Planeta Země je naším domovem a nám samým se zdá jako hodně velké místo k žití. Letět na opačnou stranu světa trvá celý den a obeplout zeměkouli dokonce mnoho týdnů. V rozlehlých prostorách vesmíru je však naše planeta jen malinkou tečkou. Vlastně by si mimozemšťané letící naší galaxií nepatrné Země zřejmě ani nevšimli.
Vesmír je všechno, co existuje – všechny hvězdy, planety, galaxie a prostor mezi nimi. Ve vesmíru jsou miliony skupin galaxií, vlastně se dá říct, že kamkoli se podíváme výkonným dalekohledem, tam je obloha plná galaxií. Vědci odhadují, že ve vesmíru může být zhruba 10 miliard bilionů hvězd – to je víc než počet zrnek písku na všech plážích Země.
Mléčná dráha je jednou z největších galaxií v seskupení přibližně 45 galaxií, známém jako Místní skupina galaxií. Většina galaxií skupiny nemá žádný určitý tvar a jsou mnohem menší než Mléčná dráha. K našim nejbližším galaxiím patří Malý a Velký Magellanův oblak. Obě leží ve vzdálenosti zhruba 200 000 světelných let a lze je snadno pozorovat prostým okem z jižní polokoule. Největší galaxií v Místní skupině galaxií je Galaxie v Andromedě – obrovská spirální galaxie, v mnohém podobná Mléčné dráze. Nachází se asi 3 miliony světelných let daleko v souhvězdí Andromedy.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Naše místo ve vesmíru
VESMÍR
MÍSTNÍ SKUPINA GALAXIÍ
STRUČNÁ FAKTA Moderní trysková stíhačka by k hvězdě nejbližší Slunci letěla déle než milion let. ■ Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok. Je to přibližně 9,5 bilionů (milion milionů) kilometrů. ■ Jak velký je vesmír? To nikdo neví, protože nemůžeme dohlédnout na jeho konec – jestli vůbec nějaký existuje. Všechno, co víme, je to, že viditelný vesmír má napříč minimálně 93 miliard světelných let. ■ Vesmír nemá žádný střed. ■
ZEMĚ A MĚSÍC
Nejbližším vesmírným sousedem Země je Měsíc, naše jediná přirozená družice. Měsíc je mnohem menší než Země. Jeho průměr je čtvrtinou průměru Země a do zeměkoule by se jich vešlo padesát. I když vypadá, že je docela blízko, ve skutečnosti je od nás vzdálený průměrně 384 000 kilometrů. Let ze Země na Měsíc trvá pilotované kosmické lodi tři dny. 10 Vesmir_001_055.indd 10-11
SLUNEČNÍ SOUSTAVA
Země je pouze jedním z těles obíhajících hvězdu zvanou Slunce. Sluneční rodinu tvoří osm planet, pět trpasličích planet, stovky měsíců, biliony komet, miliony planetek a množství plynu a prachu. Všechny tyto objekty dohromady se nazývají sluneční soustava. Čtveřice malých planet nejbližších Slunci je tvořena horninami, zatímco mnohem větší čtyři vnější planety jsou složené převážně z plynů. Sluneční soustava je obrovská – kosmické sondě Voyager trvalo 12 let, než doletěla k Neptunu, planetě nejvzdálenější od Slunce.
MLÉČNÁ DRÁHA
Naše sluneční soustava se nachází ve velké spirální galaxii zvané Mléčná dráha nebo prostě Galaxie. Slunce je pouze jednou z přinejmenším 200 miliard hvězd této galaxie a leží ve vzdálenosti asi 30 000 světelných let od jejího středu. Mléčná dráha je obrovská – její průměr je přibližně 100 000 světelných let. Kosmické lodi pohybující se rychlostí světla (300 000 kilometrů za sekundu) by trvalo 100 000 let, než by ji přeletěla z jedné strany na druhou. Mléčná dráha je tak velká, že její hvězdy jsou obvykle od sebe hodně vzdálené. Hvězda nejbližší Slunci leží ve vzdálenosti 4 světelných let.
11 22/11/18 14:19
Planeta Země je naším domovem a nám samým se zdá jako hodně velké místo k žití. Letět na opačnou stranu světa trvá celý den a obeplout zeměkouli dokonce mnoho týdnů. V rozlehlých prostorách vesmíru je však naše planeta jen malinkou tečkou. Vlastně by si mimozemšťané letící naší galaxií nepatrné Země zřejmě ani nevšimli.
Vesmír je všechno, co existuje – všechny hvězdy, planety, galaxie a prostor mezi nimi. Ve vesmíru jsou miliony skupin galaxií, vlastně se dá říct, že kamkoli se podíváme výkonným dalekohledem, tam je obloha plná galaxií. Vědci odhadují, že ve vesmíru může být zhruba 10 miliard bilionů hvězd – to je víc než počet zrnek písku na všech plážích Země.
Mléčná dráha je jednou z největších galaxií v seskupení přibližně 45 galaxií, známém jako Místní skupina galaxií. Většina galaxií skupiny nemá žádný určitý tvar a jsou mnohem menší než Mléčná dráha. K našim nejbližším galaxiím patří Malý a Velký Magellanův oblak. Obě leží ve vzdálenosti zhruba 200 000 světelných let a lze je snadno pozorovat prostým okem z jižní polokoule. Největší galaxií v Místní skupině galaxií je Galaxie v Andromedě – obrovská spirální galaxie, v mnohém podobná Mléčné dráze. Nachází se asi 3 miliony světelných let daleko v souhvězdí Andromedy.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Naše místo ve vesmíru
VESMÍR
MÍSTNÍ SKUPINA GALAXIÍ
STRUČNÁ FAKTA Moderní trysková stíhačka by k hvězdě nejbližší Slunci letěla déle než milion let. ■ Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok. Je to přibližně 9,5 bilionů (milion milionů) kilometrů. ■ Jak velký je vesmír? To nikdo neví, protože nemůžeme dohlédnout na jeho konec – jestli vůbec nějaký existuje. Všechno, co víme, je to, že viditelný vesmír má napříč minimálně 93 miliard světelných let. ■ Vesmír nemá žádný střed. ■
ZEMĚ A MĚSÍC
Nejbližším vesmírným sousedem Země je Měsíc, naše jediná přirozená družice. Měsíc je mnohem menší než Země. Jeho průměr je čtvrtinou průměru Země a do zeměkoule by se jich vešlo padesát. I když vypadá, že je docela blízko, ve skutečnosti je od nás vzdálený průměrně 384 000 kilometrů. Let ze Země na Měsíc trvá pilotované kosmické lodi tři dny. 10 Vesmir_001_055.indd 10-11
SLUNEČNÍ SOUSTAVA
Země je pouze jedním z těles obíhajících hvězdu zvanou Slunce. Sluneční rodinu tvoří osm planet, pět trpasličích planet, stovky měsíců, biliony komet, miliony planetek a množství plynu a prachu. Všechny tyto objekty dohromady se nazývají sluneční soustava. Čtveřice malých planet nejbližších Slunci je tvořena horninami, zatímco mnohem větší čtyři vnější planety jsou složené převážně z plynů. Sluneční soustava je obrovská – kosmické sondě Voyager trvalo 12 let, než doletěla k Neptunu, planetě nejvzdálenější od Slunce.
MLÉČNÁ DRÁHA
Naše sluneční soustava se nachází ve velké spirální galaxii zvané Mléčná dráha nebo prostě Galaxie. Slunce je pouze jednou z přinejmenším 200 miliard hvězd této galaxie a leží ve vzdálenosti asi 30 000 světelných let od jejího středu. Mléčná dráha je obrovská – její průměr je přibližně 100 000 světelných let. Kosmické lodi pohybující se rychlostí světla (300 000 kilometrů za sekundu) by trvalo 100 000 let, než by ji přeletěla z jedné strany na druhou. Mléčná dráha je tak velká, že její hvězdy jsou obvykle od sebe hodně vzdálené. Hvězda nejbližší Slunci leží ve vzdálenosti 4 světelných let.
11 22/11/18 14:19
Johannes Kepler .
V porovnání s čímkoli kolem nás se Země zdá neuvěřitelně obrovská. Lidé ve starověku věřili, že je to největší a nejdůležitější místo ve vesmíru a že vše ostatní se kolem ní otáčí. Tyto představy se začaly zvolna měnit poté, co byl na začátku 16. století vynalezen dalekohled.
Staří Řekové považovali kruh za dokonalý tvar. Proto se jim zdálo logické, že všechny planety cestují po kruhových drahách. Nemilým překvapením bylo, když měření ukázala, že to nejde dohromady s jejich pohybem po obloze. Možným řešením se zdálo přidat malou kruhovou dráhu k té velké, ale ani to nehrálo. Záhadu vyřešil v roce 1609 německý matematik Johannes Kepler – přišel na to, že planety se pohybují po eliptických (oválných) drahách.
planeta Slunce
u ELIPSY Většina
planet obíhá Slunce po drahách nikoli kruhových, ale eliptických. Trpasličí planeta Pluto se pohybuje po protáhlé (výstředné) elipse.
ZEMĚ JAKO STŘED VESMÍRU
Lidé ve starověku pečlivě pozorovali Slunce, Měsíc a hvězdy a viděli, že všechny se po obloze pohybují z východu na západ. Co jiného si myslet, než že obíhají kolem stojící Země. Po několik tisíc let převládal názor, že Země je středem vesmíru. Jeho hlavním problémem bylo to, že nedokázal vysvětlit některé pohyby planet – tu a tam Mars nebo Jupiter jakoby stojí na místě, nebo dokonce couvají.
PLOCHÁ, NEBO KULATÁ ZEMĚ?
Postav se na mořské pobřeží a podívej se na horizont. Bude se ti zdát rovný. Dlouhou dobu si lidé mysleli, že je Země placka, takže kdyby někdo šel dostatečně daleko, spadl by přes její okraj. Postupně však přicházeli k názoru, že Země je kulatá jako obří balon. Sama příroda poskytla několik důkazů: AHOJ ZEMĚ! Jak člun připlouvá k ostrovu, námořník vidí nejdřív vrchol hory. Později, když se člun přehoupne přes obzor, spatří i pobřeží.
d
zakřivený zemský povrch
Země
Slunce
Stín, který vrhá Země na Měsíc během jeho zatmění, je zakřivený, nikoli rovný. ■ Námořník plující přímo na sever nebo na jih vidí, jak některé hvězdy mizí pod horizontem a jiné se nad ním objevují. Kdyby byla Země plochá, viděl by stále tytéž hvězdy. ■ Kdyby byla Země rovná, loď plující k horizontu by byla jednoduše menší a menší. Ve skutečnosti nejprve zmizí trup a jako poslední horní plachta.
JAKÁ HVĚZDA! Polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543) byl prvním člověkem moderní doby, který přišel na to, že středem sluneční soustavy není Země, ale Slunce. Jeho teorie byla vrcholně nepopulární.
■
směr pohledu
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
První představy
DRÁHY
,
zatmění Měsíce
VĚDĚL, ŽE PŘIJDE Hipparchos byl první člověk, který nalezl způsob, jak předpovědět zatmění Slunce a Měsíce. .
Ohromující astronom Jedním z největších prvních řeckých astronomů byl Hipparchos z Nikaie (190–120 př. n. l.). Objevil mnoho věcí, například to, že osa, kolem níž se Země otáčí, je skloněná, a to způsobuje střídání ročních období. Vypočítal vzdálenost Měsíce od Země tak, že porovnal vzhled částečného a úplného zatmění Slunce. Zjistil, že Měsíc se pohybuje kolem Země po eliptické dráze a že se jeho rychlost mění. Vypracoval také katalog všech hvězd podle velikosti a zaznamenal jejich pozici na obloze na první hvězdné mapě.
KALENDÁŘ Staré civilizace sice neznaly dalekohled, ale měly nástroje k měření úhlů, a mohly tak určovat polohu Slunce a hvězd na obloze. Pohyb Slunce lidé tehdy používali jako kalendář a stavěli monumenty a chrámy, které tento kalendář znázorňovaly. Toltékové ve Střední Americe vybudovali Kukulkánovu pyramidu u KUKULKÁNOVA PYRAMIDA byla postavena na s 365 schody, jeden pro každý počest boha Kukulkána čili Opeřeného hada. Slunce na ní den roku. v určitém postavení na obloze vytváří stín v podobě hada.
14 Vesmir_001_055.indd 14-15
22/11/18 14:19
Johannes Kepler .
V porovnání s čímkoli kolem nás se Země zdá neuvěřitelně obrovská. Lidé ve starověku věřili, že je to největší a nejdůležitější místo ve vesmíru a že vše ostatní se kolem ní otáčí. Tyto představy se začaly zvolna měnit poté, co byl na začátku 16. století vynalezen dalekohled.
Staří Řekové považovali kruh za dokonalý tvar. Proto se jim zdálo logické, že všechny planety cestují po kruhových drahách. Nemilým překvapením bylo, když měření ukázala, že to nejde dohromady s jejich pohybem po obloze. Možným řešením se zdálo přidat malou kruhovou dráhu k té velké, ale ani to nehrálo. Záhadu vyřešil v roce 1609 německý matematik Johannes Kepler – přišel na to, že planety se pohybují po eliptických (oválných) drahách.
planeta Slunce
u ELIPSY Většina
planet obíhá Slunce po drahách nikoli kruhových, ale eliptických. Trpasličí planeta Pluto se pohybuje po protáhlé (výstředné) elipse.
ZEMĚ JAKO STŘED VESMÍRU
Lidé ve starověku pečlivě pozorovali Slunce, Měsíc a hvězdy a viděli, že všechny se po obloze pohybují z východu na západ. Co jiného si myslet, než že obíhají kolem stojící Země. Po několik tisíc let převládal názor, že Země je středem vesmíru. Jeho hlavním problémem bylo to, že nedokázal vysvětlit některé pohyby planet – tu a tam Mars nebo Jupiter jakoby stojí na místě, nebo dokonce couvají.
PLOCHÁ, NEBO KULATÁ ZEMĚ?
Postav se na mořské pobřeží a podívej se na horizont. Bude se ti zdát rovný. Dlouhou dobu si lidé mysleli, že je Země placka, takže kdyby někdo šel dostatečně daleko, spadl by přes její okraj. Postupně však přicházeli k názoru, že Země je kulatá jako obří balon. Sama příroda poskytla několik důkazů: AHOJ ZEMĚ! Jak člun připlouvá k ostrovu, námořník vidí nejdřív vrchol hory. Později, když se člun přehoupne přes obzor, spatří i pobřeží.
d
zakřivený zemský povrch
Země
Slunce
Stín, který vrhá Země na Měsíc během jeho zatmění, je zakřivený, nikoli rovný. ■ Námořník plující přímo na sever nebo na jih vidí, jak některé hvězdy mizí pod horizontem a jiné se nad ním objevují. Kdyby byla Země plochá, viděl by stále tytéž hvězdy. ■ Kdyby byla Země rovná, loď plující k horizontu by byla jednoduše menší a menší. Ve skutečnosti nejprve zmizí trup a jako poslední horní plachta.
JAKÁ HVĚZDA! Polský astronom Mikuláš Koperník (1473–1543) byl prvním člověkem moderní doby, který přišel na to, že středem sluneční soustavy není Země, ale Slunce. Jeho teorie byla vrcholně nepopulární.
■
směr pohledu
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
První představy
DRÁHY
,
zatmění Měsíce
VĚDĚL, ŽE PŘIJDE Hipparchos byl první člověk, který nalezl způsob, jak předpovědět zatmění Slunce a Měsíce. .
Ohromující astronom Jedním z největších prvních řeckých astronomů byl Hipparchos z Nikaie (190–120 př. n. l.). Objevil mnoho věcí, například to, že osa, kolem níž se Země otáčí, je skloněná, a to způsobuje střídání ročních období. Vypočítal vzdálenost Měsíce od Země tak, že porovnal vzhled částečného a úplného zatmění Slunce. Zjistil, že Měsíc se pohybuje kolem Země po eliptické dráze a že se jeho rychlost mění. Vypracoval také katalog všech hvězd podle velikosti a zaznamenal jejich pozici na obloze na první hvězdné mapě.
KALENDÁŘ Staré civilizace sice neznaly dalekohled, ale měly nástroje k měření úhlů, a mohly tak určovat polohu Slunce a hvězd na obloze. Pohyb Slunce lidé tehdy používali jako kalendář a stavěli monumenty a chrámy, které tento kalendář znázorňovaly. Toltékové ve Střední Americe vybudovali Kukulkánovu pyramidu u KUKULKÁNOVA PYRAMIDA byla postavena na s 365 schody, jeden pro každý počest boha Kukulkána čili Opeřeného hada. Slunce na ní den roku. v určitém postavení na obloze vytváří stín v podobě hada.
14 Vesmir_001_055.indd 14-15
22/11/18 14:19
Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) je nejznámější vesmírná observatoř. Od dubna 1990, kdy ho raketoplán Discovery vynesl na nízkou oběžnou dráhu kolem Země, pořídil obrovské množství vědeckých údajů a podrobných snímků vesmírných objektů.
Oko ve vesmíru Hubbleův dalekohled pořídil snímky Měsíce, Pluta a téměř všech planet sluneční soustavy (kromě Merkuru, který je příliš blízko Slunce). Odeslal také úžasné záběry prachových oblaků, v nichž se rodí a umírají hvězdy, a získal obrázky tisíců galaxií. Na vyobrazení vpravo je Hmyzí mlhovina, oblak plynu a prachu, který vyvrhuje umírající hvězda. Hubbleův dalekohled je získal svojí nejnovější a nejpokročilejší kamerou, připojenou roku 2009.
sekundární zrcadlo
JAKÁ HVĚZDA!
směr světla
Edwin Hubble (1889 –1953) byl prvním člověkem, který poch opil, že za Mléčnou dráhou jsou další ga laxie a že se tyto galaxie od sebe neus tále vzdalují, jak se vesmír rozpíná. Snad každá větší součást HST byla za dobu jeho činnosti vyměněna. Po opravě a modernizaci se vrací na své místo.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Hubbleův dalekohled
HUBBLEŮV DALEKOHLED
Kryt objektivu se zavírá při nebezpečí, že by do dalekohledu proniklo světlo ze Slunce, Země nebo Měsíce.
SERVISNÍ VÝPRAVY
HST je jediný dalekohled, jehož údržba se provádí v kosmickém prostoru. Raketoplán letí vedle dalekohledu, uchopí ho robotickou paží a stáhne do svého nákladového prostoru. Astronauti pak v něm provádějí opravy a vyměňují staré přístroje. Rozostřený obraz vesmíru Projekt HST vypadal hned po vypuštění na velké fiasko, když první snímky poslané na Zemi byly rozmazané. Zjistilo se, že příčinou je chybně vybroušené zrcadlo. Na okrajích bylo příliš ploché, třebaže o pouhou jednu patnáctinu průměru lidského vlasu! Problém byl vyřešen o tři roky později, když astronauti přidali čočky, které zaostření zlepšily.
u DRUŽICE
Primární zrcadlo: problémy s tvarem zrcadla vyřešilo přidání korekčních čoček. přístrojový modul
Dalekohled se dorozumívá se Zemí přes soustavu družic pro přenášení dat (TDRSS), která patří NASA. Solární panely: energie, kterou panely vyrábějí, se uchovává v šesti bateriích a používá se pro pohon dalekohledu, když prochází stínem Země.
JAKÁ HVĚZDA! Lyman Spitzer (1914 –1997) je autorem myšlenky vesmírnýc h dalekohledů a sám také spolupracoval při navrhování a výv oji Hubbleova vesmírn ého dalekohledu.
STRUČNÁ FAKTA ■ ■ ■ ■ ■ ■
u před
28 Vesmir_001_055.indd 28-29
opravou
u po
opravě
■
Délka 13,2 m Průměr 4,2 m Hmotnost 11 110 kg Vypuštění 24. dubna 1990 Cena při vypuštění 1,5 miliardy $ Oběžná dráha 569 km nad Zemí Rychlost 28 000 km/h
u SIGNÁLY
ze soustavy družic TDRSS přijímá pozemní středisko White Sands v Novém Mexiku.
u ŘÍZENÍ
ZE ZEMĚ Dalekohled je řízen z Goddar dova střediska vesmírných letů v Marylandu (USA).
29 22/11/18 14:19
Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) je nejznámější vesmírná observatoř. Od dubna 1990, kdy ho raketoplán Discovery vynesl na nízkou oběžnou dráhu kolem Země, pořídil obrovské množství vědeckých údajů a podrobných snímků vesmírných objektů.
Oko ve vesmíru Hubbleův dalekohled pořídil snímky Měsíce, Pluta a téměř všech planet sluneční soustavy (kromě Merkuru, který je příliš blízko Slunce). Odeslal také úžasné záběry prachových oblaků, v nichž se rodí a umírají hvězdy, a získal obrázky tisíců galaxií. Na vyobrazení vpravo je Hmyzí mlhovina, oblak plynu a prachu, který vyvrhuje umírající hvězda. Hubbleův dalekohled je získal svojí nejnovější a nejpokročilejší kamerou, připojenou roku 2009.
sekundární zrcadlo
JAKÁ HVĚZDA!
směr světla
Edwin Hubble (1889 –1953) byl prvním člověkem, který poch opil, že za Mléčnou dráhou jsou další ga laxie a že se tyto galaxie od sebe neus tále vzdalují, jak se vesmír rozpíná. Snad každá větší součást HST byla za dobu jeho činnosti vyměněna. Po opravě a modernizaci se vrací na své místo.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Hubbleův dalekohled
HUBBLEŮV DALEKOHLED
Kryt objektivu se zavírá při nebezpečí, že by do dalekohledu proniklo světlo ze Slunce, Země nebo Měsíce.
SERVISNÍ VÝPRAVY
HST je jediný dalekohled, jehož údržba se provádí v kosmickém prostoru. Raketoplán letí vedle dalekohledu, uchopí ho robotickou paží a stáhne do svého nákladového prostoru. Astronauti pak v něm provádějí opravy a vyměňují staré přístroje. Rozostřený obraz vesmíru Projekt HST vypadal hned po vypuštění na velké fiasko, když první snímky poslané na Zemi byly rozmazané. Zjistilo se, že příčinou je chybně vybroušené zrcadlo. Na okrajích bylo příliš ploché, třebaže o pouhou jednu patnáctinu průměru lidského vlasu! Problém byl vyřešen o tři roky později, když astronauti přidali čočky, které zaostření zlepšily.
u DRUŽICE
Primární zrcadlo: problémy s tvarem zrcadla vyřešilo přidání korekčních čoček. přístrojový modul
Dalekohled se dorozumívá se Zemí přes soustavu družic pro přenášení dat (TDRSS), která patří NASA. Solární panely: energie, kterou panely vyrábějí, se uchovává v šesti bateriích a používá se pro pohon dalekohledu, když prochází stínem Země.
JAKÁ HVĚZDA! Lyman Spitzer (1914 –1997) je autorem myšlenky vesmírnýc h dalekohledů a sám také spolupracoval při navrhování a výv oji Hubbleova vesmírn ého dalekohledu.
STRUČNÁ FAKTA ■ ■ ■ ■ ■ ■
u před
28 Vesmir_001_055.indd 28-29
opravou
u po
opravě
■
Délka 13,2 m Průměr 4,2 m Hmotnost 11 110 kg Vypuštění 24. dubna 1990 Cena při vypuštění 1,5 miliardy $ Oběžná dráha 569 km nad Zemí Rychlost 28 000 km/h
u SIGNÁLY
ze soustavy družic TDRSS přijímá pozemní středisko White Sands v Novém Mexiku.
u ŘÍZENÍ
ZE ZEMĚ Dalekohled je řízen z Goddar dova střediska vesmírných letů v Marylandu (USA).
29 22/11/18 14:19
VESMÍRNÉ OBSERVATOŘE
Každá z vesmírných observatoří se zaměřuje na jiné vlastnosti vesmírných objektů, jako vidíme na příkladu Cassiopeji A, nejmladšího známého zbytku supernovy
Většinu vysokoenergetických částic a záření vysílaných vesmírnými objekty zachytí vzduchový polštář kolem Země. Pohybující se atmosféra také způsobuje mihotání, proto je obtížné získat ostré obrázky. Ke studiu těchto objektů je proto výhodnější použití vesmírných observatoří.
u OPTICKÝ
SNÍMEK Z HST Obrázek ve viditelném záření ukazuje obrovské víry materiálu žhnoucího teplem z rázové vlny vzniklé při výbuchu.
u INFRAČERVENÝ
SNÍMEK ZE SPITZERU Horký plyn (modře a zeleně) a chladný prach (červeně) se mísí ve žlutých oblastech ukazujících, že obojí vzniklo při explozi.
Observatoř XMM-Newton zachytí mnohem slabší rentgenové záření než Chandra.
Chandra
XMM-Newton
Spitzerův dalekohled
Pojmenována po držiteli Nobelovy ceny Subrahmanyanu Chandrasekharovi. ■ Co to je? Rentgenová observatoř ■ Vypuštění Červenec 1999 ■ Vybavení Čtveřice do sebe vložených válcových zrcadel ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 65 hodin po eliptické dráze ve výšce 10 000 až 139 000 km.
Pojmenována po slavném vědci 17. století siru Isaaku Newtonovi. XMM je anglická zkratka pro rentgenové několinásobné zrcadlo. ■ Co to je? Rentgenová observatoř ■ Vypuštění Prosinec 1999 ■ Vybavení Tři rentgenové dalekohledy, každý s 58 soustřednými, do sebe vloženými zrcadly ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 48 hodin po eliptické dráze ve výšce 7 000 až 114 000 km.
■
NASA ■
Chandra pátrá po rentgenovém záření z horkých oblastí vesmíru, jako jsou explodující hvězdy, shluky galaxií a okolí černých děr. Zachytí dokonce i rentgenové záření částic těsně předtím, než spadnou do černé díry. První rentgenové záření, které observatoř odhalila, pocházelo ze superhmotné černé díry v centru Mléčné dráhy.
Evropská kosmická agentura (ESA) ■
Protože rentgenové záření obyčejným zrcadlem prochází, mají rentgenové dalekohledy zrcadla zakřivená a umístěná jedno v druhém. Záření se od nich postupně odráží a směřuje k detektoru.
NASA
Pojmenována po známém americkém vědci, astrofyzikovi Lymanu Spitzerovi. ■ Co to je? Infračervený dalekohled ■ Vypuštění Srpen 2003 ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 85 cm se třemi vědeckými přístroji chlazenými na velmi nízkou teplotu ■ Oběžná dráha Dalekohled má neobvyklou dráhu jakoby ve vleku za Zemí, přičemž se od ní postupně vzdaluje. To mu umožňuje nepřerušované pozorování velké části oblohy.
Tento dalekohled zobrazuje a studuje infračervené záření přicházející od nejchladnějších objektů ve vesmíru, například prachových oblaků, v nichž se rodí hvězdy a planety, a „zaprášených“ galaxií.
Fermiho vesmírný dalekohled NASA
Pojmenován po italském vědci Enrico Fermim, držiteli Nobelovy ceny a průkopníkovi fyziky vysokých energií. ■ Co to je? Gama observatoř ■ Vypuštění Červen 2008 ■ Vybavení Detektor gama záření LAT a detektor gama záblesků (GBM) ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 95 minut ve výšce 550 km. ■
Dalekohled byl vyroben ve spolupráci USA, Francie, Německa, Itálie, Japonska a Švédska. Dokáže se natočit k novému zdroji gama záření bez povelů ze Země. Dalekohled objevil mnoho nových pulzarů ( str. 228). .
u RENTGENOVÝ
u SLOŽENÝ
OBRÁZEK Složení snímků z HST (žlutě), Spitzeru (červeně) a Chandry (modře a zeleně) může přispět k objasnění, jak se supernova vyvíjí.
SNÍMEK Z CHANDRY Krásně je vidět stále se rozpínající oblak horkého plynu – ve skutečnosti má průměr 10 světelných let!
Herschelův dalekohled Evropská kosmická agentura (ESA)
Pojmenován po Williamu Herschelovi, německém astronomovi, který objevil infračervené záření a planetu Uran. ■ Co to je? Infračervený dalekohled ■ Vypuštění Květen 2009 ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 3,5 metru a tři vědecké přístroje, chlazené na velmi nízkou teplotu ■ Oběžná dráha Dalekohled pracuje v kosmickém prostoru vzdálen 1,5 milionu km od Země v opačném směru než Slunce. ■
Dalekohled je schopen přijímat záření v širokém rozmezí vlnových délek, a proto může zkoumat, jak vznikaly první galaxie, a studovat chladné husté oblaky prachu do větších podrobností než dosud.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba NASA
Pojmenován po bývalém řediteli NASA. Co to je? Infračervený vesmírný dalekohled, který se má stát nástupcem Hubbleova dalekohledu. ■ Vypuštění 2016? ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 6,5 metru bude největším zrcadlem, jaké bylo dosud vyneseno do vesmíru. ■ Oběžná dráha 1,5 milionu km od Země v opačném směru než Slunce. ■ ■
Na stavbě dalekohledu spolupracují USA, Evropa a Kanada. Po vynesení do kosmu bude zkoumat nejvzdálenější a nejméně jasné objekty ve vesmíru. sluneční štít
u Sluneční
u Chandra
je někdy 200krát výš než HST.
32 Vesmir_001_055.indd 32-33
u Doutníková
větrem.
galaxie (M82) s hvězdným
štít chrání Spitzerův dalekohled před slunečním teplem a infračerveným zářením Země.
v Mléčné dráze. Je vzdálená 10 000 světelných let. Rychle se rozpínající oblak je zřejmě pozůstatkem hmotné hvězdy, která vybuchla jako supernova kolem roku 1680.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Vesmírné observatoře
POD LUPOU: OBLAK MNOHA BAREV
u Přístroje
jsou chlazeny supratekutým heliem.
u Sluneční
štít má velikost tenisového kurtu.
33 22/11/18 14:19
VESMÍRNÉ OBSERVATOŘE
Každá z vesmírných observatoří se zaměřuje na jiné vlastnosti vesmírných objektů, jako vidíme na příkladu Cassiopeji A, nejmladšího známého zbytku supernovy
Většinu vysokoenergetických částic a záření vysílaných vesmírnými objekty zachytí vzduchový polštář kolem Země. Pohybující se atmosféra také způsobuje mihotání, proto je obtížné získat ostré obrázky. Ke studiu těchto objektů je proto výhodnější použití vesmírných observatoří.
u OPTICKÝ
SNÍMEK Z HST Obrázek ve viditelném záření ukazuje obrovské víry materiálu žhnoucího teplem z rázové vlny vzniklé při výbuchu.
u INFRAČERVENÝ
SNÍMEK ZE SPITZERU Horký plyn (modře a zeleně) a chladný prach (červeně) se mísí ve žlutých oblastech ukazujících, že obojí vzniklo při explozi.
Observatoř XMM-Newton zachytí mnohem slabší rentgenové záření než Chandra.
Chandra
XMM-Newton
Spitzerův dalekohled
Pojmenována po držiteli Nobelovy ceny Subrahmanyanu Chandrasekharovi. ■ Co to je? Rentgenová observatoř ■ Vypuštění Červenec 1999 ■ Vybavení Čtveřice do sebe vložených válcových zrcadel ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 65 hodin po eliptické dráze ve výšce 10 000 až 139 000 km.
Pojmenována po slavném vědci 17. století siru Isaaku Newtonovi. XMM je anglická zkratka pro rentgenové několinásobné zrcadlo. ■ Co to je? Rentgenová observatoř ■ Vypuštění Prosinec 1999 ■ Vybavení Tři rentgenové dalekohledy, každý s 58 soustřednými, do sebe vloženými zrcadly ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 48 hodin po eliptické dráze ve výšce 7 000 až 114 000 km.
■
NASA ■
Chandra pátrá po rentgenovém záření z horkých oblastí vesmíru, jako jsou explodující hvězdy, shluky galaxií a okolí černých děr. Zachytí dokonce i rentgenové záření částic těsně předtím, než spadnou do černé díry. První rentgenové záření, které observatoř odhalila, pocházelo ze superhmotné černé díry v centru Mléčné dráhy.
Evropská kosmická agentura (ESA) ■
Protože rentgenové záření obyčejným zrcadlem prochází, mají rentgenové dalekohledy zrcadla zakřivená a umístěná jedno v druhém. Záření se od nich postupně odráží a směřuje k detektoru.
NASA
Pojmenována po známém americkém vědci, astrofyzikovi Lymanu Spitzerovi. ■ Co to je? Infračervený dalekohled ■ Vypuštění Srpen 2003 ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 85 cm se třemi vědeckými přístroji chlazenými na velmi nízkou teplotu ■ Oběžná dráha Dalekohled má neobvyklou dráhu jakoby ve vleku za Zemí, přičemž se od ní postupně vzdaluje. To mu umožňuje nepřerušované pozorování velké části oblohy.
Tento dalekohled zobrazuje a studuje infračervené záření přicházející od nejchladnějších objektů ve vesmíru, například prachových oblaků, v nichž se rodí hvězdy a planety, a „zaprášených“ galaxií.
Fermiho vesmírný dalekohled NASA
Pojmenován po italském vědci Enrico Fermim, držiteli Nobelovy ceny a průkopníkovi fyziky vysokých energií. ■ Co to je? Gama observatoř ■ Vypuštění Červen 2008 ■ Vybavení Detektor gama záření LAT a detektor gama záblesků (GBM) ■ Oběžná dráha Zemi oběhne za 95 minut ve výšce 550 km. ■
Dalekohled byl vyroben ve spolupráci USA, Francie, Německa, Itálie, Japonska a Švédska. Dokáže se natočit k novému zdroji gama záření bez povelů ze Země. Dalekohled objevil mnoho nových pulzarů ( str. 228). .
u RENTGENOVÝ
u SLOŽENÝ
OBRÁZEK Složení snímků z HST (žlutě), Spitzeru (červeně) a Chandry (modře a zeleně) může přispět k objasnění, jak se supernova vyvíjí.
SNÍMEK Z CHANDRY Krásně je vidět stále se rozpínající oblak horkého plynu – ve skutečnosti má průměr 10 světelných let!
Herschelův dalekohled Evropská kosmická agentura (ESA)
Pojmenován po Williamu Herschelovi, německém astronomovi, který objevil infračervené záření a planetu Uran. ■ Co to je? Infračervený dalekohled ■ Vypuštění Květen 2009 ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 3,5 metru a tři vědecké přístroje, chlazené na velmi nízkou teplotu ■ Oběžná dráha Dalekohled pracuje v kosmickém prostoru vzdálen 1,5 milionu km od Země v opačném směru než Slunce. ■
Dalekohled je schopen přijímat záření v širokém rozmezí vlnových délek, a proto může zkoumat, jak vznikaly první galaxie, a studovat chladné husté oblaky prachu do větších podrobností než dosud.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba NASA
Pojmenován po bývalém řediteli NASA. Co to je? Infračervený vesmírný dalekohled, který se má stát nástupcem Hubbleova dalekohledu. ■ Vypuštění 2016? ■ Vybavení Hlavní zrcadlo o průměru 6,5 metru bude největším zrcadlem, jaké bylo dosud vyneseno do vesmíru. ■ Oběžná dráha 1,5 milionu km od Země v opačném směru než Slunce. ■ ■
Na stavbě dalekohledu spolupracují USA, Evropa a Kanada. Po vynesení do kosmu bude zkoumat nejvzdálenější a nejméně jasné objekty ve vesmíru. sluneční štít
u Sluneční
u Chandra
je někdy 200krát výš než HST.
32 Vesmir_001_055.indd 32-33
u Doutníková
větrem.
galaxie (M82) s hvězdným
štít chrání Spitzerův dalekohled před slunečním teplem a infračerveným zářením Země.
v Mléčné dráze. Je vzdálená 10 000 světelných let. Rychle se rozpínající oblak je zřejmě pozůstatkem hmotné hvězdy, která vybuchla jako supernova kolem roku 1680.
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
POZOROVÁNÍ VESMÍRU
Vesmírné observatoře
POD LUPOU: OBLAK MNOHA BAREV
u Přístroje
jsou chlazeny supratekutým heliem.
u Sluneční
štít má velikost tenisového kurtu.
33 22/11/18 14:19
Vesmír je všechno, co existuje – planety, hvězdy, galaxie a prostor mezi nimi. Součástí vesmíru je dokonce i čas. Nikdo neví, jak je vesmír velký nebo kde začíná a končí. Všechno je tak daleko od naší malé planety, že světlu hvězd a galaxií trvá miliardy let, než k nám doletí, a proto vidíme vzdálený vesmír takový, jaký byl před miliardami let. Informaci, kterou toto světlo nese, však můžeme využít k tomu, abychom se dozvěděli, jak vesmír začal a jak asi skončí. SVĚTELNÉ ROKY JAK VYPADAL raný vesmír, to můžeme zjistit pomocí různých druhů dalekohledů. ,
NĚCO NAVÍC...
hvězda
Můžeme pozorovat a měřit tři dimenze prostoru – výšku, šířku a hloubku. Čtvrtou dimenzí je čas. Vědci se domnívají, že vesmír může mít přinejmenším šest dalších, skrytých dimenzí. Všechny jsou stočené jedna v druhé a nekonečně malé.
Země u KDYŽ
SE OBJEKTY pohybují od nás, jejich světelné spektrum se mění. Změřením odchylky můžeme zjistit, jak rychle se vzdalují.
Měření vzdáleností Pro měření vzdáleností ve vesmíru existuje důmyslná metoda. Mnohé galaxie jsou tak daleko, že jedinou možností je vzít si na pomoc světlo. Vzhledem k tomu, že se vesmír rozpíná a prostor se roztahuje, vlnová délka světla od objektů se také zvětšuje. Všechny tmavé čáry v jejich spektru jsou posunuty k červenému konci a tomuto jevu se říká rudý posuv. Zjištěním jeho velikosti mohou vědci spočítat vzdálenost určité galaxie a rychlost jejího vzdalování. Nejstarší a nejrychleji se vzdalující galaxie jsou ty, které mají největší rudý posuv.
DIVOKÝ VESMÍR
DIVOKÝ VESMÍR
Co je vesmír?
CO JE VESMÍR?
Tvar vesmíru Protože žijeme uvnitř vesmíru, je pro nás těžké si představit, že má nějaký tvar. Vědci si však myslí, že tvar má a že závisí na hustotě hmoty. Jestliže je větší než kritická mez, pak je vesmír takzvaně uzavřený. Pokud je menší, říkáme, že je vesmír otevřený (sedlového tvaru). Podle pozorování z družic se nyní zdá, že vesmír je velmi blízko kritické hodnotě a popisuje se jako plochý. Dokonale plochý vesmír nemá žádné hranice a bude se navždy rozpínat.
Představ si... Světlo cestuje prázdným prostorem rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu. Touto rychlostí by světelná vlna obletěla celou zeměkouli sedmkrát za jedinou sekundu.
uzavřený
VŠECHNY hvězdy, prach a plyn, které vidíme na obloze, tvoří pouze malou část vesmíru. Většina vesmíru je ze záhadné neviditelné temné hmoty a temné energie ( str. 62–63). ,
Dalekohledy jsou jako stroje času. Zachytávají světlo, které putuje od vzdálených hvězd a galaxií. To znamená, že tyto objekty vidíme v okamžiku, kdy se jejich světlo vydalo na cestu – před tisíci, nebo dokonce miliardami let. Astronomové měří velikost vesmíru ve světelných rocích. Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí na jeden rok – přibližně 9,5 bilionu kilometrů. Světlu z nejvzdálenějších galaxií, na které můžeme dohlédnout, trvala cesta k nám kolem 13 miliard roků. Vidíme je dnes tak, jak vypadaly dlouho před tím, než se zrodilo Slunce a Země. 38 Vesmir_001_055.indd 38-39
BUDOUCÍ VESMÍR
Po mnoho let se vědci domnívali, že působení gravitace hvězd a galaxií postupně zpomalí rozpínání vesmíru. Současná pozorování však nasvědčují tomu, že expanze se zrychluje. Kdyby to byla pravda, galaxie se budou od sebe stále více vzdalovat. Nebudou se tvořit nové hvězdy, černé díry zmizí a vesmír skončí jako chladný, tmavý, mrtvý a prázdný prostor.
plochý otevřený
MNOHOČETNÉ VESMÍRY? Je náš vesmír jediný, nebo existují další vesmíry, které nevidíme? To nikdo neví, ale někteří vědci se domnívají, že jiných vesmírů může být dokonce velmi mnoho. Celé by se to mohlo podobat obrovské bublinkové pěně, v níž některé vesmíry ještě nejsou nafouklé. V některých možná platí jiné fyzikální zákony a mají jiné dimenze než náš vesmír. Teoreticky by mohl být dokonce spojen jeden vesmír s druhým rotující černou dírou. Ať je to tak nebo tak, žádný vesmír nemůže ovlivnit nic v našem vesmíru, a proto je nemožné zjistit, zda existuje.
39 22/11/18 14:20
Vesmír je všechno, co existuje – planety, hvězdy, galaxie a prostor mezi nimi. Součástí vesmíru je dokonce i čas. Nikdo neví, jak je vesmír velký nebo kde začíná a končí. Všechno je tak daleko od naší malé planety, že světlu hvězd a galaxií trvá miliardy let, než k nám doletí, a proto vidíme vzdálený vesmír takový, jaký byl před miliardami let. Informaci, kterou toto světlo nese, však můžeme využít k tomu, abychom se dozvěděli, jak vesmír začal a jak asi skončí. SVĚTELNÉ ROKY JAK VYPADAL raný vesmír, to můžeme zjistit pomocí různých druhů dalekohledů. ,
NĚCO NAVÍC...
hvězda
Můžeme pozorovat a měřit tři dimenze prostoru – výšku, šířku a hloubku. Čtvrtou dimenzí je čas. Vědci se domnívají, že vesmír může mít přinejmenším šest dalších, skrytých dimenzí. Všechny jsou stočené jedna v druhé a nekonečně malé.
Země u KDYŽ
SE OBJEKTY pohybují od nás, jejich světelné spektrum se mění. Změřením odchylky můžeme zjistit, jak rychle se vzdalují.
Měření vzdáleností Pro měření vzdáleností ve vesmíru existuje důmyslná metoda. Mnohé galaxie jsou tak daleko, že jedinou možností je vzít si na pomoc světlo. Vzhledem k tomu, že se vesmír rozpíná a prostor se roztahuje, vlnová délka světla od objektů se také zvětšuje. Všechny tmavé čáry v jejich spektru jsou posunuty k červenému konci a tomuto jevu se říká rudý posuv. Zjištěním jeho velikosti mohou vědci spočítat vzdálenost určité galaxie a rychlost jejího vzdalování. Nejstarší a nejrychleji se vzdalující galaxie jsou ty, které mají největší rudý posuv.
DIVOKÝ VESMÍR
DIVOKÝ VESMÍR
Co je vesmír?
CO JE VESMÍR?
Tvar vesmíru Protože žijeme uvnitř vesmíru, je pro nás těžké si představit, že má nějaký tvar. Vědci si však myslí, že tvar má a že závisí na hustotě hmoty. Jestliže je větší než kritická mez, pak je vesmír takzvaně uzavřený. Pokud je menší, říkáme, že je vesmír otevřený (sedlového tvaru). Podle pozorování z družic se nyní zdá, že vesmír je velmi blízko kritické hodnotě a popisuje se jako plochý. Dokonale plochý vesmír nemá žádné hranice a bude se navždy rozpínat.
Představ si... Světlo cestuje prázdným prostorem rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu. Touto rychlostí by světelná vlna obletěla celou zeměkouli sedmkrát za jedinou sekundu.
uzavřený
VŠECHNY hvězdy, prach a plyn, které vidíme na obloze, tvoří pouze malou část vesmíru. Většina vesmíru je ze záhadné neviditelné temné hmoty a temné energie ( str. 62–63). ,
Dalekohledy jsou jako stroje času. Zachytávají světlo, které putuje od vzdálených hvězd a galaxií. To znamená, že tyto objekty vidíme v okamžiku, kdy se jejich světlo vydalo na cestu – před tisíci, nebo dokonce miliardami let. Astronomové měří velikost vesmíru ve světelných rocích. Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí na jeden rok – přibližně 9,5 bilionu kilometrů. Světlu z nejvzdálenějších galaxií, na které můžeme dohlédnout, trvala cesta k nám kolem 13 miliard roků. Vidíme je dnes tak, jak vypadaly dlouho před tím, než se zrodilo Slunce a Země. 38 Vesmir_001_055.indd 38-39
BUDOUCÍ VESMÍR
Po mnoho let se vědci domnívali, že působení gravitace hvězd a galaxií postupně zpomalí rozpínání vesmíru. Současná pozorování však nasvědčují tomu, že expanze se zrychluje. Kdyby to byla pravda, galaxie se budou od sebe stále více vzdalovat. Nebudou se tvořit nové hvězdy, černé díry zmizí a vesmír skončí jako chladný, tmavý, mrtvý a prázdný prostor.
plochý otevřený
MNOHOČETNÉ VESMÍRY? Je náš vesmír jediný, nebo existují další vesmíry, které nevidíme? To nikdo neví, ale někteří vědci se domnívají, že jiných vesmírů může být dokonce velmi mnoho. Celé by se to mohlo podobat obrovské bublinkové pěně, v níž některé vesmíry ještě nejsou nafouklé. V některých možná platí jiné fyzikální zákony a mají jiné dimenze než náš vesmír. Teoreticky by mohl být dokonce spojen jeden vesmír s druhým rotující černou dírou. Ať je to tak nebo tak, žádný vesmír nemůže ovlivnit nic v našem vesmíru, a proto je nemožné zjistit, zda existuje.
39 22/11/18 14:20
MLÉČNÁ DRÁHA
rentgenový dvojitý zdroj možný dvojitý zdroj s černou dírou
rameno Pravítko
Žijeme na malé planetě kroužící kolem obyčejné hvězdy v nepatrné oblasti obrovského spirálního systému hvězd – galaxie Mléčné dráhy. Vznikla před více než 10 miliardami let a existovat bude pravděpodobně ještě mnoho dalších miliard let.
rameno Střelec – Lodní kýl chladný oblak plynu
střed galaxie s černou dírou (Sagittarius A*)
SRDCE MLÉČNÉ DRÁHY
rameno Štít – Jižní kříž
galaktický střed
galaktická příčka rameno Perseus
Slunce je jen jedna z asi 200 miliard hvězd Mléčné dráhy. Většina hvězd leží v galaktické středové výduti, ale mladší hvězdy a prachové oblaky se nacházejí ve spirálních ramenech. Uprostřed galaxie je superhmotná černá díra.
Střed Mléčné dráhy je podivuhodné místo o průměru zhruba 600 světelných let. Přestože je to jen nepatrná část galaxie, obsahuje celou jednu desetinu galaktického plynu a miliardy hvězd. Mezi nimi jsou i zbytky supernov a silné zdroje rentgenového záření, jako jsou podvojné (binární) systémy objektů, které zřejmě obsahují černou díru.
Laser míří přesně ke středu Mléčné dráhy.
Pozorování hvězd Jestliže žiješ dostatečně daleko od rušivého městského osvětlení, možná budeš mít štěstí a uvidíš slabý pruh světla klenoucí se přes oblohu. Dávní pozorovatelé ho nazvali „mléčná dráha“, protože vypadal jako proud rozlitého mléka na nebeské klenbě. Vůbec si neuměli vysvětlit, co to je. Rozluštění hádanky přišlo v roce 1610, když Galileo obrátil svůj dalekohled k „mléčné dráze“ a zjistil, že se skládá z tisíců hvězd. sluneční soustava
u JAK
kulová hvězdokupa centrální výduť milionů hvězd
tmavé halo
galaktický disk
VELKÁ JE NAŠE GALAXIE? Mléčná dráha má průměr zhruba 100 000 světelných let, ale na vnějších okrajích je silná pouze 2 000 světelných let. Většina její hmoty zřejmě pochází z tajemné temné hmoty ( str. 62–63).
50 Vesmir_001_055.indd 50-51
DIVOKÝ VESMÍR
DIVOKÝ VESMÍR
Mléčná dráha
rameno Orion SGR A* Slunce u ČILÁ
MINULOST Objekt SGR A* byl zřejmě v minulosti aktivní. Světelná ozvěna výtrysku rentgenového záření před 300 lety přechází přes blízké prachové oblaky.
SPIRÁLNÍ GALAXIE
Mléčná dráha je spirální galaxie s příčkou, takže vypadá jako obří ohnivé kolo s paprskem, z něhož se odtáčejí spirální ramena. Hvězdy naší Galaxie obíhají kolem jejího středu spolu s tím, jak se celá otáčí. Naše Slunce, které je od středu vzdálené asi 28 000 světelných let, dokončí jednu otočku za 220 milionů let. Hvězdám, které jsou blíž ke středu, trvá oběh kratší dobu než Slunci.
Novorozené hvězdy Srdce naší Galaxie je přeplněné hvězdami, prachem a plynem obklopujícím černou díru. Panují tam kruté podmínky s divokým hvězdným větrem – silnými rázovými vlnami, které ztěžují vznikání nových hvězd. Až donedávna jsme nevěděli, jak se tam hvězdy tvoří, protože jsme ke středu přes vrstvy prachu neviděli. V roce 2009 však Spitzerův infračervený dalekohled nalezl tři novorozené hvězdy, všechny mladší než milion let a ještě zahalené v kokonu plynu a prachu.
Skryté monstrum Ve středu naší Galaxie leží monstrum: obří černá díra, čtyřmilionkrát hmotnější než Slunce. Nazývá se Sagittarius A* (zkratka SGR A*) podle jeho polohy v souhvězdí Sagittarius (Střelec). V současnosti je to spící obr, produkující několikamiliardkrát méně energie než obří černé díry v jiných galaxiích.
Prastaré hvězdné proudy Ne všechen materiál Mléčné dráhy leží v jejím plochém disku. Vysoko nad galaxií se klenou tři hvězdné proudy, které jsou od Země vzdálené mezi 13 000 a 130 000 světelnými roky a sahají přes většinu severní oblohy. Největší proud je zřejmě rozptýlený zbytek trpasličí galaxie, která se srazila s Mléčnou dráhou. 51 22/11/18 14:20
MLÉČNÁ DRÁHA
rentgenový dvojitý zdroj možný dvojitý zdroj s černou dírou
rameno Pravítko
Žijeme na malé planetě kroužící kolem obyčejné hvězdy v nepatrné oblasti obrovského spirálního systému hvězd – galaxie Mléčné dráhy. Vznikla před více než 10 miliardami let a existovat bude pravděpodobně ještě mnoho dalších miliard let.
rameno Střelec – Lodní kýl chladný oblak plynu
střed galaxie s černou dírou (Sagittarius A*)
SRDCE MLÉČNÉ DRÁHY
rameno Štít – Jižní kříž
galaktický střed
galaktická příčka rameno Perseus
Slunce je jen jedna z asi 200 miliard hvězd Mléčné dráhy. Většina hvězd leží v galaktické středové výduti, ale mladší hvězdy a prachové oblaky se nacházejí ve spirálních ramenech. Uprostřed galaxie je superhmotná černá díra.
Střed Mléčné dráhy je podivuhodné místo o průměru zhruba 600 světelných let. Přestože je to jen nepatrná část galaxie, obsahuje celou jednu desetinu galaktického plynu a miliardy hvězd. Mezi nimi jsou i zbytky supernov a silné zdroje rentgenového záření, jako jsou podvojné (binární) systémy objektů, které zřejmě obsahují černou díru.
Laser míří přesně ke středu Mléčné dráhy.
Pozorování hvězd Jestliže žiješ dostatečně daleko od rušivého městského osvětlení, možná budeš mít štěstí a uvidíš slabý pruh světla klenoucí se přes oblohu. Dávní pozorovatelé ho nazvali „mléčná dráha“, protože vypadal jako proud rozlitého mléka na nebeské klenbě. Vůbec si neuměli vysvětlit, co to je. Rozluštění hádanky přišlo v roce 1610, když Galileo obrátil svůj dalekohled k „mléčné dráze“ a zjistil, že se skládá z tisíců hvězd. sluneční soustava
u JAK
kulová hvězdokupa centrální výduť milionů hvězd
tmavé halo
galaktický disk
VELKÁ JE NAŠE GALAXIE? Mléčná dráha má průměr zhruba 100 000 světelných let, ale na vnějších okrajích je silná pouze 2 000 světelných let. Většina její hmoty zřejmě pochází z tajemné temné hmoty ( str. 62–63).
50 Vesmir_001_055.indd 50-51
DIVOKÝ VESMÍR
DIVOKÝ VESMÍR
Mléčná dráha
rameno Orion SGR A* Slunce u ČILÁ
MINULOST Objekt SGR A* byl zřejmě v minulosti aktivní. Světelná ozvěna výtrysku rentgenového záření před 300 lety přechází přes blízké prachové oblaky.
SPIRÁLNÍ GALAXIE
Mléčná dráha je spirální galaxie s příčkou, takže vypadá jako obří ohnivé kolo s paprskem, z něhož se odtáčejí spirální ramena. Hvězdy naší Galaxie obíhají kolem jejího středu spolu s tím, jak se celá otáčí. Naše Slunce, které je od středu vzdálené asi 28 000 světelných let, dokončí jednu otočku za 220 milionů let. Hvězdám, které jsou blíž ke středu, trvá oběh kratší dobu než Slunci.
Novorozené hvězdy Srdce naší Galaxie je přeplněné hvězdami, prachem a plynem obklopujícím černou díru. Panují tam kruté podmínky s divokým hvězdným větrem – silnými rázovými vlnami, které ztěžují vznikání nových hvězd. Až donedávna jsme nevěděli, jak se tam hvězdy tvoří, protože jsme ke středu přes vrstvy prachu neviděli. V roce 2009 však Spitzerův infračervený dalekohled nalezl tři novorozené hvězdy, všechny mladší než milion let a ještě zahalené v kokonu plynu a prachu.
Skryté monstrum Ve středu naší Galaxie leží monstrum: obří černá díra, čtyřmilionkrát hmotnější než Slunce. Nazývá se Sagittarius A* (zkratka SGR A*) podle jeho polohy v souhvězdí Sagittarius (Střelec). V současnosti je to spící obr, produkující několikamiliardkrát méně energie než obří černé díry v jiných galaxiích.
Prastaré hvězdné proudy Ne všechen materiál Mléčné dráhy leží v jejím plochém disku. Vysoko nad galaxií se klenou tři hvězdné proudy, které jsou od Země vzdálené mezi 13 000 a 130 000 světelnými roky a sahají přes většinu severní oblohy. Největší proud je zřejmě rozptýlený zbytek trpasličí galaxie, která se srazila s Mléčnou dráhou. 51 22/11/18 14:20