Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 3
08.02.19 15:56
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 4
08.02.19 15:56
JIŘ Í K AHOUN
Ilustrace Aneta Františka Holasová
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 5
08.02.19 15:56
Text © Jiří Kahoun – heirs, 1985, 2019 Illustrations and lettering © Aneta Františka Holasová, 2019 ISBN 978-80-7617-187-9
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 6
08.02.19 15:56
A zavírá se kufřík
„Myšáčku, pojď se dívat,“ volala maminka kluka k otevřenému
kufříku. „Tady máš trička, košilky, punčocháče, tepláky, přezůvky, omalovánky, pastelky…“ a jmenovala a ukazovala další a další věci. „Budeš si to pamatovat?“ obrátila se k němu. Myšáček přikyvoval, ale vůbec ji neposlouchal. Měl strach, aby nenazdvihla košilky. Schoval si pod ně několik hraček, které chtěl ukázat kamarádům. „Snad jsme na nic nezapomněli,“ řekla maminka a zavřela kufřík. Chtěla zaklapnout zámky, jenže nešly. To je divné, poprvé zavřela víko lehce, a teď to nejde. Znovu kufřík otevřela a přerovnávala věci. Aj, aj, aj, křivil pusu myšáček. A bylo to tady. „Copak je tohle?“ zeptala se přísně maminka a vytahovala zpod košilek autíčka. 7
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 7
08.02.19 15:56
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 8
08.02.19 15:56
Myšáček krčil rameny. „Dobře víš, že si s sebou můžete vzít jen jednu hračku,“ mračila se maminka. Myšáček zkroušeně přikyvoval. Pod punčocháče se nepodívala a to je prima. Tam má ukryté další poklady. Strach mu kroutil ocáskem dál a pustil se, až když maminka zavřela kufřík a postavila ho na chodbu. Teprve teď do něho vjelo veselí, poskakoval a začal si pískat. Zatím mu to šlo, jen když vtahoval vzduch dovnitř, ale radoval se i z toho. To byla pane doba, než se mu u pusy ozvalo písknutí poprvé. Maminka se na něho poočku dívala a zadržovala smích. „Ty máš nějakou dobrou náladu. Už se těšíš na výlet, viď?“ „Těším,“ řekl myšáček, „a moc.“ Hlavně se těšil, jak bude kamarádům ukazovat hračky. Zítra totiž odjíždí jeho třída do školky ve městě. A myšáček, to se rozumí, jede taky. Právě tak jako jezdí děti z měst do školek v přírodě, jezdí zvířátka z malinové paseky v Kuďousce do školky ve městě.
A jede se do města
R áno vedla maminka myšáčka ke Třem dubům. K místu, odkud
odjížděl autobus. Z trávy voněly probuzené jahody a maliny. Ptáci jim zpívali veselou do kroku a sluníčko začalo teple hladit. „Hlavně tam buď hodný. Nezlob, všechno sněz a s nikým se neper,“ připomínala maminka. „Kdepak, jedině s Bunďou,“ poskočil si myšáček. „S nikým se nesmíš prát, ani s Bunďou,“ řekla maminka. „A kdo to vlastně je, ten Bunďa?“ 9
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 9
08.02.19 15:56
„Bunďa je křeček,“ ukazoval mamince myšáček. „A pěkný drzoun. Každého hryzne.“ „To by neměl, ale prát se s ním stejně nesmíš.“ „Jo, a co když mě bude chtít kousnout?“ „Tak to musíš povědět paní učitelce.“ „Žalovat se náhodou nemá,“ řekl myšáček. „Máš pravdu,“ přisvědčila maminka, „ale bránit se musíš. Lepší než se prát.“ Prošli pěšinou v trnčí a už bylo vidět ke Třem dubům. „Mami, poběž,“ strachoval se myšáček. „Neboj se, autobus nám přece neujede. Ještě je málo hodin.“ „Jo, málo. Podívej, kde je sluníčko,“ řekl myšáček, „skoro na poledním místě.“ „Dobrý den,“ pozdravila myška hlouček čekajících a postavila kufřík mezi další kufry a tašky. Myšáček něco potichu pískl a rozhlížel se, jestli jsou tu všichni kamarádi. Viděl lišáčka s maminkou. Ježečka s bratrem Knoflíkem. Zajíčka s maminkou. Veverčáka s maminkou a tatínkem. Jezevečka držela za ruku babička. Králíčka maminka. Ale křeček Bunďa tu nebyl. „Kde je Bunďa?“ zeptal se lišáčka, ale ten krčil rameny. „Nepřišel,“ řekl zajíček. A už bylo slyšet motor autobusu a zvířátka radostí vyskakovala. Pak rodiče s řidičem nakládali zavazadla a zvířátka se tlačila dovnitř. „Pomalu, pomalu, pro všechny je místa dost,“ napomínala je paní učitelka. Myšáček se posadil s králíčkem dozadu k oknu. Zkoušeli sedadla, skákali a houpali se. Maminka se na myšáčka usmívala a také ostatní rodiče se usmívali. „Jste tu všichni?“ zeptala se paní učitelka. „Nejsme!“ křičel lišáček a další se přidali: „Chybí Bunďa!“ „A nevíte, proč nepřišel?“ 10
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 10
08.02.19 15:56
„Nevíme. Nic neříkal.“ „Co se dá dělat, nemůžeme čekat dlouho,“ řekla paní učitelka. „Pojedeme bez Bundi.“ Autobus se pomalu rozjel. Myšáček mával na maminku a viděl, jak jí ukápla slzička. Také rodiče kamarádů mávali a najednou myšáček zakřičel: „Bunďa! Bunďa jde!“ A všichni viděli, jak běží křeček s dědečkem.
Učitelka požádala řidiče, aby zastavil. Udýchaný Bunďa s batůžkem skočil dovnitř a děda za ním strčil veliký kufr. Největší ze všech. „Ahoj!“ křičela zvířátka. „Kdes byl, Bunďo?“ „Šly nám špatně hodiny,“ vysvětloval křeček. A autobus se znovu rozjel. Řidič točil volantem a troubil do zatáček. U silnice se zastavovali chodci a koukali, jak zvířátka jedou. Bunďa na ně vyplazoval jazyk a to se nemá. Myšáčkovi bylo trochu špatně a zvířátka se divila, že jim špatně není. 11
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 11
08.02.19 15:56
Učitelka obcházela sedadla a každého se ptala, jak se mu jede. „Paní učitelko, já mám omalovánky s mrkvičkou,“ chlubil se zajíček. „Pchééé, to je toho. Já mám zase s autíčky,“ řekl veverčák. „Jo, a já mám malou levou botu, tuhle,“ povídá jezeveček a ukázal na pravou. „A tlačí mě, héč a jak.“ Paní učitelka se usmívala a šla si sednout. Bzzzn, bzzzn, bzzzn, uháněly kolem autobusu stromy, dopravní tabule a patníky se svítivými sklíčky. Zvířátka si povídala a Bunďa začal rozvazovat batůžek. „Co v něm máš?“ zeptal se lišáček. „Tohle,“ mlaskl Bunďa a sypal si do pusy pšeničná zrnka. „A jéjej, už se zase cpe,“ řekl veverčák. „Chceš?“ nabízel mu Bunďa. „Kdepak, já mám oříšky.“ „Já chci,“ natáhl pacičku myšáček. Bunďa mu podával batůžek a vtom všechno vysypal. Podlaha byla plná zrnek. „Honem to sesbírejte,“ spráskla ruce paní učitelka. „Nebo nás pan řidič vysadí a půjdeme pěšky.“ Všichni začali sbírat, a než sebrali poslední zrnko, objevilo se město. Jejda, to bylo domů a aut a tramvají a lidí. Na červenou pořád stáli a na zelenou pořád jeli. Projížděli křižovatky a potom autobus zatočil a zastavil před velikým, velikánským domem. „A jsme tady!“ volala paní učitelka. „Támhle budeme bydlet.“ „Jééé!“ pískl myšáček, „těch oken, to by se maminka divila.“ „Prosím, a jak se ten dům jmenuje?“ zeptal se paní učitelky lišáček. „Pelikán. Je to mezinárodní hotel.“ „Jééé, pelikán,“ vyprskl myšáček, „to je přece pták.“ 12
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 12
08.02.19 15:56
Před dveřmi je očekával hotelový vrátný. Měl uniformu, čepici jako námořní kapitán, vousky pod nosem a pejska. Ten byl samá kudrlinka a díval se smutně. „Ahoj, Kudrnko!“ pozdravil ho Bunďa. „Ahoj,“ ňafl smutně pejsek. Pak je zřízenec vedl chodbou po dlouhém, červeném koberci. „Pěkně se po něm ťape,“ pochvaloval si zajíček. „Bezva,“ řekl lišáček, „ale dívej!“ rozběhl se a skočil na vyleštěné parkety. Jel jako po ledě a bum! Narazil do zřízence, až mu spadla čepice. Ten se pro ni shýbl, ale to už se klouzal králíček, za ním myšáček a Bunďa. A bum! Bum! Všichni se svalili na hromadu. Pejsek se rozesmál. Padl na zem, válel se po hřbetě a kopal nožkama. „Ale, ale, zvířátka, zvířátka, pěkně nám to začíná,“ zlobila se paní učitelka. Vrátný se zvedl a lišáček mu podával čepici: „Pane, tadyhle vám něco upadlo.“ Vrátný se mračil a mlčel. Nasadil si čepici a vedl je ke dveřím výtahu. Pejsek přiběhl k lišáčkovi a šeptal mu do ucha: „Dobře mu tak, pořád mě zavírá a nechce mě pouštět ven.“ Výtah letěl nahoru, jako když se vznáší. „Dolů umím skákat krásně, ale nahoru mi to takhle nejde,“ řekl veverčák. „Mně zas jo,“ povídá zajíček. „Nahoru se mi skáče dobře, horší je to dolů.“ Výtah zastavil ve dvacátém patře. Starý pán odvedl zvířátka do pokojíků, vzal pejska do náruče a odešel. Paní učitelka přidělila každému postýlku. Myšáček hned poplácal pacičkou polštář a zkusil, jak se na něm bude ležet. Byl o trochu tvrdší než doma, ale šlo to. Zajíček křížil pacičky a chtělo se mu čurat. Když už to nemohl vydržet, vyběhl na chodbu. U prvních dveří zabrzdil a vrazil dovnitř. 13
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 13
08.02.19 15:56
„Júúú!“ vyjekl překvapením. U postele seděl klokánek a hledal něco v kapse. „Kapsičko, nevíš, kde je záchod? Ale rychle!“ vyhrkl zajíček. „Blek blek glo,“ spustil klokánek. „Co to meleš?“ povídá zajíček. A klokánek zase: „Blek blek glo. Blek blek glo.“ „Jdi, ty brepto,“ řekl zajíček, „meleš pořád blek blek a já se kvůli tobě počural.“ A běžel oznámit paní učitelce, co se stalo. Po večeři je učitelka vykoupala a vyndala jim z kufříků pyžama. Bunďa měl kalhoty po starším bráškovi a šlapal si na nohavice. Potom všichni šupli do postýlek. Cesta je unavila a chtělo se jim spát. Sotva však paní učitelka zhasla světlo, někdo se rozbrečel. „No tak, kdopak nám to pláče?“ rozsvítila. Byl to myšáček. Škytal a popotahoval. „Pročpak brečíš?“ posadila se k němu paní učitelka na postýlku a pohladila ho. „Když já,“ vzlykal myšáček, „když já doma chodím spát s maminkou. A tady jsem úplně sám.“ „Vždyť tu máš kamarády.“ „Jo,“ vzlykal myšáček, „jenže nejsou vidět a já se tu bojím.“ „Prosím tě, čeho by ses bál?“ „No přece strašidel,“ popotahoval. „Tak víš co,“ řekla paní učitelka, „Bunďa bude spát s tebou. Ten se jistě strašidel nebojí, viď, Bunďo?“ „Kdepak,“ povídá křeček, „ani bubáků.“ Vlezl do postele k my šáčkovi a pak už všichni usnuli.
14
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 14
08.02.19 15:56
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 86
08.02.19 15:56
OBSAH A zavírá se kufřík … 7 A jede se do města … 9 A jde se do muzea … 15 A čtou se dopisy … 21 A jde se do divadla … 23 A čte se pohádka … 26 A jde se do zoo … 33 A zavírá se kufřík … 41 A přijela motorka … 43 A už to frčí … 47 A vyšel měsíc … 49 A svítí sluníčko … 53 A děda vypráví … 57 A jde se na to … 62 A jde se závodit … 65 A jde se znovu závodit … 68 A hledá se ryba … 72 A staví se chaloupka … 76 A spí se v chaloupce … 79 A přijela motorka … 82
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 87
08.02.19 15:56
JI Ř Í K A HO U N
ZVÍŘÁTKA Z MALINOVÉ PASEKY Ilustrovala Aneta Františka Holasová Graficky upravil a vysázel David Dvořák Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 343. publikaci Literární redakce a konzultace Petra Dvořáková Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technická redaktorka Lenka Gregorová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 88 Vydání v této úpravě první, celkově třetí PRO DĚTI OD 6 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.booktook.cz. www.knihyzpikoly.cz
Zviratka z malinove paseky_001_leden.indd 88
08.02.19 15:56