Gertrude Steinová Svět je kulatý
blok_200x200-Ger20.indd 3
15.01.20 16:26
4
blok_200x200-Ger20.indd 4
15.01.20 16:26
Rose
Rose
1
je Pradávno dávno svět byl kruh a dalo se v něm na zdařbůh dokola chodit tam a zpět, pradávno dávno kruh byl svět. A všude bylo někde a všude někdo byl, muži a ženy a děti a psi a krávy a divoká prasata, králíčci, kočky, ještěrky a zvířata. Takhle to všechno bylo. A každý pes, kočka, ovce, králík a každá ještěrka a všechny děti, všichni o tom všem chtěli každému vyprávět a chtěli každému vyprávět všechno o sobě. A taky byla Rose. Rose bylo její jméno, ale byla by Rose, kdyby její jméno nebylo Rose? Přemýšlela o tom. A potom přemýšlela zas. Byla by Rose, kdyby její jméno nebylo Rose, a byla by Rose, kdyby byla dvojče? Rose měla jméno, které jí bylo přiděleno, a její táta byl Bob a její máma byla Kate a strýček byl William a její teta Glorie a babička Lucy. Všichni měli jména a její jméno bylo Rose, byla by ale u všech všudy Rose, kdyby její jméno nebylo bývalo bylo Rose? Řeknu vám, tenkrát celý svět byl kruh a dalo se v něm tam a zpátky chodit nazdařbůh. Rose měla dva psy, velkého bílého, to byl Láska, a malého černého a to byl Pepé. Ten malý černý nebyl její, ale ona říkala, že je. Patřil sousedovi a Rose neměl nikdy rád a měl k tomu dobrý důvod. Když byla Rose malá, teď jí 5
blok_200x200-Ger20.indd 5
15.01.20 16:26
bylo devět a devět už není malá, ne, Rose teď nebyla malá, když ale tenkrát byla malá, měla jednou malinkého Pepého u sebe a řekla mu, aby udělal to a to. Rose ráda všem říkala, co mají dělat, aspoň když byla malá, teď už jí bylo skoro deset, teď už každému neříkala, co má dělat, ale tenkrát ano a řekla to Pepému a Pepé nechtěl. Nevěděl, co chtěla, aby udělal, ale i kdyby to byl věděl, tak by to byl nechtěl udělat, nikdo nechce dělat to, co mu někdo řekne, aby udělal, tak to Pepé neudělal a Rose ho zavřela v pokoji. Chudáček Pepé věděl, že se v pokoji nikdy nesmí dělat to, co se má dělat venku, jenže byl tak nervózní, že ho tam nechali samotného, že to udělal, chudáček Pepé. Potom ho pustili ven a venku byla spousta lidí, ale Pepé se nespletl a šel přímo podél všech těch nohou, až našel Rose, a přišel úplně k ní a kousnul ji do nohy a potom utekl a nikdo mu to nemohl vyčítat, nebo snad mohl? To bylo jedinkrát, co Pepé někoho kousnul. A potom už Rose nikdy neřekl ahoj a Rose říkala, že Pepé je její pes, i když nebyl, aby nemusela myslet na to, že jí nikdy nechce říct ahoj. Kdyby byl opravdu její, tak by to bylo samo sebou, že jí neříká ahoj, jenže Rose věděla a Pepé věděl, ano ano, oba věděli. Rose a její velký bílý pes Láska byli moc rádi spolu, zpívali spolu písničky. Takovéhle písničky to byly. Láska pil vodu, a jak ji pil, bylo to právě takové, docela takové jako písnička, jako hezká písnička, a když Láska pil, Rose zpívala svou písničku. Tohle byla její písnička. Já jsem malá holka, jmenuju se Rose. Rose je jméno mé. Proč jsem malá holka? 6
blok_200x200-Ger20.indd 6
15.01.20 16:26
A pročpak jsem Rose? Kdy jsem malá holka? A kdypak jsem Rose? Kde jsem malá holka? A kdepak jsem Rose? Která malá holka jsem? Jsem ta, co je Rose. Ale která Rose? A zatímco zpívala tuhle písničku a zpívala ji, zatímco Láska pil... Proč jsem malá holka? Kde jsem malá holka? Kdy jsem malá holka? Která malá holka jsem? …zatímco tedy zpívala tuhle písničku, byla z toho najednou celá smutná, až začala plakat. A když plakala, plakal taky Láska, zvedl hlavu, podíval se do nebe a začal plakat, a tak on a Rose a Rose a on plakali a plakali a plakali, dokud Rose nepřestala a poslední kapičky jí nedopadly na šaty. A svět mezitím vůbec nepřestal být kulatý.
7
blok_200x200-Ger20.indd 7
15.01.20 16:26
Willy
Willy
2
je Rose měla bratrance, který se jmenoval Willy. A Willy se jednou málem utopil. Dvakrát se málem utopil. To bylo strašně vzrušující. Pokaždé to bylo strašně vzrušující. Svět byl kulatý a bylo na něm jezero a to jezero bylo kulaté. Willy šel do jezera plavat, byli tam tři a to všechno byli kluci, kteří šli plavat do jezera, a bylo tam spousta dalších a to byli rybáři. V kulatých jezerech bývají dna a také lekníny, krásné lekníny, bílé lekníny, žluté lekníny a brzy, velice brzy se jeden kluk a potom druhý kluk do těch leknínů zamotali. Lekníny jsou krásné, když se na ně koukáte, ale vůbec nejsou krásné, když se do nich motáte, to tedy vůbec krásné nejsou. Willy byl jedním z těch kluků, co se zamotali, a druhý malý kluk byl druhým z těch kluků, co se zamotali, a třetí kluk byl větší a ten na ně volal, aby plavali k němu, ale Willy a ten druhý kluk nemohli připlavat a leknínům to bylo všechno úplně jedno, prostě ty kluky držely zamotané a nepustily je. Potom ten větší kluk zavolal na rybáře: Pojďte je zachránit, oni nemůžou vyplavat z leknínů a utopí se, pojďte je zachránit! Jenže rybáři zrovna teď dojedli a člověk toho hrozně moc sní, když je na rybách v neděli, a plavat hned po jídle se nemůže, to všechno rybáři věděli. Tak co mohli dělat? 8
blok_200x200-Ger20.indd 8
15.01.20 16:26
blok_200x200-Ger20.indd 9
15.01.20 16:26
No ale ten větší kluk, to byl kluk, co si řekl, že v tom nemůže Willyho a toho druhého kluka jen tak nechat, a tak se vydal do leknínů a nejdřív z nich vytáhl toho malého kluka a potom Willyho a oba je vytáhl až na břeh. A tak byl Willy zase zpět a v jezeře se neutopil, ačkoli bylo kulaté docela stejně jako svět. To bylo jednou, co se Willy neutopil. Podruhé, co se neutopil, to bylo, když byl se svým tatínkem a maminkou a se svou sestřenicí Rose, když byli všichni spolu. Jeli do kopce nahoru, takhle spolu a viděli déšť, jak padá dolů, takový déšť, co si přijde, kdy se mu zachce, a pak je hustý jako zeď a padá strašně rychle, hned teď. Takže jeli tím autem nahoru, kam měli namířeno, a déšť padal dolů, kam měl namířeno, a bylo tam seno, víte, co je seno, seno je tráva, co se poseče a je z ní seno, stručně řečeno. To seno mělo zůstat, kde bylo sečeno, jenomže pa dalo s tou vodní stěnou, až udělalo dole hráz, a voda neodtekla včas a auto se začalo houpat a někdo otevřel dveře a voda jimi natekla dovnitř a chtěla pořád stoupat a v autě byli Rose a Willy a už tam bylo tolik vody, že by se byli utopili. Pak se to seno uvolnilo, akorát na poslední chvíli, a uplavalo a voda uplavala a auto neuplavalo, a tak se Rose a Willy neutopili. Pak o tom mohli vyprávět, ale to hlavní bylo jasné hned, jako že kulatý je svět, tak se tam tehdy Rose a Willy neutopili. No a Willy taky rád zpíval. Rose a Willy byli bratranec a sestřenice, a tak měli to zpívání v rodině. Willy ale neměl psa, co by zpíval s ním, s něčím ale zpívat musel, a tak zpíval se sovami. Zpíval jenom večer, ale když večer zpíval, 10
blok_200x200-Ger20.indd 10
15.01.20 16:26
zpíval se sovami. Sovy byly tři, byla sova Sýc, potom sova Puštíková a potom sova Hú a každý večer Willy zpíval se sovami takovéhle písničky. Jmenuju se Willy, nejsem jako Rose. Já bysem byl Willy, i kdybysem měl vous. I kdybysem měl jméno kupříkladu Jim, stejně bych byl Willy, to já dobře vím. Potom přestal a čekal, až spustí sovy. A sova Sýc houkala na měsíc a na lesy. Kdoopaak jsii? Kdoopaak jsii? Willy nebyl jako jeho sestřenice, ze zpívání se mu vůbec nechtělo plakat, spíš se mu chtělo skákat. Byl tam tedy měsíc a měsíc, to byl kruh. A pod ním bylo ticho, až utichl i vzduch. A potom Willy začal zpívat. Utopení. To nic není. Vzpomínání. Zapomnění.
11
blok_200x200-Ger20.indd 11
15.01.20 16:26
A sova Puštíková mu do toho skočila. Buch buch. Ví bůh. Oči sov jsou samý kruh! A Willymu se chtělo skákat ještě víc a víc a zpíval. Kdysi dávno svět kruh byl, svět kruh byl. I jezero v něm bylo kruh. A já se málem utopil. A sova Hú houkala. Hú hú! Ty jsi, kluku Willy, jsi kluk jako buk. Jmenuješ se Willy a Willy, ty jsi kluk. Hú hú. TICHO A v tu chvíli usnul Willy. A všichni kolem se jen plížili a Willy se ve spánku otočil a zamumlal. Kruh to byl. Utopil.
12
blok_200x200-Ger20.indd 12
15.01.20 16:26
blok_200x200-Ger20.indd 13
15.01.20 16:26
Překvapené
3 oči
Rose nebyla na měsíc, Rose byla na hvězdičky. Jednou jí řekli, že hvězdy vlastně nejsou hvězdičky, ale že jsou kulaté, a ona si přála, aby jí to byli neřekli. Její pes Láska taky nebyl na měsíc, ani o hvězdy se nezajímal. Nevšímal si měsíce, ani když byl celý kulatý, bavila ho světla aut, která se blížila a vzdalovala. To ho vzrušovalo, dokonce přitom štěkal, a Láska nebyl štěkavý, to malý Pepé, ten byl. Pepé štěkal pořád, on úplně říkal haf baf, vážně, když jste pořádně poslouchali, říkal. No a jednou takhle byli někde autem, Pepé ne, Pepé nepatřil Rose, vždyť víte, ale Rose a Láska, a auto mělo rozsvícená světla, takže nikdo nezaslechl jasný svit měsíce, nezaslechla ho Rose, nezaslechl ho Láska, ani králíček ho nezaslechl, nikdo z nich. Malinký králíček to byl a byl přímo vpředu uprostřed světel, jako naschvál tam stál, ale nebylo to naschvál, nemohl si pomoct, králíček. Bob, tatínek Rose, řídil auto a zastavil, ale to králíčkovi nepomohlo. Všechna ta světla ho spletla, takový nenadálý svit nemůže králíček pochopit. Králíček skákal od světla ke světlu, z jednoho tam a z druhého sem, a byl úplně popleten a tatínek Bob řekl: Pusťte Lásku ven, třeba mu pomůže utéct pryč, a tak pustili z auta bílého psa Lásku a ten uviděl nejdřív světla a potom viděl králíčka a šel mu říct ahoj, takový Láska byl, šel vždycky 14
blok_200x200-Ger20.indd 14
15.01.20 16:26
říct ahoj, každému psu a člověku a dítěti a jehněti a koláči a prostě všemu, a když to řekl králíčkovi, králíček docela zapomněl na světla, co ho tak popletla, nechal je tam stát a Lásku taky a pes Láska byl trochu zklamaný, protože králíček neodpověděl ahoj a běžel pryč a každý králíček běhá rychleji než bílý pes, i když je pes hodný a milý jako Láska, no a tak bylo po všem. Noc byla krásná a Láska se vrátil do auta a tatínek Bob vezl všechny zase domů a v dálce běžel králíček a Rose se dala do zpívání písniček. Hezká světla nebeská a pak i pero ze skla. Rose měla pero ze skla. A kdy? A kdy? Maličké pero ze skla. Řekni mi kdy a jak. A to už tu nebude králíček? A kdy a jak? No přece pak. Ach tak. A Rose se dala do pláče. No vážně, vážně, začla tenkrát plakat. A pak o něco později se rozhodlo, že Rose bude chodit do školy. Chodila do školy k vysokým horám. Byly tak velké, že když kolem nich šla, vlastně je vůbec neviděla, to bylo legrační. Ve škole byly i další dívky a Rose neměla už tolik času na zpívání a pláč. 15
blok_200x200-Ger20.indd 15
15.01.20 16:26
Učitelé ji učili, že svět je kulatý, že slunce je kulaté, že měsíc je kulatý, že hvězdy jsou kulaté a všechno chodí stále v kruhu, že ani nezašeptáte. Už by z toho začla plakat, plakala by kvůli tomu, jenže tomu nevěřila, vždyť tu přece byly hory, velké hory cestou domů. A tak si tiše pomyslela, že stejně radši zpívá. A pak se stalo něco ošklivého, jak už to někdy bývá. Vzpomněla si, jak jednou, když byla malá, jak stála před zrcadlem a jak si zazpívala. A když se takhle díváte, jak před zrcadlem zpíváte, vidíte svoje vlastní rty, a že jsou pořád dokolečka dokola kolem kulaté. Ach jéje, jak se tohle přečká, copak je vážně všechno kolo a jde to pořád dokolečka? Co mohla dělat, než vzpomínat si na hory, ty jsou tak veliké, že by zastavily cokoli. Jenže to nešlo, nešlo si pořád jen vzpomínat a zapomínat, ale šlo si zpívat, no jistě, mohla zpívat a taky mohla plakat. Tak tak.
16
blok_200x200-Ger20.indd 16
15.01.20 16:26
blok_200x200-Ger20.indd 17
15.01.20 16:26
4
a Willy
jeho zpívání
A taky Willy mezitím žil dál. A když chtěl někdy jen tak zpívat, tak si zazpíval. Netrápilo ho mnoho, ze všeho nejvíc trápilo ho, že i když zrovna žádný vítr není, v některých větvičkách je takové to chvění, jako když zrovna vítr je. Věděl, když běžel, a věděl, i když zpíval. No zkrátka věděl každou chvíli… Kdo? Věděl Willy, že je Willy. Willy nechodil pryč, jen aby byl pryč. Willy nikdy nešel pryč, jen aby byl pryč. To by nebyl Willy. Když ale jednou někam šel, tak tam šel a bylo to proto, aby tam byl. On tam totiž něco uviděl. Uviděl to. A to byl malý dům a vedle něj dva stromy. Z jednoho stromu mohou být dva stromy za pár chvil. A Will? Co Will? V tu chvíli viděl Willy, že byly v zimě bouře a hromy a blesky, i když teď bylo hezky. Ach, Willy. Jistěže Willy nikdy nechodil pryč, jen aby byl pryč. 18
blok_200x200-Ger20.indd 18
15.01.20 16:26
A uměl zpívat. A zpíval písničku. Zpíval si svou písničku o domech a o stromech a malém králíčku. A zpíval o ještěrce. Ještěrka lezla po domě z boku a vylezla na střechu a pak ta ještěrka, chudák, z té střechy spadla. Bác, spadla ze střechy. A Willy to viděl. A pomyslel si: Jestli je země kulatá, mohla by ještěrka spadnout. No ano, to by mohla, jestli má země střechu. Ještěrka přišla o ocásek, ale mrtvá nebyla. Willy si sedl a odpočíval. To je zvláštní, řekl si Willy celý zamyšlený, že ještěrka nespadne ze stěny, to je zvláštní, řekl si a znovu si sedl a odpočíval. Jedna z věcí, které Willy dělal, byla, že občas seděl a odpočíval. Měl rád kočky a ještěrky, měl rád žáby a holuby, měl rád máslo a chleba, měl rád květiny a okna. Někdy na něho zavolali, a když zavolali, tak šel a povídal si s nimi. A pak si zazpíval. Zpíval. Přineste mi chleba! Přineste mi máslo! Přineste mi sýr! A přineste mi džem! Přineste mi mléko! Přineste mi kuře! 19
blok_200x200-Ger20.indd 19
15.01.20 16:26
Přineste mi vajíčka! A přineste mi šunku! Tak si Willy zpíval. A náhle se svět točil a točil a slunce se točilo a točilo a měsíc se točil a točil a hvězdy se točily a točily. A Willy by ji býval byl docela klidně utopil, ne Rose, to tedy ne, Rose ne, ale tu smutnou chvíli. A tak si zpíval dál a dál a dál a dál a dál, až se u toho radoval. Tohle si zpíval. Věřte mi, to říkám vám, to, co vím, to vím sám. Je to jasné jak den bílý, když vím, tak vím, že jsem Willy. Takhle je to dáno, ano, ano, ano. A Willy zpíval zase dál. Jednou jsem se potkal a dal jsem se do běhu. Neviděl to nikdo, jak jsem se dal do běhu. Na světě se děje spousta příběhů. Někdy nikdo nevidí a nebude se ptát, ale já si stejně dělám, co mám rád. Běžím světem dokola, to mám totiž rád. Já, Willy. 20
blok_200x200-Ger20.indd 20
15.01.20 16:26
Willy se znovu zastavil a znovu začal zpívat. A zpíval. To byla chvíle, kdy Willy dělal něco, a proč taky ne, když všude kolem bylo plno něčeho. Willy šel dál sám a sám a viděl, kolik různých tady bylo všude tam. Není to legrační, řekl si Willy, že pejsek vidí daleko v dálce pejska, a já, Willy, já vidím malého kluka? Tak tak, řekl pejsek, pejskové jsou zajímaví. Tak tak, řekl Willy, kluci jsou zajímaví. Nebylo pochyb, že Willy má co na práci, a čas, kdy se do toho pustit, byl právě teď.
Willy
lev
5
a jeho Willy měl tatínka a měl taky maminku. Takový byl Willy. A Willy šel s tatínkem na jedno místo, kde se dala koupit divoká zvířata. Jestli je země kulatá, můžou z ní vylézat divoká zvířata? Na tom místě, kam Willyho vzal jeho tatínek, divoká zvířata ze země nevylézala ani je tam pokaždé neprodávali, ale vždycky tam nějaká divoká zvířata byla. Každý je tam měl. Divoká zvířata byla s každým, kdo se plavil na řece ve člunu, s každým, kdo se procházel po zahradě nebo 21
blok_200x200-Ger20.indd 21
15.01.20 16:26