0039806 by Knižní klub

OHEŇ A HNĚV UVNITŘ TRUMPOVA BÍLÉHO DOMU Copyright © Michael Wolff, 2018 All rights reserved Translation © Martin Pokorný, Martina Přibyláková, Petr Kotrle, 2018 Foto autora na vnitřní záložce © David Bailey, 2015 ISBN 978-80-242-6070-9

Ohen_Trump.indd 4

02/03/18 15:10

Victorii a Louise, matce a dceři

Ohen_Trump.indd 5

02/03/18 15:10

ÚVODNÍ POZNÁMKA

Příčiny vzniku této knihy jsou naprosto očividné: s inaugurací Donalda Trumpa, konanou 20. ledna 2017, se Spojené státy ocitly v ohnisku nejprudší politické bouře, jaká tu propukla minimálně od aféry Watergate. S tím, jak se den Trumpova nástupu do úřadu začínal blížit, rozhodl jsem se, že celý příběh vylíčím co nejsoučasnějším stylem a zaznamenám život v Bílém domě očima lidí, kteří mají k Trumpovi nejblíž. Původní plán byl podat zde zprávu o (tradičně zdůrazňované) první stovce dnů nové administrativy. Události se však bez přestávky valily za sebou po víc než dvě stě dnů a za prvním jednáním Trumpova prezidentování spadla opona až koncem července, kdy byl personálním ředitelem Bílého domu jmenován vysloužilý generál John Kelly. Tři týdny nato pak administrativu opustil oficiální „hlavní stratég“ Stephen K. Bannon. Události vylíčené na následujících stránkách se opírají o rozhovory, jež jsem rok a půl vedl s prezidentem osobně, dále s většinou jeho výše postavených spolupracovníků – u některých se jednalo o desítky konverzací – a s dalšími lidmi, kteří mi dění v Bílém domě popsali zprostředkovaně. K prvnímu rozhovoru došlo v době, kdy si ještě nikdo nedokázal Trumpa v Bílém domě ani představit, natož aby o této situaci chtěl psát knihu – bylo to koncem května 2016 v Trumpově sídle v Beverly Hills, kdy tehdejší kandidát vyjídal půllitrovou pikslu vanilkové zmrzliny Häagen-Dazs a za občasné přítomnosti poradců Hope Hicksové, Coreyho Lewandowskiho a Jareda Kushnera samolibě a nesouvisle řečnil o nejrůznějších tématech. Rozhovory s členy kampaně pokračovaly na

Ohen_Trump.indd 7

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

republikánském stranickém sjezdu v Clevelandu, kdy se možnost Trumpova zvolení pořád ještě jevila značně nepředstavitelně, a přesunuly se do Trump Tower za halasným Stevem Bannonem – jak před volbami, kdy ještě působil dojmem zábavné kuriozity, i po nich, kdy to vypadalo, že umí dělat zázraky. Krátce po 20. lednu jsem se víceméně natrvalo zabydlel na jedné pohovce v Západním křídle Bílého domu a odtud vedla cesta k více než dvěma stovkám dalších rozhovorů. Trumpova administrativa sice vůči tisku zaujala metodicky nepřátelský postoj, současně se ale médiím otevřela podstatně víc než jakýkoli jiný prezidentský tým z poslední doby. Zpočátku jsem se snažil zajistit si do Bílého domu oficiální přístup a být takříkajíc naslouchající mouchou na zdi. Tuto myšlenku podpořil i prezident. Vzhledem k existenci mnoha jednotlivých domén, které se hned na počátku Trumpovy administrativy ocitly v otevřeném konfliktu, to však vypadalo, že mi příslušné povolení nikdo není s to vydat. Zároveň mi ale nikdo nebyl s to přikázat, ať se hledím klidit. Spíše než pozvaným hostem jsem se tedy stal permanentním vetřelcem, skutečnou mouchou na zdi, a díky tomu jsem nepodléhal žádným pravidlům a nepřijal jsem žádné závazky ohledně toho, co mám a nemám dovoleno psát. Zprávy o tom, co se v Trumpově Bílém domě přesně děje, často vyznívají rozporně a mnohé jsou v nejlepším Trumpově stylu prostě mylné či nepravdivé. Uvedené spory a naznačená volnost při zacházení s pravdou tvoří základní linku následující knihy. Občas jsem aktéry nechal odprezentovat jejich jednotlivé verze a výsledný soud nechť si utvoří čtenář. Jindy jsem vzájemným porovnáním zpráv a spoléháním na zdroje, k nimž jsem pojal osobní důvěru, dospěl k verzi událostí, kterou sám považuji za pravdivou. U některých zdrojů jsem se zavázal zachovávat utajení, jež se v novinářské hantýrce označuje termínem deep background: u novějších knih o dění v politice jde o konvenci, která umožňuje podat neosobní popis událostí s oporou v neidentifikovaných svědectvích. Využíval jsem také rozhovory „mimo záznam“ (off the record), což znamená, že mohu slova zdroje uvést jako citát, avšak

Ohen_Trump.indd 8

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

nebude uvedeno, kdo je původcem. Jiné zdroje byly ochotny mluvit za předpokladu, že se příslušný materiál dostane na veřejnost až se zveřejněním knihy. A některé zdroje mluvily „na záznam“. Stojí ale za upozornění, že jsem při sledování Trumpovy administrativy narážel coby reportér na určité problémové situace, mnohdy pramenící z toho, že Trumpův Bílý dům nedodržoval žádné jednoznačné úřední procedury a jeho vedení nemělo potřebnou zkušenost. Šlo například o to, jak zacházet s informacemi poskytnutými „mimo záznam“ nebo na deep background, které se ale následně jen tak dostaly na veřejnost; jak se chovat vůči zdrojům, které mi poskytly důvěrná svědectví, ale poté je bez zábran rozhlašovaly dál, jako by pro ně první přiznání bylo osvobozujícím aktem; jak se vyrovnat s jedinci, kteří vůbec nedbali na nastavení potřebných parametrů při zahájení rozhovorů; co dělat, pokud jsou názory určitého zdroje natolik dobře a obecně známé, že by jejich anonymizace působila směšně; a jak do textu zapracovat takříkajíc samizdatové šíření či užaslé líčení rozhovorů, jejichž původní ráz byl soukromý a na deep background. Celou reportáží se pak proplétá prezidentův vlastní hlas, neustálý, neúnavný a nekontrolovatelný, veřejný i soukromý a každodenně předávaný dál, mnohdy víceméně v okamžiku, kdy příslušná slova zazní. Ať už to mělo jakékoli důvody, skoro všichni, koho jsem kontaktoval – vysocí představitelé Bílého domu i bedliví pozorovatelé prezidentského dění –, mi věnovali mnoho času a vynaložili mnoho námahy na to, aby mi blíže osvětlili jedinečnou povahu toho, co znamená pracovat v Trumpově Bílém domě. Tématem mých pozorování i následujícího líčení je v poslední instanci skupina lidí, kteří se – každý po svém – snažili pochopit, co v sobě vlastně obnáší práce pro Donalda Trumpa. Jsem jim všem nesmírně vděčný.

Ohen_Trump.indd 9

02/03/18 15:10

PROLOG AILES A BANNON

Mělo se začít v půl sedmé večer, ale Steve Bannon, který se znenadání ocitl mezi hrstkou nejmocnějších lidí na planetě a časovými termíny se nechával svazovat stále méně, měl zpoždění. Podle slibu se měl dostavit na večeři smluvenou společnými přáteli na soukromé adrese v Greenwich Village a seznámit se s bývalým šéfem stanice Fox News Rogerem Ailesem, nejvýznamnější postavou v branži pravicových médií a někdejším Bannonovým vzorem. Den nato, 4. ledna 2017 – asi dva týdny předtím, než jeho osobní přítel Donald Trump složí prezidentskou přísahu –, Ailes zamíří na Palm Beach a z donucení (leč, jak doufal, dočasně) se tu stáhne do ústraní. Hrozilo husté sněžení a chvíli to vypadalo, že se večeře nakonec neuskuteční. Šestasedmdesátiletý Ailes, jenž dlouhodobě trpí kolenními a bederními problémy, skoro nebyl schopen chůze, a jelikož by s manželkou Beth musel na Manhattan přijet z vily mimo město, bál se kluzkých ulic. Zároveň se ale s Bannonem toužil setkat. Bannonova spolupracovnice Alexandra Preateová zajišťovala stálý přísun SMS s aktuálními zprávami o tom, jak se Bannonovi daří omluvit se z jednání probíhajících v Trump Tower. Zatímco tedy skupinka čekala, až přijede Bannon, večer patřil Ailesovi. Vítězstvím svého dávného přítele Donalda Trumpa byl ohromený stejně jako všichni ostatní a přítomným poskytl krátkou přednášku o nahodilých a nesmyslných zvratech, jež přináší politika. Předtím než v roce 1996 založil Fox News, patřil Ailes třicet let mezi nejvýznamnější politické operativce Republikánské

Ohen_Trump.indd 11

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

strany, a ačkoli byl výsledkem voleb překvapen, dokázal načrtnout přímou linku od Nixona k Trumpovi. Jen si – jak sám řekl – nebyl jist, zda by stejný argument dokázal zformulovat i Trump, který se v různých obdobích nechal registrovat jako republikán, nezávislý i demokrat. Přesto měl za to, že Trumpa velmi dobře zná, a hodlal mu nabídnout pomoc. Současně se toužil vrátit mezi velké hráče na poli pravicových médií a s gustem popisoval různé varianty, jak by si mohl zajistit onu přibližně miliardu dolarů potřebnou podle vlastních odhadů na to, aby rozjel novou televizní stanici. Ailes i Bannon se považují za zvlášť pronikavé znalce historie a oba jsou samouky náchylnými k velkým jednotícím teoriím. Nastalou situaci chápali charizmaticky: mají osobní vztah jak k dějinám, tak k Donaldu Trumpovi. Teď si ale Ailes neochotně přiznával, že přinejmenším na jistou dobu předává louč pravicového hnutí Bannonovi. Svit této louče se blýskal ironickými paradoxy – vždyť Ailesova stanice Fox News s každoročním ziskem 1,5 miliardy dolarů ovládala republikánskou politiku dobrých dvacet let, a teď si totéž postavení osobovala Bannonova webová stránka Breitbart News s ročním ziskem ve výši pouhého 1,5 milionu dolarů. Ailes, donedávna nejmocnější muž americké konzervativní politiky, třicet let opečovával a současně toleroval Donalda Trumpa – jehož konečné zvolení zajistil Bannon a Breitbart News. O půl roku dřív – Trumpovo zvolení se tehdy ještě zdálo naprosto vyloučené – byl Ailes obviněn ze sexuálního obtěžování a odsunut z Fox News pomocí manévru, který zrežírovali levicově smýšlející synové pětaosmdesátiletého konzervativce Ruperta Murdocha, hlavního akcionáře Fox News a nejmocnějšího mediálního mogula poválečné éry. Ailesův pád zavdal na levici příčinu k velké radosti: nová společenská norma skolila největší konzervativní postrach moderní doby. Načež byl čtvrt roku nato Trump – obviněný z mnohem oplzlejšího a urážlivějšího chování – zvolen prezidentem. ★★★

Ohen_Trump.indd 12

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

Ailes měl na Trumpovi rád mnohé: spontánní smysl pro sebepropagaci, zálibu v předvádění, znalost toho, o čem se mluví. Obdivoval Trumpův instinkt, pokud jde o trh veřejného zájmu, nebo přinejmenším jeho neúnavnou, nepolevující snahu obsadit toto pole. Měl rád Trumpovo hazardování, jeho nestydatost i jeho citelný vliv. „On se prostě nezastaví,“ žasl po Trumpově první diskusi s Hillary Clintonovou. „Můžeš Donalda Trumpa švihnout holí po hlavě a on se nezastaví, dokonce si ani nevšimne, že ho něco praštilo.“ Byl ale jednoznačně přesvědčený, že Trump postrádá jakékoli politické přesvědčení či názorovou páteř. Jestliže se teď Trump stal nejnovějším ztělesněním onoho „naštvaného prostého člověka“, k němuž se hlásily Fox News, je to jen další příznak faktu, že žijeme v převráceném světě. Někdo se tu ztrapnil, a Ailese napadalo, jestli to není on sám. Politické dění ale sledoval už mnoho desítek let a během své dlouhé kariéry viděl zblízka víceméně všechny typy i styly politiků, všechny střihy i kuriozity, všechny druhy zbabělosti i posedlosti. Operativci, jako byl dřív on a jako je teď Bannon, jsou zvyklí pracovat s ledaským. Jedná se o vrcholnou formu symbiózy a vzájemné odkázanosti. Politik je „frontman“ složité rozsáhlejší organizace. Operativci vědí, podle jakých pravidel se hraje, a ví to i většina kandidátů a funkcionářů. Ale Trump – tím si byl Ailes vcelku jist – to neví. Trump postrádá disciplínu a naprosto není schopen řídit se nějakým plánem. Nemůže se začlenit do žádné organizace a nedá se čekat, že by přijal nějaký program nebo se přihlásil k nějakému principu. Podle Ailese to je „rebel, který postrádá něco, o co by mu šlo“. Je to prostě „Donald“ – jako by nic dalšího nebylo potřeba dodat. Počátkem srpna – necelý měsíc poté, co Ailese vystrnadili z Fox News – Trump svého dlouholetého přítele požádal, aby se ujal řízení jeho katastrofální kampaně. Ailes dobře věděl, jak nerad Trump přijímá nebo třeba jenom poslouchá cizí rady, a prosbu odmítl. Týden nato tutéž funkci přijal Bannon. Po Trumpově vítězství se v Ailesovi podle všeho mísila lítost nad tím, že se nechopil nabízené příležitosti, s neochotou uvěřit,

Ohen_Trump.indd 13

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

že by Trumpova žádost skutečně představovala vrcholnou šanci. Uvědomoval si, že Trumpův nástup k moci představuje nečekaný triumf mnohého z toho, co Ailes a Fox News reprezentovali. Ailes koneckonců možná nesl hlavní zodpovědnost za rozpoutání oněch „sil hněvu“, které podstatně přispěly k Trumpovu vítězství: byl průkopníkem pravicových médií, jež tento lidský typ oslavovaly. Ailes patřil k úzkému kroužku přátel a poradců, kterým Trump pravidelně telefonoval, a nyní doufal, že se s novým prezidentem bude moci po přestěhování do Palm Beach vídat častěji – věděl, že se Trump hodlá pravidelně přesouvat do svého sídla Mar-a-Lago, vzdáleného od Ailesova nového domova jen pár čísel. I když ale dobře chápal, že v politice zkrátka vítěz rozhoduje o všem, přece jenom pro něj bylo těžké uvěřit tomu překvapivému a bizarnímu faktu, že se jeho přítel Donald Trump stal pětačtyřicátým prezidentem Spojených států amerických. ★★★

V půl desáté – s tříhodinovým zpožděním a ve chvíli, kdy už byla podstatná část večeře snědená – Bannon konečně dorazil, na sobě zmuchlané sako, obvyklou kombinaci dvou triček a vojenské kalhoty. Neoholený a obézní třiašedesátník si přisedl k hostům a okamžitě opanoval směřování konverzace. Se slovy „Já nepiju“ odmítl nabízenou sklenku vína a spustil komentovaný proud aktuálních informací o světě, který mu teď podléhal. „Vytáhneme stavidla a během následujícího týdne zvládneme senátní slyšení pro celou vládu,“ prohlásil o členech kabinetu vybíraných ve stylu padesátých let, tedy z obchodní branže a z armády. „Tillerson potřebuje dva dny, Sessions taky dva dny, Mattis dva dny…“ Od vysloužilého čtyřhvězdičkového generála Mattise, přezdívaného „Mad Dog“ čili „Zuřivý pes“, kterého Trump nominoval na pozici ministra obrany, Bannon plynule přešel k exkurzu o mučení, překvapivě levicových názorech generálů a přihlouplosti

Ohen_Trump.indd 14

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

civilní i vojenské byrokracie. Následoval výklad o chystaném jmenování Michaela Flynna – Trumpova oblíbeného generála, který zahájil řadu Trumpových předvolebních shromáždění – na pozici prezidentského bezpečnostního poradce (National Security Advisor, NSA). „Je v pohodě. Není to sice Jim Mattis ani John Kelly… ale je v pohodě. Jenom kolem sebe potřebuje ty správný lidi.“ Přesto Bannon prohlásil: „Když člověk vyškrtne všechny Trumpovy explicitní odpůrce, co podepsali otevřený dopisy a petice, a neokonzervativce, co nás zavlekli do všech těch válek… nezbude moc lidí na výběr.“ Prohlásil, že se na funkci prezidentského bezpečnostního poradce snažil prosadit diplomata Johna Boltona, proslulého „jestřába“ a rovněž Ailesova oblíbence. „Je to kovboj,“ přisadil si Ailes, „a je těžký se v něm někdy vyznat, ale člověk ho holt potřebuje. Na koho je jinak spoleh ohledně Izraele? Flynn je trošku ujetej kolem Íránu. A Tillerson,“ nominovaný na ministra zahraničí, „ten sleduje akorát ropu.“ „U Boltona je problém s tím jeho knírem,“ odfrkl si Bannon. „Podle Trumpa na tu roli prostě nevypadá. Znáte to, zvyknout si na Boltona vždycky chvilinku trvá.“ „Tuhle měl problémy, protože se v hotelu zapletl do rvačky a honil tam nějakou ženskou.“ „Kdybych tohle řekl Trumpovi, tak tu funkci možná dostane.“ ★★★

Bannon měl kuriózní schopnost stát se Trumpovým věrným stoupencem a současně naznačovat, že ho vlastně nebere úplně vážně. S Trumpem, který v minulosti ohlašoval prezidentské ambice vícekrát, se seznámil v roce 2010 a při schůzce v Trump Tower mu navrhl investovat půl milionu dolarů do podpory kandidátů hnutí Tea Party, čímž by své prezidentské šance upevnil. Ze schůzky Bannon odcházel s dojmem, že takhle vysokou sumu Trump nikdy nevyklopí – a nelze ho proto brát politicky vážně.

Ohen_Trump.indd 15

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

V období od této první schůzky do poloviny srpna 2016, kdy se ujal vedení Trumpovy kampaně, nestrávil Bannon s Trumpem mezi čtyřma očima – o tom byl celkem přesvědčen – víc než deset minut, ponecháme-li stranou několik málo rozhlasových rozhovorů pro Breitbart News. Teď ale nadešla epochální chvíle. Na všech stranách se vyjevovaly pochybnosti vůči globalismu: brexit, vlny přistěhovalců na březích popuzené Evropy, ztráta vlivu pracujících tříd, přízrak nového finančního krachu, liberální revanšismus Bernieho Sanderse, všude ostrá reakce proti dosavadnímu vývoji, ohledně něhož vyjadřovali váhání i jeho nejvýznamnější zastánci. Podle Bannonova mínění jsou najednou široké vrstvy obyvatel vnímavé k novému poselství: svět potřebuje hranice a měl by se vrátit do časů, kdy hranice měl. A kdy Amerika byla skvělá. Platformou pro heslo „Vraťme Americe její velikost“ se stal Trump. Onoho lednového večera už byl Bannon pevnou součástí Trumpova světa skoro pět měsíců. A i když za tu dobu nashromáždil obsáhlý katalog Trumpových libůstek, zavdávající dostatečnou příčinu ohledně šéfovy osobní i názorové nepředvídatelnosti, nijak to nesnižovalo Trumpův zcela jedinečný a charismatický appeal pro pravicovou základnu ovlivněnou hnutím Tea Party a internetovými memy a neoslabovalo to příležitost, kterou čerstvě vítězný Trump skýtal Stevu Bannonovi. ★★★

„A chápe?“ zeptal se znenadání Ailes, odmlčel se a soustředěně se na Bannona zahleděl. Tím myslel, zda „to“ chápe Trump – přičemž „tím“ podle všeho mínil pravicovou agendu. Rozumí miliardářský playboy tomu, oč jde v populismu pracujících vrstev? Současně to ale byla přímá otázka na samu povahu moci. Chápe Trump, kam ho dějiny dosadily? Bannon si lokl vody a po chvilce dosti výrazného zaváhání odpověděl: „Chápe.“ Načež dodal: „Co chápe, to chápe.“

Ohen_Trump.indd 16

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

Ailes z něj ale nespouštěl oči, jako by čekal, až protihráč odhalí další karty. „Fakt,“ trval na svém Bannon. „Program přijal za svůj. Je to jeho program.“ Načež řeč odklonil od Trumpa osobně k agendě Trumpovy administrativy. „Hned první den přestěhujeme americkou ambasádu do Jeruzaléma. Netanjahu je všemi deseti pro. Sheldon,“ míněno Sheldon Adelson, miliardář s výdělky z kasin, zastánce Izraele s krajně pravicovými názory a Trumpův stoupenec, „je všemi deseti pro. Přesně víme, kam v tomhle směřujeme.“ „A ví to i Donald?“ skepticky se ptal Ailes. Bannon se usmál – skoro to působilo dojmem, že spiklenecky mrkl – a pokračoval: „Západní břeh ať si vezme Jordánsko, Gazu Egypt. Ať si s tím poradí sami. Anebo se v tom utopí. Saúdi mají na kahánku, Egypťani mají na kahánku, všichni mají nahnáno kvůli Persii… Jemen, Sinaj, Libye… je to špatný… Proto tak záleží na Rusku… Je Rusko fakt tak hrozný? Nejsou to neviňátka, to rozhodně ne. Ale svět je plnej lidí se špinavejma rukama.“ Všechna tahle moudra Bannon pronášel temperamentně, tónem člověka, který se chystá změnit svět. „Ale stejně je dobré vědět, kdo má špinavé ruce a kdo ne,“ varoval Ailes. „Což Donald možná neví.“ Skutečným nepřítelem – opáčil Bannon a dbal přitom na to, aby Trumpa ostře nekritizoval, ale ani ho přehnaně nehájil – je Čína. Čína představuje v nové studené válce hlavní frontu. To bylo po celou dobu Obamova úřadování předmětem hlubokého neporozumění: mysleli jsme si, že problému rozumíme, a nerozuměli jsme vůbec ničemu. Šlo tu o selhání amerických výzvědných služeb. „Comey je podle mě třetí liga. Brennan je druhá liga,“ odepsal Bannon ředitele FBI a ředitele CIA. „V tuhle chvíli Bílý dům připomíná Johnsonův Bílý dům v roce 1968. Susan Riceová z pozice [Obamovy] prezidentské bezpečnostní poradkyně řídí boj s ISIS. Oni vybírají cíle a ona sama určuje, kdy drony zasáhnou. Řídí tu válku asi tak stejně efektivně jako Johnson v osmašedesátém. Pentagon je úplně odříznutej. Výzvědný služby

Ohen_Trump.indd 17

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

jsou úplně odříznutý. Média Obamovi dala volnou ruku. Nechme ideologii stranou – tohle je naprostej amatérismus. Vůbec netuším, co Obama dělá. Na Kapitolu ho nikdo nezná, z obchodní branže ho taky nikdo nezná. Co vlastně dokázal a co vlastně dělá?“ „Jak tohle vidí Donald?“ zeptal se Ailes, teď už s očividným náznakem, že Bannonovy úvahy pronikají mnohem dál, než kam se dostal jeho patron. „Je v tom naprosto s náma.“ „A ví, oč přesně jde?“ „Bere to.“ „Donalda není dobrý přetěžovat,“ pobaveně prohodil Ailes. Bannon si odfrkl. „Přetěžovat, nepřetěžovat – ono to vyjde celkem nastejno.“ ★★★

„Do čeho se to zaplet s těma Rusákama?“ naléhal Ailes. „Jde hlavně o to,“ odpověděl Bannon, „že jezdil do Ruska a myslel si, že bude moct mluvit s Putinem. Jenomže Putinovi byl u zadku. Tak to zkouší dál.“ „Celej Donald,“ odtušil Ailes. „Je to úžasný,“ přisadil si Bannon, který začal Trumpa vnímat jako cosi na způsob neobjasnitelného přírodního úkazu. Problém jménem Trump pak Bannon opět odsunul stranou, jako by šlo o jakousi rozměrnou podivnost, za kterou člověk prostě musí být vděčný a musí ji strpět, a v roli původce Trumpovy prezidentury, kterou si sám přidělil, vyrazil do útoku: „Čína je všecko. Na ničem jiným nezáleží. Když nezmákneme Čínu, tak nezvládneme nic. Přitom je to jednoduchý. Čína je ve stejný fázi, jako bylo nacistický Německo v letech 1929 a 1930. Číňani jsou – stejně jako Němci – nejracionálnější národ na světě, ovšem jen do chvíle, než racionální být přestanou. A dojde u nich ke stejnýmu zvratu jako u Němců ve třicátých letech. Vznikne hypernacionalistickej stát, a jakmile se to jednou stane, tak už džina zpátky do lahve nedostaneš.“

Ohen_Trump.indd 18

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

„Donald nejspíš nebude Nixon v Číně,“ suše podotkl Ailes a chtěl tím naznačit, že si Trumpa těžko dokáže představit jako vůdčí osobnost celosvětové transformace. Bannon se usmál. „Bannon v Číně,“ opáčil s pozoruhodnou pompou i střízlivou sebeskepsí současně. „Co ten kluk?“ zeptal se Ailes na Trumpova zetě a hlavního politického poradce, šestatřicátníka Jareda Kushnera. „Kolega,“ odtušil Bannon a jeho tón naznačoval, že si v duchu možná říká něco jiného, ale je odhodlaný zachovat oficiální linii. „Fakticky?“ nevěřícně opáčil Ailes. „Patří k týmu.“ „Hodněkrát obědval s Rupertem.“ „Vlastně byste mi s tímhle mohl vypomoct,“ navázal Bannon a během následujících několika minut se Ailese pokusil získat pro plán, jak Murdochovi zabránit v manévrování. Od svého vyhazovu z Fox News Ailes vůči Murdochovi zatrpkl. Murdoch teď nově zvoleného prezidenta opakovaně uháněl a vybízel ho k umírněnosti a příklonu k establishmentu; ve vývoji stále podivnějších tendencí amerického konzervatismu se jednalo o kuriózní obrat. Bannon po Ailesovi chtěl, aby Trumpovi – mezi jehož četné neurózy mimo jiné patří hrůza ze zapomnětlivosti a senility – naznačil, že Murdoch už možná není, co býval. „Zavolám mu,“ slíbil Ailes. „Jenomže Trump by za Ruperta skočil do ohně. Stejně jako za Putina. Přisaje se k nim a čurá si do gatí. Mám akorát strach, kdo má koho na vodítku.“ Starší a mladší mediální čaroděj – i když věkový rozdíl nebyl velký – ke spokojenosti ostatních hostů pokračovali v diskusi až do půl jedné ráno. Starší se přitom snažil pochopit novou hádanku představovanou Trumpem – i když současně by Ailes tvrdil, že Trumpovo počínání je vždycky předvídatelné –, a mladší byl podle všeho odhodlaný nenechat si uniknout nastalou přízeň osudu. „Donald Trump ví, o co tu jde. Je to Trump, ale ví, o co tu jde. Trump je Trump,“ vyslovil se Bannon. „Jo, je to Trump,“ přisvědčil Ailes spíš nevěřícně.

Ohen_Trump.indd 19

02/03/18 15:10

DEN VOLEB

smého listopadu 2016 odpoledne se Kellyanne Conwayová, volební manažerka Donalda Trumpa a ústřední, ba hvězdná osobnost Trumpova světa, usadila v prosklené kanceláři v Trump Tower. Centrála Trumpovy kampaně zůstala až do samého závěru místem, kde se nic moc neděje. Od zastrčené firemní kanceláře se lišila jen několika plakáty s pravicovými slogany. Vzhledem k tomu, že ji zanedlouho čekala výrazná, byť nijak katastrofální porážka, byla Conwayová v pozoruhodně povznesené náladě. Trump – tím si byla jistá – volby prohraje, ale možná se rozdíl udrží pod šest procentních bodů, a to je významný pozitivní výsledek. Pokud jde o samotnou hrozící porážku, nad tou Conwayová mávla rukou – je to vina Reince Priebuse, ne její. Podstatnou část dne strávila obvoláváním známých a spojenců z politické branže a obviňováním Priebuse. Teď pro změnu kontaktovala televizní producenty a moderátory, se kterými si vybudovala dobré vztahy – přičemž po sérii rozhovorů z posledních týdnů doufala, že jí tyto konexe po volbách zajistí stálé místo na obrazovce. Od onoho dne uprostřed srpna, kdy se do Trumpovy kampaně zapojila, si podobné kontakty pečlivě pěstovala. Vystupovala jako spolehlivá bojovnice a se svými trhavými úsměvy a zvláštní směsí zranitelnosti a dokonalé netečnosti měla kuriózně telegenickou tvář. Kampaň se dopustila spousty příšerných chyb, ale hlavní problém podle Conwayové tkvěl v oblasti, na kterou sama kampaň

Ohen_Trump.indd 21

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

neměla žádný vliv: říší zla je celostátní centrála Republikánské strany (RNC), který řídil Priebus, jeho dvaatřicetiletá asistentka Katie Walshová a mluvčí Sean Spicer. Namísto aby centrála napřela všechny síly, počínal si tento nástroj republikánského establishmentu celou dobu od počátku léta, kdy Trump získal nominaci, opatrnicky. Když Trump potřeboval pomoc, neměl se o co opřít. Tohle byl pro Conwayovou první hlavní argument. Druhý zněl, že se kampaň dokázala pokaždé znovu vydrápat z hlubin, přestože jim těžce schází materiální zajištění a objektivně vzato mají nejhoršího kandidáta v moderních politických dějinách – kdykoli přišla na Trumpa řeč, Conwayová vždycky jenom protočila bulvy nebo se beze slova zahleděla před sebe –, dosáhli výrazných úspěchů. Conwayová se nikdy dřív nepodílela na celostátní kampani – prováděla do té doby ve své firmě drobné výzkumy veřejného mínění pro kandidáty na nižších úrovních – a nyní jí bylo dokonale jasné, že se po skončení kampaně stane jedním z nejvýraznějších konzervativních hlasů v televizní branži. John McLaughlin, který pro Trumpovu kampaň připravil několik průzkumů, sice přibližně v průběhu posledního týdne přišel s tvrzením, že se doposud katastrofální data z některých klíčových států mění v Trumpův prospěch, ale Conwayová, sám Trump ani jeho zeť Jared Kushner (faktická hlava kampaně, respektive rodinný dozorce nad jejím počínáním) nezakolísali v přesvědčení, že celé jejich nečekané dobrodružství bude brzy u konce. Na tom, že celkové výsledky vyjdou v jejich prospěch, trval jen podivín Steve Bannon. Ale domněnky pomatence Bannona nikoho neuklidňovaly, právě naopak. Tým, který kampaň vedl, byl tvořen nepočetným kroužkem lidí a všichni se považovali za střízlivé pozorovatele s přesnou představou o tom, jakou asi mají reálnou šanci. Nevyslovená dohoda zněla, že Donald Trump nebude prezidentem a ani by jím být neměl. Díky prvnímu předpokladu se ale tím druhým nikdo příliš nemusel zabývat. Sám Trump sledoval závěr kampaně optimisticky. Přečkal zveřejnění nahrávky s Billym Bushem i následující rozruch, kdy měla

Ohen_Trump.indd 22

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

republikánská centrála dost drzosti na to, aby ho vyzvala k odstoupení z voleb. Ředitel FBI James Comey zas pozoruhodným způsobem znemožnil Hillary Clintonovou, když jedenáct dnů před volbami oznámil, že obnovuje vyšetřování jejích e-mailů, a pomohl tak odvrátit kompletní triumf protihráčky. „Může ze mě být nejslavnější člověk na světě,“ řekl Trump na začátku kampaně občasnému spolupracovníkovi Samu Nunbergovi. „Vy ale chcete být prezidentem?“ zeptal se Nunberg (přičemž jde o podstatně odlišnou otázku, než jak zní obvyklý kandidátský existenční test: „Proč chcete být prezidentem?“). Nedostalo se mu odpovědi. Odpovídat totiž nebylo potřeba, protože prezidentem se nestane. Trumpův dlouholetý přítel Roger Ailes s oblibou říkával: „Pokud chcete udělat televizní kariéru, kandidujte na prezidenta.“ A teď Trump s Ailesovou podporou dával do oběhu nezávazné zvěsti o tom, že možná založí vlastní stanici. Kynula mu skvělá budoucnost. Z téhle kampaně – ujišťoval Trump Ailese – vyjde s mnohem mocnější značkou a nepopsatelnými šancemi. „O něčem takhle velkolepém se mi v životě nesnilo,“ řekl Ailesovi týden před volbami. „Na prohru nemyslím, protože o prohru tady nejde. Jsme absolutní vítězové.“ Navíc si už připravoval oficiální odpověď na prohrané volby: Šlo o podvod! Donald Trump se se svou skupinkou borců chystal prohrát se vší parádou. Na vítězství se nepřipravovali. ★★★

V politice vždycky na někoho čeká prohra. Každý si ale myslí, že vyhraje. A pokud ve vlastní výhru sami nevěříte, nejspíš ani vyhrát nemůžete. Výjimka ovšem existuje a je jí Trumpova kampaň. Leitmotivem Trumpových vyjádření o vlastní kampani bylo, jaká to je ubohost a jací zkrachovanci jsou všichni, kdo v ní

Ohen_Trump.indd 23

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

pracují. Stejně silně byl přesvědčený o tom, že spolupracovníci Hillary Clintonové jsou geniální vítězové: „Oni mají ty nejlepší, my zas ty nejhorší,“ říkal často. Při přesunech Trumpovým letadlem si přímí i nepřímí účastníci kampaně mnohdy vyslechli dlouhé výlevy o tom, že všichni kolem jsou idioti. Častým terčem kandidátových výlevů byl Corey Lewandowski, první víceméně oficiální manažer Trumpovy kampaně. Trump ho celé měsíce označoval za „příšerného“ a v červnu 2016 ho konečně vyhodil. Počínaje tímto okamžikem pak do omrzení prohlašoval, že bez Lewandowského je jeho kampaň ztracená. „Jsme tu samí zkrachovalci,“ říkával. „Všichni jsou příšerní, nikdo tu neví, co dělá… Mít tak Coreyho zpátky.“ Rychle zahořkl i vůči svému druhému manažerovi Paulu Manafortovi. V srpnu, kdy za Clintonovou zaostával o dvanáct až sedmnáct procentních bodů a musel čelit každodennímu náporu negativních zpráv v médiích, si už Trump nedokázal představit ani zcela nepravděpodobnou cestu k dosažení volebního vítězství. V tuto chmurnou chvíli v podstatě prohrávající kampaň odprodal. Pravicový miliardář Bob Mercer, který původně sázel na senátora Teda Cruze, svou podporu následně přesunul k Trumpovi a věnoval na jeho kampaň pět milionů dolarů. Teď měl Mercer spolu s dcerou Rebekou podezření, že hrozí debakl, a ze své usedlosti na Long Islandu se vrtulníkem vypravili na naplánovanou fundraisingovou akci, ze které jiní donátoři naopak hromadně odstupovali. Akce se konala na letním sídle Woodyho Johnsona, majitele klubu New York Jets a dědice firmy Johnson & Johnson, v luxusní vilové oblasti The Hamptons. Trumpa s otcem ani dcerou nevázal žádný osobní vztah: s Bobem Mercerem, který se obvykle vyjadřoval jednoslabičně, měl jen několik krátkých rozhovorů a s Rebekou Mercerovou ho pojil výhradně fakt, že si jednou v Trump Tower společně udělali selfie. Když mu ale Mercerovi předložili plán, že se jeho kampaně ujmou a dosadí do ní Steva Bannona a Kellyanne Conwayovou, nevzpíral se. Jenom dal najevo, že naprosto nechápe, proč by někdo o něčem podobném uvažoval. „Celý to je pakárna,“ sdělil Mercerovým.

Ohen_Trump.indd 24

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

Podle všech dostupných indicií pronásledovalo tuhle „zchromlou kampaň“, jak se o ní vyjádřil Steve Bannon, cosi víc než jen tušení zkázy: v patách jí šel pocit, že úspěch je z principu vyloučen. Kandidát, který se vychloubal miliardovým, ba desetimiliardovým majetkem, odmítal do kampaně vložit vlastní prostředky. Jaredu Kushnerovi – který ve chvíli, kdy Bannon do týmu nastoupil, trávil s manželkou dovolenou v Chorvatsku společně s Trumpovým nepřítelem Davidem Geffenem – Bannon oznámil, že po první televizní debatě v září budou na provoz až do voleb potřebovat dalších padesát milionů dolarů. „Když mu nezaručíme vítězství, není šance, aby nám dal padesát milionů,“ bez obalu prohlásil Kushner. „Pětadvacet milionů?“ ponoukl ho Bannon. „Pokud mu řekneme, že vítězství je víc než pravděpodobné.“ Nakonec Trump vlastní kampani poskytl půjčku deseti milionů dolarů, a to s výhradou, že jakmile od sponzorů dostane další prostředky, suma se mu vrátí. (Steve Mnuchin, v dané době finanční ředitel kampaně, přišel půjčku vyzvednout s připravenými instrukcemi k převodu, aby se nestalo, že Trump částku takzvaně zapomene odeslat.) Žádná opravdová kampaň vlastně neprobíhala, protože se nemohla opřít o žádnou skutečnou organizační strukturu, a pokud ano, pak jen monumentálně dysfunkční. Počáteční faktický manažer Roger Stone buď odešel, nebo od Trumpa dostal padáka, přičemž jeden i druhý na veřejnosti tvrdili, že dané rozhodnutí učinili sami. Trumpův spolupracovník Sam Nunberg, který dřív pracoval i pro Stonea, musel odejít na Lewandowského halasný nátlak – a praní špinavého prádla pak dohnal do krajnosti Trump, když na Nunberga podal žalobu. Lewandowski měl poměr s Hope Hicksovou, specialistkou na PR, kterou do týmu přivedla Ivanka Trumpová, jejich vztah ovšem skončil rvačkou před lidmi na ulici a Nunberg na tento incident poukázal v reakci na Trumpovu žalobu. Bylo na první pohled patrné, že tato kampaň není stavěná tak, aby něco vyhrávala. Dokonce ani poté, co Trump dosti neuvěřitelně vyřadil z republikánských primárek ostatních šestnáct

Ohen_Trump.indd 25

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

kandidátů, se konečný cíl – zisk prezidentské funkce – jevil stále stejně absurdně. Pokud se během podzimu vyhlídky na vítězství mírně vylepšily, s propuknutím aféry kolem nahrávky s Billym Bushem se zase rozptýlily. „Automaticky mě přitahujou krásný – prostě je začnu líbat,“ sdělil Trump na zapnutý mikrofon moderátorovi stanice NBC Billymu Bushovi, zatímco země prožívala diskusi o sexuálním obtěžování. „Je to jak magnet. Prostě líbat. Na nic nečekám. A když jsi hvězda, tak tě nechaj. Můžeš si dělat, co chceš… Drapsnout je za kundu. Můžeš dělat, co chceš.“ Byl to melodramatický výjev zkázy. Odhalení bylo tak trapné, že šéf RNC Reince Priebus, povolaný z Washingtonu na krizovou schůzku v Trump Tower, se v New Yorku nedokázal přimět k odchodu z Penn Station. Trumpovu týmu trvalo dvě hodiny, než ho přesvědčili, aby se k nim přes město přece jen vypravil. „Kámo,“ přemlouval ho po telefonu zoufalý Bannon, „možná se po dnešku už nikdy neuvidíme, ale teď je prostě potřeba, abys sem přijel a vešel dovnitř.“ ★★★

Pokud v sobě ostuda, která kvůli objevu nahrávky s Billym Bushem dolehla na Melanii Trumpovou, obnášela nějakou výhodu, spočívala v tom, že teď bylo konečně vyloučeno, aby se její muž stal prezidentem. Trumpovo manželství bylo v podstatě pro všechny v jeho okolí záhadou – přinejmenším pro všechny, kdo nevlastní soukromá letadla a sbírku domů. Trump s Melanií společně trávili jen relativně málo času, a i když se zrovna oba nacházeli v Trump Tower, mohlo se snadno stát, že minulo i několik dnů bez vzájemného kontaktu. Melania často nevěděla, kde Trump je, nebo ji to nezajímalo. Manžel střídal rezidence, jako by přecházel z místnosti do místnosti. A stejně jako příliš nesledovala, kde se Trump nachází tělesně, byla neinformovaná i o jeho podnikání a zajímala se o ně jen zběžně. Trump se na výchově svých prvních čtyř dětí příliš nepodílel

Ohen_Trump.indd 26

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

a u syna Barrona, kterého má s Melanií, to platilo ještě zřetelněji. Po dvou předchozích rozvodech přátelům říkal, že teď už příslušné umění ovládl: žít a nechat žít – „Dělej si svoje.“ Byl proslulý sukničkář a v průběhu kampaně se možná stal nejslavnějším chmatákem na světě. Nikdo by nikdy netvrdil, že je Trump ve vztahu k ženám citlivý. Přesto měl celou řadu názorů ohledně toho, jak s nimi dobře vycházet. Patřila sem i teorie, kterou občas probíral s přáteli – že totiž čím víc let odděluje staršího muže od mladší ženy, tím méně osobně si mladší žena bere mužovo podvádění. Přesto by nebyla pravda, že se jedná o pouhé manželství navenek. V Melaniině nepřítomnosti o ní Trump často mluvil. Vychvaloval její vzhled – mnohdy i v její přítomnosti, což jí bylo nepříjemné. Hrdě a bez jakékoli ironie o ní prohlašoval, že je „manželka-trofej“. A i když s ní možná tak úplně nevedl společný život, rád se podělil o získanou kořist. A happy wife is a happy life, „Šťastná žena – šťastný život“, říkával oblíbeným úslovím boháčů. A také se snažil zajistit si Melaniinu přízeň a souhlas. (Usiloval o přízeň a souhlas všech žen kolem sebe – a ony mu je moudře poskytovaly.) Když v roce 2014 poprvé seriózně uvažoval, že by kandidoval na prezidenta, byla Melania jedním z mála lidí, podle nichž mohl vyhrát. Pro Trumpovu dceru Ivanku, která se od kampaně nejprve obezřetně distancovala, to bylo k popukání. Se špatně skrývaným pohrdáním vůči své nevlastní matce říkala svým přátelům a známým: O Melanii stačí vědět to, že podle ní, když bude kandidovat, určitě vyhraje. Avšak představa, že by se manžel skutečně stal prezidentem, byla pro Melanii děsivá. Měla za to, že by to zničilo její pečlivě chráněnou existenci – mimo jiné uvážlivě izolovanou od Trumpovy širší rodiny –, která se točila skoro výhradně kolem syna. Máš divokou fantazii, opáčil jí manžel pobaveně, i když přitom den co den trávil na volebních setkáních a dominoval zpravodajským relacím. Její děs a muka ale sílily. Na Manhattanu se kolem ní rozjela skrytá pomlouvačná kampaň, plná krutých a komických pomluv, o které ji informovali

Ohen_Trump.indd 27

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

přátelé. Její kariéra modelky se stala předmětem vypjatého zájmu, a poté co Trump získal nominaci, vyšly drby tiskem v jejím rodném Slovinsku; zveřejnil je časopis Suzy věnovaný celebritám. Následně zprávu po celém světě rozšířil The Daily Mail a Melania poprvé na vlastní kůži zakusila, co na ni budoucnost možná chystá. The New York Post se zmocnil záběrů z focení aktů, které Melania pořídila na začátku modelingové kariéry – a s výjimkou samotné Melanie měli všichni za to, že původcem tohoto „objevu“ je sám Trump. Byla zničená a na manžela se obořila. Opravdu ji tohle čeká? Nezvládne to, řekla mu. Trump zareagoval po svém – Budeme se soudit! – a přidělil jí právníky. Zároveň si ale počínal nezvykle kajícně. Už jenom chvilku, sliboval jí. V listopadu je po všem. Slavnostně jí slíbil, že je prostě vyloučeno, aby vyhrál. A i pro chronicky – či bezmocně, jak by to vyjádřil on sám – nevěrného manžela to byl slib, u kterého se zdálo, že jej spolehlivě dodrží. ★★★

Trumpova kampaň zreplikovala – možná zčásti úmyslně – základní zápletku klasické filmové komedie Producenti Mela Brookse. Přihlouplí podvodníčci Max Bialystock a Leo Bloom se pokusí rozprodat víc něž sto procent vlastnického podílu na muzikálu, který produkují na Broadwayi. Jelikož se na podvod přijde jedině tehdy, pokud se muzikál stane hitem, je celý plán postavený na předpokladu, že půjde o propadák. Vytvoří proto muzikál tak ujetý, že se dočká úspěchu, a stáhne tak oba protagonisty do průšvihu. Vítězní prezidentští kandidáti – ať už je kupředu žene nadpozemská pýcha, rozbujelý narcismus nebo pocit osudového předurčení – skoro vždy strávili podstatnou část své profesní existence a možná i celého dospělého života přípravou na tuto úlohu. Stoupají po žebříčku volených úřadů. Zdokonalují svou veřejnou image. Obsesivně si budují síť konexí, protože v politice závisí úspěch z valné části na tom, kdo jsou vaši spojenci. Biflují se.

Ohen_Trump.indd 28

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

(Dokonce i intelektuálně pramálo zvídavý George W. Bush spoléhal na to, že se kamarádi jeho otce všechno nabiflují za něj.) Mažou stopy a uklízejí škodu. Připravují se na vítězství a na úkol vládnutí. Trumpův zcela vědomý kalkul byl odlišný. Kandidát i všichni nejvyšší představitelé kampaně měli za to, že můžou načerpat všechen prospěch, který se těsným přiblížením k prezidentské funkci nabízí, aniž by přitom museli sebeméně změnit chování nebo základní pohled na svět: nám stačí být tím, čím jsme, protože vítězství samozřejmě nepřipadá v úvahu. Mnozí kandidáti na prezidenta se chlubí tím, že nejsou z Washingtonu. V praxi s sebou tato strategie nese pouze to, že guvernéři mají výhodu oproti senátorům. Každý seriózní kandidát – bez ohledu na to, jak moc na Washington nadává – spoléhá na radu a podporu insiderů z „Beltway“. V Trumpově případě se ale víceméně nikdo z nejužšího kroužku nikdy nepohyboval v celostátní politice a jeho nejbližší spolupracovníci nepracovali v politice vůbec. Trump měl málo přátel po celý život a každopádně ve chvíli, kdy zahajoval prezidentskou kampaň, neměl skoro žádné přátele z politické branže. Jediní dva opravdoví politikové, se kterými se Trump seznámil blíž, byli Rudy Giuliani a Chris Christie, a oba – každý po svém – byli zvláštní, okrajovou výjimkou. Bez přehánění pak lze tvrdit, že Trump naprosto vůbec nic nevěděl o základních intelektuálních nárocích prezidentské funkce. V úvodní fázi kampaně byl Sam Nunberg – ve scéně, jež se komičností vyrovná Producentům – vyslán za kandidátem s úkolem vysvětlit mu ústavu: „Dostal jsem se akorát někam ke čtvrtému dodatku, když mu ukazováček začal sklouzávat po rtu a oči vyvrátil dozadu.“ Víceméně všichni členové Trumpova týmu byli zatíženi nepřehlednými a konfliktními vztahy, které musí prezidenta a jeho personál nutně poškodit. Trumpův pozdější prezidentský bezpečnostní poradce (National Security Advisor) Mike Flynn, který zahajoval Trumpova volební shromáždění a od něhož si Trump s oblibou nechával recitovat nářky na CIA a na inkompetenci amerických špionů, si občas od přátel musel vyslechnout, že nechat si

Ohen_Trump.indd 29

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

od Rusů vyplatit 45 000 dolarů za jeden projev nebyl dobrý nápad. „No, ale problém by to byl, jedině když bychom vyhráli,“ ujišťoval je s vědomím, že žádný problém tedy nehrozí. Mezinárodní lobbista a politický operativec Paul Manafort, kterého Trump pověřil řízením kampaně po vyhazovu Lewandowského – a který svolil, že svou práci odvede nehonorovaně, čímž jen vyostřil otázky, jaké quid pro quo se tu tedy provozuje –, strávil třicet let zastupováním diktátorů a zkorumpovaných despotů a nahromaděním milionového jmění ze zdrojů, které už dávno přitáhly pozornost amerických vyšetřovatelů. Navíc ho v době, kdy na pozici nastoupil, pronásledoval a všechny jeho finanční transakce pečlivě sledoval ruský oligarcha Oleg Deripaska, který Manafortovi přislíbil krutou pomstu za to, že ho Manafort údajně při podvodném obchodu s nemovitostmi obral o sedmnáct milionů dolarů. Snadno lze pochopit, proč byl Trump v celé politické branži jedním z prvních a mezi prezidenty první, kdo se před kandidaturou zabýval obchodováním s nemovitostmi: je to trh podléhající jen nízké regulaci, opírá se o vysokou míru zadlužení, vystavenou častým tržním výkyvům, mnohdy závisí na přízni státního aparátu a představuje nejoblíbenější směnnou měnu pro praní problematických peněz. Trumpův zeť Jared Kushner, Jaredův otec Charlie, Trumpovi synové Don jr. a Eric, jeho dcera Ivanka i sám Trump v tu menší, tu větší míře opřeli své podnikání o aktivity v pochybném mezisvětě mezinárodního toku volné hotovosti a šedých peněz. Charlie Kushner, s jehož obchodem s nemovitostmi byl svými zájmy těsně spjat Trumpův zeť a nejvýznamnější spolupracovník, už před kampaní strávil jistou dobu ve federálním vězení kvůli daňovému úniku, ovlivňování svědků a nezákonným politickým příspěvkům. Dnešní politikové a jejich podřízení vždycky nejpečlivěji hledají kompromitující informace sami na sebe. Kdyby Trumpův tým proklepl vlastního kandidáta, snadno by dospěl k závěru, že podrobnější morální analýza je může snadno všechny ohrozit. Trump ale ostentativně nic podobného neprovedl. Trumpův dlouholetý

Ohen_Trump.indd 30

02/03/18 15:10

OHEŇ A HNĚV

politický rádce Roger Stone Stevu Bannonovi vysvětlil, že jeho mentální ustrojení Trumpovi znemožňuje podrobněji se nad sebou zamyslet. Stejně tak je pro něj nesnesitelné pomyšlení, že by toho o něm někdo jiný mohl mnoho vědět, a tedy na něj něco mít. A ať je to jak chce – proč se v těchto věcech riskantně vrtat, když jsou šance na vítězství mizivé? A Trump nepomíjel jen potenciální střet zájmů, pokud jde o obchodní konexe a vlastněné nemovitosti. Bez obav odmítl zveřejnit i své daňové přiznání. Vždyť proč by to dělal, když stejně nevyhraje? Navíc odmítal trávit čas sebevíc hypotetickými úvahami o přebírání úřadů od dosavadní administrativy. Tvrdil přitom, že to „nosí smůlu“, ale ve skutečnosti tím chtěl říct, že jde o ztrátu času. A ani náznakem se nehodlal zabývat problematikou svých vlastnických závazků a zájmových střetů. Vždyť přece nevyhraje! Nebo jinak řečeno – prohra je výhrou. Z Trumpa bude nejslavnější člověk na světě, mučedník obětovaný podvodnici Hillary Clintonové. Jeho dcera Ivanka a zeť Jared se promění z relativně neznámých bohatých rozmazlenců v mezinárodní celebrity, které mohou důstojně reprezentovat značku. Steve Bannon se de facto ocitne v čele hnutí Tea Party. Z Kellyanne Conwayové se stane hvězda televizního zpravodajství. Reince Priebus s Katie Walshovou se vrátí do centrály Republikánské strany. Melania Trumpová se v restauracích nebude muset bát fotografů. Přesně tenhle optimální výsledek čekali. Na prohře vydělají všichni. Když 8. listopadu 2016 krátce po osmé hodině večer bylo jasné, že nečekaný zvrat – Trump možná vyhraje – má reálný základ, řekl Don jr. jednomu svému známému, že jeho otec, nazývaný zkratkou „DJT“, vypadá, jako by se před ním zjevil přízrak. Melania, které Trump slavnostně slíbil opak, plakala – a nebyly to slzy štěstí.

Ohen_Trump.indd 31

02/03/18 15:10

MICHAEL WOLFF

Jak pobaveně konstatoval Steve Bannon, během hodiny se znejistělý Trump proměnil v nevěřícího Trumpa a poté v upřímně vyděšeného Trumpa. Následovat ale měla konečná metamorfóza: Donald Trump se posléze zničehonic změnil v muže, přesvědčeného o tom, že si zasluhuje být prezidentem Spojených států a má pro to všechny potřebné schopnosti.

Ohen_Trump.indd 32

02/03/18 15:10