3x hercule poirot 4_03_Sestava 1 3/8/18 2:59 PM Stránka 1
Schůzka se smrtí Temný cypřiš Zlo pod sluncem
KNIŽNÍ KLUB
Přeložili Martina Hánová, Jan Čermák a Ivana Štěpánková
Appointment with Death Copyright © 1938 Agatha Christie Limited. All rights reserved. AGATHA CHRISTIE, POIROT and Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2018. Translation entitled SCHŮZKA SE SMRTÍ Copyright © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved Sad Cypress Copyright © 1940 Agatha Christie Limited. All rights reserved. AGATHA CHRISTIE, POIROT and Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2018. Translation entitled TEMNÝ CYPŘIŠ Copyright © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved Evil Under the Sun Copyright © 1941 Agatha Christie Limited. All rights reserved. AGATHA CHRISTIE, POIROT and Agatha Christie Signature are registered trade marks of Agatha Christie Limited in the UK and elsewhere. All rights reserved. This edition was published in 2017. Translation entitled ZLO POD SLUNCEM Copyright © 2018 Agatha Christie Limited. All rights reserved ISBN 978-80-242-6033-4
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 4
19.02.2018 12:47:44
Schůzka se smrtí
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 5
19.02.2018 12:47:44
Pro Richarda a Myru Mallockovy s připomínkou jejich cesty do Petry
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 7
19.02.2018 12:47:44
ČÁST PRVNÍ
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 9
19.02.2018 12:47:44
PRVNÍ KAPITOLA
I. „Je ti už jasné, že ji musíme zabít?“ Tato otázka vyklouzla oknem ven do tiché noci, na chvíli uvízla ve vzduchu a pak plynula tmou dál k Mrtvému moři. Hercule Poirot chvíli vyčkával s rukou na okenní klice. Mračil se. Pak rozhodným pohybem okno zavřel, aby škodlivý noční průvan nevnikal do místnosti. Hercule Poirot byl totiž vychován v přesvědčení, že venkovní vzduch je nejlépe nechat venku a že zejména noční vzduch je zdraví nebezpečný. Pečlivě zatáhl záclony a se shovívavým úsměvem šel k lůžku. „Je ti už jasné, že ji musíme zabít?“ Vskutku podivná slova, jež detektiv Hercule Poirot zaslechl hned první noc v Jeruzalémě! „Je to k zbláznění! Ať se hnu kamkoliv, vždycky se vyskytne něco, co mi připomene zločin,“ bručel. Usmíval se však dál, protože si vzpomněl na jednu historku, kterou kdysi slyšel o romanopisci Anthonym Trollopovi. Jednou prý se Trollop plavil přes Atlantik a náhodou vyslechl rozhovor dvou spolucestujících o jednom svém románu, který právě vycházel na pokračo vání. „Je to moc dobré,“ prohlašoval jeden z nich. „Ale měl by zabít tu starou otravnou bábu.“ Se širokým úsměvem je spisovatel oslovil: „Jsem vám velice zavázán, pánové. Hned půjdu a zabiju ji.“ Teď Poirotovi vrtalo hlavou, čím asi byla vyvolána slova, která ( 11 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 11
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
právě zaslechl. Snad si to někdo opakoval roli, nebo nahlas předčítal z knihy. „Třeba si ještě jednou na tahle slova vzpomenu,“ říkal si s úsměvem, „a třeba pak dostanou jiný, horší význam.“ Najednou měl pocit, že v tom hlase zaznělo jakési divné, nervózní napětí a silné citové vzrušení. Byl to hlas mladého muže nebo chlapce… Když potom zhasínal noční lampičku u postele, uvědomil si, že potká‑li člověka, jehož hlas právě slyšel, určitě ho pozná po hlase.
II. Raymond a Carol Boyntonovi, hlavy u sebe, se opírali lokty o okenní římsu a hleděli do modré hlubiny noci. Raymond nervózně opakoval: „Je ti už jasné, že ji musíme zabít?“ Carol se nepatrně pohnula. Pak řekla hlubokým, chraplavým hlasem: „To je ale hrozné…“ „Není to o nic hroznější než tohle!“ „Myslím, že ne…“ Raymond vášnivě pokračoval: „Takhle to dál nejde… Musíme něco udělat! A nemáme na vybranou…“ „Kdybychom se mohli nějak dostat pryč…,“ odpověděla Carol, ale neznělo to přesvědčivě, a ona to věděla. „Nemůžeme.“ Raymondův hlas byl dutý a plný beznaděje. „Carol, vždyť víš, že nemůžeme…“ Děvče se zachvělo. „Já vím, Rayi, já vím.“ Znenadání se Raymond trpce zasmál: „Lidi by asi řekli, že jsme blázni, když nejsme s to se prostě sebrat a odejít…“ „Možná že jsme – blázni!“ „Taky si to někdy říkám. Snad už blázni jsme, nebo brzo budeme… Určitě by nás někteří lidé prohlásili za blázny už teď – vždyť tu klidně a chladnokrevně plánujeme vraždu své vlastní matky!“ „Ona není naše vlastní matka!“ namítla Carol ostře. ( 12 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 12
19.02.2018 12:47:44
S c h ů z ka s e s m rt í
„Není, to máš pravdu.“ Dlouho bylo ticho. Konečně Raymond klidně řekl: „Souhlasíš, Carol?“ Odpověděla pevně: „Ano, myslím, že by měla zemřít…“ Pak náhle vybuchla: „Je šílená! Jsem si jistá, že je šílená. Nemohla by nás přece tak týrat, kdyby byla normální. Kolik let si říkáme: takhle už to nemůže jít dál! A ono to jde pořád dál. Říkáme si: jednou umře! A ona pořád neumírá. Myslím, že vůbec neumře, pokud…“ „Pokud ji nezabijem…,“ dokončil Raymond. „Ano.“ Rukama pevně sevřela okenní rám. Její bratr pokračoval chladným, věcným tónem. Jen sotva postřehnutelné chvění hlasu prozrazovalo jeho hluboké vnitřní vzrušení. „Chápeš přece, proč to musí být jeden z nás dvou? U Lennoxe musíš brát ohled na Nadine. A nemůžeme do toho zatahovat Jinny.“ Carol se zachvěla. „Ubohá Jinny… Já se tolik bojím…“ „Já vím. Rychle se to u ní zhoršuje, viď? To je další důvod, proč musíme něco rychle podniknout, než to s ní dojde moc daleko.“ Carol se prudce vztyčila a odhrnula si z čela pramen světle hnědých vlasů. „Rayi, nemyslíš si, že děláme něco špatného, viď?“ Odpověděl opět navenek klidným tónem. „Ne. Myslím, že je to totéž jako zabít vzteklého psa, který páchá škodu a jehož řádění je nutno udělat přítrž. A tohle je jediná cesta, jak zabránit dalšímu zlu.“ „Jenže nás stejně pošlou na křeslo,“ namítla Carol. „Kdyby se na to přišlo, nikomu bychom nedokázali vylíčit, jak je strašná. Znělo by to neuvěřitelně. Ono se to totiž všecko vlastně odehrává jen v našich představách, v naší mysli!“ „Nikdo na to nepřijde,“ řekl Raymond. „Mám jistý plán… Všecko jsem důkladně promyslel. Bude to pro nás úplně bez rizika.“ Carol se k němu náhle otočila. „Rayi, ty ses změnil. Něco se ti muselo stát… Proč ti to tak najednou vlezlo do hlavy?“ „Proč myslíš, že se mi muselo něco stát?“ odvrátil hlavu a zadíval se do temné noci. ( 13 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 13
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
„Určitě se ti něco stalo, Rayi. Způsobilo to to děvče ve vlaku?“ „Ne, ovšem že ne – proč myslíš? Nemluv nesmysly, Carol. Mluvme raději o… o…“ „O tvém plánu? Jsi si jistý, že je to dobrý plán?“ „Myslím, že je. Musíme ovšem počkat na vhodnou příležitost. A potom, půjde‑li to dobře, budeme volní – všichni!“ „Volní?“ Carol slabě povzdechla. Vzhlédla k hvězdnaté obloze a najednou se rozplakala. „Carol, co je ti?“ „Je to všecko tak krásné, tahle modrá noc, hvězdy…,“ vyrážela nesouvisle mezi vzlykotem, „a přitom je to úplně mimo nás. Proč nemůžeme být jako ostatní? Jsme takoví divní a nenormální!“ „Ale my budeme normální, až ona bude mrtvá…“ „Jsi o tom přesvědčen? Není už pozdě? Nezůstaneme už napořád divní a odlišní?“ „Ne, určitě ne!“ „Ráda bych věděla…“ „Carol, raději ne…“ Odstrčila mu ruku, kterou ji hladil. „Neboj se, já jsem s tebou! Rozhodně s tebou držím. Kvůli ostatním, hlavně kvůli Jinny!“ Po chvíli mlčení Raymond řekl: „Budeme pokračovat?“ „Ano!“ „Dobře. Vyložím ti svůj plán.“ Naklonil se k ní.
( 14 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 14
19.02.2018 12:47:44
DRUHÁ KAPITOLA
Sarah Kingová, mladá lékařka, stála u stolu v čítárně hotelu Solomon v Jeruzalémě a pomalu se probírala kupou novin a časopisů. Vraštila obočí. Zdálo se, že je něčím zaujata. Vysoký Francouz středních let, který sem vešel z haly, se chvíli na dívku díval, pak stůl obešel a zastavil se na jeho protější straně. Když se jejich pohledy setkaly, Sarah se na něj usmála jako na známého. Vzpomněla si, že jí na cestě z Káhiry pomohl s kufrem, když právě nemohla sehnat žádného nosiče. „Líbí se vám Jeruzalém?“ zeptal se doktor Gerard, když se pozdravili. „Je v jistém ohledu hrozný,“ řekla Sarah a dodala: „Náboženství je velice zvláštní věc.“ Francouze ta poznámka zřejmě pobavila. „Vím, co máte na mysli.“ Jeho angličtina byla téměř dokonalá. „Ty nejrůznější náboženské proudy a jejich vzájemné hašteření a půt ky, že?“ „A ještě k tomu ty hrozné věci, které nastavěli!“ řekla Sarah. „Máte pravdu.“ „Dnes mě z jedné modlitebny vyhnali, protože jsem měla šaty bez rukávů,“ řekla Sarah lítostivě. „Všemohoucímu se zřejmě nelíbí mé paže, ačkoli je sám stvořil.“ Doktor Gerard se usmál. „Chtěl jsem si objednat kávu. Smím vás pozvat, slečno…?“ „Kingová. Sarah Kingová.“ „A já – dovolte.“ Hbitě jí podal svou navštívenku. Sarah ji vzala a oči se jí rozšířily radostným údivem: „Doktor Theodore Gerard? Ach, jsem velice ráda, že vás poznávám. Četla jsem samozřejmě všecky vaše knihy. Máte ohromně zajímavé názory na schizofrenii!“ ( 15 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 15
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
„Samozřejmě?“ doktor Gerard se zatvářil zvědavě. Sarah trochu ostýchavě vysvětlovala: „Víte, já jsem totiž vlastně také lékařka. Právě jsem promovala.“ „Ach tak!“ Doktor Gerard objednal kávu a pak si sedli do rohu salonku. Francouze ani tak nezajímaly akademické úspěchy Sarah jako její krásné černé vlasy splývající ve vlnách dozadu na ramena a její hezky tvarovaná rudá ústa. Zřejmě mu lichotila úcta, s níž na něj po hlížela. „Zůstanete tu dlouho?“ zeptal se ze zdvořilosti. „Jenom pár dní. Pak chci jet do Petry.“ „Hm. Také bych tam chtěl jet, jestli to ovšem nezabere příliš mnoho času. Musím být totiž čtrnáctého v Paříži.“ „Zabere to asi týden. Dva dny cesta tam, dva dny pobyt a dva dny zpět.“ „Musím ráno zajít do cestovní kanceláře a zjistit, jak to mám zařídit.“ Do salonku vešla jakási menší společnost a usadila se tam. Sarah je se zájmem pozorovala. Pak ztišila hlas. „Ti lidé, kteří právě vešli – všiml jste si jich onehdy večer ve vlaku? Odjížděli z Káhiry stejně jako my.“ Doktor Gerard si nasadil monokl a zahleděl se jejich směrem. „Američané?“ Sarah přikývla. „Ano. Americká rodina. Ale dost neobvyklá rodina.“ „Neobvyklá? V jakém smyslu neobvyklá?“ „Tak, podívejte se na ně. Zejména na tu starou ženu.“ Doktor Gerard jí vyhověl. Jeho bystrý, zkušený pohled přecházel rychle z jedné tváře na druhou. Nejdříve si všiml zhrouceně sedícího vysokého muže; mohlo mu být kolem třiceti. Měl příjemnou, ale nerozhodnou tvář a v jeho chování bylo cosi apatického. Pak tam byla dvojice hezkých mladých lidí – chlapec měl hlavu krásnou bezmála podle antických měřítek. S tím taky není všechno v pořádku, pomyslil si doktor Gerard. Ano, výrazný stav nervového vypětí. Děvče byla zřejmě jeho sestra, hodně se mu podobala a byla také silně rozrušená. Potom ještě jedno děvče, mladší, se zlatě rudými vlasy, které jí tvořily kolem hlavy svatozář. ( 16 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 16
19.02.2018 12:47:44
S c h ů z ka s e s m rt í
Její neklidné ruce cupovaly kapesníček. Dále mladá tmavovlasá žena, s klidným výrazem v bledé tváři. Její obličej připomínal Luiniho Madonu. Tahle žena nebyla nervózní. A uprostřed skupinky – proboha! pomyslil si doktor Gerard s upřímným odporem. Strašidelná ženská! Stará, odulá, napuchlá. Seděla nehnutě jako pitvorný starý Buddha nebo obrovitý pavouk uprostřed pavučiny. Obrátil se k Sarah: „La maman není žádná kráska, viďte?“ a pokrčil rameny. „Je v ní něco zlověstného, nezdá se vám?“ Doktor Gerard se na starou ženu znovu zkoumavě zadíval. „Vodnatelnost a srdeční…,“ následoval lékařský termín. „Ach ano, to také!“ Sarah však neměla na mysli lékařskou dia gnózu. „Ale vztah ostatních k ní je podivný, nemyslíte?“ „Kdo jsou ti lidé, víte to?“ „Jmenují se Boyntonovi. Matka, syn se ženou, mladší syn a dvě dcery.“ Doktor Gerard ironicky poznamenal: „La famille Boynton si prohlíží svět.“ „Ano, ale jak si ho prohlíží. Nikdo z nich se nikdy nedá do řeči s cizím člověkem. A nikdo z nich nesmí nic udělat, dokud mu to ta stará žena nedovolí.“ „Je zřejmě dominantní typ,“ řekl doktor Gerard zamyšleně. „Podle mého je to vyložený tyran,“ odpověděla Sarah. Doktor Gerard pokrčil rameny a poznamenal, že jak je všeobecně známo, americká žena vládne světu. „Ano, ale tohle je víc, než si myslíte,“ trvala Sarah na svém. „Ona je všecky udržuje v takovém strachu, tak je zotročuje, až je to ne mravné!“ „Není dobré, má‑li žena příliš mnoho moci,“ souhlasil doktor Gerard. Najednou zvážněl a potřásl hlavou. „Žena obyčejně neodolá pokušení, aby jí nezneužila.“ Úkosem se podíval na Sarah. Pozorovala Boyntonovy, vlastně jednoho z nich. Tak je to tedy, řekl si v duchu doktor Gerard a usmál se chápavým francouzským úsměvem. Aby si svůj dojem ověřil, zeptal se jí: „Vy jste s nimi mluvila?“ ( 17 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 17
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
„Ano. Vlastně jen s jedním z nich.“ „S tím mladíkem – s tím mladším synem?“ „Ano. Ve vlaku z Kantary do Jeruzaléma. Stál v chodbičce, a tak jsem se s ním dala do řeči.“ Slečna Kingová rozhodně nepatřila k plachým lidem. Zajímali ji lidé a měla družnou povahu, i když byla v tomto ohledu poněkud netrpělivá. „Proč jste se s ním dala do řeči?“ vyptával se Gerard dále. Sarah pokrčila rameny. „Proč ne? Já se na cestách často bavím s lidmi. Zajímá mě, co dělají, co si myslí a co cítí.“ „Dáváte si je tak říkajíc pod mikroskop.“ „Můžete tomu tak říkat,“ připustila. „A jaký dojem jste měla v tomto případě?“ Zaváhala. „Bylo to zvláštní. Za prvé, ten hoch se červenal až po kořínky vlasů…“ „To je tak zvláštní?“ zeptal se suše Gerard. Sarah se zasmála. „Myslíte si, že mě pokládal za nějakou nestydu, která se s ním pokouší navázat známost? Ale ne, tak to určitě nevnímal. Konečně, tohle snad muži vždycky poznají, ne?“ Podívala se na něho přímým, tázavým pohledem. Doktor Gerard přikývl. „Měla jsem dojem,“ pokračovala a trochu se při tom mračila, „že je – jak bych to řekla – radostně vzrušen i polekán. Bezmezná radost a zároveň hrozný strach. A to je přece zvláštní. Mně se vždycky zdáli Američané neobyčejně vyrovnaní. Dvacetiletý Američan zná svět a ví si s ním rady daleko lépe než stejně starý kluk z Anglie. A tomuhle mládenci musí být přece dvacet.“ „Řekl bych, že dvacet tři nebo dvacet čtyři!“ „Tolik?“ „Určitě.“ „Ano, možná máte pravdu… Přesto se mi, nevím proč, zdá mnohem mladší…“ „Je duševně málo vyspělý. Přetrvává u něj dětské jednání.“ „Takže mám pravdu, že není úplně normální?“ ( 18 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 18
19.02.2018 12:47:44
S c h ů z ka s e s m rt í
Doktor Gerard pokrčil rameny a trochu se usmál jejímu naléhání. „Moje milá slečno, je někdo z nás úplně normální? Ale v tomto případě vám ručím za to, že je to pravděpodobně nějaký druh neurózy.“ „Která je spojená s tou hroznou starou ženou, o tom jsem přesvědčena!“ „Zdá se, že ji nesnášíte,“ zadíval se na ni Gerard zvědavě. „Opravdu. Má takový zlomyslný, zlý pohled!“ „Takový pohled mají mnohé matky, jestliže okouzlující mladé dámy přitahují jejich syny!“ namítl Gerard. Sarah udělala netrpělivé gesto. Francouzi jsou zřejmě všichni stejní, pomyslila si, posedlí sexem! Ačkoliv jako svědomitý psycholog musela připustit, že většina lidských projevů mívá svůj sexuální podtext. Pustila se do očekávatelných psychologických úvah. Najednou se z nich vytrhla. Raymond Boynton šel místností ke stolu uprostřed a začal hledat nějaký časopis. Když na zpáteční cestě procházel kolem Sarah, podívala se na něj a oslovila ho: „Viděl jste dneska hodně památek?“ Nepřemýšlela o tom, nač se ho ptá, hlavně ji zajímalo, jak její oslovení přijme. Raymond se nerozhodně zastavil, zrudl, zachvěl se a jeho oči se bojácně obrátily do středu jejich rodinného seskupení. Koktal: „A-ano, jistě, tedy – skutečně, já…“ A jako by ho někdo popohnal, spěchal k rodině a podával staré ženě časopis. Groteskní postava připomínající Buddhu vztáhla po časopise tlustou paži, ale jak jej od něj brala, pohlédla – jak si doktor Gerard všiml – chlapci do tváře. Něco zabručela, ale nezdálo se, že by děkovala. Pohnula nepatrně hlavou. Doktor viděl, že se teď upřeně dívá na Sarah. Její obličej byl bezvýrazný. Nedalo se z něho vyčíst, co si myslí. Sarah se podívala na hodinky a zvolala: „Už je mnohem později, než jsem myslela.“ Vstala. „Děkuji za kávu, doktore Gerarde. Musím ještě napsat několik dopisů.“ Doktor Gerard vstal a stiskl jí ruku. „Doufám, že se zase uvidíme.“ „Snad ano. Doufám, že pojedete do Petry?“ „Určitě se o to pokusím.“ ( 19 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 19
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
Sarah se na něho usmála a odcházela. Cestou ze salonku musela projít kolem Boyntonových. Doktor Gerard si všiml, že se paní Boyntonová upřeně dívala svému synovi do tváře. Viděl, že chlapcovy oči se setkaly s jejím pohledem. Jak Sarah procházela kolem nich, Raymond Boynton pootočil hlavu, ale ne směrem k ní, nýbrž od ní. Byl to pomalý, neochotný pohyb. Vypadalo to, jako by stará paní Boyntonová zatáhla za nějakou neviditelnou nitku. Sarah si všimla toho vyhýbavého pohybu a byla příliš mladá a impulzivní, aby ji to nepodráždilo. Vždyť si spolu tak přátelsky popovídali v chodbičce rachotícího lůžkového vozu! Porovnávali si své zážitky z Egypta, smáli se směšné hatmatilce chlapců s oslíky a pouličních prodavačů. Sarah popisovala scénu, kterou zažila s jedním velbloudářem. Spustil na ni drze s nadějí na dobrý obchod: Vy anglická nebo americká lady? A ona: Ne, čínská. A jakou měla legraci, že ho vyvedla z konceptu. Ten chlapec se choval jako nějaký milý, rozjařený student; jeho rozjařenost a dychtivost byla skoro dojemná. A teď je z ničeho nic plachý, chová se k ní nevhodně, doslova hrubě. „Už se s ním nebudu bavit,“ pomyslila si Sarah rozhořčeně. Nebyla sice nijak domýšlivá, ale měla o sobě dobré mínění. Věděla, že muže přitahuje, a proto se nyní nebyla ochotná s tímto přezíravým nezájmem smířit. Možná že se k tomu mladíkovi chovala příliš kamarádsky, ale jen proto, že jí ho bylo z jakýchsi nepochopitelných důvodů líto. Teď je však jasné, že je to jenom hrubý, neotesaný a nafoukaný Američan. Místo aby psala dopisy, o nichž mluvila, seděla teď Sarah Kingová u toaletního stolku, pročesávala si vlasy, pozorovala v zrcadle své světle hnědé oči, v nichž se zračily starosti, a bilancovala svůj dosavadní život. Prošla právě těžkou citovou krizí. Před měsícem zrušila své zasnoubení s mladým lékařem, o čtyři léta starším než ona. Kdysi je to k sobě velmi přitahovalo, ale měli dosti podobnou povahu i temperament. Neshody a hádky mezi nimi začaly být na denním pořádku. Sarah sama byla příliš panovačná, než aby snesla nadvládu toho druhého. Jako mnoho temperamentních žen i Sarah byla přesvědčena, že obdi( 20 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 20
19.02.2018 12:47:44
S c h ů z ka s e s m rt í
vuje sílu. Vždycky si říkala, že by chtěla být mužem ovládána. A když potkala muže, který byl s to ji ovládat, zjistila, že se jí to vůbec nelíbí. Málem jí zlomilo srdce, když se rozhodla své zasnoubení zrušit, ale byla dost prozíravá, aby pochopila, že pouhá vzájemná přitažlivost nemůže postačit k vybudování šťastného soužití na celý život. Po zralé úvaze si naordinovala zajímavou prázdninovou cestu, aby na své trápení snáze zapomněla, než se zase vrátí k vážné práci. Její myšlenky se vrátily z minulých týdnů zpět do přítomnosti. Jsem zvědavá, říkala si, jestli budu mít příležitost, abych si s doktorem Gerardem pohovořila o jeho práci. Má za sebou skvělou vědeckou kariéru. Jen kdyby mě chtěl brát vážně… Možná, pojede‑li do Petry… Ale ten zvláštní, neotesaný Američan jí nešel z mysli. Nepochybovala, že reagoval tak podivně proto, že byla přítomna jeho rodina, ale Sarah jím stejně trochu pohrdala. Být tak závislý, to bylo opravdu směšné, zvláště u muže. A přece… Náhle se jí zmocnil podivný pocit. Nebylo to přece jen trochu zvláštní, neobvyklé? A slyšela se, jak si říká nahlas: „Ten chlapec čeká na své vysvobození. A já se o to postarám!“
( 21 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 21
19.02.2018 12:47:44
TŘETÍ KAPITOLA
Když Sarah odešla ze salonku, zůstal doktor Gerard ještě pár minut na svém místě. Pak přešel ke stolu, vzal si odtud poslední číslo Le Matin a sedl si do křesla pár metrů od Boyntonových. Jeho zvědavost byla probuzena. Zprvu ho zájem té mladé Angličanky o tuto americkou rodinu jen bavil, protože jej zlomyslně přičítal dívčinu zájmu o jednoho člena té rodiny. Avšak cosi mimořádného, co obklopovalo tuto společnost, v něm probudilo hlubší, neosobní zájem vědce. Cítil, že to může být pro psychologa rozhodně zajímavé. Schován za novinami je nenápadně pozoroval. Především chlapce, o kterého se ta hezká Angličanka tolik zajímala. Ano, řekl si Gerard, přesně tento typ se jí musí líbit. Sarah Kingová byla silná, měla dobré nervy, střízlivý úsudek a pevnou vůli. Doktor Gerard soudil, že chlapec je senzitivní, vnímavý, nesmělý a snadno ovladatelný. Jeho zkušené oko lékaře si všimlo, že je v tomto okamžiku ve stavu silného nervového vypětí. Doktor Gerard uvažoval, proč asi. Zaráželo ho to. Mladý muž, fyzicky jak se zdálo úplně zdravý, se přece může na takové cestě výborně bavit, ale on je takřka na pokraji nervového zhroucení! Obrátil pozornost na ostatní členy rodiny. Ta dívka se světle hnědými vlasy byla podle všeho Raymondova sestra. Oba byli stejné křehké a souměrné postavy. Měli štíhlé, krásně utvářené ruce, stejnou linii brady, stejné držení hlavy, štíhlý krk: vypadali aristokraticky. A to děvče bylo také předrážděné, dívka působila stejně jako její bratr dojmem naprostého nervového vyčerpání. Dělala bezděčné nervózní pohyby, oči měla lesklé, pod nimi tmavé stíny. Mluvila velice rychle, až se zajíkala. Ve tváři měla výraz napjaté ostražitosti, která ani na okamžik nepovoluje. „Taky má strach,“ usoudil doktor Gerard, „ano, má strach!“ ( 22 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 22
19.02.2018 12:47:44
S c h ů z ka s e s m rt í
Vyslechl úryvky jejich rozhovoru – docela normálního, běžného rozhovoru. „Mohli bychom jít do Šalomounových stájí.“ „Nebylo by to pro matku moc namáhavé?“ „A ráno třebas ke Zdi nářků.“ „Samozřejmě do chrámu – říkají tomu bůhvíproč Omarova mešita.“ „Protože z chrámu udělali mohamedánskou mešitu, Lennoxi, to je jasné.“ Všední, obyčejné řeči turistů. A přece byl doktor Gerard přesvědčen, že vyslechnuté úryvky rozhovoru nevyjadřují skutečné myšlenky hovořících. Byly maskou, která zastírala prudký, skrytý tok myšlenek a pocitů pečlivě ukrývaných pod hladkým nátěrem řeči. A opět nenápadně vyhlédl ze svého úkrytu za novinami. Lennox? To je starší syn. Rodová podoba je zřejmá, ale jsou tu i některé rozdíly. Lennox není tak rozrušený a napjatý jako jeho dva sourozenci. Gerard si pomyslel, že snad není tak nervózní. Ale i on byl divný. Seděl ochable, sklesle. Doktor hledal vysvětlení, vybavoval si v duchu pacienty, kteří takhle vysedávali v nemocnicích, a uvažoval: „Je vyčerpaný, vyčerpaný utrpením. Ten výraz očí – tak se dívá poraněný pes nebo nemocný kůň – to je odevzdané utrpení zvířete… To je zvláštní… Fyzicky vypadá v pořádku. Ale není pochyb, že nedávno prožil mnoho utrpení a duševních muk. Teď už netrpí, němě všechno snáší a čeká. Čeká, kdy dopadne rána. Jaká rána? Nebo si to všecko jenom vymýšlím? Ne – ne, ten člověk na něco čeká. Čeká, až to skončí. Tak leží pacienti postižení rakovinou, vděční za utišující lék, který trochu otupí bolest…“ Lennox Boynton vstal a podal matce klubko vlny, které stará paní upustila. „Prosím, maminko.“ „Děkuji ti.“ Copak to pletla ta mohutná, netečná stará žena? Něco tlustého a hrubého. Pomyslil si – pracovní rukavice pro vězně! – a zasmál se své fantazii. Začal pozorovat nejmladšího člena společnosti – děvče s rudě zlatými vlasy. Bylo jí asi devatenáct. Měla světlou a čistou pleť, jakou často mívají rudovlásky. Navzdory snad až příliš hubené tváři byla překrásná. Seděla a usmívala se pro sebe jakoby do prázdna. Ten úsměv byl zvláštní. Byl tak vzdálen od hotelu Salomon, od Jeruzaléma! Doktorovi Gerardovi to něco připomínalo. Náhle – jako bleskem osvícen – ( 23 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 23
19.02.2018 12:47:44
Ag at ha C h r i st ie
si vzpomněl. Byl to ten zvláštní nezemský úsměv panen z athénské Akropole – zdrženlivý a kouzelný, trochu nadpřirozený… Kouzlo toho úsměvu, to tiché soustředění se ho náhle bolestně dotklo. A pak si doktor Gerard všiml jejích rukou. Byly skryty před očima společnosti u jejich stolu, ale on na ně ze svého místa viděl dobře. Její ruce schované v klíně trhaly jemný kapesníček. Ohromilo ho to. Ten nepřítomný úsměv, klidné držení těla – a horečná, ničivá činnost rukou…
( 24 )
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 24
19.02.2018 12:47:44
Obsah Schůzka se smrtí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Temný cypřiš. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Zlo pod sluncem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 581
19.02.2018 12:47:57
Agatha Christie
3× Hercule Poirot 4 SCHŮZKA SE SMRTÍ TEMNÝ CYPŘIŠ ZLO POD SLUNCEM Z anglických originálů Appointment with Death (Collins, Londýn 1968), Sad Cypress (Fontana Books, Londýn 1976) a Evil Under the Sun (HarperCollins, Londýn 1999), přeložili Martina Hánová, Jan Čermák a Ivana Štěpánková Obálku navrhla Kateřina Stárková Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 584 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9581 publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Schůzka se smrtí vydání třetí, v EMG druhé, v tomto souboru první Temný cypřiš vydání třetí, v tomto souboru první Zlo pod sluncem vydání třetí, v tomto souboru první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz www.agatha.cz
3x_Hercule_Poirot_4_08_(imprimatur).indd 583
19.02.2018 12:47:57