001-003 Jezevcikovy trable.qxp_Sestava 1 20.07.18 16:04 Stránka 3
Frauke Scheunemannová
Jezevcíkovy trable v
Smečka se rozrůstá
Frauke Scheunemann WELPENALARM Copyright © 2012 by Frauke Scheunemann Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Jana Pecharová
ISBN 978-80-249-3602-4
Jezevcikovy trable.indd 4
8.6.2018 6:48:50
Můj pes je jako pes katastrofa, ale jako člověk je nenahraditelný. Johannes Rau
Jezevcikovy trable.indd 5
8.6.2018 6:48:50
Jezevcikovy trable.indd 6
8.6.2018 6:48:50
JEDNA
o nechápu! S mou paničkou Carolin se muselo přes noc něco stát, najednou má nos jako královský pudl. Abych předešel nedorozumění: tím nemyslím, že by ho měla tak velký a vlhký uprostřed lehce prošedivělých kudrnatých chlupů. Ne, ale oplývá spíš čichem zestárlého společenského psa. A to je na člověka až senzačně dobré. Jak jsem na to přišel? Docela prostě. Asi před deseti minutami jsem si udělal pohodlí na té jejich nové pohovce v obývacím pokoji. Příležitost byla příznivá, široko daleko nebyl vidět nikdo, kdo by mi to mohl zakázat. Přítel paničky Marc zmizel už ráno do veterinární ordinace v přízemí, jeho malá Luisa odešla do školy a Carolin do své houslařské dílny na druhé straně parku. Alespoň jsem si to myslel. Na staré pohovce jsem se vždycky mohl uvelebit, ale od té doby, co ta nová zdobí prosluněný kout obývacího pokoje, můj život je výrazně méně komfortní. V den, kdy ji přivezli, Marc totiž stanovil nové, velmi nepříjemné pravidlo: psi patří do košíku, na koberec nebo před pohovku, ale rozhodně ne na ni. Zdůvodnil to mými chlupy a krásným měkounkým potahem toho nového výdobytku. Což je přirozeně naprostá blbost, protože pohovka je temně šedá a má skoro přesně barvu mých chlupů. Jsem koneckonců hrubosrstý jezevčík, tedy skoro. Takže i kdybych tedy pelichal – což samozřejmě nedělám – nebylo by to nijak nápadné.
T
7
Jezevcikovy trable.indd 7
8.6.2018 6:48:50
Dobře, pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala – tu a tam prostě potají lehávám na pohovce a vychutnávám si slunce a příjemný pocit na břiše. Dosud si toho nikdo z mých tří lidských spolubydlících nevšiml – tolik k tématu rušivé chlupy! I v tomto okamžiku si lebedím na novém oblíbeném místě a vychutnávám si ticho v bytě. Vlastně nejsem tak moc rád sám, ale když už to musí být, tak potom pěkně prosím na tomhle místečku. Zimní slunce, které v těchto dnech svítí přesně do okna, je tu dokonce docela teplé a příjemné. Nádhera! V domovních dveřích se otočí klíč. Sakra! Rychle seskočím na koberec, vzdálím se dost daleko od věci doličné a nasadím nevinný výraz. Carolin strčí hlavu do dveří. „Ahoj, Herkule, už jsem zpátky. Musím si na chvíli lehnout. Je mi dnes nějak divně. Možná jsem si dala k snídani moc čokolády.“ Krátce zaváhá, pak jde směrem ke mně. „Půjdu k tobě do obýváku. Trocha společnosti nám nemůže škodit.“ Usedne na pohovku, pak si položí hlavu přesně na ono místo, kde jsem si právě chtěl zdřímnout. Normálně by to nebyl problém. Nos člověka reaguje na pachové stopy koneckonců tak citlivě jako bernský salašnický pes na teplotu, když v zimě napadne první sníh. Sotva si však Carolin lehla, už se zase zvedá. „Přiznej, Herkule, ty rošťáku – neležel jsi snad na téhle krásné nové pohovce?“ Pořádně mě to zarazilo. Jak si toho všimla? Že bych přece jen pelichal? „Nemusíš se tvářit tak nevinně. Celá pohovka je po tobě cítit. Doslova smrdí po psu. Takže vážně – fuj!“ 8
Jezevcikovy trable.indd 8
8.6.2018 6:48:50
Cože? Ona to ucítila? To NEMŮŽE být pravda. Protože jsem tam ležel sotva pět minut, a mokrý jsem taky nebyl. Což pro člověka znamená, jako bych tam nebyl nikdy. Jsem z toho – už jsem se o tom zmínil – úplně vyvedený z míry. A jen tak mimochodem, co to vlastně říkala, že pohovka smrdí po psu? Jsem si jistý, že voním velmi příjemně. Carolin by si měla ujasnit, že jestli něco smrdí, tak je to ta malá lahvička, kterou často používá. „No, můj milý, to žasneš, co? Nachytala jsem tě. Právě jsi tu ležel, na sto procent. Cítím to na tři míle proti větru. A víš moc dobře, že jsme ti to zakázali. Takže buď rád, že jsem tě nachytala já, a ne Marc. Je to příšerně drahý designový kus, a to pak páníček nezná žerty.“ No dobře, zřejmě to skutečně vyčenichala. Narovnám se do celé své výšky a pohlédnu na ni. Vypadá nějak jinak? Něco, co by mohlo vysvětlit ten náhle senzační čich? Ne, všechno je naprosto normální a jako vždycky: svázala si dlouhé světlé vlasy do koňského ohonu, jasné oči jí září a nos se jí vůbec nezvětšil. Moc zvláštní. Móóóc zvláštní! Než ale stačím Carolin důkladněji prozkoumat, zvedne se z pohovky. „Lehnu si raději do postele. Z toho pachu mi je nanic, obávám se, že tu budeme muset nejdřív vyvětrat. Styď se, Herkule!“ „A seš si opravdu jistý, že to vyčenichala?“ I pan Felix se dívá překvapeně, když mu tu příhodu s pohovkou příští den vyprávím. A to už něco znamená. Protože tenhle tlustý černý kocour má na hřbetě hodně roků a s lidmi zažil snad všechno, co se s nimi zažít dá. Od té doby, kdy jsem se s ním před dvěma lety seznámil, je proto nejen můj nejlepší přítel, ale i nejdůležitější rádce. 9
Jezevcikovy trable.indd 9
8.6.2018 6:48:50
„Možná to taky jen uhodla. Ležel jsi přece hned vedle a třeba ses taky díval moc nevinně.“ Vrtím hlavou. „Ne, to je naprosto vyloučeno. Za prvé jsem vůbec neměl špatné svědomí. A za druhé jsem opravdu seděl v bezpečné vzdálenosti od pohovky, než Carolin vešla dovnitř. A nejen to: ona dokonce tvrdí, že jí z toho pachu není dobře.“ Pan Felix se dívá zamyšleně a přesune se od schodů u našeho vchodu blíž k domovní zdi. Skutečně už začalo sněžit, a jako většina koček je pan Felix na počasí přecitlivělý. Kdyby to viděl můj děda – ať odpočívá v pokoji! – určitě by ho to naprosto utvrdilo v mínění o takových slaboších. Já samozřejmě zůstávám ležet jako přibitý a vzdoruju sněhové bouři. No jasně, přinejmenším tři vločky už mi sedly na čumák. Nutí mě to kýchat. Panu Felixovi to zřejmě připomnělo naše původní téma. „No jo, nos. Takže tě tedy nachytala. Na člověka to je skutečně neuvěřitelný výkon. Dokonce i mně už se hůř daří přesně určovat pachové stopy. Takové je prostě stáří!“ Povzdechne si. „Nevšiml sis jinak ještě něčeho? Možná je to známka nějaké vzácné nemoci?“ Krátce o tom uvažuju. „Ne. Nebo vlastně jo. Myslím, že Carolin je v poslední době pořád hrozně unavená. Normálně za hezkého počasí se mnou ráda udělala extra kolečko v parku, ale to už se delší dobu nestalo. Je na to teď moc líná. Myslíš, že si mám o ni dělat starost?“ Špička ocasu pana Felixe se zatřepotá. Neomylná známka toho, že přemýšlí. „No, takhle spontánně si s tím taky nevím rady. Citlivost na pachy a únava – s takovými symptomy nemoci jsem 10
Jezevcikovy trable.indd 10
8.6.2018 6:48:50
se tedy u člověka ještě nesetkal. A u koček už vůbec ne. Třeba je to všechno taky jen náhoda? Její nos měl prostě včera dobrý den, a kromě toho je jí asi příliš zima, aby s tebou šla na procházku. Obávám se, že to budeme muset nadále sledovat, kamaráde. Jen tak dojdeme k fundované diagnóze.“ Přikývnu, zvednu se a vydám se směrem k dílně. Pozorovat, to je určitě dobrý nápad, a když už jsem v tom, můžu se hned taky podívat, jestli není v mé misce něco k snědku. Carolin pobíhá ve velké místnosti s pracovními stoly sem a tam a telefonuje. Z malé kuchyňky za chodbou, kde si ona a její nejlepší přítel a kolega Daniel vždycky vaří kávu nebo čaj, slyším nějaký šramot. Možná na mě opravdu někdo myslí? Nemusí to být nutně čerstvé hovězí srdce, menší svačinka v podobě psích sucharů by se mi taky líbila. S nadějí tam přeběhnu a dívám se dovnitř. A Daniel tam skutečně něco provádí s krabicí. Krátce začichám – ne, bohužel v ní nejsou psí suchary, ale zřejmě jen ty malé papírové sáčky, do nichž vždycky dává kávu. Třeba přece jen něco vyloudím. Přímo vedle dveří je moje miska na žrádlo. Bohužel prázdná. Pořádně do ní vrazím čumákem a strčím ji proti misce s vodou, takže to dost hlasitě zařinčí. Daniel se ke mně polekaně otočí. Tak je to dobře! Chytrý chlap a přítel psů jako on by si s takovým poselstvím měl vědět rady. „Hej, ty tedy dokážeš dělat randál! Co to má znamenat, ty chuligáne?“ Tedy prosím, Danieli, teď není vhodný čas na jazykové důvtipnosti, které mně osobně vůbec nic neříkají. Já chci něco žrát, a to rychle! Abych své poselství trochu víc objasnil, znovu strčím do převrácené misky a trochu zakňučím. „Aha, odtud vane vítr. Monsieur požaduje oběd!“ 11
Jezevcikovy trable.indd 11
8.6.2018 6:48:50
Velmi dobře, sto bodů pro tebe, Danieli. A teď už dělej, určitě víš, kde má Carolin pochoutky pro mě – v té malé skříňce, na níž stojí kávovar. Tobě přece stačí jen tam sáhnout! Daniel bohužel neotevře dveře skříňky, ale rozhlíží se v malé kuchyňce a pak si bezradně projede rukou světlé kudrny na hlavě. „Hm, kde asi panička schovává něco pro tebe?“ Otevře skříňku nad vařičem s dvěma plotýnkami. „Takže tady to vypadá špatně. Možná vedle? Ne, taky nic.“ Skloní se ke mně. „No tak vidíš, Herkule – byl jsem opravdu proklatě dlouho pryč. Musím se tady nejdřív zase trochu víc zabydlet.“ S těmi slovy opustí kuchyňku a jde do dílny. „Řekni, Carolin,“ slyším, jak se ptá, „máš tady dole něco pro Herkula? Zdá se, že má hlad.“ „To by neměl mít, ale možná ho nakazila všeobecná žravost před Vánocemi. Počkej, ukážu ti to.“ Oba jdou do kuchyňky. „Tak dík!“ „Není zač, je přece taky v mém zájmu, aby ses tu co možná nejrychleji zase cítil jako doma.“ Má pravdu. Moc tomu nevěřím, že Daniel tentokrát zůstane navždy, Carolin a Daniel totiž už jednou společně pracovali v dílně a stavěli housle. To bylo v době, kdy mě Carolin zachránila z psího útulku. Pak se ovšem Daniel zdál Carolin jako muž příliš milý, a proto se zamilovala do Marka a Daniel odtáhl s tou pitomou Aurorou daleko pryč, hodně daleko a už k nám přicházel jen zřídka. Tedy, tohle je hodně zkrácená verze, ale tak přibližně to bylo. Kdo si má to všechno u lidí pamatovat? Já to rozhodně zatím vzdal. Už si tím taky nemusím lámat hlavu, protože Daniel je zase tady a zdá se, že chce zůstat. Tím důležitější proto přirozeně je, aby ho Carolin důkladně zasvětila do podstatných 12
Jezevcikovy trable.indd 12
8.6.2018 6:48:50
věcí v dílně. Samozřejmě musí vědět, kde je uloženo moje žrádlo. Na takové zapracování to ostatně zrovna nevypadá. Místo toho stojí oba v kuchyni a mlčky na sebe zírají. Pak se Daniel usměje a šťouchne Carolin do boku. „Jsem rád, že jsme teď zase opravdový tým.“ „Ano, já taky,“ přikývne Carolin. „Jenom doufám, že nebudeš příliš postrádat Mnichov. A všechno, co s tím souvisí.“ Daniel zabručí něco nesrozumitelného a tentokrát je to Carolin, která do něho šťouchne. He! Je přímo dojemné, jak tu zapřísaháte ducha svého přátelství, ale KDE JE MOJE ŽRÁDLO? Trochu zakňučím, abych je upozornil na vážnost situace. „No dobře, zlato, už to bude!“ Carolin se shýbne ke skříňce, otevře jedny dvířka a vytáhne konzervu. No konečně! chtěl bych zvolat nahlas, omezím se ale na veselé vrtění ocasem, jak to odpovídá mým schopnostem. Když Carolin otevře plechovku, stane se několik věcí, a to téměř současně. Nejdřív pronikne do kuchyňky svůdná vůně žaludků a jater – a jen o zlomek vteřiny později upustí Carolin konzervu, vydá ze sebe dávivý zvuk, rychle se otočí stranou a zvrací do výlevky vedle kávovaru.
13
Jezevcikovy trable.indd 13
8.6.2018 6:48:50
Frauke Scheunemannová
Jezevčíkovy trable Smečka se rozrůstá Z německého originálu Welpenalarm, vydaného nakladatelstvím Page & Turner/Wilhelm Goldmann Verlag v Mnichově v roce 2012, přeložila Jana Pecharová Obálku navrhla Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 240 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9921. publikaci Sazbu zhotovil Vladimír Fára Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Jezevcikovy trable.indd 240
11.7.2018 13:39:26