Issuu

Sance_na_stesti.indd 2

11.9.2018 10:38:06

Tuto knihu věnuju svému chlapečkovi Declanovi, který mě dokáže každý den rozesmát. Teď mám na jazyku spoustu sentimentálních něžností, ale pokusím se zachovat si důstojnost a řeknu jen tolik, že jsi všecko, synáčku, co jen matka může chtít. A já tě miluju.

Sance_na_stesti.indd 3

11.9.2018 10:38:06

K A PITOLA PRV N Í

alší drinky jsou na účet podniku!“ Parta lidí zajásala nejen proto, že Colleen O´Rourkeová – barmanka a poloviční majitelka nejlepšího (a jediného stálého) podniku ve městě – právě nabídla rundu zdarma, ale taky že se Brandy Morrisonová a Ted Standish zasnoubili. Colleen znovu objala šťastný páreček, vrátila se za bar, plácla si se štamgasty dlaněmi a pak už jen točila pivo, míchala martini, nalévala víno a posílala plné sklenice po pultu dál. Brandy a Ted se dali dohromady její zásluhou. Což už byl… hmmm… čtrnáctý pár, který nasměrovala do stavu manželského. Vlastně ne, už patnáctý! To nebylo špatné. To vůbec nebylo špatné skóre. „Dobrá práce, Colleen,“ prohodil Gerard Chartier, když mu poslala svrchně kvašené pivo. Seděl na konci barového pultu, kde měli místní hasiči „schůzi“, na jejímž programu byla ochutnávka produkce minipivovarů, kterou Colleen čepovala do sklenic. Ne že by byla proti. Nakonec to pro ni znamenalo dobrý kšeft. „Vedu v patrnosti, že jsi pořád sám,“ řekla a pohladila ho po pleši. „Žádný strachy. Příště jsi na řadě ty.“ „Mně samota vyhovuje.“ „Ale nepovídej. Spolehni se na tetu Colleen, ta moc dobře ví, co říká.“ „Colleen!“ zakřičel z kuchyně její bratr Connor. „Přestaň okamžitě obtěžovat hosty!“

„

Sance_na_stesti.indd 5

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Já jen navozuju pohodovou atmosféru!“ zaječela na něj. „Nebo tady má snad někdo dojem, že obtěžuju?“ Odpovědí bylo sborové „ne“. Vklouzla do kuchyně. „Ahoj Rafe,“ pozdravila kuchtíka, který právě připravoval vyhlášený cheesecake. „Schováš mi kousek?“ „Ale jistě, lásko ze všech nejmilejší,“ odpověděl, aniž se na ni podíval. Byl gay, jak ostatně správní chlapi bývají. „Bráško,“ obrátila se na své dvojče, „co tě zase žere?“ „To, že s těmi drinky zdarma právě vylítlo tři sta dolarů z okna.“ „Vždyť se Brandy a Ted zasnoubili. Dal jí krásnej prsten.“ „Tvoje práce, Colleen?“ vyzvídal Rafe. „Popravdě řečeno, ano. Celé týdny se jen tak očumovali. Takže jsem je k sobě trošku popostrčila, a… voilà. Očekávám, že půjdu za družičku. Už zas.“ „A kdy ty svý čáry a kouzla uplatníš na sobě?“ zeptal se Rafe s úsměvem. „Asi nikdy. Na to jsem až moc chytrá. Chlapy mám na čistě fyzický…“ „A dost! Tvůj milostnej život tady nikoho nezajímá,“ prohlásil Connor. „Mě jo,“ oponoval Rafe. Zazubila se. Navzdory tomu, že oběma bylo jedenatřicet, dodnes s nesmírnou radostí bratra trápila. „A není to hrozná škoda? Že všechno tohle nikomu nepatří?“ Rafe jí ukazoval na tělo a tvář. „V mládí se jednou dost spálila,“ prozradil Connor Rafeovi. „Ale prosím tě. Kvůli tomu přece nejsem single. Kromě toho jsi taky zůstal sám. My jsme totiž měli těžký dětství, Rafe.“ „Ty máš tak co mluvit,“ řekl Rafe a přidal na dort kysanou smetanu. „Já se coby gay narodil svědkům Jehovovým, dětství jsem prožil ve východním Texasu a měl pět starších bráchů, co

Sance_na_stesti.indd 6

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

hráli americkej fotbal. Jako kdyby někdo sestřihal jedinej pořad z ﬁlmů Lidé z bažin, Světlo páteční noci a Ptačí klec. Takže co se těžkýho dětství týče, nikdo na mě nemá.“ „Vyhrál jsi na plný čáře,“ připustila Colleen. „Connor a já jsme totiž jen měli tatínka, co maminku podváděl…“ „Nemáš snad dneska volno?“ přerušil ji Connor. „Mám. Ale můj šestej smysl, naše společný pouto, mi našeptává, že se ti po mně stýská.“ „Tak to ti našeptává blbě,“ bručel Connor. „Koukej padat z mý kuchyně. Právě dorazila tvoje parta.“ „Ten má uši jak netopýr,“ prohodil Rafe. „Já vím. Až mě to děsí. Tak se mějte, chlapci! A Rafe, nezapomeň mi schovat tu božskou dobrotu. Pojď taky pozdravit holky, Connore. Víš, že tě mají z nějakého záhadného důvodu v oblibě.“ Vrátila se do bistra, kde už čekaly přítelkyně. Faith Hollandová, se kterou kamarádila odnepaměti (čerstvě vdaná, a ačkoli ji s manželem tentokrát neseznámila Colleen, postarala se aspoň, aby ti dva spolu zůstali); Honor, starší sestra Faith (extra suché martini se třemi olivami), která si začátkem července bude brát Toma Barlowa, což byla nepochybně Colleenina zásluha; a Prudence, nejstarší ze sester Hollandových (zjara pila zásadně gin s tonikem), co byla pod čepcem snad už celé dekády. „Jak se vede, sestry Hollandovy? Pro tebe jako obvykle, Honor? Prudence si dá gin s tonikem? A na co má chuť Faith? Schovala jsem ti pár jahod… Kapka vodky, trocha máty, zastříknout citronem… Zkusíš to?“ „Pro mě jenom vodu,“ oznámila Faith. „Propáníčka, nejsi v jináči?“ vyhrkla ze sebe Colleen. Faith se s Levim brali v lednu a podle toho, jak ji neustále sjížděl pohledem, museli ti dva být jako králíci. A každý přece ví, co se o králících povídá.

Sance_na_stesti.indd 7

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Nic takového jsem neřekla,“ červenala se Faith. Honor se jen usmívala. „A já doufám, že v jináči jsi,“ ohradila se Prudence. „Není nic lepšího, než když Bůh dá, abys měla děti. I když minule už jsem měla dojem, že naši Abby zabiju. Ptala se mě, jestli si může nechat udělat piercing na jazyku. Tak jsem jí na to řekla, že když je tak blbá, ať přinese kladivo a hřebík a že jdeme na to, pak konečně přestala vyzvídat.“ „Vítám vás, dámy,“ pozdravil je ve vší slušnosti Connor, jakmile se vynořil z kuchyně. „Connore, pro Prudence a Honor jako obvykle, Faith si dá velkou sklenici vychlazený vody.“ „Vždyť jsi chtěla, abych dámy pozdravil, a ne je obsluhoval. Nejsi těhotná, Faith?“ „Ne! Možná. Ticho už,“ vyhrkla Faith. „Prostě mám jenom žízeň.“ „Connor Cooper, to by bylo úžasný jméno pro kluka,“ navrhoval. „To zní dost snobsky, ne?“ namítla jeho sestra. „Ale taková Colleen Cooperová, nebo Colin, kdyby to byl kluk… To už zní líp. Kde jsou ty drinky, Connore? A co takhle misku nachos k tomu?“ Bratr se na ni naštvaně podíval, ale poslušně se vzdálil, a tak se Colleen zase uvelebila na židli. „Že nevíte, co je novýho? Brandy Morrissonová a Ted Standish se právě zasnoubili! Zakleknul před ní, ona bulela, naprostá nádhera, dámy. Nádhera!“ Colleenina sestřenice Hannah přinesla občerstvení a Prudence se pustila do líčení nejčerstvějších eskapád, jaké prožila na manželské posteli. Velice zábavné vyprávění. Mezi řečí Colleen pohledem kontrolovala, jestli v bistru všechno jede jako na drátkách. Uvědomovala si, že trávit volný večer v práci asi není zrovna nejzdravější. Jenže v Manningsportu ve státě New York, kde žije

Sance_na_stesti.indd 8

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

všeho všudy sedm set obyvatel, moc možností nebylo. Mohla zůstat doma, číst si a mazlit se s obřím vlkodavem Rufusem bez rodokmenu, který jí ze všeho nejradši civěl celé hodiny přímo do očí. To člověku neskutečně nakopne ego. Taky mohla jít na rande, napadlo ji. Na tom, co říkal Rafe, něco bylo. Jenže každému chlapovi, se kterým se seznámila, něco chybělo. Už to bylo hodně dávno, co mezi ní a někým přeskočila jiskra. Coby majitelka jediného podniku, kde se podával alkohol po celý rok, už viděla rozkvést spousty vztahů, ale i těch, co se rychle rozpadly. Klaplo to dvojicím, ve kterých si partnerka zpočátku počínala prohnaně a přiměla muže pravidelně se s ní vídat. Když slíbil, že jí zavolá, udělal to. Na rande chodili oba připravení. A když se jí pak během schůzky partner na něco ptal, nevyklopila mu celý svůj osobní život během prvních deseti minut. Nicméně Colleen byla mnohem častěji svědkem vztahů, jež končily rozchodem. To pak soucitně míchala koktejly nebo nalévala šedou rulandu ženám, které neměly tušení, proč se to zvrtlo. Colleen jim to samozřejmě mohla prozradit a někdy to udělala… Možná jsi neměla celý dvě hodiny mlít o bývalém příteli. Nebo: To jsi mu musela během prvního rande vyžblebtat, že si léčíš neplodnost? Brandy se naštěstí s Colleen radila od samého začátku. Mám si s ním vyrazit už zítra? Můžu se s ním už vyspat? Co kdybych mu rovnou poslala esemesku? Odpověď na všechny tři otázky zněla: Ne, ne a ne. „Colleen,“ promluvila k ní nastávající nevěsta. „Ještě jednou bych ti chtěla za všechno hrozně moc poděkovat.“ Sklonila se ke Colleen a objala ji. „Půjdeš za družičku?“ „Samozřejmě! Mazel tov! Mám hroznou radost, že vám to klaplo!“

Sance_na_stesti.indd 9

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Díky,“ řekl Ted. „Jsi jednička.“ „To už je patnáctý páreček,“ pochlubila se Colleen sestrám Hollandovým, zatímco se šťastná dvojice vzdálila, pravděpodobně aby se oddávala nezřízenému sexu. „Máš holt talent,“ konstatovala Faith a naložila si na talíř porci nachos. „Přitom zrovna včera večer jsem tu měla jednu nešťastnici, co prosila partnera, ať jí nedává kopačky. Takže jsem si ji vzala stranou a zeptala se jí, jestli si to její škemrání takovej nýmand zaslouží. Samozřejmě že bulela a hořekovala dál, děsný to poslouchat, co vám mám povídám.“ Dopila koktejl s jahodami, který Faith odmítla. „Možná bych mohla vztahy vyučovat. Prudence, až začne Abby s někým randit, pošli ji za mnou.“ „Bezva. Díky za nabídku, protože pámbu ví, že ta holka už mě vůbec neposlouchá.“ „Neruším?“ zeptal se někdo, takže všechny tři zvedly hlavu. „Ahoj Paulie,“ pozdravila ji Colleen. „Jak se máš? Posaď se u nás!“ Paulina „Paulie“ Petrosinská si přitáhla židli, otočila ji opěradlem dopředu a obkročmo se na ni posadila. S Faith a Colleen chodívala kdysi do školy, a ačkoli se tenkrát spolu zrovna nekamarádily, byla prima. Občas se stavila v bistru sourozenců O´Rourkeových, obvykle po hodině stráveném v posilovně, kde si udělala renomé zvedáním těžkých činek. „Ehm… Slyšela jsem dobře? Že bys mohla učit? Ženský?“ vyzvídala. „Univerzita pro běhny,“ prohodila Prudence a Faith s Honor vyprskly smíchy. „No jo, hrozně vtipný,“ řekla Colleen. „Mám dojem, že mě pověst dohazovačky poněkud předběhla.“ „A čí je to vina?“ oponovala Faith. „Přestaň o sobě šířit fámy.“

Sance_na_stesti.indd 10

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

Colleen se usmála. Copak se před týdnem sama nevychválila na zdi pánských záchodků? „Těch mých takzvaných kamarádek si nevšímej,“ mávla rukou. „Tak co se děje?“ „Ehm… Fakt bys dokázala někomu… poradit? Ohledně… no víš čeho. Láska, chlapi a tak?“ Paulie nejdřív zrudla, pak přímo zbrunátněla. „Není ti nic?“ zeptala se jí lehce zamračená Honor. „Jo, tohle. Ten obličej. Říká se tomu idiopatický kraniofaciální erytém. Prostě se červenám. Poměrně dost.“ „Ráda bych se ještě zdržela,“ prohlásila Prudence. „Jenže na farmě se musí vstávat brzy. Ať ti to vyjde, Paulie! Čau holky!“ „Jde o někoho konkrétního?“ vyzvídala Colleen, když se přesunula na uvolněnou židli, aby nebylo u stolku tak těsno. Paulie viditelně polkla. „Jo,“ zašeptala a rozhlédla se kolem. „A koho?“ zajímala se Faith. „Ehm… Radši bych si to nechala pro sebe.“ Colleen přikývla. „Co se ti na něm líbí?“ „Je… je prostě milej. Fakt pohodář, chápeš? Veselej, hodnej a podle mě i chytrej. Chci tím říct, že je… no prostě úžasnej.“ Colleen se usmála. „A když ho spatříš, je ti nejdřív jakoby špatně, pak horko a pak na omdlení?“ „Přesně,“ odpověděla opět zrudlá Paulie. „Představuješ si, že spolu mluvíte, držíte se při měsíčku za ruku a takový ty věci?“ „No… jo. Představuju.“ Paulie se rozechvěle nadechla. „Máš v jeho přítomnosti pocit, jako by začal houkat alarm? Doslova ti hoří kůže, třesou se ti kolena, oteče ti jazyk…“ Faith se zvedla. „Stýská se mi po Levim,“ oznámila. Vlepila Colleen pusu na tvář a sestře stiskla rameno. „Hodně štěstí, Paulie! A neber Colleen doslova.“ „Taky půjdu,“ přidala se Honor. „Měj se, ty dohazovačko. A ne že jí poradíš blbě. Ahoj Paulie.“

Sance_na_stesti.indd 11

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Tak co je to za chlápka?“ vyzvídala Colleen, když osaměly. Paulie nervózně sekla pohledem k barovému pultu. Ha! Stopa. „Hele, víš co?“ řekla Paulie. „Pusť to z hlavy. Ten chlap je… prostě jiná liga.“ „Ale vůbec ne!“ zvolala Colleen. „Vždyť jsi tak milá holka, Paulie! Vážně! S tebou udělá každej chlap terno!“ Co se týkalo Paulie, připadala si Colleen vždycky trochu provinile. „Dík,“ zamumlala. „Vždyť je to pravda,“ prohlásila Colleen přesvědčivě. Pravda taky byla, že Paulie krásy zrovna moc nepobrala. Navíc byl její táta tak trochu podivín. Ronnie Petrosinsky byl majitelem čtyř poboček rychlého občerstvení Kuřecí král, kde se smažila drůbež na osmatřicet způsobů, z nichž tělu neprospíval ani jediný. V okolí proslul díky reklamám, ve kterých vystupoval převlečený za obřího kohouta s korunou na hlavě. Chudák Paulie v nich hrála taky, navlečená v huňatém žlutém overalu za kuřecí princezničku. Zbavit se takové přezdívky není snadné, zejména na střední škole. „Hele, Paulie. Žádnej chlap není jiná liga. Tak už to vyklop.“ Paulie si nahlas povzdechla a vyprázdnila sklenku lehkého piva (první pravidlo zní: nalít do zpovídané ženy nějaké ženské pití). „Je to Bryce Campbell.“ Jo. Aha. Tentokrát to moc snadné nebude. Bryce byl totiž přímo okouzlující. Připomínal herce Jakea Gyllenhaala ve stavu bojové pohotovosti. Holky stály před jeho postelí frontu a Colleen to moc dobře věděla. Navíc často její podnik navštěvoval. Nepatřil zrovna k nejchytřejším, ale byl milý. Oplýval jistým kouzlem osobnosti a ženské mu padaly k nohám. Spousty ženských. „Jo ták,“ vyhrkla Colleen, když si uvědomila, že nějak moc dlouho mlčí. „To nebude problém.“ Paulie na ni vrhla zoufalý pohled.

Sance_na_stesti.indd 12

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

„Myslím to vážně. S tím se dá něco dělat. Teď mi pověz, odkud Bryce znáš.“ Paulie se zasnila, a dokonce skoro bez zčervenání. „Víš, že dělá dobrovolníka v útulku pro zvířata?“ Colleen přikývla, protože to byl právě Bryce, kdo jí pomohl s výběrem Rufuse. „Zvířata ho přímo zbožňujou. Sama tam dost často chodím… Loni jsem si odtamtud vzala dva psy a čtyři kočky.“ Colleen se usmála. „Slušný skóre. Pokračuj.“ „No, jednou jsem musela jet natankovat a Bryce byl na benzince taky. Přitom jsem to vůbec neměla v plánu! Prostě se na mě usmál a řekl: ,Ahoj Paulie, jak se vede?‘“ Při vzpomínce na ta magická slůvka zavzdychala. „Bylo to úžasný. Chápeš? Ten jeho úsměv!“ Ano. Bryce měl opravdu okouzlující úsměv. V tom měla pravdu. „Vždycky je v dobrý náladě,“ pokračovala Paulie. „Nikdy nikoho nepomlouvá. Teda ne že bychom se spolu nějak bavili. Aspoň ne moc často. Někdy na sebe narazíme v posilovně a… No, zkoušela jsem se s ním dát do řeči. Jenže pokaždý mám v hlavě jak vymeteno a nic chytrýho mě nenapadne. Ale před týdnem… Musela jsem se protáhnout kolem něj, takže jsem řekla: ,S dovolením,‘ načež odpověděl, cituji: ,V pohodě.‘ Colleen, jak ten úžasně voní.“ Ta ženská v tom pěkně lítala. „A když jsme ještě chodili na střední, nikdy si ze mě nedělal srandu.“ Colleen se z toho sevřelo srdce. Paulie měla pevnou atletickou postavu a držela školní rekord v počtu kliků provedených najednou, který do dnešního dne nepřekonal ani bůh amerického fotbalu Jeremy Lyon. Ani podnikání jejího otce Paulie na společenském žebříčku neposunulo výš. Začínal jako prostý chovatel drůbeže, takže jeho dcera neměla tak pohodlný život jako většina dětí z města, ale chudá taky nebyla. Neměla to o moc jednodušší, ani když se řetězci Kuřecí král začalo dařit, protože se opět odlišovala od ostatních.

Sance_na_stesti.indd 13

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

Přestože byla dnes manažerkou franšízových provozoven, neviděla ji Colleen v ničem jiném než ve cvičebním trikotu. Milá, chytrá, ale vždycky stála trochu stranou. Když si Colleen uvědomila, že jí Paulie připomíná devítiletou nevlastní sestru Savannah, píchlo ji u srdce. „Víš ty co? Necháme to plavat, jo? Omlouvám se,“ prohlásila najednou Paulie. „V žádném případě,“ oponovala Colleen. „Kdyby s tebou chodil, mohl by si gratulovat. Myslím to vážně. Jsi skvělá, máš fůru dobrých vlastností… Na tom nebude nic těžkýho, Paulie. Můžeš mi povyprávět o jiných chlapech, se kterými jsi chodila?“ „Ehm… Já… Já ještě nikdy s nikým nechodila.“ „To je dobrý. Takže s chlapama nemáš žádný zkušenosti?“ „Jsem panna,“ přiznala. „Bez obav. Uchovat se pro toho pravýho, na tom není nic špatnýho.“ Nakonec Colleen se zachovala stejně. Ale zrovna své zkušenosti by za příklad dávat nemohla. „Nikdo mě zatím na rande nepozval.“ Chudák malá! „Žádnej problém.“ „Mám dojem, že Bryce by spíš chodil s tebou než se mnou,“ uvažovala Paulie. „Ale prosím tebe,“ škubla sebou Colleen. „Já a Bryce? To ne. Nejsme… Sice je k sežrání, ale není můj typ. Kdežto vy dva… Skvěle byste se k sobě hodili.“ Paulie celá zářila. „Fakt? Myslíš? Upřímně? Udělám všechno, co mi řekneš. Měla bych do toho jít?“ „Stopro.“ Objevil se u nich Connor. „Volal táta. Shání hlídání. Gail si potřebuje dát oraz.“ Aha. Gail Chianese O´Rourkeová, o čtyři roky starší macecha, které Colleen s Connorem hanlivě přezdívali Gail-Ta-Čínská-Rourka.

Sance_na_stesti.indd 14

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

„Oraz od čeho?“ zeptala se Colleen. „Od solárka? Od nákupů? Nebo si potřebuje dát oraz od všech těch orazů?“ „Nevím. Řekni mu, ať ti příště zavolá na mobil. Ahoj Paulie, nedáš si ještě něco?“ „To je dobrý, díky.“ Poposedla si, aby mohla z kapsy vylovit bankovku. „Na účet podniku,“ řekli Connor a Colleen jednohlasně. „Tak dík.“ Postavila se, zakopla o nohu židle, a když ji Connor chytil za ruku, zase zrudla. „Děkuju, jsi džentlas, Connore.“ S těmito slovy vyšla ven do překrásného jarního večera. „Musím jí dohodit jednoho chlápka,“ řekla Colleen. „Kristepane,“ zamumlal Connor. „Co je? Máš snad něco proti první lásce?“ „Fakt se mě musíš ptát na takový věci?“ Hosté se začali trousit domů. Těch pár chodníků v Manningsportu každý večer osiřelo celkem brzy. Connor si přisedl ke Colleen. Kromě nich zůstali jen dobrovolní hasiči, pro které byl podnik sourozenců O´Rourkeových druhým domovem. „Hele, Connore, myslíš, že se na nás máma s tátou podepsali na věky? Proto si ani jeden z nás nedokáže najít protějšek?“ Connor pokrčil rameny. O rodičích si povídal hrozně nerad. „Měl bys sis vyrazit s nějakou holkou. Třeba s Jessikou Dunnovou. Nebo s Julianne z knihovny. Nebo ti nějakou nabrnknu sama.“ „To už bych si radši hodil mašli, ale dík za nabídku.“ „Jé, a zdědím po tobě auto?“ Pak se na něj upřeně podívala. „Co přede mnou tajíš?“ Zašklebil se, ale telepatie vlastní dvojčatům zafungovala spolehlivě. „Doufám, že z toho neporodíš ježky, ale je pravda, že s někým chodím.“ „Cože? Odkdy? S kým?“ „Nech si ty otázky, Colleen.“

Sance_na_stesti.indd 15

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Nakonec jsi moje dvojče, člen rodiny, kolega! Bydlíme ve stejným baráku!“ „Další můj životní omyl.“ „Connore,“ promluvila hlasem o něco klidnějším, „jak to, že s někým chodíš, a já o tom nevím? Co je to za ženskou? Jak dlouho už to trvá? Proč jsi mi to neřek?“ „Právě kvůli tomuhle. Nechtěl jsem, abys začala vyšilovat, dávat mi rady do života nebo vymejšlet jména pro potomky.“ „Copak jsem někdy něco takovýho dělala?“ „Asi před hodinou. Nabádala jsi Faith, aby dítě pojmenovala po tobě.“ „Ty ale taky.“ Connor si založil ruce na prsou. „Není to nic vážnýho. Aspoň zatím.“ „Nemůžu uvěřit, že jsi to přede mnou tajil. Ty tři minuty, o který jsi starší než já, ti pokřivily charakter. Jako první jsem se měla narodit já, jenže ty jsi mě odstrčil před cílovou páskou.“ „Tak, konec debaty. Vykopeš odsud ty hasiče, nebo to mám udělat já?“ „Jde se domů!“ zaječela Colleen, načež se někteří členové hasičského sboru začali shánět po peněžence. A podívejme. On tam je i Bryce Campbell. Musel dorazit zrovna ve chvíli, kdy byla zabraná do hovoru s děvčaty. Hleděl na členy hasičského sboru posmutnělýma očima. Jako malý kluk. Největším životním zážitkem pro něj zůstalo první červené hasičské auto pod stromečkem. Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek. „Ahoj Brycei,“ pozdravila, když se k nim přišourala. „Nazdar Colleen.“ Podíval se na ni, a když se usmál, řekla si, že na slovech Paulie něco bude. Bryce byl pohledný. Nic nového pod sluncem, ale byla to prostě pravda. „Jak se vede tátovi?“ Usměvavý Joe Campbell patřil k oblí-

Sance_na_stesti.indd 16

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

beným hostům, ačkoli za poslední rok se v bistru mockrát neukázal. „Skvěle!“ Bryce se znovu krátce zadíval na hasiče, kteří se se smíchem hrnuli ven ze dveří. „Nechtěl by ses k nim taky dát?“ „Možná jo. Ale mámě by se to asi nelíbilo. Bojí se, že bych mohl přijít k úrazu.“ „To těžko. U našich hasičů nikdy nikdo nepřišel k úhoně, ačkoli je to banda pitomců.“ Vzala ze stolu prázdnou sklenici a začala před ním otírat barový pult. „Chodíš teď s někým, Brycei?“ Povytáhl přátelsky obočí. „Máš zájem?“ „Ne.“ „To určitě.“ Zašklebil se, aby dal najevo, že si dělá legraci. „Zrovna teď ne. Ale chodit s nějakou holkou by mi každopádně nevadilo.“ Tohle bude snazší, než jsem si myslela, napadlo ji. „Fakt ne? A jaký holky se ti líbí?“ „Kromě tebe?“ mrkl na ni. „Mě vynech. Odpověz na to, na co jsem se ptala.“ „Nevím. Hezký. Prostě… hezký, hodný a sexy, jasný? Třeba jako Faith Hollandová, i když ta by mohla být vyšší a hubenější, ale Levimu ani slovo, jasný?“ „Pane Campbelle, asi nevíte, že vzhled není všechno.“ Jestli Bryce hledá mouchy i na Faith, která má postavu jak modelka ze čtyřicátých let, pak bude muset Colleen být při dohazování Paulie hodně opatrná. „Co třeba taková osobnost?“ „Otevřená povaha. Asi jako já. Víš o takový?“ „Hmm. Zrovna teď mě nikdo nenapadá.“ Přitom ji napadla hned čtyři ženská jména, jenomže Bryce byl typický chlap, který ví, co se mu líbí, ale neví, co potřebuje. „Ale ještě nad tím popřemýšlím.“

Sance_na_stesti.indd 17

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Tak dík, Colleen, jsi hvězda!“ „To máš pravdu. A teď padej, zavíráme.“ Za půl hodiny už Colleen vcházela do červeno-žlutého domu ve viktoriánském stylu, kde bydlela s bratrem. Jelikož to byl dvojgenerační dům, soužití nebylo tak hrozné, jak by si někdo mohl myslet. Connor z práce odešel o něco dřív, ale doma v přízemí bylo zhasnuto. Colleen bydlela v patře, na podestu před její vstupní dveře vedlo schodiště za domem. Dumala, jestli už ta záhadná neznámá někdy byla u bratra doma. „Vlastně je to dobře,“ mumlala si pro sebe, když otevírala. „My tu přece máme taky svého miláčka, že jo, Rufusi?“ Osmdesátikilový pes s šedavou srstí souhlasil. Colleen mu dovolila, aby jí položil tlapy na ramena, podrbala ho na hrubé šedé srsti, významně se mu zadívala do očí a pak se vyprostila. „Kdo si dá sušenku? No kdopak? Já si dám Oreo a pro tebe, ty můj krásný divochu, tu mám psí suchary.“ Rufuse si nějaký hlupák původně pořídil jako malé štěňátko, a pak, světe, div se, nějak moc vyrostlo. Takže se ho zbavil, ale pro Colleen byl pes požehnáním, podle Bryce Campbella byla s Rufusem na stejné vlně. Colleen zavolala do nemocnice a zdravotní sestra Joanie, která zrovna měla noční, ji ujistila, že dědeček hezky spí. Povzdychla si, došla pro dobroty, přikázala Rufusovi, aby aspoň chvilku balancoval suchar na čumáku, než ho sežere, a plácla sebou na gauč s krabicí sušenek. Je snad jasné, že jedno Oreo nikdy nestačí. Ve vzduchu visela láska. Vlastně byla všude kolem – Faith a Levi se pokoušeli o dítě, Honor a Tom chystali svatbu, Brandy a Ted se zasnoubili. Paulie a Bryce… (dát tyhle dva dohromady nebude nic lehkého, ale třeba tím Colleen udělá dobrý skutek). A teď s někým chodil i Connor. Což Colleen trápilo ze všeho nejvíc. Během těch let společ-

Sance_na_stesti.indd 18

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

ného soužití nastalo mnoho situací, kdy by ho nejradši nechala adoptovat (a jednou se o to skutečně pokusila, to když ve školní jídelně oznámil, že dostala první menstruaci). Mezi ní a Connorem vzniklo pevné pouto, až když skončilo to ošklivé, hrozné, příšerné rozvodové řízení rodičů. Často se stávalo, že vytočili číslo toho druhého nebo si začali psát zprávu ve stejnou chvíli. Viděli se dnes a denně. Bylo zvláštní představit si dvojče jako ženáče a otce dítěte. Jistěže mu přála jen to nejlepší. Jenomže si vždycky plánovala, že bratra zastihne zářná budoucnost, až se ona sama vdá za úžasného muže, se kterým bude mít roztomilé caparty. Tyhle představy ale byly pouhým snem. Pokaždé přeexponované, jako kdyby v nich slunce svítilo mnohem jasněji než ve skutečnosti, obličej jejího muže býval rozmazaný. Kdysi dobře věděla, koho si ve snu představuje, tehdy jeho tvář nebývala ani trochu rozmazaná.

Sance_na_stesti.indd 19

11.9.2018 10:38:07

K A PITOL A DRU H Á

áma říká, že jsi citově uzavřený.“ Větu proneslo dítě stojící ve dveřích kanceláře Lucase Campbella ve ﬁrmě Forbes Properties. Bylo to malé děvčátko. Jedna z Lucasových čtyř neteří. „To je od ní nesmírně laskavé. A mám dojem, že jsem ti zakázal sem chodit,“ řekl Lucas. Stiskl tlačítko telefonu a nařídil asistentce: „Susan, zavolej, prosím tě, ochranku, ať vyvede neteř ven.“ „Vždyť jí je teprve pět.“ „Ať pošlou celou jednotku.“ Chloe se usmála, čímž odhalila velkou díru mezi zuby. Na falešný chrup byla ještě moc malá. „Máma říká, že trpíš zásobou.“ „S tím nelze než souhlasit,“ okomentovala to Susan a zavěsila. Přísně se na svou neteř zadíval. „Správně se říká trpět zácpou. A jestli se chceš bavit o mně, tak se budeš muset víc snažit. Proč jsi vůbec přišla? Copak jsem ti nedal kapesné, abys neotravovala?“ „Už jsem to utratila.“ „Takže?“ „Takže mi dej další.“ To dítě mělo povahu zlatokopky z Beverly Hills. Přicupkala k Lucasovi a sedla si mu na klín. „Nemysli si, že si to takovým podlézáním vyžehlíš,“ zabručel. „Na co se to koukáš?“ zeptala se Chloe, když se o strýce opřela. „Pan Forbes postavil další mrakodrap,“ odpověděl. „Budu tam bydlet v podkroví.“

„

Sance_na_stesti.indd 20

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

„Na to nemáš. A dovoluju si tě upozornit, že si na to hned tak nevyděláš. Vždyť neumíš ani řídit. No, trochu jo, ale za moc to nestojí.“ Na to se neteř zahihňala a Lucas se nad její hlavičkou usmál. „Copak to tu máme za princezničku?“ ozval se něčí hlas. „Ahoj Franku!“ Chloe nemotorně slezla z Lucase a vrazila do Frankových nohou. „Strejda Lucas mi ukázal tvůj nový mrakodrap, chci bydlet v podkroví!“ Frank vzal Chloe do náruče a se smíchem slíbil: „No, než se to prodá, můžeš tam jednou přespat. I se sestrami.“ „Hurá!“ „Tak, holčičko, ať už jsi kterákoli, běž hezky za Susan a řekni jí, ať tě nechá zvedat telefony,“ řekl Lucas. „Budeš šéfová do doby, než si pro tebe přijde máma.“ Lucasova starší sestra Stephanie dělala účetní o sedm pater níž a často dcerku posílala nahoru bratra otravovat. Chloe mohla zůstávat s matkou v práci, u Forbes Properties to byla součást firemních benefitů. Vztahovaly se i na sestry Chloe – čtrnáctiletá dvojčata Caru a Tiffany a šestnáctiletou Mercedes, ale ty už byly na trávení času s matkou v práci moc staré. Chloe ihned odběhla na recepci, protože příslib moci, kterou ji strýc uplatil, aby konečně zmizela, zafungovala. „Kdy jí dáme smlouvu?“ zeptal se Frank poté, co se usadil do koženého křesla před Lucasovým stolem. Ten se usmál a vyčkával. Poslední dobou za ním Frank chodil kvůli jediné záležitosti, a to Lucasově odhodlání odejít z firmy Forbes Properties ihned po dostavění mrakodrapu Cambria. Dům byl skoro hotový a Lucas už neměl stání. Frank Forbes byl jeho šéf a zároveň bývalý tchán (jistě, příbuzenský vztah s tamtím Forbesem přišel vždycky vhod). „Kéž bys u mě zůstal, synku,“ prohodil Frank ve vhodnou chvíli. „Nemáš důvod odcházet.“

Sance_na_stesti.indd 21

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

„Díky, ale myslím, že bych měl. Je nejvyšší čas.“ Frank si povzdechl. „Jak myslíš. Ale bez tebe už to tu nebude ono.“ Lucasovi přitom připadalo neuvěřitelné, že tu vůbec mohl pracovat. On, kluk ze čtvrti South Side v Chicagu, si teď denně jezdí výtahem do třiapadesátého patra firmy Forbes Properties. Poprvé pro ni pracoval už v prváku na vysoké škole, kdy zpočátku uklízel po tesařích a elektrikářích a tahal se s materiálem. Ale když se ukázalo, že umí zatlouct hřebík i uříznout prkno, začal se pomalu propracovávat výš. O čtyři roky později se od firmy dočkal povýšení, zdravotních benefitů a funkce. Takhle to chodí, když zaměstnanec zbouchne šéfovu dceru. Navzdory skutečnosti, že Frank mu tenhle prohřešek odpustil a choval se k němu podstatně lépe, než by si zasloužil, a stále ho bral jako člena rodiny – nejen jeho, ale i Stephanie s dětmi – nedokázal Lucas ve firmě vydržet. Forbesově rodině už svůj dluh dávno splatil. „Neviděl jsi poslední dobou mou dceru?“ zeptal se Frank. „Včera jsme spolu povečeřeli.“ Na chvilku zavládlo ticho. „A slušelo jí to, nebo ne?“ „Ano, slušelo.“ Na stole zabzučel telefon. „Na lince číslo tři máš hovor,“ oznámila Lucasovi Chloe. „Zeptala ses, kdo volá?“ zeptal se jí. „Ne. Zeptej se sám.“ Frank se usmál. „Měj se, hochu.“ „Díky, Franku.“ Počkal, až bývalý tchán odejde. Frank se teď stoprocentně staví u Chloe, protože té malé čertici dávno upsal duši. „Lucas Campbell,“ ohlásil se do telefonu. „To je Lucas? Tady Joe.“

Sance_na_stesti.indd 22

11.9.2018 10:38:07

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

„Ahoj strejdo. Jak se vede?“ Strýc se nakrátko odmlčel. „Kamaráde, nic moc.“ Lucase píchlo u srdce. „Jsi v pořádku?“ „No… Nádor zase povyrostl. Už bych to tu nejradši… Víš přece co. Zabalil.“ Slova zněla Lucasovi v uších jako ozvěna. Vyhlédl z okna, pohledem automaticky zamířil k věžáku Sears a mrakodrapu Aon Center. „Můžu pro tebe něco udělat, Joei?“ zeptal se a pak si odkašlal. „Nemohl bys přijet na čas domů, než to skončí? Bryce… to ponese dost těžce. Taky bych potřeboval s něčím pomoct.“ „Samozřejmě.“ Poslední rok a půl musel Joe docházet na dialýzu. Zpočátku jednou týdně, pak dvakrát a teď obden. I když mu onemocnění ledvin bralo síly, s dialýzou mohl žít velmi dlouho. Naneštěstí mu při běžném rentgenu zjistili něco mnohem zákeřnějšího – rakovinu plic ve čtvrtém stadiu, která ho připraví o život mnohem dřív než selhání ledvin. Joe chtěl dožít pokud možno po svém. Joe byl starší bratr Lucasova otce, který už zemřel, a Lucas jiného strýce neměl. Teta Didi nebyla přímo pečovatelský typ. Bratranec Bryce, jejich syn, byl jako přerostlé dítě, které ještě nedostalo rozum. Na rozdíl od Lucase, přestože byli skoro stejně staří. „Pracuje Bryce ještě ve vinařství?“ zeptal se. Bratranec se nechal zaměstnat v jednom z mnoha malých vinařství v oblasti Finger Lakes, kde Joe a Didi žili. „Ne, seknul s ním. To nebyla práce pro něj,“ odpověděl Joe. Aha. Lucas se snažil vzpomenout, jestli si Bryce vůbec někdy dokázal udržet místo déle než čtvrt roku. Marně. „Rád bych viděl, že se někde uchytil, dřív než… Radši dřív než později. Chápeš? Aby měl práci. Aby byl spokojený. Aby se usadil.“

Sance_na_stesti.indd 23

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

Lucas nenavštívil Manningsport celé roky. Nikdy pro něj nepředstavoval domov. Jen místo, kde prožil pár měsíců. „Dobrá, jen si musím něco zařídit,“ řekl Lucas. „Večer ti brnknu, Joei.“ Potom velice pomalu položil sluchátko. Takže ho zase čeká cesta do Manningsportu. Ještě jednou bude muset dohlédnout na Bryce. Ještě jednou bude muset snášet tetu Didi, která o Lucase začala jevit zájem, až když se oženil s Ellen Forbesovou, a dodnes mu neodpustila, že se s ní rozvedl. Ještě jednou se bude muset setkat s Colleen O´Rourkeovou.

Sance_na_stesti.indd 24

11.9.2018 10:38:07

K A PITOL A T Ř ET Í

hoj broučku!“ pozdravila Colleen mladší sestru, která se uvelebila hned v prvním boxu jejich podniku. „Velký nachos už se nesou!“ Savannah se nejdřív celá rozzářila, pak ale povadla. „Nachos ne, díky,“ odmítla a zatahala za upnuté ﬁalové tričko. „Co takhle sklenici vody a salát? Dressing prosím zvlášť.“ Colleen se zarazila. „Nachos od Connora ti najednou nechutnaj?“ Savannah se v pátek chodila tradičně navečeřet do bistra, protože táta a Gail vyráželi do ulic. Starší dvojčata se vždycky najedla s nevlastní sestrou, a i když se Connor nemohl na tátu ani podívat a s Gail nemluvil, nebyl to žádný hlupák. Colleen a Connor měli sestřičku i trochu rádi. Vlastně ne trochu, ale hrozně moc. Nutno přiznat, že když Gail čekala Savannah, božstva jejím prosbám naslouchala. Během jedné návštěvy před devíti lety u otce a macechy, která se uskutečnila navzdory tátově nevěře a Gailině touze po dítěti, zaslechla Colleen náhodou Gail říkat: Koukni, jak je Colleen hezká. Dokážeš si představit, jaká krasavice bude naše dcera? Nemám už teď volat do modelingový agentury? Následovalo srdečné chichotání budoucích rodičů a Colleen musela počkat ve sklepě, kam zašla pro lahev vína, až ji přejde vztek. Představovala si, že miminko skutečně bude nádherné. Nako-

„

Sance_na_stesti.indd 25

11.9.2018 10:38:07

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

nec žádné není ošklivé. Ale celkem chápala, jak to Gail myslí. Colleen byla skutečně hezká, což jí taky táta neopomínal připomínat, takže se čekalo, že jeho dcera číslo 2 musí být ještě hezčí. Bohové by ale radši vyslyšeli prosby, aby budoucí dítě bylo zdravé, a ne aby mělo souměrné rysy. Takže Savannah moc krásy nepobrala. Colleen ji zbožňovala od první chvíle, kdy ji v porodnici uviděla, i s její protáhlou lebkou a pršáčkem. Přebalovala ji, vozila v kočárku, chovala, pusinkovala a zpívala jí. Connor sice taky, ale ne tak často, nakonec to byl kluk. Colleen měla miminko ráda z celého srdce. Určitě víc, než jak ho měla ráda Gail. Aspoň to tak vypadalo. Savannah byla úžasná, veselá a vtipná, jenom ne krásná. Aspoň ne jako Colleen nebo Gail, jen o čtyři roky starší. Dítě bylo podsadité a mělo pleť bledší než kdejaký Ir, což vypovídalo o mnohém. Zatímco Colleen měla středně světlou pleť a narůžovělé tváře, Savannah byla prakticky průsvitná. Místo toho, aby byla v obličeji jen lehce pihovatá, měla tvář s očima příliš u sebe posetou obřími pihami. Na rozdíl od Gail, která měla kaštanově hnědé vlasy, byla kštice její dcery blond s narůžovělými tóny. Přestože ji Gail učila chodit doma po špičkách, Savannah našlapovala ztěžka. Vyrůstala v silnou, urostlou dívku s nízkým těžištěm, která byla vítanou posilou na pozici chytače v softballovém týmu vedeném Colleen. Jenže Savannah nebyla taková, jakou si Gail vysnila. Ne že by byla špatnou matkou. Dbala na to, aby dcera jedla pravidelně zeleninu a dostatečně spala, účastnila se školních akcí a vozila ji na lekce hry na trumpetu, ačkoli zpočátku velmi usilovala o to, aby Savannah hrála na „ženštější“ nástroj, třeba na ﬂétnu nebo housle. Bylo jasné, že je z dcery zmatená. Vždyť sama nosila velikost XS. Měla lesklé, rovné vlasy. A samozřejmě

Sance_na_stesti.indd 26

11.9.2018 10:38:08

ŠANCE NA ŠTĚSTÍ

zelené oči. Pevná prsa (Savannah nebyla kojené dítě) a skvostný zadek. Kupovala dceři drobné kraťásky a zkrácené topy, ta však radši nosila vytahaná trička a mikiny. „Takže salát, jo?“ ujistila se Colleen. „Máma říkala, že mám zhubnout.“ Colleen jen zamrkala. Vždyť Savannah byla hezky stavěná. Jistě, trochu oplácaná taky. Ale bylo jí teprve devět. Co nevidět o deset centimetrů povyroste a hned bude postava souměrnější. „No, podívej, ono je pro člověka dobré, když zdravě jí. V tom má máma pravdu.“ „K obědu jsem měla grilovanou kotletu s brokolicí,“ namítla sestra. „A vodu. Žádný uhlovodany.“ Proboha živého. „Velmi výživné. Ale všeho s mírou, jo? Když si jednou během týdne zobneš nachos, nic se nestane. A život bez nachos? Nestojí za to.“ Sestřin úsměv rozzářil celé bistro. Za deset minut jí Connor přinesl nachos, posadil se ke stolu a svět se vrátil do normálních kolejí. Savannah zvesela vykládala o atletice a baseballu (samozřejmě že všichni fandili klubu Yankees). Connor ji pustil do kuchyně, aby pomohla ozdobit cheesecake polevou, protože šel velmi rychle na odbyt, Colleen zatím obcházela hosty. Štamgasti si Savannah oblíbili. Když si pro ni Gail přijela, nejdřív ji objala a potom prozkoumala ﬂek od salsy na dceřině tričku, načež se na Colleen zamračila. „Nachos,“ přiznala Colleen. „To si u nás dávají všechny holky.“ „Hmm,“ okomentovala to Gail. „Tak dobrou noc.“ Savannah, která se usmívala od ucha k uchu, zamávala na rozloučenou. Mezi její sestrou a další misí, která Colleen toho večera čekala, byla jistá paralela. Dnes ji čeká první fáze sbližování Paulie Petrosinské s Brycem Campbellem.

Sance_na_stesti.indd 27

11.9.2018 10:38:08

K R I S T A N H I G G I N S O VÁ

Stejně jako Savannah chybělo Paulie něco, co mnozí pokládali za důležité. To ovšem neznamenalo, že by si ty dvě nezasloužily získat lásku vysněných princů (no jistě, děkuju za připomenutí, na lásku si Savannah bude muset ještě pár let počkat). Dnešním úkolem bylo dostat Paulie do Bryceova zorného pole. Když už je řeč o Paulie, ta právě vešla navlečená do něčeho, co vypadalo jako špinavé prostěradlo sahající ke kolenům. Když se předtím Paulie ptala, co si má vzít na sebe, odpověděla Colleen: „Něco poddajnýho, ženskýho, výraznýho.“ Určitě neřekla: „Něco šedýho.“ Tuhle barvu stoprocentně nezmínila ani jednou. A už vůbec nebyla řeč o prostěradle ‒ „Tak jak mi to sluší?“ vyzvídala Paulie. „Prodavač říkal, že tohle sluší každý, takže jsem si vzala hned šest kusů.“ Colleen ji popadla za ruku a dostrkala do kanceláře vzadu. „Padej, Connore. Potřebujeme nutně šatnu.“ „Tak to bych měl spíš zůstat, ne?“ namítl, aniž vzhlédl od počítače, na němž dělal bůhvíco. „Děje se něco?“ zeptala se Paulie. „Sakra. Víš ty co? Stejně to nemůže vyjít. Asi půjdu domů.“ „Ale nepůjdeš, v žádným případě,“ rozkázala Colleen. „Odvahu, kamarádko moje. Jenom ti trochu upravím vlasy, jo? Dohodly jsme se na účesu malý uličnice, jenomže sis toho na hlavu napatlala moc.“ Ach jo. Paulie měla vlasy slepené gelem. Colleen narušila natuženou masu a vlasy trochu rozcuchala, aby vypadaly líp. „A tohle taky půjde pryč… To má bejt svetr, nebo co?“ Colleen zatahala za šedý materiál, který obepínal svalnatou postavu. „Ne! Šaty z úpletu,“ řekla Paulie a tiskla si látku k tělu. „Mám šestery.“ „To už jsi říkala.“ Paulie nabrala v obličeji jasně červený odstín, takže se Colleen natáhla ke Connorovi pro desky, začala jimi Paulie ovívat

Sance_na_stesti.indd 28

11.9.2018 10:38:08