Vdovy 001-003.indd 3
27/11/18 12:10
WIDOWS
Text copyright © La Plante Global Limited, 2018 First published in the English Language as Widows in 1983 by Sphere. This edition originally published in the English Language as Widows by Zaffre, an imprint of Bonnier Zaffre, London All rights reserved Translation © David Petrů, 2018 Cover design by Bonnier Zaffre Art Department Cover photograph by Johnny Ring ISBN 978-80-7617-119-0
Vdovy.indd 4
5.12.2018 14:40:11
Pro Ann Mitchellovou, která byla a vždycky bude Dolly Rawlinsovou.
Vdovy.indd 5
5.12.2018 14:40:11
Prolog Londýn 1984
Plán přepadení byl bezchybný: u Harryho Rawlinse to jinak ani nešlo. Harry Rawlins se živil jako obchodník se starožitnostmi, specializoval se na drahá umělecká díla, stříbrné nádobí a šperky, byl velmi dobře finančně zajištěný a s manželkou Dolly tvořili úžasný pár. Měl však ještě druhou tvář. Coby ostřílený kriminálník, mimo jiné velmi schopný v praní peněz, si u svých mužů vysloužil hlubokou úctu a oddanost, ale byl to chladný, rafinovaný a smrtelně nebezpečný nepřítel. A ačkoli ho policie podezřívala z účasti na mnoha zločinech, Harry Rawlins v životě nestrávil ani den za mřížemi. Plán byl prostý a stejně jako všechno, co kdy Harry Rawlins řídil, pečlivě secvičený do těch nejmenších podrobností. Ve čtyřech, s kuklami na hlavách, se chystali v podjezdu pod londýnským Strandem přepadnout obrněnou dodávku. Jeden z členů gangu měl jet před dodávkou v pekařském rozvážkovém voze, na předem zvoleném místě dupnout na brzdu a zablokovat dodávce cestu. Jakmile zastaví, zbylí tři muži, kteří ji budou následovat ve Fordu Escort, zaujmou pozice. Jeden se zbraní v ruce zadrží dopravu vzadu, zatímco zbylí dva s pomocí gelignitu spojeného s rozbuškou odpálí zadní dveře dodávky. Řidič pekařského vozu se připojí k ostatním, naplní si batohy penězi, načež trojice ozbrojených lupičů uběhne padesát metrů na konec podjezdu, kde na ně bude čekat únikové vozidlo. Čtvrtý muž bude krýt jejich ústup a následně odveze rozvážkový vůz do smluveného úkrytu.
Vdovy.indd 7
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 8
Když pekařský vůz, obrněná dodávka a Ford Escort vjely do podjezdu pod Strandem, všechno běželo podle plánu. Lupiči, samí zkušení kriminálníci, byli připravení na další fázi. Jenže pak došlo k něčemu, co nikdo nečekal. Nedaleko za nimi se vynořila policejní hlídka a rovněž si to namířila do podjezdu. Policisté pronásledovali dva mladé zloděje aut v kradeném voze. Sotva řidič Fordu Escort uslyšel houkání sirény, vyplašeně se otočil – a přesně v tom zlomku vteřiny řidič pekařského vozu vpředu, který se dosud držel plánu, dupl na brzdu, čímž přinutil stejně prudce zastavit i obrněnou dodávku. Ve chvíli, kdy se řidič Fordu Escort otočil zpátky, bylo už pozdě. Napálil to zezadu do dodávky a ti dva zloději v kradeném autě to zase napálili do něj. Oba takřka současné nárazy způsobily, že to lupiče na sedadle spolujezdce vymrštilo kupředu. Gelignit mu vyletěl z ruky a narazil do palubní desky, což způsobilo explozi a vnitřek auta rázem pohltily plameny. Trojice ozbrojených mužů zůstala uvězněná ve vlastním voze; plameny a kouř jim znemožňovaly vyrazit dveře na místě řidiče. Nikdo se k nim nemohl dostat, nikdo jim nemohl pomoci, ale všichni slyšeli jejich křik, dokud nakonec nevybuchla nádrž s benzinem a neroztrhala, co z Fordu Escort ještě zbývalo. V následném děsivém zmatku si nikdo nevšímal řidiče pekařského vozu. Ten pár vteřin nevěřícně přihlížel, potom se vrátil za volant a zmizel z podjezdu. * * * Všechna tři ohořelá těla z Fordu Escort byla převezena do westminsterské márnice. O dva dny později dokončil soudní patolog jejich ohledání a oficiálně stanovil jejich totožnost. Šlo o Harryho Rawlinse, Joea Pirelliho a Terryho Millera.
Vdovy.indd 8
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 9
Harry Rawlins coby řidič dostal při explozi gelignitu plný zásah. Horní část jeho trupu byla vysloveně roztrhaná na kusy, lebka poškozená do té míry, že nebylo možné rekonstruovat její podobu, a obě nohy zuhelnatělé až na kost. Na zápěstí ohořelé a zohavené levé ruky měl však stále zlaté rolexky s nyní téměř nečitelným věnováním: Harrymu, s láskou Dolly – 12/2/62. Přestože policisté od samého začátku předpokládali, že druhé tělo patřilo Joeovi Pirellimu, obličej byl z jedné strany příliš spálený na to, aby si mohli být stoprocentně jistí. Joe Pirelli sice měl záznam v trestním rejstříku, jenže mu nemohli sejmout otisky prstů, protože ani jedna ruka nezůstala nepoškozená. Nakonec museli přivolat soudního odontologa a stanovit totožnost zemřelého nade vši důvodnou pochybnost podle zubní karty. Totožnost třikrát trestaného Terryho Millera určili podle částečných otisků palce a ukazováku ze zbytků ohořelé levé ruky. Všichni tři muži byli ženatí. Ze všech tří manželek se staly vdovy.
Vdovy.indd 9
5.12.2018 14:40:11
KAPITOLA 1 Dolly Rawlinsová stála v kuchyni a žehlila límec a manžety košile, které předtím pečlivě naškrobila, přesně jak to měl Harry rád. Vedle ní stál koš na prádlo plný vyžehlených prostěradel a povlečení. U jejích nohou seděl se svěšenou hlavou Vlček, drobný bílý pudl, kterého Harry přinesl domů krátce poté, co Dolly porodila mrtvého chlapečka a jejich naděje na rodinu vzaly zasvé. Vlček byl neustále ve střehu, a kdykoli se Dolly hnula, ťapal za ní. Dolly prala, žehlila a utírala prach už od chvíle, kdy se vrátila z policejní stanice. Teď bylo po jedné hodině odpoledne. Dolly se občas zarazila a zůstala zírat do prázdna, jenže pak se v ní bolest začala hromadit a ona se znovu pustila do práce; dělala by cokoli, jen aby tu vnitřní bolest rozptýlila. Policisté jí nedovolili podívat se na Harryho tělo, protože prý bylo příliš těžce popálené, a ona v hloubi duše odmítala přijmout, co jí pověděli. Byla si jistá, že jí lhali. Harry určitě každou chvíli přijde domů. * * * Linda Pirelliová stála ve studené márnici jako zkamenělá, dlouhé černé vlasy jí rámovaly sinalý obličej. Přála si, aby tu s ní někdo byl, přála si spoustu věcí, ale ze všeho nejvíc, aby to celé byl jen zlý sen a ona se z něj co nejdřív probudila. „Podle záznamů na zubní kartě by tohle měl být váš manžel, paní Pirelliová. Jelikož jsme však nenašli všechny zuby, rádi bychom, abyste se podívala sama,“ pronesl zřízenec márnice. „Z téhle strany není obličej tolik popálený, takže pokud
Vdovy.indd 11
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 12
zůstanete tady, nemělo by to být tak hrozné. Jste připravená?“ Než Linda stačila odpovědět, stáhl bílé prostěradlo. Linda zalapala po dechu, přiložila si dlaň na ústa a ztuhla. Cítila, jak jí po vnitřní straně nohy stéká něco teplého. „Záchod, potřebuju na záchod…,“ zašeptala přiškrceně. „Je tohle váš manžel Joseph Pirelli?“ zeptala se policistka, která ji doprovázela. „Ano, ano, je. Už mě prosím vás odveďte,“ zaškemrala Linda. Policistka jí sevřela paži a ohleduplně ji vyvedla z márnice k toaletám na chodbě. * * * Audrey, matka Shirley Millerové, byla utahaná a otrávená. Znechuceně sklopila zrak ke svým starým neforemným vlněným šatům, ke svým holým nohám a kotníkovým botám. Vtom si všimla svého odrazu v okně kuchyně a neuniklo jí, že v oranžových vlasech prosvítají šedivé kořínky; bude se muset dát nabarvit, aby se zase cítila jako člověk. Zatímco zírala na svůj ztrhaný obraz v okně, slyšela, jak se její dcera nahoře může uvzlykat. Shirley ležela na posteli, oči zarudlé od pláče. Kdykoli si otřela slzy, hned se zase znovu rozbrečela a pořád dokola opakovala jeho jméno. „Terry… Terry… Terry…,“ kvílela a tiskla si na prsa manželovu zarámovanou fotografii. Do pokoje vtrhla Audrey s tácem, na němž nesla teplé mléko a tousty s máslem, ale Shirley nebyla schopná cokoli z toho pozřít; tak místo ní všechno spořádala Audrey. Při jídle si prohlížela tu nevelkou fotografii Terryho ve stříbrném rámečku, kterou Shirley svírala v ruce. Když Audrey dojedla, napřímila se vsedě na kraji postele
Vdovy.indd 12
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 13
a zadívala se na svoji krásnou dceru, pýchu svého života. Shirley byla opravdu nádherná, měla pěkně tvarovanou postavu a dlouhé vlnité blond vlasy, které jí spadaly pod ramena. Byla nesmírně roztomilá a důvěřivá a jen jedinkrát v životě se zachovala v rozporu s Audreyiným doporučením: když se vdala za Terryho Millera. Ona se z toho dostane, uklidňovala se v duchu Audrey. Časem z ní bude zase stará Shirley. Momentálně však bylo lepší nechat ji, ať se vybrečí. * * * Ve dvě odpoledne Dolly s vyžehleným prádlem v náruči zasmušile vystoupala po schodech svého dokonalého domova v městečku Potters Bar. Vlček ji ospale následoval. Obyčejně spával v obýváku na tlustém perském koberci před zdobným krbem. Na krbové římse stála výstavka fotografií mapující celý společný život Dolly a Harryho: od svatby na matrice v Chelsea, kde měla Dolly šaty od Chanelu a v ruce kytici bílých růží, přes líbánky v Paříži a pak všechna výročí, Vánoce a charitativní plesy. V zimě se drobný Vlček nechával hřát ohněm a v létě naopak chladit studeným průvanem, který do pokoje pronikal otevřenými posuvnými okny. Když však Harry odjel na služební cestu, chodil se Vlček schoulit k Dol ly na pohovku potaženou přepychovým červeným sametem se zlatými střapci. Dolly otevřela dveře do ložnice. Z lampičky na nočním stolku se rozlévala teplá záře po celém bezvadně uklizeném pokoji: ladící nařasené závěsy, potah na posteli i polštářky na něm byly úhledně srovnané; nic nenarušovalo celkový uhlazený dojem. Když Dolly uklidila vyžehlené prádlo, zajela rukou do kapsy zástěry a připálila si ten den už asi stou cigaretu. Sotva polkla kouř, ucítila, jak se jí v hrudi ztěžka nadmulo srdce.
Vdovy.indd 13
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 14
Sešla zpátky do přízemí, otevřela mahagonová dvířka skříňky se stereem, zapnula gramofon a zlehka položila jehlu na připravené elpíčko. Od návratu z policejní stanice si ho pouštěla pořád dokola: syté, hluboké tóny písně „Life Without Death“ v podání Kathleen Ferrierové ji uklidňovaly. Dolly seděla v obýváku a kouřila, Vlček ležel stočený do klubíčka vedle ní. Seděla tak až do večera. Nebrečela, nedokázala to – jako by z ní někdo vysál veškeré emoce. V myš lenkách se vracela k předvčerejšímu ránu, kdy jí Harry dal pusu na rozloučenou. Říkal, že odjíždí jen na pár dní, za nákupem nějakých starožitností. Od začátku se jí po něm stýskalo a včera večer chystala lasagne, aby je pro něj měla připravené na dnešní večeři – Harry je měl rád s křupavou sýrovou krustou –, když vtom se ozval zvonek od dveří. Otřela si ruce do utěrky a vykročila za Vlčkem, který už se s ňafáním vrhl k mahagonovým, kovem pobitým vstupním dveřím. Vstoupila za ním do předsíně a ztuhla. Za tabulemi barevného skla rozeznala dvě tmavé siluety. Zvonek se ozval znovu. Detektivové se jí legitimovali a zajímali se, jestli je manžel doma. Nebylo to poprvé, co k Rawlinsovým zavítali muži zákona, takže Dolly okamžitě zbystřila a vyhýbavě odpověděla, že Harry odjel na služební cestu. Potom ji vyzvali, ať se obuje a oblékne a doprovodí je na stanici, aby identifikovala cosi, co podle nich patří jejímu manželovi. Cestou policejním vozem z nich nic nedostala, odmítali na její otázky odpovídat, což ji vyplašilo. Co když Harryho zatkli? Rozhodla se, že dokud se nedozví víc, už se na nic ptát nebude. Na stanici ji vzali do studené, holé místnosti s umakartovým stolem a čtyřmi obdobnými židlemi. Doprovázela je uniformovaná policistka a jeden z detektivů podal Dolly igelitový pytlík, v němž byly zlaté rolexky s ciferníkem posázeným diamanty. Když se pokusila pytlík otevřít, detektiv jí ho vytrhl z ruky.
Vdovy.indd 14
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 15
„Nedotýkat se!“ štěkl. Natáhl si gumové rukavice, vyndal hodinky a otočil je ciferníkem dolů, aby byl vidět zašlý nápis. „Harrymu, s láskou Dolly – 12/2/62,“ zašeptala Dolly. Bůhvíjak se dokázala ovládnout. „Jsou mého muže,“ řekla. „Jsou Harryho.“ A její svět se zhroutil. „Sundali jsme je ze zápěstí mrtvého těla.“ Detektiv se odmlčel, aby sledoval její reakci. „Ze zuhelnatělého, mrtvého mužského těla.“ Dolly popadla hodinky a začala před detektivem couvat, dokud nenarazila zády do zdi. Policistka k ní přistoupila s nataženou rukou. „Je to důkaz!“ prohlásila. „Dejte mi je!“ Dolly se hodinek držela ze všech sil. V šoku ztratila veškeré zábrany. „Lžete!“ zaječela. „Není mrtvý. Není!“ Když jí Harryho drahocenné hodinky vypáčili z prstů, zasyčela: „Chci ho vidět. Musím ho vidět!“ Policistka už toho měla tak akorát dost. „Nic k vidění z něj nezůstalo,“ pronesla chladně. Cestou domů v policejním autě si Dolly v duchu opakovala, že to určitě nebyl Harry, přestože vnitřní hlas jí šeptal něco jiného… Ty hodinky mu dala k desátému výročí svatby. Políbil ji a slíbil, že je nikdy nesundá. Dělalo jí nesmírnou radost, jak se na ně díval: pokaždé natáhl ruku, otočil zápěstí a sledoval, jak se na diamantech zalesklo světlo. A skutečně je nikdy nesundával – dokonce ani v posteli. K následujícímu výročí mu koupila zlatý zapalovač Dunhill s vyrytými iniciálami jeho jména. Zasmál se a řekl, že ho, stejně jako ty hodinky, bude nosit pořád u sebe. A ona se teď má smířit s tím, že už nikdy nepřijde domů. * * *
Vdovy.indd 15
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 16
Celý Terryho pohřeb zařizovala Audrey. Šlo o poklidné ro dinné setkání, jen pár drinků u nich doma, nic zvláštního. Shirley byla pořád v takovém stavu, že ji Audrey sotva zvládla obléknout, takže nic náročnějšího stejně nepřipadalo v úvahu. Pomáhat se jí snažil Shirleyin punkerský bratr Greg, jenže byl příliš mladý a nezvládal sestřiny výlevy emocí. Když se Shirley pokusila vrhnout do hrobu na rakev, cítil se tak trapně, že se raději vzdálil a připojil se k úplně cizímu, zato mnohem důstojnějšímu smutečnímu obřadu. Náhrobní kámen zatím neobjednali, protože si Audrey nechtěla říkat o peníze, ale hodlala něco zařídit, jakmile se Shirley znovu postaví na nohy. Dělala si naděje, že se její dcera zase přihlásí do soutěže o královnu krásy; věřila, že by se díky svým půvabům mohla dostat až do finále Miss Anglie. Dokonce už ji sama přihlásila do Miss Paddingtonu… až se Shirley dosyta vybrečí, přivede na to řeč. * * * Linda stála v nacpaném obýváku obecního bytu rodiny Pirelliových. Na pohřeb a smuteční hostinu byli sezváni všichni Joeovi příbuzní a ti teď, od hlavy až k patě v černém, s italskou výřečností naříkali a hořekovali. Její tchyně, Mama Pirelliová, strávila několik dní v kuchyni a připravovala pohoštění: těstoviny, pizzu, salámy, na stole bylo všechno, o co by hosté mohli stát. Linda byla sirotek, a tak sama neměla koho pozvat. Její přátelé, kluci z herny, kde pracovala, Joea pořádně neznali, takže se teď opíjela docela o samotě. Neuniklo jí, že si ji hosté prohlížejí a vrtí hlavou nad jejími sytě červenými šaty. Bylo jí to fuk. Najednou její pozornost upoutala žena na opačném konci pokoje, za tím mořem uslzených tváří. Linda v ní poznala tu
Vdovy.indd 16
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 17
blonďatou rajdu, kterou s Joem viděla před pár týdny. Vztekle si k plačící ženě začala razit cestu mezi hosty. „Kdo tě sem sakra pozval?“ zaječela Linda. Však ona jí ukáže, zač je toho loket! Vychrstla na ni sklenku vína a byla by se do ní pustila, kdyby ji Joeův mladší bratr Gino včas neodtáhl. Gino vzlykající Lindu pevně sevřel, konejšivě jí začal šeptat něco do ucha a v opilosti jí položil ruku na pravé ňadro. * * * Dolly Rawlinsová, stravovaná žalem, téměř nejedla, skoro nic nevnímala, noc a den jí splývaly v jedno, ale nějak, čistě mechanicky, odsouhlasila, že svého manžela pohřbí. Seděla v obýváku, ve vkusných černých šatech a v černém klobouku s krátkým závojem. Pořád dokola si hladila černé kozinkové rukavice, přes jejichž hebkou kůži cítila zásnubní a snubní prsten. Vlček seděl na pohovce vedle ní a tiskl své teplé tělíčko k jejímu boku. Dokonce i v takový den působila Dolly nesmírně vyrovnaně; pískové vlasy měla bezvadně učesané, k tomu nenápadný mejkap a věcné vystupování. Nehodlala dovolit, aby s ní někdo sdílel její velmi osobní a soukromý zármutek. Stejně jí nikdo nemohl rozumět, a rozhodně netoužila po tom, aby kdokoli naznačoval, že je tomu naopak. * * * Dolly s Harrym měli jedinečný vztah. Seznámili se, když na trhu v Petticoat Lane prodávala ve stánku svého zesnulého otce, který obchodoval se starožitnostmi a veteší. K Harrymu ji nepřitahoval okázalý Jaguar E-type, pohledný obličej ani šarm, ačkoli jí nic z toho samozřejmě neuniklo. Ne, zaujalo ji na něm něco mnohem hlubšího.
Vdovy.indd 17
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 18
Když ji Harry s diamantovým prstenem požádal o ruku, dočista jí tím vyrazil dech. Své matce Iris tím vyrazil dech úplně stejně, i když ze značně odlišných důvodů. Nechtělo se jí věřit, že si její syn touží vzít dívku, v níž ona viděla obyčejnou couru, které jde jen o peníze. Iris svého syna vychovala sama, protože jeho otec si odpykával trest za ozbrojenou loupež a krátce po propuštění zemřel na rakovinu. Založila velmi úspěšné – a podle všeho legálně fungující – starožitnictví, zajistila Harrymu dobré vzdělání a postarala se o to, aby hodně cestoval a prohluboval si znalosti starožitného umění, stříbra a drahých kamenů. V době, kdy po ní podnik převzal, už Iris bojovala s artritidou a bolestivými migrénami a byla připravená odejít do důchodu. Usilovala o poslední věc: vidět své jediné dítě před oltářem s nějakou bohatou mladou ženou s konexemi a dobrým společenským postavením. A právě v této věci se Harry matce poprvé vzepřel. Dolly Harrymu nikdy neprozradila, že se jednou vypravila do onoho elegantního bytu v londýnské čtvrti St Johnʼs Wood, který slepě milující syn své matce koupil. Neměla v té době kdovíjak uhlazené vystupování, ale rozhodně nebyla ani ta nestoudná blondýna, za kterou ji Iris považovala. Byla přitažlivá, na ženu poměrně statná a s rukama, které poznaly tvrdou dřinu, ale zároveň zdrženlivá, tichá a s kouzlem ženskosti. Když se Iris vzpamatovala, nabídla jí čaj. „Ne, díky, paní Rawlinsová,“ odpověděla Dolly a Iris zamžikala nad jejím přízvukem z East Endu. „Jen jsem vám přišla sdělit, že Harryho miluju a že se vezmeme, ať se vám to líbí, nebo ne. To vaše věčné rozmlouvání a výhrůžky nás jenom sbližují, protože Harry mě miluje a potřebuje mě.“ Dolly se odmlčela, aby poskytla Iris příležitost reagovat – v nejrozumnějším případě se omluvit. Iris si ji místo toho prohlížela od hlavy k patě a ošklíbala se nad jejím obyčejným oblečením a nenápaditými nízkými botami.
Vdovy.indd 18
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 19
Dolly pokrčila rameny a pokračovala. „Můj táta obchodoval se starožitnostmi a znal se s vaším mužem, takže se na mě moc nevyvyšujte. Všichni vědí, že váš manžel prodával kradené zboží a odseděl si v Pentonvillu deset let za ozbrojenou loupež. Všichni vědí, že jste z výnosů financovala podnik, zatímco byl v base. A řekněme si to upřímně: měla jste set sakra velké štěstí, že vám to prošlo.“ Takhle s Iris ještě nikdy nikdo nemluvil. „Jsi těhotná?“ zeptala se, vyvedená z míry. Dolly si uhladila těsnou sukni. „Ne, paní Rawlinsová, ne jsem, ale rodinu chci, a jestli vy chcete být její součástí, měla byste si dát zámek na pusu. S Harrym se vezmeme, ať už s vaším svolením, nebo bez něj, a těmi výhrůžkami, že ho vyrazíte z podniku, škodíte jenom sama sobě.“ Dolly se obrátila k odchodu. „Ven trefím sama.“ „Jestli ti jde o peníze,“ ozvala se Iris, „vypíšu ti šek. Hned teď. Řekni si kolik.“ Dolly natáhla levou ruku s diamantovým zásnubním prstenem. „Na to, abyste mě uplatila, stejně nemáte, protože k tomu hle chci ještě jeden zlatý. Jde mi jenom o Harryho a postarám se, aby se mnou byl šťastný. Jak jsem řekla, jestli do naší rodiny budete patřit i vy, je jenom na vás.“ Dolly opět zamířila ke dveřím. Ale při Irisiných následujících slovech se ještě jednou zarazila. „Jestli chceš ve starožitnostech podnikat s Harrym, měla by ses zbavit toho přízvuku.“ „Mám to v plánu, paní Rawlinsová.“ Dolly se ohlédla přes rameno a upřeně se zadívala Iris do očí. „Stejně jako jste se ho zbavila vy.“ * * *
Vdovy.indd 19
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 20
Do místnosti náhle vrazil Eddie Rawlins s tvářemi zarudlými zimou a přerušil jí tok myšlenek. Dolly nemohla Harryho bratrance vystát. Byl sice jejímu manželovi podobný, ale zatímco Harry býval silný a svalnatý, Eddie působil jako jeho ochablejší verze. Promnul si ruce a kývl ke smutečnímu průvodu za oknem. „Dorazili všichni,“ oznámil nadšeně. „Parádní účast. Přijeli i Fisherovi, a vůbec nemluvím o policajtech, co všechno sledujou z auťáku o kus dál v ulici. Na konec průvodu se ani nedá dohlídnout, je tam minimálně padesát aut!“ Dolly si skousla ret. Sama si to takhle nepřála, ale Iris trvala na tom, že to tak musí být: Harry byl důležitý člověk a zaslouží si pohřeb ve velkém stylu. Dolly chápala, že to i pro tchyni musí být strašná rána, a tak jí vyhověla. Věděla, že se za to nikdy nedočká vděku, ale nepochybně si tím dlouhodobě ušetří spoustu stresu. Zvedla svoji černou koženou kabelku, vstala, uhladila si sukni a cestou ven se na chodbě podívala do zrcadla. Těsně přede dveřmi ji zarazil Eddie a vytáhl z kapsy jakýsi hnědý balíček. Naklonil se k ní, a přestože byli sami, promluvil tlumeným hlasem. „Tohle je pro tebe, Dolly. Vím, že teď není zrovna nejvhodnější chvíle, ale čmuchají kolem mě poldové a Harry mě poprosil, abych ti to dal, kdyby se mu něco stalo.“ Dolly zírala na balíček. Eddie si přešlápl a naklonil se ještě blíž. „Myslím, že jsou to klíče k jeho skrýši,“ řekl. Dolly si balíček strčila do kabelky a vyšla za Eddiem ven. Pořád nemohla uvěřit tomu, že za chvíli Harryho pohřbí. Nejradši by si lehla a vypustila duši. Při životě ji udržoval prakticky jen Vlček. Sousedé postávali před domy a Dolly cestou přes zahrádku cítila, že ji všichni sledují. Po ulici se táhla nekonečná
Vdovy.indd 20
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 21
řada aut, která trpělivě čekala, až se rozjede pohřební vůz obtížený věnci a kyticemi. Dolly v životě neviděla tolik srdcí a křížů; k řadě černých aut vytvářely ty ostrůvky barvy výrazný kontrast. Eddie dovedl Dolly k zadním dveřím mercedesu s tmavými okny. Když sklonila hlavu, aby nastoupila, zahlédla v rolls-royci za mercedesem svoji tchyni. Iris nehlasně naznačila jediné slovo: „Děvko.“ Dolly ji ignorovala, jako ostatně v průběhu celého svého manželství. Jakmile se usadila, kývla na Eddieho, ať následuje pomalu jedoucí pohřební vůz. Eddie ve zpětném zrcátku viděl, jak se jí po sinalých tvářích rozkutálely slzy. Vůbec se je nesnažila otřít a přiškrceným hlasem ze sebe vypravila: „Řekl jsi jim, doufám, že po pohřbu doma nic nechystám… nic. Čím dřív to budeme mít za sebou, tím líp.“ „Jo, řekl,“ přisvědčil opatrně Eddie. „Ale mám dojem, že Iris pozvala pár lidí k sobě. Mě pozvala taky a povídala, že všechno platí ona.“ Dolly zavřela oči a potřásla hlavou. Iris nebyla od odchodu do důchodu finančně soběstačná, takže to ve skutečnosti znamenalo, že všechno platí Harry. Nebo přesněji Dolly. Harry Rawlins byl pohřben tak, jak si to jeho matka představovala, obklopen stovkami lidí shromážděných na hřbitově a ještě větším množstvím květin kolem hrobu. Dolly stála po celou dobu obřadu o samotě a bez známky dojetí. Od hrobu odešla jako první a dotěrný, všetečný dav truchlících zvedal skloněné hlavy, aby ji vyprovodil pohledem. Mezi truchlícími byl také Arnie Fisher v tmavě modrém kašmírovém kabátu, dokonale padnoucím obleku a košili. Jakmile se Dollyino auto dalo do pohybu, kývl na mohutného muže medvědí postavy v zadní řadě. Boxer Davis si prorazil cestu dopředu. Jeho oblek byl naopak ošuntělý a prošoupaný, dokonce i košili měl špinavou a samý flek. V jeho
Vdovy.indd 21
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 22
širokém, tupém obličeji se zračilo dojetí z obřadu a hřbetem ruky si otíral rozpláclý nos, z něhož mu teklo kvůli rýmě. Arnie Fisher vrhl pohled za Dollyiným pomalu odjíždějícím mercedesem a kývl na Boxera, ať ho následuje. Boxer nejistě přešlápl na místě, zjevně trochu nesvůj. „Nemyslíte, že bych měl pár dní počkat, šéfe? Dyť ho sotva pohřbila.“ Arnie na Boxera několik vteřin upřeně hleděl, potom znovu kývl za mercedesem a odvrátil se. Tím byl rozhovor u konce. Kousek od Arnieho stál jeho mladší bratr Tony, který se tyčil nade všechny ostatní a zastiňoval dokonce i Boxera. Studené sluneční paprsky se odrážely od diamantu v jeho pravém uchu, s nímž si pohrával v prstech, zatímco se bavil s několika přáteli. Dospěl k pointě vtipu, který právě vyprávěl, a ostatní vybuchli smíchy. Na rozdíl od svého bratra byl Tony pohledný chlap; vlastně měli s Arniem jediný společný rys: ocelově modré, ledové oči. Arnie byl krátkozraký, proto nosil brýle bez obrouček – z těch bezcitných, chladných očí však vyzařovalo cosi, co bylo oběma bratrům společné. Boxer pohlédl z Tonyho zpátky na Arnieho a poslušně vykročil mezi rozcházejícími se smutečními hosty, aby Dolly následoval do jejího velkého, prázdného domu, v němž byli spolu s Harrym tak dlouho šťastní. Kus stranou hlavního davu se o náhrobek opíral detektiv seržant Fuller a ukládal si do paměti všechny obličeje, které tu viděl. No potěš, běželo mu hlavou, to je skoro totéž, jako kdybych si ve Scotland Yardu prohlížel album s policejními portréty. Byla to hotová přehlídka kriminálníků – veteránů i zelenáčů. Fuller byl přičinlivý mladý policista a dychtil udělat dojem na nadřízené, ale své dnešní poslání považoval za hledání jehly v kupce sena a štvalo ho, že tu musí marnit čas. Jeho šéf, detektiv inspektor George Resnick, byl dopadením
Vdovy.indd 22
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 23
Harryho Rawlinse posedlý snad už v dobách, kdy Fuller ještě ani nebyl na světě. „Na něco byste tam mohli kápnout,“ vyštěkl Resnick ráno na Fullera a na detektiva strážníka Andrewse. „Na ten hřbitov se dneska sjede celá londýnská galerka – jedni proto, aby se s Rawlinsem rozloučili, a další zase proto, aby se ubezpečili, že už se ze záhrobí nevrátí. Takže byste tam na něco mohli kápnout. A já o to nechci přijít.“ Inspektor Resnick byl dlouhá léta přesvědčený, že Harry Rawlins řídí bandu, která provedla tři ozbrojená přepadení obrněných dodávek. Jeho snaha Rawlinse usvědčit přerostla v hotovou posedlost – a Rawlinse značně dráždila. Nakonec se Rawlins odhodlal k činu. Objevila se fotografie, na níž Resnick přijímal obálku od známého zločince, a když se dostala k reportérovi bulvárního plátku News of the World, začali Resnicka vyšetřovat kvůli korupci. Trvalo celé měsíce, než se mu podařilo prokázat nevinu, a když se vrátil do práce, už si nesl stigma, které zničilo veškeré jeho naděje na povýšení. Vědomí nenapravitelně poškozené kariéry přiživovalo Resnickovu narůstající nenávist k Rawlinsovi a inspektor přísahal, že jednou, i kdyby to mělo trvat roky, dostane Har ryho Rawlinse za mříže. Smrt ho nakonec předběhla, ale jeho posedlost jako by trvala až za hrob. Fullerovi byl Resnick ukradený, protože dobře věděl, že on sám je ukradený Resnickovi – ten se nestaral o nikoho a o nic jiného než o dopadení toho svého Harryho Rawlinse. Oba však zajímalo, co mají za lubem a s kým se stýkají bratři Fisherovi, a tak je Fuller sledoval jako ostříž. Rád by se v práci vyšvihl o něco výš a Fisherovi byli u všech policajtů na seznamu „nejžádanějších“ zločinců už od dob, kdy on sám poprvé oblékl uniformu. Teď po smrti Harryho Rawlinse by jejich zatčení znamenalo úlovek století! Fuller se pomalu vydal za truchlícími a šoural se mezi náhrobky k východu. Už se chystal nasednout do policejního
Vdovy.indd 23
5.12.2018 14:40:11
vdovy | 24
vozu, když si všiml, že má zablácené sváteční boty, a tak si je podrážděně otřel na okraji trávníku. Strážník Andrews se na něj culil za volantem. Fuller v moc dobré náladě nebyl, protože měl zablácený i lem svých nejlepších kalhot. Otevřel dveře a ztěžka dosedl na sedačku. Vytáhl čistý, bílý, bezvadně vyžehlený a složený kapesník, plivl na něj a otřel si bláto z pravé nohavice. „Viděls něco, co by stálo za řeč?“ nadhodil Andrews. Celou uplynulou hodinu sledoval, jak otřesně znuděně se Fuller tváří. „Jestli si ten vůl Resnick touží zničit kariéru, je mi to u prdele, ale mně ji ničit nebude,“ odsekl Fuller. „Vzpomínám, jak o něm psali v News of the World.“ Andrews byl největší drbna na stanici. Myslel si, že tím dělá dojem na policajtky. „Suspendovali ho kvůli podezření z braní úplatků. Měli ho za křiváka, co se nechává podmazat.“ „A co mně je po tom?“ odsekl Fuller. Přibouchl dveře a kývl hlavou, ať Andrews jede. „Přitom dostal od komisaře dvě pochvaly za statečnost, a to ještě nebyl ani seržant,“ podotkl Andrews, zatímco zařazoval rychlost. „Byl to polda jak z učebnice.“ „No, tak teď už není!“ Všichni věděli, že Resnickovy šance na povýšení jsou nadobro v tahu – o postavení inspektora nepřišel jen o vlásek, a kdykoli se jeho jméno objevilo v návrhu na povýšení, někdo tu starou špínu vytáhl, a bylo po diskuzi. Teprve nedávno přemluvil vrchní inspektor Saunders velitele kriminálního oddělení, ať Resnicka znovu zapojí do akce, a velitel mu neochotně přidělil malý tým k vyšetřování starých případů. „Jakmile s tímhle permanentně hulícím dinosaurem začneš spolupracovat, budou tě lidi považovat taky za magora, stejně jako jeho. A to já si nenechám líbit, Andrewsi, na to vem jed.“
Vdovy.indd 24
5.12.2018 14:40:11
lynda la plante | 25
Fuller otevřel svůj nerozlučný zápisník a zahleděl se na seznam jmen, který si během pohřbu sepsal. „Jestli se Resnick chce honit za nebožtíkem, je to cvok. My se radši soustředíme na ty, co jsou pořád naživu.“ Když se auto rozjelo, Fuller se otočil a zadíval se na dav lidí čekajících na parkovišti. Pátral po Arniem Fisherovi, ale ten už byl pryč. Fuller se zamračil a poplácal zápisník. „Pojeďme si omrknout kvartýr Rawlinsovy matky, ať víme, kdo dorazil na hostinu složit tomu parchantovi poslední poklonu.“
Vdovy.indd 25
5.12.2018 14:40:11
Lynda La Plante
VDOVY Z anglického originálu Widows, vydaného nakladatelstvím Zaffre v Londýně roku 2018, přeložil David Petrů Původní obálku upravila Lenka Gregorová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 432 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 350. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.
Vdovy.indd 431
5.12.2018 14:40:23