KARLÍK
A VELKÝ SKLENĚNÝ V Ý TAH
Illustrated by Quentin Blake Ilustroval Quentin Blake
PUFFIN
Karlik a velky skleneny vytah.indd 3
18.7.2019 16:24:27
Přeložil David Petrů Verše přeložil Robin Král CHARLIE AND THE GREAT GLASS ELEVATOR © Roald Dahl Story Company, 1972, 2019 ROALD DAHL is a registered trademark of The Roald Dahl Story Company Ltd. Illustrations copyright © Quentin Blake, 1995, 2019 Translation © David Petrů, Robin Král, 2019 ISBN 978-80-7617-349-1
Karlik a velky skleneny vytah.indd 4
18.7.2019 16:24:27
Mým dcerám Tesse, Ophelii a Lucy a mému kmotřenci Edmundu Pollingerovi
Karlik a velky skleneny vytah.indd 5
18.7.2019 16:24:27
INTRODUCING . . . SEZNAMTE SE… Dědeček Grandpa Joe Pepa
Karlík Charlie Bucket
Willy Mr Willy Wonka Wonka
Mr Mrs Panand a paní Bucket Bucketovi
Slečna Miss Tibbs Tibbsová
Lancelot R. Lancelot Gilligrass Gilligrass (prezident (The US President) USA)
Karlik a velky skleneny vytah.indd 7
18.7.2019 16:24:27
1
Pan Wonka míří příliš vysoko Když jsme se s Karlíkem viděli naposledy, vznášel se právě ve velkém skleněném výtahu vysoko nad městem. Pan Wonka mu před chvílí pověděl, že mu daruje svoji obrovskou a úžasnou továrnu na čokoládu, a náš malý hrdina se teď vítězoslavně vracel s celou rodinou, aby továrnu převzal. Ve výtahu byli (čistě pro připomenutí): Karlík Bucket, náš hrdina. Pan Willy Wonka, neobyčejný výrobce čokolády. Pan a paní Bucketovi, Karlíkovi rodiče. Dědeček Pepa a babička Pepička, rodiče pa na Bucketa. Dědeček Jiří a babička Jiřinka, rodiče paní Bucketové. Babička Pepička, babička Jiřinka a dědeček Jiří ještě leželi v posteli, kterou do výtahu těsně 9
Karlik a velky skleneny vytah.indd 9
18.7.2019 16:24:27
před startem společnými silami nastrkali pan Wonka s Karlíkem a dědečkem Pepou. Dědeček Pepa, jak si jistě vzpomínáte, z postele vstal už ráno, aby Karlíka doprovázel po továrně na čokoládu. Velký skleněný výtah se teď poklidně vznášel asi tisíc metrů nad zemí. Obloha byla blankytně modrá. Všichni v kabině se tetelili vzrušením při představě, že budou žít ve slavné továrně pana Wonky. Dědeček Pepa si prozpěvoval. Karlík poskakoval na místě.
Pan a paní Bucketovi se poprvé po mnoha letech usmívali a všichni tři staroušci v posteli se na sebe culili růžovými bezzubými dásněmi. „Co u všech všudy drží tuhle potřeštěnou krabici ve vzduchu?“ zaskřehotala babička Pepička. „Vážená paní,“ promluvil pan Wonka, „není to žádná potřeštěná krabice. Je to výtah. Ale 10
Karlik a velky skleneny vytah.indd 10
18.7.2019 16:24:27
ne obyčejný výtah, jaké jezdí nahoru a dolů v budovách. Je to VELKÝ SKLENĚNÝ VÝTAH a vyletěl s námi až do nebe.“ „A co ho drží ve vzduchu?“ zopakovala babička Pepička. „Mrakodrápy,“ odpověděl pan Wonka. „No to jsou mi věci, já se nestačím divit,“ podotkla babička Pepička. „Milá dámo,“ opáčil pan Wonka, „ještě nevíte, jak to tady chodí. Až s námi nějakou dobu pobudete, nebudete se divit vůbec ničemu.“ „A tyhle mrakodrápy,“ pokračovala babička Pepička, „ty se asi mají zadrápnout za mraky, je to tak?“ „Ano,“ potvrdil pan Wonka. „Ale co když na nebi žádné mraky nejsou, jako zrovna dneska?“ zajímala se babička Pepička. „Já den ze dne čím dál tím hůř slyším,“ poznamenal pan Wonka. „Až se vrátíme, připomeňte mi prosím, ať se hned objednám k ušaři.“ 11
Karlik a velky skleneny vytah.indd 11
18.7.2019 16:24:27
„Karlíku,“ obrátila se babička Pepička ke svému vnukovi, „ten pán mi připadá nanejvýš podezřelý.“ „Mně taky,“ přidala se babička Jiřinka. „Vymýšlí si nesmysly.“ Karlík se naklonil nad postel a pošeptal oběma stařenkám: „Hlavně nám to prosím celé nepokazte. Pan Wonka je báječný člověk. Je to můj kamarád. Mám ho rád.“ „Karlík má pravdu,“ špitl dědeček Pepa, který se k nim mezitím připojil. „A teď už tiše, Pepi, a nedělej potíže.“ „Musíme si pospíšit!“ oznámil pan Wonka. „Máme tolik času a tak málo práce! Ne! Moment! Beru zpět! Mělo to být obráceně! Děkuji! A teď honem zpátky do továrny!“ zavelel, krátce tleskl a poskočil na místě. „Hurá nazpátek! Ale abychom mohli dolů, musíme nejdřív nahoru. Musíme co nejvýš!“ „Já vám to říkala,“ ozvala se babička Pepička. „Tomu chlapovi přeskočilo!“ „Tiše, Pepi,“ sykl dědeček Pepa. „Pan Wonka moc dobře ví, co dělá.“ „Straší mu ve věži!“ přidala se babička Jiřinka. „Potřebujeme stoupat!“ pokračoval pan Wonka. „Potřebujeme se dostat nesmírně vysoko! Držte si klobouky!“ Stiskl hnědý knoflík. Výtah se otřásl a pak s děsivým svistem vystřelil kolmo vzhůru jako raketa. Každý se honem pevně 12
Karlik a velky skleneny vytah.indd 12
18.7.2019 16:24:27
chytil někoho jiného, a jak veliký stroj nabíral rychlost, děsivé svištění větru venku postupně sílilo a bylo čím dál tím pronikavější, až přešlo v tak hlasitý jekot, že každý, kdo chtěl něco říct, musel křičet z plných plic, aby ho vůbec bylo slyšet. „Stop!“ zakřičela babička Pepička. „Pepo, ať ten člověk zastaví! Já si chci vystoupit!“ „Zachraň nás!“ volala babička Jiřinka. „Dolů!“ skučel dědeček Jiří. „Ne, ne!“ okřikl je pan Wonka. „Musíme ještě výš!“ „Ale proč?“ ptali se všichni sborem. „Proč nahoru, a ne dolů?“ „Protože z čím větší výšky se rozletíme dolů, tím větší rychlostí dole narazíme,“ odpověděl pan Wonka. „A abychom narazili pořádně, potřebujeme svištět jako namydlený blesk.“ „Do čeho narazíme?“ vyjekli ostatní. „Přece do továrny, do čeho jiného?“ opáčil pan Wonka. „Vy jste dočista zešílel,“ vykřikla babička Pepička. „Vždyť se rozbijeme nacimprcampr!“ „Zůstane po nás jen mastný flek!“ skučela babička Jiřinka. „Nezbývá nám než to risknout,“ prohlásil pan Wonka. „Děláte si legraci,“ obrátila se k němu babička Pepička. „Viďte, že si děláte legraci?“ 13
Karlik a velky skleneny vytah.indd 13
18.7.2019 16:24:27
„Vážená dámo,“ odvětil pan Wonka, „já si nikdy nedělám legraci.“ „Prokristapána!“ zvolala babička Jiřinka. „Je s námi všemi amen!“ „Pravděpodobně ano,“ přikývl pan Wonka. Babička Pepička zaječela a zmizela pod dekou. Babička Jiřinka sevřela dědečka Jiřího takovou silou, že ho div nerozmáčkla. Pan a paní Bucketovi se objímali vestoje, oněmělí hrůzou. Jen Karlík a dědeček Pepa jakž takž zachovávali klid. Přece jen už s panem Wonkou leccos zažili, takže byli na jeho překvapení zvyklí. Ale jak se velký výtah hnal pořád vzhůru a postupně se vzdaloval od Země, probudila se i v Karlíkovi jiskřička nervozity. „Pane Wonko!“ zavolal přes ten hluk. „Já přece jen pořád nechápu, proč se dolů potřebujeme přihnat tak obrovitou rychlostí.“ „Milý chlapče,“ odpověděl pan Wonka, „pokud neudeříme obrovitou silou, nepodaří se nám prorazit díru ve střeše továrny. Udělat díru do takhle bytelné střechy není jen tak.“ „Ale vždyť už v ní jedna díra je,“ namítl Karlík. „Udělali jsme ji, když jsme vyletěli ven.“ „Tak uděláme ještě druhou,“ prohlásil pan Wonka. „Dvě díry jsou lepší než jedna. To ti poví každá myš.“ Velký skleněný výtah stoupal výš a výš, až pod sebou viděli zemské pevniny a oceány 14
Karlik a velky skleneny vytah.indd 14
18.7.2019 16:24:27
Karlik a velky skleneny vytah.indd 15
18.7.2019 16:24:27
rozprostřené jako mapu. Bylo to všechno ohromně krásné, jenže když na to člověk kouká skrz skleněnou podlahu, snadno mu z toho běhá mráz po zádech. Teď už se začínal bát i Karlík. Pevně se držel za ruku dědečka Pepy a nervózně k němu zvedl hlavu. „Dědo, já mám strach,“ řekl. Dědeček Pepa položil Karlíkovi ruku kolem ramen a přitáhl si ho blíž. „Já taky, Karlíku,“ přiznal. „Pane Wonko!“ zavolal Karlík. „Nemyslíte, že už jsme dost vysoko?“ „Skoro,“ odpověděl pan Wonka. „Ale ne úplně. A teď na mě prosím nemluv. Neruš mě. V téhle fázi se musím bedlivě soustředit. Všechno je třeba načasovat s přesností na zlomek vteřiny, chlapče. Vidíš tenhle zelený knoflík? Musím ho stisknout přesně v tu pravou chvíli. Když se jen o půl vteřiny opozdím, vyletíme příliš vysoko!“ „A co se stane, když vyletíme příliš vysoko?“ zajímal se dědeček Pepa. „Přestaňte už prosím mluvit, ať se můžu soustředit!“ okřikl ho pan Wonka. V tom okamžiku vystrčila zpod peřiny hlavu babička Pepička a vykoukla přes okraj postele. Skleněnou podlahou viděla bezmála tři sta kilometrů pod sebou celý severoamerický kontinent, který z téhle výšky nevypadal o nic větší než tabulka čokolády. „Někdo toho šílence musí 16
Karlik a velky skleneny vytah.indd 16
18.7.2019 16:24:27
zastavit!“ zaskřehotala, natáhla starou, vrásčitou ruku, popadla pana Wonku za šosy a strhla ho na postel. „Ne, ne!“ křičel pan Wonka a snažil se vyprostit. „Pusťte mě! Mám tu práci! Nerušte pilota!“ „Jste blázen!“ ječela babička Pepička a třásla panem Wonkou tak, že se jeho hlava proměnila v rozmazanou šmouhu. „Okamžitě nás odvezte zpátky domů!“ „Pusťte mě!“ křičel pan Wonka. „Musím zmáčknout ten knoflík, jinak vyletíme příliš vysoko! 17
Karlik a velky skleneny vytah.indd 17
18.7.2019 16:24:27
Pusťte mě! Pusťte mě!“ Ale babička Pepička ho držela dál. „Karlíku!“ zavolal pan Wonka. „Zmáčkni ten knoflík! Ten zelený! Honem, honem, honem!“ Karlík se vrhl přes kabinu a vrazil palcem do zeleného knoflíku. Sotva to udělal, výtah hlasitě zasténal, převalil se na bok a to ohlušující svištění rázem ustalo. Rozhostilo se strašidelné ticho. „Pozdě!“ zvolal pan Wonka. „Saprlote, teď jsme v loji!“ Při jeho slovech se postel, na které leželi tři staříci a on sám, zlehka odpoutala od podlahy a zůstala viset ve vzduchu. Karlík, dědeček Pepa a pan Bucket s paní Bucketovou se také vznesli, takže rázem všichni včetně postele poletovali po kabině velkého skleněného výtahu jako balonky. „Podívejte, co jste natropili!“ zlobil se pan Wonka zavěšený ve vzduchu. „Co se stalo?“ vyjekla babička Pepička. Vylétla mezitím z postele a teď se v noční košili vznášela pod stropem. „Vystoupali jsme moc vysoko?“ zeptal se Karlík. „Moc vysoko?“ zopakoval pan Wonka. „Pochopitelně že jsme moc vysoko. Víte, kam jsme se dostali, přátelé? Dostali jsme se na oběžnou dráhu!“ Ostatní vydechli, zalapali po dechu a vytřeš18
Karlik a velky skleneny vytah.indd 18
18.7.2019 16:24:27
tili oči. Byli tak ohromení, že se nezmohli na slovo. „Uháníme teď kolem Země rychlostí dvacet sedm tisíc kilometrů v hodině,“ sdělil jim pan Wonka. „Jak se vám to líbí?“ „Nemůžu dýchat!“ vypravila ze sebe babička Jiřinka. „Nemůžu popadnout dech!“ „Samozřejmě že nemůžete,“ opáčil pan Wonka, „v téhle výšce není vzduch.“ Nemotorně proplaval pod stropem k tlačítku označenému KYSLÍK a zmáčkl ho. „Teď by to mělo být lepší,“ řekl. „Klidně dýchejte.“ „Připadám si hrozně divně,“ poznamenal Karlík, který se vznášel uprostřed kabiny. „Jako mýdlová bublina.“ „Je to paráda,“ přidal se dědeček Pepa. „Mám pocit, jako bych vůbec nic nevážil.“ „Taky že ne,“ přisvědčil pan Wonka. „Nikdo z nás nic neváží – ani půl kila.“ „Žvásty!“ rozdurdila se babička Jiřinka. „Já vážím přesně šedesát dva kilo.“ „Kdepak, teď už ne,“ opravil ji pan Wonka. „Teď jste dočista bez tíže.“ Tři staříci, dědeček Jiří, babička Jiřinka a babička Pepička, se zoufale snažili vrátit do postele, ale marně. Postel plula ve vzduchu. Oni samozřejmě pluli ve vzduchu také, a kdykoli se dostali nad postel a pokusili se do ní ulehnout, znovu se sami od sebe vznesli vzhůru. Karlík 19
Karlik a velky skleneny vytah.indd 19
18.7.2019 16:24:28
a dědeček Pepa hýkali smíchy. „Co je tady k smíchu?“ obořila se na ně babička Pepička. „Konečně jsme vás dostali z postele,“ odpověděl dědeček Pepa. „Mlč a radši nám koukej pomoct zpátky!“ odsekla babička Pepička. „To můžete pustit z hlavy,“ ozval se pan Wonka. „Stejně se na posteli neudržíte. Radši si užívejte, že můžete lítat.“ „Ten člověk je šílenec!“ prohlásila babička Jiřinka. „Povídám, že si na něj musíme dávat pozor, nebo je s námi amen!“
20
Karlik a velky skleneny vytah.indd 20
18.7.2019 16:24:28
2
Vesmírný hotel USA Na oběžné dráze kolem Země se v tu chvíli samozřejmě nenacházel jen velký skleněný výtah pana Wonky. Přede dvěma dny sem Spojené státy americké úspěšně dopravily svůj první vesmírný hotel. Vypadal jako gigantický, přes tři sta metrů dlouhý doutník a nesl prosté jméno vesmírný hotel USA. Šlo o pravý div kosmického věku. Uvnitř se nacházel tenisový kurt, bazén, posilovna, herna pro děti a pět set luxusních pokojů, každý s vlastní koupelnou. Byl plně klimatizovaný. A vybavený strojem na gravitaci, aby se hosté uvnitř nevznášeli, ale mohli normálně chodit. Toto neobyčejné těleso nyní kroužilo kolem Země ve výšce tři sta osmdesát kilometrů. Hosty k němu měly dopravovat malé kabinky odlétající od pondělí do pátku v každou celou hodinu z kosmodromu na mysu Canaveral. Zatím však na palubě nikdo nebyl, dokonce ani 21
Karlik a velky skleneny vytah.indd 21
18.7.2019 16:24:28
jediný kosmonaut. Proč? Nikdo totiž nevěřil, že se tak obrovitou věc doopravdy podaří dopravit do vesmíru. Operace však proběhla úspěšně, a jakmile vesmírný hotel bezpečně zakotvil na oběžné dráze, začal dole ohromný shon, aby do něj co nejdříve vyslali nějaké hosty. Proslýchalo se, že mezi prvními, kdo se v hotelu ubytují, bude sám prezident Spojených států, a k němu se pochopitelně toužila připojit řada nejrůznějších osobností z celého světa. Do Bílého domu ve Washingtonu dorazily telegramem rezervace od několika králů a královen a texaský milionář Orson Cart, který chystal svatbu s hollywoodskou hvězdičkou Helenou Highwaterovou, nabízel, že za každý den v novomanželském apartmá zaplatí sto tisíc dolarů. Jenže než do hotelu mohli začít proudit hosté, musela se v něm nejdřív usadit spousta personálu, který by se o ty hosty staral, což vysvětluje, proč se v té chvíli na oběžné dráze kolem Země nacházel ještě jeden zajímavý předmět. Šlo o velký přepravní modul, který na palubě vezl veškeré zaměstnance vesmírného hotelu USA. Byli tu manažeři, jejich zástupci, recep ční, číšnice, poslíčci, pokojské, kuchaři a portý ři. Přepravní modul, v němž cestovali, řídili tři slavní kosmonauti, Shkubal, Shmitetz a Shlahoun, všichni pohlední, inteligentní a odvážní. 22
Karlik a velky skleneny vytah.indd 22
18.7.2019 16:24:28
„Přesně za hodinu,“ sděloval právě Shkubal pasažérům prostřednictvím palubního rozhlasu, „se připojíme k vesmírnému hotelu USA, který se na příštích deset let stane vaším šťastným domovem. Pokud se zadíváte dopředu, každým okamžikem už byste tu úchvatnou vesmírnou stanici měli spatřit. Aha! Něco tam vidím! To je určitě ona, přátelé! Něco tam vepředu rozhodně je!“ Shkubal, Shmitetz a Shlahoun, a s nimi i všichni manažeři, zástupci manažerů, recepční, číšnice, poslíčci, pokojské, kuchaři a portýři vzrušeně upřeli zrak do prostoru za okénky. Shkubal zažehl několik malých raketových motorů, aby modul letěl rychleji, a brzy tu věc, kterou před chvílí spatřil, začali dohánět. „No moment!“ zvolal Shlahoun. „Tohle přece není náš vesmírný hotel!“ „Šmankote!“ vyjekl Shmitetz. „Tak co to ve jménu krále Nabuchonodozora je?“ „Honem! Podejte mi dalekohled!“ vykřikl Shkubal. Potom jednou rukou dalekohled zaostřil a druhou přecvakl spínač pro spojení s pozemním řídicím střediskem. „Haló, Houstone!“ zavolal do mikrofonu. „Hlásím, že se nám tady nahoře dějí nějaké podivnosti! Něco letí před námi na oběžné dráze, ale vůbec to nevypadá jako vesmírná loď. Nikdy jsem nic takového neviděl!“ 23
Karlik a velky skleneny vytah.indd 23
18.7.2019 16:24:28
„Okamžitě nám to popište!“ přikázalo mu řídicí středisko v Houstonu. „Je to… je to celé ze skla, taková skleněná kostka, a uvnitř je spousta lidí! Všichni se tam vznášejí jako rybičky v akváriu!“ „Kolik kosmonautů je na palubě?“ „Žádný,“ odpověděl Shkubal. „Tohle rozhodně nemůžou být kosmonauti.“ „Proč si to myslíte?“ „Protože minimálně tři z nich jsou v nočních košilích!“ „Co to blábolíte, Shkubale?“ vyštěklo řídicí středisko. „Vzpamatujte se, člověče! Tohle je vážná věc!“ „Přísahám!“ zvolal Shkubal. „Tři z nich jsou v nočních košilích! Dvě nějaké babičky a jeden děda! Vidím je naprosto zřetelně! Vidím jim do obličeje! Propána, jsou starší než Metuzalém! Je jim minimálně devadesát!“ „Vy jste se pomátl, Shkubale!“ vykřiklo řídicí středisko. „Máte padáka! Dejte nám Shmitetze!“ „Tady Shmitetz,“ ozval se Shmitetz. „Dobře mě poslouchejte, Houstone. V tom podivném akvárku jsou tihle tři staříci v nočních košilích a pak je tam takový legrační chlapík s bradkou a s černým cylindrem, v sametovém švestkově fialovém fráčku a lahvově zelených kalhotách…“ „Dost!“ zaječelo řídicí středisko. 24
Karlik a velky skleneny vytah.indd 24
18.7.2019 16:24:28
„To není všechno,“ pokračoval Shmitetz. „Taky je tam asi tak desetiletý kluk…“ „To není žádný kluk, vy troubo!“ okřiklo ho řídicí středisko. „To je kosmonaut v převleku! Je to zakrslý kosmonaut převlečený za kluka! A ti staříci jsou taky kosmonauti! Všichni jsou v převleku!“ „Ale co jsou zač?“ divil se Shmitetz. „Jak to mám podle vás vědět?“ odseklo řídicí středisko. „Mají namířeno k našemu vesmírnému hotelu?“ „Ano, přesně tam mají namířeno!“ přisvědčil Shmitetz. „Vesmírný hotel vidím asi kilometr vepředu.“ „Chtějí ho vyhodit do povětří!“ zaječelo řídicí středisko. „To je zoufalá situace! To je…“ Vtom ho cosi uťalo a Shmitetz ve sluchátkách uslyšel docela jiný hlas. Hluboký a chraplavý.
Karlik a velky skleneny vytah.indd 25
18.7.2019 16:24:28
„Tímto přebírám velení,“ pronesl ten hluboký chraplavý hlas. „Jste tam, Shmitetzi?“ „Samozřejmě že jsem tady,“ potvrdil Shmitetz. „Ale jak se opovažujete nám do toho skákat? Nestrkejte nám sem rypák. Kdo vůbec jste?“ „Tady prezident Spojených států,“ odpověděl hlas. „Jo, a tady kačer Donald,“ opáčil Shmitetz. „Myslíte si, že vám na to naletím?“ „Nechte si ty žvásty, Shmitetzi,“ okřikl ho prezident. „Tohle je stav celonárodního ohrožení!“ „Propánajána!“ vydechl Shmitetz a obrátil se ke Shkubalovi se Shlahounem. „On je to vážně prezident. Je to sám prezident Gilligrass… Ehm, zdravíčko, pane prezidente. Jak se vám dnes daří?“ „Kolik lidí přesně je v té skleněné kabině?“ zachrčel prezident. „Osm,“ odpověděl Shmitetz. „Všichni se vznášejí.“ „Vznášejí?“ „Jsme tu mimo dosah gravitační síly, pane prezidente. Všechno se vznáší. I my bychom se vznášeli, kdybychom nebyli připásaní. To jste nevěděl?“ „Samozřejmě že jsem to věděl,“ odsekl prezident. „Co ještě mi o té skleněné kabině můžete říct?“ 26
Karlik a velky skleneny vytah.indd 26
18.7.2019 16:24:28
„Je v ní postel,“ poznamenal Shmitetz. „Velká manželská postel a ta se taky vznáší.“ „Postel!“ vyštěkl prezident. „Kdo kdy slyšel o posteli ve vesmírné lodi!“ „Přísahám, že je to postel,“ trval na svém Shmitetz. „Vám nejspíš přeskočilo, Shmitetzi,“ prohlásil prezident. „Šplouchá vám na maják! Dejte mi Shlahouna!“ „Tady Shlahoun, pane prezidente,“ ozval se Shlahoun, když převzal od Shmitetze mikro fon. „Je mi velkou ctí s vámi hovořit, pane prezidente.“ „To si strčte za klobouk!“ okřikl ho prezident. „Prostě mi popište, co vidíte.“ „Je to vážně postel, pane prezidente. Vidím ji dalekohledem. Je na ní matrace, prostěradlo a peřina…“ „To není postel, vy zabedněnče!“ zařval prezident. „Copak nechápete, že je to jenom trik? Ve skutečnosti je to bomba. Bomba zamaskovaná jako postel! Chtějí náš úžasný vesmírný hotel vyhodit do povětří!“ „Ale kdo, pane prezidente? Co jsou vůbec zač?“ „Nemluvte na mě pořád a nechte mě přemýšlet,“ okřikl ho prezident. Na chvíli zavládlo ticho. Shlahoun napjatě čekal. A s ním i Shmitetz a Shkubal. A s nimi 27
Karlik a velky skleneny vytah.indd 27
18.7.2019 16:24:28