Issuu

Vyznamenání_001 az 003.qxp_Sestava 1 02.08.18 10:21 Stránka 3

Vyznamenání

Přeložila Štěpánka Svobodová

Vyznamenani.indd 2

13.7.2018 9:17:19

Mým milovaným a velmi statečným dětem, Beatrix, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samovi, Victorii, Vanesse, Maxxi a Zaře. Každý musíme čelit nějaké bitvě, přežít určité situace, vydržet jisté ztráty a smířit se s nimi, s obdobím, kdy jsme byli falešně obviněni a museli znovu vstát z popela. Buďte tak stateční, jak jen to jde, bojujte plni odvahy, laskavosti, soucitu a odpuštění. Milujte s plným nasazením, jeden druhého posilujte a mějte na paměti, jak moc vás miluju a jak jsem na vás pyšná. Navždycky! Srdečně a s láskou, Maminka/D.S.

Vyznamenani.indd 3

13.7.2018 9:17:19

Vyznamenani.indd 4

13.7.2018 9:17:19

A TOUS LES FR A NCA IS!!!!! „Vojenští velitelé, kteří stojí po dlouhá léta v čele francouzské armády, vytvořili vládu. S poukazem na porážku našich vojsk vstoupila tato vláda ve styk s nepřítelem, aby zastavila boj… Ale bylo tím řečeno poslední slovo? Je třeba se vzdát naděje? Utrpěli jsme snad definitivní porážku? Nikoli! Francie není osamocena! Tato válka není omezena na nešťastné území naší země. Tuto válku nerozhoduje bitva o Francii. Tato válka je válka světová. I když jsme byli nyní rozdrceni tankovými silami, budeme moci zvítězit v budoucnu silou, která bude ještě větší… Já, generál de Gaulle, v současné chvíli v Londýně, vyzývám francouzské důstojníky a vojáky, letce a námořníky, vyzývám francouzské inženýry a specializované dělníky zbrojních závodů, ať jste kdekoliv, připojte se k těm, kdo chtějí bojovat. Jednoho dne, to vám slibuji, naše spojené síly, francouzská armáda a pozemní vojsko, letectvo a námořnictvo spolu s našimi spojenci vrátí svobodu světu a velikost vlasti.“ – CHARLES DE GAULLE

Vyznamenani.indd 5

13.7.2018 9:17:19

„Odvaha je síla překonávat nebezpečí, rány osudu, strach, nespravedlnost a přitom stále v duchu prohlašovat, že život je i se všemi strastmi krásný.“ – DOROTHY THOMPSONOVÁ

Vyznamenani.indd 7

13.7.2018 9:17:19

1 B

yl Nový rok a Delphine Lambertová, vážná tmavovlasá mladá žena, seděla ve svém pařížském bytě v ulici rue du Cherche-Midi na levém břehu Seiny a soustředěně hleděla do Le Figara. Pečlivě noviny pročítala, jako to dělala na Nový rok každoročně, a to už několik let. V devětadvaceti měla politická žurnalistka a historička na svém kontě dvě úspěšné knihy a často publikovala v tisku své články. Skláněla se nad novinami a dlouhé rovné vlasy jí částečně zakrývaly obličej. Georges Poitier, muž, se kterým žila, se na ni díval s úsměvem. Už pochopil, co čte. Honila se za svým snem už od sedmnácti. „Copak hledáš?“ zeptal se jí vlídně. Seznam publikovali dvakrát ročně, na Nový rok a čtrnáctého července. „Vždyť víš… babičku,“ odpověděla, aniž by zvedla hlavu. Nechtěla ztratit místo, kam až dočetla. Na seznamu bylo pět set jmen a Delphine se bála, že jméno, které tam doufala najít, tam opět nebude. Zatím ho nikdy neobjevila navzdory veškerému úsilí mnoha posledních let, a to i přesto, že na projektu neúnavně pracovala. „Jak dlouho ještě chtějí čekat?“ mumlala si. Bála se, že zas bude zklamaná. Její babičce, Gaëlle de Barbet Pasquierové, bylo devadesát pět a celá záležitost ji znepokojovala daleko méně než její vnučku, pro kterou se kauza stala posvátnou. Na seznamu byli letošní držitelé Řádu čestné legie, nejuznávanějšího francouzského vyznamenání. Gaëlle si nikdy nemyslela, že by byla vyznamenaná. Neměla zdaleka takové ambice, jako je za ni měla 9

Vyznamenani.indd 9

13.7.2018 9:17:19

Delphine. Považovala to za zbytečné. Delphine naopak trvala na tom, že na to má právo. Celá rodina věděla, jak tvrdě Delphine pracovala na tom, aby byla babička očištěna a oceněna. Gaëlle byla v klidu, pokud šlo o její život. Události, za něž měla být vyznamenaná, se odehrály už velmi dávno, za války. Byla to životní etapa, která teď představovala pouhou vzpomínku. Gaëlle na ty časy myslela jen zřídka, pokud se jí nepřišla Delphine na něco zeptat. Ale to se v poslední době stávalo jen málokdy. Delphine už celý příběh znala. Babiččina odvaha pro ni byla velkou hnací silou a inspirací. Babička jí byla po celý život zářným příkladem toho, jaká by měla lidská bytost být. Byla v jejích očích hrdinkou, a to i bez ohledu na to, zda vláda přijde k rozumu, napraví křivdy z minulosti a vyznamená ji, či nikoliv. Ostatně babička byla hrdinkou i v očích mnoha dalších lidí za to, jak se chovala během okupace Francie před sedmdesáti devíti lety. A jak tak Delphine četla, najednou na okamžik strnula a vytřeštila oči. Přečetla si to znovu, aby si byla jistá, že vidí správně, a přes stůl, kde snídali, se užasle podívala na Georgese. „Panebože… je to tady… je tam!“ Konečně k tomu došlo. Všechny její dopisy, léta pečlivého zkoumání a přesvědčování všech členů kancléřství, k nimž se jí podařilo proniknout, se konečně zúročily. Babičku vyznamenali prestižním Řádem rytíře čestné legie. Delphine se dívala na Georgese se slzami v očích. Když mu noviny podávala, třásly se jí ruce. Gaëlle de Barbet Pasquierová. Četla to znovu a znovu dokola, aby si byla jistá, že se nespletla. Konečně to tam bylo. Georges se na ni zářivě usmál, naklonil se k ní a políbil ji. Dobře věděl, jak tvrdě na tom pracovala. Babička to 10

Vyznamenani.indd 10

13.7.2018 9:17:19

také věděla a vždycky říkala, že je to zbytečný projekt. A teď se to konečně stalo. Díky Delphine. „Bravo! Dobrá práce,“ řekl. Byl na ni pyšný. Nebylo sporu, že její babička je úžasná žena, a teď, když ji její krajané ocenili, se to měl dozvědět celý svět. O chvilku později vstala Delphine od stolu, aby babičce zavolala. Nemohla se dočkat, až ji v telefonu uslyší a řekne jí to. Věděla, že babička se určitě neobtěžovala ráno číst noviny, a i kdyby, nevrhla by se na seznam vyznamenaných jako ona. Pokud šlo o tohle, nebyla Gaëlle nijak optimistická. Vždycky tvrdila, že k tomu nikdy nedojde. A vnučka jí dokázala, že se pletla. Vytrvalost konečně zvítězila. Ještě se jí třásly ruce, když vytočila číslo babiččina mobilního telefonu, který jí koupila. A byla okamžitě přepojená do hlasové schránky, jako se to většinou stávalo. „Vůbec nepoužívá ten mobil, co jsem jí dala,“ stěžovala si Delphine Georgesovi. Babička tvrdila, že je to příliš složité a že žádný mobil nepotřebuje. Radši používala pevnou linku doma. Delphine vytočila to číslo jako druhé a nechala telefon dlouho zvonit, pro případ, že by babička někde něco dělala nebo byla v koupelně. Ale ani tady se nedovolala, záznamník byl vypnutý a Delphine se vrátila ke stolku se snídaní naprosto frustrovaná. Už se nemohla dočkat, jak babičce řekne, že k tomu konečně došlo. „Asi šla ráno do kostela,“ připomněl jí Georges. „Nebo venčí psa. Zkusím to za pár minut znovu.“ Ale neuspěla ani za deset minut, ani za půl hodiny. Neměla tušení, jak to vydrží, než se s ní spojí. Zavolala tedy místo toho matce, která byla stejně nadšená jako ona sama, a když se zprávu dozvěděla, vyhrkly jí slzy. Obě 11

Vyznamenani.indd 11

13.7.2018 9:17:19

v ocenění v hloubi duše doufaly, bez ohledu na to, jak byla babička skromná vzhledem k tomu, co vykonala. A obě byly zklamané, že se jim nedaří Gaëlle sehnat. Ta ale byla navzdory svému věku zdravá a nezávislá a k tomu ranní ptáče a obvykle měla spoustu plánů, které ji vytáhly z domova na celý den i večer. Byla v pozoruhodně dobré formě, fyzicky i psychicky, ráda se scházela s přáteli, chodila do muzeí, do divadla anebo na dlouhé procházky se psem po okolí či podél Seiny. „Zavolám jí později,“ řekla Delphine matce a vrátila se k novinám. Ještě jednou se zadívala na seznam, aby měla jistotu, že tam babiččino jméno stále ještě je a že to nebyl pouhý přelud. Bylo to vyvrcholení snu pro všechny a Gaëlle si to velmi zasluhovala. Gaëlle Pasquierová vstávala to ráno brzy jako vždycky. Zacvičila si protahovací cviky, udělala si toast a velký šálek bílé kávy a s radostí si ho vychutnala. Měla ráda své každodenní zvyky. Vykoupala se a vykartáčovala si krásně zastřižené sněhobílé vlasy, které nosila elegantně na mikádo a které jí lemovaly aristokratické rysy. Potom se oblékla a šla navštívit přítelkyni Louise. Obě žily v Sedmém obvodu. Z Place du Palais Bourbon, kde bydlela Gaëlle v malém, ale vkusném bytě, to byla k Louise na rue de Varenne příjemná zdravotní procházka. Čtvrť, kde bydlela Gaëlle, byla módní, avšak dům nebyl nijak příliš okázalý nebo nápadný. Měla tam krásné obrazy a celý byt byl zařízený úchvatnými starožitnostmi. Atmosféra, již vytvořila, byla vřelá a vstřícná. Když šla ven, vzala s sebou malého hnědého dlouhosrstého jezevčíka jménem Josephine. Gaëlle a pes byli nerozlučná dvojice. Dostala fenku od vnou12

Vyznamenani.indd 12

13.7.2018 9:17:20

čat. Josephine začala okamžitě šílet, když uviděla obojek a vodítko. Gaëlle ji připnula, přitom na ni vlídně hovořila a slibovala jí příjemnou procházku. I přes svůj věk bydlela Gaëlle sama a nečinilo jí to problémy. Přes týden k ní chodila ve dne hospodyně, ale večeři si vařila sama, a jak jen to šlo, chodila ven s přáteli. Před sedmi lety konečně odešla do důchodu. V té době jí bylo osmdesát osm, ještě se jí však nechtělo. Milovala svou práci kurátorky v malém význačném muzeu, jež pomohla založit a jemuž se věnovala téměř padesát let. Viděla všechny důležité nové umělecké výstavy v Paříži a obvykle na ně chodila s kamarádkou Louise, která byla o deset let mladší a také se těšila skvělému zdraví. Louise měla dceru, jež žila v Indii, a syna v Brazílii, byla tedy vděčná za Gaëllinu společnost. Obě ženy se přátelily padesát sedm let, od chvíle, kdy se Gaëlle vrátila do Francie. Předtím žila šestnáct let v New Yorku. Louise byla tehdy mecenáškou muzea, které Gaëlle pomáhala založit, a od té doby byly obě ženy věrné přítelkyně a spojenkyně. Gaëllina starší dcera žila v New Yorku, pracovala jako finanční bankéřka a byla geniální finančnicí jako její zesnulý otec. Mladší dcera Daphne měla specializaci gynekolog-porodník, byla provdaná za kardiologa a oba milovali svoji práci. Byli velice zaneprázdnění, ale kdykoliv uvítali, když k nim Gaëlle přišla na návštěvu. Ta ale říkala, že je nechce obtěžovat, a dařilo se jí bavit vlastními aktivitami a trávit čas s přáteli, kteří byli většinou mladší než ona. Jen málo lidí v jejím věku bylo tak aktivních a stále je zajímal svět. Gaëllina vnučka, Delphine, byla novinářka a její mladší bratr studoval medicínu. Chtěl být lékařem 13

Vyznamenani.indd 13

13.7.2018 9:17:20

jako jeho rodiče. Nejmladší vnuk docházel na obchodní školu HEC (École des hautes études commerciales de Paris), která byla nejlepší svého druhu. A Gaëlle na ně na všechny byla moc pyšná. S Louise se dobře bavily a plánovaly různé společné aktivity a výlety. Občas si vyjely někam na víkend, třeba na uměleckou výstavu do Říma nebo na operu do Vídně či na nějakou kulturní událost do Londýna nebo do Madridu, nebo se projít po promenádě třeba v Deauville. Gaëlle se stále dařilo vést zajímavý život, a občas i úspěšněji než jejím mladším přátelům. Mířila k Louisinu domu na rue de Varenne s Josephine na vodítku, kráčela pevným krokem a pejsek vesele běžel vedle ní. Gaëlle měla vždycky ráda ideu nového roku a říkala, že se díky tomu má na co těšit. Měla k životu pozitivní přístup a žila raději přítomností než minulostí. Neviděla žádné výhody v tom, že by se zabývala něčím, co bylo dávno pryč. Raději hleděla kupředu. Měla stále pružnou postavu a dovedla se orientovat v poslední módě, i když se oblékala konzervativně a přiměřeně svému věku. Něco na jejím stylu a způsobu, jak se nesla, bylo jednoznačně francouzské, navzdory šestnácti letům stráveným ve Státech. Rozhodně vypadala jako typická Pařížanka skrz naskrz. Když došla do ulice, kde bydlela Louise, minula Rodinovo muzeum a Matignon a stanula před mohutnými starými dřevěnými dveřmi natřenými na leskle tmavozelenou barvu. Tam bydlela její kamarádka, v jednom z těch úžasných rozlehlých starých domů z osmnáctého století s vnitřním dvorem a místy pro parkování kočárů, která byla přestavěna na garáže. Bylo to příjemné bydlení a navíc se tu nalézala dobře udržovaná zahrada. Když zabušila na dveře těžkým mosazným klepadlem, 14

Vyznamenani.indd 14

13.7.2018 9:17:20

otevřel jí vrátný a zdvořile se na ni usmál. A když pak vyšla po vstupním schodišti ke vchodu a zazvonila na zvonek, otevřela jí služebná. Gaëlle nechala kabát ve vstupní hale, odepnula Josephine vodítko a fenka se vřítila do obývacího pokoje, kde seděla u krbu Louise se svým dokonale upraveným bílým pekinézem, fenkou Fifi, u nohou. Oba psi byli nadšení, že se vidí, a začali si okamžitě hrát, a když Gaëlle vešla, Louise se na ni zeširoka usmála. „Šťastný Nový rok!“ řekla Gaëlle kamarádce, sehnula se k ní, políbila ji a sesula se do pohodlného křesla vedle jejího. Strávily tady u krbu v těch křeslech mnoho příjemných odpolední a večerů, povídaly si o muzeu, o dětech nebo o svých nejnovějších plánech. „Blahopřeju!“ odpověděla Louise a zadívala se na Gaëlle s neskrývaným potěšením. „K čemu?“ Gaëlle se zatvářila zaskočeně. Netušila, co tím kamarádka myslí. „Že jsem v pětadevadesáti naživu do dalšího nového roku?“ řekla se smíchem. „V takovém případě ti také blahopřeju.“ Louise však bylo teprve osmdesát pět. Byla menší a kulatější než Gaëlle a vypadala přívětivěji, babičkovsky a víc na svůj věk, přestože byla rovněž čiperná. Proto se také měly rády. Oba psi se honili po pokoji, protože Josephine prchala s jednou z hraček, které patřily Fifi. „Tys ráno nečetla noviny?“ zeptala se jí Louise. Pro ni to byla vůbec první věc, kterou každý den ráno vykonala. Obě ženy sledovaly světové dění a byly dobře informované. Četly všechny poslední knihy a půjčovaly si je navzájem a povídaly si o nich. Daphne vždycky říkala, že se před matkou stydí, protože jako velmi zaneprázdněná lékařka nemá čas číst romány, jen lékařské časopisy. Gaëlle byla náruživá čtenářka, stejně jako Louise. 15

Vyznamenani.indd 15

13.7.2018 9:17:20

„Nesnáším čtení novin u snídaně,“ poznamenala Gaëlle. „Deprimuje mě to, všechny ty tragédie po světě, zločiny proti lidskosti a přírodní katastrofy. Dneska jsem se na to vykašlala.“ „Ale tos neměla,“ řekla Louise tajemně, zjevně potěšená kvůli kamarádce. „Měl prezident zas další aféru? Propásla jsem nejnovější skandál?“ zeptala se Gaëlle s pobaveným výrazem. „Ne, drahoušku,“ prohlásila Louise láskyplně. „Tím pádem jsem obzvlášť ráda, že jsem první, kdo ti gratuluje k pasování na rytíře čestné legie.“ Gaëlle na ni celou minutu vytřeštěně zírala. Nemohla tomu uvěřit. „To nemyslíš vážně. To není možné. Chudák Delphine se honila za kancléři celá léta, ale já jsem si nikdy nemyslela, že by k tomu mohlo dojít.“ Louise věděla, že Gaëlle pracovala v odboji jako náctiletá a za války hrdinsky riskovala život. Jenomže pak byla falešně obviněna z kolaborace s Němci. Byl to šrám, který ji provázel celý život, a její vnučka udatně bojovala, aby pomluvu vyvrátila a očistila babiččino jméno. Konečně se jí to tedy podařilo. „Hmm, zjevně tvoje jméno očistili. Delphine jim musela říct něco, co je přesvědčilo. Dostane se ti ocenění a oficiálního uznání, jakého si zasluhuješ.“ Louise na ni byla zjevně pyšná a věděla, že Delphine bude také. Musela být v sedmém nebi. „A jak víš, že to, co o mně říkali, není pravda?“ zeptala se jí kamarádka smutně. Vybavila si, co se dělo před tolika lety. „Třeba jsem ti lhala.“ „Nikdy jsem nepochybovala o tom, cos mi vyprávěla. Znám tě. Je to zadostiučinění, Gaëlle. Za všechno, co jsi udělala.“ 16

Vyznamenani.indd 16

13.7.2018 9:17:20

Gaëlle seděla chvilku tiše a mlčky se dívala do ohně. Potom se podívala na kamarádku. „Bylo to tak dávno. Co na tom teď záleží? Já znala pravdu vždycky. A tolik životů jsem nemohla změnit ani zachránit…“ Jako Rebečin, pomyslela si. Všechno to začalo s Rebekou, kamarádkou, o kterou přišla, když jim oběma bylo sedmnáct. Stále měla kousek její stužky do vlasů v malé kožené krabičce na stole a ráda se na ni čas od času podívala… Rebeka… její milovaná kamarádka. „Měla bych zavolat Delphine a poděkovat jí,“ pronesla Gaëlle hlasem prosyceným vzpomínkami. „Tolik se na tom nadřela.“ Ta novinka ji úplně psychicky vyčerpala. Louise si toho samozřejmě všimla, natáhla se a něžně ji pohladila po ruce. „Zasloužíš si to, Gaëlle,“ opakovala povzbudivě. „Nemáš se za co cítit provinile. Udělalas všechno, cos mohla. Pro všechny.“ Gaëlle přikývla, pohroužená do vzpomínek. Jen doufala, že je to pravda.

Vyznamenani.indd 17

13.7.2018 9:17:20

Danielle Steel V Y Z NA M E NÁ N Í Z anglického originálu The Award, vydaného nakladatelstvím Delacorte Press, an imprint of Random House, v New Yorku v roce 2016, přeložila Štěpánka Svobodová Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Marie Kejvalová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 001. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Vytiskla CPI Moravia Books s.r.o., Brněnská 1024, Pohořelice Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Vyznamenani.indd 320

13.7.2018 9:17:34