W. Bruce Cameron – Psí cesta Všem lidem, kteří se obětavě starají o zvířata v nouzi, zachraňují je a pomáhají jim.
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 5
15.8.2013 12:09:10
1. KAPITOLA
Seděl jsem na sluníčku na dřevěném molu u rybníka a přemítal o minulosti. Jmenoval jsem se Buddy a byl jsem hodný pes. Chlupy na nohách jsem měl černé jako zbytek kožichu, ale na tlapkách jsem začínal postupem času šedivět. Mnoho let jsem žil plnohodnotným životem po boku chlapce Ethana. Tady na břehu, kousek od farmy, jsem strávil nesčetně lenivých hodin. Rád jsem plaval nebo štěkal na kachny. Tohle bylo druhé léto bez Ethana. Když umřel, myslel jsem, že mi pukne srdce. Bolest ale postupně slábla, až začala připomínat obyčejnou žaludeční nevolnost. Přesto mě neopouštěla – jen v noci, když jsem byl ve snech zase s ním. Byl jsem starý a věděl jsem, že brzy usnu mnohem hlubším spánkem tak, jak se mi to stalo už několikrát předtím. Poznal jsem to jako Toby ve svém prvním nicotném životě, kdy jsem neměl žádné opravdové po7
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 7
15.8.2013 12:09:11
W. B R U C E C A M E R O N
slání, jen jsem si pořád hrál s jinými psy. Stalo se mi to jako Baileymu, kdy jsem poznal chlapce, kterému jsem dočista propadl. Zažil jsem to jako Ellie, když jsem pracoval jako záchranář. Mé dny Buddyho se chýlily ke konci. Splnil jsem své poslání a byl jsem přesvědčený, že tentokrát usnu navěky. Bylo mi jedno, jestli se tak stane tohle léto, nebo to příští. Ethan, milovaný Ethan byl mým vrcholným posláním, kterého jsem se zhostil, jak nejlépe jsem uměl. Byl jsem hodný pes. A přesto… Přesto jsem pořád seděl na molu a díval se, jak jedno z mnoha dětí Ethanovy rodiny vrávorá ke mně. Byla to malá holčička, která toho v životě ještě moc nenachodila, a tak měla co dělat, aby udržela balanc. Měla na sobě široká kaťata a tenkou košilku. Když jsem si představil, že by spadla do vody a já ji musel za tu košilku tahat ven, tiše jsem zakňoural. Holčiččina matka se jmenovala Gloria. Ta ležela nehnutě na lehátku kousek od nás a na očích měla kousky zeleniny. V ruce původně držela vodítko, které měla její dcerka uvázané kolem pasu, ale to jí teď vyklouzlo a dívenka ho tahala volně za sebou, když mířila na konec mola a k rybníku za ním. Když jsem byl ještě štěně, nikdy bych si takovou příležitost nenechal ujít. Volné vodítko – to bylo něco! A holčička se zachovala stejně. Gloria přijela na farmu teprve podruhé. Poprvé to bylo v zimě, kdy Ethan ještě žil. Podala mu děcko a říkala mu dědečku. Když Gloria odjela, Ethan a jeho žena Hannah často vyslovovali její jméno po mnoho večerů a měli přitom smutný hlas. Pochopil jsem, že malá dívenka se jmenuje Clarity, ačkoli Gloria jí často říkávala Clarity June. Vycítil jsem, že by si Ethan přál, abych na holčičku, která šla z maléru do maléru, dával pozor. Zrovna 8
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 8
15.8.2013 12:09:11
P S Í C E S TA
nedávno jsem se celý zasmušilý díval, jak se dohrabala až ke krmítku pro kachny a nacpala si plnou pusu zrní. Kdyby to byla veverka, hned bych po ní skočil, ale takhle jsem nevěděl, co si počít. Nicméně jsem tušil, že děti zrní nejedí. A měl jsem pravdu. Jakmile jsem párkrát zaštěkal, Gloria, která právě ležela na ručníku na břiše, se napřímila a vypadala velmi rozzlobeně. Teď jsem se po ní podíval. Měl bych štěkat? Děti často skáčou do rybníka, ale ne takhle malé. Podle toho, co holčička dělala, mi bylo jasné, že se namočí. Batolata přece chodívají do vody jen s dospělými. Ohlédl jsem se k domu. Hannah byla venku. Klečela u záhonu vedle vrat a hrála si s květinami. Byla příliš daleko, aby mohla zasáhnout, kdyby Clarity spadla z mola. Byl jsem si jistý, že i Hannah by byla ráda, kdybych na holčičku dohlédl. Bylo to mé nové poslání. Clarity už byla jen kousek od okraje. Znovu jsem zavyl, tentokrát hlasitěji. „Pšt,“ zasyčela na mě Gloria, aniž otevřela oči. Tomu slovu jsem sice nerozuměl, ale ostrý tón mi byl jasný. Clarity se ani neohlédla. Když se dostala až na samý konec mola, zakymácela se a plácla sebou rovnou do rybníka. Okamžitě jsem vyskočil, až se mi drápy zaryly do dřeva, a vrhl se za ní do teplé vody. Clarity se na chviličku vynořila, zoufale šermovala ručičkama, ale hlavu měla většinou pod hladinou. Během vteřiny jsem byl u ní a opatrně ji popadl za košilku. Vytáhl jsem ji na vzduch a zamířil s ní ke břehu. „Panebože!“ začala ječet Gloria. „Clarity!“ Doběhla k nám ve chvíli, kdy jsem dostal tlapkami na bahnité dno. „Zlobivý pes!“ křičela a chňapla po holčičce. „Jsi zlý, zlobivý pes!“ Provinile jsem svěsil hlavu. 9
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 9
15.8.2013 12:09:11
W. B R U C E C A M E R O N
„Glorie! Co se stalo?“ volala Hannah a běžela k nám. „Ten tvůj pes shodil Clarity do vody. Mohla se utopit! Musela jsem pro ni skočit. Jen se podívej, jak jsem celá zmáčená!“ Vnímal jsem, že jsou obě dvě rozčilené. „Buddy?“ oslovila mě Hannah. Neodvažoval jsem se na ni pohlédnout. Malinko jsem zamával ocasem a trochu tím zčeřil hladinu. Netušil jsem, co jsem provedl, ale zjevně jsem všechny rozzlobil. Všechny, kromě Clarity. Vycítil jsem, že se vzpírá v matčině náruči, a tak jsem se na ni kradmo podíval. Vzpínala ke mně ručky. „Bubby,“ zavrněla. Kalhotky měla tak nasáklé, že jí voda stékala po nohách. Znovu jsem sklopil oči. „Hannah,“ odfrkla si Gloria. „Mohla bys ji vzít? Má úplně mokré plínky, ale já bych se chtěla ještě opalovat, abych neměla záda jako tvaroh.“ „Samozřejmě,“ kývla Hannah. „Pojď, Buddy.“ Zaplaťpánbůh, že to máme za sebou, pomyslel jsem si a s mávajícím ocasem vyskočil z vody. „Neklepej se!“ zavrčela Gloria a uskočila stranou. Postřehl jsem varovný tón, ale neměl zdání, co ta slova znamenají. Oklepal jsem se od hlavy k ocasu, abych se osušil. „Sakra, ne!“ zaječela Gloria. Ukázala na mě prstem a začala nadávat. Nerozuměl jsem jí, ale několikrát jsem zaslechl „zlobivý pes“. Zmateně jsem sklonil hlavu. „Buddy, pojď,“ řekla mi Hannah laskavě. Poslušně jsem spolu s ní zamířil k domu. „Bubby,“ usmála se na mě holčička. „Bubby.“ Když jsme se dostali až ke schodům, zarazil jsem se. V tlamě jsem najednou ucítil divnou chuť. Hned jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi vytáhl ze dřezu malou pánvičku se zbytky nějaké dobroty. Když jsem je 10
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 10
15.8.2013 12:09:11
P S Í C E S TA
důkladně olízal, zkusil jsem okousat i pánvičku. Chutnala odporně, a tak jsem ji hned vyplivl. Téhle pachuti jsem se ale zbavit nedokázal. Usadila se mi na jazyku a zaplnila i nos. „Buddy?“ Hannah se zastavila na verandě a zadívala se na mě. „Copak je?“ Zamával jsem ocasem a vylezl nahoru. Jakmile otevřela dveře, vstoupil jsem do chodby. Moc rád jsem chodíval dveřmi a bylo mi jedno, jestli ven, nebo dovnitř. Pokaždé to totiž znamenalo něco nového. Později jsem se díval, jak si Hannah a Clarity hrají novou hru. Hannah odnesla vnučku nahoru na schodiště a pak se dívala, jak holčička pozpátku leze dolů. „Šikovná,“ chválila ji a já mával ocasem. Když se Clarity dohrabala až k nám, olízl jsem jí tvář a ona se rozesmála. Pak zvedla ruce k Hannah a zaškemrala: „Ještě, babi. Ještě.“ Hannah ji znovu zvedla do náruče, políbila a odnesla nahoru do schodů. Když jsem viděl, že jsou obě v pořádku, spokojeně jsem zamířil na své oblíbené místo do obýváku, kde jsem se párkrát zatočil, než jsem si s povzdechem lehl. Za chvíli přicupitala Clarity a za sebou táhla svoji deku. V puse měla nějakou věc, kterou v jednom kuse žvýkala, ale nespolkla. „Bubby,“ zažvatlala a na všech čtyřech přilezla až ke mně. Přitulila se a drobnými prstíky se zabalila do deky. Zabořil jsem nos do jejích vlasů. Nikdo na světě nevoněl tak jako Clarity. Její vůně mě nádherně uklidňovala a brzy jsem usnul. Pořád jsme spali, když jsem zaslechl zaklapnutí síťových dveří a po chvíli jsem ucítil Glorii. „Ach, Clarity!“ vyjekla a hned popadla holčičku. Nechápavě jsem na ni zamžoural. Místo, kde ještě před chvílí děvčátko leželo, bylo podivně chladné a prázdné. 11
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 11
15.8.2013 12:09:11
W. B R U C E C A M E R O N
Hannah vykoukla z kuchyně. „Peču koláče,“ usmála se. Honem jsem vyskočil. Tohle slovo jsem totiž moc dobře znal. Zavrtěl jsem ocasem a vypravil se paničce očichat úžasně sladce voňavé ruce. „Dítě spalo hned vedle psa,“ prohlásila Gloria a slovo pes už tradičně vyslovila, jako by se měla každou chvíli pozvracet. Napadlo mě, jestli to náhodou neznamená, že nedostanu žádnou dobrůtku. „No ano,“ pokývala hlavou Hannah. „Clarity si k němu lehla.“ „Byla bych ráda, kdyby se to už neopakovalo. Kdyby se Buddy překulil, mohl by ji snadno zalehnout.“ Tázavě jsem se podíval na Hannah. Proč o mně ta ženská mluví? Panička si ale zakryla ústa a po chvíli se zajíkla: „Já… dobře… samozřejmě. Už se to nebude opakovat.“ Clarity dál spala, hlavičku opřenou o matčino rameno. Gloria ji podala Hannah a pak si s povzdechem sedla za stůl. „Máme ledový čaj?“ zeptala se. „Přinesu ti ho.“ Hannah s dítětem v náruči zamířila ke kuchyňské lince. Otevřela skříňku, ale slaďoučké koláče nikde, ačkoli jsem je cítil. Poslušně jsem si sedl a čekal. „Až příště s Clarity přijedeme, byla bych ráda, kdyby pes zůstal na dvoře,“ poznamenala Gloria, když si usrkla nápoje, který jí Hannah podala. Holčička se protáhla a panička ji malinko poplácala. „Ne, to nepůjde.“ S povzdechem jsem si lehl. Nechápu, proč tohle lidé dělají. Proč mluví o koláčcích, když je chudáčkovi pejskovi nedají? „Buddy patří do rodiny,“ prohlásila Hannah. Ospale jsem se na ni podíval, ale koláče pořád nikde. „Už jsem ti vyprávěla, jak nás s Ethanem dal dohromady?“ Když jsem uslyšel slovo Ethan, nastražil jsem uši. 12
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 12
15.8.2013 12:09:11
P S Í C E S TA
Páníčkovo jméno jsem slýchal čím dál méně, ale stejně, kdykoli ho někdo vyslovil, hned jsem si vybavil jeho pohlazení. „Pes že vás svedl dohromady?“ ušklíbla se Gloria. „Znali jsme se s Ethanem od dětství a na střední jsme spolu začali chodit, ale po tom požáru… Víš, že se při požáru zmrzačil?“ „Myslím, že tvůj syn se o tom kdysi zmínil, ale neposlouchala jsem ho. Henry stejně mluvil hlavně o sobě. Znáš chlapy.“ „No… po tom neštěstí se Ethan změnil. Už nebyl jako dřív. Zatrpkl a já byla moc mladá a nezkušená, abych mu pomohla.“ Vycítil jsem, že je smutná a potřebuje mě. Aniž bych vylezl zpod stolu, přistoupil jsem k ní a položil jí hlavu do klína. Jemně mě pohladila. Holčiččiny bosé nohy se mi míhaly před očima. „Ethan měl tehdy psa, nádherného zlatého retrívra Baileyho. Byl to takový jeho moulínek.“ Jakmile jsem zaslechl jméno Bailey a moulínek, zamrskal jsem ocasem. Kdykoli mi Ethan řekl moulínku, srdce mu překypovalo láskou. Obvykle mě pak hned objal a já mu olízal obličej. V tu chvíli se mi po něm stýskalo víc než kdy jindy a bylo mi jasné, že Hannah na tom není o nic líp. Olízl jsem jí ruku, kterou mě hladila, a Hannah se na mě podívala a usmála se. „Ty jsi taky hodný pejsek, Buddy,“ ujistila mě a já začal mávat ocasem ještě víc. Pokud jsem hodný pes, bylo víc než pravděpodobné, že až tenhle rozhovor skončí, dostanu přece jen svoje koláčky. „A tak jsme se rozešli. Časem jsem potkala Matthewa, vzali jsme se a já měla Rachel, Cindy a samozřejmě Henryho.“ Gloria si odfrkla, ale nepodíval jsem se na ni. Hannah mě pořád hladila po hlavě a já nechtěl, aby přestala. 13
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 13
15.8.2013 12:09:11
W. B R U C E C A M E R O N
„Když Matthew zemřel, stýskalo se mi po dětech, a tak jsem se vrátila do města. Jednoho dne, to mohl být Buddymu asi tak rok, se objevil v psím parku a šel s Rachel domů. Na obojku měl štítek se jménem, a když jsem si přečetla, že patří Ethanovi, byla jsem hodně překvapená. Ovšem ne tak moc jako Ethan, když jsem mu zavolala. Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že se mu ozvu, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. Nerozešli jsme se právě v dobrém, a přestože uběhlo už spoustu let… Možná jsem se styděla…“ „Tak o mizerných rozchodech mi nemusíš nic vyprávět. Znám je na vlastní kůži,“ naježila se Gloria. „Jistě,“ pokývala hlavou Hannah, sklonila oči a usmála se na mě. „Když jsem po všech těch letech znovu spatřila Ethana, měla jsem pocit, jako bychom se nikdy nerozešli. Patřili jsme k sobě. Svým dětem to samozřejmě nemůžu vykládat, ale Ethan byl moje skutečná, jediná láska. A kdyby nebylo Buddyho, nikdy bychom se znovu neshledali.“ Moc se mi líbilo, jak vyslovovala moje a Ethanovo jméno, a cítil jsem z ní velkou lásku a smutek. „Páni, to je ale hodin!“ vyhrkla Hannah, vstala a podala Clarity Glorii. Holčička se protáhla, zamávala pěstičkou a zazívala. Hannah otevřela horkou troubu, plech zadrnčel a koláčky byly na světě. Kuchyň byla hned plná omamné vůně, ale já nic nedostal! Čím jsem si to zasloužil, že mě tak mučí? Taková nespravedlnost! „Vrátím se tak za hodinu a půl,“ řekla Hannah Glorii. Sáhla do míst, kde měla hračky, kterým říkala klíče, a já zaslechl kovový cinkot, který jsem měl spojený s jízdou autem. Zpozorněl jsem. Co teď? Mám jet s ní, nebo radši hlídat koláče? „Ty zůstaneš tady, Buddy,“ vyřešila moje dilema Hannah. „A… Glorie, nenechávej dveře do sklepa otevře14
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 14
15.8.2013 12:09:11
P S Í C E S TA
né. Clarity moc ráda leze ze schodů, tak ať nespadne. Kromě toho jsem tam dolů nastražila jed na krysy.“ „Na krysy?“ vyjekla Gloria. „Vy tady máte krysy?“ Probuzená holčička se snažila vymanit z matčiny náruče. „Ano. Tohle je farma. Občas tu máme krysy. To je normální, uklidni se. Jen zavírej ty dveře.“ Postřehl jsem, že je panička podrážděná, a tak jsem zpozorněl. Jenže lidé jsou tak komplikovaní, že některým emocím, byť silným, psi prostě nerozumějí. Když se vydala do garáže, utíkal jsem za ní. „Ne, ty zůstaneš tady, Buddy,“ zavrtěla hlavou. Pochopil jsem, že mě s sebou nevezme. Vlezla do auta, zabouchla za sebou dveře a nastartovala. Mával jsem ocasem, abych ji obměkčil, ale jakmile se vůz rozjel k bráně, došlo mi, že pro dnešek mám smůlu. Do domu jsem se vrátil psími dvířky. Clarity seděla na dětské židličce a Gloria se k ní nakláněla s plnou lžící jídla. Holčička sice poslušně otevřela pusu, ale vzápětí všechno vyprskla. Když jsem ochutnal zbytky na podlaze, bylo mi jasné proč. Clarity sice většinou uměla jíst sama, ale byly chvíle, kdy ji Gloria a Hannah krmily lžící. „Bubby!“ zažvatlala dívenka a radostně zatleskala. Polévka vystříkla Glorii do obličeje a ta se dopáleně napřímila. Utřela se ručníkem a rozzlobeně se na mě zadívala. Sklopil jsem oči. „Nechápu, jak tě může nechat, aby ses tu jen tak potuloval,“ zamumlala. Nevěřil jsem, že by mi právě Gloria dala koláček. „Teď tu ale šéfuju já,“ dodala a chvíli mě tiše sledovala. „Tak jo. Pojď!“ nařídila mi. Poslušně jsem šel za ní ke dveřím do sklepa, které otevřela. „Mazej dovnitř!“ Pochopil jsem, oč jí jde, a tak jsem jí vyhověl. Nahoře byl malý prostor s kobercem a já se na něm otočil, abych se na ni podíval. 15
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 15
15.8.2013 12:09:11
W. B R U C E C A M E R O N
„Zůstaň,“ řekla mi a zabouchla dveře. Najednou se setmělo. Schody, po kterých jsem zamířil dolů, byly dřevěné a vrzaly při každém kroku. Chodíval jsem do sklepa jen výjimečně, a tak mi všechno vonělo novotou. Rozhodl jsem se, že se porozhlédnu, jestli tu není něco dobrého na zub.
16
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 16
15.8.2013 12:09:11
W. Bruce Cameron PSÍ CESTA Z anglického originálu A Dog’s Journey, vydaného nakladatelstvím A Forge Book v New Yorku v roce 2012, přeložila Renáta Tetřevová Obálku navrhla Jana Šťastná Redigovala Petra Diestlerová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 32, 150 00 Praha 5, v roce 2013 jako svou 6966. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 32, 150 00 Praha 5, Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz.
Psi_cesta_07_(imprimatur).indd 320
15.8.2013 12:09:27