SNÍLKŮM
Přeložila Jana Jašová UNFORGIVEN Copyright © 2015 by Tinderbox Books, LLC and Lauren Kate Jacket photography copyright © 2015 by Carrie Schechter All rights reserved Translation © Jana Jašová, 2018 ISBN 978-80-242-6251-2
Andele 5_odpusteni.indd 4
10/09/18 11:00
Hadi v mé mysli mě ponoukají, že odpustit ti mám Každý se jednou změní, co kdysi bylo, už není. Sharon van Etten, HADI
Andele 5_odpusteni.indd 5
10/09/18 11:00
PROLOG
OPĚT SPOLU
Camovy boty se dotkly okapů starého kostela, nad nímž se klenula chladná a hvězdnatá obloha. Přitáhl si křídla k tělu a zahleděl se na krajinu. Z prastarých stromů visel jako prsty rampouchů španělský mech. Škvárobetonové budovy obklopovaly zarostlé hřiště s chatrnou tribunou. Od moře sem fičel vítr. V Internátní střední škole Meče & Kříže byly zimní prázdniny. V celém areálu ani živá duše. Co tady vůbec dělá? Bylo pár minut po půlnoci a Cam právě přilétl z Troje. Letěl jako v omámení, jeho křídla poháněla neznámá síla. Zjistil, že si pobrukuje melodii, na niž si už několik tisíc let zakazoval vzpomínat. Možná se sem vydal proto, že právě na tomhle místě padlí andělé potkali Luce v jejím posledním prokletém životě. Byla to její třístá dvacátá čtvrtá inkarnace. Třístá dvacátá čtvrtá situace, kdy se padlí andělé setkali, aby sledovali, jak se kletba opět naplňuje. Teď byla kletba zlomena. Luce a Daniel jsou volní. Ne že by jim to Cam zatraceně nezáviděl.
7
Andele 5_odpusteni.indd 7
10/09/18 11:00
Přejel pohledem po hřbitově. Nikdy by ho nenapadlo, že bude na tohle smetiště vzpomínat s takovou nostalgií, ale na těch prvních dnech u Meče & Kříže bylo něco vážně vzrušujícího. Lucindina jiskra tady zářila jasněji, přiměla anděly pochybovat, zda se i tentokrát bude opakovat to, co očekávali. Po šest tisíciletí se v každém jejím životě po dosažení sedmnácti let odehrávala variace na stejné představení. Démoni – Cam, Roland a Molly – se snažili ze všech sil získat Luce na stranu Lucifera, kdežto andělé – Arriane, Gabbe a někdy i Annabelle – usilovali o Lucein návrat k nebeským silám. Žádná ze stran se ale nikdy nedočkala vítězství. Pokaždé, když se Luce setkala s Danielem – a s ním se setkala vždycky – se jejich láska stala tím jediným, na čem záleželo. Znovu a znovu se do sebe zamilovali a Luce znovu a znovu umírala v plamenech. A pak se jedné noci u Meče & Kříže všechno změnilo. Daniel políbil Lucindu a přežili. Tehdy to všem došlo. Luce bude konečně dovoleno, aby si zvolila stranu. O pár týdnů později se všichni slétli na místo jejich původního pádu, do Troje, kde si Lucinda zvolila svůj osud. Ona i Daniel se odmítli přidat k nebesům i k peklu. Místo toho si vybrali jeden druhého. Vzdali se nesmrtelnosti, aby mohli strávit jediný smrtelný život bok po boku. Teď byli Luce i Daniel z Camova světa pryč, ale v jeho mysli zůstávali. Jejich neochvějná láska ho přiměla toužit po něčem, co se neodvažoval vyjádřit slovy. Zase si začal pobrukovat. Ta píseň. I po takové době si ji pořád pamatoval… Zavřel oči a spatřil před sebou tu, která ji zpívala. Zrzavé vlasy volně spletené do copu, který jí splýval po zádech, její dlouhé prsty se něžně probíraly strunami lyry, zatímco se opírala o strom. Nedovolil si na ni vzpomínat už tisíce let. Tak proč zrovna teď?
8
Andele 5_odpusteni.indd 8
10/09/18 11:00
„Tahle plechovka už je prázdná,“ uslyšel známý hlas. „Hodíš mi další?“ Cam se prudce otočil. Nikde nikdo. Pod popraskaným vitrážovým střešním oknem zahlédl nějaký pohyb. Posunul se blíž a nakoukl dovnitř. Do kaple, kterou používala jako svou pracovnu Sophia Blissová, když bývala u Meče & Kříže knihovnicí. Spatřil, jak se Arriane napjala průsvitná křídla, když zatřásla plechovkou barvy a vzlétla. Namířila sprejem na zeď. Její nástěnná malba zobrazovala dívku v zářícím modrém lese. Postava měla na sobě černé šaty s kanýry a vzhlížela k blonďatému chlapci, který jí podával bílou pivoňku. Luce + Daniel navždy, nastříkala Arriane stříbrnými gotickými písmeny kolem zvonce dívčiny sukně. Za Arriane démon s tmavou pletí a dredy zapálil vysokou svíci ve skle s obrázkem bohyně smrti Santa Muerte. Roland vytvářel svatyni na místě, kde Sophia zavraždila Luceinu přítelkyni Penn. Padlí andělé nesměli vstupovat do božích svatostánků. Kdyby překročili jejich práh, místo by se vzňalo a všichni smrtelníci uvnitř by uhořeli. Když se ale do téhle kaple nastěhovala slečna Sophia, nechala ji předtím odsvětit. Cam roztáhl křídla a proskočil rozbitým oknem dovnitř. Přistál za Arriane. „Came!“ Roland přítele objal. „No no, nepřeháněj to!“ bránil se Cam, ale neodtáhl se. Roland naklonil hlavu ke straně. „To je ale náhodička narazit na tebe zrovna tady.“ „Náhodička?“ opakoval Cam. „Pokud máš rád carnitas, tak ne.“ Arriane hodila Camovi balíček ve fólii. „Pamatuješ se na ten pojízdný stánek s taco v Lovingtonu? Po tomhle jsem toužila od chvíle, kdy jsme přiletěli do zdejších močálů.“ Rozbalila si svoje taco a labužnicky se do něj zakousla. Spolykala ho na dvě kousnutí. „Labůžo.“
9
Andele 5_odpusteni.indd 9
10/09/18 11:00
„Co tady děláš?“ zeptal se Roland Cama. Cam se opřel o chladný mramorový sloup a pokrčil rameny. „Nechal jsem si v internátu kytaru.“ „To se trmácíš takovou dálku jen kvůli kytaře?“ Roland zamyšleně pokýval hlavou. „No, všichni si asi budeme muset najít něco novýho, co by nám vyplnilo náš čas bez konce, když jsou teď Luce a Daniel pryč.“ Cam odjakživa nenáviděl sílu, která padlé anděly každých sedmnáct let přiváděla k prokletým milencům. Musel kvůli tomu opouštět bitevní pole i korunovace. Opouštět náruče krásných dívek. Jednou musel odejít uprostřed natáčení filmu. Kvůli Luce a Danielovi opouštěl všechno. Když teď ta nesmlouvavá síla zmizela, chyběla mu. Jeho věčnost teď zůstávala otevřená. Co si s ní počne? „Nedodalo vám to, co se stalo v Troji… jak to říct…“ Rolandův hlas se vytratil. „Naději?“ navrhla Arriane. Natáhla se po Camově nedojedeném tacos a zhltla ho. „Že když se Luce a Daniel dokázali postavit Trůnu a dočkat se šťastného konce, tak proč by nemohl i někdo jiný? Třeba my?“ Cam se zadíval do rozbitého okna. „Já asi nejsem ten pravý.“ „Všichni si s sebou neseme střípky z našich osudů,“ prohodil Roland. „Všichni jsme se poučili ze svých chyb. Kdo říká, že si nezasloužíme štěstí?“ „Jen si nás poslechněte.“ Arriane se dotkla jizev na svém krku. „Co my tři opelichaní dravci víme o lásce?“ Rozhlédla se mezi Camem a Rolandem. „No ne?“ „Ne. Láska není výhradním majetkem Luce a Daniela,“ odvětil Roland. „Všichni jsme ji okusili. A třeba ji okusíme znova.“ Cama jeho optimistický tón zatahal za uši. „Já ne,“ zabručel. Arriane si povzdychla, prohnula záda a roztáhla křídla. Vznesla se asi metr nad zem. Prázdný kostel naplnil třepotavý
10
Andele 5_odpusteni.indd 10
10/09/18 11:00
zvuk. Arriane hbitě mávla rukou se sprejem bílé barvy a nastříkala nad Luceina ramena nezřetelný náznak křídel. Před Pádem byla křídla andělů stvořená z empyrejského světla. Všechna byla dokonalá, všechna totožná. Od Pádu se jim začala měnit, získávala různou podobu podle osobnosti jejich nositele, vyjadřovala jeho chyby a pohnutky. Padlí andělé, kteří zůstávali věrní Luciferovi, je měli zlatá. Ti, kteří se vrátili do služeb nebes, měli v křídlech stříbřité nitky Trůnu. Lucindina křídla byla zvláštní. Čistě, oslnivě bílá. Neposkvrněná. Nevinná, ušetřená nutnosti volit jako ostatní z nich. Jediným dalším padlým andělem, který si zachoval čistě bílá křídla, byl Daniel. Arriane zmuchlala obal od taco. „Někdy si říkám…“ „Co?“ zeptal se Roland. „Jestli by se někdo jako my dokázal v lásce chovat míň jako sloni v porcelánu, kdybychom dostali další šanci?“ „K čemu tohle mudrování je?“ namítl Cam. „Rosaline je mrtvá.“ Viděl, jak sebou Roland při zmínce o jeho milované trhnul. „Tess ti nikdy neodpustí,“ dodal s pohledem upřeným na Arriane. „A Lilith –“ Konečně. Konečně vyslovil její jméno. Lilith byla jediná, kterou Cam kdy miloval. Požádal ji o ruku. Ale nevyšlo to. Zase uslyšel její píseň. Zapulsovala mu v duši, oslepila ho lítostí. „Ty si pobrukuješ?“ Arriane se na něj zamračila. „Od kdy?“ „Lilith co?“ pobídl ho Roland. I Lilith byla mrtvá. Cam netušil, jak žila na zemi od chvíle, kdy se jejich cesty rozdělily, věděl ale, že svět už dávno opustila a odešla na nebesa. Kdyby měl Cam jinou povahu, snad by cítil pokoj v duši při pomyšlení na Lilith, obklopenou světlem a věčnou blažeností. Jenže nebesa mu byla tak bolestně vzdálená, že mu připadalo lepší na ni vůbec nemyslet.
11
Andele 5_odpusteni.indd 11
10/09/18 11:00
Roland jako by mu četl myšlenky. „Mohl bys to udělat po svém.“ „Já dělám všechno po svém,“ prohlásil Cam. Křídla za ním tiše zapulsovala. „To je jedna z tvých nejlepších vlastností.“ Roland se zadíval pobořeným stropem na hvězdy a pak sklouzl pohledem zase ke Camovi. „Co?“ hlesl Cam. Roland se tiše zasmál. „Nic jsem neříkal.“ „Tak to řeknu já,“ ozvala se Arriane. „Came, tohle je přesně ta chvíle, kdy by od tebe všichni čekali jeden z těch dramatických úniků do oblak.“ Ukázala na provazec mlhy, visící na Orionově pásu. „Came,“ vyhrknul najednou Roland. „Tvoje křídla.“ U konečků Camova levého křídla bylo jediné, tenké a bílé vlákno. Arriane zalapala po dechu. „Co to znamená?“ Byla to jediná bílá tečka v moři zlata, ale nutila Cama vzpomínat na chvíle, kdy se jeho křídla změnila z bílých na zlatá. Už dávno se smířil se svým osudem, ale teď si poprvé za celá tisíciletí představil, že by to mohlo být jinak. Díky Luce a Danielovi Cam začal znovu. A litoval jen jediného. „Už musím jít.“ Roztáhl křídla a kapli zalilo zářivé zlaté světlo. Roland a Arriane uskočili z cesty. Svíce se převrátila, sklo se roztříštilo a plamínek na kamenné podlaze uhasínal. Cam vystřelil do oblohy, zabořil se do noci a zamířil k temnotě, jež na něj čekala od chvíle, kdy odletěl od Lilithiny lásky.
12
Andele 5_odpusteni.indd 12
10/09/18 11:00
KAPITOLA PRVNÍ
PUSTINA Lilith
Lilith probudil kašel. Bylo období lesních požárů – to tady bylo pořád – a její plíce byly plné kouře a popela, které se sem nesly od rudé záře v kopcích. Na budíku vedle postele blikala půlnoc, ale za řídkými bílými záclonami už byl vidět šedavý úsvit. Asi zase vypadla elektřina. Pomyslela na test z biologie, který ji čekal čtvrtou hodinu, a rozmrzele si vzpomněla na to, jak si včera omylem přinesla domů učebnici dějepisu. Čí byl ten pitomý nápad navrhnout dvě učebnice se stejně barevným hřbetem? Bude muset nastřílet odpovědi naslepo a modlit se, aby dostala aspoň trojku. Sklouzla z postele a došlápla na něco horkého a měkkého. Zvedla nohu a do nosu ji udeřil zápach. „Alastore!“ Do pokoje okamžitě přiběhl malý světlý voříšek, protože doufal, že si Lilith chce hrát. Její matka o tom psu tvrdila,
13
Andele 5_odpusteni.indd 13
10/09/18 11:00
že je geniální kvůli všem trikům, které ho naučil Lilithin bráška Bruce. Jenže Alastorovi byly čtyři a nedokázal se naučit ten jediný, na kterém záleželo nejvíc: dělat svou potřebu venku. „Tohle je pěkná čuňárna!“ ukázala voříškovi přísně na podlahu a po jedné noze odskákala do koupelny. Otočila kohoutek sprchy. Nic. Do 3 odpoledne nepoteče voda, oznamoval vzkaz napsaný matčiným písmem, přilepený na okraj zrcadla. Vodovodní trubky na dvoře jim pokroutily kořeny stromů. Odpoledne by máma měla mít peníze na instalatéra. Pokud jí tedy zaplatí v jednom z jejích mnoha částečných úvazků. Lilith se natáhla po toaletním papíru, aby si tu odpornost z nohy aspoň setřela, ale nahmátla jen prázdnou hnědou roličku. Prostě další pitomé úterý. Podrobnosti se lišily, ale jinak byl každý den Lilithina života víceméně stejně příšerný. Utrhla ze zrcadla mámin vzkaz a použila ho na otření chodidla. Pak si oblékla černé džíny, seprané černé tričko a snažila se na sebe nedívat do zrcadla. Pokoušela se vzpomenout, co říkal profesor o obsahu testu z biologie. Když přišla dolů, Bruce si zrovna nasypal do pusy zbytek cereálií z krabice. Lilith věděla, že zatuchlé vločky byly poslední poživatelnou věcí v téhle domácnosti. „Došlo nám mlíko,“ hlásil Bruce. „A vločky?“ „Taky. Došlo všechno.“ Jedenáctiletý Bruce byl skoro stejně vysoký jako Lilith, ale mnohem hubenější. Byl nemocný. Odjakživa byl nemocný. Narodil se moc brzo, se srdcem, které nedokázalo držet krok s jeho duší, jak říkávala matka. Oči měl propadlé a jeho pokožka měla namodralý nádech, protože nedokázal dostat do plic dost vzduchu. Když na kopcích hořelo, což teď bylo dennodenně, dech mu hvízdal při sebemenší námaze. Častěji než ve škole pobýval doma v posteli.
14
Andele 5_odpusteni.indd 14
10/09/18 11:00
Lilith věděla, že Bruce potřebuje snídani víc než ona, ale žaludek jí zakručel na protest. Jídlo, voda, základní hygienické prostředky – v téhle polorozpadlé díře, které říkali domov, chybělo skoro všechno. Vykoukla z okna a zjistila, že její školní autobus právě odjíždí ze zastávky. Zasténala, popadla pouzdro na kytaru a batoh. Rychle zkontrolovala, jestli má uvnitř svůj černý zápisník. „Zatím čau, Bruci!“ zavolala a vyběhla ven. Klaksony zaječely a pneumatiky zaskřípěly, když se Lilith zběsile rozběhla přes silnici. Přesně tak, jako když vždycky varovala Bruce, že tohle vážně nesmí. I když měla pořád ve všem smůlu, smrti se nebála. Byla by pro ni vysvobozením ze života, který připomínal běhání v kolečku pro křečka, a Lilith věděla, že takové štěstí ji nepotká. Vesmír, Bůh nebo něco chtěli, aby byla zoufalá. Dívala se, jak autobus odjíždí bez ní, a vydala se za ním. Pět kilometrů pěšky, s pouzdrem s kytarou, které jí naráželo do zad. Šla jejich ulicí, kolem obchodního centra s krámem „všechno za dolar“ a čínskou restaurací s jídly s sebou, která měla střídavě otevřeno a zase zavřeno. Když se Lilith dostala dál z jejich ošuntělé čtvrti, které se ve městě přezdívalo Ghetto, chodníky začaly být hladší a na silnicích už nebylo tolik děr. Lidé, kteří vycházeli před domy pro noviny, měli na sobě obleky a kostýmky, ne odrbané župany jako většina Lilithiných sousedů. Upravená dáma, která vedla na vodítku velkou dogu, pokývla dívce na pozdrav, ale Lilith neměla čas na zdvořilosti. Proběhla betonovým podchodem pro chodce, který vedl pod dálnicí. Trumbullova střední škola stála na rohu High Meadow Road a Dálnice 2, kterou měla Lilith spojenou s nervózními cestami na pohotovost, pokud se Brucovi hodně přitížilo. Když matka dupala na plyn své červené dodávky a Bruce slabě sípal, opřený o sestřino rameno, Lilith vyhlížela z okýnka na zelené cedule na okraji dálnice, označující směry a vzdálenosti
15
Andele 5_odpusteni.indd 15
10/09/18 11:00
do dalších měst. I když neznala skoro nic, tedy spíš vůbec nic mimo Crossroads, ráda si ten velký širý svět představovala. Snila o tom, jak jednou, jestli udělá maturitu, unikne na nějaké lepší místo. Když se vynořila z podchodu u brány školy, slyšela, jak zvoní na začátek vyučování. Rozkašlala se, oči ji pálily. Lesní požáry, které zuřily v kopcích, zahalily školu oblakem dýmu. Strohé hnědé průčelí budovy bylo ohavné a ještě ošklivějším je dělala improvizovaná studentská výzdoba. Ručně malované plakáty zvaly na zápas v basketu, jiné uváděly podrobnosti k účasti na školní přírodopisné olympiádě, ale většinou tam visely zvětšené fotografie ze školní ročenky s fotbalistou jménem Dean, který kandidoval na titul krále školního plesu. U hlavního vchodu stál ředitel školy Tarkenton. Měřil jen něco přes metr šedesát a na sobě měl vínový polyesterový oblek. „Zase pozdě, slečno Foscorová,“ pronesl a znechuceně si ji prohlížel. „Neviděl jsem náhodou vaše jméno na včerejším seznamu opozdilců? Nebyla jste kvůli tomu po škole?“ „Víte, co je zvláštní?“ odsekla Lilith. „Jako bych se při školních trestech, když zírám do zdi, naučila víc než při všech hodinách.“ „Běžte na první hodinu,“ vyzval ji Tarkenton a o krok k ní popošel, „a jestli uslyším jen slůvko o tom, že jste své matce při vyučování dělala sebemenší problémy –“ Lilith polkla. „Máma je tady?“ Její matka na Trumbullově střední škole pár dní v měsíci suplovala, a měla tak nárok na osvobození od školného svých dětí. Jen díky tomu si mohla dovolit sem Lilith posílat. Její dcera ale nikdy netušila, kdy narazí na svou matku ve frontě na oběd nebo o přestávce v umývárně, kde si bude před zrcadlem nanášet rtěnku. Nikdy Lilith nehlásila předem, kdy poctí školu svou přítomností, ani jí nenabídla svezení.
16
Andele 5_odpusteni.indd 16
10/09/18 11:00
Vždycky to bylo nepříjemné překvapení, ale zatím se aspoň Lilith vyhnula tomu, že by matka suplovala nějakou hodinu v její vlastní třídě. Což nejspíš dneškem skončilo. Lilith zasténala a vykročila do budovy. Přemítala, na které z jejích hodin se matka objeví. Třídnická hodina na začátku vyučování to nebyla. Tam už paní Richardsová skončila s prezencí a teď zuřivě psala na tabuli, jak jí studenti můžou pomoct s jejím beznadějným pokusem zavést ve škole recyklaci odpadu. Když Lilith vešla do místnosti, učitelka jen mlčky zavrtěla hlavou, jako by ji už unavovalo komentovat studentčinu neustálou nedochvilnost. Dívka vklouzla na místo, spustila pouzdro s kytarou k noze a vytáhla učebnici biologie, kterou cestou popadla ve skříňce. Z třídnické hodiny zbývalo ještě drahocenných deset minut a Lilith si potřebovala něco načíst kvůli testu. „Paní učitelko,“ ozvala se dívka vedle Lilith a zamračila se jejím směrem, „najednou tady něco hrozně páchne.“ Lilith protočila panenky. Ona a Chloe Kingová se neměly v lásce od prvního dne základní školy, i když si už nedokázala vybavit proč. Ne že by snad Lilith tu bohatou krásku něčím ohrožovala. Chloe dělala modelku pro místní obchod s oblečením, zpívala s hudební kapelou, která si říkala Úmyslné urážky, nemluvě o tom, že byla předsedkyní nejméně poloviny školních kroužků. Po více než desetiletí Chloeiných zlomyslností byla už Lilith na příval jejích urážek zvyklá. Když měla dobrý den, snažila se je ignorovat. Dokonce i teď se pokusila soustředit na genovou teorii v učebnici biologie a její slova nevnímat. To už si ale i další spolužáci kolem ní začali ucpávat nosy. Kluk na židli před Lilith naznačil, jako by se mu chtělo zvracet. Chloe se otočila na židli k Lilith. „To sis nanesla lejno místo parfému, nebo máš jen podělaný kalhotky?“ Lilith si vzpomněla na Alastorovu nadílku vedle postele a nefunkční sprchu. Ucítila, jak jí hoří tváře. Popadla svoje věci
17
Andele 5_odpusteni.indd 17
10/09/18 11:00
a rozběhla se do chodby. Nevšímala si křiku paní Richardsové, že potřebuje propustku ze třídy, a vrhla se na nejbližší záchodky. Když zapadla dovnitř a byla sama, opřela se o červené dveře a zavřela oči. Kéž by se tady mohla schovávat zbytek dne, ale věděla, že jakmile zazvoní, nahrne se sem plno děvčat. Donutila se dojít k umývadlu. Pustila horkou vodu, zula si botu, zvedla postiženou nohu pod kohoutek a namydlila si chodidlo levným růžovým mýdlem z dávkovače. Vzhlédla v očekávání vlastního smutného obličeje. Místo něj uviděla zrcadlo přelepené barevným plakátem. Volte královnu plesu, hlásal nápis pod profesionálním snímkem rozzářené Chloe Kingové. Ples měl být koncem měsíce a celá škola jako by už žila jen jím. Lilith viděla na chodbách snad stovky takových plakátů. Poslouchala, jak si dívky navzájem na mobilech ukazují fotografie vysněných plesových rób. Jak chlapci žertují o svých plánech na noc po plese. Z toho všeho se Lilith zvedal žaludek. I kdyby měla peníze na šaty, i kdyby existoval chlapec, s nímž by chtěla jít, nikdy by nevkročila na půdu školy v době, kdy to nebylo její povinností. Strhla plakát ze zrcadla a použila ho na očištění vnitřku boty. Pak ho hodila do umývadla a nechala na něj téct vodu, dokud se Chloein obličej nezměnil na mokrou kaši.
Na hodině poezie byl pan Davidson tak zaujatý psaním Shakespearova Sonetu 20 na tabuli, že si ani nevšiml Lilithina pozdního příchodu. Opatrně se posadila a rozhlédla se kolem. Čekala, jestli se i tady někdo chytne za nos nebo začne dávit, ale spolužáci si jí naštěstí všímali jen jako prostřednice při posílání psaníček. Sportovně vyhlížející blondýnka Paige, která seděla nalevo od ní, do Lilith šťouchla a podala jí složený papírek. Nebyl nadepsaný, ale Lilith pochopitelně věděla, že není pro ni.
18
Andele 5_odpusteni.indd 18
10/09/18 11:00
Adresátkou byla Kimi Graceová, sympatická napůl Korejka a napůl Mexičanka sedící vpravo od ní. Lilith předala mezi oběma dívkami už dost vzkazů, aby věděla, čeho se týkají – grandiózní afterparty po plese a půjčení dlouhé limuzíny, na kterou se skládaly z kapesného. Lilith nikdy žádné kapesné nedostávala. Pokud její matce zbývaly nějaké peníze, všechny putovaly na Brucovo léčení. „Že ano, Lilith?“ zeptal se učitel a dívka sebou trhla. Schovala dopis pod lavici, aby ji s ním nepřistihli. „Můžete mi to prosím zopakovat?“ požádala. Pana Davidsona rozhodně naštvat nechtěla. Poezie byl jediný předmět, který ji bavil, hlavně proto, že v něm byla dobrá, a pan Davidson byl snad jediný z učitelů, kterého jeho práce zřejmě bavila. Dokonce se mu líbily některé Lilithiny písňové texty, které přepsala jako básně. Měla schovaný papír se svým textem Vyhnanství, pod nějž pan Davidson napsal obdivné: Skvělé! „Říkal jsem, že se doufám přihlásíš na vystoupení před mikrofonem?“ zopakoval jí. „Ehm, jistě,“ zamumlala, i když se nepřihlásila a neměla to v úmyslu. Ani nevěděla, kdy se to koná. Davidson se potěšeně usmál a otočil se ke zbytku třídy. „Tak to se všichni máme nač těšit!“ Sotva se otočil zase k tabuli, Kimi do ní šťouchla. Když se Lilith zadívala do jejích hezkých temných očí, na chvíli si zmateně pomyslela, že si Kimi chce povídat o recitaci vlastních textů, možná se svěřit, že i ji znervózňuje pomyšlení na vystupování před publikem. Pak jí došlo, že spolužačka chce ten dopis, který má ona ještě v ruce. Lilith si povzdychla a předala jí ho. Pokusila se ulít z tělocviku, aby se místo něj mohla učit na test z biologie, ale pochopitelně ji přistihli a musela v teplákové soupravě a svých vysokých šněrovacích botách běhat trestná kolečka. Škola studentům tenisky neposkytovala a její
19
Andele 5_odpusteni.indd 19
10/09/18 11:00
matka nikdy neměla dost peněz navíc, aby jí nějaké koupila. Zvuk Lilithiných kroků dusajících po parketách kolem hráčů volejbalu byl ohlušující. Všichni se po ní otáčeli. Nikdo neřekl nahlas magorka, věděla ale, že přesně to si všichni myslí. Než se Lilith dostala na biologii, cítila se vyčerpaná a skleslá. A zrovna tam našla svou matku v limetkově zelené sukni a s vlasy staženými do přísného drdůlku, jak rozdává testy. „To snad ne,“ zasténala nahlas. „Pšššt!“ okřiklo ji několik spolužáků. Její matka byla vysoká, snědá a tmavovlasá, s poněkud strohým půvabem. Lilith měla světlou pleť a vlasy rudé jako ohně na kopcích. Nos měla kratší než matka, oči a rty nepravidelnější. Ani jejich lícní kosti nebyly posazené stejně. Matka se na ni usmála. „Můžeš se prosím posadit?“ Jako by si ani nepamatovala její jméno. Zato Lilith její ano. „Jistě, Janet,“ odpověděla a sklouzla na místo v prázdné lavici nejblíž ke dveřím. Matčin rozzuřený pohled zalétl k dceřině obličeji. Pak se odvrátila a zase se usmála. Utlouct je laskavostí byl její oblíbený obrat. Tak se chovala hlavně na veřejnosti, doma byla tvrdší. Všechno, co matka na svém životě nenáviděla, sváděla na Lilith. Ta se narodila, když matce bylo teprve devatenáct, když byla krásná a úspěšná, na prahu zářivé budoucnosti. Než se narodil Bruce, už se z toho zklamání vzpamatovala natolik, že se k němu dokázala chovat jako opravdová matka. Žádný otec se u nich doma nevyskytoval – nikdo z nich nevěděl, kde je –, takže matka měla o důvod víc žít pro svého syna. První stránka testu byla tabulka, do níž měli vyplňovat dominantní a recesivní geny. Dívka nalevo od ní rychle zapisovala odpovědi do okének. Lilith si najednou nedokázala vybavit jedinou věc z toho, co se celý rok učila. V krku ji škrábalo a cítila, jak se na zátylku začíná potit.
20
Andele 5_odpusteni.indd 20
10/09/18 11:00
Dveře do chodby byly otevřené. Tam bude určitě chladněji. Lilith téměř bezmyšlenkovitě vstala a vykročila ke dveřím, v jedné ruce kytaru, ve druhé batoh. „Opuštění třídy bez propustky je přestupek, za který se automaticky uděluje školní trest!“ zavolala na ni Janet. „Lilith, odlož tu kytaru a vrať se!“ Lilith život naučil, že si má osoby s autoritou bedlivě vyslechnout – a pak udělat přesný opak toho, co po ní chtějí. Rozběhla se školní chodbou k východu.
Vzduch venku byl bílý a horký. Z oblohy se sypal popel, padal Lilith do vlasů, snášel se na šedozelený suchý trávník. Tím nejméně nápadným východem ze školní budovy byly dveře za jídelnou. Vedly na štěrkové prostranství, kde studenti za pěkného počasí obědvali. „Zabezpečoval“ ho chatrný drátěný plot, který se dal snadno přelézt. Lilith ho zdolala a pak se zarazila. Co to dělá? Už jen utéct z testu, při němž měla dozor její matka, byl dost špatný nápad. Dostane pořádně tvrdý trest. Teď už je ale pozdě litovat. Jenže pokud půjde dál touhle cestou, skončí v jejich ubohém depresivním baráku. Díky, to fakt ne. Vzhlédla k dálnici, kterou křižovalo několik aut. Pak se otočila a přešla po parkovišti k západní straně školních pozemků, kde rostly silné, vysoké rohovníky. Vykročila mezi ně a zamířila k zastíněnému, skrytému břehu Chřestýšího potoka. Protáhla se pode dvěma silnými větvemi na břehu a prudce vydechla. Útočiště. Svým způsobem. Tohle bylo v městečku Crossroads místo, které mělo asi nejblíž k přírodě. Lilith odložila kytaru na obvyklé místo v ohybu kmene, nakopla hromadu suchého oranžového listí a nechala se ukolébat zurčením vody v betonovém korytu.
21
Andele 5_odpusteni.indd 21
10/09/18 11:00
V učebnicích měla fotografie z krásných míst světa – Niagarských vodopádů, Mount Everestu, pláží na Havaji –, ale tomuhle dávala přednost. Hlavně proto, že nejspíš nikomu kromě ní nemohl tenhle háj pokřivených stromů a cementové břehy potoka připadat krásné. Rozepnula pouzdro a vytáhla z něj kytaru. Byla to tmavě oranžová Martin 000-45 s prasklinou ve dřevě. Někdo od nich z ulice ji kvůli tomu zahodil, ale Lilith si nemohla dovolit být vybíravá. Kromě toho jí připadalo, že díky téhle nedokonalosti má kytara krásnější zvuk. Probírala se strunami, a když se vzduch naplnil hudbou, měla pocit, jako by ji hladila neviditelná ruka. Když hrála, cítila se obklopená přáteli, které neměla. Jaké by to asi bylo potkat někoho se stejným hudebním vkusem? Přemítala. Někoho, kdo si nemyslí, že Čtyři jezdci zpívají „jako když vyjí psi“, jak o Lilithině oblíbené kapele prohlásila jedna roztleskávačka. Lilith toužila vidět je hrát naživo, jenže o tom si vážně mohla leda tak nechat zdát. Crossroads bylo moc malé na to, aby tam taková kapela přijela koncertovat. A kdyby náhodou přece, kde by Lilith vzala peníze na vstupenku, když má jejich rodina sotva na jídlo? Ponořila se do hudby tak, že přestala vnímat. Píseň ještě nebyla hotová – zatím se jen dívčin smutek propojoval se zvukem kytary –, ale když o pár minut později přestala zpívat, někdo za ní se roztleskal. „Sakra.“ Lilith se otočila a spatřila tmavovlasého chlapce, který se opíral o kmen sousedního stromu. Měl koženou bundu a černé džíny zastrkané do odřených kanad. „Ahoj,“ pozdravil ji, jako by se znali. Lilith neodpovídala. Protože se neznali. Jak to, že na ni mluví? Sledoval ji pronikavým pohledem. „Pořád jsi krásná,“ pronesl něžně. „A ty seš… magor,“ odpověděla mu.
22
Andele 5_odpusteni.indd 22
10/09/18 11:00
„Nepoznáváš mě?“ Jeho hlas zněl zklamaně. Lilith pokrčila rameny. „Na poslední relaci Z psychiatrické léčebny uprchli jsem nekoukala.“ Chlapec sklopil oči, zasmál se a pokývl k její kytaře. „Nebojíš se, že to bude horší?“ Zmateně se na něj zamračila. „Co – moje píseň?“ „Tvoje píseň je úžasná.“ Mladík se odlepil od stromu a vydal se k ní. „Myslel jsem tu prasklinu v kytaře.“ Lilith ho sledovala, jak se pohybuje – ladně, pomalu, jako by nikdy v životě nepoznal nejistotu. Zastavil se přímo před ní a stáhl si z ramene plátěnou tašku. Její popruh dopadl na Lilithinu botu. Zírala na něj. Připadalo jí, jako by to chlapec udělal úmyslně, jako by se jí tímhle způsobem dotýkal. Odkopla popruh na stranu. „Jsem opatrná.“ Vzala kytaru do náruče. „Prozatím je poměr mezi prasklinou a kytarou v pořádku. Pokud by se prasklina rozšiřovala, bylo by to horší.“ „Zdá se, že to máš promyšlený.“ Chlapec se na ni zahleděl tak dlouze, až to Lilith znejistilo. Měl fascinující zelené oči. Určitě nebyl zdejší. Lilith napadlo, že nejspíš ještě nepotkala nikoho, kdo by nebyl z Crossroads. Tenhle mladík byl atraktivní a zajímavý, a to všechno bylo až moc dobré na to, aby to byla pravda. Dostala na něj vztek. „Tohle je moje místo. Najdi si nějaký vlastní.“ Místo odchodu se posadil vedle ní. Jako by byli přátelé. Nebo něco ještě víc. „Hrála jsi někdy s někým dalším?“ zeptal se. Naklonil při tom trochu hlavu a Lilith na jeho krku zahlédla tetování. Uvědomila si, že zadržuje dech. „Co, muziku? Jako v kapele?“ Zavrtěla hlavou. „Ne. A taky ne, že by ti do toho něco bylo.“ Tenhle kluk se vetřel na její území, rušil ji v jediné chvíli, kterou měla sama pro sebe. Chtěla, aby odešel. „Co říkáš na Ďáblovu sázku?“ zeptal se.
23
Andele 5_odpusteni.indd 23
10/09/18 11:00
„Cože?“ „Jako název kapely.“ Instinkty Lilith napovídaly, aby vstala a odešla. Jenže zatím s ní ještě nikdo o muzice nikdy nemluvil. „Co je to za kapelu?“ Chlapec sebral ze země list rohovníku, otáčel ho v rukou, promnul jeho stonek. „To mi řekni ty. Je to tvoje kapela.“ „Já žádnou kapelu nemám,“ namítla. Nazdvihl tmavá obočí. „Tak to už je asi nejvyšší čas, abys nějakou měla.“ Lilith se nikdy ani neodvažovala snít o tom, jaké by to bylo hrát v opravdové kapele. Poposedla si, aby mezi nimi bylo víc místa. „Jsem Cam.“ „Já Lilith.“ Netušila, proč jí tahle chvíle připadá jako něco významného. Najednou si začala přát, aby sem ten kluk vůbec nepřišel, aby ji neslyšel hrát. Bylo to poprvé, co hrála před někým dalším. „Líbí se mi,“ prohlásil Cam. „To jméno ti sluší.“ Teď už by vážně měla zvednout kotvy. Nevěděla, co tenhle kluk chce, ale určitě neměl za lubem nic dobrého. Vzala si kytaru a vstala. Cam se ji pokusil zadržet. „Kam jdeš?“ „Proč se mnou mluvíš?“ zeptala se ho. Z něčeho v něm se jí vařila krev. Proč se sem za ní vetřel? Co si o sobě myslí? „Neznáš mě. Nech mě na pokoji.“ Její přímost obvykle uváděla lidi do rozpaků, ale toho kluka ne. Zasmál se jakoby sám pro sebe. „Mluvím s tebou, protože už jsem celý věky neviděl a neslyšel nic zajímavějšího než tebe a tvou píseň.“ „Musíš mít nudnej život,“ prohlásila Lilith. Vykročila pryč. Musela se hlídat, aby se nechtěla otočit. Cam se jí nezeptal, kam jde, nevypadal překvapeně, že odchází uprostřed hovoru. „Hej!“ zavolal na ni.
24
Andele 5_odpusteni.indd 24
10/09/18 11:00
„Hej co?“ Lilith se ani neobrátila. Cam byl ten typ kluka, co ubližuje holkám, které jsou tak hloupé, že si to dají líbit. Ona už žádné další trápení nepotřebovala. „Já taky hraju na kytaru,“ sdělil jejím zádům, když vykročila do lesa. „Potřebujeme už jen bubeníka.“
25
Andele 5_odpusteni.indd 25
10/09/18 11:00
KAPITOLA DRUHÁ
UVĚZNĚNÉ DUŠE Cam
Cam sledoval Lilith, jak mizí v háji u Chřestýšího potoka, a potlačoval silnou touhu rozběhnout se za ní. Byla stejně nádherná jako kdysi v Kanaánu, vnější krásu jí prozařovala jasná a výrazná duše. Cam užasl a nesmírně se mu ulevilo. Když předtím zjistil šokující zprávu, že její duše není na nebesích, jak předpokládal, ale v pekle, představoval si už nejhorší. Pověděla mu to Annabelle. Vydal se za ní, protože doufal, že se od ní doslechne něco o tom, jak se Lilith v nebi vede. Andělská bytost s růžovými vlasy zavrtěla hlavou a zatvářila se nesmírně smutně, když mu ukázala palcem dolů do hlubiny, a zeptala se: „Ty jsi to nevěděl?“ Cama spalovala otázka, jak je možné, že jeho Lilith – čistá, laskavá Lilith – mohla skončit v pekle, ale teď bylo nejdůležitější něco jiného: Je pořád tou dívkou, kterou miloval, nebo ji Lucifer zlomil?
26
Andele 5_odpusteni.indd 26
10/09/18 11:00
Pět minut v její přítomnosti ho vrátilo do Kanaánu, k té nesmírné lásce, která je kdysi spojila. Její přítomnost ho naplnila nadějí, až na – Bylo na ní něco jiného. Měla v sobě břitkou hořkost, kterou používala jako brnění. „Spokojený?“ Ten hlas se ozval odněkud shora. Lucifer. „Díky, že jsem ji mohl vidět,“ ozval se Cam. „A teď ji odsud dostaň.“ Stromy roztřásl srdečný smích. „Přišel jsi s prosíkem, že chceš znát stav její duše,“ odvětil Lucifer. „Nabídl jsem ti, že ji můžeš navštívit – jen proto, že patříš k mým oblíbencům. Takže co kdybychom teď přešli k podstatným věcem?“ Než Cam stačil odpovědět, země pod ním se otevřela. Žaludek mu vyletěl vzhůru, což byl pocit, který v něm dokázal vyvolat jen ďábel, a když se Cam řítil dolů, přemítal o mezích andělské síly. Zřídkakdy zpochybňoval svoje instinkty, ale instinkt znovu milovat Lilith a pocítit její lásku byl mocný, vyžadoval ovšem ďáblovu shovívavost. Jinak by se proti němu Cam musel postavit. Uvolnil křídla a díval se dolů, kde se rozrůstala a zaostřovala modrá skvrna. Dopadl na linoleum na podlaze. Stromy a Chřestýší potok byly ty tam a Cam se ocitl uprostřed samoobslužné restaurace v opuštěném nákupním centru. Složil křídla a usadil se na židli k oranžovému laminátovému stolku. Jídelna byla obrovská, se stovkou podobných ošklivých stolků jako ten jeho. Nedalo se poznat, kde začíná a kde končí. Na stropě se táhlo dlouhé střešní okno, ale bylo tak špinavé, že jím Cam neviděl nic jiného než mastnotu pokrývající sklo. Podlaha byla plná odpadků – prázdných plastových talířů, šedivých kapesníků, zmačkaných kelímků s okousanými brčky. Divně to tu páchlo. Prodejní stánky tu nabízely jídla pro taková místa typická – čínu, pizzu, kuřecí křidýlka –, ale všechny obchody
27
Andele 5_odpusteni.indd 27
10/09/18 11:00
byly zchátralé a opuštěné. Burgrárna měla zatlučená okna, světlo nad prodejem sendvičů nesvítilo, skleněná vitrína na zmrzlinu byla rozbitá. Otevřeno měl jen jeden krámek, na jehož černé markýze se skvěl nápis Aevum, vyvedený velkými zlatými písmeny. Za pultem stál mladík s vlnitými vlasy měděné barvy v bílém tričku, džínách a placaté kuchařské čapce. Něco vařil, ale Cam neviděl, co to je. Ať se ďábel po Pádu maskoval, jak chtěl, Cam ho vždycky poznal podle žáru, který z něj sálal. Dělilo je několik metrů, ale měl pocit, jako by stál na mřížce grilu. „Kde to jsme?“ zavolal na Lucifera. Ten se otočil a podivně, vábivě se na Cama usmál. Měl obličej atraktivního pihovatého vysokoškoláka. „Tohle je Aevum, občas nazývané předpeklí,“ odpověděl a vzal do ruky velkou vařečku. „Stav mezi časem a věčností. Chystám tady něco speciálního pro nové zákazníky.“ „Já hlad nemám,“ prohlásil Cam. Luciferovi zajiskřily oči. Nabral z pánve cosi syčícího a přesunul to na hnědý tác. Pak přešel k béžové pokladně a zvedl plastový pult, který odděloval kuchyňku od prostoru jídelny. Zakroutil rameny a uvolnil křídla, obrovská, tuhá a zelenkavě zlatá jako prastaré zašlé šperky. Cam zadržel dech, když ucítil jejich odporný plesnivý puch, a spatřil maličké černé cvrčky, kteří pobíhali mezi jejich záhyby nebo se v nich krčili. Lucifer s umělohmotným tácem v ruce přešel ke Camovi. Zamračil se, když viděl jeho křídla, kde ve zlaté ploše zářilo bílé vlákno. „Bílá ti nesluší, příteli. Nechceš mi něco povědět?“ „Co dělá v pekle, Lucifere?“ Lilith byla jedním z nejctnostnějších lidí, jaké Cam kdy znal. Nechápal, jak se vůbec mohla dostat do Luciferovy říše. „Víš, že nemůžu prozrazovat důvěrné informace.“ Lucifer se usmál a položil tác před Cama. Stálo na něm sněžítko se zlatým podstavcem.
28
Andele 5_odpusteni.indd 28
10/09/18 11:00
„Co je to?“ zeptal se Cam. Koule byla plná temně šedého prachu. Neúnavně, zázračně padal a zastíral maličkou lyru, která plula uvnitř. „Podívej se sám,“ vyzval ho Lucifer. „Obrať to.“ Cam poslechl a na zlaté základně uviděl knoflík. Otočil jím a nechal na sebe proudit hudbu lyry. Byla to stejná melodie, jakou si pobrukoval od chvíle, kdy odlétl z Troje. Lilithina píseň. Tak jí v duchu říkal. Zavřel oči a ocitl se na břehu řeky v Kanaánu před třemi tisíciletími, kdy poslouchal její hru. Tahle laciná hrací skříňka dokázala melodii napodobit přesněji, než Cam čekal. Sevřel kolem koule prsty, a pak – Lup. Sněžítko prasklo. Hudba utichla. Camovi stékala po dlani krev. Lucifer mu hodil páchnoucí šedivý hadr a ukázal mu, aby ten nepořádek uklidil. „Máš kliku, že jich mám tolik.“ Pokývl na stůl za Camem. „Jen běž a vyzkoušej nějakou další. Každá je trochu jiná!“ Cam odložil střepy prvního sněžítka, otřel si ruce a díval se, jak se řezná rána v jeho dlani hojí. Znovu se rozhlédl po jídelně. Uprostřed každého oranžového stolku, které byly předtím prázdné, teď stál hnědý podnos s koulí na zlatém podstavci. Počet stolků narůstal, bylo jich moře, táhly se daleko do šerého nekonečna. Cam se natáhl po kouli na stolku za sebou. „Opatrně,“ varoval ho Lucifer. V kouli byly housličky. Cam otočil knoflíkem a uslyšel houslovou verzi stejné hořkosladké písně. Ve třetí kouli bylo miniaturní violoncello. Lucifer se posadil na židli a podupával si nohou, zatímco Cam procházel jídelnou, zvedal hrací skříňky a každou spustil. Citery, harfy, violy. Zmenšené kytary, balalajky, mandolíny… každý z nástrojů vyhrával ódu na Lilithino zlomené srdce.
29
Andele 5_odpusteni.indd 29
10/09/18 11:00
„Tyhle koule…“ pronesl zvolna Cam. „Představují různá pekla, kde ji držíš, viď?“ „A pokaždé, když v některém z nich zemře,“ pronesl hladce ďábel, „se zase ocitne tady, kde si znovu připomene tvou zradu.“ Postavil se a vydal se uličkou, zatímco se kochal svými výtvory. „A pak, aby to bylo pořád zábavné, ji pošlu do dalšího pekla, vytvořeného speciálně pro ni.“ Lucifer se usmál a odhalil řady ostrých zubů. „Těžko říct, co je horší – jestli ta nekonečná řada pekel, do kterých ji neustále posílám, nebo její návraty sem, kde si zase znova vybavuje, jak moc tě nenávidí. Ale tohle ji pohání dál – její hněv a její nenávist.“ „Ke mně.“ Cam naprázdno polkl. „Pracuju s tím, co mám k dispozici. Nemůžu za to, že jsi ji zradil.“ Lucifer se zasmál, až z toho Camovi zacukaly bubínky. „Chceš vědět, co jsem pro Lilith vymyslel v tomhle současném pekle? Žádné víkendy! Umíš si to představit? Škola den co den.“ Lucifer zvedl jednu z koulí do vzduchu a nechal ji spadnout na zem, takže se roztříštila. „Pokud jde o ni, je z ní typická sklíčená puberťačka, která sbírá typicky skličující zkušenosti na střední škole.“ „Proč Lilith?“ zeptal se Cam. „Nebo tvoříš tahle pekla pro všechny?“ Lucifer se usmál. „Hlupáci si svá hloupá pekla vytvářejí sami. S ohněm a sírou a těmihle nesmysly. Ti mou pomoc nepotřebují. Ale Lilith je něco zvláštního. Což tobě nemusím vykládat.“ „A co ti lidé, kteří tam trpí s ní? Ty děti ve škole, její rodina a –“ „Jen pěšáci,“ odvětil lhostejně Lucifer. „Přivedl jsem je tam z očistce, aby sehráli drobnou úlohu v příběhu někoho jiného. Což je peklem jiného druhu samo o sobě.“ „Já to nechápu,“ přiznal Cam. „Její existence je kvůli tobě naprosto nesnesitelná –“
30
Andele 5_odpusteni.indd 30
10/09/18 11:00
„Nemůžu si připisovat všechny zásluhy,“ namítl Lucifer. „V tom jsi hodně pomohl i ty!“ Cam ignoroval vinu, která se ho snažila zadusit. „Ale nechal jsi jí jednu věc, kterou vroucně miluje. Proč jí dovoluješ hrát?“ „Existence není nikdy tak zoufalá, jako když jednou okusíš krásu,“ mínil Lucifer. „Připomíná ti to všechno, co nemůžeš mít.“ Všechno, co nemůžeš mít. Luce a Daniel v Camovi něco uvolnili. Něco, o čem si myslel, že to ztratil navždycky: schopnost milovat. Vědomí, že by to pro něj bylo možné, že třeba ještě dostane druhou šanci, ho přimělo zatoužit, aby ještě jednou spatřil Lilith. A když ji teď viděl, když věděl, že je tady… Musel něco udělat. „Potřebuju ji vidět znova,“ řekl ďáblovi. „Tohle bylo moc krátké –“ „Už jsem toho pro tebe udělal dost,“ zavrčel Lucifer. „Ukázal jsem ti, jaká je její věčnost. Ty víš, že jsem nemusel ani to.“ Cam se rozhlédl po nekonečné krajině se sněžítky. „Nemůžu uvěřit, že jsi to přede mnou tajil.“ „Nic jsem netajil. To ty ses o ni nestaral,“ namítl Lucifer. „Pořád jsi měl co dělat. Luce a Daniel, tvoje partička u Meče & Kříže a tohle všechno. Ale teď… Tak co bys rád? Co takhle vidět některá z předchozích Lilithiných pekel? Počkej, to tě pobaví.“ Lucifer nečekal na odpověď. Přitiskl dlaň na Camův zátylek a sklonil mu hlavu k jednomu ze sněžítek. Cam zavřel pevně oči a čekal, až jeho obličej narazí do skla – Místo toho stanul vedle Lucifera u široké říční delty. Z oblohy se valil prudký liják. Lidé vybíhali z chatrčí se svým skrovným majetkem v náručích a s obavami sledovali stoupající hladinu řeky. Z druhé strany pomalu přicházela ke břehu dívka se smutným, klidným výrazem ve tváři. Nesla si sitár. Její chování
31
Andele 5_odpusteni.indd 31
10/09/18 11:00
ostře kontrastovalo s chaosem kolem ní. Nepodobala se v ničem té, kterou Cam miloval v Kanaánu, ani Lilith z městečka Crossroads. Poznal ji ale okamžitě. Kráčela směrem k rozvodněné řece. „Ach, Lilith,“ povzdychl si Lucifer. „Ta vážně vždycky ví, kdy to zabalit.“ Dívka se posadila na břeh a dala se do hraní. Její ruce poletovaly nad nástrojem s dlouhým krkem, vyluzovaly pochmurnou, smutnou melodii. „Bluesový soundtrack k utonutí,“ prohodil Lucifer s náznakem obdivu. „Ne – to je blues pro chvíle před utonutím,“ namítl Cam. „V tom je velký rozdíl.“ Vzápětí se voda vylila z břehů. Zalila Lilith i její sitár, převalila se přes chatrče i hlavy prchajících lidí, přes Cama a Lucifera. O vteřinu později už ti dva stáli na skalním útesu. Kolem kmenů borovic se stáčely pramínky mlhy jako ohnuté prsty. „Tahle patří k mým nejoblíbenějším,“ řekl Lucifer. Za nimi se ozvala melodie bendža. Oba se obrátili a spatřili sedm vychrtlých dětí, sedících na verandě polorozpadlé dřevěné chaty. Všechny byly bosé, s nafouklými bříšky. Mezi nimi seděla dívka se zrzavými vlasy s bendžem na klíně a její prsty se pohybovaly po strunách. „Nebudu tady stát a dívat se, jak hraje, zatímco všichni umírají hlady!“ vybuchl Cam. „Není to tak hrozné,“ ujistil ho Lucifer. „Je to, jako když usínáš.“ Nejmenší z chlapců vypadal, jako kdyby dělal právě to. Jedna sestra mu položila hlavu na rameno a zavřela oči jako on. Pak Lilith přestala hrát a víčka jí klesla. „To stačilo,“ vyštěkl Cam. Pomyslel na Lilith, kterou potkal u Chřestýšího potoka. Jako by někde hluboko v ní zůstával otisk všech těch minulých
32
Andele 5_odpusteni.indd 32
10/09/18 11:00
utrpení, minulých smrtí, ale vědomě si na nic z toho nevzpomínala. Tak jako Luce. Ne, pomyslel si náhle, Lilith není vůbec jako Luce. Ty dvě se lišily jako noc a den. Luce byla archandělem, žijícím prokleté životy smrtelnic. Lilith byla žena prokletá nesmrtelností, s níž věčný vítr osudu pohyboval po světě sem a tam. Nechápala to, ale podvědomě to cítila. Poznal to z toho, jak zpívala se zavřenýma očima a hrála na svou prasklou kytaru. Navždy odsouzena ke zkáze. Ledaže… „Pošli mě tam zpátky,“ požádal ďábla. Vrátili se do pekelné jídelny se sněžítky na stolech, kam až Cam dohlédl, každá skleněná koule plná Lilithina utrpení. „To se ti Crossroads tak líbilo?“ zeptal se Lucifer. „Vskutku dojemné.“ Cam se zadíval do ďáblových očí a zachvěl se nad divokostí, kterou tam spatřil. A Lilith byla celou tu dobu v Luciferově moci. Proč? „Co bys chtěl za to, abys ji propustil?“ zeptal se. „Udělám cokoli.“ „Cokoli? Líbí se mi, jak to zní.“ Lucifer strčil ruce do zadních kapes džínů, zaklonil hlavu a zamyšleně se zadíval na Cama. „Lilithino současné peklo vyprší za patnáct dní. S potěšením budu sledovat, jak její poslední dva týdny uděláš ještě zoufalejšími.“ Odmlčel se. „To by mohlo být zajímavé.“ „Dodávat věcem zajímavost je tvůj starý zlozvyk,“ prohodil Cam. „Vsaďme se,“ navrhl Lucifer. „Pokud v těch zbývajících patnácti dnech dokážeš očistit Lilithino srdce od nenávisti k tobě a přiměješ ji, aby se do tebe znovu zamilovala – doopravdy, hluboce zamilovala –, zavřu krám, aspoň pokud jde o ni. Už žádná další pekla na zakázku.“ Cam přimhouřil oči. „To mi připadá až moc snadné. V čem je háček?“
33
Andele 5_odpusteni.indd 33
10/09/18 11:00
„Snadné?“ Lucifer se zachechtal. „Nepoznals, jak z ní sálá ten mocný pocit křivdy? To kvůli tobě. Ta nebožačka tě nenávidí, kamaráde.“ Mrknul. „A to ani neví proč.“ „Nenávidí ten depresivní svět,“ opravil ho Cam. „Jako každý na jejím místě. To neznamená, že nenávidí mě. Vždyť si ani nepamatuje, kdo jsem.“ Lucifer zavrtěl hlavou. „Nenávist k tomu depresivnímu světu je jen zástěrkou pro mnohem starší a temnější nenávist k tobě.“ Šťouchl Cama do hrudi. „Když je nějaká duše raněná tak hluboce jako Lilithina, její poškození je trvalé. I když nepoznává tvůj obličej, pozná tvou duši. Pozná, co jsi zač.“ Lucifer si odplivl. „Ten, koho nenávidí.“ Cam zamžikal. To nemůže být pravda. Pak si ale vzpomněl, jak chladně se k němu chovala. „Já ji z toho vyléčím.“ „No jistě,“ přikývl Lucifer. „Jen do toho.“ „A když ji zase získám,“ ozval se opatrně Cam, „co pak?“ Lucifer se shovívavě usmál. „Pak s ní budeš moct prožít její čas smrtelnice až do konce. Žili šťastně, dokud neumřeli. Tohle jsi chtěl slyšet?“ Luskl prsty, jako by si na něco vzpomněl. „Aha, ptal ses ještě, v čem je háček, viď?“ Cam čekal. Křídla už ho pálila touhou rozletět se za Lilith. „Už příliš dlouho jsem byl k tobě až moc shovívavý,“ ozval se náhle chladným, vážným tónem Lucifer. „Až neuspěješ, musíš se vrátit tam, kam patříš. Sem ke mně. Už žádné další toulky mezi galaxiemi. Žádná další bílá ve tvých křídlech.“ Ďábel přimhouřil krví podlité oči. „Připojíš se ke mně za Hradbou temnoty jako můj pobočník. Navždy.“ Cam se na ďábla zamyšleně zadíval. Díky Luce a Danielovi získal příležitost – mohl přepsat svůj osud. Jak by se téhle šance mohl jen tak vzdát? A pak si vzpomněl na Lilith. Na zoufalství, jemuž byla vystavena po tisíciletí. Ne. Nesmí se zabývat tím, co by pro něj znamenala prohra. Musí se soustředit na to, že může získat její lásku a utišit její
34
Andele 5_odpusteni.indd 34
10/09/18 11:00
bolest. Pokud existovala šance na její záchranu, mělo smysl se o to pokusit. „Souhlasím,“ řekl a natáhl pravici. Lucifer nad tím mávl rukou. „Tyhle nesmysly si schovej pro smrtelníky. Já tvoje slovo nepotřebuju. Takže uvidíme.“ „Fajn,“ přikývl Cam. „Jak se za ní zase dostanu?“ „Běž těmi dveřmi vlevo za párky v rohlíku.“ Lucifer ukázal na řadu prodejních míst, která se teď táhla donekonečna. „Jakmile vkročíš do Crossroads, začíná odpočítávání.“ Cam už vykročil ke dveřím, na cestu za Lilith. Když míjel opuštěné výdejní pulty, za zády mu zahřměl ďáblův hlas. „Jen patnáct dní, starouši. Tik tak!“
35
Andele 5_odpusteni.indd 35
10/09/18 11:00