Issuu

Neverni_blok.indd 4

20/09/18 12:20

Nad Brusel se během rána přihnal studený listopadový déšť a nyní padá na ulice a náměstí, buší do střech aut, cáká a zurčí, jako by tak chtěl rozhlásit svou nadvládu nad městem. Bente Jensenová nemá deštník, ale voda jí nevadí. Rozhodným krokem prochází kolem muže a ženy, kteří se k sobě choulí pod jedním deštníkem, a kolem staršího muže v promočeném plášti, jenž se marně snaží chránit před deštěm tím, že si nad hlavou drží noviny. Bente si jich všímá, a také všech ostatních – rychle těká očima po odrazech ve sklech výloh, pokouší se zachytit záblesky toho, co se odehrává mimo její zorné pole. Vyhodnocuje všechno, co ji míjí, hledá vzorce, odchylky, ničemu nedůvěřuje. Její rychlá procházka je poslední etapou dlouhé série plánovaných přesunů, které provedla během tohoto šedivého deštivého rána. Muž, s nímž se má nyní setkat, ji minulý týden kontaktoval prostřednictvím řady stručných, věcných mailů. Říká si B54. Zvláštní krycí jméno, pomyslí si Bente a jde rychlým krokem po chodníku dál. Společně se svým technikem se pokoušela zjistit, odkud maily přicházejí, ale propracovali se jen k neproniknutelným zašifrovaným - 5 -

Neverni_blok.indd 5

20/09/18 12:20

NEVERNI

serverům a do digitálních slepých uliček. Je zjevné, že muž ví, jak se chránit. Zná také specifické detaily týkající se práce britské zpravodajské služby. Díky tomu působí věrohodně. Proto se Bente rozhodla, že se s ním setká osobně. Tamhle je galerie proslavená výstavami fotografií. Bente vidí šedou fasádu domu, velké výkladní skříně. Otevře úzké dveře, konečně uniká dešti. Z oblečení jí kape voda. Stojí v rozlehlé místnosti. Je tu takové ticho, že slyší kapky pomalu stékající z jejích šatů. Až dosud nechápala, proč se s ní B54 chtěl setkat na takovém místě. Nyní už tomu rozumí. Galerie leží stranou a pravděpodobně se z ní dá uniknout několika cestami. Byla to dobrá volba. Na stěnách visí velké portréty lidí. Běžné anonymní obličeje, které vypadají jako obří pasové fotografie. Ve dveřích se objeví muž – šedé vlnité vlasy, manšestrové sako. „Vítám vás,“ říká a podává Bente program. Pak se posadí k bílému stolu, který stojí trochu bokem. Bente je v sále sama. Žena, která ještě před okamžikem stála před jednou z obrovských fotografií, přešla do sousední místnosti. Bente má přesto pocit, že ji někdo pozoruje. Nemůže se zbavit dojmu, že ji sledují fotografie – odměřeně, trochu chladně, jako by se ptaly, jakým právem tady stojí a civí na ně. Bente takový pohled zná z mnoha jiných obličejů: mlčenlivý odpor proti tomu, že je někdo pozorován, dokumentován, vyslýchán. V programu výstavy se píše, že autor snímků je světově proslulý. Bente netuší, kdo to je, ale má pocit, že jeho fotografiím rozumí. Pak její pohled zaujme nenápadná poznámka na okraji. První patro. Muž, který jí dal program, zmizel. - 6 -

Neverni_blok.indd 6

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Bente jde záměrně pomalu, snaží se dodržet vycházkové tempo návštěvníka galerie. Za obrazovkou zabočí a vyjde do ještě větší místnosti. Jsou v ní čtyři lidé: mladý pár v tmavém oblečení, muž ve sportovní bundě s kapucí – to by mohl být on, pokud to není jeden z jejích operativců, který má podle plánu přijít. Dále je tu žena, stojí před dalším portrétem a zamyšleně si ho prohlíží. Má na sobě praktickou pláštěnku, sportovní boty, v ruce drží deštník, z něhož kape voda – i ona sem tedy přišla teprve před chvílí. Těžko soudit, zda je ta žena zaměstnankyně cizí zpravodajské služby, nebo jestli je to spolupracovnice muže, s nímž se má Bente setkat, která je připravena spustit poplach, pokud se něco zvrtne, anebo jestli je to jen běžná návštěvnice galerie. Právě tohle Bente považuje po dvaceti letech ve službě za jednoznačně nejobtížnější: poznat, jestli se určitá osoba chová normálně, anebo jestli má ve skutečnosti jinou, tajnou identitu. Až nyní si Bente uvědomí, že v místnosti celou dobu něco hučí: pulzující temný, jakoby strojový zvuk. Je slyšet od schodů vedoucích do patra. Bente po nich začne stoupat, celou dobu si dává pozor, aby nedělala nápadné pohyby. Vejde do velkého sálu. Z oken pod stropem dovnitř dopadá světle šedé denní světlo. V sále stojí obrovská kostka, je to jako místnost v místnosti. Právě z ní vychází ten zvuk. Je silný a rozléhá se celým sálem. Bente už ví, co to je: dunivé hučení rotoru helikoptéry. Ohlédne se. Ne, ta žena ji nesleduje. Bente dojde ke hladké krychli a poodhrne tmavý závěs zakrývající vchod. Uvnitř je tma a míhají se tam stíny. Na velkém plátně běží film: les v noci je osvětlován reflektorem vrtulníku. Kužel světla klouže po vrcholcích stromů, které se pohupují a chvějí - 7 -

Neverni_blok.indd 7

20/09/18 12:20

NEVERNI

v proudu vzduchu vyvolaném listy rotoru. Tma je prostoupená hukotem helikoptéry. „Haló,“ řekne Bente potichu, ale zároveň tak nahlas, aby to v tom hluku bylo slyšet. Když nikdo neodpoví, protáhne se k jedné lavici a posadí se. Někdo je za ní, cítí ho za zády. Ohlédne se. „Haló?“ Těsně u pravého ucha ucítí něčí lehký dech. „Díky, že jste přišla,“ šeptá muž. Bente se v dunivém rámusu pokouší rozeznat typ jeho hlasu. Je mladý, pomyslí si. Mluví britskou angličtinou, je vzdělaný, vysokoškolák. Má strach. Bente ucítí, že jí ten člověk něco rychle zasunul do kapsy u kabátu. „Počkejte!“ vykřikne. Odhrne závěs ve stěně kostky a zahlédne muže s bledým protáhlým obličejem a tmavými vlasy. Seběhne dolů, její kroky se rozléhají na schodech. Její operativec je už v první místnosti. Otáčí se k ní a ukazuje na ulici. Bente vybíhá úzkými dveřmi ven a rozhlíží se po tmavých zmáčených fasádách domů. Muž zmizel. V autě, cestou do kanceláře, vytáhne z kapsy malý předmět. Je to externí USB paměť. Leží na její dlani jako tmavý skarabeus.

- 8 -

Neverni_blok.indd 8

20/09/18 12:20

O tři týdny později Už když Bente Jensenová stoupá po mramorovém schodišti vedoucím do hotelu Metropole, slyší hlučné hlasy. Recepce pořádaná na švédské ambasádě začala asi před hodinou. Bente se zavěsí do Fredrika. V okamžiku, kdy oba vkročí do sálu a jejich hovor přehluší hlasitá atmosféra, se na sebe usmějí. Bente to později při zpětném pohledu bude považovat za jeden z nejšťastnějších okamžiků v poslední – velmi dlouhé – době. Přicházejí pozdě, na silnicích vedoucích do Bruselu byla toho večera zácpa. Bente měla před zrcadlem naspěch – poslední krátká kontrola, oprava rtěnky – a pak pospíchala o patro níž k chlapcům, kteří se dívali v obýváku na nějaký film. Chtěla vyjet co nejdřív, a tak jim řekla jen, že jídlo je v ledničce a že kdyby se něco dělo, mají zavolat. Potom oba syny políbila a zanechala je v bezpečí jejich domova. „Jsem ráda, že nakonec přece jen jedu s tebou,“ řekla v taxíku. Fredrik se na ni usmál a poškádlil ji: zamával jí před nosem pozvánkou, jako se to dělá kočce. Bente ho - 9 -

Neverni_blok.indd 9

20/09/18 12:20

NEVERNI

políbila. Když dostali pozvánku na recepci, Fredrik nejprve řekl, že půjde sám. Ví, že Bente nemá takové akce ráda. Bente ale namítla, že s ním samozřejmě půjde, když už je jednou pozvaný. Nordic Business. Bente v přítmí taxíku přejížděla prstem po silném luxusním papíru s vytlačeným státním znakem Švédska. Jeho Excelence velvyslanec, stálo tam, stroze formulováno, Vás tímto srdečně zve… Pod tím bylo uvedeno Fredrikovo jméno; je pozvaná i jeho paní. Pro jednou se tak Fredrik stal nejdůležitější osobou jejich rodiny. V sále je tak hlučno, že na sebe musí křičet. „Nedáš si sklenku vína?“ zavolá na ni Fredrik a předvede němou scénku člověka, který se napil a přebral. Bente se zasměje a obejme ho kolem pasu. Jsou párem mezi ostatními hemžícími se hosty – tak jako dřív, než Bente začala pracovat v natolik utajeném režimu, že musela odmítat večeře a společenské akce. Už dlouho si takhle spolu nevyšli. Měli by to dělat častěji. V sále má Bente Fredrika chuť znovu políbit, ale zaváhá. Odvykla si poslouchat takové impulsy. Neví, jak k sobě manžela před ostatními lidmi přitáhnout a přitisknout mu rty na ústa. Fredrikovi to v obleku sluší. Pokud jde o košile, je konzervativní. Vybírá si vždycky bílé nebo světle modré, s unaveným výrazem ve tváři si je objednává přes internet. Dnes večer má jinou, světle růžovou. Je nová, pomyslí si Bente. A sluší mu. Vypadá v ní velmi elegantně. Bente má na sobě koktejlové šaty, které dostala od Fredrika už před dvěma lety, ale vzala si je až nyní. V životě, který vede, má jen málo příležitostí, při nichž se hodí obléct si krea ci z lesklého šifonu, s plizovaným spodním dílem. Dlouho se rozhodovala, jestli si má tyhle šaty vzít. Nakonec si je oblék- 10 -

Neverni_blok.indd 10

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

la, jakoby z niterné „občanské neposlušnosti“– natruc tomu, že jí cosi naléhavým hlasem říkalo, aby zvolila něco jiného. Když pak zaplašila obavy, že není oblečená, ale „vystrojená“, měla radost. Těsně před odjezdem se na sebe podívala do zrcadla a pomyslela si: Tvé tělo je tvůj hrad. Měla příjemný pocit vzpoury. A lásky. Ano, také lásky. Ty šaty totiž dostala od Fredrika, když se brali. Najednou si uvědomí, že si nevzala telefon. „Máš s sebou mobil?“ křičí na Fredrika. Ten přikyvuje. To je dobře, kluci tedy mohou zavolat, pokud budou něco potřebovat. Fredrik se rozhlíží po sále, jestli nezahlédne někoho známého, a Bente usrkává ze své sklenky víno a doufá, že recepce nepotrvá příliš dlouho. Trochu Fredrika lituje, a to se jí příčí. Je na svého muže pyšná. Je ráda, že mu to dnes večer tak sluší, má i za něj radost, že ho ambasáda pozvala na tuhle recepci. Těší ji, že tu může být s ním, a ostatní hosty moc nevnímá. Pokud ale Fredrik potřebuje, aby si ho někdo všiml, Bente doufá, že k tomu dojde už brzy – dřív než ho přepadne špatná nálada. Fredrik právě zahlédl nějakého kolegu. Bente se za ním prodírá davem a Fredrik ji vzápětí představí hlučnému opálenému muži, který jim s hlasitou srdečností podá ruku. Je zřejmé, že Fredrika zná jen zběžně. Ukáže se, že je ze středního manage mentu firmy, která patří mezi Fredrikovy klienty. Muž se s ním hned začne bavit o fúzi dvou společností. Bente je poslouchá se zájmem, protože Fredrik hovoří o své práci jen málokdy. Po chvíli jí dojde, že se nachází mimo jejich rozhovor. Muž ji zcela ignoruje a Fredrik se mu věnuje tak odhodlaně, že si ani nevšimne, když se Bente vydá pro další sklenice vína. Bente se prodírá sálem. Právě je kdesi v jeho středu, když zahlédne známou tvář. Jonathan Green. - 11 -

Neverni_blok.indd 11

20/09/18 12:20

NEVERNI

Jen málo lidí kromě ní ví, co je tento muž vlastně zač: je z MI6 v Bruselu. Neviděla ho víc než rok, on ale vypadá stále stejně, má stejný klukovský výraz, stejné zrzavé vlasy a modré rybí oči, které málokdy zamrkají. Nyní se na ni zadíval. Bente se rychle ztratí za několika zády v oblecích, couvá mezi hlučnými hosty. S Jonathanem Greenem se tu opravdu setkat nechce. Britové jsou sice blízkými partnery Švédska a švédské síly pravidelně přispívají v rámci zahraniční spolupráce, ale od té doby, co ji kontaktoval B54, se situace čím dál víc komplikuje. Ve společnosti kohokoli z MI6 ji nesmí nikdo zahlédnout. Bente se podivuje, že tu vidí Jonathana Greena. Pak si uvědomí, že tento muž působí na britské ambasádě jako obchodní poradce. Což samozřejmě není pravda, Green je špion, ale dnes večer zde vystupuje v roli obchodního poradce. Hovorní lidé, kteří ho teď obklopují, netuší, jak prohnaný a bezohledný člověk, který má nejméně tři falešné identity, se skrývá za tímhle usměvavým obličejem. Bente moc dobře ví, co je Green zač. Když ho vidí v tomto nablýskaném sále, v němž panuje slavnostní atmosféra, kazí jí to náladu. Během uplynulých tří týdnů si s kolegy prošla materiály, které obdržela v galerii. To, co se dozvěděla, všechno změnilo. Snažila se vysvětlit Stockholmu, že po tomhle už není spolupráce s Brity možná, ale místo odpovědi se dočkala jen mlčení. Jonathan Green je výjimečně zdatný a studený jako ryba. Vždycky ho bude považovat za nepřítele. Když byla Bente jmenována novou šéfkou v Bruselu, podařilo se mu poštvat proti ní šéfa švédského protiteroristického oddělení, všechny jeho zaměstnance, a docílil toho, že na ni naléhali, aby se podřídila MI6. Green má schopnost ovlivňovat ostatní lidi. Hluboce jí ublížil. Nalomil její sebedůvěru. - 12 -

Neverni_blok.indd 12

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Bente děsí právě taková náhodná setkání na recepcích a večeřích. Fredrik nechápe, že ve chvílích, kdy je obklopena těmihle ostražitými společenskými tvory, kterými je zabydlen svět diplomatů, se musí mít neustále na pozoru. U stolu s nápoji se Bente přiblíží ke dvěma mužům, kteří se spolu živě francouzsky baví o ostatních hostech. Naštěstí si jí nevšímají, přesněji řečeno nevnímají, že stojí vedle nich. Není přitažlivá, krásná v konvenčním smyslu, a protože ji nepovažují za důležitou osobu, Bente je se zaujetím poslouchá. Muži vědí, kdo z hostů stojí za to, aby s ním promluvili, a kdo je bezvýznamný. Jsou to kariérní diplomati z francouzské ambasády, pravděpodobně absolventi Polytechniky nebo École Normale. Mohou očekávat skvělou kariéru ve francouzské státní správě. Jsou to sebejistí, obratní a mimořádně arogantní dravci, kteří jsou na jedné straně průhlední a na druhé výjimečně prohnaní. Bente je pro ně neviditelná a tak jí to vyhovuje. Mnohé z přítomných hostů Bente zná, aniž oni znají ji. Kdyby tak tušili, kolik hodin jejich rozhovorů za poslední roky odposlouchávala! Pokud se neplete, platí to i pro tyhle dva Francouze. Vezme si dvě sklenky bílého. Oba muži právě hovoří o Sýrii. O tom, jak se zachová Asad, které části opozice budou po válce spojenci, o co jde Rusům a čím se vlastně zabývají Američani. Baví se o rebelech a o islamistech. Jeden z nich nazývá Islámský stát slovem Daeš, což v arabštině znamená ten, který pošlapává. Všichni tihle muži a jejich ambasády se děsí toho, že mezi ně někdo pronikne, pomyslí si Bente a usměje se. Mnozí ovšem právě po tom tajně touží – vždyť ten, kdo není odposloucháván, nestojí za to, aby mu někdo naslouchal. Kdo nechce být slyšen? Kdo nechce být milován? - 13 -

Neverni_blok.indd 13

20/09/18 12:20

NEVERNI

Když se vrátí na místo, kde zanechala Fredrika, její manžel tam už není. Zmizel v nicotě jako mávnutím kouzelného proutku, i se šéfem firmy. Bente se rozhlíží po obličejích, které vidí kolem sebe. Možná si odskočil na toaletu. Bente několik minut usrkává víno a pobaveně pozoruje hosty ve své blízkosti. Po pěti minutách se jí už ale čekání zdá dlouhé a skleničku odloží. Fredrik třeba potkal někoho jiného, zapovídal se s ním a zapomněl, že šla pro víno. Nebylo by to poprvé. Po osmi minutách začíná mít pocit, že se Fredrik už nevrátí. Nejistě se vydá mezi hosty. Po patnácti minutách se její roztěkaný údiv mění ve zmatený vztek – Fredrik mezi všemi těmi cizími hosty chybí. Nedokáže vnímat nic jiného. Nakonec zůstane nehybně stát mezi hemžícími se lidmi. Kam se Fredrik poděl? Bente prochází sálem, rychlým krokem sejde do suterénní chodby, ale když se dostane ke dveřím, jsou zamčené. Otočí se a zamíří k velkému mramorovému schodišti vedoucímu do patra – nahoře ale najde jen prázdnou jídelnu. Těšila se, že s Fredrikem stráví příjemný večer, a zatím musí bloudit po budově jako pomatená a hledat svou drahou polovičku. Slavnostní nálada, kterou před chvílí pociťovala, vyprchala a vystřídala ji zlost. V duchu si už začíná připravovat oprávněné výčitky, piluje věty, kterými ho zahrne, ale vtom si všimne dvoukřídlých dveří, které jí předtím unikly. Do budovy jimi proudí večerní chlad z venku. Na vydlážděném nádvoří postávají ve tmě hloučky hostů. Sem se tedy uchylují kuřáci. Bente se vydá na dvůr, v tenkých šatech je jí zima. Všimne si tří usměvavých mužů a ženy, kteří stojí stranou a povídají si. Když se jeden z mužů nakloní, zahlédne jeho obličej. Je to Fredrik. Bente je zmatená: Proč tu stojí? Proč si - 14 -

Neverni_blok.indd 14

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

povídá s těmi muži a s tou ženou? Vypadá to, že jim vypráví něco zábavného. Žena se nadšeně směje, jejich společnost je uprostřed živého rozhovoru. Je zřejmé, že žena Fredrika zná. Bente ty lidi ale nikdy předtím neviděla. Nejsou to třeba jeho kolegové? Bente si razí cestu mezi ostatními lidmi a míří k nim, stihne ještě zahlédnout, jak se žena nakloní k Fredrikovi, políbí ho na tvář a pak rychle zmizí mezi hemžícími se hosty. Fredrik si Bente všimne až v okamžiku, kdy stojí přímo před ním. Je jasné, že ji nehledá, naopak, tváří se překvapeně, jako by úplně zapomněl, že sem přišli společně. Když pak začne s přehnanou bodrostí vysvětlovat situaci oběma mužům, Bente se cítí trapně – ano, trapně. „Ahoj, miláčku!“ vyhrkne Fredrik a podívá se na ni trochu vylekaně. Pak ji rychle představí mužům. Na těch je vidět, že je chtějí co nejdřív opustit. „Tak zatím nashle,“ řeknou Fredrikovi a na Bente se usmějí. „Kam jsi zmizel? Fredrik jí vysvětluje, že potkal kolegy z práce, a pozdraví muže kývnutím hlavy. Bente mu s povzdechem řekne, že ho už delší dobu hledá. „Celou dobu jsem tě nespustil z očí,“ namítne Fredrik nejistě. Natáhne ruku a pohladí jí paži. „Miláčku…“ Pak pokrčí rameny, jako by se tím chtěl omluvit a naznačit, že se nestalo nic hrozného. Bente se mlčky rozhlíží po dvoře, ale vidí jen stíny. „Vždyť jsem byl pryč jen chvíli,“ brání se Fredrik a Bente je z toho smutno. Fredrik použil intonaci, při níž chtěl působit citlivě, ale současně trochu dotčeně – chtěl, aby se cítila jako někdo, kdo kontroluje. Chce mít navrch a chce toho dosáhnout tím, že poukazuje na to, že Bente omezuje jeho takzvanou svobodu, což je - 15 -

Neverni_blok.indd 15

20/09/18 12:20

NEVERNI

jedno z jeho oblíbených témat při hádkách. Teď jim k jedné takové mnoho nechybí. Bente se rozhodne, že neudělá scénu, on zase nemíní říct nic na svou omluvu. Bente ho vezme za ruku. Ucítí, že okamžitě ochabla. Jonathan Green si potřásá rukou s energickým prošedivělým mužem v obleku s tenkým proužkem. Jeho jméno už zapomněl, přesto tomu člověku opakuje, že si s ním velice rád promluvil. Není to tak docela pravda: z toho, co mu muž před chvílí řekl, si pamatuje jen to, že je šéfem v Crédit Lyonnais. Když si myslí, že ho nikdo nevidí, zatváří se lhostejně. Jeho úsměv pohasne. Ohlédne se – jenže to už Bente Jensenová zmizela v davu. Green se rozhlíží kolem s nepříjemnou obavou, že by mohlo dojít k nějakému zdánlivě nevýznamnému, ve skutečnosti však katastrofálnímu pochybení. Je neopatrný? Podívá se na hodinky. Rozhodným krokem prochází mezi hosty. Nikoho nezdraví, nechce se s nikým zastavit. Dvě hodiny nezávazných rozhovorů s konzultanty, finančníky a bankéři – to je víc než dost. Z toho, jak celý večer předstíral zájem, je už unavený a mátožný. Kromě toho mu není příjemné, že ho zahlédla Bente – ona jediná mezi všemi přítomnými totiž ví, co je opravdu zač. Od chvíle, kdy dostal místo poradce, dbal důsledně na to, aby nosil masku, která náleží diplomatovi – lež, kterou musí vydávat za samozřejmou pravdu. Z toho, že je v sále přítomná Švédka, která vidí do jeho šarád, mu není dobře po těle. Stále se snaží zjistit, jak je možné, že se mladý analytik mohl dostat k tolika citlivým dokumentům. Pomyšlení na to, že Švédka je má a dozvěděla se mnohé o jejich práci v Sýrii, ho doslova ochromuje. Semper occultus, navždy tajné, pomyslí si s hořkostí. Slovo semper už moc neplatí. Ze všeho nejraději - 16 -

Neverni_blok.indd 16

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

by za tou Švédkou šel a donutil ji, aby mu všechno vrátila, ale takhle se to nedělá. On to vyřeší jinak. Pokud se mu to podaří, únik informací budou mít brzy pod kontrolou. Vyšel ze sálu plného lidí. Úsměv, který měl na tváři celé hodiny a který mu časem ztuhl, konečně povolil a ustoupil zatrpkle vážnému výrazu. O čtvrt hodiny později zastaví jeho auto před britskou ambasádou. Její budova se tyčí jako temná pevnost nad málo frekventovanou ulicí Rue de la Loi. Green mhouří oči v jasném bílém světle ve vchodu, ukazuje kartu zaměstnance, ale strážný ho poznává. V pátém poschodí je klid. Green kráčí prázdnou chodbou. Ticho, v němž hučí jen klimatizace, ho uklidňuje. Tady má britská tajná služba MI6 svou bruselskou kancelář. Green má Bruselu už dlouho plné zuby, ale jeho zdejší kancelář se mu líbí. Má kromě ní ještě jednu, oficiální, patřící poradci ambasády. Velvyslanec ho vždycky mrzutě upozorňuje, že oddělení obchodu je ve třetím patře. Jestliže předstírá, že je poradce, měl by také tuto roli hrát. Green nechce velvyslance zbytečně dráždit, a proto jednou za týden sejde o dvě patra níž do své oficiální kanceláře, aby tam odpovídal na maily týkající se obědů, při nichž se budou probírat ekonomická témata, a na jiné hlouposti. Pak se zase vrátí do patra, kde sídlí MI6. Podívá se na hodinky. Stojí u okna v kanceláři a pozoruje blyštivý proud vozidel, která projíždějí kruhovým objezdem na Place Schuman. Jestli všechno půjde podle plánu, bude si moci už brzy říct, že únik informací je věcí minulosti a nebezpečí je zažehnáno. Jenže Švédka ví o Domě. Na recepci jí to viděl na očích. Vadí mu, že se na něj tak dívá: jako by se provinil, jako by vinu nesl on. Zbývá asi minuta. - 17 -

Neverni_blok.indd 17

20/09/18 12:20

NEVERNI

Ještě před necelým měsícem si myslel, že v MI6 skončil. Únik informací, to byla učiněná katastrofa. Vzal odpovědnost na sebe a pokusil se minimalizovat následky. Vedení to ví. Ovšem byl to příšerný měsíc – od první chvíle, co ten blbec ukradl dokumenty, o nichž správně neměl vědět, natož je předat švédské tajné službě. Jak může mladý Brit zklamat důvěru plynoucí z toho, že se stal součástí tajné služby Její Výsosti? Takový bezohledný přístup, tak přehnané sebevědomí! Green ještě nikdy nic takového nezažil. Neuvěřitelná neloajalita. Vystoupit ze systému, postavit se nad něj jen proto, že mu nevyhovuje pár věcí – to je zrada. Ještě štěstí, pomyslí si Green, že jsem toho mizeru nepřivedl do MI6 já. Moje kariéra by tím definitivně skončila. Green ví, co si kolegové v Londýně neustále opakovali v uplynulém měsíci: v Bruselu unikly informace. Tamní kancelář bojuje s inkontinencí. I kdyby se mu podařilo krizi zvládnout, mnozí si ho budou pamatovat jako šéfa, který pochybil. Šíleně ho to mrzí. Herkules, pomyslí si. Tahle operace mi dává naději. Pokud se uskuteční… Minulý měsíc nebyl Robert schopen nikoho přimět, aby o ní rozhodl. Únik informací jako by všechny ochromil. Každý ví, jak zareagují členové parlamentu. Jak se ti pokrytci zachovají, až uslyší o Domě. Green sice také nemá Dům v lásce, to ale nepovažuje za důvod, aby mohl namítat něco proti tomu, co se tam odehrává. Jedna věc je, co si myslí, druhá věc je oddanost vlastní organizaci MI6. Ta stojí nad všemi hodnoceními. Do ticha zazvoní telefon. „Haló?“ „Jonathane! Příteli!“ Ve sluchátku zní Robertův důvěrně známý baryton. Green slyší ruch města v pozadí: Londýn. - 18 -

Neverni_blok.indd 18

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Zdá se, že Robert je zadýchaný, jako by stoupal do schodů. Říká, že se těší, až Jonathan přijede do Londýna. Pak je chvíli ticho. Green slyší, jak Robert zavírá dveře a flexibilně mění tón. Nyní už není jen přítelem Robertem, teď k němu mluví šéf oddělení pro Střední východ na MI6, Robert Davenport. „Chtějí rozjet Herkula,“ oznamuje Green a zapřede jako kočka. „Vedení nám to odkývalo.“ „Jak to vypadá v Bruselu? Už se to začíná urovnávat?“ Jonathan Green se posadí na židli a konečně sdělí Robertovi dobré zprávy. Čekal na to celý večer. „Ten únik už máme pod kontrolou,“ odpoví s báječným pocitem, že to konečně může vyslovit. „Infiltrovali jsme je. Čekám jen na to, až mi to moji lidi potvrdí. Jestli všechno půjde dobře, budeme moct o víkendu eliminovat všechny dokumenty, co nám unikly.“ „To rád slyším…“ Robertovi se ulevilo, Jonathan je spokojen. „A co vy?“ zajímá se Green. „Myslím…“ „Postarali jsme se o něj.“ Postarat se – protivné slovo. Green má chuť se zeptat, co vlastně s oním analytikem provedli, ale nakonec nic neřekne. Ne, nebude se do toho míchat. Okamžitě se mu uleví. Kašlu na analytika, pomyslí si. Řeč se stočí na Herkula. „Takže nás čeká operace?“ „Doufám,“ potvrdí Robert spokojeně. „Poslední překážkou je Paddy. Ministra obrany ten únik pořád znepokojuje. Je to pořád stejná písnička: ministra by to mohlo stát hlavu. Ale jestli jsi ten únik eliminoval, pak je to skvělé. Oni potom budou moct popřít, že o tom všem vědí. O Domě totiž nechtějí slyšet ani slovo. Nemáš představu, kolikrát mi minulý týden Paddy volal a byl ustaraný.“ - 19 -

Neverni_blok.indd 19

20/09/18 12:20

NEVERNI

Oba se zasmějí. Paddy, ministrův poradce, byl ustaraný po celé tři týdny. Panebože, pomyslí si Green, jak by to bylo všechno jednoduché, kdyby se ministerstvo o úniku dokumentů vůbec nedozvědělo! Nemělo by tušení o Domě a operace Herkules už mohla proběhnout. Ministři nemusí vědět všechno, říkává Robert, a on mu teď má chuť dát zapravdu. Bylo by lepší, kdyby politici jen s povděkem přijímali od MI6 informace a kdyby tolik nepřemýšleli o metodách špionáže. Co schůzka? „V neděli. Jen s Paddym. Počítá s tím, že s námi bude znovu diskutovat o operaci.“ Robert si zhluboka povzdechne, stejně jako vzdychal v uplynulých týdnech. Robertovi se podařilo domluvit na ministerstvu obrany schůzku ohledně Herkula, to je skutečně dobrá zpráva. Tou špatnou je Paddy, Paddy Vyhazovač, ministrův dveřník. Tento muž udělal skvělou kariéru díky tomu, že uměl říkat ne. Ale pokud o operaci projevil zájem předseda vlády, snad se nechá přesvědčit. „Potřebuju tě v Londýně, Jone.“ Green se usměje. Nic neudělá s větší s radostí, než že opustí Brusel a odcestuje do Londýna. „Mohl bych přiletět zítra.“ Robert trvá na tom, že spolu zajdou na večeři. Žádné námitky! Přítel Robert všechna jeho zdvořilá ale odmítá obvyklým hřmotným způsobem. V šest vyzvedne Jonathana v hotelu. Nic jiného nechce slyšet. Bente shodí boty s vysokými podpatky a namasíruje si bolavé nohy. Možná mu měla říct, že když ho viděla s těmi kolegy, žárlila. Správě se měl věnovat jí. Bente ví, že přehání, ale nemůže si pomoct. Pomyšlení na to, že Fredrik zná lidi, kteří - 20 -

Neverni_blok.indd 20

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

jsou pro ni naprosto cizí a že na ni kvůli nim zapomněl, se v ní rozvíjí jako temný květ. Původně chtěli zajít po recepci někam na skleničku, ale nic z toho nebylo. Oba byli unavení. Dělali si z toho legraci, říkali si, že už nejsou ve věku lidí, co vyrážejí na party. Po cestě domů už o tom nemluvili. Vždyť – co se vlastně stalo? Nic. Bente mu vyprávěla o nafoukaných Francouzích. Smáli se, povídali si o diplomatech a o ostatních hostech, o tom, jak je hotel Metropole velkolepá budova. Pak už jen mlčky seděli. „Na co myslíš?“ zeptal se jí, ale ona odpověděla uhýbavě. Nedokázala mu říct: Myslím na to, že my dva patříme k sobě. Je to těžké, když si nejsem jistá, jestli na tebe můžu spoléhat tak, jak bych měla. Nedokázala to vyslovit nahlas, měla strach, a tak jen obezřetně mlčela. V Bruselu žijí už pět let. Nelíbí se jí tady. Není to nic tíživého, jen věcné poznání, které zvolna sílí. S tímhle neuklizeným, deštivým městem se nikdy nesžije. Nechápe jazyk, jeho zvukovou podobu, když se pokouší o francouzskou výslovnost, nejde jí to, připadá si směšná. Čas běží rychle a současně se příšerně táhne. Je to zvláštní: v budoucnu shrne nesčetné množství událostí, které se staly v průběhu pěti let, do jedné jediné věty. Chlapci spí. Bente naráží na stopy toho, jak probíhal jejich společný večer: na konferenčním stolku leží ulepené talířky, zbytky grilovaného kuřete, sklenice a láhev od limonády. Všechno se zdá být v pořádku. Bente nedovede říct, kdy k tomu došlo, ale je to realita: její kluci ji teď už tolik nepotřebují. Už brzy ji budou potřebovat méně než ona je. Rasmus jí nicméně dělá starosti. Chodí sice na druhý stupeň, ale vůbec nechápe svět jako děti v jeho věku. Má v sobě neklid, který pulzuje celou rodinou a dokáže je všechny vyvést - 21 -

Neverni_blok.indd 21

20/09/18 12:20

NEVERNI

z rovnováhy. Během let se s různými dětskými lékaři pokoušeli nějak to řešit, léky nebo terapiemi. Bente si není jistá, jestli to k něčemu je. S minulou školou sváděli tuhé boje, Rasmus nyní konečně přestoupil na novou. Jen ty poslední týdny byly zvláštní. Rasmus se od nich odvrací, vztekle se uzavírá do sebe jako nikdy předtím. Bente je z toho vystrašená. Zima a jaro budou náročné. Čeká je další rok křiku a rvaček, které Rasmus svede se svým starším bratrem. Slyší, jak Fredrik otevírá dveře do koupelny. Rychle vstane a zhasne světlo, chce se skrýt ve tmě. Občas si všimne, že ji a Fredrika chlapci pozorují – jako by si poprvé v životě uvědomili, že rodiče jsou dvě různé bytosti, které vedou jakýsi záhadný život, jenž začal už dlouho předtím, než se jim narodili. Bente leží vedle Fredrika a jemně se k němu tiskne. Opatrně mu položí dlaň na břicho a čeká, jak zareaguje. Zvětšuje se mezi jejími prsty, dodává jí to pocit jistoty. Bente s uspokojením zjišťuje, že dokáže docílit toho, aby Fredrik dýchal více zhluboka a uklidnil se. Pak se na ni položí, ona zvlhne. Možná úlevou z toho, že Fredrik ví, co udělat, aby se vzrušila. Dotkne se ho kyčlemi, dovolí mu, aby do ní pronikl, obejme ho kolem pasu, protože chce zahnat prožité zklamání, chce, aby ji sevřel, ne jemně, ne, nemá to být projev chlácholivé něžnosti, ale pevné, nemilosrdné sevření. A tak se také stane: děje se to rytmicky, sunou se přitom čím dál víc do horní části postele, pak se oba překulí na záda. Společně, a přitom každý sám, zasténají do tmy.

- 22 -

Neverni_blok.indd 22

20/09/18 12:20

Venku tiše mží. Bente leží v posteli, je klidná a má příjemné pocity. Je v tom kus štěstí, probudit se v sobotu ráno s vědomím, že je doma a že ji čeká volný den s rodinou. Žádná práce, rozhodně ne před obědem. Všechny jejich víkendy začínají stejným poklidem: Fredrik připraví snídani, kterou pak snědí společně. Potom každý z nich usedne k novinám nebo k monitoru. Bente slyší, jak Fredrik s něčím rachotí v kuchyni. Chlapci jsou v Rasmusově pokoji a jejich hlasy jsou tentokrát klidné a vlídné. Bente se to líbí – jen tak ležet a poslouchat rodinu. Je ráda, když Fredrik chystá o víkendu snídani: pečlivě loupe grapefruity, dělá míchaná vajíčka, ukrajuje z různých druhů chleba a pokládá na stůl máslo a další pokrmy. Takhle vypadá stabilní láska. Nechápe, co jí v pátek večer tak zkazilo náladu. Když vejde do kuchyně, vidí, že Fredrik je už oblečený. Můj muž. Bente má na sobě jen župan. Má chuť ho poodhrnout a dovolit Fredrikovi, aby se jí dotkl. „Spalo se ti dobře?“ Fredrik přikývne a zavolá směrem ke schodišti, že je čas na snídani. - 23 -

Neverni_blok.indd 23

20/09/18 12:20

NEVERNI

Rodina je jednotka, která má základ ve vzájemné důvěře, v pocitu sounáležitosti. Takhle Bente občas uvažuje. Pohromadě je drží nevyslovená pouta a tichá snaha poskytnout ve svém životě druhým určité místo. Na schodech se ozve dupot chlapeckých nohou. Rasmus se mrzutě loudá ke stolu, usedne na svou židli a podá si míchaná vajíčka a krajíc chleba. „Dobré ráno, Rasmusi.“ Chlapec něco zabručí. Vzápětí přijde Daniel a beze slova se posadí. Všichni se pustí do jídla. Rasmus má míchaná vejce, Da niel dal přednost jogurtu. Už brzo bude dospělý, pomyslí si Bente o Danielovi, ale zatím je to ještě dítě. Když se ho zeptá, jestli se měli včera večer fajn, chlapec místo odpovědi něco zamumlá. Bente se podívá na Fredrika, který sedí naproti ní. Takových němých, významných pohledů si během let vyměnili opravdu hodně, jenže Fredrik si zrovna něco čte v mobilu a jejího pohledu si nevšimne. Bente se zadívá na své syny. Dobře si pamatuje dobu, kdy dosáhli přesně k okraji stolu. Teď u něj sedí vytáhlí a štíhlí mládenci. Rasmus je nervózní. Čeká ho zápas, vajíčka hltá, ačkoli je dost času. Je neklidný a chce, aby Fredrik znovu zkontroloval, jestli nezapomněli vzít dres a kopačky. Boty jsou důležité. Rasmus je minulý týden dostal od Fredrika a moc se mu líbí. Jsou skvělé, protože nahoře mají rýhovanou gumovou plochu, díky níž může mít hráč lepší kontrolu nad míčem. Fredrik mu hrábne rukou do vlasů, ale tím chlapce jen rozzlobí. „Nech toho!“ brání se. Fredrik hned přestane, takový dotek může vyvolat vztek, který snadno přeroste do křiku. Rasmus je citlivé dítě. Neustále odhadují, jakou má náladu, zvažují každé slovo a dotek, aby nevyvolali výbuch vzteku, - 24 -

Neverni_blok.indd 24

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

který se nejdřív zdá být nekonečný, ale pak je rázem pryč, jako by nikdy nevzplál. „Rasmusi, máte dost času,“ uklidňuje ho Bente. Rasmus se na ni nedůvěřivě zadívá a hned se zeptá, kolik je hodin. Bente ale nemá hodinky. Ví to Fredrik? U stolu zavládne nervozita. Chlapec naléhá. „Kolik je hodin?“ naříká. „Kolik je hodin? Jak dlouho trvá cesta na hřiště?“ Daniel se na bratra úkosem zadívá. Vzniklý neklid způsobí, že se všechno na několik vteřin zastaví. Fredrik se přestane věnovat svému mobilu a odpoví, že je devět hodin třicet pět minut a že cesta na zápas trvá dvacet minut. Bente popuzuje, že Fredrik nechápe stejně jako ona to, co je zjevné: Rasmus potřebuje pevně stanovený řád a musí vědět, co bude následovat. Skutečnost je pro něho matoucí, potřebuje oporu, aby ji mohl strukturovat. To, že Fredrik nepozná, že chlapec je blízko výbuchu, je pro něj typické. Bente má pořádek ráda. Proč neskládat komínky do skříněk tak, aby byly vidět nápisy na nich? Fredrik si to nemyslí. On ani Rasmus neukládají věci tam, kam patří. Je pak na ní, aby udržovala pořádek a zajistila chlapcům klidné prostředí, v němž mohou mít pocit bezpečí. Fredrik se rozvalí na pohovce v obýváku. Listuje v přihlouplých časopisech s pánskou módou, která je jeho velkou zálibou. Bente se ho zeptá, jestli neviděl její mobil. Neví, kam si ho dala. Fredrika to nezajímá, místo odpovědi něco zamumlá. Když včera jeli na recepci, Bente nechala mobil doma. Nebo si ho vzala s sebou? Vypila sice víc vína než obyčejně, ale takovéhle věci si obvykle pamatuje. Fredrik skloní časopis o kousek níž a podívá se na ni. „Není na stolku v hale? Tam ho přece vždycky necháváš.“ - 25 -

Neverni_blok.indd 25

20/09/18 12:20

NEVERNI

„To je sice pravda, ale tam není.“ Kdykoli Bente dává telefon nabít, pokládá ho na stolek. Nevzpomíná si, že by tam včera ležel. „Nemůžeš mi na něj zavolat?“ Fredrik odloží časopis a natáhne se po svém mobilu. Hledaný přístroj začne vyzvánět. Bente nastraží uši. Ano, už ho slyší – tichý bručivý zvuk. Ozývá se z kuchyně nebo z předsíně. „Prozvoň mě ještě jednou,“ řekne a pomalu vyjde z obývacího pokoje. Opět se ozve zabzučení. Z haly. Ne, z předsíně. Bente prohledává pověšené oblečení. Zvuk už je blízko, vychází z jednoho kabátu. Zvonění náhle přestane, Bente ale cítí v ruce něco tenkého, hranatého. S úlevou vytáhne z kabátu přístroj. Nedá jí to, aby se do něj hned nepodívala. Žádný příchozí hovor, jen ten Fredrikův. Až teď si uvědomí, že mobil našla v kapse Fredrikova kabátu. „Měl jsi ho v kabátu.“ Fredrik zvedne oči a podívá se na ni. Řekne, že mu ho zřejmě omylem strčila do kapsy, a pokračuje ve čtení. Do jeho kapsy? Ne, Bente je přesvědčená, že ho tam nedala. Vzápětí ale znejistí, protože jejich kabáty mají podobnou barvu a obvykle visí na věšáku v předsíni hned vedle sebe. Ozve se zvonek u dveří. Když Bente otevře, uvidí na schodech ženu v péřové prošívané vestě a s kšiltovkou na hlavě. Sportovní, svěží typ. Třicátnice, tmavší blond vlasy, o něco vyšší průměrný plat. „Dobrý den,“ pozdraví žena výrazným jihošvédským dialektem. Srdečně, jako by byly přítelkyně. - 26 -

Neverni_blok.indd 26

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Bente odpoví na pozdrav. Tu ženu už viděla, ale nezná ji. Usmějí se na sebe. Žena se na ni nejistě zadívá. „Můžu dál?“ zeptá se a nakloní hlavu na stranu. Dopouští se jemného nátlaku. Bente ji sice nezná, ale neumí ji odbýt tak, aby to nepůsobilo očividně nepřátelsky. Ta žena se chová mile, nepředstavuje žádnou hrozbu. „Jistě,“ řekne Bente a ukročí kousek stranou. Žena vejde do předsíně a zamíří rovnou do haly. „Máte to tu moc hezké!“ Bente stojí na místě a je zmatená. Co ta cizí žena chce? ptá se v duchu nejistě. Proč přišla do jejího domu? Po cestičce ke vchodu jde chlapec ve sportovním oblečení. Bente pochopí během zlomku vteřiny. Ohlédne se a zavolá přes rameno: „Fredriku!“ Po odjezdu Rasmuse a Fredrika se v domě rozhostí naprostý klid. Bente má takový druh ticha ráda – jako by uvedlo místnosti do původního, zdravého stavu. Zamíří po úzkých schodech do sklepa, zastaví se v těsném prostoru před Danielovými zavřenými dveřmi. Zvuk kytary. Daniel zahraje akord, po něm následuje ticho. Bente tiše míjí jeho dveře, nechce ho rušit. Rychle se osprchuje. Sauna je roztopená. Když do ní vejde, obejme ji intenzivní teplo. Póry se otvírají, už asi po minutě jí po zádech a mezi ňadry stéká pot. Je to její víkendový rituál, který provádí o samotě: nejprve sauna a pak hodinka nebo dvě práce. Někdy, když Rasmus vykřikuje, už to s ním nemůže vydržet a sejde sem. Ví, že Fredrik zvládá jejich mladšího syna lépe než ona. Je trpělivý a dokáže mluvit klidným hlasem ve chvíli, kdy by ona už dávno chlapce okřikla, aby se vzpamatoval. Fredrik své syny zná, odjakživa si pamatoval velikost - 27 -

Neverni_blok.indd 27

20/09/18 12:20

NEVERNI

jejich oblečení, ví, co rádi jedí a co ne, je schopen si poradit s Rasmusem. Když chlapec spustí křik, umí se k němu posadit a čekat, až s ním zase bude řeč. Křik přivádí Bente k šílenství, bere jí veškerou sílu. Mají s Fredrikem tichou dohodu, aspoň ona to tak chápe: on si promluví s Rasmusem a ona se zatím odebere pryč nebo je s Danielem. Někdy odejde do sauny. Saunu postavili před rokem, ale využívá ji pouze ona. Tady může být zase sama sebou, je to její teritorium plné páry. Přemýšlí o týdnu, který má před sebou. Jakožto šéfka Sekce pro zvláštní získávání informací neboli Sekce, jak se běžně nazývá v branži, vede kancelář švédské tajné služby, švédskou kancelář s nejvyšším utajením a největší ochranou mimo Švédsko. Jenže i Sekce, která se nedávno dostala k mimořádně důležitým informacím o válce v Sýrii, a to přímo z rukou jednoho z příslušníků MI6, musí zápolit se škrty v rozpočtu. Bente bude žádat o finanční podporu, jak se tomu říká. Jakmile se nadechne nosem, pocítí příjemné teplo. Po tvářích jí rychle stékají kapičky potu. Od oné deštivé soboty, kdy se setkala s Britem, B54, uběhly tři týdny. Potřebovala by vědět, co si myslí Stockholm o dokumentech, které získala. Zatím jí ale přišel jen mail od Henrika Hamréna, náměstka šéfa tajné služby Säpo, který potvrzuje její zprávu o kontaktu s Britem a obšírně ji žádá, aby vyčkala. Předpokládala, že nad dokumenty, k nimž se dostala, bude Stockholm jásat. Obsahují značné množství informací, ještě nikdy nic podobného nečetla. V souhrnu nabízejí detailní pohled na Islámský stát a jeho strukturu, ale především unikátním způsobem vypovídají o tom, jak Britové operují na Středním východě. Člověk, který se v takovém materiálu vyzná, se v něm dozví, jak MI6 získává agenty ve válečných oblastech, jaké mají Britové v Sýrii a v Iráku - 28 -

Neverni_blok.indd 28

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

zdroje a jakým způsobem mapují Islámský stát, aby mohli odstranit jeho vůdce. Vedení ve Stockholmu by mělo být doslova nadšené. Jeho mlčení proto Bente znepokojuje: Na co čekají? Nikdo jí neodpovídá na maily. Kdykoli tam zavolá, vedení má – zřejmě – nějakou poradu. Mlčení naznačuje, o jak citlivou věc jde. Bente neudělala žádnou chybu, popuzuje ji, že o té možnosti vůbec uvažuje. Přesto to musí dělat – jejich mlčení způsobuje, že se jí myšlenky neklidně splétají do pevných smyček. Osprchuje se a vloží prádlo do pračky. V koši se špinavým oblečením leží i růžová košile. Bente ji zvedne a znovu si pomyslí, jak Fredrikovi sluší. Rychle si ji přiloží na tvář a má pocit, že cítí důvěrně známou vůni Fredrikovy vody po holení. Pak vyběhne po úzkých schodech do přízemí, do světla. Listopadová obloha popraskala – ledový vzduch tam nahoře trhá oblaka a otevírá nebe. Bente bolí hlava, bolest jí vystřeluje z temene. Zotvírá okna, uklízí podlahy a utírá prach. Úklid jí přináší pocit hlubokého uspokojení. Na podlahu dopadá slunce, všechno se leskne. V kuchyni sklidí ze stolu a začne si číst nové zprávy v mobilu. Spěšně je prolétne, všímá si čísel a faktů. Tak se stane, že narazí na krátkou zprávu od agentury Reuters, u níž je odkaz na jedny britské noviny. Nenápadná zpráva sděluje, že jednatřicetiletý muž, zaměstnanec britského ministerstva zahraničí, byl nalezen mrtvý ve svém bytě v severní části Londýna. Bente klikne na odkaz. Daniel jí něco povídá, ale ona ho nevnímá. Syn se zeptá znovu. Bente zvedne oči, ruší ji to. Co chce? Daniel se ptá, jestli mají kolu. „Napij se vody,“ řekne mu Bente, „ta je zdravější,“ a znovu se zadívá na displej mobilu. - 29 -

Neverni_blok.indd 29

20/09/18 12:20

NEVERNI

Zmíněný muž pracoval tři roky ve státní správě, nyní byl doma na krátké dovolené; bydlel u rodičů. Podle předběžného vyšetřování, které provedla police, nebyl spáchán zločin, muž se zabil sám. V článku je snímek běžného cihlového domu. V textu stojí, že dveře byly zamčené zvenku. Daniel si demonstrativně povzdechne a seběhne do sklepa. Nic nesvědčí o kladení odporu, tak zní jedna z podivných formulací. Ta slova jako by se klenula nad něčím nevyjádřeným. Byl to veselý kluk, říká jeho přítel při rozhovoru, za několik měsíců se měl stát otcem. Na webových stránkách britských novin Bente najde jeho fotografii. Muž má rozostřený obličej, jako by mu už smrt začala vymazávat rysy. Jenže ona ho poznává. Je to on, pomyslí si překvapeně. Je to B54. Bente jde do pracovny, a přestože je Daniel ve sklepě, zavře za sebou dveře. Pak si dřepne k trezoru a zadá kód, který zná jen ona. V kostce z tvrzené oceli je uloženo několik málo věcí týkajících se jejího tajného života, které přechovává doma. Na dvou poličkách leží její notebook s ocelovým šasi, tři falešné pasy a její služební zbraň, pistole Glock. Vedle laptopu leží malá USB paměť, kterou jí předal Brit. Bente vytáhne notebook, paměť do něj zasune a prokliká se k dokumentům. Četla je už mnohokrát, některé jejich části zná dokonce nazpaměť. Nyní ale z řádků vyzařuje něco nového, pochmurného. Jedná se o víc než tisíc souborů. Mnohé z nich jsou supertajné zprávy od zdrojů, které mají Britové ve městě Rakká a které jsou podle všeho dobře ukryté a infiltrované v blízkosti Islámského státu. Britové mají pro Islámský stát tajné označení Hydra; podle mnohých dokumentů to souvisí - 30 -

Neverni_blok.indd 30

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

s operací, které říkají Herkules. Mezi soubory je nápadně velké množství fotografií domu v tradičním osmanském stylu. Nejsou k nim připojeny žádné poznámky, popis ani adresa. Zato jsou tam fotografie vydlážděného dvora, který zřejmě patří k této budově. Také snímky sklepa a několika různých typů místností. Její analytici v Sekci fotografie zkoumali, zvětšili je, prohlédli si každý pixel v řadě temných oken, aby zjistili, co se skrývá ve stínech za skly. Provedli analýzu pootevřených pevných dřevěných dveří, pokusili se zjistit, co je v místnosti, jejíž část je vidět za nimi. Důkladně prohlíželi oblohu s oblaky, čáry, které v ní zanechala letadla, a další detaily, které by mohly nějak naznačit, kde se dům nachází. Stavební sloh – zvláště okna, tvar střechy a vzhled cihlových tašek – napovídá, že by to mohla být nějaká stavba v Turecku. Dalším vodítkem je silueta krajiny v pozadí: horský hřeben. Díky tomu mohou s jistotou určit, že dům stojí kdesi na východě Turecka. Vzhledem k tomu, že se dokumenty týkají války v Sýrii, mohlo by jít od dům ve městě Reyhanli, které leží přímo na hranici se severní Sýrií. Ještě pravděpodobnější ale je, že se jedná o něco větší město Antakya, nacházející se asi deset kilometrů od hranice směrem do tureckého vnitrozemí. Britové chtějí toto místo zjevně udržet v utajení, v dokumentech není nikde uvedena adresa. Mnohé z nich o něm ale mluví jako o Domě. Jeho jméno je takhle prosté: Dům. Je tu deset dalších snímků, které jsou ještě kvalitnější. Na fotografiích je zástup mužů, vězňů, v dokumentech se o nich píše jako o klientech. Snímky jsou opatřené poznámkami britské tajné služby: obsahují jména osob, data, čísla vězňů. Dále jsou tu fotografie, zřejmě jakási forma fotodokumentace: muž se zcela rozbitou tváří, datum, jméno, číslo vězně. Jsou to odporné záběry. Některá čísla se objevují na více - 31 -

Neverni_blok.indd 31

20/09/18 12:20

NEVERNI

snímcích – muž s oteklým obličejem je tady vidět několikrát, jiný muž, který má prázdný pohled a kterého by staré lékařské odborné slovníky zařadily do kategorie duševně chorý, je vyfocen pětkrát. Jsou u nich také poznámky, které by podle názoru analytiků mohly být americké vojenské kódy a zkratky. Kromě fotografií se zde najdou stovky zpráv. Všechny se tykají výslechů, které proběhly v Domě. Většina z nich jsou analýzy výslechů zaměřených na různé teroristické skupiny. Bente mnohá jména a lokality zná. Ve spoustě zpráv se mluví o Al‑Káidě, v pozdějších zprávách o Islámském státu a o islamistické skupině an‑Nusrá. Nejvíc ze všeho ji znepokojuje deset tabulek. Jsou v nich zanesena arabská jména, čísla vězňů a dvě data: první z nich je zřejmě den, kdy byli evidováni jako vězni, a druhé den, kdy opustili Dům. Vedle je kolonka s poznámkami ohledně jejich zdravotního stavu. Mnohé z těchto tabulek jsou několik let staré, obsaženy jsou ovšem i zcela nové. Analytici při zkoumání dokumentů brzy zjistili, že první pocházejí z let 2001–2009. Následuje pauza a po ní tabulky z uplynulých dvou let, nejstarší z podzimu 2014. Vězni, klienti, byli podle všeho na místo přiváženi během let, v nichž probíhala válka proti terorismu. Pak to přestalo a znovu se s tím začalo před dvěma lety. Bente vidí, že vězeň 154-3 trpí cukrovkou. Jiný má vysoký tlak. Tyto sterilní dokumenty jsou produktem smrtící byrokracie, která nepočítá s tím, že by měla mít nějakou empatii a úsudek. Mnohé z nich sepsal jistý Jonathan Green. Když Bente viděla jeho jméno poprvé, myslela si, že se spletla – neuměla si představit, že by mohl mít něco společného s takovým typem místa v jihovýchodním Turecku. Pak si ale vzpomněla, že Green kdysi působil v Damašku. Musí to být on. Další osobou, jejíž podpis se objevuje pod mnohými - 32 -

Neverni_blok.indd 32

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

protokoly z výslechů, je Robert Davenport. Bente zná jen jednoho Brita s tímto jménem, a tím je šéf oddělní MI6 pro Střední východ. B54 měl důvod k obezřetnosti. Jak je vidět, přesto nebyl dost opatrný. Dosud nikdo s ní nenavázal takhle bezprostřední kontakt. Zneklidněla, zalarmovala Stockholm – vždyť navenek byla jen podnikatelkou v nově založené firmě, která dodává databáze vytvořené podle požadavků zákazníků. Člověk, který o její práci věděl něco víc, mohl bezprostředně ohrozit celou její činnost. Nakonec se ukázalo, že onen muž pro ni nepředstavuje riziko. Byl to profesionál, to jistě, ovšem s přátelskými úmysly. Jeho otázka zněla: Nezajímaly by vás informace o britské činnosti v Sýrii? Na několik dnů se sice odmlčel, ale potom se ozval znovu a odpověděl jí na všechny kontrolní otázky. Ano, jsem britský občan. Ano, jsem analytik britské tajné služby. Odmítl jí sdělit své jméno, zato ji ujistil, že nabízí informace, které by Švédové jakožto blízcí spolupracovníci Britů měli znát. Podle jeho názoru by měli informovat i své politiky. Říkal to okázalým tónem. Bente mu nevěřila. Ze strany Britů mohlo jít o záměrný čin, snaha zjistit, jak na to zareaguje Sekce. Také ji mohl tímhle způsobem testovat Stockholm, možná je zajímalo, jak by si jakožto šéfka poradila s možností takového kontaktu. Ovšem během týdne, kdy komunikovala s Britem, poznala, že ten muž to myslí vážně a že jedná na vlastní pěst. Z přesvědčení, jak říkal. Zdůrazňoval, že není zrádce, přestože by ho tak všichni označili. Nechtěl jí poskytnout žádné jiné informace, pouze tyhle o Domě, kde po celou dobu probíhá akce s krycím jménem Herkules. Slíbil, že jakmile to půjde, dodá jí další. Pak se opět na několik dnů odmlčel. Potom jí navrhl schůzku. - 33 -

Neverni_blok.indd 33

20/09/18 12:20

NEVERNI

Nyní se stal stručnou zprávou, zběžně napsaným úmrtním oznámením. V článku bylo uvedeno, že se oběsil. Kdo se oběsí, když se má zanedlouho stát otcem? uvažovala Bente. Je zcela zdravý a ví, že přijdou rodiče. Ti pak mají najít syna mrtvého, s oprátkou kolem krku? Ne, tohle nesedí. Bente vezme telefon a zavolá Mikaelovi, svému zástupci. Mikael ztěžka dýchá. Zasměje se. „Promiň,“ říká. „Vydrž vteřinu.“ Stále zadýchaně jí vysvětluje, že byl venku, ráno se projel na kole po silnici, právě se vrátil domů. Jezdil na kole, to jsou mi věci, pomyslí si Bente. Nevěděla, že Mikael rád jezdí na kole. Zatímco kolega nabírá dech, oznámí mu, co je nového. „A víš určitě, že je to on?“ „Ano, jsem si tím jistá.“ Mikael mlčí a přerušovaně dýchá. „Co na to říká Stockholm?“ „Zatím se neozvali.“ Mikael namítne, že to může počkat. O Britovi bude řeč v pondělí na telefonické konferenci s Henrikem Hamrénem. Nedalo by se o něm do té doby sehnat víc informací? Novince o jeho úmrtí by se mohl věnovat analytik, ale víc nic. Z ulice se ozývá veselý křik. Bente požádá Mikaela, aby zavolal kolegům, kteří mají službu, a aby jim řekl, ať se zaměří na tuto novou zprávu. Pak ukončí hovor. Vypne počítač a společně s malou USB pamětí ho vrátí do trezoru. Navolí kód a ověří si, že schránka je skutečně zamčená. Tajnosti, které ukrývá, by neměly nikdy proniknout do jejich domova. Něco se přihodilo – je to cítit z jejich hlasů. Do dveří vchází Fredrik. Mluví tlumeně. Rasmus mu odpovídá nahlas a vztekle. - 34 -

Neverni_blok.indd 34

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Když Bente vejde do haly, vidí, že chlapec má na sobě kompletní fotbalový dres. Je zablácený a má zlost. Protáhne se kolem ní a vyběhne do schodů. „Co se stalo?“ Fredrik působí nervózně. Rasmus se při zápasu rozčílil a skončilo to rvačkou. Fredrik o tom nemá sílu mluvit. Bente slyší, jak Rasmus dělá v patře rámus – hází věcmi ve svém pokoji. Chlapec jako by v sobě nosil hlubokou tmu. Bezbřehý vztek, který může vypuknout zničehonic a který je všechny smete. Teď se to děje znovu. Rasmus sedí v koupelně, choulí se na záchodové míse a mračí se, jako by se právě vrátil z bitevního pole. Bente mu stáhne boty. „Ukaž,“ říká. Překoná jeho odpor a svlékne mu dres. Rasmus má na okraji hrudního koše velkou ošklivou modřinu. Rasmus se ušklíbne. Sem ho praštili. Bente už víc neřekne, pomůže mu se svlékáním a pak ho nechá být. O chvíli později ho najde v jeho pokoji. Je osprchovaný a tváří se zarputile. Pokud má jeho obličej tenhle tvrdý, uzavřený výraz, nemá smysl s ním mluvit. V takových chvílích nechce s nikým komunikovat. Jako by chtěl všechno kolem sebe zničit svým mlčením. Daniel sedí na posteli s kytarou a procvičuje akordy. Bente ví, že když jeho mladšího bratra popadne vztek, bylo by pro něj lepší, kdyby nebyl doma. Když si teď Fredrik s bratrem promluví, Rasmus pravděpodobně dostane záchvat. „Pojď!“ řekne Bente. Daniel zvedne hlavu. „Co je?“ Daniel vzdorovitě hrábne do strun. „Projedeš se autem,“ odpoví Bente. á

- 35 -

Neverni_blok.indd 35

20/09/18 12:20

NEVERNI

Bente jezdí s Danielem ráda. Ráda se dívá na syna, jak sedí za volantem jejich velkého vozu. Působí přitom tam nějak zvláštně dospěle. Daniel ovládá auto s jistotou, dělá promyšlené pohyby. Bente vidí, že dokáže dobře sledovat, co se děje kolem, ve zpětných zrcátcích. Odjakživa měla za to, že Daniel se jí podobá. Když byl malý, uměl se rychle naučit celé rýmované básničky, pozoroval okolní věci a viděl souvislosti mezi nimi. Bente začala mít poměrně brzy pocit, že rozumí tomu, o čem se baví dospělí. Slunce svítí. Všechno září. Milovat jedno dítě víc než druhé – je to nepřirozené? Pokud ano, ona s tím stejně nic nenadělá. Kdyby Rasmus zemřel, dokázala by žít dál, ale kdyby odešel Daniel, zhroutil by se jí celý svět. Sluneční paprsky mění vlhkou vozovku v lesklý bílý pruh. Bente musí mhouřit oči, aby viděla na cestu i na protijedoucí vozidla. „Musíš si vzít sluneční brýle,“ rozhodne. Daniel řídí možná trochu rychle a drží se příliš blízko za vozy, které jsou před nimi. Všechno se rozpouští ve slunci. „Zpomal,“ řekne Bente. „A zaboč tady na kraj.“ Daniel něco zamumlá a zpomalí. Sjedou ke krajnici. Daniel si s sebou nevzal sluneční brýle. Bente otevře příruční přihrádku, šátrá v ní, a nakonec najde ty Fredrikovy. Daniel si je může půjčit, Bente si nasadí své. Koutkem oka vidí, jak se Daniel bleskově sehnul k podlaze. V okamžiku, kdy se k němu otočí a podává mu brýle, se Daniel opře. Okolní svět dostane měkce zelený odstín. „Co to tam máš?“ zeptá se Bente, ale Daniel místo odpovědi jen zavrtí hlavou. Bente hned cítí, že něco tají a nechce jí to říct. „Co to máš v ruce?“ naléhá na něj. - 36 -

Neverni_blok.indd 36

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Daniel se na ni zadívá nechápavě. „Cos to tam našel?“ Chlapec otevře dlaň. Má v ní náušnici s perlou. Bente si od něj malý šperk vezme. Je to krásná pravá perla zasazená do křehkého bílého zlata. Bente sice má náušnice s perlami, ale tahle jí nepatří. „Ležela tady? V autě?“ „Jo,“ odpoví Daniel. „Dej mi ji,“ řekne Bente. Fredrik vezl na zápas jejich novou sousedku. Náušnice je možná její. Obchod se před nimi táhne v dlouhých rovných řadách. Bente ví, kde hledat příslušné zboží, zná uspořádání regálů. Daniel kráčí mlčky vedle ní. Bente ho vysílá do různých směrů. Má nakupování ráda, ne kvůli potravinám, ty ji nezajímají, přitahuje ji uspořádání prodejny. Všechno tu má svou funkci, zboží je úhledně vystavené na konkrétním místě a pečlivě srovnané. Kdyby nepracovala v tajné službě, bavila by ji práce v supermarketu, třeba jako nákupčí, nebo jako osoba, která má na starosti jednak doplňování zboží, jednak to, aby proudilo obchodem, jak má. Zatímco ukládá do vozíku jídlo, které bude potřebovat rodina na celý týden, pohrává si s představou, že má takovou roli. Uklidňuje ji to, cítí uspokojení. Dnes se ale podobným pocitům oddává jen těžko – její ruka opakovaně vjíždí do kapsy a dotýká se studené lesklé perly. Když se pak Bente s Danielem vrátí domů, Fredrik leží na pohovce a podřimuje. Bente vybalí obsah všech tašek a jde nahoru do ložnice, aby se tam podívala do své šperkovnice. Je to přesně tak, jak si myslela: žádné takové náušnice nemá. Nevzpomíná si, jestli je měla sousedka, když u nich dopoledne - 37 -

Neverni_blok.indd 37

20/09/18 12:20

NEVERNI

zvonila. Možná ano. Sedne si k Fredrikovi na pohovku a ukáže mu nalezený šperk. „Nevíš, čí to je?“ Fredrik se na ni zadívá ospalýma očima. „Ne… Není tvoje?“ „Ne. Moje není.“ Fredrik se nadzvedne a Bente si přeje, aby ji políbil, přejel jí rukou po tričku a dotkl se jejího ňadra. Chce ucítit jeho záměr, že něco chce udělat. Jenže nic takového se nestane. Fredrik se rozvaluje na pohovce a vypadá unaveně. Musel si poradit s Rasmusovým záchvatem. „Jak se jmenuje ta žena, kterou jsi dopoledne vezl na fotbal?“ Fredrik zívne. „Elisabeth?“ „Třeba je to její náušnice,“ poznamená Bente. Elisabeth vypadá dobře. Má štíhlou sportovní postavu. Vyzařuje z ní nadšení pro pohyb, Fredrika to přitahuje. Taková žena by ho jistě mohla začít úspěšně svádět. Bente si umí představit, jak spolu jedou v autě. On s ní žertuje, ona si nervózně sahá na ušní lalůček a v duchu si říká, že by nebylo špatné se s ním vyspat. Pak jí upadne náušnice. „Co se vlastně stalo na tom zápase?“ Fredrik mávne rukou. Vypukla rvačka. Nemá sílu o tom vyprávět. Tím Bente rázem popudí. Co mi to povídá? Nebere problémy svého syna vážně? „Rasmus zkopal jednoho kluka a byl za to vyloučen.“ Fredrik pak neochotně vypravuje, jak to začalo. Rasmusovo mužstvo dalo gól, ale rozhodčí ho neuznal – těsně předtím totiž odpískal faul, kterého se dopustil jeden z protihráčů. Rasmus se s tím nedokázal smířit a začal se prát. Protihráče nejprve udeřil a pak ho honil po hřišti. Nakonec ho dohnal a zkopal. - 38 -

Neverni_blok.indd 38

20/09/18 12:20

ANDREAS NORMAN

Pozdě večer, kdy už chlapci spí a Fredrik sleduje televizi, se Bente odebere do pracovny v patře. Obyčejně tam sedává o samotě u jejich společného počítače a prohlíží si různé sociální sítě, na nichž má účty. Účtů má hned několik. Musí totiž sledovat Fredrika. Sleduje také aktivity kluků, občas se přihlásí a dívá se, co píšou a jaké tam umísťují fotografie, hodnotí je. Není na tom nic divného, je to podobné, jako by občas zašla do jejich pokojů a zkontrolovala, jestli tam nemají cigarety. Ať už jde o cokoli, musí se přesvědčit, že jí nic nezatajují. Má o svou rodinu zájem a chce vědět, čemu se věnuje. Její účty jsou pochopitelně falešné. Slovo „falešný“ zní v této souvislosti naivně, vždyť kdo na takových stránkách ukazuje své pravé já? Možná tu prezentuje své já, které je schopné, zábavné, úspěšné, lichotivé – ale pravdivé? Fredrikův účet se k této pravdivosti blíží, jak je to jen možné. Fredrik se na sociálních sítích vystavuje na odiv bez rozmyslu a zřejmě naprosto nezáludně. Je vidět, že neví o tom, že se dá nastavit zabezpečení – jeho účet je viditelný pro více než dvě miliardy uživatelů. Bente si prohlíží Fredrikovy fotografie. Umístil tam několik nových snímků. Je na nich s chlapci, když byli minulý týden na svačině na náměstí Grote Markt. Je tam i několik nových snímků osob, které Bente nezná, ženy v kostýmech a muži v oblecích. Na jedné fotografii sedí kolem stolu, na jiné u barového pultu. Bente si jednu fotografii zvětší a zaměří se na ženu, která stojí vedle Fredrika. Nemá náušnice. Bente klikne na její účet, ale žádné snímky, na kterých by žena měla náušnice, tam nenajde. Zakázala mu, aby na svůj účet umísťoval její snímky a aby se o ní jakkoli zmiňoval. Pomyšlení na to, že by to udělal, jí - 39 -

Neverni_blok.indd 39

20/09/18 12:20

NEVERNI

přímo děsí – takové snímky by mohly ohrozit celou její karié ru. Občas si přesto přeje, aby mohla být na fotkách s ním, chtěla by s ním být i tady, na jeho účtu. V jiném vlákně narazí na dva krátké tweety z pátku, které mají hashtag #NordicBusiness. Fredrik tam umístil svoje selfie. Na stejném snímku jsou i dva muži, které Bente viděla na recepci na ambasádě. V přítmí lze rozpoznat další, třetí osobu. Zřejmě je to žena, která tam byla s nimi; odvrací ale tvář, jsou tu vidět jen její ucho a vlasy. Bente si fotografii zvětší. Žena má na uchu šperk, ale je těžké odhadnout jaký. Možná je to perla, možná ne. Bente si s pocitem studu uvědomí, co to provádí: kontroluje. Dělá to přece proto, že má starost. Nic hrozného se nestalo. Nemohla si pomoct, náušnice s perlou ji znepokojila. Z obývacího pokoje v přízemí se ozývají tlumené zvuky. Bente vypne počítač a odejde do koupelny. Kdyby neběžela televize, bylo by v domě takové ticho, že by si myslela, že Fredrik někam odešel. Třeba usnul. Ticho, které se spolu se zvukem televize šíří domem, se podobá houstnoucímu vzduchu. Klidu, který věští něco zlého.

- 40 -

Neverni_blok.indd 40

20/09/18 12:20