Issuu

GARDEDĂ MA Laura Moriarty

Gardedama_001-003.indd 3

13/12/18 08:33

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 4

Přeložila Petra Pachlová

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 5

Část první Když se půvabná žena sníží k pošetilosti, vždycky najde někoho, kdo se sníží s ní, ale ne vždy někoho, kdo ji znovu pozvedne na úroveň, kam patří. „PAn GRunDy“ PRo AtlAntic Monthly, 1920

Vzrušovalo ho mimo jiné i to, že mnoho mužů už Daisy milovalo – v jeho očích to zvyšovalo její cenu. F. SCott FItzGERALD, VelKý GAtsby, 1925

není žádná Garbo! není žádná Dietrichová! Je jen louise brooksová! HEnRI LAnGLoIS, 1955

gardedรกma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Strรกnka 6

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 7

Jedna

Jméno Louise Brooksová slyšela Cora poprvé, když před wichitskou knihovnou seděla v zaparkovaném fordu modelu t a čekala, až přestane pršet. Kdyby byla Cora sama a bez těch krabic, možná by se vydala přes trávník a vyběhla po kamenných schodech knihovny, ale spolu s přítelkyní Violou Hammondovou strávily celé dopoledne tím, že v místní čtvrti chodily od domu k domu a sbíraly knížky pro nové dětské oddělení; početné ovoce jejich úsilí teď leželo ve čtyřech krabicích na zadním sedadle v suchu a bezpečí. Řekly si, že bouřka rychle pomine a nebudou riskovat, že by se knihy namočily. Cora sledovala déšť a došlo jí, že vlastně nemá důvod spěchat, vždyť neměla nic na práci. Její chlapci byli na celé léto pryč, oba pracovali na farmě u Winfieldu. na podzim pak odjedou na vysokou. Cora si stále ještě zvykala na poklid a také svobodu nového období svého života. Dlouho potom, co Della dokončila úklid, zůstával dům čistý, žádné blátivé šlápoty na podlaze ani desky poházené kolem gramofonu. Žádné spory o auto, které bylo třeba urovnávat, žádné tenisové zápasy, kde měla fandit, ani žádné eseje za domácí úkol, které měla zkontrolovat a pochválit. Spíž i lednička stále zůstávaly plné jídla, aniž by denně jezdila do obchodu. 7

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 8

Laura Moriarty

Alan byl dnes v práci, a tak vážně neměla vůbec žádný důvod pospíchat domů. „Jsem ráda, že jsme vzaly tvoje auto, a ne naše,“ poznamenala Viola a upravila si klobouk. Byl to velmi pěkný naducaný turban s pštrosím perem, stočeným z temene dolů. „Lidi tvrdí, že uzavřená auta jsou luxus, ale v takovýto den to rozhodně neplatí.“ Cora na ni vrhla nepatrný úsměv. nejenže bylo auto zastřešené, ale mělo i elektrický startér. Auta s klikou? nic pro dámy! zněla reklama, i když Alan přiznal, že ani jemu se po klice nestýská. Viola se otočila a prohlížela si knihy na zadním sedadle. „Lidi byli štědří,“ prohodila. Byla o deset let starší než Cora, vlasy už jí na spáncích šedivěly a mluvila tak, jako by jí léta navíc dodávala autoritu. „tedy většinou. Všimla sis, že Myra Brooksová ani neotevřela dveře?“ Cora to neviděla. Chodila po domech na druhé straně ulice. „třeba nebyla doma.“ „Slyšela jsem piano.“ Viola přejela pohledem ke Coře. „Ani se nenamáhala přestat hrát, když jsem zaklepala. Musím ale říct, že hraje moc dobře.“ západní oblohu pročísl blesk, a ač sebou obě ženy maličko trhly, Cora se bezděčně usmála. Vždycky měla moc ráda bouřky na konci jara. Přicházely velice rychle, z prérií se přivalily kupy rozpínajících se mraků a poskytly vítanou úlevu v čím dál dusnějším dni. Ještě před hodinou, když Cora s Violou obcházely domy, žhnulo na modré obloze slunce. teď zem bičoval déšť, rval zelené listy z velkého dubu před knihovnou a vichr rozechvěl a rozkymácel okolní šeříky. „ty si nemyslíš, že je to protivná snobka?“ Cora zaváhala. nerada pomlouvala, ale sotva mohla považovat Myru Brooksovou za přítelkyni. A kolik spolu zažily setkání, kde se bojovalo za ženská práva? Kolikrát spolu pochodovaly ulicemi? 8

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 9

GardedáMa

Přesto kdyby dnes Myra Coru potkala na Douglas Avenue, ani by ji nepozdravila. neměla však pocit, že by to bylo snobství, spíš Myra zkrátka nezaregistrovala její existenci a ani to nemuselo být osobní. Coře připadalo, že Myra Brooksová se nedívala na nikoho, dokud tedy sama nezačala hovořit, to pak sledovala, jaký udělala dojem. A přesto se pochopitelně všichni dívali na ni. Byla nejspíš nejkrásnější ženou, jakou Cora kdy v životě osobně viděla: měla světlou pleť bez nejmenší vady, velké tmavé oči a husté tmavé vlasy. Rozhodně uměla k lidem promlouvat – její hlas nikdy nezněl nepříjemně ječivě a artikulovala čistě. Všichni však věděli, že to byl Myřin vzhled, který z ní dělal obzvlášť dobrou mluvčí Hnutí, pěkný kontrast k představě novin, jak má vypadat sufražetka. navíc bylo patrné, že je inteligentní a kultivovaná. Údajně věděla všechno o hudbě, znala díla všech slavných skladatelů. nepochybně uměla okouzlit. Jednou, když stála na pódiu, shlédla na Coru, zadívala se jí přímo do očí a usmála se, jako by byly přítelkyně. „Vlastně ji neznám,“ ozvala se Cora. Vyhlédla znovu ven, ale kvůli dešti na předním skle bylo všechno rozmazané. Lidé vystupovali z tramvaje a utíkali se někam schovat. I Alan jel do práce tramvají, proto si mohla vzít forda. „Pak ti o ní povím. Myra Brooksová je protivná snobka.“ Viola se na Coru otočila s malým úsměvem a pštrosí pero se jí otřelo o bradu. „uvedu ti poslední příklad: zrovna poslala vzkaz tajemnici našeho klubu. Madam Brooksová zjevně hledá někoho, kdo by tohle léto doprovodil jednu z jejích dcer do new yorku. ta starší, Louise, se tam dostala na nějakou prestižní taneční školu, ale je jí jen patnáct. Myra vlastně chtěla, aby s ní jela jedna z nás. na déle než měsíc!“ Viola se zdála rozhořčená, zároveň však mírně pobavená, tváře jí zrůžověly a oči svítily. „Je to vážně tak! nevím, co si myslí. Že jsme nějaké služky? Že se jedna z nás stane její irskou chůvou?“ zamračila se a potřásla hlavou. „Většina z nás má 9

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 10

Laura Moriarty

moderní manžely, ale neumím si představit, že by některý z nich klidně postrádal svou ženu déle než měsíc, aby mohla odjet, a navíc do new yorku. Myra má příliš práce, aby s dcerou jela. Musí polehávat po domě a hrát na piano.“ Cora našpulila rty. new york. okamžitě ucítila starou bolest. „no, asi se musí starat o své další děti.“ „Ach, to jistě, ale tím to není. ona se o ně nestará. ty děti vlastně nemají žádnou matku. Chudák Louise chodí do nedělní školy sama. Vyučuje tam Edward Vincent a každou neděli ji vyzvedává a pak vozí domů. Mám to přímo od jeho ženy. Myra a Leonard jsou prý presbyteriáni, ale v kostele je člověk nikdy nevidí, nemám pravdu? Jsou příliš sofistikovaní. nenutí ani ostatní děti, aby chodily.“ „to je lichotivé pro jejich dceru, když se snaží chodit sama.“ Cora zvedla hlavu. „zajímalo by mě, jestli jsem ji viděla.“ „Louise? Ach, to by sis pamatovala. nikomu se nepodobá. Vlasy má černé jako Myra, ale úplně rovné jako orientálky a má je ostříhané na kratičké mikádo.“ Viola rukou ukázala těsně pod uši. „nenechala si je jen trochu zkrátit. takhle si je ostříhala, když se sem před lety přistěhovali. Účes je to příliš krátký a strohý a velice neženský. Ale i tak musím přiznat, že je to moc pěkná dívka. Hezčí než její matka.“ usmála se a zabořila se do sedadla. „Řekla bych, že alespoň v tom je nějaká spravedlnost.“ Cora si snažila představit černovlasou dívku, krásnější než její krásná matka. Rukou v rukavici si zajela do vlasů na týlu, které byly tmavé, ale ne tak výjimečně. Rozhodně nebyly dokonale rovné, i když vypadaly upraveně, jak doufala, přichycené pod slaměným kloboukem. Coře říkali, že má laskavý, příjemný obličej a že jí štěstěna nadělila dobré zuby. Jenže na výraznou krásu to bylo málo. A teď jí bylo šestatřicet. „Mé vlastní dívky vyhrožují, že si vlasy ostříhají,“ povzdechla 10

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 11

GardedáMa

si Viola. „Jaká pošetilost. tahle módní vlna krátkých vlasů na mikádo je šílenství. Až skončí, všem, které se jí tak slepě daly strhnout, bude trvat léta, než jim vlasy dorostou. Spousta lidí si dívky s ostříhanými vlasy nenajme. Snažím se je varovat, ale jako by byly hluché, jen se mi smějí. navíc mají svůj vlastní jazyk, svůj tajný kód pro sebe a přátele. Víš, jak mi onehdy Ethel řekla? nazvala mě ťulinou. Ani to není skutečné slovo. Ale když jsem jim to řekla, jen se smály.“ „Snaží se tě vyvést z míry,“ usmála se Cora. „A jsem si jistá, že si vlasy ostříhat nenechají.“ Moc pravděpodobné to nebylo. Časopisy plnily krátkovlasé dívky, ale ve Wichitě byla mikáda stále vzácností. „Připadá mi, že na některých dívkách to vypadá pěkně,“ ozvala se nesměle Cora. „tedy myslím krátké vlasy. Jistě jsou pak lehčí a tolik nehřejí. Jen si vezmi, že bys pak mohla vyhodit všechny své vlásenky.“ Viola se na ni otočila a povytáhla obočí. „neboj, já to neudělám.“ Cora se znovu dotkla svého zátylku. „Snad kdybych byla mladší.“ Déšť mezitím bičoval zemi ještě rychleji a hlasitě bubnoval do střechy vozu. Viola si založila ruce na prsou. „nu, jestli si moje dcery vlasy ostříhají, už teď ti můžu říct, že to nebude proto, aby mohly vyhodit vlásenky. udělají to, aby provokovaly. Aby vypadaly provokativně. to se dnes vydává za módu. Jen o tohle se dnes mladí lidé zajímají.“ Jako by ji vlastní slova zasáhla, zněla spíš zmateně než pohoršeně. „Já tomu nerozumím, Coro. Vychovala jsem je k patřičnosti. Ale obě jsou náhle posedlé tím, že musí světu ukazovat svoje kolena. Jakmile odejdou z domu, sukně si povytáhnou a nahoře zarolují. Poznám to podle pasovky. Vím, že se mi staví na odpor. navíc si ještě ke všemu shrnují punčochy.“ Vyhlédla do deště. Pod očima měla síť vrásek. „nevím, proč to tak je, co se 11

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 12

Laura Moriarty

děje v těch jejich malých hlavách, proč jim nezáleží na tom, jaký signál vysílají. Když jsem byla mladá já, nikdy jsem necítila potřebu ukazovat všem lidem svá kolena.“ Potřásla hlavou. „ty dvě mi způsobují mnohem víc žalu než mí čtyři chlapci dohromady. závidím ti, Coro. Máš štěstí, že máš jen syny.“ Snad, pomyslela si Cora. opravdu se jí líbila mužnost obou dvojčat, jejich pevné zdraví a sebevědomí, praktický vkus při oblékání i snadné usmíření po vzrušených hádkách. Earle byl menší a tišší než Howard, ale i on uměl zapomenout na všechny starosti, když v ruce držel raketu nebo pálku. Byla ráda, že se oba rozhodli pracovat na farmě, a brala to pro ně jako venkovské dobrodružství spojené s fyzickou prací, i když se zároveň bála, že vůbec nemají představu, k jak namáhavé práci se upsali. A věděla, že měla se svými syny štěstí, a nejen tak, jak to myslela Viola. Hendersonovi z vedlejšího domu měli syna jen o čtyři roky staršího, než byla její dvojčata, jenže těch pár let znamenalo zásadní rozdíl – Stuart Henderson byl zabit na počátku roku 1918, když bojoval ve Francii. o čtyři roky později to Coru stále ještě šokovalo. Pro ni zůstane Stuart Henderson vždycky tím vytáhlým adolescentem, jenž s úsměvem mával ze svého kola jejím chlapcům. ti v té době byli malí, ještě nosili krátké kalhoty. Mít štěstí se syny se zdálo otázkou načasování. Ať řekla Viola cokoli, Cora si myslela, že mohla stejně dobře pochodit s dcerami. třeba by to s dívkami uměla, kdyby využila tu správnou kombinaci výchovy a pochopení. Možná na to šla Viola špatně. „Říkám ti, Coro, s tou novou generací je něco v nepořádku. nezajímá se o nic důležitého. Když jsme byly mladé my, chtěly jsme hlasovací právo. Chtěly jsme sociální reformy. Dnešní dívky se chtějí jen… producírovat skoro nahé, aby je ostatní okukovali. Jako kdyby neměly jiné poslání.“ 12

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 13

GardedáMa

S tím mohla Cora sotva nesouhlasit. Bylo vskutku šokující, kolik kůže v dnešní době dívky ukazovaly. A to nebyla žádná stará prudérní osoba či puritánka. Byla si skoro jistá, že není žádná ťulina, i když taky nevěděla, co to vlastně znamená. Coru potěšilo, když se dolní lem zvedl o dvacet centimetrů nad kotníky. Pravda, kousek nohy byl vidět, ale ta změna se jí zdála rozumná: sukně už se nevláčely bahnem a nenosily se domů bacily tyfu či čeho jiného. A délka do půli lýtek jí byla mnohem milejší než směšně úzké sukně zvané „kulhavé“, v nichž sama jen kvůli módě ještě nedávno klopýtala. Přesto dnes dívky nosily sukně tak krátké, že jim byla vidět kolena pokaždé, když zafoukal vítr, a pro to žádný praktický důvod nebyl. Viola měla pravdu: dívka, která nosila tak krátké sukně, jen chtěla, aby se po ní ostatní dívali a okukovali ji tím způsobem. Cora dokonce zahlédla několik žen svého věku, které ukazovaly kolena přímo tady ve Wichitě, a vážně měla za to, že tyhle napůl nahé matróny vypadaly obzvlášť vulgárně. Viola se na ni rozzářeně podívala. „to je jeden z důvodů, proč se chystám vstoupit do Klanu.“ Cora se otočila. „Cože?“ „Do Klanu. Kukluxklanu. Minulý týden poslali do klubu svého zástupce. Kéž bys tam tehdy byla, Coro. Mají velký zájem, aby se k nim přidaly ženy, aby je zkrátka měli ve svých řadách.“ „Jak jinak,“ zamumlala Cora. „Máme volební právo.“ „nebuď cynická. Byli mnohem konkrétnější. Vědí, že se teď řeší vážné ženské otázky a že se ženy musí pustit do boje.“ Pštrosí pero jí při řeči poskakovalo nahoru dolů. „Jsou proti veškeré takovéhle modernizaci, proti všem vnějším vlivům na naši mládež. Pochopitelně, že jim jde o rasovou čistotu, ale mají především zájem na tom vštípit osobní čistotu mladým ženám. za každou cenu musíme udržet naši rasu čistou, a dobrý bože, opravdu je nutné v tom pokračovat. Můj švagr tvrdí, že se chystá zásadní převrat 13

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 14

Laura Moriarty

a celé se to plánuje v zákulisí Vatikánu. to je důvod, proč mají katolíci tolik dětí, víš, a naši lidé mají zatím jedno nebo dvě, nebo vůbec žádné…“ Violin hlas se vytratil. Stiskla si rty. Coře chvilku trvalo, než to pochopila. „Promiň,“ ozvala se Viola. „nemyslela jsem tebe. ty jsi v úplně jiné situaci.“ Cora jen mávla rukou. Dvojčata byla to, co měla. I tak se obě na chvíli odmlčely a ozývalo se jen bubnování deště. „V každém případě si myslím,“ dokončila Viola, „že pro dívky by to bylo prospěšné. Stýkaly by se s dobrými, morálními lidmi.“ Cora polkla a měla pocit, že nemůže dýchat. už tolik let den co den nosila korzet, že si jen zřídkakdy uvědomovala, jak je nepohodlný. Jako by se stal součástí jejího těla. Ale když ji něco rozrušilo, jako třeba teď, uvědomovala si, jak jí stahuje hrudník. Musela pečlivě volit slova. nesmí dát najevo osobní zaujatost. „Já nevím,“ prohlásila uvolněně, takže se ani v nejmenším neprozradila. „tedy, Violo, Klan? ti přece nosí takové ty bílé hábity a kápě se strašidelnými otvory pro oči, ne?“ Mávla rukou v rukavici. „Mají mágy a velké kouzelníky a taky velké ohně.“ usmála se, ale zadívala se do Violiných malých modrých oči a zkoumala, co v nich vidí. Musela zvážit své možnosti, najít nejlepší cestu k úspěchu. Viola byla starší, ale Cora bohatší. toho využije. „Připadá mi to trochu… obyčejné,“ omluvně pokrčila rameny. Viola naklonila hlavu. „Ale spousta lidí…“ „Přesně.“ Cora se znovu usmála. zvolila naprosto správné slovo. Jako kdyby spolu nakupovaly v obchodním domě Innes a Cora projevila opovržení nad ošklivým čínským vzorem. už s jistotou věděla, že si to Viola rozmyslí. Když déšť polevil, vyklouzly z vozu, odnesly krabice dovnitř a pečlivě se přitom vyhýbaly loužím. obě šly dvakrát. uvnitř poč14

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 15

GardedáMa

kaly na knihovnici a mezitím už si povídaly o jiných věcech. Prolistovaly téměř netknuté vydání Alenky v říši divů a nad ilustracemi se usmály. Potom se stavily na čaj v hotelu Lassen a nato Cora odvezla Violu domů.

O mnoho let později Cora tenhle příběh vyprávěla a právě u téhle pohodové jízdy domů s Violou na okamžik ztratila obdiv své praneteře, kterou zbožňovala. tahle praneteř, jež náhodou v sedmnácti nosila vlasy mnohem delší, než se její matce líbilo, a byla zoufalá téměř až k slzám, že v roce 1961 není ještě dost stará, aby se mohla připojit k jezdcům svobody na Jihu. Často napomínala Coru za to, že užívá výraz „barevný“, ale většinou s ní měla větší trpělivost než s vlastními rodiči a chápala, že teta Cora není nijak strašná osoba, jen stará žena se špatným slovníkem. Ale její trpělivost prošla zkouškou, když se doslechla o Viole. Cořina praneteř nemohla pochopit, proč se její teta dál přátelila s ženou, která dokonce zvažovala, že se stane součástí Klanu. Copak nevěděla, co lidem dělali? Praneteř se podívala na Coru zklamanýma plačtivýma očima. z výrazu její tváře bylo cítit pohrdání. Copak netušila nic o jejich zbabělých zločinech? o tom, jak vraždili nevinné lidi? Ano, odpověděla Cora, ale Viola se k nim nakonec nepřipojila. Jen proto, že byla snob, opáčila praneteř. ne proto, že Klan je odporný. Byly to jiné časy, namítla Cora na obranu své staré přítelkyně, která byla v té době už dlouho mrtvá. (Rakovina. začala kouřit, když se to naučily její dcery.) uvědom si jejich počet, zkusila to Cora. ten deštivý den s Violou se odehrál v létě roku 1922, kdy měl Klan šest tisíc členů jen ve městě – a Wichita měla celkem asi osmdesát tisíc lidí. na tehdejší dobu to nebylo nic výjimečného. Klan sílil v mnoha městech, v mnoha státech. Byli ten15

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 16

Laura Moriarty

krát lidé zaostalejší? Horší? Snad, připustila Cora. Ale je pošetilé si myslet, že kdybys žila v té době, neprovinila by ses toutéž neznalostí a chápala bys to jinak. Sama Cora unikla téhle konkrétní hlouposti díky zvláštní okolnosti. Jiné pochybné názory zastávala mnohem déle. Dnes je kolem spousta špatností, prohlásila praneteř, a já poznám, které to jsou. Jistě, přisvědčila Cora, a já jsem proto na tebe hrdá. Ale možná je jich víc a ty je vůbec netušíš. Chápeš, co říkám, zlato? Pro někoho, kdo vyrostl u dobytka, mu jeho pach připadá jako vzduch. nevíš, co si o tobě jednou bude myslet někdo mladý a jaký puch dýcháme, aniž bychom si toho vůbec všimli. Poslouchej mě, zlato, moc tě prosím. Jsem stará a tohle je něco, co jsem se naučila.

Když Cora Violu vysadila, vrátila se zpátky do centra a zaparkovala na Douglas Avenue, kousek od Alanovy kanceláře. nikdo se na ni nezadíval, když vystupovala z auta. Před dvěma lety se během každoroční Pšeničné slavnosti nejvíc mluvilo o Dámské jízdě. už tenkrát neměli organizátoři problém sehnat skoro dvacet žen, jež dychtily předvést své schopnosti za volantem různých aut. Cora jela pátá v řadě vozů a vedle ní hrdě seděl Alan. Do mohutných dveří jeho kanceláře se musela pořádně opřít, a když konečně povolily, viděla i cítila proč. Velké okno v přední místnosti bylo otevřené, aby dovnitř mohl proniknout deštěm ochlazený větřík, a obrovský elektrický větrák byl namířený přímo na ni. Po její levici psaly na stroji dvě dívky, které neznala. Alanova sekretářka stála za jiným stolem a oběma rukama otáčela klikou rotačního kopírovacího stroje. Když si Cory všimla, zarazila se. „Ach, paní Carlisleová! Ráda vás vidím!“ Cora vnímala, jak náhle psaní na stroji ustalo, obě písařky 16

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 17

GardedáMa

vzhlédly a prohlížely si ji. nepřekvapilo ji, že ji tak zkoumají. Její manžel byl pohledný muž. Cora se na dívky usmála. obě byly mladé, jedna pěkná. Žádná nepředstavovala sebemenší hrozbu. „Povím mu, že jste tady,“ řekla sekretářka. Přes šaty měla přetaženou zástěru s inkoustovými skvrnami. „ne, ne,“ zarazila ji Cora, když zavadila pohledem o hodinky. „Prosím, neobtěžujte ho. už je skoro pět. Já počkám.“ Jenže dveře kanceláře se otevřely. Alan vystrčil hlavu ven a usmál se. „Miláčku! zdálo se mi, že slyším tvůj hlas. to je milé překvapení!“ to už se k ní ale vydal. Byl na něj pěkný pohled. Vysoký, v trojdílném obleku elegantní, ruce napřažené k ní. Byl o dvanáct let starší než Cora, ale tmavě hnědé vlasy měl stále husté. Podívala se na písařky jen na tak dlouho, aby se ujistila, že má jejich plnou pozornost, jako by byla hrdinka němého filmu. Alan se sklonil a políbil ji na tvář. Byl malinko cítit doutníkem. zdálo se jí, že uslyšela vzdech. „Jsi mokrá,“ ozval se a dvěma prsty se dotkl okraje jejího klobouku. Mluvil lehce vyčítavým tónem. „Jen tak mrholí, ale může se znova rozpršet.“ Hovořila tiše. „Stavila jsem se, abych se zeptala, jestli nechceš odvézt domů. nechtěla jsem tě rušit.“ ujistil ji, že ho vůbec nevyrušuje. Představil ji písařkám, pochválil je za jejich zručnost, ale vzápětí ji jemně nasměroval do své kanceláře rukou položenou vzadu na jejím pasu. Byli tam nějací lidé, se kterými by ji rád seznámil, jak říkal, nějací noví klienti od ropné a plynové společnosti. Když vešla, tři muži už stáli. zdvořile je pozdravila a snažila se zapamatovat si jejich jména a tváře. Rádi ji poznali a jeden prohlásil, že její manžel jim o ní řekl jen to nejlepší. Cora předstírala překvapení a její úsměv byl tak nacvičený, že se zdál skutečný. 17

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 18

Laura Moriarty

nato odbila pátá, čas odejít. Alan si s muži potřásl rukou, nasadil si klobouk, ze stojanu vzal deštník a omluvil se žertem, že musí spěšně chytit spoj domů. Muži se usmáli na něj, pak na ni. někdo navrhl další setkání. Jeho žena zavolá Coře, aby se domluvily na nějakém příhodném večeru. „to by bylo báječné,“ odpověděla. Když vyšli ven, pršelo o dost víc. nabídl se, že přiveze auto k přednímu vchodu, ale ona trvala na tom, že postačí, když se s ní podělí o deštník. Společně utíkali k vozu, choulili se k sobě, hlavy skloněné. otevřel jí dveře a podal jí rámě, když nastupovala na sedadlo spolujezdce, a držel deštník nad její hlavou, dokud nebyla bezpečně uvnitř. V autě se k sobě dál chovali přátelsky, i když atmosféra mezi nimi byla vždycky jiná, pokud byli sami. Pověděla mu o knihovně a místnosti pro děti, on jí poblahopřál k dobrému skutku. Řekla, že ten den skoro nebyla doma. K večeři bude muset ohřát nějakou polévku, ale byla na trhu a mohla by udělat dobrý salát. Chleba mají. Lehká večeře mu bude vyhovovat, prohlásil. teď, když byli chlapci pryč, to bylo jiné, než když zasedali k velkému jídlu, přesto si na to budou muset zvyknout. Pokud se najedí rychle, mohli by potom zajít do kina, a uvidí, co dávají, navrhl. Cora souhlasila. ten nápad jí udělal radost. Její manžel byl jediný, o kterém věděla, že s ní chodí na cokoli, manžel, který vydržel celého Šejka, aniž by na Valentina obracel oči. V tom měla štěstí. Měla štěstí v mnoha ohledech. Přesto si odkašlala. „Alane, znáš Leonarda Brookse?“ Počkala, až kývne, i když odpověď znala. Alan znal všechny právníky ve městě. „no,“ začala, „jeho nejstarší dcera se dostala na taneční školu v new yorku. Spolu s manželkou by byli rádi, aby jí nějaká vdaná 18

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 19

GardedáMa

žena dělala gardedámu. Celý červenec a část srpna.“ na okamžik stiskla rty. „Asi pojedu.“ Podívala se na něj jen krátce, než se obrátila zpátky ke svému okénku, přesto viděla, jak ho to překvapilo. už byli blízko domova a projížděli ulicí lemovanou stromy kolem pěkných domů a zastřižených trávníků jejich sousedů. Po mnohém se jí bude stýskat, až bude pryč: po schůzích klubu a čajích s ostatními ženami, po letním pikniku v kopcích Flint Hills. nejspíš přijde o narození čtvrtého dítěte své přítelkyně, což byla smůla, protože se měla stát jeho kmotrou. Bude se jí stýskat po přátelích a pochopitelně i po Alanovi. I po těchhle známých ulicích. Ale její svět tu stále bude, až se vrátí, a tohle pro ni byla příležitost odjet. Alan mlčel, než zastavil před jejich domem. Když promluvil, hlas měl tichý a obezřetný. „Kdy ses rozhodla?“ „Dneska.“ Sundala si rukavici, špičkou prstu se dotkla skla a pomalu sjížděla po stružce, kterou po sobě zanechala jedna kapka. „neboj se, já se vrátím. Je to jen malé dobrodružství. Jako dvojčata, co odjela na farmu. Budu zpátky, než se vypraví do školy.“ Vzhlédla k domu. I v dešti byl krásný, i když pro ně moc velký. Byl to dům postavený – a koupený – pro velkou rodinu, ale tím, jak se věci vyvinuly, druhé patro nikdy neužívali na nic jiného než jako hernu a pak na ukládání věcí. Přesto ani teď, když se dvojčata odstěhovala, ho ona ani Alan nechtěli prodat. oba ho milovali. Měli rádi klidné okolí i to, jak dům se špičatou věžičkou kolem dokola obehnaný verandou majestátně hledí do ulice. Říkali si, že pro dvojčata bude příjemné vracet se domů na známé místo. nechali jejich pokoje tak, jak je opustili, postele ustlané, jejich staré knížky na poličkách, aby je to všechno zase lákalo domů na prázdniny a svátky. „Do new yorku?“ zeptal se Alan. 19

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:43 Stránka 20

Laura Moriarty

Přikývla. „nějaký konkrétní důvod, proč tam chceš jet?“ otočila se a podívala se na jeho laskavé oči a hladce vyholenou bradu s výraznou rýhou. Byla jen dívenka, když poprvé spatřila jeho obličej. Žili spolu už devatenáct let. on ten konkrétní důvod dobře znal. „Mohla bych trošku zapátrat,“ řekla. „Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“ „Ráno promluvím s Dellou, aby chodila dřív, nebo zůstávala déle. nebo obojí.“ usmála se. „Když nic jiného, aspoň přibereš. Je mnohem lepší kuchařka než já.“ „Coro.“ Potřásl hlavou. „Víš, že na tohle se neptám.“ odvrátila se od něj a položila ruku na dveře. Jejich rozhovor skončil. Rozhodla se, že pojede, a jak oba dobře věděli, nebylo k tomu co dodat.

gardedáma.qxp_Sestava 1 17.12.18 8:44 Stránka 376

GardedáMa Laura Moriarty z anglického originálu e chaperone, vydaného nakladatelstvím Riverhead Books v new yorku roku 2012, přeložila Petra Pachlová obálku zhotovila Lenka Gregorová Redigovala Lucie Krátká odpovědný redaktor Boris Hokr technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 376 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 366. publikaci. Sazba Spojené Grafické továrny, Dobříš tisk tBB a. s., Banská Bystrica Vydání první naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, nádražní 30, 150 00 Praha 5 zelená linka: 800 103 203 tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví booktook.cz a www.knizniklub.cz.