Issuu

001-003 Jezevcik jako svedek.qxp_Sestava 1 28.11.18 14:14 Stránka 3

Frauke Scheunemannová v

Jezevcík jako svedek v

Jezevcik jako svedek.indd 4

28.11.2018 15:56:29

Údajně je pes nejlepší přítel člověka. Já bych spíš řekl: Je jeho životní pojistkou. Bez svého psa se dvounožec prostě neobejde. To je jasné. Naprosto! Carl-Leopold von Eschersbach, zvaný Herkules

Miluji svého psa. Ostatně musím mít Herkula neustále na očích – jaké ten má občas nápady! Beze mě by se prostě neobešel! To je jasné. Naprosto! Carolin Neumannová, Herkulova panička

Jezevcik jako svedek.indd 5

28.11.2018 15:56:29

JEDNA

ak, holky, teď se rozhodne, kdo si co urve! Takže se plně soustřeďte!“ „ Okamžitě zpozorním. Dobře, zřejmě nepatřím mezi „holky“, zato jsem jako vzrostlý jezevčík příslušný pro jakýkoliv boj, když se něco rozdává. Rychle se rozeběhnu tam, kam se taky všechny holky téhle podivné sešlosti postavily – nejsou to úplně malé holky. Ta, která to právě pronesla, jde ke stolu na druhé straně místnosti. Co tam asi připravuje zajímavého, že by buřty? Panáčkuju, abych to poznal. Ale falešný poplach – jen vezme kytici z vázy, kterou předtím přinesla. Teď se zase otočí k nám a zvedne kytici nad hlavu. „Jste připravené?“ Cože? „Anóóó!“ křičí holky. Kromě mě zřejmě ví každý, co se hned stane. Ale to je jedno, tuhle malou nevýhodu hned vyrovnám obrovskou schopností rychle reagovat. Na to lidi stejně nestačí. Žena se k nám opět obrátí zády – a najednou vyhodí kytici velkým obloukem přes hlavu, přímo k nám. Už chápu, teď se má aportovat! A pravděpodobně získá ten, kdo přinese kytici zpátky, něco dobrého. Bleskurychle vyrazím směrem ke kytici a chci vyskočit – když mě ženy za mnou doslova převálcují. Jako naprosto zdivočelá smečka, která něco zavětřila, se vrhnou přese mě a potácejí se proti kořisti. Nezbývá mi než zachránit si tlapky a uhnout stranou. 7

Jezevcik jako svedek.indd 7

28.11.2018 15:56:29

Jedna z nich s hlubokým hlasem zřejmě kytici ulovila, rozhodně křičí „Už ji mám!“, ale hned vzápětí vykřikne „Ale ne, do hajzlu!“ To nezní právě vychovaně! Můj chovatel, starý zámecký pán von Eschersbach, by při takové poznámce zaručeně zvedl obočí. Než ale stačím přemýšlet o slušném chování lidí, spadne kytice těsně vedle mě na zem. Nejenže nemá moje konkurentka žádné vychování, ale taky neumí chytat. Nezaváhám, hned kytici popadnu, a než smečka pochopí, co se děje, propletu se mezi poskakujícíma nohama směrem ke stolu. Tady někde musí přece být ta žena s mou hlavní výhrou. Takže, sem s tím! Nade mnou změť hlasů, hlasité nespokojené výroky. „Kde je ta kytice?“ „A já ji už skoro měla v ruce!“ „To nechápu – přece nemohla jen tak zmizet!“ Držím kytici ještě pevněji. Tu mi už nikdo nevezme! Pokud možno nenápadně se sunu ještě blíž ke stolu. Sice se neodvažuju podívat nahoru, ale koutkem očí vidím lem dlouhých světlých šatů, které má ta, co kytici hodila, na sobě. Už jen jednu nebo dvě psí délky a mám to. „Tamhle! To psisko ji má!“ Sakra! Jsem prozrazen! Teď se přece jen odvážím podívat nahoru – a zjišťuju, že jsem v hodně mizerné situaci. Nejméně deset velmi odhodlaných, a především temně se tvářících žen se hrne ke mně. Haf, to vypadá na pořádnou mrzutost! Otáčím se kolem své osy, jak hledám vhodnou cestu k úniku – ale marnost nad marnost, už mě obklopily. Teď vím, jak se cítí liška, když ji dostihne smečka: příšerně! Kdyby mi někdo předtím řekl, jakému nebezpečí bude vystaven malý pes na téhle sešlosti jménem svatba, dobrovolně bych zůstal v autě! 8

Jezevcik jako svedek.indd 8

28.11.2018 15:56:29

Přirozeně bych mohl kytici pustit a prostě zmizet. Ale vzdát se bez boje, to pro mě, hrdého jezevčíka ze starého loveckého rodu, samozřejmě vůbec nepřichází v úvahu. Na druhé straně, přesně vzato jsem jen psí směska. Výsledek lásky mé paní matky k nesprávnému psovi. Takže bych možná přece jen mohl… pro další zbabělé myšlenky už mi nezbyl čas, protože najednou slyším, jak mě volá moje panička Carolin. „Herkule! Kde zase vězíš?“ Bohudíky! To je má záchrana! Sevřu kytici ještě trochu pevněji a odhodlaně vyrazím směrem, odkud přišel Carolinin hlas. Jedna žena se mě snaží popadnout, ale já jen krátce zavrčím, přidám a už sedím Carolin u nohou. Dívám se tak věrně, jak jen to jde s kyticí v tlamě. Carolin si klekne ke mně. „Ty jsi ukradl kytici nevěsty? Ty zlobidlo! Cos to provedl!“ Popadne mě za krk a zatřese mnou. Sice mírně, ale káravě. Uraženě kytici pustím. Jaképak „ukradl“? To byl tvrdý, ale férový boj, muže proti muži. No dobře, psa proti ženám. Což je ještě tvrdší. Urazím se, což moje panička bohužel nepozná, protože mi jako jezevčíkovi není umožněno špulit ústa. Carolin zvedne kytici a mává jí k těm ženám. „Našla jsem tady něco, co určitě postrádáte.“ Ach ne, tak si má alespoň tu kytici nechat a zkasírovat výhru. To zvyšuje šanci, že bych z toho taky mohl něco mít. Bývalá majitelka kytice přichází k nám a směje se. „To nepřichází v úvahu, má milá. Takové je pravidlo, ta, která jako první drží kytici pevně v rukou, si ji musí ponechat. Víš, co to znamená – nebo si myslíš, že teď bude mít svatbu tvůj jezevčík?“ Teď se rozesmějí i všichni ostatní. Proč? To nechápu – jak ta ženská přišla na takový nesmysl? To my psi přece vůbec neděláme. A po dnešním dnu taky vím proč! 9

Jezevcik jako svedek.indd 9

28.11.2018 15:56:29

Najednou stojí vedle nás i Carolinin přítel Marc. „No vida! To je znamení! Vidíš, Carolin – svému osudu prostě neunikneš. Teď jsi chytila svatební kytici, i když ses toho vůbec nezúčastnila.“ Pak se Marc sehne a pohladí mě po hlavě. „To jsi udělal dobře, kamaráde. Jsi hodný pejsek.“ Tak to nechápu. Právě jsem byl ještě zlobidlo a teď jsem najednou hodný. Tomu aby čert rozuměl. Já ne. Ale ať už to znamená cokoliv, rozhodně to vede k tomu, že se ta smečka holek zase rozpustila a zřejmě mi už nikdo neusiluje o život. Tak se uvolním a jdu s Carolin a Markem ke stolu, kde oba právě seděli. Když si znovu sednou, lehnu si vedle Markovy židle a rozhodnu se, že se od něho nehnu. Je to tady koneckonců nebezpečné místo. Marc mě ještě jednou podrbe za ušima, pak vezme za ruku Carolin. „Hezká svatba, že?“ Carolin přikývne, ale já sebou trhnu. I když nemusí být každá svatba tak nebezpečná jako tahle – na můj vkus jde v každém případě o jeden z těch naprosto zbytečných lidských podniků, kde se hodně hlučí bez zřejmého důvodu. Na takovém honu je pořádně rušno, ale zato pak leží na mýtině přinejmenším pět šest pořádných divočáků. Ale Marc toho nenechá. „Myslím, že bysme taky pomalu měli naplánovat naši svatbu. To jsme přece chtěli udělat už dávno.“ Cože? Ti dva chtějí plánovat svatbu? Jak to, že o tom nic nevím? A především: Je to skutečně dobrý nápad? Dnešní den to přece jednoznačně ukázal: Svatba znamená, že jsou ženy hysterické. Nevím, jestli je to právě to nejlepší pro naši Carolin. Myslím, že od toho raději dál. Ale mě se zase nikdo neptá.

Jezevcik jako svedek.indd 10

28.11.2018 15:56:29

„Takže Carolin a Marc plánují svatbu. To je hezké.“ Pan Felix leží na měkkém koberci v bytě Carolininy přítelkyně Niny a vypadá velice spokojeně. Krásný protiklad k mému momentálnímu rozpoložení, což ostatně hraničí se zázrakem. Protože normálně bývá špatně naladěný tenhle tlustý černý kocour, který je současně můj nejlepší přítel, a já mívám náladu většinou dobrou. A to obvyklé rozdělení rolí se mi líbí výrazně víc, já totiž nemám právě rád špatnou náladu. Dnes se ale na tom nedá nic změnit, protože můj pocit mi říká, že ta svatba se postará o hodně neklidu v mém životě. Přitom jsem se už těšil na příjemné jaro s mou rodinou. Konečně trochu klidu po všech těch zmatcích minulých let. Moje panička Carolin je přirozeně nejbáječnější člověk na světě, ale za ty tři roky, co spolu žijeme, se toho na můj vkus událo už hodně: Nejdřív jsme se museli zbavit jejího starého přítele, pak najít nového, následovně se sestěhovat s ním a jeho malou dcerkou, a nakonec si ještě opatřit vlastní mimino. Dobře, když mluvím v množném čísle, není to zcela přesné, ve skutečnosti to byla Carolin, která se musela rozejít, znovu zamilovat a dostat dítě – ale mám přitom nějak pocit, jako bych se toho alespoň z poloviny účastnil. Především jsem musel vyžehlit celý ten chaos, který způsobila moje panička a ostatní lidé. Takže bych si rozhodně zasloužil trochu hájení, ale svrbění ve špičce mého ocasu dává tušit, že tomu tak nebude. A moje špička ocasu se nikdy nemýlí. Nikdy. „Hele, všechno v pořádku, kamaráde? Díváš se tak zachmuřeně.“ Komu čest tomu čest! Teď si všiml dokonce můj přítel Felix, jindy tak necitlivý k psím starostem, že mám špatnou náladu. 11

Jezevcik jako svedek.indd 11

28.11.2018 15:56:29

„Ano, znervózňuje mě ta svatba. Právě jsme na jedné byli, a to bylo hrozné. Nikdy v životě bych si nepomyslel, že ti dva budou chtít taky uspořádat něco takového.“ „Hm.“ Pan Felix se protáhne ještě trochu víc, pak se zvedne, přijde ke mně a posadí se. „Ale neříkal jsi mi už jednou, že se ti dva chtějí vzít?“ „Ano. Proti tomu nic nemám. Ale co to má společného s naším tématem?“ Felix se na mě nechápavě dívá. „Cože?“ „No, proč tě to dnes napadlo. Co to má společného se svatbou?“ „Jsi vážně tak natvrdlý, nebo se jen tak tváříš, abys mě naštval?“ Teď je na mně, abych se díval nechápavě. „Ne, já to skutečně nechápu. Carolin a Marc se chtějí vzít, protože se milují a chtějí navždy zůstat spolu. Prostě věrnost na věky a tak. Jako lovec a lovecký pes. Tohle jsem rozhodně pochopil z toho, co si už Marc a Carolin v té souvislosti domluvili. A to je na malého psa dost velký výkon, soudím! „Co má ale věrnost na věky co dělat s takovým příšerným zmatkem, při kterém se házejí kytice vzduchem, to prostě vůbec nechápu.“ Felix si povzdechne. „Lovec a lovecký pes. Takže teď vážně. Já ti to vysvětlím. Když se lidé rozhodnou vzít, tak uspořádají velkou slavnost. A téhle velké slavnosti se říká svatba. Chápeš?“ Slyšel jsem to. Ale nepochopil. „A proč to dělají? Vzít se chtějí přece u lidí jen dva exempláře. Proč tedy musí chodit na svatbu tolik lidí?“ Felixova špička ocasu se mrská ze strany na stranu. Neklamná známka toho, že hluboce přemýšlí. 12

Jezevcik jako svedek.indd 12

28.11.2018 15:56:29

„Hm, nemám tušení. Hádám, že aby co možná nejvíc z nich zjistilo, že se dva lidi vzali.“ „Myslíš, aby to s věrností na věky taky líp klaplo? Protože pak ti druzí vědí, že ti dva lidé jsou zadaní?“ Pan Felix nakloní hlavu na stranu. „To by bylo myslitelné.“ „No dobře. Pak by mělo na takovou svatbu přirozeně přijít co nejvíc lidí. Vlastně všichni, co je znají. Pro jistotu.“ To by taky vysvětlovalo, proč na svatbě, na které jsem byl s Markem a Carolin, bylo tak plno. A proč se všechny ty ženy chovaly tak bláznivě. Ty si najednou uvědomily, že zase jeden muž z trhu zmizel. Tak jsou z toho trochu vytočené. Jasná věc. A proto zůstala Carolin tak klidná. Protože přece ví, že má Marka jistého. Co mělo znamenat to s kyticí, sice stále ještě nechápu, ale možná chtěly ty ženy zbývajícím mužům tou soutěží ukázat, že jsou dobrými kandidátkami na vdávání. Uf, myslím, že se mi pomalu kouří z uší. „Řekni, Nina a Alex měli svatbu?“ ptám se Felixe. Ten zavrtí hlavou. „Nic takového. Jsem si dokonce dost jistý, že ne. Nina totiž říká, že na manželství nevěří. Pak se Alex vždycky dívá trochu nešťastně, ale co může dělat? Myslím, že nikdo nemůže nikoho do toho nutit. I kdyby sebevíc chtěl. Jen se toho druhého zase zbavit, to jde, i když ten druhý třeba vůbec nechce. Tak to funguje u lidí.“ Aha. Nina, ta stará koza. Její přítel by jí chtěl přísahat věčnou věrnost, a ona to nechce. Což mě ostatně neudivuje. Nina je nejlepší přítelkyně Carolin, ale přesto je naprosto jiná. Už čistě vnějškově. Nina je velká a má tmavé vlasy, Carolin je drobná a světlovlasá. A zatímco Carolin má v sobě vždycky něco teplého, milého, Nina dokáže být docela jedovatá. 13

Jezevcik jako svedek.indd 13

28.11.2018 15:56:29

Většinou ví přesně, co chce, a taky, co nechce, a hned to dá druhým pocítit. Že se do ní Alex zamiloval hned, jak se nastěhovala do bytu nad Carolininou dílnou, jsem dodnes nepochopil. Jak to, že tráví rád čas s někým, kdo je často tak protivný? Na druhé straně: já taky trávím hodně času s panem Felixem. A to taky není vždycky čirá radost. V zámku se otočí klíč. Carolin a Nina zřejmě ukončily svůj malý nákup, kvůli němuž mě tady Carolin zaparkovala. Už slyším jejich hlasy – zdá se, že mají dobrou náladu, rozhodně se obě chichotají, když vejdou do předsíně. Každá má v ruce několik tašek. To můžu být opravdu rád, že jsem u toho nemusel být. Nic není nudnějšího než postávat v nějakých obchodech, kde se neprodává ani kousíček buřtu. Teď odložily tašky a jdou do obývacího pokoje, já za nimi. Tady je domácí zvíře, které se chce pomazlit! Bohužel jsou obě tak ponořené do rozhovoru, že mě Carolin naprosto ignoruje. Posadí se vedle Niny na pohovku a ani mě pořádně nepozdraví, když si lehnu přímo jí k nohám. No, to musí být opravdu zajímavé téma, co ty dvě probírají! „Musím říct, že Stefanie vypadala v té dlouhé bílé róbě jako obrovská sněhová pusinka. Možná by to bez dvou vrstev tylu bylo lepší,“ povídá Carolin. „Škoda že jsem tam nebyla. To bych ráda viděla: Stefanie jako sněhová pusinka. Chci říct, jako víla zrovna nevypadá – a když se k tomu přidá její špatný vkus…“ „Ale no tak, Nino! To je taky důvod, proč tě tak zřídkakdy zvou na svatby, ty jsi prostě příliš zlomyslná!“ „Óó, a já bych byla tááák ráda u toho!“ Opět se obě smějí. Vůbec nechápu, čemu. Že je Nina občas hodně zlomyslná, to bych hned podepsal. Tedy, kdybych uměl psát. Jinak si nemyslím, že by Nina o něco přišla. 14

Jezevcik jako svedek.indd 14

28.11.2018 15:56:29

Protože od té doby, co padlo jméno Stefanie v kombinaci se svatbou, je mi jasné, že muselo jít o tu sešlost s totálně poblázněnou ženskou smečkou před několika dny. „Ale něco ti povím, Herkules tam měl opravdu legrační výstup. Popadl totiž svatební kytici a přinesl mi ji. To bys měla vidět: Stefanie hodí kytici a všichni se na ni vrhnou jako supi. A kdo ji nakonec má? Můj malý Herkules! A hned s ní pryč a rovnou ke mně. K popukání!“ Nina potřese hlavou. „A teď je tedy řada na tobě, aby ses vdala, ne?“ Carolin se opět směje, a pokud můžu odhadnout ze svého místa tady dole, přikývne. „Jasně, tak to žádá zvyk. Kdo chytí kytici, je prostě na řadě!“ Haf! A proto se tak všechny za tou kyticí hnaly! Teď je mi to trochu jasnější. Zvyk. Tedy něco vlastně naprosto nesmyslného, co už ale lidi provádějí od šerého dávnověku, a proto to navždy považují za důležité, ano, dokonce tomu přisuzují určité kouzlo. Už jsem jako domácí zvíře zažil nejpodivnější lidské zvyky, ale tenhle definitivně patří k nejblbějším. Házet a chytat kytice, aby se určilo pořadí svateb. Proč se vlastně lidi považují za rozumné bytosti? „Jestli je to tak, tak by se teď měl nejdřív oženit Herkules.“ Ninin posměšný tón mi prozrazuje, že má podobné mínění ohledně toho zvyku. „Ale no tak, nebuď přece taková. Já myslím, že je to docela milý zvyk. A kromě toho jsem se toho vůbec nechtěla zúčastnit,“ vysvětluje Carolin a její hlas zní omluvně. „Oukej. Takže žádná svatba. To mě uklidňuje.“ „Ale ne, vlastně se už delší dobu chceme vzít a Marc si teď skutečně myslí, že bysme to měli pomalu začít plánovat.“ „Takže přece,“ povzdechne si Nina, „já to tušila.“ 15

Jezevcik jako svedek.indd 15

28.11.2018 15:56:29

„Ale no tak, Nino, tak mi to přece tak neztěžuj.“ „Cože? Co já ti stěžuju?“ „No, abych se tě na něco zeptala, přes tvou alergii na svatby. Proto přece už celé odpoledne mluvím na to téma.“ „Na co se chceš zeptat?“ Nina zní překvapeně. „Jestli bys nechtěla být mou svědkyní na svatbě. Já vím,“ Carolin polkne, „ty a Marc, to není vždycky jednoduchý… Ale pro mě by to moc znamenalo. Vážně!“ Nina nejdřív mlčí, pak i ona polkne a obejme Carolin. Ať už to slovo svědkyně znamená cokoliv, musí to být něco hrozně důležitého. „Ale ovšem. Jsi přece moje nejlepší kamarádka.“ Teď se obě zase smějí – nebo je to spíš vzlykot? Pozorněji poslouchám. Skutečně, zřejmě přešly od smíchu k pláči. Hodně zvláštní. Chvíli žádná z nich nepromluví, pak si Carolin odkašle a řekne zastřeným hlasem: „Díky, mám z toho velkou radost. A slibuji tady svatosvatě, že to bude malá intimní slavnost. Žádná obrovská oslava. Žádné házení svatební kyticí. A zaručeně žádná sněhová pusinka. Čestný indiánský!“ Haf! To jsem ale opravdu rád. Mohl by mi teď ještě někdo rychle vysvětlit, co to je svědkyně na svatbě?

Jezevcik jako svedek.indd 16

28.11.2018 15:56:29

Frauke Scheunemannová

Jezevčík jako svědek Z německého originálu Hochzeitsküsse, vydaného nakladatelstvím Page & Turner/Wilhelm Goldmann Verlag v Mnichově v roce 2013, přeložila Jana Pecharová Obálku navrhla Jana Šťastná Redigovala Michaela Léblová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 248 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 289. publikaci Sazbu zhotovil Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Jezevcik jako svedek.indd 248

28.11.2018 15:56:35