Issuu

Mlcenlive zeny_001 az 003.qxp_Sestava 1 23.11.18 11:08 Stránka 3

KERRY F I S H E R O VÁ

Mlčenlivé ženy

Mlcenlive_zeny.indd 2

14.11.2018 14:23:06

K APITOL A PRVNÍ

Maggie R ADNICE V BRIGHTONU, 15. LEDEN 2016

Když se ozvalo: „Povstaňte, prosím, a přivítejte nevěstu,“ instinktivně jsem se začala rozhlížet po nějaké ženě v bílém. Moje svatba se odehrála jednoho obyčejného odpoledne uprostřed ledna, zcela mimo jakékoliv významné svátky, jako jsou Vánoce nebo valentýn. Bylo mi třicet pět a nikdy předtím jsem s žádným mužem nežila. Ne že bych žila životem matky představené – s tím už by bylo trochu pozdě začínat, když jsem měla desetiletého Sama –, ale měla jsem návyk na špatný typ mužů. Na muže, kteří by klidně mohli svoji dceru věznit ve sklepě a lít z okna na hlavy kolemjdoucích rozpálený olej. Otce jsem nikdy neměla; jenom matku, která v každém z mých nápadníků viděla ztělesněné dobro. Snílci, muži na dně, labilové – máma jim prostě udělala toust se sýrem a jejich ubohé zadnice přivítala na našem gauči. Místo, aby s nimi vyrazila dveře, pousmála se a řekla: „Má srdce na správném místě, zlato, je jenom trochu nevybouřený. Vyroste z toho.“ Nikdy z toho žádný nevyrostl. A pak jsem potkala Nica, který nemusel vyrůstat vůbec z ničeho. Po všech těch letech, co jsem se přehrabovala podivnými muži z výprodeje, jsem našla někoho, kdo nepotřeboval napravovat. Někoho, kdo dokázal ráno vstát, byl schopen chodit do práce, uměl se vypořádat se zklamáním a frustrací, aniž by po sobě zanechával hromadu plechovek od piva, a kdo se širokým obloukem vyhýbal všem potížím a dluhům. Chlápek, 3

Mlcenlive_zeny.indd 3

14.11.2018 14:23:06

který vždycky přišel včas, nechlastal, nekradl a nenazýval mého syna Sama výrazem „děcko“. A navíc – veliké plus! – si myslel, že jsem úžasná čili incredibile, což mi říkal, když chtěl poukázat na své italské předky. Místo toho, aby jeho nadšení časem ochablo, mě požádal o ruku. Což bylo pro ženu z rodiny Parkerových stejně vzácné jako znát s jistotou jméno vlastního otce. Takže když jsem vešla, ruku v ruce se Samem a připravená složit svatební slib, byla bych si měla připadat jako horolezec, který po letech zdolal vrchol hory, u jejíhož úpatí do té doby postával a přemýšlel, jak se dostane nahoru. Cítila jsem se ovšem jako špatný fotbalový trenér, který na svých bedrech nese smutek tisíců fanoušků. Procházela jsem uličkou a snažila se zachytit pohled Francescy. Chtěla jsem jí ukázat, že jí rozumím a že to nebude taková katastrofa, jak se obává; že nám to bude klapat – zkrátka, že to spolu dokážeme. Ale ona odmítala vzhlédnout a svůj náctiletý pohled nadále upírala do země. Podle všeho nevěděla, jestli má být nevraživá, nebo úzkostlivá. Chtěla jsem se zastavit a požádat skupinku hostů, aby na chvíli vypadli a já mohla pohladit ta vzpurná, ale poražená ramena a říct jí, že jsem na její straně. Pořád jsem přemýšlela, jestli Nicova strategie oženit se a postavit svou dceru před hotovou věc je úplně ideální. Teď už je však pozdě něco na ní měnit. Stiskla jsem Samovi ruku; snažila jsem se mu tím naznačit, že jsem tohle rozhodnutí neudělala jen kvůli sobě, ale i pro něj. Moje matka Beryl sice Sama zbožňovala, ale aby to můj chlapec v životě někam dotáhl, bude muset umět mnohem víc než schovat se v den placení nájmu před domácím. Když dohrála písnička Chapel of Love, snažila jsem se nevnímat nic kromě Nica. Chtěla jsem si vychutnat tu chvíli, kdy muž, se kterým se nejen doplňujeme, ale který ze mě udělal ženu, kterou jsem vždycky chtěla být, učiní cosi nemyslitelného a vezme si mě. Poprvé za tři generace rodiny Parkerů. 4

Mlcenlive_zeny.indd 4

14.11.2018 14:23:06

Podívala jsem se na vlasy na jeho týlu, kde je měl přes všechny pokusy je učesat stále zcuchané, a pocítila jsem náhlý příval štěstí. V jeden nebezpečný okamžik jsem zvažovala, jestli bych několikametrovou vzdálenost, která byla mezi mnou a oddávající, nemohla urazit na vozíku s občerstvením. Nakonec jsem se rozhodla, že něco takového hned první den v rodině Farinelliových neudělám. Soudě podle výrazu většiny jejích členů se ve svých poklidných životech sotvakdy urvali ze řetězu. Pěstovala jsem si naději, že s trochou trpělivosti a štěstí se spojíme a již naši potomci se budou podobat „normální“ rodině. I když, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Spokojíme se s tím, co je „normální“ pro nás. Zatímco píseň se blížila svému konci, moje touha něco provést – rozvlnit boky nebo aspoň křupnout klouby – se vytratila. Zbyla jen potřeba udělat tu velkou, dospělou věc, a sice vdát se. Oddávající se prošišlávala ceremonií; zeptala se, zda kdokoliv z přítomných zná jakýkoliv důvod, proč bychom se nemohli vzít. V tu chvíli jsem zadržela dech a čekala na pronikavý, mladý hlas, který zazní celou místností, dostatečně nahlas, aby byl slyšet až v hotelovém baru, kde všichni nechají své sklenice stát a půjdou se podívat, copak se to děje. Snažila jsem se nevnímat všechny ty drobné pohyby za mnou. Ani se mi nechtělo přemýšlet nad tím, jak se teď musí tvářit jeho rodina – posměšný a zároveň znechucený výraz v obličeji jeho matky Anny, její uražený postoj; úšklebek ve tváři jeho staršího bratra Massima, který si myslí, že Nico dělá hloupost… Zase. Doufala jsem, že když svou lásku posvětíme oﬁciálním aktem, snad si tihle lidi uvědomí, že Nico je teď konečně spokojený a šťastný. Místo toho byla nálada v místnosti asi jako v čekárně na kolonoskopické vyšetření. Ohlédla jsem se, abych našla morální podporu. Moji kamarádi mi ukazovali zvednuté palce. Otočila jsem se zpět pro případ, že by začali nahlas povzbuzovat, jako když se kůň, na kterého si vsadili, dostane do vedení. Úplně jsem viděla svou brzytchyni, jak se s tichým nesouhlasem rozhlíží po místnosti, sleduje praskliny ve stropu a řeší příliš hlučnou ventilaci. Kdovíco si asi Anna myslí 5

Mlcenlive_zeny.indd 5

14.11.2018 14:23:06

o klobouku mé nejlepší kamarádky, který vypadá jako čokoládové vosí hnízdo. Raději jsem se pro kuráž podívala na svoji mámu. Její úsměv byl přesně to, co jsem potřebovala. Vybavila jsem si její slova: „Vždycky se dívej hrdě před sebe, zlato. Jsi to nejlepší, co tu rodinu potkalo. Jeho dceři dej bezpečí a lásku.“ Aspoň jednou ve svém životě jsem chtěla být romantická; věřit, že láska je něco nablýskaného a mimořádného, a ne jen něco, co vás přiměje hledět do zrcadla a kroutit hlavou nad svou vlastní blbostí. Odříkávala jsem svůj manželský slib a nespouštěla při tom oči z Nica, který se tetelil jejich něhou a vřelostí, a bylo vidět, jak přestává vnímat okolí. Ale Francesca mě propalovala pohledem tak, že když jsem vyslovovala Nicovo prostřední jméno, Lorenzo, zakoktala jsem se. Představovala jsem si, jak celá jeho rodina obrací oči v sloup. Nico stiskl moji ruku pevněji, a připomněl mi tak, že jsme se na tohle připravovali. Jak rádi říkají politici – „jedeme v tom společně“. Stále jsem však cítila, jak se mezi námi vznáší Francescino rozhořčení, které usilovně hledá sebemenší skulinku či štěrbinu, kudy se mezi nás vztekle vetřít, rozhořčení nad tím, že po dvou letech od smrti matky se Nico rozhodl znovu oženit. I přes nejlepší úsilí ji lépe poznat mě buď zcela ignorovala, nebo byla vysloveně hrubá. Někdy se jí rozzářil obličej, když jsem navrhla vyrazit si do kina nebo na večeři, hned poté se však zase uzavřela, jako kdyby sebemenší nadšení pro mé nápady bylo neuctivé k její matce. Svou přítomnost na naší svatbě mohla chápat jako úplnou zradu svojí mámy, proto jsem Nicovi navrhla, abychom jí dali svobodně na výběr, jestli se chce, nebo nechce zúčastnit. Ovšem Nico byl pevně rozhodnutý: „Chceme být rodina, a ne nějaký klub. Musíme dát všem najevo, že patříme k sobě. Nakonec se s tím smíří a bude v pohodě.“ Ale jak by fakt, že se váš otec znova žení, mohl být důvodem k oslavě? Pro třináctileté dítě bez mámy to musí znamenat jediné. A sice, že památka její mámy slábne. Že její otec, člověk, jehož žal byl stejně silný jako ten její, se naučil žít bez ní, a Francesca se teď v zármutku brodí sama. 6

Mlcenlive_zeny.indd 6

14.11.2018 14:23:06

Jakmile jsem za sebou zaslechla vřískot, srdce mi prudce poskočilo, protože mě napadlo, že se Francesca konečně přestala ovládat. I matrikáře zarazilo, jak se výkřik rozlehl po místnosti. Lehké kroky, které mohly patřit jedině Nicovu sedmiletému synovci Sandrovi, zněly na mramorové podlaze příliš hlasitě. Následoval klapot podpatků a pak se zabouchly dveře. Odolala jsem nutkání otočit se, přemohla jsem se a znovu se soustředila na oddávající, která se teď dostávala ke slovům, jichž jsem se zvlášť obávala: k části „v nemoci i ve zdraví“. Nemohla jsem se soustředit na to, co jsme jeden druhému slibovali, jen na to, že Nico bude tahle slova už říkat podruhé. Napadlo ho někdy, jaké břemeno může tenhle slib znamenat? Realitu, které možná bude muset čelit? Opravdu Nico očekával, že Caitlin s perfektně opálenýma rukama a hedvábnými vlasy prostě odříká slib o nemoci, a on se pak bude dívat, jak mu týden po týdnu mizí před očima? Když kdysi přemýšlel o tom, že někdy bude mít děti, napadlo ho, že bude sedět u stolu pro tři, vesele mluvit se svou náctiletou dcerou a při tom se snažit ignorovat to třetí místo, kde kdysi sedávala Caitlin? Místo, které děsí svou prázdnotou? Jeho hlas se na těch slovech zarazil. Položila jsem svou ruku na tu jeho, abych ho ujistila, že příštích padesát let neočekávám žádnou vážnější nemoc než ploché nohy. Způsob, jakým mě chytil za ruku, mě donutil si uvědomit, že jeho druhé manželství je jaksi výsledkem toho prvního. Díky Bohu, že jsem dost stará na to, abych čekala, že to bude jako v pohádce.

Mlcenlive_zeny.indd 7

14.11.2018 14:23:06

K APITOL A DRUHÁ

Lara Shromážděním proběhl malý záchvěv nesouhlasu – členové klanu Farinelliů se do jednoho mračili –, když do sálu vstoupila Maggie, bosá a s jedinou slunečnicí v ruce. Pokud přímo netančila, její pohyby něco takového rozhodně připomínaly. Když kráčela uličkou, ruku v ruce se svým synem Samem, rytmus Chapel of Love jí pronikal do chodidel a prozařoval její postavu radostí. Sam díky svému cylindru a způsobu chůze vypadal, jako kdyby měl tancovat na ragtime. Doufala jsem, že nikdo neslyší mého manžela Massima prohlašovat, že je to, jako kdyby do města přijel cirkus. Nemohla jsem odolat ani nenápadným pohledům na svou tchyni Annu, která tam stála jako svíčka. Na hlavě měla klobouček se závojíčkem a ozdobou a vypadala jako orel, který se právě chystá vrhnout na kořist. V její tváři se zračilo opovržení, ačkoliv se viditelně soustředila, aby nezačala křičet: „Zastavte to někdo!“ Její závoj se poněkud zavlnil, když se naklonila a zachytila můj pohled. Byla příliš kultivovaná, aby se na mě zašklebila, protože by si toho mohl někdo všimnout, ale já zatraceně dobře věděla, že neodolá, aby nesrovnávala svou druhou snachu právě se mnou. Možná jsem dokonce měla šanci to ustát – po tolika letech průpovídek typu: „Caitlin měla po porodu Francescy svou ﬁguru zpátky poměrně rychle. Ale pravda, tys rodila císařem, což ti určitě neprospělo.“ Následovaly různé rady, jak by se „to břicho“ dalo zakrýt, a podivný výstřižek z Daily Mail, na kterém stálo: „Zhub8

Mlcenlive_zeny.indd 8

14.11.2018 14:23:06

něte o jednu velikost do deseti dnů!“, který se zničehonic objevil na kuchyňském stole. Také jsem byla shledána neschopnou, co se týkalo zahradničení, vaření a toho, čemu Anna souhrnně říkala „péče o domácnost“. Takže jsem doufala, že Maggie neoplývá pestrou škálou utajených schopností a dovedností, ve srovnání s nimiž ty moje opět neobstojí. Maggie nepůsobila dojmem, že se přehnaně zajímá o to, co si o ní ostatní myslí. S malou vytetovanou růží těsně nad chodidlem, zářivě modrými nehty na nohou, vlnitými vlasy, které jí splývaly po zádech, vypadala spíš jako někdo, kdo slaví pohanský rituál, než jako nevěsta, která se snaží zapadnout do nové rodiny, kde proti ní byly vztyčeny snad všechny zátarasy. Bude potřebovat mnohem více sebejistoty, aby obstála před Anniným souborem pravidel „Jak se chovat v rodině Farinelliů“. Jak znám Annu, určitě zkoušela Nicovi zabránit, aby si Maggie vzal. „Po dvou letech je to příliš brzy, pořád truchlíš. Není to fér vůči Francesce. Nepotřebuje novou matku, potřebuje, aby se jí plně věnoval otec. Vážně se chceš starat o parchanta nějakého jiného muže?“ Přesně taková slova pravděpodobně použila. Cokoliv, co není v souladu s Anniným pohledem na svět, musí být odstraněno. Očividně se jí však nepodařilo Nica přesvědčit, aby se Maggie vzdal. Jeho obličej byl rozjasněn silnými emocemi, jako by nemohl uvěřit tomu, že se jeho nezávislá divoška uvolila žít v perfektně uspořádané domácnosti Farinelliových. Bylo neuvěřitelné, že Maggie je pouze třicet pět, stejně jako mně. Dospělost nesla tak lehce, jako by si za žádnou cenu nehodlala kazit zábavu starostmi, co přinese zítřek. S mým mikádem, perleťově růžovými nehty a šaty ke kolenům, které Massimo miloval, by mi mohli hádat klidně o deset let víc. Takže i přestože si Anna mumlala něco o manželství, které je předem odsouzeno ke špatnému konci, mi Maggie nebylo líto. Záviděla jsem jí. Záviděla jsem jí intenzitu jejich nové lásky. Jejich optimismus. Jejich naději. Představila jsem si Nica, jak se směje, zatímco ona zpívá s nahlas 9

Mlcenlive_zeny.indd 9

14.11.2018 14:23:06

puštěným rádiem. Jak ji líbá na čelo, když usedá ke stolu, jak jí upravuje šálu předtím, než vyrazí do práce. Pocítila jsem záchvěv nostalgie. Připomněla jsem si ty časy, kdy Massimo vklouzl ke mně do kanceláře a jedním plynulým pohybem smetl všechny pečlivě srovnané papíry ze stolu a účty, které jsem přezkoumávala, se ztrácely a mizely v jeho divokých polibcích. „Pracovní“ večeře, kdy jsme se od sebe odtrhli až tehdy, když to chtěl po nás personál. Bolestně jsem toužila po spojení, díky němuž bych se zas mohla cítit součástí rodiny. Přála jsem si, aby na téhle svatbě byl táta. Massimo dělal všechno jen v tátově nejlepším zájmu: nechtěl, aby ho všechny ty nové tváře mátly. Ale táta pořád ještě miluje hudbu a tahle písnička z šedesátek by se mu určitě vybavila. Jakýkoliv záblesk vědomí, kým je, by mi prozářil celý den. A tak moc bych ho chtěla vidět v obleku, bystrého a usměvavého, jaký kdysi býval. Jací jsme bývali všichni. Znovu jsem zaměřila pozornost na Nica a Maggie. Právě začali odříkávat manželské sliby a já na okamžik zachytila kamenný výraz v obličeji Francescy. I přes neustálé Annino přesvědčování o manželství odsouzeném k jisté záhubě jsem si říkala, že to, že se Nico znovu žení, je pro Francescu dobře. Má matka umřela, když jsem byla batole, a můj milovaný táta teď postupně blednul jako stará fotka z polaroidu. A byla bych tedy ráda, kdybych měla veselou a příjemnou nevlastní matku, která by mi s tím vším pomáhala. Měla bych úplně jiný život. Ale předtím, než jsem se mohla ponořit ještě hlouběji do minulosti, zahlédl můj sedmiletý syn Sandro pavouka, který zaběhl pod sedačku před ním. Od té doby, co před pár dny zmizela naše kočka Misty, byl Sandro ještě citlivější a závislejší na ostatních než obvykle. Jeho obličej byl bledý jako obličej člověka, kdo si přečetl instrukce pro nouzové přistání letadla těsně předtím, než je musí použít. Sam, Maggiin syn, vyzařoval něco zcela jiného. Vypadal, že největší výzvou pro něj je nezačít se chechtat. Sandro se začal vrtět. Šťouchl do mě a ukázal před sebe. Naklonila jsem se k němu a zašeptala, že to je jen maličký pavouček a že mu neublíží. Pavouk však najednou 10

Mlcenlive_zeny.indd 10

14.11.2018 14:23:06

narazil na Berylinu botu a běžel zpátky přímo k Sandrovi, který zaječel a drápal se co nejvýše na svoje křeslo. Anna se rozhlížela a mračila se. Bezpochyby shromažďovala munici na další z jejích „Lara dělá, co může, ale nad tím dítětem nemá žádnou kontrolu“. Massimo se naklonil a snažil se na něj přese mě dosáhnout, ale Sandro se rozběhl podél prázdných křesel. Běžela jsem za ním, chytla ho za ruku a vyvedla z místnosti. Moc ráda jsem nechala všechna ta přehnaná očekávání a posměch rodiny Farineliů daleko za sebou. Přesto jsem cítila jejich kritické pohledy i přes těžké zdobené dveře, které jsem se snažila opatrně zavřít. Přivinula jsem Sandra k sobě a čekala, až pláč poleví. Donutila jsem se klidným tónem říct: „Je to v pořádku, vždyť nebyl vůbec velký.“ „Já ale nebrečím kvůli pavoukovi, mami. Chci zpátky Misty.“ „To my všichni, zlatíčko. Brzo se vrátí, neboj se.“ Doufala jsem, že pochybnosti v mém hlase sedmiletý chlapec nezachytí.

Mlcenlive_zeny.indd 11

14.11.2018 14:23:06

Kerry Fisherová MLČENLIVÉ ŽENY Z anglického originálu The Silent Wife, vydaného nakladatelstvím Bookouture v Ickenhamu v roce 2017, přeložila Alex Bečková Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Michaela Bečková Odborná spolupráce Michal Jurza Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 324. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Mlcenlive_zeny.indd 304

14.11.2018 14:23:21