Ladislav Fuks mrtvol
Spalovač
Obálku navrhl Martin Pecina K vydání připravil, doslov a ediční poznámku napsal Miloš Pohorský Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl
Technický redaktor Jiří Staněk Počet
stran 144
Vydala Euromedia Group, a. s. - Odeon, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9192. publikaci, v Odeonu publikace 711. Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání sedmé, v EMG čtvrté
Naše knihy dodává na trh Euromedia- knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 I03 203 Tel.: 296 536 I 11
Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
1
„Něžná," řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na
prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, L.akmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?" A když lakmé kývla, usmál se něžně do hlubin pavilónu a řekl: ,,Ano, před támhletím leopardem. Pojď, půjdem se tam podívat." A když pak překročili práh pavilónu a kráčeli dost těžkým zvířecím dusnem k leopardu, pan Kopfrkingl řekl:
.,Tak se mi zdá, Lakmé, že se tu za změnilo.
těch
sedmnáct let nic ne-
Podívej, i támhleten had v rohu je tu jako tenkrát," ukázal
na hada v rohu, který tam hleděl z větve na mladičkou růžolící dívku v černých šatech před klecí, .,já jsem se tenkrát před těmi sedmnácti léty divil, že dali hada do pavilónu dravců , když je pro hady zvláštní pavilón ... a podívej, i to zábradlí je zde ... " ukázal na zábradlí u leoparda, k
němuž
docházeli, a pak se octli u leoparda a zastavi-
li se . .,Všechno jako tenkrát před sedmnácti léty," řekl pan Kopfrkingl, ,,jen snad až na toho leoparda. Ten tehdejší už asi bude v Pánu. Toho už asi dávno laskavá příroda ze zvířecích okovů vytrhla. No a vidíš, drahá," řekl, pozoruje leoparda, který za mříží mhouřil oči , .,pořád mluvíme o laskavé přírodě, milosrdném osu-
du, dobrotivém bohu .. . vážíme a soudíme jiné, vytýkáme jim to a ono ... že jsou podezíraví,
pomlouvační,
závistiví a já nevím co,
ale jací jsme sami, jestli my sami jsme laskaví, milosrdní, dobří. .. já mám pořád pocit, že pro vás dělám strašně málo. Ten článek v dnešních novinách o otci, který utekl od ženy a dětí, aby je nemusi I živit, to je strašné. Co bude teď chudák ta žena s dětmi dělat? Snad je nějaký zákon, který ji ochrání. Aspoň zákony mají být proto, aby chránily lidi.:'
7
„Jistě je takový zákon, Romane," řekla Lakmé tiše, .,jistě tu ženu s dětmi umřít hladem nenechají. Sám říkáš, že žijeme ve slušném lidském státě , kde vládne spravedlnost a dobro, sám to přece říkáš. A nám se snad, Romane ... " usmála se, ,,špatně nevede ... Máš slušnou gáži, máme velký, krásný byt, klidně se starám o domácnost, o děti. .. "
„ Nevede," řekl pan Kopfrkingl, .,tvou zásluhou. Že jsi měla věno . Že nás podporovala tvá blažená matka. Že nás podporuje tvá slatiňanská teta, která, kdyby byla katolička, by byla, až umře, prohlášena za svatou. Ale co jsem udělal já? Snad jen ten náš byt jsem zařídil, no a i když je to byt krásný, tak to je, co jsem udělal, všechno. Ne, drahá," zavrtěl pan Kopfrkingl hlavou a pohlédl na leoparda, ,,Zinušce je šestnáct, Milivoji čtrnáct, jsou právě ve věku , kdy nejvíc potřebují, a já se musím o vás starat, je to má svatá povinnost. Přišel jsem na to, jak rozmnožit vedlejší příjem." A když Lakmé na něho tiše pohlédla, otočil se k ní tváří v tvář a řekl: ,,Vezmu agenta a budu mu dávat třetinu své provize. Bude jím pan Strauss. Pomohu vám, nebeská, a také jemu. Je to dobrý, spořádaný člověk, jeho život byl otřesný, to ti ještě řeknu, kdo by dobrému člověku nepomohl? Pozveme ho do restaurace U Stříbr ného pouzdra." Lakmé se přitiskla k muži, její oči se usmívaly, hleděly na leoparda, který za mříží stále mhouřil oči jako velký dobrotivý pes, také pan Kopfrkingl hleděl na leoparda a jeho oči se usmívaly, pak řekl:
„Vidíš, něžná , jak jemný cit mohou mít zvířata? Jak dovedou být milá, umí-li se k nim člověk přiblížit a vžít se do jejich smutné uzavřené
duše? Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milí, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu
ho světlo, které ještě dnes nevidí. Dostala dnes čarokrásná
1
ko?" zeptal se a myslil kočku, kterou měli v bytě, a když Lal mlčky kývla, pan Kopfrkingl se naposledy usmál na leoparda a se pomalu vraceli z toho drahého, požehnaného místa před pardí klecí, kde se před sedmnácti léty seznámili, dost těž
zvířecím dusnem k východu. Pan Kopfrkingl pohlédl do rohu I
du, který z větve stále pozoroval růžolící dívku v černých ša před klecí, řekl: ,,Zvláštní, že dali plaza k dravcům , snad je tl jako pouhá dekorace nebo doplněk ... " pak něžně převedl La
přes práh pavilónu na cestu vroubenou keři a tu se Lakmé us1
a řekla: „Ano, Romane, pozvi pana Strausse do restaurace. Ale r mu tu restauraci správně, aby ji nehledal." A pan Kopfrkingl se zastavil, zastavil v lehkém předjarním
říku , který mu provál vlasy, zastavil na cestě vroubené keři , vl kývl a v jeho duši byl mír, jaký bývá v lidech, kteří právě u
obřad před oltářem. Pohlédl na jasné slunné nebe, rozprostí se široko daleko, chvíli na ně hleděl a pak zdvihl ruku a nenáp;
na ně ukázal, jako by upozorňoval na hvězdy, které ve dne vidět, nebo na nádherný obraz nebo zjevení. .. A příští neděli, ledne ...
Příští neděli v poledne u Stříbrného pouzdra u oběda, I platil, řekl pan Kopfrkingl menšímu, silnějšímu, dobrácky vyhl
címu pánu: „ Pane Strauss, nehledal jste tuto restauraci?" A když
Strauss, menší, silnější pán, dobrácky zavrtěl hlavou, pan K, kingl si oddychl , a jak se zdálo, oddychla si i Lakmé. ,,To jsem že jste restauraci nehledal," řekl pan Kopfrkingl , ,,víte, řekne Hroznýš... " zrak pana Kopfrkingla maličko zavadil za koru
jejich vyprahlou duši pohladil ... vždyť snad každý člověk potřebuje
stromů o štít restaurace s t ímto názvem, ,,řekne-li se Hrozn:
lásku , vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku , zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl. .. Tenhle dnešní leopard je už jiný než ten před sedmnácti léty, ale i tenhle, až jednou přijde čas, bude osvobozen . I on jednou prohlédne, až spadne zeď, která ho obklopuje, a ozáří
to jasné. Co čekat od hroznýše, každý předem ví, vždyť to sn, říká jeho jméno, ledaže je to hroznýš ochočený a cvičený. NE no jsem četl v novinách o cvičeném hroznýši , který počítal , třemi. Ale stříbrné pouzdro, to je tajemství. Do poslední c
8
nikdo neví, co takové pouzdro skrývá, až když ho dokonale 01 9
Jistě je takový zákon, Romane," řekla Lakmé tiše, .,jistě tu
ho světlo, které ještě dnes nevidí. Dostala dnes čarokrásná mlé-
s dětmi umřít hladem nenechají. Sám říkáš, že žijeme ve
ko?" zeptal se a myslil kočku, kterou měli v bytě, a když Lakmé
1ém lidském státě, kde vládne spravedlnost a dobro, sám to
mlčky kývla, pan Kopfrkingl se naposledy usmál na leoparda a pak
e říkáš. A nám se snad, Romane .. . " usmála se, .,špatně neve-
se pomalu vraceli z toho drahého, požehnaného místa před leo-
Máš slušnou gáži, máme velký, krásný byt, klidně se starám
pardí klecí, kde se před sedmnácti léty seznámili, dost těžkým
mácnost, o děti ... "
zvířecím dusnem k východu. Pan Kopfrkingl pohlédl do rohu k ha-
Nevede," řekl pan Kopfrkingl, .,tvou zásluhou. Že jsi měla
du, který z větve stále pozoroval růžolící dívku v černých šatech
. Že nás podporovala tvá blažená matka. Že nás podporuje
před klecí, řekl: .,Zvláštní, že dali plaza k dravcům , snad je tu jen
latiňanská teta, která, kdyby byla katolička, by byla, až umře,
jako pouhá dekorace nebo doplněk . . ." pak něžně převedl Lakmé
lášena za svatou. Ale co jsem udělal já? Snad jen ten náš byt
přes práh pavilónu na cestu vroubenou keři a tu se Lakmé usmála
zařídil, no a i když je to byt krásný, tak to je, co jsem udělal,
a řekla:
mo. Ne, drahá," zavrtěl pan Kopfrkingl hlavou a pohlédl na
1rda, .,Zinušce je šestnáct, Milivoji čtrnáct, jsou právě ve věku,
,,Ano, Romane, pozvi pana Strausse do restaurace . Ale nazvi mu tu restauraci
správně ,
aby ji nehledal."
1ejvíc potřebují, a já se musím o vás starat, je to má svatá
A pan Kopfrkingl se zastavil, zastavil v lehkém předjarním vět
most. Přišel jsem na to, jak rozmnožit vedlejší příjem . " A když
říku, který mu provál vlasy, zastavil na cestě vroubené keři, vlídně
1é na něho tiše pohlédla, otočil se k ní tváří v tvář a řekl:
kývl a v jeho duši byl mír, jaký bývá v lidech , kteří právě učinili
/ezmu agenta a budu mu dávat třetinu své provize. Bude jím
obřad před oltářem. Pohlédl na jasné slunné nebe, rozprostírající
itrauss. Pomohu vám, nebeská, a také jemu. Je to dobrý,
se široko daleko, chvíli na ně hleděl a pak zdvihl ruku a nenápadně
Ldaný člověk, jeho život byl otřesný, to ti ještě řeknu, kdo by
na ně ukázal, jako by upozorňoval na hvězdy, které ve dne není
§mu člověku nepomohl? Pozveme ho do restaurace U Stříbr pouzdra."
vidět, nebo na nádherný obraz nebo zjevení ... A příští neděli v po-
ledne . ..
1kmé se přitiskla k muži, její oči se usmívaly, hleděly na leo-
Příští neděli v poledne u Stříbrného pouzdra u oběda, který
1, který za mříží stále mhouřil oči jako velký dobrotivý pes,
:>an Kopfrkingl hleděl na leoparda a jeho oči se usmívaly, pak
platil, řekl pan Kopfrkingl menšímu, silnějšímu, dobrácky vyhlížejícímu pánu :
'idíš, něžná, jak jemný cit mohou mít zvířata? Jak dovedou být
Strauss, menší, silnější pán, dobrácky zavrtěl hlavou, pan Kopfr-
umí-li se k nim člověk přiblížit a vžít se do jejich smutné
kingl si oddychl, a jak se zdálo, oddychla si i Lakmé . .,To jsem rád ,
„Pane Strauss, nehledal jste tuto restauraci?" A když pan
ené duše? Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milí, kdyby se
že jste restauraci nehledal," řekl pan Kopfrkingl, .,víte, řekne-li se
někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu
Hroznýš ... " zrak pana Kopfrkingla maličko zavadil za korunami
vyprahlou duši pohladil .. . vždyť snad každý člověk potřebuje
stromů o štít restaurace s tímto názvem , .,řekne-li se Hroznýš, je
vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, po-
to jasné. Co čekat od hroznýše, každý předem ví, vždyť to snad už
je lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu
říká jeho jméno, ledaže je to hroznýš ochočený a cvičený. Nedáv-
neposkytl. .. Tenhle dnešní leopard je už jiný než ten před
no jsem četl v novinách o cvičeném hroznýši, který počítal , dělil
nácti léty, ale i tenhle, až jednou přijde čas, bude osvobozen.
třemi. Ale stříbrné pouzdro, to je tajemství. Do poslední chvíle
idnou prohlédne, až spadne zeď, která ho obklopuje, a ozáří
nikdo neví, co tak<;>Vé pouzdro skrývá, až když ho dokonale otevře
8
9
a podívá se ... nuže, pane Strauss, měl bych malý skromný návrh." Pan Strauss, menší a silnější pán, se skromně usmál na Lakmé, krásnou černovlásku , a na Zinu , která byla také černovlasá a krásná, byl zřejmě jejich krásou potěšen , seděly u stolu půvabně, ba něžně,
dá-li se něžně sedět, usmál se i na Milivoje, který byl také ale byl asi ještě dost hloupý, seděl dost vyjeven,
černovlasý a hezký,
o ty jemné, vlídné, dobré lidi ... ale nebojte se," usmál se ryc „žádné pojišťovny, žádné pojistky, něco úplně jiného. Když nabídnete sladkosti, sáhl byste ještě jednou do aktovky a v přihlášky do krematoria. Pět korun provize z každého abonE žehu ."
Hudba začala hrát nějakou skočnou, klarinety a housličk;
a pan Kopfrkingl radostně zavolal číšníka, aby ještě přinesl pití a sladkost.
rozvýskaly, i basa, a na parket přišly tři páry. Jeden z párů byl sl tlustý mužík s červeným motýlkem v bílém tvrdém límci a mlad
Slunce z korun stromů v tom teplém nedělním předjarním poledni zazářilo na stůl, restaurace U Hroznýše, jinak U Stříbrného pouzdra, byla totiž zahradní, hrála v ní i hudba a před hudbou byl
růžolící dívka v černých šatech. Mužík ji chňapl na zádech a z se s ní točit na jednom místě, jako by byl v kleci. U stolu pc parketu seděla u sklenice piva s pěnou starší žena v brýlích a:
parket, kde se mohlo dokonce i tančit, a do té stromové
kýmsi zatrpklým úsměvem potřásala hlavou. Pak sfoukla pěm zem a napila se. „Víte, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl na stůl , ozář sluncem za korunou stromu, ,,pánbůh to s lidmi zařídil velmi c ře . To, že někteří i trpí, je jiná věc , to zvířata trpí též. Mám d<
nedělní
před jarní záře přinesl číšník
pití a sladkost. Pan Strauss a Zina dostali sklenku červeného vína, Lakmé dostala čaj ... ,,Víte, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl a pohlédl teď na vedlejší strom, kde na skobě visela cedulka: Závěsy a stóry opravuje Josefa Brouč
ková, Praha-Hloubětín, Kateřinská 7, ,,víte, pane Strauss, drahá vlastně
jednu takovou nádhernou knihu ve žlutém
pochází z německé rodiny, od Slatiňan , u nich doma se čaj pil, čaj pije ráda ... " Mili dostal limonádu a sladkost, ,,Mili , pane Strauss, sladkosti jí rád, " usmál se pan Kopfrkingl a opět pohlédl na cedulku s reklamou Josefy Boučkové na vedlejším stromě, ,,Mili jí zvlášť rád
o T i b e t u, o tibetských klášteřích , o jejich nejvyšším vládci lajlámovi, o jejich úchvatné víře, čte se v ní jako v bibli. Utrpe1 zlo, které máme odstraňovat nebo aspoň zmírňovat, zkracovat
eskyma, je to mlsné zvíře," a pak stočil zrak na svou ruku s hezkým zásnubním prstenem, u níž stál jen malý šálek kávy, a řekl: ,,No a já jsem abstinent, nepiji. Nepiji, a když, tak jen kapku, jen symbolicky, nemám rád ani cigarety. Nezvykl jsem si na ně ani ve válce, když jsme bojovali za Rakousko. Nemám rád alkohol ani nikotin, jsem abstinent." Pan Kopfrkingl upil kávu, pohlédl k hudbě, kde na židle usedali hudebníci, u stolu poblíž parketu zahlédl jakousi starší ženu
v brýlích u sklenice piva s pěnou a řekl : ,,Nuže, pane Strauss, vy jste obchodní cestující v cukrovinkách. prodavači
plátně ,
je to k n
toto zlo pášou lidé, protože je obklopuje zeď , pro kterou ne světlo. Pánbůh to však zařídil dobře. Dobře, když řekl človi
pomni, že jsi a v prach se obrátíš. Když ho stvořil z prachu a rr srdně mu dopřává, aby po všech těch strastech a trýzních, k1
mu život přinesl a uštědřil , po všech těch zklamáních a nedos cích lásky ... " pohlédl na starší ženu v brýlích u sklenice piva u I ketu, ,,když mu milosrdně dopřává, aby se zase prachem :
Takové krematorium, pane Strauss, je vlastně velmi bohumilá' Vždyť ono pomáhá pánubohu tu přeměnu člověka v prach usp Představte si, že by byl člověk z nějaké netavitelné látky. Kd
a majiteli cukráren a to už samo musí být práce. Lidé, kteří pracují v cukrovinkách, musí
byl, prosím," pokrčil pan Kopfrkingl rameny, hledě k starší ž v brýlích u piva, ,.pak si ho dávejte do země, ale člověk naštěstí
být jemní, vlídní, dobří, víte, pane Strauss, já si nemohu pomoci, mně je jich až líto. Co abyste těmto milým lidem kromě zboží své sladké firmy nabídl ještě něco? Nešlo by o zboží, ale o ně samé,
tavitelný není. Víte, jak to dlouho trvá, než se člověk v zemi st prachem? Dvacet let a přitom celá kostra se nerozpadne. V I ma,l:oriu to trvá i s kostrou teď , když zavedli místo koksu p
Máte styk s
nesmírně příjemná
IO
11
odívá se ... nuže, pane Strauss, měl bych malý skromný návrh."
Pan Strauss, menší a silnější pán, se skromně usmál na Lakmé, 1snou černovlásku, a na Zinu, která byla také černovlasá a krásbyl zřejmě jejich krásou potěšen, seděly u stolu půvabně, ba tně, dá-li se něžně sedět, usmál se i na Milivoje, který byl také
o ty jemné, vlídné, dobré lidi. .. ale nebojte se," usmál se rychle, „žádné pojišťovny, žádné pojistky, něco úplně jiného. Když jim nabídnete sladkosti, sáhl byste ještě jednou do aktovky a vyňal přihlášky do krematoria. Pět korun provize z každého abonenta žehu."
·novlasý a hezký, ale byl asi ještě dost hloupý, seděl dost vyjeven,
Hudba začala hrát nějakou skočnou, klarinety a housličky se
,an Kopfrkingl radostně zavolal číšníka, aby ještě přinesl pití adkost.
Slunce z korun stromů v tom teplém nedělním před jarním poni zazářilo na stůl, restaurace U Hroznýše, jinak U Stříbrného Jzdra, byla totiž zahradní, hrála v ní i hudba a před hudbou byl
ket, kde se mohlo dokonce i tančit, a do té stromové nedělní
,djarní záře přinesl číšník pití a sladkost. Pan Strauss a Zina dossklenku červeného vína, Lakmé dostala čaj ... ,,Víte, pane 1uss," usmál se pan Kopfrkingl a pohlédl teď na vedlejší strom, i na skobě visela cedulka: Závěsy a stóry apravuje Josefa Brouč á, Praha-Hloubětín, Kateřinská 7, ,.víte, pane Strauss, drahá vlastně
:hází z německé rodiny, od Slatiňan, u nich doma se čaj pil, čaj , ráda ... " Mili dostal limonádu a sladkost, ,,Mili, pane Strauss, !kosti jí rád, " usmál se pan Kopfrkingl a opět pohlédl na cedulku ,klamou Josefy Boučkové na vedlejším stromě, ,,Mili jí zvlášť rád
yma, je to mlsné zvíře," a pak stočil zrak na svou ruku s hezkým
nubním prstenem, u níž stál jen malý šálek kávy, a řekl: ,,No a já n abstinent, nepiji. Nepiji, a když, tak jen kapku, jen symbolicky, nám rád ani cigarety. Nezvykl jsem si na ně ani ve válce, když
e bojovali za Rakousko. Nemám rád alkohol ani nikotin, jsem tinent." Pan Kopfrkingl upil kávu, pohlédl k hudbě, kde na židle
dali hudebníci, u stolu poblíž parketu zahlédl jakousi starší ženu ýlích u sklenice piva s pěnou a řekl: .,Nuže, pane Strauss, vy jste obchodní cestující v cukrovinkách.
:e styk s prodavači a majiteli cukráren a to už samo musí být mírně příjemná práce. Lidé, kteří pracují v cukrovinkách, musí jemní, vlídní, dobří, víte, pane Strauss, já si nemohu pomoci,
ě je jich až líto. Co abyste těmto milým lidem kromě zboží své lké firmy nabídl ještě něco? Nešlo by o zboží, ale o ně samé,
IO
rozvýskaly, i basa, a na parket přišly tři páry. Jeden z párů byl starší tlustý mužík s červeným motýlkem v bílém tvrdém límci a mladičká růžolící dívka v černých šatech. Mužík ji chňapl na zádech a začal se s ní točit na jednom místě, jako by byl v kleci. U stolu poblíž parketu seděla u sklenice piva s pěnou starší žena v brýlích a s jakýmsi zatrpklým úsměvem potřásala hlavou. Pak sfoukla pěnu na zem a napila se. „Víte, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl na stůl, ozářený sluncem za korunou stromu, .,pánbůh to s lidmi zařídil velmi dobře. To, že někteří i trpí, je jiná věc, to zvířata trpí též. Mám doma jednu takovou nádhernou knihu ve žlutém plátně, je to k n i ha o T i b e t u, o tibetských klášteřích, o jejich nejvyšším vládci dalajlámovi, o jejich úchvatné víře, čte se v ní jako v bibli. Utrpení je zlo, které máme odstraňovat nebo aspoň zmírňovat, zkracovat, ale toto zlo pášou lidé, protože je obklopuje zeď, pro kterou nevidí světlo. Pánbůh to však zařídil dobře. Dobře, když řekl člověku, pomni, že jsi a v prach se obrátíš. Když ho stvořil z prachu a milosrdně mu dopřává, aby po všech těch strastech a trýzních, které
mu život přinesl a uštědřil, po všech těch zklamáních a nedostatcích lásky ... " pohlédl na starší ženu v brýlích u sklenice piva u parketu, ,.když mu milosrdně dopřává, aby se zase prachem stal. Takové krematorium, pane Strauss, je vlastně velmi bohumilá věc. Vždyť ono pomáhá pánubohu tu přeměnu člověka v prach
uspíšit.
Představte si, že by byl člověk z nějaké netavitelné látky. Kdyby
byl, prosím," pokrčil pan Kopfrkingl rameny, hledě k starší ženě v brýlích u piva, ,,pak si ho dávejte do země, ale člověk naštěstí netavitelný není. Víte, jak to dlouho trvá, než se člověk v zemi stane prachem? Dvacet let a přitom celá kostra se nerozpadne. V krematoriu to trvá i$ kostrou teď, když zavedli místo koksu plyn, 11
pouhých pětasedmdesát minut. Lidé však někdy namítají, že Kristus Pán také nebyl spálen, ale pohřben do země. No jo, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl, ,,ale to bylo něco jiného. Já vždycky těmhle milým lidem říkám: Spasitele balzamovali, ovinuli plátnem a pohřbili ve skalním hrobě v jeskyni. Vás nikdo nebude pohřbívat v jeskyni, balzamovat a balit do plátna ... Takový argument, pane Strauss, jako že rakev v zemi praskne tíhou hlíny a jak to pak asi bolí, když zem spadne na hlavu, takový argument ovšem neobstojí, vždyť ten člověk je ... " pan Kopfrkingl pokýval hlavou, ,.mrtev, ten to už necítí. .. Ale je tu pro žeh důvod další. Podívejte, pane Strauss, kdyby se lidé nedávali spalovat, ale pohřbívat do země, nač by vlastně ty pece byly? ... " Po chvilce ticha pan Kopfrkingl pohlédl k parketu a řekl: ,,Žijeme v dobrém lidském státě, který krematoria staví a zaři zuje ... nač? Jen tak pro nic za nic, aby se lidé do nich chodili dívat jako do muzeí? Vždyť čím dřív se člověk navrátí v prach, tím dřív se osvobodí, promění, osvítí, převtělí, zvíře ostatně též, jsou země, pane Strauss, kde je zvykem spalovat po smrti i zvířata, třeba v Tibetu. Ta naše žlutá kniha o Tibetu je úžasná," pan Kopfrkingl pohlédl na strom, kde na skobě visela cedulka „Závěsy a stóry opravuje Josefa Broučková, Praha-Hloubětín, Kateřinská 7", a dodal: ,,Ani nevím, že v Hloubětíně je Kateřinská. Vím jen, že Kateřinská
je v Praze li." Hudba dohrála, klarinety a housličky zmlkly, i basa, a páry ode-
šly z parketu. I starší tlustší mužík s červeným motýlkem a bílým tvrdým límcem odešel s růžolící dívkou v černých šatech a starší žena v brýlích poblíž se napila. Pan Kopfrkingl zavolal číšníka, zaplatil a všichni se zvedli. ,,Vy máte hudbu rád, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl, když odcházeli z restaurace U Hroznýše, jinak U Stříbrného pouzdra, ,,citliví lidé hudbu milují. Ubozí chudí, četl jsem jednou, kteří umírají, aniž poznali krásu Schuberta nebo ... Liszta. Nejste náhodou příbuzní s Johannem nebo Richardem Straussem, nesmrtelným autorem Růžového kavalíra a Eulenspiegelových šibalství?" „Žel ne, pane Kopfrkingl," řekl teď pan Strauss dobrácky, hledě 12
na štít restaurace, pod nímž rozmlouvala růžolící dívka v čerr šatech s nějakým mládencem a od stromu k nim pomalu přich la starší žena v brýlích, ,,nejsem, ale Straussovu hudbu mám
Ne však kvůli jménu," usmál se, ,,měl bych ji rád zřejmě, i kdyl
se jmenoval třeba Wagner. Jak račte jít ... " „Jdeme se ještě někam kouknout," usmál se pan Kopfrl vlídně, ,.je předjarní neděle, rád bych, aby se rodina trochu p, vila. Trochu pookřála, přišla na jiné myšlenky, vedu ty své drahé k
dam Tussaud ... " usmál se. ,,Ach, madam Tussaud," řekl pan Strauss. „Ovšem," řekl pan Kopfrkingl omluvně, ,,není to ona, je tc
taková její pouťová nápodoba, ale což. Je lepší vidět malou po vou nápodobu než nic. Má to." řekl a ukázal za stromy a ~
,,támhle ... Pane Strauss, jak jsem rád ... " ,,Milý a vtipný pán," řekla Lakmé, když se pan Strauss se z, řilým díkem rozloučil a oni pak pomalu šli slunným nedělním p jarním odpolednem pod stromy a keři k madam Tussaud, .,I
myslíš, že se vám to vyplatí ... " ,:Vyplatí, drahá," usmál se pan Kopfrkingl, ,.mám za abon patnáct korun, ale nemohu obcházet lidi jako podomní obchoc jsem dlouho zaměstnán, někdy večer mám různé povinnosti by mi zbyl čas na děti, na tebe ... Pan Strauss má daleko víc r
ností, když obchází cukrárny, on může zabíjet dvě mouchy jec
ranou. Jen lituji, že jsem mu nabídl třetinu provize a ne polo· abych ho nešidil. Abych nebyl jako ten cvičený hroznýš, co 1 dělit třemi, ale dvěma už ne. Co se ten pan Strauss už jen natr řekl, ,,to vskutku vy, drazí, ani nevíte. Nejdřív ho nějaký zlý čl, zbavil místa ve vrátnici, penzionoval, seděl tam proto, že měl
1
s játry," usmál se smutně na Zinu, která šla po jejich boku,,, doopravdy smutné. Náš pan Vrána, který je ve vrátnici na nád má také něco s játry, a proto tam je. Pak přišel pan Strauss o :ž zemřela mu
na krční souchotě," smutně se usmál na Lakmé, na spálu," usmál se na Miliho, kter
přišel o syna, zemřel mu
pomalu za nimi, ,,co se už natrpěl. Já se vůbec divím, že se z ještě nezbláznil. No ale přečkal, díky bohu, vše. A já mu tu pr
13
uhých pětasedmdesát minut. Lidé však někdy namítají, že Kris: Pán také nebyl spálen, ale pohřben do země. No jo, pane auss," usmál se pan Kopfrkingl, ,,ale to bylo něco jiného. Já jycky těmhle milým lidem říkám: Spasitele balzamovali, ovinuli tnem a pohřbili ve skalním hrobě v jeskyni. Vás nikdo nebude hřbívat v jeskyni, balzamovat a balit do plátna ... Takový arguint, pane Strauss, jako že rakev v zemi praskne tíhou hlíny a jak pak asi bolí, když zem spadne na hlavu, takový argument ovšem obstojí, vždyť ten člověk je ... " pan Kopfrkingl pokýval hlavou, 1rtev, ten to už necítí. .. Ale je tu pro žeh důvod další. Podívejte, ,e Strauss, kdyby se lidé nedávali spalovat, ale pohřbívat do ně, nač by vlastně ty pece byly? ... " Po chvilce ticha pan Kopfrgl pohlédl k parketu a řekl: ,,Žijeme v dobrém lidském státě, který krematoria staví a zaři e ... nač? Jen tak pro nic za nic, aby se lidé do nich chodili dívat o do muzeí? Vždyť čím dřív se člověk navrátí v prach, tím dřív osvobodí, promění, osvítí, převtělí, zvíře ostatně též, jsou země, ,e Strauss, kde je zvykem spalovat po smrti i zvířata, třeba lbetu. Ta naše žlutá kniha o Tibetu je úžasná," pan Kopfrkingl hlédl na strom, kde na skobě visela cedulka „Závěsy a stóry ravuje Josefa Broučková, Praha-Hloubětín, Kateřinská 7", a do: ,,Ani nevím, že v Hloubětíně je Kateřinská. Vím jen, že Kateská je v Praze li." Hudba dohrála, klarinety a housličky zmlkly, i basa, a páry odez parketu. I starší tlustší mužík s červeným motýlkem a bílým dým límcem odešel s růžolící dívkou v černých šatech a starší ,a v brýlích poblíž se napila. Pan Kopfrkingl zavolal číšníka, zatil a všichni se zvedli. ,,Vy máte hudbu rád, pane Strauss," usmál se pan Kopfrkingl, yž odcházeli z restaurace U Hroznýše, jinak U Stříbrného pouzl, ,,citliví lidé hudbu milují. Ubozí chudí, četl jsem jednou, kteří 1írají, aniž poznali krásu Schuberta nebo ... Liszta. Nejste náhou příbuzní s Johannem nebo Richardem Straussem, nesmrtel11 autorem Růžového kavalíra a Eulenspiegelových šibalství?" „Žel ne, pane Kopfrkingl," řekl teď pan Strauss dobrácky, hledě 12
na štít restaurace, pod nímž rozmlouvala růžolící dívka v černých šatech s nějakým mládencem a od stromu k nim pomalu přicháze la starší žena v brýlích, ,,nejsem, ale Straussovu hudbu mám rád. Ne však kvůli jménu," usmál se, ,,měl bych ji rád zřejmě, i kdybych se jmenoval třeba Wagner. Jak račte jít ... " „Jdeme se ještě někam kouknout," usmál se pan Kopfrkingl vlídně, ,,je předjarní neděle, rád bych, aby se rodina trochu pobavila. Trochu pookřála, přišla na jiné myšlenky, vedu ty své drahé k madam Tussaud ... " usmál se. ,,Ach, madam Tussaud," řekl pan Strauss. „Ovšem," řekl pan Kopfrkingl omluvně, ,,není to ona, je to jen taková její pouťová nápodoba, ale což. Je lepší vidět malou pouťo vou nápodobu než nic. Má to," řekl a ukázal za stromy a keře, ,,támhle ... Pane Strauss, jak jsem rád ... " ,,Milý a vtipný pán," řekla Lakmé, když se pan Strauss se zdvořilým díkem rozloučil a oni pak pomalu šli slunným nedělním před jarním odpolednem pod stromy a keři k madam Tussaud, ,,když myslíš, že se vám to vyplatí. .. " „Vyplatí, drahá," usmál se pan Kopfrkingl, ,,mám za abonenta patnáct korun, ale nemohu obcházet lidi jako podomní obchodník, jsem dlouho zaměstnán, někdy večer mám různé povinnosti, jak by mi zbyl čas na děti, na tebe ... Pan Strauss má daleko víc možností, když obchází cukrárny, on může zabíjet dvě mouchy jednou ranou. Jen lituji, že jsem mu nabídl třetinu provize a ne polovinu, abych ho nešidil. Abych nebyl jako ten cvičený hroznýš, co uměl dělit třemi, ale dvěma už ne. Co se ten pan Strauss už jen natrpěl," řekl, ,,to vskutku vy, drazí, ani nevíte. Nejdřív ho nějaký zlý člověk zbavil místa ve vrátnici, penzionoval, seděl tam proto, že měl něco s játry," usmál se smutně na Zinu, která šla po jejich boku, ,,to je doopravdy smutné. Náš pan Vrána, který je ve vrátnici na nádvoří, má také něco s játry, a proto tam je. Pak přišel pan Strauss o ženu, zemřela mu na krční souchotě," smutně se usmál na Lakmé, ,,pak přišel o syna, zemřel mu na spálu," usmál se na Miliho, který šel pomalu za nimi, ,,co se už natrpěl. Já se vůbec divím, že se z toho ještě nezbláznil. ~o ale přečkal, díky bohu, vše. A já mu tu provizi 13