0039633

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT BILL CLINTON JAMES PATTERSON

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 3

24.09.2018 9:03:52

THE PRESIDENT IS MISSING Copyright © 2018 by James Patterson and William Jefferson Clinton This translation published by arrangement with The Knopf Doubleday Group, a division of Penguin Random House LLC and Little, Brown and Company, a division of Hachette Book Group, Inc. All rights reserved Translation © 2018 by Ondřej Duha ISBN 978-80-7617-038-4

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 4

24.09.2018 9:03:52

Zvláštní díky náleží Robertu Barnettovi, našemu právníkovi a příteli, který nás svedl dohromady k této knize, radil nám, přemlouval nás a občas práskl bičem. Děkujeme i Davidu Ellisovi, vždy trpělivému a moudrému, který nám pomáhal s rešeršemi, prvním a druhým nástinem a mnoha, mnoha pracovními verzemi. Bez Davidovy pomoci a inspirace by tento příběh nikdy nevznikl. Hillary Clintonové, která žila s vědomím této hrozby a následků ignorovaných varování a bojovala proti nim, za její neustálé povzbuzování a připomínky, abych se držel reality. Sue Solie Pattersonové, která si osvojila umění kritizovat a povzbuzovat, často v jednom výdechu. Mary Jordanové, která si udržela hlavu na krku ve chvílích, kdy ji všichni okolo ní ztráceli. Deneenu Howellovi a Michaelu O’Connorovi, který dohlížel na smlouvy a termíny. Tine Flournoyové a Stevu Rinehartovi za to, že pomohli začínajícímu partnerovi dodržet svou část dohody. A mužům a ženám z tajných služeb Spojených států a všem ostatním z policejních složek, armády, zpravodajství a diplomacie, kteří obětovali své životy pro náš klid a bezpečí.

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 5

24.09.2018 9:03:52

ČTVRTEK

10. KVĚTEN

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 7

24.09.2018 9:03:52

KAPITOLA

1 ❖

Z

vláštní výbor sněmovny reprezentantů zasedá…“ Žraloci krouží, nozdry se jim chvějí pachem krve. Je jich třináct, osm z opoziční strany a pět z té mé, žraloci, proti kterým jsem si s právníky a poradci připravil obranu. Z těžce nabytých zkušeností vím, že bez ohledu na to, jak jste připravení, je jen několik způsobů obrany, které na predátory platí. V určitou chvíli už nemůžete dělat nic jiného než vstoupit do ringu a rány opětovat. Nedělejte to, opakovala má personální šéfka Carolyn Brocková předchozího večera své prosby, stejně jako už mnohokrát předtím. Na to slyšení nemůžete jít, pane. Nemůžete tím nic získat, jen všechno ztratit. Nemůžete odpovídat na jejich otázky, pane. Byl by to konec vašeho prezidentství. Přelétnu pohledem těch třináct tváří sedících v dlouhé řadě naproti mně, moderní obdoba španělské inkvizice. Muž se stříbrnými vlasy uprostřed, za jmenovkou RHODES, si odkašle. Lester Rhodes, předseda sněmovny, se slyšení výboru obvykle neúčastní, ale tentokrát udělal výjimku, jen a pouze pro tento výbor, který vyplnil členy kongresu ze své strany, jejichž hlavním

„

9

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 9

24.09.2018 9:03:52

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

životním cílem je, jak se zdá, házet klacky pod nohy mé agendě a zničit mě politicky i osobně. Krutost v boji o moc je starší než bible, ale někteří mí oponenti mě vskutku nenávidí až do morku kostí. Nechtějí mě jen vyštvat z úřadu. Nebudou spokojení, dokud nebudu sedět ve vězení, zničený a rozčtvrcený, vymazaný z učebnic dějepisu. Sakra, kdyby mohlo být po jejich, nejspíš by podpálili můj dům v Severní Karolíně a plivali na hrob mé ženy. Natáhnu husí krk mikrofonu na maximum, abych ho měl co nejblíž u sebe. Nechci se při mluvení naklánět dopředu, zatímco členové výboru budou sedět zpříma na svých židlích s vysokými opěradly jako králové a královny na trůnech. Kdybych se předkláněl, působil bych slabým, podřízeným dojmem – dával bych jim podprahový signál, že jsem jim vydán na milost. Sedím před nimi sám. Žádní poradci, žádní právníci, žádné poznámky. Americký lid neuvidí, jak se šeptem domlouvám se svým právníkem a ruku zakrývající mikrofon zvednu jen proto, abych vypověděl, že si nic takového nevybavuji, pane kongresmane. Nic neskrývám. Neměl bych tady být a jsem si zatraceně jistý, že tady být nechci, jenže jsem. Jen já. Prezident Spojených států čelící tlupě žalobců. Z koutu místnosti tomu přihlíží triumvirát mých hlavních poradců: personální šéfka Carolyn Brocková, Danny Akers, můj nejstarší přítel a právní poradce Bílého domu, a Jenny Brickmanová, zástupkyně personálního šéfa a starší politická poradkyně. Všichni se tváří vážně, znepokojeně. Ani jeden z nich nechtěl, abych tohle udělal. Jejich jednomyslný názor zněl, že dělám největší chybu svého prezidentství. Ale jsem tady. Uvidíme, jestli měli pravdu. „Pane prezidente.“ „Pane předsedo.“ Technicky vzato bych ho v tomhle případě měl oslovovat pane předsedající, ale napadá mě mnoho dalších padnoucích oslovení, která také nepoužiju. Tohle by mohlo začít mnoha způsoby. Sebeoslavným projevem předsedy přestrojeným za otázku. Několika nepodstatnými úvodními dotazy. Ale viděl jsem dost videí, v nichž Lester Rhodes vyslýchal svědky, než se stal předsedou a byl ještě průměrným kongres­ manem z výboru pro dohled nad tajnými službami, abych věděl, že má v oblibě jít hned od začátku svědkovi po krku, aby ho vyvedl z míry. Ví – vlastně od roku 1988, kdy Michael Dukakis zpackal 10

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 10

24.09.2018 9:03:52

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

v předvolební debatě odpověď na otázku týkající se trestu smrti, to už vědí všichni –, že když zkazíte zahájení, nikdo si nebude pamatovat to, co následovalo. Bude se předseda řídit stejným plánem útoku i v případě současného prezidenta? Jistěže bude. „Prezidente Duncane,“ začne. „Od kdy se věnujeme ochraně teroristů?“ „Ničemu takovému se nevěnujeme,“ řekl jsem tak rychle, že jsem mu málem skočil do řeči, protože takovouhle otázku nesmíte nechat vyznít. „A nikdy nebudeme. Ne dokud budu prezidentem.“ „Jste si tím jistý?“ Opravdu to právě vyslovil? Po tváři se mi rozlije horko. Neuplynula ještě ani minuta a už se mi dostal pod kůži. „Pane předsedo,“ odpovím. „Když jsem to řekl, myslel jsem to vážně. Vyjasněme si to hned na začátku. Nevěnujeme se ochraně teroristů.“ Po mé odpovědi se odmlčí. „No, pane prezidente, možná bychom si měli vyjasnit pojmy. Považujete Syny džihádu za teroristickou organizaci?“ „Samozřejmě.“ Moji poradci mě nabádali, abych neříkal samozřejmě; může to znít pompézně a povýšeně, pokud se to nevysloví správně. „A té skupině se dostává podpory z Ruska, je tomu tak?“ Přikývnu. „Rusko už v minulosti SD několikrát podpořilo, ano. Jejich ­podporu SD a dalších teroristických organizací jsme veřejně odsoudili.“ „Synové džihádu už spáchali teroristické útoky na třech různých kontinentech, je to tak?“ „To je přesné shrnutí, ano.“ „Jsou zodpovědní za smrt tisíců lidí?“ „Ano.“ „Včetně Američanů?“ „Ano.“ „Za výbuch v hotelu Bellwood Arms v Bruselu, který zabil padesát sedm lidí, včetně delegace státních legislativců z Kalifornie? Za nabourání se do systému řízení vzdušného provozu v Gruzii, které mělo za následek pád tří letadel, na palubě jednoho z nichž se nacházel gruzínský velvyslanec ve Spojených státech?“ 11

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 11

24.09.2018 9:03:52

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

„Ano,“ řeknu. „K oběma těmto útokům došlo dřív, než jsem se stal prezidentem, ale ano, Synové džihádu převzali za oba zodpovědnost…“ „Dobře, mluvme tedy o tom, co se událo od chvíle, kdy jste se stal prezidentem. Není pravdou, že před pouhými několika měsíci byli Synové džihádu zodpovědní za nabourání se do počítačových systémů izraelské armády a zveřejnění utajených informací o izraelských tajných agentech a pohybech jednotek?“ „Ano,“ odpovím. „To je pravda.“ „A mnohem blíž k domovu, tady v Severní Americe,“ pokračuje. „Právě minulý týden. V pátek čtvrtého května. Nespáchali snad Synové džihádu další teroristický čin, když se nabourali do počítačů řídících systém torontského metra, které bylo nutné zcela uzavřít, když zavinili vykolejení soupravy, při němž sedmnáct lidí zahynulo, desítky jich byly zraněny a tisíce dalších musely trpět celé hodiny ve tmě?“ Má pravdu, že SD byli zodpovědní i za tohle. A jeho výčet obětí je přesný. Ale pro SD to nebyl teroristický čin. Byl to jen nácvik. „Čtyři z těch lidí, kteří v Torontu zemřeli, byli Američané, správně?“ „Přesně tak,“ řeknu. „Synové džihádu se k zodpovědnosti za tento čin nepřihlásili, ale domníváme se, že ho spáchali.“ Přikývne a nahlédne do poznámek. „Vůdcem Synů džihádu je muž jménem Suliman Cindoruk, je to tak, pane prezidente?“ A je to tady. „Ano, Suliman Cindoruk je vůdcem SD,“ odpovím. „Nejnebezpečnější a nejaktivnější kyberterorista světa, správně?“ „Řekl bych, že ano.“ „Muslim narozený v Turecku?“ „Je rodilý Turek, ale není muslim,“ opravím ho. „Je extrémní sekulární nacionalista, jenž se staví proti vlivu Západu ve střední a jihovýchodní Evropě. Džihád, který vede, nemá s náboženstvím nic společného.“ „To tvrdíte vy.“ „To tvrdí každá zpráva od výzvědných služeb, kterou jsem kdy četl,“ opáčím. „Četl jste je také, pane předsedo. Jestli chcete proměnit toto slyšení v islamofobní tirádu, poslužte si, ale k bezpečnosti naší země to nijak nepřispěje.“ 12

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 12

24.09.2018 9:03:52

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

Věnuje mi jízlivý úsměv. „V každém případě je to nejhledanější terorista na světě, že?“ „Chceme ho dopadnout,“ prohlásím. „Chceme dopadnout každého teroristu, který se snaží uškodit naší zemi.“ Odmlčí se. Zvažuje, jestli se mě má znovu zeptat: Jste si tím jistý? Pokud to udělá, budu se muset hodně ovládat, abych nepřevrátil tenhle stůl a nešel mu po krku. „Takže aby bylo jasno,“ řekne. „Spojené státy chtějí Sulimana Cindoruka zajmout.“ „Tohle není třeba vyjasňovat,“ odseknu. „O tom nikdy nevznikly žádné pochybnosti. Nikdy. Pronásledujeme Sulimana Cindoruka už dobrých deset let. Neustaneme, dokud ho nechytíme. Je to pro vás dost jasné?“ „No, pane prezidente, se vší úctou…“ „Ne,“ přeruším ho. „Když začnete otázku frází ‚se vší úctou‘, znamená to, že hodláte vyslovit něco, co neprojevuje žádnou úctu. Můžete si myslet, co chcete, pane předsedo, ale měl byste projevovat úctu – když už ne mně, tak všem ostatním lidem, kteří obětují své životy boji proti terorismu a zachování bezpečí v naší zemi. Nejsme dokonalí a nikdy nebudeme. Ale nepřestaneme dělat, co je v našich silách.“ Pak jsem nad tím mávl rukou. „Do toho, položte další otázku.“ S divoce bušícím srdcem se nadechnu a pohlédnu na trojici svých poradců. Jenny, moje politická poradkyně, přikyvuje; vždycky chtěla, abych proti novému předsedovi sněmovny reprezentantů vystupoval agresivněji. Danny nedává najevo, co si myslí. Carolyn, moje rozvážná personální šéfka, se naklání dopředu, lokty na kolenou, ruce spojené pod bradou. Kdyby byli olympijští rozhodčí, Jenny by mi za ten výbuch dala devět bodů, ale Carolyn by šla pod pět. „Nechci zpochybňovat váš patriotismus, pane prezidente,“ řekne můj prošedivělý protivník. „Americkému lidu dělá velké starosti to, co se stalo minulý týden v Alžírsku, k čemuž jsme se ještě nedostali. Americký lid má plné právo vědět, na čí straně stojíte.“ „Na čí straně stojím?“ Prudce jsem se předklonil a skoro jsem shodil mikrofon ze stolu. „Na straně amerického lidu, na té straně stojím.“ „Pane pre…“ „Jsem na straně lidí, kteří dřou ve dne v noci, aby naše země zůstala bezpečná. Těch, kteří neuvažují o úhlu pohledu nebo odkud 13

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 13

24.09.2018 9:03:52

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

fouká politický vítr. Těch, kdo se nesnaží vytřískat ze svého úspěchu zásluhy a nemohou se obhájit, když je někdo kritizuje. To je strana, na které stojím.“ „Prezidente Duncane, bezvýhradně podporuji muže a ženy bojující den co den za bezpečí naší země,“ řekne. „Ale o ně tu nejde. Jde o vás, pane. Tohle není nějaká hra, kterou bychom si tady spolu jen tak hráli. Nedělá mi to žádné potěšení.“ Za jiným okolností bych se zasmál. Lester Rhodes se na tohle slyšení těšil víc než člověk na jednadvacáté narozeniny. To všechno je jenom na efekt. Předseda Rhodes připravil tohle slyšení tak, že mohlo mít jen jediný faktický výsledek – mělo shledat prezidentovo pochybení tak závažným, aby bylo možné předat legislativnímu výboru podnět k zahájení řízení o impeachementu. Těch osm vybraných kongresmanů, které za svou stranu do komise nanominoval, pocházelo z bezpečných obvodů s hranicemi upravenými tak, že to maximálně vyhovovalo jejich straně. Mohli by si klidně uprostřed slyšení stáhnout kalhoty a začít si cucat palce, a stejně nejenže by byli znovu zvoleni, ale navíc by se ani nenašel nikdo, kdo by se jim jako protikandidát pokusil postavit. Moji poradci mají pravdu. Nezáleží na tom, jestli jsou důkazy proti mně silné, slabé nebo žádné. Výsledek je daný předem. „Klaďte otázky,“ vybídnu ho. „Ať máme tuhle šarádu za sebou.“ Danny Akers sebou v koutě trhne a pošeptá něco Carolyn, která v odpověď přikývne, ale zachová si kamenný výraz. Dannymu se nelíbí ta poznámka o šarádě, můj útok na toto slyšení. Už několikrát mi vyčetl, že to, co jsem udělal, vypadá „hodně špatně“ a poskytuje to kongresu oprávněný důvod k vyšetřování. V tom se nemýlí. Jen nezná celý příběh. Nemá dostačující bezpečnostní prověrku, takže nemůže vědět, co víme já a Carolyn. Jinak by měl jiný pohled na věc. Věděl by o hrozbě pro naši zemi, takové, jaké ještě nikdo nečelil. Hrozbě, která mě přinutila udělat věci, jaké by mě nikdy nenapadlo, že udělám. „Pane prezidente, zatelefonoval jste v neděli dvacátého devátého dubna tohoto roku Sulimanu Cindorukovi? Tedy před týdnem a něco? Kontaktoval jste tohoto nejhledanějšího teroristu světa po telefonu?“ „Pane předsedo,“ odvětím, „jak jsem už mnohokrát opakoval a jak byste už měl vědět, ne všechno, co děláme pro bezpečí naší země, 14

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 14

24.09.2018 9:03:52

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

je možné zveřejnit. Americký lid chápe, že ochrana země před rozličnými nebezpečími a realizace zahraniční politiky zahrnuje mnoho proměnných, mnoho složitých transakcí, a že něco z toho, co moje exekutiva provádí, musí zůstat očím skryto. Ne proto, že chceme určité věci tajit, ale proto, že musíme. V tom spočívá výsada mlčenlivosti.“ Rhodes bude nejspíš protestovat proti aplikaci výsady mlčenlivosti na tajné materiály. Danny Akers, můj právní poradce, ale říká, že tuhle bitvu vyhraji, protože se jedná o moji ústavní pravomoc v zahraničních otázkách. Tak či tak, když ta slova vyřknu, sevře se mi žaludek. Jenže Danny říkal, že když se na tuto výsadu neodvolám, bude to, jako bych se jí vzdal. A pokud se jí vzdám, budu muset odpovědět na otázku, zda jsem před dvěma nedělemi opravdu telefonoval Sulimanu Cindorukovi, nejhledanějšímu teroristovi planety. To je otázka, na kterou neodpovím. „No, pane prezidente, nejsem si jistý, jestli by americký lid tohle považoval za odpověď.“ No, pane předsedo, nejsem si jistý, jestli by vás americký lid považoval za dobrého předsedu, ale na druhou stranu, americký lid vás předsedou nezvolil, že? Dostal jste ubohých osmdesát tisíc hlasů v třetím kongresovém okrsku v Indianě. Já dostal šedesát čtyři milionů hlasů. Ale vaši spolustraníci si vás vybrali do svého čela, protože jste pro ně získal ohromnou spoustu peněz a slíbil jste jim, že si moji hlavu pověsíte na zeď jako trofej. To by v televizi nejspíš moc dobře nevypadalo. „Takže nepopíráte, že jste dvacátého devátého dubna Sulimanu Cindorukovi volal, je to tak?“ „Už jsem na vaši otázku odpověděl.“ „Ne, pane prezidente, neodpověděl. Jste si vědom toho, že francouzský deník Le Monde zveřejnil uniklé telefonní záznamy spolu s prohlášeními anonymního zdroje, která naznačují, že jste v neděli dvacátého devátého dubna se Sulimanem Cindorukem mluvil?“ „Ten článek jsem četl,“ odvětím. „Popíráte to?“ „Odpovím stejně jako předtím. Nehodlám o tom diskutovat. Nenechám se zatáhnout do hry o to, jestli jsem mu telefonoval, nebo ne. Nepotvrzuji ani nepopírám to, co dělám pro bezpečí země – a ani o tom nediskutuji. Ne, když se ode mě žádá zachovat to v tajnosti v zájmu národní bezpečnosti.“ 15

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 15

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

„No, pane prezidente, nejsem si jistý, že je tohle ještě tajemství, když to otiskly jedny z největších evropských novin.“ „Moje odpověď se nemění,“ řekl jsem. Bože, mluvím jako pitomec. Ještě hůř, mluvím jako právník. „Le Monde píše, že,“ pozvedl noviny, „‚americký prezident Jonathan Duncan se osobně zasadil o zprostředkování telefonického rozhovoru se Sulimanem Cindorukem, vůdcem Synů džihádu a jedním z nejhledanějších teroristů světa, za účelem nalézt styčné body mezi touto teroristickou organizací a Západem.‘ Popíráte to, pane prezidente?“ Nemohu odpovědět a on to ví. Pohrává si se mnou jako kotě s klubkem vlny. „Už jsem na to odpověděl,“ odpovím. „Nebudu se opakovat.“ „Bílý dům reportáž v Le Monde nikdy nekomentoval, tak ani tak.“ „To je pravda.“ „Suliman Cindoruk však ano, že? Zveřejnil video, kde říká: ‚Prezident může žebrat o slitování, jak se mu zlíbí. Američané se ode mě slitování nedočkají.‘ Neřekl to snad?“ „Ano, to řekl.“ „V reakci na to vydal Bílý dům prohlášení, v němž stojí: ‚Spojené státy nebudou reagovat na skandální tirády hledaného teroristy.‘“ „Správně,“ přitakal jsem. „To nebudeme.“ „Žebral jste o slitování, pane prezidente?“ Moje politická poradkyně Jenny Brickmanová si prakticky rve vlasy. Ani ona nemá potřebnou bezpečnostní prověrku, takže též nezná celý příběh, ale její hlavní starostí je, abych se v tomto slyšení předvedl jako bojovník. Jestli se nemůžete bránit, prohlásila, tak tam nechoďte. Jinak si z vás udělají politickou piňatu. A měla pravdu. Lester Rhodes se právě chystá nasadit si pásku přes oči a praštit do mě klackem v naději, že se z mého trupu vysype hromádka tajných informací a politických přešlapů. „Vrtíte hlavou, pane prezidente. Čistě aby bylo jasno: popíráte, že jste prosil Sulimana Cindoruka o mi…“ „Spojené státy nikdy o nic nežebrají,“ odseknu. „Dobře, popíráte tedy tvrzení Sulimana Cindoruka, že jste žebral…“ „Spojené státy,“ zopakuji, „nebudou nikdy nikoho o nic prosit. Je už to jasné, pane předsedo? Nebo to mám říct ještě jednou?“ 16

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 16

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

„No, pokud jste ho neprosil…“ „Další otázku,“ řeknu. „Požádal jste ho mile, aby na nás neútočil?“ „Další otázku,“ zopakuji. Odmlčí se a pohlédne do svých poznámek. „Můj čas se chýlí ke konci,“ prohlásí. „Mám už jen několik posledních otázek.“ Jeden už skončil – tedy skoro –, ale v pořadí tu čeká ještě dalších dvanáct tazatelů s připravenými bonmoty, podpásovkami a chytáky. Předseda je proslulý jak svými úvodními otázkami, tak těmi závěrečnými. Stejně už vím, co se chystá říct. A on už ví, že nebudu schopný odpovědět. „Pane prezidente,“ zahájí, „promluvme si o úterý prvního května. O Alžírsku.“ Před pouhým týdnem. „V úterý prvního května,“ řekne, „zaútočila skupinka proukrajinských, protiruských separatistů na ranč v severním Alžírsku, kde se měl údajně ukrývat Suliman Cindoruk. A skutečně se tam ukrýval. Separatisté Cindoruka objevili a napadli s úmyslem ho zabít. Jejich záměry, pane prezidente, však překazil tým speciálních jednotek a agentů CIA ze Spojených států. A Suliman Cindoruk při tom unikl.“ Nehnul jsem ani brvou. „Nařídil jste ten protiútok, pane prezidente?“ zeptá se. „A pokud ano, proč? Proč by americký prezident vysílal jednotky Spojených států, aby zachránily život teroristovi?“

17

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 17

24.09.2018 9:03:53

KAPITOLA

2 ❖

P

ředseda uděluje slovo váženému členu naší komise z Ohia, panu Kearnsovi.“ Stisknu si hřbet nosu a bojuji se sílící únavou. Za poslední týden jsem naspal jen pár hodin a duševní gymnastika, kterou musím provádět, zatímco se bráním s jednou rukou za zády, na mě doléhá. Ale víc než cokoliv jiného jsem podrážděný. Mám důležitější věci na práci, na tohle nemám čas. Pootočím se doleva – další tazatel sedí napravo od předsedy. Mike Kearns je předseda legislativního výboru a chráněnec Lestera Rhodese. Rád nosí motýlky, abychom všichni viděli, jak je inteligentní. Osobně jsem viděl vzkazy na samolepicích lístcích s větší brizancí. Ale tenhle chlapík umí položit otázku. Před vstupem do politického ringu léta pracoval jako federální prokurátor. Mezi hlavami pověšenými na jeho zdi jsou dva výkonní ředitelé farmaceutických společností a jeden bývalý guvernér. „Zastavit teroristy je pro národní bezpečnost zásadní, pane prezidente. Souhlasíte?“ „Naprosto.“

„

18

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 18

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

„Takže byste také souhlasil s tím, že jakýkoliv americký občan, který naruší naši schopnost zastavit teroristy, se proviní zradou?“ „Takové chování bych odsoudil,“ řeknu. „Byl by to akt zrady?“ „O tom by museli rozhodnout právníci a soudci.“ Oba jsme právníci, ale i tak jsem to řekl. „Nebyl by to delikt opravňující impeachement, kdyby to byl prezident, kdo by bránil zastavení teroristů?“ Gerald Ford jednou řekl, že deliktem opravňujícím zahájení řízení o impeachementu je cokoliv, co za něj označí sněmovna reprezentantů. „Není na mně, abych tohle posoudil,“ odvětím. Přikývne. „Ne, to není. Před chvílí jste odmítl sdělit, zda jste to byl vy, kdo nařídil americkým speciálním jednotkám a agentům CIA, aby zabránili útoku na Sulimana Cindoruka v Alžírsku.“ „Řekl jsem, pane Kearnsi, že některé záležitosti národní bezpečnosti nelze probírat veřejně.“ „Podle New York Times jste vycházel z tajných informací naznačujících, že tahle protiruská polovojenská skupina Sulimana Cindoruka lokalizovala a chystala se ho zabít.“ „Četl jsem. Nebudu to komentovat.“ Dříve nebo později čelí každý prezident rozhodnutím, v nichž je správná volba špatnou politikou, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Pokud je v sázce hodně, musíte dělat to, co považujete za správně, a doufat, že se politický proud obrátí. To je ta práce, kterou jste slíbil dělat. „Pane prezidente, jste obeznámen s hlavou osmnáct, oddílem sedm set devadesát osm Sbírky zákonů Spojených států amerických?“ „Nemám oddíly Sbírky zákonů uložené v paměti, pane Kearnsi, ale domnívám, že narážíte na zákon o špionáži.“ „Přesně tak, pane prezidente. Týká se zneužívání utajovaných informací. Mám konkrétně na mysli tu pasáž, kde stojí psáno, že se jedná o federální trestný čin, pokud někdo úmyslně použije utajované informace způsobem narušujícím bezpečnost nebo zájmy Spojených států. Vyložil jsem to správně?“ „Jsem si jistý, že citujete přesně, pane Kearnsi.“ „Pokud by prezident úmyslně použil utajované informace, aby chránil teroristu, jenž na nás hodlá zaútočit, spadalo by to pod tento oddíl?“ 19

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 19

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

Ne podle právního poradce Bílého domu, jenž tvrdí, že tento oddíl se nedá uplatnit na prezidenta, že by to byl nový výklad zákona o špionáži a že prezident může překlasifikovat jakékoliv informace, jak chce. Ale na tom nezáleží. I kdybych byl nakloněn tomu zaplést se do sémantické právnické debaty o aplikaci federálního zákona – což nejsem –, mohou mě obvinit, z čeho si jen usmyslí. Ani nemusí jít o zločin. Všechno, co jsem udělal, jsem dělal pro bezpečí naší země. Udělal bych to znovu. Problém je v tom, že nic z toho nemůžu vyslovit. „Mohu vám jen říct, že jsem vždy jednal v zájmu bezpečnosti své země. A tak to bude i nadále.“ Vidím, jak v koutě sedící Carolyn čte nějakou zprávu na mobilu a hned na ni odpovídá. Navážu s ní oční kontakt, abych zjistil, zda nemám všeho nechat a věnovat se něčemu závažnějšímu. Je to něco od generála Burkeho z CENTCOMu? Od náměstka ministra vnitra? Z útvaru rychlé reakce na bezprostřední hrozby? Udržujeme teď ve vzduchu spoustu míčků, snažíme se tuto hrozbu monitorovat a bránit se před ní. Myslíme si – doufáme –, že máme přinejmenším ještě jeden den. Ale jedinou naší jistotou je, že jistého není nic. Právě teď musíme být připraveni každou minutu, pro případ… „Je telefonování vůdcům ISIS součástí ochrany naší země?“ „Cože?“ řeknu a obrátím pozornost zpátky ke slyšení. „O čem to mluvíte? Nikdy jsem nevolal vůdcům ISIS. Co má tohle společného s ISIS?“ Než dokončím svou odpověď, uvědomím si, co jsem udělal. Přeji si, abych mohl natáhnout ruku, pochytat všechna ta slova a nacpat si je zpátky do úst. Je však příliš pozdě. Nachytal mě, když jsem se díval jinam. „Dobře,“ řekne. „Takže když se vás zeptám, jestli jste volal vůdcům ISIS, jednoznačně odpovíte, že ne. Ale když se vás pan předseda zeptá, zda jste volal Sulimanu Cindorukovi, odvoláváte se na ‚­výsadu mlčenlivosti‘. Myslím, že americký lid ten rozdíl pochopí.“ Vydechnu a podívám se na Carolyn Brockovou, která zachovává kamenný výraz, ale umím si představit náznak toho Já vám to říkala v jejích přimhouřených očích. „Kongresmane Kearnsi, toto je záležitost národní bezpečnosti. Nesoutěžíte o to, kdo z vás mě víckrát nachytá. Tohle je vážná věc. 20

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 20

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

Kdykoliv budete připravený položit seriózní otázku, rád vám na ni odpovím.“ „Během toho boje v Alžírsku padl jeden americký občan, pane prezidente. Američan, agent CIA jménem Nathan Cromartie, zemřel, když bránil protiruské polovojenské jednotce zabít Sulimana Cindoruka. Domnívám se, že americký lid bude považovat za vážné i tohle.“ „Nathan Cromartie byl hrdina,“ pronesu. „Truchlíme nad jeho ztrátou. Já truchlím nad jeho ztrátou.“ „Slyšel jste, jak se k tomu vyjádřila jeho matka,“ řekne. Slyšel jsem to, jako my všichni. Po tom, co se stalo v Alžírsku, jsme nepustili nic na veřejnost. Nemohli jsme. Jenže pak ta polovojenská skupina zveřejnila na internetu video mrtvého Američana a netrvalo dlouho, než v něm Clara Cromartieová identifikovala svého syna Nathana. Navíc ho veřejně označila za agenta CIA. Byl to obrovský průšvih. Vrhla se na ni média a za pár hodin už chtěla vědět, proč musel její syn zemřít při ochraně teroristy zodpovědného za smrt stovek nevinných lidí, včetně mnoha Američanů. Ve svém žalu a bolesti prakticky napsala scénář tohoto slyšení zvláštního výboru sněmovny reprezentantů. „Nemyslíte, že dlužíte Cromartieho rodině vysvětlení, pane prezidente?“ „Nathan Cromartie byl hrdina,“ zopakuji. „Byl patriot. A chápal stejně dobře jako kdokoliv jiný, že mnohé z toho, co děláme v zájmu národní bezpečnosti, nelze probírat na veřejnosti. Osobně jsem s paní Cromartieovou mluvil a hluboce lituji toho, co se ­stalo ­jejímu synovi. Dále to nebudu komentovat. Nemohu a nechci.“ „No, při zpětném pohledu, pane prezidente,“ pronese, „nemyslíte si, že vaše politika vyjednávání s teroristy možná moc dobře nefunguje?“ „Já s teroristy nevyjednávám.“ „Je jedno, jak tomu říkáte,“ odtuší. „Telefonujete jim. Domlouváte se s nimi. Hýčkáte je…“ „Nehýčkám…“ Nad hlavami se nám rozsvítí světla, dvakrát rychle zablikají na znamení přerušení. Někdo v reakci na to zasténá a Carolyn Brocková se napřímí a zapíše si v duchu poznámku. Kongresman využije té pauzy, aby přišel s další otázkou. 21

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 21

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

„Nijak se, pane prezidente, netajíte s tím, že dáváte přednost dialogu před ukázkami síly, že byste s teroristy raději diskutoval.“ „Ne,“ odpovím důrazně. Pulz mi tepe ve spáncích, protože tento druh zjednodušování přesně vystihuje všechno, co je v naší politice špatně. „Co jsem opakovaně prohlásil, bylo, že pokud existuje způsob, jak situaci vyřešit nenásilně, je tato nenásilná cesta lepší. Vyjednávání není kapitulace. Jsme tu snad kvůli debatě o zahraniční politice, pane kongresmane? Nerad bych narušil tento hon na čarodějnice smysluplným rozhovorem.“ Pohlédnu do kouta místnosti, kde se Carolyn Brocková zamračí a vzácně tím naruší svůj jinak nečitelný výraz. „Vyjednávání s nepřítelem je jeden způsob, jak to nazvat, pane prezidente. Hýčkání je druhý.“ „Já naše nepřátele nehýčkám,“ odseknu. „Ani se nebráním použít proti nim sílu. Užití síly vždy představuje jednu možnost, ale nesáhnu po něm, dokud to nebudu považovat za nezbytně nutné. Je to možná těžko pochopitelné pro nějaké dítě z venkovského klubu se svěřeneckým fondem, které celý svůj dosavadní život strávilo pitím piva pomocí trychtýře a hadičky a bitím pádlem přes zadek při přijímacím rituálu do nějakého tajného vysokoškolského bratrstva, ale já musím čelit nepříteli tváří v tvář na bojišti. Než pošlu naše syny a dcery do bitvy, zamyslím se, protože jsem byl jedním z těch synů a znám rizika.“ Jenny se nakloní dopředu a chce slyšet víc. Vždycky si přeje, abych zdůrazňoval podrobnosti své vojenské služby. Povězte jim, jak jste bojoval. Povězte jim o době, kterou jste strávil v nepřátelském zajetí. Povězte jim o svých zraněních, o mučení. Během kampaně jsem ohledně toho vedl se svými poradci nekonečné boje. Kdyby bylo po jejich, byla by to snad jediná věc, o které bych kdy diskutoval. Ale já se nikdy nevzdal. O některých věcech se prostě nemluví. „Skončil jste, pane pre…?“ „Ne, neskončil. Tohle všechno jsem už vysvětlil vedení sněmovny, panu předsedovi a ostatním. Mohli jste říct: ‚Dobře, pane prezidente, jsme také patrioti a budeme respektovat to, co děláte, i když nám nebudete moci povědět o všem, co se děje.‘ Ale vy jste to ne­ udělali, že? Nedokázali jste odolat příležitosti dovléct mě sem a přičíst si body. Tak mi dovolte vyslovit veřejně to, co jsem vám řekl soukromě. Nebudu odpovídat na vaše konkrétní otázky týkající se rozhovorů, které jsem absolvoval, nebo akcí, které jsem podnikl, 22

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 22

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

protože ty otázky jsou nebezpečné. Jsou hrozbou pro naši národní bezpečnost. Jestli mám ztratit svůj úřad, abych ochránil tuto zemi, udělám to. Ale jedno si dobře zapamatujte. Nikdy jsem neučinil ani neřekl nic, aniž bych měl na paměti bezpečí Spojených států. A nikdy to neudělám.“ Mého tazatele ani v nejmenším neodradí urážky, které jsem vyřkl. Nepochybně ho povzbudil fakt, že mi jeho otázky pronikly hluboko pod kůži. Znovu se dívá do svých poznámek na seznam hlavních a navazujících otázek, zatímco já se snažím uklidnit. „Jaké nejtěžší rozhodnutí jste tenhle týden učinil, pane Kearnsi? Který motýlek si vzít na slyšení? Na které straně toho směšného příčesku, který mimochodem nikoho neoklame, si učesat pěšinku? Já v poslední době trávím většinu času snahou udržet tuto zemi v bezpečí. To vyžaduje těžká rozhodnutí. Někdy je nutné rozhodovat se v situacích, kdy je mnoho neznámých. Někdy jsou všechny možnosti prostě na prd a já musím vybrat tu z nich, která je na prd nejméně. Samozřejmě přemýšlím, jestli jsem rozhodl správně a jestli vše dopadne tak, jak jsem si přál. Proto prostě dělám, co můžu. A žiju s tím. To znamená, že musím také žít s kritikou, i když přichází od politického oportunisty, který zvolí jeden tah na šachovnici, aniž ví, jak vypadá zbytek partie, a pak ho provede pozpátku, aniž by měl sebemenší tušení, jak by tím mohl ohrozit náš národ. Pane Kearnsi, rád bych s vámi probíral všechny své činy, ale jsou tu bezpečnostní konsekvence, která to prostě neumožňují. Samozřejmě vím, že si to uvědomujete. Já však také vím, jak těžké je uhnout před neuváženě vypálenou kulkou.“ Danny Akers v koutě zvedne ruce ve tvaru písmene T. „A víte vy co? Máte pravdu, Danny. Je čas. Odcházím. Hotovo. Skončili jsme.“ Oženu se rukou a shodím ze stolu mikrofon. Při vstávání překotím židli. „Už tomu rozumím, Carrie. Svědčit byl špatný nápad. Roztrhali by mě na kusy. Pochopil jsem to.“ Carolyn Brocková vstane a urovná si kostým. „Tak dobře, děkuji vám všem. A teď nám prosím dopřejte soukromí.“ Žádá je tím, aby opustili Rooseveltův pokoj naproti Oválné pracovně. Dobré místo na uspořádání porady – nebo v tomto případě imitace slyšení před výborem –, protože se tam nachází portrét 23

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 23

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

Teddyho Roosevelta na koni coby Drsného jezdce, příslušníka První dobrovolné kavalerie Spojených států, a také Nobelova cena, kterou dostal za dojednání míru mezi Japonskem a Ruskem. Nejsou tam okna a dveře se dají snadno zajistit. Všichni povstanou. Můj tiskový mluvčí si sundá motýlek, hezký malý detail, kterým dotvořil svou roli kongresmana Kearnse. Omluvně na mě pohlédne, ale já jen mávnu rukou. Hrál jenom svou roli, snažil se předvést mi nejhorší možný scénář, kdybych trval na svém rozhodnutí předstoupit příští týden před zvláštní výbor. Jeden z mých právníků z úřadu právního poradce Bílého domu, dnes v roli Lestera Rhodese, kterou sehrál až do posledního detailu, nevyjímaje přitom ani stříbrnou paruku, v níž vypadá spíš jako Anderson Cooper než jako předseda sněmovny reprezentantů, na mě také vrhne rozpačitý pohled a já ho stejným způsobem ujistím, že je všechno v pořádku. Když se pokoj pomalu vyprázdní, vyprchá ze mě adrenalin a já jsem náhle vyčerpaný a bez nálady. Jednou z věcí, které vám o téhle práci nikdo neřekne, je, že se hodně podobá vaší první jízdě na horské dráze – vzrušující vrcholy a propasti hlubší než hadí břicho. Pak tam zůstanu sám, s pohledem upřeným na portrét Drsného jezdce nad krbem, a slyším kroky Carolyn, Dannyho a Jenny, jak se opatrně přibližují k zraněnému zvířeti v kleci. „Mým osobním favoritem bylo ‚nejméně na prd‘,“ prohlásí smrtelně vážně Danny. Rachel mě pořád napomínala, že moc kleju. Říkala, že klení je známkou nedostatku kreativity. Nejsem si tím tak jistý. Když začne jít do tuhého, umím být v klení zatraceně kreativní. Carolyn a moji ostatní blízcí poradci vědí, že používám tato cvičná sezení jako terapii. Když už se jim nepodaří vymluvit mi svědectví, doufají aspoň, že ze sebe takhle dostanu největší díl frustrace, abych se mohl soustředit na prezidentštější, méně svatokrádežné odpovědi, až předstoupím před komisi naostro. Jenny Brickmanová se svou typickou jemností prohlásí: „Byl byste naprosté hovado, kdybyste hodlal příští týden svědčit.“ Kývnu na Jenny a Dannyho. „Potřebuju mluvit s Carrie,“ požádám o jediného člověka v místnosti, který má onu bezpečnostní prověrku. Nechají nás o samotě. „Něco nového?“ zeptám se Carolyn, když ti dva vyjdou z pokoje. 24

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 24

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

Zavrtí hlavou. „Nic.“ „Stále platí, že se to stane zítra?“ „Pokud vím, tak ano, pane prezidente.“ Kývne směrem ke dveřím, v nichž zmizela Jenny s Dannym. „Mají pravdu, víte. To pondělní slyšení je předem prohrané.“ „O slyšení se už nebudu bavit, Carrie. Souhlasil jsem s tímhle nácvikem. Dal jsem jim jednu hodinu. Teď jsme hotoví. Máme na práci mnohem důležitější věci, ne?“ „Ano, pane. Tým je připravený na poradu.“ „Chci mluvit s útvarem rychlé reakce na bezpečnostní hrozby, pak s Burkem a potom s náměstkem ministra vnitra. V tomhle pořadí.“ „Ano, pane.“ „Hned tam budu.“ Carolyn odejde. Jsem v pokoji sám, hledím na portrét prezidenta Roosevelta a přemýšlím. Ale ne o pondělním slyšení. Přemýšlím o tom, jestli v pondělí ještě budeme mít nějakou zemi.

25

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 25

24.09.2018 9:03:53

KAPITOLA

3 ❖

K

dyž projde gatem na Reaganově národním letišti, na okamžik se zastaví a na oko vzhlédne k ukazatelům, ale ve skutečnosti si po letu vychutnává otevřený prostor. Zhluboka se nadechne a přesune jazykem zázvorový bonbon z jedné tváře do druhé, zatímco jí ze sluchátek hraje do uší rozmarná první věta houslového koncertu č. 1 v podání Wilhelma Friedemanna Herzoga. Vypadej šťastně, říkají. Povídá se, že štěstí je optimální emoce, kterou máte vyzařovat, když jste sledováni, protože je nejméně pravděpodobné, že vzbudí podezření. Lidé, kteří se usmívají nebo se dokonce smějí a žertují, nepůsobí jako hrozba. Ona se raději tváří sexy. Je to snazší, když jste sami, a jí to jde vždycky dobře – šikmý úsměv, chůze modelky, když za sebou terminálem táhne kufr značky Bottega Veneta. Je to role jako každá jiná, kabát, který si oblékne, když je to třeba, a shodí ho hned, jakmile ho přestane potřebovat. Vidí však, že to funguje: muži se pokoušejí o oční kontakt, zírají jí do výstřihu, úmyslně nechá svoje boky pohupovat právě tak, aby udělaly dojem. Ženy si závistivě měří pohledem celých sto sedmdesát pět centimetrů její postavy – od čokoládově hnědých vysokých kožených kozaček až po ohnivě 26

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 26

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

rudé vlasy –, než zkontrolují své manžely, aby viděly, co si o tom naskytnuvším se výhledu myslí. Bude snadno zapamatovatelná, o tom není pochyb, vysoká, dlouhonohá, prsatá rusovláska, ukrytá všem na očích. Teď když kráčí přes terminál k taxíkům, už by měla být mimo nebezpečí. Kdyby ji poznali, už by to věděla. Nenechali by ji dostat se tak daleko. Ale ještě není úplně volná a nepolevuje v ostražitosti. Nikdy. Jakmile se přestaneš soustředit, uděláš chybu, řekl jí muž, který jí před zhruba pětadvaceti lety poprvé vložil do ruky pušku. Chladnokrevná a logická jsou dvě slova, která vystihují její přístup k životu. Vždycky přemýšlet, nikdy nedat nic najevo. Ta chůze ji mučí, ale dává to na sobě znát jen minimálně, naznačují to jen cukající víčka skrytá za brýlemi značky Ferragamo. Na rtech jí zůstává sebejistý úšklebek. Vyjde ven k taxíkům a s úlevou se nadechne čerstvého vzduchu, přestože odporně páchne výfukovými zplodinami. Zaměstnanci letiště v uniformách křičí na taxikáře a směrují lidi do aut. Rodiče nahánějí ufňukané děti a táhnou zavazadla. Přejde do prostřední uličky a hledá auto s poznávací značkou, kterou si uložila do paměti, a samolepkou roadrunnera, té slavné kreslené verze kukačky kohoutí na bočních dveřích. Ještě tady není. Na okamžik zavře oči a vychutnává si smyčce hrající ze sluchátek, tu část andante, její oblíbenou, nejprve tesknou a toužebnou a pak uklidňující, skoro meditativní. Když oči otevře, uvidí, že se taxík se správnou značkou a samolepkou ptáka na dveřích zařadil do fronty aut. Dotáhne k němu své zavazadlo a nastoupí. Silný pach jídla z rychlého občerstvení jí vyžene snídani až do krku. Potlačí dávivý reflex a opře se v sedadle. Vypne hudbu, právě když skladba vstupuje do finále, allegro assai. Vyndá si sluchátka z uší a náhle je bez uklidňujícího doprovodu houslí a violoncell. „Jaký je dneska provoz?“ zeptá se anglicky se středozápadním přízvukem. Řidičovy oči na ni pohlédnou ze zpětného zrcátka. Řidič určitě dostal instrukce, že nemá ráda, když se na ni někdo upřeně dívá. Nezírejte na Bacha. „Dnes docela ujde,“ odpoví; váží každé slovo, zatímco jí tak předává kód vzduch čistý, který doufala, že uslyší. Neočekávala žádné komplikace, ale jeden nikdy neví. 27

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 27

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

Teď se může na chvilku uvolnit, dá si nohu přes nohu a rozepne kozačku, pak to zopakuje s druhou. Tiše zasténá úlevou, že může vysvobodit nohy z těch bot a deseticentimetrových podložek uvnitř. Protáhne si prsty na nohách a palcem ruky pevně přejede pod každou klenbou chodidla; lepší masáž není v taxíku možná. S trochou štěstí nebude muset po zbytek cesty měřit metr a tři čtvrtě; něco přes metr a půl postačí. Rozepne palubní zavazadlo, uloží do něj kozačky Gucci a vytáhne tenisky Nike. Když se taxík zařadí do hustého provozu, pohlédne z okénka napravo a pak nalevo. Skloní hlavu mezi nohy. Když se narovná, v klíně jí leží rudá paruka a na hlavě se jí objevily inkoustově černé vlasy stažené nemilosrdně do drdolu. „Už se cítíte… víc sama sebou?“ zeptá se řidič. Neodpoví. Věnuje mu chladný pohled, ale on má dost rozumu, aby se na ni ve zpětném zrcátku nepodíval. Bach nemá rád nezávazné tlachání. A už je to dlouho, co se naposledy „cítila sama sebou“, jak říkají Američani. Přinejlepším se jí podařilo nakrátko si odpočinout. Ale čím déle dělá tuhle práci a čím častěji se proměňuje – nahrazuje jednu fasádu jinou, někdy ukrytá ve stínu, jindy všem na očích –, tím méně si pamatuje svou pravou podobu a zapomíná dokonce, jaké to je mít svou vlastní totožnost. To se brzy změní, slíbila sama sobě. S novými vlasy a botami, palubním zavazadlem zapnutým a položeným vedle na sedadle, sáhne dolů na kobereček pod svýma nohama. Nahmatá jeho okraj a zvedne ho, odtrhne suchý zip. Pod ním je podlaha vozu pokrytá kobercem, která má na jedné straně západky. Otevře je a zvedne dvířka. Opět se napřímí, zkontroluje tachometr, aby se ujistila, že řidič není tak hloupý, aby překračoval povolenou rychlost, a že jim v dohledné době nehrozí zastavení policejní hlídkou. Potom se opět ohne a vytáhne z úkrytu v podlaze pevnou schránku. Položí palec na zámek. Snímači trvá jen okamžik, než pozná její otisk, a schránka se otevře. Ne že by lidé, kteří ji najali, měli nějaký důvod hrát si s jejím vybavením, ale jistota je jistota. Zvedne víko schránky a rychle zkontroluje obsah. „Zdravím, Anno,“ zašeptá jméno, které jí dala. Anna Magdalena je kráska, matově černá poloautomatická puška schopná vypálit pět ran za 28

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 28

24.09.2018 9:03:53

POHŘEŠUJE SE PREZIDENT

méně než dvě vteřiny, kterou lze složit a rozložit za necelé tři minuty pouhým šroubovákem. Na trhu jsou samozřejmě i novější modely, ale Anna Magdalena ji nikdy nezklamala, na žádnou vzdálenost. Její přesnost mohou potvrdit desítky lidí – teoreticky –, včetně jednoho prokurátora v kolumbijské Bogotě, který měl až do jednoho dne před sedmi měsíci hlavu na krku, a velitele armády rebelů v Dárfúru, kterému před osmnácti měsíci náhle vystříkl mozek do dušeného jehněčího. Zabíjela už na všech kontinentech. Popravovala generály, aktivisty, obchodníky. Ví se o ní jen tolik, že je žena, a že má ráda jednoho hudebního skladatele. A že má stoprocentní úspěšnost. Tohle pro tebe bude ta nejtěžší výzva, Bachu, prohlásil muž, který ji na tuhle práci najal. Ne, opravila ho. Tohle bude můj největší úspěch.

29

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 29

24.09.2018 9:03:53

PÁTEK

11. KVĚTEN

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 31

24.09.2018 9:03:53

KAPITOLA

4 ❖

S

trhnutím se probudím, chvilku zírám do tmy a pak nahmatám mobil. Je jen pár minut po čtvrté ranní. Pošlu textovku Carolyn. Něco nového? Její odpověď přijde okamžitě; nespí. Nic, pane. Vlastně to už vím. Kdyby se něco stalo, Carolyn by mi hned zavolala. Zvykla si však na tuhle časnou komunikaci od chvíle, kdy jsme zjistili, proti čemu stojíme. Vydechnu, protáhnu paže, vypustím nervózní energii. Nepřipadá v úvahu, že bych znovu usnul. Dnes je ten den. Strávím nějaký čas na běžeckém trenažéru v ložnici. Od svých baseballových let jsem nikdy neztratil potřebu pořádně se zapotit, zvlášť při téhle práci. Je to jako masáž před denním stresem. Když se Rachel vrátila rakovina, nechal jsem běžecký trenažér na­ instalovat do ložnice, abych ji měl na očích, i když jsem zrovna cvičil. Dnes je to jen nenáročná procházka, žádný běh, dokonce ani rychlá chůze, vzhledem k návratu mé nemoci, což je to poslední, co teď potřebuji. Vyčistím si zuby, a když skončím, zkontroluju kartáček. Není 33

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 33

24.09.2018 9:03:53

B I L L C L I N T O N A J A M E S PAT T E R S O N

na něm nic než zbytky pasty na zuby. Široce se usměju do zrcadla a zkontroluju dásně. Svléknu se, otočím se a podívám se na sebe do zrcadla. Většinu modřin mám na lýtkách, ale některé se objevily už i zadní straně stehen. Zhoršuje se to. Po sprše je čas přečíst si Denní prezidentskou zprávu a poslechnout si informace o jakémkoliv pozdějším vývoji, který v ní není zahrnutý. Pak se jít nasnídat do jídelny. Tohle bylo něco, co jsme s Rachel dělali společně. „Zbytek světa tě může mít celých následujících šestnáct hodin,“ říkávala. „Já si tě zabírám na snídani.“ A obvykle i na večeři. Udělali jsme na ni čas, i když za Rachelina života jsme nejedli ani jedno jídlo v jídelně; obvykle jsme se posadili k malému stolku v kuchyni hned vedle, kde bylo mnohem intimnější prostředí. Někdy, když jsme si pro změnu chtěli připadat jako normální lidi, jsme si uvařili sami. Některé z našich nejlepších okamžiků za dobu, kterou jsme tu prožili společně, jsme strávili obracením palačinek nebo válením těsta na pizzu, jen sami dva, jako jsme to dělávali doma v Severní Karolíně. Naklepnu vidličkou natvrdo vařené vejce a nepřítomně vyhlédnu z okna na Blair House, prezidentský dům pro hosty na druhé straně Laffayettova parku, zatímco zapnutá televize poskytuje zvukovou kulisu. Ta televize je novinka, která se tu objevila po Rachelině smrti. Nejsem si jistý, jestli se chci nechat rozčilovat zprávami. Mluví se v nich jenom o ústavní žalobě a zpravodajské kanály se snaží překroutit každou informaci tak, aby se hodila do jejich výkladu událostí. Na MSNBC jejich zahraniční korespondent tvrdí, že izraelská vláda přemísťuje ostře sledovaného palestinského teroristu do jiné věznice. Mohla by to být součást nějaké „dohody“, kterou prezident uzavřel se Sulimanem Cindorukem? Dohody zahrnující Izrael a obchod s vězni? Na CBS News říkají, že zvažuji obsazení volného ministerského postu na resortu zemědělství jižanským senátorem z opoziční strany. Doufá snad prezident, že odčerpá hlasy nutné pro odvolání rozdáním křesel v kabinetu? Předpokládám, že kdybych teď přepnul na kanál Food Network, prohlašovali by tam, že když jsem je před měsícem přijal v Bílém domě a tvrdil jim, že moje oblíbená zelenina je kukuřice, tajně jsem 34

Pohresuje_se_prezident_08_(imprimatur).indd 34

24.09.2018 9:03:53