Issuu

001-003 Jak odolat markyzovi_Sestava 1 11/8/17 11:51 AM Strรกnka 3

SALLY MACKENZIE

Jak si ochocit markyze.indd 4

07/11/17 16:40

Erikovi, Sonje aÂ Kevinovi

Jak si ochocit markyze.indd 5

07/11/17 16:40

Prolog v Zámek Haywood, 1797

esetiletý Nate položil ruku na kliku knihovny a zarazil se. „Právě jsem dostal zprávu od Wilkinsona,“ zaslechl přes dveře svého otce, markýze z Haywoodu. „Žena z domu pro neprovdané dámy zemřela.“ Ozvala se tlumená rána. Že by kniha? „Krucinál! A teď musí chudáček Marcus vybrat novou. Jak já tu Isabelu Dorringovou nenávidím. Doufám, že se smaží v pekle!“ Nate překvapeně zalapal po dechu. Matka přece takhle nikdy nemluvila. Rodiče ho zjevně zaslechli, protože otec rozrazil dveře. „Synu, co tady pohledáváš?“ zeptal se. „Já… nechal jsem si tu knížku,“ hlesl chlapec. Věděl, že bratranec Marcus žije s nimi, protože jeho otce zabila kletba Isabely Dorringové. „Je Marcus v pořádku?“ Markýz se usmál a objal hocha kolem ramen. „Samozřejmě. Jen musí jet do Loves Bridge vybrat novou obyvatelku domu pro staré panny, nic víc.“

Jak si ochocit markyze.indd 7

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

To se ale Natovi vůbec nelíbilo. Matka mu nesčetněkrát vyprávěla, jak její otec a po něm i ten Marcusův zemřeli ještě před narozením prvorozených synů. Za vším stála Isabela Dorringová, která proklela celý jejich rod a teď dozajista strašila v domě pro neprovdané dámy – o tom byl přesvědčen. „Mohl bych jet také?“ Byl přece o celé dva týdny starší než bratranec. Měl by na něj dávat pozor. Otec se usmál. „To je výborný nápad, Nate. Jsem si jistý, že Marcus bude rád.“ Pohlédl na choť a s předstíraným nadšením prohlásil: „Uděláme si báječný výlet.“ Markýza se však zamračila a zavrtěla hlavou. „Ne, já nikam nepojedu. Nesnáším to místo. Musíte sami.“ Přistoupila k synovi a objala ho. „Dávej na Marcuse pozor, ano, Natánku?“ Tohle maminka říkávala pořád a on jako pokaždé kývl: „Samozřejmě, mami.“ Zámek Haywood o jedenáct let později, 1808 Nate seděl sklíčeně u matčina lože. Otec zemřel před měsícem a on se bál, že nyní odchází i matka. Poté co ji opustil milovaný Filip, ztratila veškerou vůli k životu. Doslova se ztrácela před očima. Ještě včera večer byla o tolik lepší, ale ráno… Byla bledá jako stěna a velmi křehká. Od chvíle, kdy ho před hodinou její komorná zavolala do ložnice, střídavě nabývala a ztrácela vědomí. Zamračil se. Věděl, že by tu Marcus chtěl být. Poslal mu zprávu do Londýna, ale nevěřil, že dorazí včas. Maminka bojovala o každý nádech. Náhle otevřela oči. „Geralde?“ hlesla, protože si ho spletla se svým dávno zesnulým bratrem. „To jsem já, Nate, máti.“ Naklonil se blíž, aby mu lépe viděla do obličeje. „Nechcete se napít?“

Jak si ochocit markyze.indd 8

07/11/17 16:40

J a k o d o l at m a r k ý z o v i

„Nate!“ Stiskla mu ruku, jako by jeho otázku neslyšela. „Nate!“ Polkla. „Dávej na Marcuse pozor.“ Pohladil ji po prstech a potlačil podráždění, že její poslední myšlenky patří bratranci a ne jemu. „Ovšem, nemusíte mít strach.“ Namáhavě se nadechla. „Já… jsem Geralda… neochránila.“ Byla rozčilená. Musí ji uklidnit. Jenže jak? Taková bezmoc! „Všechno je v pořádku, maminko.“ Markýza se však chovala, jako by ho nevnímala. „Kdybych nebyla tak sobecká… kdybych si nevzala Filipa…“ „Vy jste otce milovala.“ O tom nikdy nepochyboval. Ve srovnání s rodiči přátel, kteří standardně udržovali mimomanželské styky, neznal oddanější pár. Rozrušeně zavrtěla hlavou. „Ano, ale Filip se mohl oženit s kteroukoliv jinou. Gerald měl jen mě.“ Zesílila stisk a zaťala mu nehty do kůže. „Chraň Marcuse, slib mi to.“ „Spolehněte se,“ odpověděl bez zaváhání dávno nacvičenou frází. „Ta kletba… zesílí. Jakmile bude Marcusovi třicet. Musíš ho bedlivě střežit.“ Chtěla si sednout. Jemně ji zatlačil zpátky do polštářů. „Možná se Marcus zamiluje a kletba bude zrušena,“ konejšil ji. Ačkoliv byla na prahu smrti, stisk měla stále silný. „Ne, nezamiluje.“ „Třeba ano, maminko.“ Sňatky z lásky nebývaly v jejich společenských kruzích běžné, ale občas k nim přece jen docházelo. „Je mu teprve jednadvacet. Má spoustu času. Až si najde dívku, kterou si zamiluje, kletba jednou provždy skončí.“ „Ne!“ Zoufale se na něj zadívala. „Cožpak to nechápeš? Ta kletba se zrušit nedá!“ „Kdyby se vévoda z Hartu oženil z lásky…“ Zamračila se. „To je lež! Můj otec matku miloval. Vím to. A přesto zemřel.“

Jak si ochocit markyze.indd 9

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

Tohle nikdy předtím neslyšel. Zřejmě začínala blouznit. Není divu. Věřte si v posmrtný život, jak chcete, ale tváří v tvář smrti stejně dostanete strach. Pokud ale má pravdu a s kletbou se nedá nic dělat, Marcuse čeká dlouhý osamělý život. Možná ani ne tak dlouhý. Nate začal matku konejšit. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. „Slib mi…“ zašeptala a zápasila o každý nádech. „Slib mi, že dáš na Marcuse pozor,“ polkla. „Udělej vše, co bude v tvých silách, i kdyby ses kvůli tomu neoženil. Nic není důležitější než Marcusův život.“ Chudinka. Slíbil by cokoliv, jen aby jí usnadnil odchod. Ze všech sil se přinutil ke klidu. „Ano, maminko, nebojte se. Přísahám, že na Marcuse dohlédnu.“ Konečně se uvolnila. Pustila ho a sladce se na něj usmála. „Ty jsi tak hodný chlapec, Natánku. Vím, že slovo dodržíš.“ A pak si spokojeně lehla a zavřela oči. Než zesinala, na tváři se jí rozhostil mír. Matka byla mrtvá.

Jak si ochocit markyze.indd 10

07/11/17 16:40

1. kapitola v Loves Bridge, květen 1817

athaniel, markýz z Haywoodu, rázně přešel ulici od hostince U Kupida a sám sebe peskoval. Zpomal. Nechceš přece upoutat pozornost. Nemůžeš vtrhnout na faru jako velká voda. Marcus by se rozzuřil. Zatraceně. Zastavil se a zhluboka se nadechl. Tohle bylo Loves Bridge a ne Londýn a slečna Huttingová byla dcera vikáře, ne intrikánská dcerka nějakého lorda. Kromě toho mu Marcus přece říkal, že se chce stát příští obyvatelkou domu pro neprovdané dámy, nikoliv příští vévodkyní z Hartu. Jenže strávila s Marcusem několik hodin o samotě a ještě předtím spolu byli v domě pro staré panny. Bůhví, co se tam stalo! Nate zaťal zuby a vykročil. Měl být obezřetnější, když Marcus přijal pozvání na večeři. Příčetný muž by dobrovolně nevečeřel s vikářem, jeho ženou a kupou dětí. Chvíli nedával pozor a takhle to dopadlo. Loves Bridge je kolébkou kletby. Jeden by si myslel, že venkované pochopí,

Jak si ochocit markyze.indd 11

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

proč se vévoda z Hartu musí vyvarovat manželství za každou cenu. Jakmile řekne před oltářem své „ano“, hned po svatební noci se začnou odpočítávat poslední měsíce jeho života. Po dvě století ještě žádný Hart nespatřil prvorozeného syna. Marcusovi se nesmí nic stát. To nedovolím. Musím na něj dávat pozor. Zvlášť teď, co završil třicátý rok. Před nedávnem stačil okamžik nepozornosti a Marcus skončil v houští s tou Rathboneovou poběhlicí. Měla vykasané sukně a povolený živůtek. Skandál! A ještě je u toho přistihla největší londýnská klepna lady Dunleeová. Tady snad Marcus v křoví neskončí, ale jeden nikdy neví. „Dobrý večer, lorde Haywoode.“ Nate sebou trhnul. Zase nevnímal, co se kolem děje! Před ním stály dvě šedovlasé dámy s pronikavýma očima. Usoudil, že narazil na sestry Boltwoodovy, největší drbny této vísky. Tomu se říká smůla! Přinutil se k úsměvu a mírně se uklonil. „Dobrý večer, dámy.“ „Nehledáte společnost, Vaše lordstvo?“ Ta menší na něj významně zamrkala. Nate by se nejraději otřásl, ale včas se vzpamatoval. „Ne, madam. Dnes mi dělají společnost jen mé myšlenky.“ Druhá dáma nesouhlasně mlaskla. „Hezký mladý lord dává přednost rozjímání? Tomu nevěřím.“ Její sestra kývla a povytáhla úzké bílé obočí. „Představte si, že jsme narazily na slečnu Davenportovou. Potulovala se kolem domu pro staré panny.“ „Zdála se nám velmi osamělá.“ Slečna Davenportová. Zúžil se mu dech. Slečna Davenportová byla tehdy v hostinci, když se spolu s přítelem Alexem, hrabětem z Evansu, stavili na džbánek

Jak si ochocit markyze.indd 12

07/11/17 16:40

J a k o d o l at m a r k ý z o v i

piva a čekali, než Marcus – spolu se slečnou Huttingovou – rozvěsí po vsi oznámení. Později Marcus říkal, že slečna Davenportová také doufá, že by mohla žít v domě pro neprovdané dámy. Neuvěřitelné! Takovou dívku by měl pronásledovat houf nápadníků. Vzpomínal, jak otevřela dveře a slunce za ní jí ozářilo medové vlasy. Zadíval se do jejích modrých očí a zdálo se mu… Zamračil se. Tvářila se utrápeně a on měl sto chutí se jí zeptat, co se jí přihodilo. Díkybohu, že na něj ve stejnou chvíli promluvil Alex. Slečna Davenportová se odvrátila a kouzlo pominulo. A tak to musí zůstat. Nehledá ženu. Jednak musí hlídat Marcuse, jednak mu je pouhých třicet. Na ženitbu má času dost. Sestry Boltwoodovy se však ušklíbly a navzájem do sebe rýply. Zvedl nos tak nadutě, jak to jen svedl, a chladně podotkl: „Jsem si jistý, že by slečna Davenportová neocenila, kdybych ji rušil, dámy.“ Proč se chce stát starou pannou? Ne, nesmí na ni myslet. Nic mu do jejích plánů není. „Dům pro neprovdané dámy!“ Menší ze slečen Boltwoodových si odfrkla. „Nechápu, co tím Isabela Dorringová sledovala. Staropanenství je nepřirozené.“ Její sestra kývla. „Žena potřebuje muže, aby ji chránil a dal jí děti.“ Druhá klepna souhlasně kývla a znovu na něj zamrkala. „A v noci ji zahříval.“ Jelikož oběma táhlo na sedmdesátku, jejich nadšení pro manželské noční aktivity bylo poněkud alarmující. „Jak jistě víte,“ ozval se Nate, „slečna Dorringová měla dobrý důvod, proč nedůvěřovala mužům. Není divu, že chtěla jiným ženám poskytnout možnost, aby mohly pohodlně žít i bez manželů.“

Jak si ochocit markyze.indd 13

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

Vyšší slečna Boltwoodová pokrčila rameny a málem do něj zapíchla prst. „Hloupost. Isabela věděla, jak to na světě chodí. Bohužel udělala zásadní chybu, když si pustila vévodu do postele dříve, než se s ní oženil.“ „Nicméně musíš připustit, Gertrudo, že pokud bývalý vévoda vypadal jako ten stávající, chudinka Isabela se musela ocitnout ve velkém pokušení.“ Menší sestra našpulila rty. „Všimla sis, jaká má lýtka a ramena?“ Jim se líbí Marcus? To snad není možné! Při té představě se otřásl. „Nejsem slepá, Cordelie. A což teprve jeho…“ „Obávám se, že musím jít, dámy.“ Nechtěl být neurvalý, ale tento rozhovor se neubíral nejlepším směrem. Někdy je lepší něco nevědět. „Ach, ano, samozřejmě.“ Slečna Gertruda mrkla. „Nemůžete se dočkat, až pozdravíte slečnu Davenportovou, a my vás zdržujeme.“ „Já ale za slečnou Davenportovou nejdu.“ Bohužel. Kde na tenhle povzdech přišel? Žádné bohužel! Na vztahy nemá čas. „Vy ale nejste vévoda,“ namítla Cordelie. „Vy se té pošetilé kletby bát nemusíte.“ Její sestra kývla. „A slečna Davenportová manžela náramně potřebuje.“ Náramně. Takhle to nejde! Musí mít myšlenky pod kontrolou. Slečna Davenportová je možná nejkrásnější žena na světě, ale ne pro něj. „Pochybuji, že by s vámi slečna Davenportová souhlasila.“ Znovu se uklonil. „A teď, pokud mne omluvíte?“ Nečekal na jejich svolení. Chtěl se jich okamžitě zbavit. Jenže nebyl dost rychlý. „Markýz má také impozantní ramena, že, Gertrudo?“ „To tedy má. Slečna Davenportová je velmi šťastná žena.“

Jak si ochocit markyze.indd 14

07/11/17 16:40

J a k o d o l at m a r k ý z o v i

Nejraději by se otočil a zařval na ně, že ho nějaká slečna Davenportová vůbec nezajímá, ale to by lhal. Žádná žena ho nesmí odvádět od jeho povinností. Nejdůležitější je Marcus a jeho bezpečí. Rázně vykročil. Ne! Musím zpomalit. Marcus si nesmí všimnout, že jsem rozčilený. Nesnáší, když ho špehuju. Ale on ho nešpehoval. Jen na něj dával pozor. Ležérně zamířil k faře, která stála přímo naproti domu pro neprovdané dámy. Jestlipak je slečna Davenportová stále někde poblíž? Nechtěl vyvolávat klepy, ale kdyby ji potkal, moc rád by si s ní popovídal. Vlastně je to skvělý nápad! Takhle bude moct pozorovat Marcuse, aniž vzbudí podezření. Výborně. Slečna Davenportová stála nedaleko. Měla na sobě modré šaty, které se jí dozajista hodily k očím. Na to by si klidně vsadil. Na krásných světlých vlasech jí seděl klobouček stejné barvy. Byla štíhlá, ale ne hubená, vysoká právě tak akorát. Kdyby ji objal, hlavu by měla… Zatraceně! Já ji objímat přece nehodlám. Odtrhnout od ní oči ale bylo obtížnější, než čekal. Raději se otočil k faře. A měl štěstí! Marcus právě odcházel a vedle něj šla slečna Huttingová. Jenže vzápětí… Panebože! Zastavil se a zamrkal, jestli ho nešálí zrak. Ne, byla to pravda. Slečna Huttingová právě odtáhla Marcuse do křoví! To se ten chlap vůbec nepoučil? Lekce se slečnou Rathboneovou mu nestačila? Za to může ta kletba. Kdyby jí nebylo, Marcus by se nechoval jako šílenec. Ale co mám teď dělat? Nemohu přece „úplně náhodou“ vtrhnout do křoví! Ohlédl se na slečnu Davenportovou. Zatraceně, ona to zahlédla také! Jestli to někomu poví…

Jak si ochocit markyze.indd 15

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

To by byla voda na mlýn slečen Boltwoodových. Z téhle pasti by se Marcus stěží dostal, zvlášť když se zapletl s dcerou místního pastora. Něco málo však udělat mohl – promluvit si se slečnou Davenportovou a přesvědčit ji, aby mlčela.

Dcera barona Davenporta Anne se dívala na dům pro neprovdané dámy. Nebyla to žádná pozoruhodná budova – patrová, průměrně velká, s doškovou střechou, o tolik menší než Davenport Hall, její pohodlný domov, který sdílela s otcem. A zřejmě velmi brzy i s macechou a nevlastními bratry. Krucinál! Zaťala pěsti. Jak si může otec vzít ženu, která je o rok mladší než já? Přinutila se rozevřít prsty. Na tom přece nebylo nic záhadného. Paní Eatonová byla vdova s malými syny. Rozehrála svůj šarm a ulovila otce, který potřebuje dědice. K čertu s tím! A jestli – až – si papá vezme paní Eatonovou, Anne jí bude muset předat veškeré pravomoci paní domu. Posledních deset let rozhodovala a řídila celou domácnost. Teď bude se vším konec. Stačilo, když o tom přemýšlela, a hned měla sto chutí vzít si prvního muže, na kterého narazí, a zařídit si vlastní dům. Avšak manželství neznamenalo jen osvobození od macechy. Přinášelo i jisté – a velmi konkrétní – povinnosti. Zachvěla se, nikoliv očekáváním. Netušila přesně, co ony manželské povinnosti obnáší, ale jistou představu měla, a to jí bohatě stačilo. Přesto si musí najít manžela, s nímž stráví zbytek života. Znovu se zadívala na dům pro neprovdané dámy. Pro jednu ženu v něm bylo místa habaděj. Nikdy předtím tomuto domu nevěnovala příliš pozornosti. Když se současná – vlastně ne, bývalá stará panna slečna Franklinová přistěhovala, bylo jí teprve šest let. Všichni

Jak si ochocit markyze.indd 16

07/11/17 16:40

J a k o d o l at m a r k ý z o v i

čekali, že potrvá nejméně padesát nebo možná i šedesát let, než se dům znovu uprázdní. Proto Anne nikdy nenapadlo, že by odkaz Isabely Dorringové mohl být řešením pro její prekérní situaci. Ovšem nedávno celou vesnici šokovala zpráva, že slečna Franklinová utekla s učitelem hudby panem Wattlesem, z něhož se nakonec vyklubal syn vévody z Bentonu, který po otcově smrti zdědil i vévodský titul. Jeho pravou identitu nevyčenichaly ani sestry Boltwoodovy, místní specialistky na klepy, které byly stejně výkonné jako vyhlášená londýnská drbna lady Dunleeová. Dům pro neprovdané dámy byl tudíž volný. Všemohoucí – nebo spíš Isabela Dorringová vyslyšela její prosby. Jenže o dům stojí i Jane a Cat. Jane Wilkinsonová a Catherine Huttingová byly její nejbližší přítelkyně. Jane byla o trochu starší než Anne, Cat naopak o něco mladší. Vyrůstaly společně, smály se, svěřovaly se navzájem, plakaly si na rameni. Když jim vyprávěla, že si otec chce vzít paní Eatonovou, konejšily ji. Udělala by pro ně cokoliv. Ale o dům pro staré panny bude bojovat. Náhle měla pocit, že slyší Catin hlas. Zvedla oči, zadívala se k faře a… Panebože! Otevřela ústa a nevěřícně zamrkala. Ne, nezdálo se jí to. Cat právě zmizela v křoví – a vévoda z Hartu za ní! Začala kvapně přemýšlet, co dělat. Utíkat za farářem? Ne! Než by ho přivedla, Cat by byla znásilněna. A což takhle volat o pomoc? Musím Cat zachránit sama. Vyrazila k faře – a zarazila se. Minutku. To Cat vedla vévodu do křoví, ne naopak. Popravdě vévoda na okamžik zaváhal, jako by si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. Možná by potřeboval zachránit on.

Jak si ochocit markyze.indd 17

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

Anne zamířila ke křoví. Uplynulo několik minut a po Cat a vévodovi ani vidu. Nikdo nekřičel, nikdo nikam neutíkal. Zjevně k žádnému zápasu nedošlo. To ovšem znamenalo, že dělali něco úplně jiného. Nebesa! Napadlo ji jen jedno jediné a konverzace o počasí to nebyla. Najednou se nadchla. Jestli si Cat vezme vévodu, o dům pro neprovdané dámy bude usilovat jen ona a Jane. Ovšem Cat se přece vdávat nechtěla. Toužila žít sama a psát romány. Nebo si možná jen nechtěla vzít pana Barkera, nudného farmáře, kterého jí posledních několik let dohazovala její matka. Vévoda byl úplně jiný, hezký a bohatý – a hlavně neměl protivnou matku jako pan Barker. Jestli si ho Cat vezme, může psát do aleluja. Mohla by… „Slečno Davenportová.“ „Jé!“ Lekla se, až málem povyskočila. Panebože, markýz z Haywoodu! Podivně se jí rozbušilo srdce. Ale koneckonců proč by ne? Na markýze byl velmi pěkný pohled. S výraznými rysy, rovným nosem a vykrojenými rty připomínal oživlou řeckou sochu. Líbil by se každé. A to už vůbec nepřemýšlela o hnědých očích, které jí pronikaly hluboko do duše. Když jí v hostinci otevřel dveře, musela zatnout ruku v pěst, aby mu neodhrnula pramen vlasů, jenž mu spadl do čela. Na rozdíl od svého přítele hraběte Evanse byl neskutečně vážný. Lord Evans s ní žertoval, dokonce flirtoval, ale sotva na ni promluvil lord Haywood – jen pár zdvořilých slov –, polilo ji horko. Dokonce i teď, když si na jeho melodický hlas vzpomněla, celá se rozechvěla. „Neviděla jsem vás,“ zajíkla se a v duchu se peskovala, že nedokáže zachovat klid. Ještěže si toho nevšiml – nebo možná ano a její rozpaky ho podráždily, soudě podle mrzutého výrazu.

Jak si ochocit markyze.indd 18

07/11/17 16:40

J a k o d o l at m a r k ý z o v i

„Nejspíš jste věnovala pozornost něčemu jinému.“ Snad mu to nevadí? Inu, to má smůlu, protože ona se na rozdíl od někoho jiného chová slušně. „To máte pravdu. Překvapilo mě, vlastně spíš ohromilo, že Jeho Milost zkouší v Loves Bridge londýnské triky a prozkoumává zahrady s mladou svobodnou dámou.“ Lord Haywood stiskl rty a nasupil se. „Slečno Davenportová…“ „Mňau.“ Sklopil zamračené oči k zemi a zadíval se na velkou tříbarevnou kočku, která se u nich zničehonic objevila. „Co je?“ Znovu sevřel rty, patrně aby polkl nadávku. „Jdi pryč, míco.“ Kočka si však sedla a opětovala jeho pohled. „To je Poppy,“ prohlásila Anne, aby protrhla nepříjemné ticho. „Žije v domě pro neprovdané dámy.“ Markýz na ni mrkl, ale pak se znovu otočil ke kočce. „Co to s ní je?“ „Co by?“ Poppy se opravdu začala chovat velmi zvláštně. Prohnula se ve hřbetě, naježila srst a zasyčela. Nerozrušilo ji však dění ve farské zahradě. Někdo se k nim blížil. „Myslím, že k nám míří slečny Boltwoodovy,“ usoudila Anne. A Poppy s ní očividně souhlasila. Zamňoukala a odběhla k domu pro staré panny. „Kruci…“ Lord Haywood se včas ovládl. „Vždyť jsem je před chvílí potkal a šly opačným směrem.“ „Třeba je to někdo jiný. Jsou příliš daleko, abych jim viděla do tváře. Za chvíli… Co to děláte?“ Markýz ji popadl za ruku a táhl stejným směrem, jakým před chvílí utekla Poppy. Vzepřela se a chtěla se mu vytrhnout. „Ale no tak!“ Markýz obrátil oči v sloup. „Jen se vás snažím dostat z dohledu. Možná si nás zatím nevšimly.“ Jak ráda by s ním zůstala, ale rozum byl silnější. Dostaveníčko v křoví zavánělo průšvihem, ale jít sama s mužem

Jak si ochocit markyze.indd 19

07/11/17 16:40

S a l ly M a c K e n z i e

do prázdného domu s ložnicemi a postelemi, to bylo ještě mnohem horší. „Lorde Haywoode, bude zamčeno.“ „To vím. Jdeme za kočkou do zahrady.“ Právě se odtud vrátila, a tak věděla, že zahrada domu pro neprovdané dámy je ve srovnání s tou farskou učiněná džungle. „Je to tam naprosto zpustlé.“ „Přesně tak. Alespoň se budeme mít kam schovat.“ Znovu ji popadl za ruku. „Honem, pospěšte si. Nebo snad chcete, aby nás ty dvě drbny viděly spolu?“ Kdyby šlo o někoho jiného, klidně by si s ním povídala před všemi na návsi, ale lord Haywood byl výjimka. Kromě toho měl pravdu. Sestry Boltwoodovy by z nevinného setkání okamžitě udělaly pikantní skandál. Tak dobrá. Kdyby k sobě byla upřímná, musela by si přiznat, že ji procházka přerostlou zahradou s lordem Haywoodem láká. Taková pošetilost! Podle jeho výrazu by se vsadila, že ji chce spíš uškrtit než políbit. Přestala se vzpírat a nechala se odvést. Kdyby byl markýz nebezpečný, dávno by to věděla. Všichni o něm ale povídali jen jediné – prý zasvětil celý svůj život ochraně bratrance, aby zabránil naplnění kletby Isabely Dorringové. Asi by mu tedy neměla říkat, že doufá v Catin sňatek s vévodou.

Jak si ochocit markyze.indd 20

07/11/17 16:40

Sally MacKenzie JAK ODOLAT MARKÝZOVI Z anglického originálu How to Manage a Marquess, vydaného nakladatelstvím Zebra, an imprint of Kensington Publishing Corp. v New Yorku v roce 2016, přeložila Renáta Tetřevová Obálku zhotovila Jana Šťastná Redigovala Otilie Grezlová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 272 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9477. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Jak si ochocit markyze.indd 272

07/11/17 16:41