, kdy byla Země na počátku své existence velmi žhavá. Tato oblast je proslulá rovněž svými zásobami zlata, niklu a uranu.
Hory na okrajích Dlouhou dobu v historii Země byly africké kratony oddělenými konti nenty. Před miliardou let byl západní kraton spojen s pevninou, která se nakonec v pradávném superkontinentu stala Amazonskou pánví, zatímco centrální a nejjižnější kraton byly ostrovy. Postupně je všech ny pospojovaly pohyblivé pásy hornin a před 250 miliony let se staly součástí superkontinentu Pangea. Mezitím byly pohyblivé pásy rozdr ceny mezi kratony a horniny se zformovaly do horských pásem jako Atlas a Kapské hory, z nichž některé přežily v Jižní Africe (a další v Jižní Americe, Austrálii a Antarktidě). Postupem času sopečná akti vita vedla v Pangei k vzniku trhlin. V důsledku toho se Afrika oddělila
H L AV N Í U DÁ LO S T I před 140 miliony let Pevninská masa, z níž vznikne Afrika, se oddě luje od budoucí Jižní Ameriky v dů sledku rozevření středoatlantského riftu, při němž došlo k vzniku nového oceánu – Atlantského.
▷ AKTIVNÍ SOPKA Jednou z mnoha činných sopek podél rozšiřující se trhliny v africké desce, která vytváří Velkou příkopo vou propadlinu, je Oldoinyo Lengai v Tanzanii. Unikátně chrlí lávu bohatou na sodík.
od Evropy a Jižní Ameriky a nastoupila svou vlastní cestu. Madagaskar se oddělil od Gondwany asi o 20 milionů let dříve.
Rozdělující se kontinent Před 25–22 miliony let začala východní Afriku rozdělovat velká trh lina na dvě části, když tektonické desky obě části oddělovaly a sloupce žhavého magmatu si prorážely z hlubin cestu vzhůru. Rozšiřující se trhlina se stala jedním z nejdramatičtějších geografických jevů na světě – Velkou příkopovou propadlinou, táhnoucí se v délce více než 6 000 km od Mrtvého moře v Jordánsku po Mosambik. Severně od Etiopie odděluje tento rift Arabsko-núbijský kraton a rozevřel se již natolik, že umožnil Indickému oceánu vytvořit Rudé moře i Adenský záliv. Zhruba během 10 milionů let se obě strany Velké příkopové pro padliny rozevřou dostatečně na to, aby nakonec mohl vzniknout nový oceán přímo uprostřed východní Afriky.
Když se Madagaskar oddělil, byla Afrika stále spojena s Jižní Amerikou.
F O R M OVÁ N Í A F R I C K É H O KO N T I N E N T U před 30 miliony let Tím, jak magma proráží zem skou kůru, chladne a vytváří novou pevninu, hustší než starší kolem, odděluje se Arabský poloostrov stále více od Afriky. Nová pevnina v důsledku vyšší hustoty klesá a vytváří se Afarská pánev.
před 1,8 milionu let Díky sopečné aktivitě spojené s otevřením Velké příkopové propadliny vzniká Kilimandžáro.
Jižní Amerika spojená s Afrikou Gondwana se začíná oddělovat.
Jižní Afrika je pod vodou. před 160 miliony let Madagaskar (společně se Seychelami a Indií) se odděluje od Afriky a poté se asi před 84 miliony let odděluje znovu od Seychel a Indie – obě události způsobilo roztržení vyvolané otvíráním Indického oceánu.
Afrika vysychá Poloha Afriky po obou stranách tropického pásu vedla k vzniku tří obrovských pouští – Sahary na severu, podél obratníku Raka, a Na mibské pouště a pouště Kalahari na jihu, podél obratníku Kozoroha. Namibská poušť je nejstarší pouští na světě, vznikla před 80 miliony let. Sahara je největší horkou pouští světa, která se vyvinula před méně než 2,5 milionu let – její velká část se zelenala až do dramatické změny klimatu před 5 000 let, která odsoudila sever Afriky k suchu.
před 30 miliony let Mezi deskami ve východní Africe se otevírají četné rozsedliny, pevnina mezi třemi soused ními deskami se „propadá“, a vytváří tak Velkou příkopovou propadlinu.
před 2,5 milionu let Severní Afrika stále více vysychá, nakonec se tam vytváří poušť Sahara. Změny ve sklonu zemské osy vedou ke krátkým obdobím zvýšené vlhkosti a růstu rostlin.
před 400 000 let Náklonem zemské kůry se vytváří prohlubeň, v níž se hro madí voda a vzniká Viktoriino jezero. Bě hem doby ledové opakovaně vysychá, po dle toho, jak stoupají a opět klesají srážky.
PŘED 237 MILIONY LET Starodávné kratony tvořící jádro dnešní Afriky jsou uzavřeny v superkonti nentu Pangea. Afrika je sevřena mezi Jižní Ameri kou a Asií.
LEGENDA
konvergentní hranice
divergentní hranice
Oceán odděluje Afriku od Eurasie. Desky se odda lují, Atlantik rozšiřuje.
Madagaskar spojený s Indií
PŘED 94 MILIONY LET Afrika se odděluje od Jižní Ameriky, a jak je Jižní Amerika unášena k západu, rozevírá se mezi nimi jižní Atlantik. Mezitím odděluje oceán Afriku od Eurasie.
Nižší hladina moře znamená, že africká pevnina přesahuje dnešní linii pobřeží. PŘED 18 000 LET Afrika se pohybuje k severu, znovu naráží na Eurasii, způsobuje zánik oceánu oddělujícího kontinenty, ale zůstává samostatným světadílem.
180
FORMOVÁNÍ AFRIKY
◁ SRÁŽKA KONTINENTŮ Pohoří Vysoký Atlas severně od Ouarzazate vzniklo před méně než 50 miliony let, když do sebe začaly narážet africká a eurasijská deska.
▷ ODKRYTÝ KRATON V Dračích horách (Jižní Afrika) se řeka Blyde zařízla hluboko do prastarých hornin Kaapvaalského kratonu.
| 181
▷ VYPRAHLÁ ZEMĚ Téměř celou severní Afriku pokrývá obrovská poušť Sahara. Polovina Sahary dostává ročně pouze méně než 25 mm srážek – ve zbytku je srážkový úhrn menší než 100 mm.
▷ OHNIVÉ PUKLINY Sopka Erta Ale leží mezi oddělujícími se stranami africké a arabské desky.
FORMOVÁNÍ AFRIKY Afrika je vytvořena kolem pěti stabilních částí zemské kůry nazývaných kratony, jež byly v době dinosaurů srdcem obrovského jižního kontinentu Gondwany. Zhruba před 65 miliony let se pevnina kolem těchto kratonů odtrhla, a vznikla tak Afrika.
Prastaré srdce Pět afrických kratonů vzniklo před miliardou let, kdy z nitra Země vy vřelo magma a utuhlo. Na některých místech byly od té doby pozmě něny žárem a tlakem, na jiných byly překryty nánosem sedimentů. Horniny, které je tvoří, jsou velmi stabilní – STAVEBNÍ KAMENY vydržely, zatímco jiné Afrika je vytvořena vznikly a zase zanikly kolem pěti hlavních kratonů tvořených a kolem nich se přesou Arabskoprastarými horninami, núbijský valy kontinenty a oceá kraton z nichž vůbec nej kraton ny. Jádra kratonů jsou starší je Kaapvaalský velmi stará, pocházejí kraton na jihu. Arab Kaapz archaika, jedné z nej vaalský sko-núbijský kraton kraton se odtrhává. starších period v ději nách Země, před více
než 2,5 miliardy let. Nejstaršími hor ninami jsou granitové, ru lové a amfibolitové terény v některých částech Jižní Afriky, Zimbabwe a Tanzanie. Kaapvaalský kraton je c harakter istický svými zvláštními komatiitovými horninami, které vznikly v dobách, kdy byla Země na počátku své existence velmi žhavá. Tato oblast je proslulá rovněž svými zásobami zlata, niklu a uranu.
Hory na okrajích Dlouhou dobu v historii Země byly africké kratony oddělenými konti nenty. Před miliardou let byl západní kraton spojen s pevninou, která se nakonec v pradávném superkontinentu stala Amazonskou pánví, zatímco centrální a nejjižnější kraton byly ostrovy. Postupně je všech ny pospojovaly pohyblivé pásy hornin a před 250 miliony let se staly součástí superkontinentu Pangea. Mezitím byly pohyblivé pásy rozdr ceny mezi kratony a horniny se zformovaly do horských pásem jako Atlas a Kapské hory, z nichž některé přežily v Jižní Africe (a další v Jižní Americe, Austrálii a Antarktidě). Postupem času sopečná akti vita vedla v Pangei k vzniku trhlin. V důsledku toho se Afrika oddělila
H L AV N Í U DÁ LO S T I před 140 miliony let Pevninská masa, z níž vznikne Afrika, se oddě luje od budoucí Jižní Ameriky v dů sledku rozevření středoatlantského riftu, při němž došlo k vzniku nového oceánu – Atlantského.
▷ AKTIVNÍ SOPKA Jednou z mnoha činných sopek podél rozšiřující se trhliny v africké desce, která vytváří Velkou příkopo vou propadlinu, je Oldoinyo Lengai v Tanzanii. Unikátně chrlí lávu bohatou na sodík.
od Evropy a Jižní Ameriky a nastoupila svou vlastní cestu. Madagaskar se oddělil od Gondwany asi o 20 milionů let dříve.
Rozdělující se kontinent Před 25–22 miliony let začala východní Afriku rozdělovat velká trh lina na dvě části, když tektonické desky obě části oddělovaly a sloupce žhavého magmatu si prorážely z hlubin cestu vzhůru. Rozšiřující se trhlina se stala jedním z nejdramatičtějších geografických jevů na světě – Velkou příkopovou propadlinou, táhnoucí se v délce více než 6 000 km od Mrtvého moře v Jordánsku po Mosambik. Severně od Etiopie odděluje tento rift Arabsko-núbijský kraton a rozevřel se již natolik, že umožnil Indickému oceánu vytvořit Rudé moře i Adenský záliv. Zhruba během 10 milionů let se obě strany Velké příkopové pro padliny rozevřou dostatečně na to, aby nakonec mohl vzniknout nový oceán přímo uprostřed východní Afriky.
Když se Madagaskar oddělil, byla Afrika stále spojena s Jižní Amerikou.
F O R M OVÁ N Í A F R I C K É H O KO N T I N E N T U před 30 miliony let Tím, jak magma proráží zem skou kůru, chladne a vytváří novou pevninu, hustší než starší kolem, odděluje se Arabský poloostrov stále více od Afriky. Nová pevnina v důsledku vyšší hustoty klesá a vytváří se Afarská pánev.
před 1,8 milionu let Díky sopečné aktivitě spojené s otevřením Velké příkopové propadliny vzniká Kilimandžáro.
Jižní Amerika spojená s Afrikou Gondwana se začíná oddělovat.
Jižní Afrika je pod vodou. před 160 miliony let Madagaskar (společně se Seychelami a Indií) se odděluje od Afriky a poté se asi před 84 miliony let odděluje znovu od Seychel a Indie – obě události způsobilo roztržení vyvolané otvíráním Indického oceánu.
Afrika vysychá Poloha Afriky po obou stranách tropického pásu vedla k vzniku tří obrovských pouští – Sahary na severu, podél obratníku Raka, a Na mibské pouště a pouště Kalahari na jihu, podél obratníku Kozoroha. Namibská poušť je nejstarší pouští na světě, vznikla před 80 miliony let. Sahara je největší horkou pouští světa, která se vyvinula před méně než 2,5 milionu let – její velká část se zelenala až do dramatické změny klimatu před 5 000 let, která odsoudila sever Afriky k suchu.
před 30 miliony let Mezi deskami ve východní Africe se otevírají četné rozsedliny, pevnina mezi třemi soused ními deskami se „propadá“, a vytváří tak Velkou příkopovou propadlinu.
před 2,5 milionu let Severní Afrika stále více vysychá, nakonec se tam vytváří poušť Sahara. Změny ve sklonu zemské osy vedou ke krátkým obdobím zvýšené vlhkosti a růstu rostlin.
před 400 000 let Náklonem zemské kůry se vytváří prohlubeň, v níž se hro madí voda a vzniká Viktoriino jezero. Bě hem doby ledové opakovaně vysychá, po dle toho, jak stoupají a opět klesají srážky.
PŘED 237 MILIONY LET Starodávné kratony tvořící jádro dnešní Afriky jsou uzavřeny v superkonti nentu Pangea. Afrika je sevřena mezi Jižní Ameri kou a Asií.
LEGENDA
konvergentní hranice
divergentní hranice
Oceán odděluje Afriku od Eurasie. Desky se odda lují, Atlantik rozšiřuje.
Madagaskar spojený s Indií
PŘED 94 MILIONY LET Afrika se odděluje od Jižní Ameriky, a jak je Jižní Amerika unášena k západu, rozevírá se mezi nimi jižní Atlantik. Mezitím odděluje oceán Afriku od Eurasie.
Nižší hladina moře znamená, že africká pevnina přesahuje dnešní linii pobřeží. PŘED 18 000 LET Afrika se pohybuje k severu, znovu naráží na Eurasii, způsobuje zánik oceánu oddělujícího kontinenty, ale zůstává samostatným světadílem.
258 | ASIE
JV Asie
Deštný les na Borneu Ohrožené prostředí rozdělené mezi tři státy, domov více než 15 000 rostlinných druhů a jednoho z nejstarších a nejrozmanitějších deštných lesů na Zemi Borneo, rozdělené mezi Malajsii, Brunej a Indonésii, je domovem největšího asijského deštného lesa, který patří také k nejstarším na světě – se 130 miliony let je asi o 70 milionů let starší než amazonský deštný les (viz str. 120–121). Deštný les na Borneu oplývá značnou biodiverzitou: zatímco rozloha ostrova činí půl procenta z rozlohy zemské souše, ve zdejším deštném lese žije kolem 6 procent všech druhů rostlin a živočichů na naší planetě.
Hojnost tvrdého dřeva Mezi rostlinami nalezneme také zástupce čeledi dvojkřídláčovitých, tropické stromy s tvrdým dřevem, z nichž mnohé dorůstají až 60 m. Většina z více než 600 druhů této čeledi roste v jihovýchodní Asii až do výšky 1 000 m n. m. V nížinných deštných lesích Bornea se vyskytuje více těchto druhů než kdekoli jinde na světě. Jiným vysoce ceněným stromem je Eusideroxylon zwageri z čeledi vavřínovitých, jehož dřevo je tak husté, že nevyžaduje žádnou údržbu. Bornejské deštné lesy včetně těch, které pokrývají hornatější vnitrozemí ostrova, jsou bohaté i na mnohé jiné
formy života. Od roku 1995 zde bylo objeveno více než 360 nových druhů rostlin a na ostrově žije více než 1 400 druhů obojživelníků, savců, ptáků, plazů a ryb, z nichž mnohé nenajdeme nikde jinde.
Deštný les v ohrožení Tato pokladnice druhů je však v nebezpečí. Až do za čátku 70. let 20. století pokrýval více než tři čtvrtiny ze 743 330 km2 rozlohy Bornea hustý tropický deštný les, který byl nejneprostupnější v nížinách. Od té doby ho byla nejméně jedna třetina zničena. Částečně to způ sobilo vypalování a zakládání plantáží palmy olejné, ale těžbu v průmyslovém měřítku vyvolala poptávka po vysoce ceněném dřevě dvojkřídláčů, především v malajsijských státech Sabah a Sarawak na severu ostrova, kde zmizelo odhadem 80 procent deštné ho lesa. V roce 2007 bylo k ochraně tohoto prostředí 220 000 km2 deštného lesa v centru ostrova prohlášeno chráněnou oblastí, známou jako Srdce Bornea. ◁ HLASITÝ KŘIKLOUN Jedním z mnoha druhů bornejských plazů je gekon obrovský. Noční ještěr žijící na stromech dorůstá délky až 40 cm a je znám hlasovými projevy.
Na pouhém 1 hektaru bornejského deštného lesa lze nalézt až 240 druhů stromů.
△ CHRÁNĚNÉ STROMY Koruny nejvyšších stromů-gigantů vyčnívají z ranní mlhy, která zahaluje zbytek deštného lesa v údolí Danum, chráněné oblasti nížinného dvojkřídláčového lesa v Sabahu.
JA K R O S T E LI Á N A-Š K R T I Č Ve většině případů vyklíčí lepivé semeno liány-škrtiče vysoko na větvi některého stromu v deštném lese, kde ho zanechala opice, pták nebo kaloň pojídající plod. Semenáček vysílá po kmenu svého hostitele dlouhé kořeny dolů na zem. Nakonec tyto kořeny kompletně obklopí kmen a kořenový systém hostitele musí soupeřit s liánou-škrtičem. Husté olistění liány také zastiňuje korunu hostitele. Hostitel nakonec umírá a přežívá pouze liána. hostitelský strom
Semenáček liány-škrtiče spouští dolů kořeny.
Listy liány překrývají listy hostitele. Kořeny dosahují na zem.
Pevná síť kořenů podpírá liánu i po smrti hostitele.
▷ OHROŽENÉ DRUHY V bornejských deštných lesích žijí mnohá značně ohrožená zvířata včetně kriticky ohroženého oran gutana bornejského, jemuž poskytují dvojkřídláče potravu i úkryt.
◁ OBŘÍ ORCHIDEJ Orchidej Grammatophyllum speciosum se považuje za největší na světě, často roste v rozvětveních vysokých stromů. Je jedním z více než 1 700 druhů orchidejí na Borneu.
258 | ASIE
JV Asie
Deštný les na Borneu Ohrožené prostředí rozdělené mezi tři státy, domov více než 15 000 rostlinných druhů a jednoho z nejstarších a nejrozmanitějších deštných lesů na Zemi Borneo, rozdělené mezi Malajsii, Brunej a Indonésii, je domovem největšího asijského deštného lesa, který patří také k nejstarším na světě – se 130 miliony let je asi o 70 milionů let starší než amazonský deštný les (viz str. 120–121). Deštný les na Borneu oplývá značnou biodiverzitou: zatímco rozloha ostrova činí půl procenta z rozlohy zemské souše, ve zdejším deštném lese žije kolem 6 procent všech druhů rostlin a živočichů na naší planetě.
Hojnost tvrdého dřeva Mezi rostlinami nalezneme také zástupce čeledi dvojkřídláčovitých, tropické stromy s tvrdým dřevem, z nichž mnohé dorůstají až 60 m. Většina z více než 600 druhů této čeledi roste v jihovýchodní Asii až do výšky 1 000 m n. m. V nížinných deštných lesích Bornea se vyskytuje více těchto druhů než kdekoli jinde na světě. Jiným vysoce ceněným stromem je Eusideroxylon zwageri z čeledi vavřínovitých, jehož dřevo je tak husté, že nevyžaduje žádnou údržbu. Bornejské deštné lesy včetně těch, které pokrývají hornatější vnitrozemí ostrova, jsou bohaté i na mnohé jiné
formy života. Od roku 1995 zde bylo objeveno více než 360 nových druhů rostlin a na ostrově žije více než 1 400 druhů obojživelníků, savců, ptáků, plazů a ryb, z nichž mnohé nenajdeme nikde jinde.
Deštný les v ohrožení Tato pokladnice druhů je však v nebezpečí. Až do za čátku 70. let 20. století pokrýval více než tři čtvrtiny ze 743 330 km2 rozlohy Bornea hustý tropický deštný les, který byl nejneprostupnější v nížinách. Od té doby ho byla nejméně jedna třetina zničena. Částečně to způ sobilo vypalování a zakládání plantáží palmy olejné, ale těžbu v průmyslovém měřítku vyvolala poptávka po vysoce ceněném dřevě dvojkřídláčů, především v malajsijských státech Sabah a Sarawak na severu ostrova, kde zmizelo odhadem 80 procent deštné ho lesa. V roce 2007 bylo k ochraně tohoto prostředí 220 000 km2 deštného lesa v centru ostrova prohlášeno chráněnou oblastí, známou jako Srdce Bornea. ◁ HLASITÝ KŘIKLOUN Jedním z mnoha druhů bornejských plazů je gekon obrovský. Noční ještěr žijící na stromech dorůstá délky až 40 cm a je znám hlasovými projevy.
Na pouhém 1 hektaru bornejského deštného lesa lze nalézt až 240 druhů stromů.
△ CHRÁNĚNÉ STROMY Koruny nejvyšších stromů-gigantů vyčnívají z ranní mlhy, která zahaluje zbytek deštného lesa v údolí Danum, chráněné oblasti nížinného dvojkřídláčového lesa v Sabahu.
JA K R O S T E LI Á N A-Š K R T I Č Ve většině případů vyklíčí lepivé semeno liány-škrtiče vysoko na větvi některého stromu v deštném lese, kde ho zanechala opice, pták nebo kaloň pojídající plod. Semenáček vysílá po kmenu svého hostitele dlouhé kořeny dolů na zem. Nakonec tyto kořeny kompletně obklopí kmen a kořenový systém hostitele musí soupeřit s liánou-škrtičem. Husté olistění liány také zastiňuje korunu hostitele. Hostitel nakonec umírá a přežívá pouze liána. hostitelský strom
Semenáček liány-škrtiče spouští dolů kořeny.
Listy liány překrývají listy hostitele. Kořeny dosahují na zem.
Pevná síť kořenů podpírá liánu i po smrti hostitele.
▷ OHROŽENÉ DRUHY V bornejských deštných lesích žijí mnohá značně ohrožená zvířata včetně kriticky ohroženého oran gutana bornejského, jemuž poskytují dvojkřídláče potravu i úkryt.
◁ OBŘÍ ORCHIDEJ Orchidej Grammatophyllum speciosum se považuje za největší na světě, často roste v rozvětveních vysokých stromů. Je jedním z více než 1 700 druhů orchidejí na Borneu.
3 32 | EXTRÉMNÍ PROJEVY POČASÍ
Tornáda Tornáda je prakticky nemožné přesně předpovědět, a patří proto k nejvrtošivějším projevům počasí – a také k jedněm z nejničivějších S úzkým vírem vzduchu, rotujícím rychlostí až 480 km/h, je tornádo stupně F5, schopné zničit téměř vše, co mu přijde do cesty, tím nejděsivějším, co lze v přírodě spatřit. Aby vír mohl být označen jako tornádo, musí vycházet ze základny v oblaku a mít kontakt se zemí.
Typy tornád Tornáda se mohou objevit kdekoliv, ale nejčastěji se vyskytují na Velkých planinách v USA. Vyskytují se v různém tvaru a velikosti. „Lanovité“ tornádo má úzký trychtýř, zatímco „klínovité“ tornádo je u země širší, ale ještě větší průměr má u základny v oblaku. Tornáda mají i různou barvu v závislosti na charakteru úlomků hornin a prachu, které vtahují do svého silného víru, a tak mohou být téměř bílá, hnědá, načervenalá nebo téměř černá. Jejich závažnost udává Fujitova stupnice. Tornádo stupně F0 – nejběžnější typ – je schopné olamovat větve ze stromů, zatímco F5 dokáže nést automobily 100 m vzduchem.
Vznik tornád Ideální situací pro vznik tornáda je proces, při němž hmota chladného vzduchu konverguje s teplým vlhkým vzduchem a vytváří nestabilitu a vysoký cumulonimbus. Kde se objeví také střih větru (změna rychlosti nebo směru větru s výškou), může se vyvinout pomalu rotující bouřková supercela (viz str. 328–329). Pokud je přísun teplého stoupajícího vzduchu v kontaktu s rychle klesajícím vzduchem ze zadního sestupného proudu, vzniká úzký sloupec rychle se točícího vzduchu. Rotující vzduch pokračuje dolů a pod oblakem vytváří trychtýř. Vzduch vtahovaný do trychtýře vstupuje do oblasti mnohem nižšího tlaku vzduchu, proto expanduje a ochlazuje se a v důsledku toho jeho vlhkost kondenzuje. Když se trychtýř dotkne země, stane se tornádem. Největším zaznamenaným tornádem je Tri‑State Tornado z března 1925, které bylo v kontaktu se zemí přinejmenším 352 km. Zpustošilo státy Missouri, Illinois a Indiana a nechalo za sebou 695 mrtvých. Bangladéš si vybírá nejvyšší roční daň na životech; průměrný počet obětí tornád je zde téměř 200 lidí každý rok.
Bangladéšské tornádo Daulatpur–Saturia z 26. dubna 1989 zabilo 1 300 lidí.
△ „LANOVÉ“ TORNÁDO Vinoucí se „lanové“ tornádo se řítí kansaskými pláněmi a pustoší krajinu. Kansas je jedním ze států nejčastěji zasažených tornády.
TO R N A D O A L L E Y V tomto regionu ve středu Spojených států jsou každý rok zaznamenány stovky tornád, většinou na jaře a v časném létě. Klasickou situaci pro vznik tornád představuje na jihu Velkých planin kombinace chladného suchého vzduchu, pohybujícího se na jihovýchod od Skalnatých hor, a velmi teplého vlhkého vzduchu, postupujícího na sever od Mexického zálivu. Vzniká nestabilita a velké bouřkové cely, z nichž některé produkují tornáda.
studená fronta
teplá fronta
tryskové proudění LEGENDA chladný suchý vzduch
tornado alley
teplý suchý vzduch
teplý vlhký vzduch
△ SÍLA PŘÍRODY Profesionální lovci bouří monitorují postup tornáda v Kansasu. Tornáda vyrůstají z báze ve velkých bouřkových oblacích, a když se dostanou do kontaktu se zemí, nasávají prach a kousky hornin.
◁ NAD MOŘEM Když tornáda přecházejí nad vodou, tvoří se vodní smršť. Většina nenasává vodu, ale víří tříšť, jako tato dvojice nad Středozemním mořem.
3 32 | EXTRÉMNÍ PROJEVY POČASÍ
Tornáda Tornáda je prakticky nemožné přesně předpovědět, a patří proto k nejvrtošivějším projevům počasí – a také k jedněm z nejničivějších S úzkým vírem vzduchu, rotujícím rychlostí až 480 km/h, je tornádo stupně F5, schopné zničit téměř vše, co mu přijde do cesty, tím nejděsivějším, co lze v přírodě spatřit. Aby vír mohl být označen jako tornádo, musí vycházet ze základny v oblaku a mít kontakt se zemí.
Typy tornád Tornáda se mohou objevit kdekoliv, ale nejčastěji se vyskytují na Velkých planinách v USA. Vyskytují se v různém tvaru a velikosti. „Lanovité“ tornádo má úzký trychtýř, zatímco „klínovité“ tornádo je u země širší, ale ještě větší průměr má u základny v oblaku. Tornáda mají i různou barvu v závislosti na charakteru úlomků hornin a prachu, které vtahují do svého silného víru, a tak mohou být téměř bílá, hnědá, načervenalá nebo téměř černá. Jejich závažnost udává Fujitova stupnice. Tornádo stupně F0 – nejběžnější typ – je schopné olamovat větve ze stromů, zatímco F5 dokáže nést automobily 100 m vzduchem.
Vznik tornád Ideální situací pro vznik tornáda je proces, při němž hmota chladného vzduchu konverguje s teplým vlhkým vzduchem a vytváří nestabilitu a vysoký cumulonimbus. Kde se objeví také střih větru (změna rychlosti nebo směru větru s výškou), může se vyvinout pomalu rotující bouřková supercela (viz str. 328–329). Pokud je přísun teplého stoupajícího vzduchu v kontaktu s rychle klesajícím vzduchem ze zadního sestupného proudu, vzniká úzký sloupec rychle se točícího vzduchu. Rotující vzduch pokračuje dolů a pod oblakem vytváří trychtýř. Vzduch vtahovaný do trychtýře vstupuje do oblasti mnohem nižšího tlaku vzduchu, proto expanduje a ochlazuje se a v důsledku toho jeho vlhkost kondenzuje. Když se trychtýř dotkne země, stane se tornádem. Největším zaznamenaným tornádem je Tri‑State Tornado z března 1925, které bylo v kontaktu se zemí přinejmenším 352 km. Zpustošilo státy Missouri, Illinois a Indiana a nechalo za sebou 695 mrtvých. Bangladéš si vybírá nejvyšší roční daň na životech; průměrný počet obětí tornád je zde téměř 200 lidí každý rok.
Bangladéšské tornádo Daulatpur–Saturia z 26. dubna 1989 zabilo 1 300 lidí.
△ „LANOVÉ“ TORNÁDO Vinoucí se „lanové“ tornádo se řítí kansaskými pláněmi a pustoší krajinu. Kansas je jedním ze států nejčastěji zasažených tornády.
TO R N A D O A L L E Y V tomto regionu ve středu Spojených států jsou každý rok zaznamenány stovky tornád, většinou na jaře a v časném létě. Klasickou situaci pro vznik tornád představuje na jihu Velkých planin kombinace chladného suchého vzduchu, pohybujícího se na jihovýchod od Skalnatých hor, a velmi teplého vlhkého vzduchu, postupujícího na sever od Mexického zálivu. Vzniká nestabilita a velké bouřkové cely, z nichž některé produkují tornáda.
studená fronta
teplá fronta
tryskové proudění LEGENDA chladný suchý vzduch
tornado alley
teplý suchý vzduch
teplý vlhký vzduch
△ SÍLA PŘÍRODY Profesionální lovci bouří monitorují postup tornáda v Kansasu. Tornáda vyrůstají z báze ve velkých bouřkových oblacích, a když se dostanou do kontaktu se zemí, nasávají prach a kousky hornin.
◁ NAD MOŘEM Když tornáda přecházejí nad vodou, tvoří se vodní smršť. Většina nenasává vodu, ale víří tříšť, jako tato dvojice nad Středozemním mořem.
3 6 4 | PŘEHLED
Arkansas Poloha: od Colorada po Arkansas, jih USA
Řeka Arkansas, druhý nejdelší pří‑ tok systému Mississippi–Missouri, má zdrojnici ve Skalnatých horách a na svém horním toku sestupuje o 1 400 m na 193 km dlouhém úseku, který je plný peřejí. Když řeka opouští hory a připojí se k ní množství přítoků, získává pod‑ statně na šířce, než se 2 364 km od svého pramene setká nedaleko Napoleanu v Arkansasu s Mis sissippi. Čerpání vody podstatně snižuje její průtok, přesto stále představuje významnou vodní cestu, využívanou pro nákladní lodní dopravu ve východní Okla‑ homě a Arkansasu.
Red River (Červená řeka) Poloha: od Colorada a Texasu po Louisianu, jih USA
Kromě toho, že je jednou z nej‑ delších řek Severní Ameriky, vy‑ značuje se hlavně tím, že jedna z větví, které tvoří horní tok –
Prairie Dog Town Fork – protéká kaňonem Palo Duro v severním Texasu, jenž je po Grand Ca‑ nyonu druhým největším kaňo‑ nem v USA. Polovina z 2 190 km, což je celková délka řeky, tvoří hranici mezi Texasem a Oklaho‑ mou. Řeka se kdysi vlévala do Mississippi, ale nyní se spojuje s řekou Atchafalaya. Většina říční lodní dopravy je soustředěna v Louisianě.
Mamutí jeskyně Poloha: Apalačské pohoří ve středním Kentucky, východ USA
Mamutí jeskyně, nejdelší známý jeskynní systém na světě, sestává z 652 km chodeb, šachet a pod‑ zemních prostor, vyhloubených ve vápenci, který je více než 320 milionů let starý. Vápenec je překryt odolným pískovcovým příkrovem. Ale tam, kde se vlivem eroze skrz něj dostala voda, vytvo‑ řily se závrty a jimi voda proudila do podzemí, kde rozpouštěla vápe‑ nec a vytvořila stalaktity, stalag‑ mity a pozoruhodnou akumulaci uhličitanu vápenatého, která byla pojmenována Zmrzlá Niagara, protože vypadá jako vodopád.
Great Dismal Swamp
Ox Bel Ha
Poloha: Virginie a Severní Karolína, východ USA
Poloha: stát Quintana Roo, jižní Mexiko
Navzdory málo povzbudivému jménu („dismal“ znamená „bezútěšný“) je Great Dismal Swamp nádherný systém mok řadních biotopů. Tato špatně od‑ vodňovaná oblast lesa s mělkým Drummondovým jezerem upro‑ střed je jedním z největších močálů v USA s plochou více než 450 km2. Podzemní voda přitéká do močálu z výše položených míst na západě, ale nepropustná jílová vrstva ji drží blízko u povrchu. V zimě a na jaře hladina podzemní vody stoupne, močál se zaplaví, ale v létě se vět‑ šina vody odpaří. Roste zde tisovec dvouřadý a cypřišek zeravovitý, javor, dříny a mnoho dalších druhů stromů a žijí tu rozmanití ptáci a plazi a populace medvěda bari‑ bala a rysa červeného.
Tento nejdelší známý podmořský jeskynní systém na světě, jehož jméno znamená v jazyce Mayů „tři cesty vody“, sestává z 270 km chodeb a leží blízko v ýchodního pobřeží poloostrova Yucatán a také pod ním. Jeskyně, které vznikly, když voda roz pouštěla vápenec, byly později, po vzestupu mořské hladiny, za plaveny. Pronikla sem jak slaná voda z Karibského moře, tak sladká podzemní voda. Lehčí sladká voda proudí nad vrstvou těžší, téměř stojaté slané vody. Jeskyně jsou přístupné několika závrty.
Sistema Huautla Poloha: stát Oaxaca, jižní Mexiko
▼ HORNÍ TOK ŘEKY ARKANSASU
Ve staré vápencové vysočině v po‑ hoří Sierra Mazateca se nachází jeden z nejkrásnějších souborů jeskyní na světě. Sistema Huautla byla objevena v roce 1965 a ná‑ sledně se zjistilo, že s hloubkou 1 545 m pod povrchem je na obou
amerických kontinentech nej‑ hlubší. Badatelé se museli ponořit do dlouhých zatopených úseků, aby se do nejhlubšího místa 64 km dlouhého systému dostali. Když bylo do vody v systému vypuštěno barvivo, objevilo se podstatně níže v prameni nachá‑ zejícím se v kaňonu Santo Do‑ mingo, což naznačuje, že další chodby ještě zbývá objevit. Jak se kaňon zařezával hlouběji, došlo ke změnám v celém jeskynním systému. Proudy sladké vody si vytvořily pod nyní opuštěnými chodbami nové cesty.
Sac Actun Poloha: stát Quintana Roo, jižní Mexiko
Sac Actun v překladu z jazyka Mayů znamená Bílá jeskyně. S celkovou prozkoumanou dél‑ kou 331 km jde o nejdelší jes‑ kynní systém v Mexiku a druhý nejdelší na Zemi. Zatímco horní partie tohoto pobřežního sy‑ stému leží nad vodou, většina prostor je zaplavena směsí sladké vody původem z vnitrozemí a slané vody z Karibského moře. Do jeskyně vede přibližně 170 záv rtů. Některé hluboké zatopené šachty je třeba ještě prozkoumat a je pravděpodobné, že další chodby na své objevení teprve čekají.
Další řeky a jezera v Severní Americe ●
Abrahamovo jezero » str. 49
●
Carlsbadské jeskyně » str. 58
●
Everglades » str. 60–61
●
Grand Canyon » str. 54–57
●
Velká jezera » str. 50–51
●
Mississippi–Missouri » str. 53
●
Niagarské vodopády » str. 52
●
Okefenokee Swamp » str. 59
●
Yukon » str. 48
▶STALAKTITY A STALAGMITY V DRAPERY ROOM V MAMUTÍ JESKYNI
3 6 4 | PŘEHLED
Arkansas Poloha: od Colorada po Arkansas, jih USA
Řeka Arkansas, druhý nejdelší pří‑ tok systému Mississippi–Missouri, má zdrojnici ve Skalnatých horách a na svém horním toku sestupuje o 1 400 m na 193 km dlouhém úseku, který je plný peřejí. Když řeka opouští hory a připojí se k ní množství přítoků, získává pod‑ statně na šířce, než se 2 364 km od svého pramene setká nedaleko Napoleanu v Arkansasu s Mis sissippi. Čerpání vody podstatně snižuje její průtok, přesto stále představuje významnou vodní cestu, využívanou pro nákladní lodní dopravu ve východní Okla‑ homě a Arkansasu.
Red River (Červená řeka) Poloha: od Colorada a Texasu po Louisianu, jih USA
Kromě toho, že je jednou z nej‑ delších řek Severní Ameriky, vy‑ značuje se hlavně tím, že jedna z větví, které tvoří horní tok –
Prairie Dog Town Fork – protéká kaňonem Palo Duro v severním Texasu, jenž je po Grand Ca‑ nyonu druhým největším kaňo‑ nem v USA. Polovina z 2 190 km, což je celková délka řeky, tvoří hranici mezi Texasem a Oklaho‑ mou. Řeka se kdysi vlévala do Mississippi, ale nyní se spojuje s řekou Atchafalaya. Většina říční lodní dopravy je soustředěna v Louisianě.
Mamutí jeskyně Poloha: Apalačské pohoří ve středním Kentucky, východ USA
Mamutí jeskyně, nejdelší známý jeskynní systém na světě, sestává z 652 km chodeb, šachet a pod‑ zemních prostor, vyhloubených ve vápenci, který je více než 320 milionů let starý. Vápenec je překryt odolným pískovcovým příkrovem. Ale tam, kde se vlivem eroze skrz něj dostala voda, vytvo‑ řily se závrty a jimi voda proudila do podzemí, kde rozpouštěla vápe‑ nec a vytvořila stalaktity, stalag‑ mity a pozoruhodnou akumulaci uhličitanu vápenatého, která byla pojmenována Zmrzlá Niagara, protože vypadá jako vodopád.
Great Dismal Swamp
Ox Bel Ha
Poloha: Virginie a Severní Karolína, východ USA
Poloha: stát Quintana Roo, jižní Mexiko
Navzdory málo povzbudivému jménu („dismal“ znamená „bezútěšný“) je Great Dismal Swamp nádherný systém mok řadních biotopů. Tato špatně od‑ vodňovaná oblast lesa s mělkým Drummondovým jezerem upro‑ střed je jedním z největších močálů v USA s plochou více než 450 km2. Podzemní voda přitéká do močálu z výše položených míst na západě, ale nepropustná jílová vrstva ji drží blízko u povrchu. V zimě a na jaře hladina podzemní vody stoupne, močál se zaplaví, ale v létě se vět‑ šina vody odpaří. Roste zde tisovec dvouřadý a cypřišek zeravovitý, javor, dříny a mnoho dalších druhů stromů a žijí tu rozmanití ptáci a plazi a populace medvěda bari‑ bala a rysa červeného.
Tento nejdelší známý podmořský jeskynní systém na světě, jehož jméno znamená v jazyce Mayů „tři cesty vody“, sestává z 270 km chodeb a leží blízko v ýchodního pobřeží poloostrova Yucatán a také pod ním. Jeskyně, které vznikly, když voda roz pouštěla vápenec, byly později, po vzestupu mořské hladiny, za plaveny. Pronikla sem jak slaná voda z Karibského moře, tak sladká podzemní voda. Lehčí sladká voda proudí nad vrstvou těžší, téměř stojaté slané vody. Jeskyně jsou přístupné několika závrty.
Sistema Huautla Poloha: stát Oaxaca, jižní Mexiko
▼ HORNÍ TOK ŘEKY ARKANSASU
Ve staré vápencové vysočině v po‑ hoří Sierra Mazateca se nachází jeden z nejkrásnějších souborů jeskyní na světě. Sistema Huautla byla objevena v roce 1965 a ná‑ sledně se zjistilo, že s hloubkou 1 545 m pod povrchem je na obou
amerických kontinentech nej‑ hlubší. Badatelé se museli ponořit do dlouhých zatopených úseků, aby se do nejhlubšího místa 64 km dlouhého systému dostali. Když bylo do vody v systému vypuštěno barvivo, objevilo se podstatně níže v prameni nachá‑ zejícím se v kaňonu Santo Do‑ mingo, což naznačuje, že další chodby ještě zbývá objevit. Jak se kaňon zařezával hlouběji, došlo ke změnám v celém jeskynním systému. Proudy sladké vody si vytvořily pod nyní opuštěnými chodbami nové cesty.
Sac Actun Poloha: stát Quintana Roo, jižní Mexiko
Sac Actun v překladu z jazyka Mayů znamená Bílá jeskyně. S celkovou prozkoumanou dél‑ kou 331 km jde o nejdelší jes‑ kynní systém v Mexiku a druhý nejdelší na Zemi. Zatímco horní partie tohoto pobřežního sy‑ stému leží nad vodou, většina prostor je zaplavena směsí sladké vody původem z vnitrozemí a slané vody z Karibského moře. Do jeskyně vede přibližně 170 záv rtů. Některé hluboké zatopené šachty je třeba ještě prozkoumat a je pravděpodobné, že další chodby na své objevení teprve čekají.
Další řeky a jezera v Severní Americe ●
Abrahamovo jezero » str. 49
●
Carlsbadské jeskyně » str. 58
●
Everglades » str. 60–61
●
Grand Canyon » str. 54–57
●
Velká jezera » str. 50–51
●
Mississippi–Missouri » str. 53
●
Niagarské vodopády » str. 52
●
Okefenokee Swamp » str. 59
●
Yukon » str. 48
▶STALAKTITY A STALAGMITY V DRAPERY ROOM V MAMUTÍ JESKYNI