0039231 by Knižní klub

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Strรกnka 3

BYLUM NEBYLUM Daniela Fischerovรก Ilustrovala Jitka Petrovรก

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 4

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Strรกnka 5

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Strรกnka 6

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 7

První část: ÚNOS PAVLÍNKY KARAFIÁTOVÉ Vypráví Pavlínka: Byl to nejhorší den za celý můj život, za deset let a sto dva dní. Moje máma čeká dítě, ale až za dva týdny. Já o žádného sourozence nestojím. Ještě se nenarodil a už prudí! Máma leží v porodnici, místo aby byla doma a starala se o mě. A táta za ní musí běhat. Jsem skoro pořád sama. Nechápu, proč to dítě vůbec chtějí, když už mají mě. Když jsem se narodila já, byla jsem tisící občanka města Ostrovína. Táta to ví přesně, protože pracuje na matrice. Tenkrát se bál, aby si lidi nemysleli, že to nějak zašvindloval, abych tisící byla zrovna já. Ale to by nikdy neudělal. On hrozně chce, aby se mluvila pravda. Byla jsem přesně tisící a město mi mělo dát zlatou rybku na řetízku. Ale nedalo. Ostrovín trochu připomíná ostrov. Kolem tečou dvě řeky, Bílá Tára a Zelená Tára, a hned za městem se spojují. Nikdo neví, jestli se Bílá vlévá do Zelené, nebo naopak, protože jsou stejně široké. Jo, a obě jsou za slunka modré a za deště šedivé. Dnes už ani nejsme město. Nemáme dost obyvatel. I tohle ví táta přesně, teď je nás i se mnou pět set sedmnáct. Jsme městys, ale to je tak pitomé slovo, že ho naschvál nikdy neřeknu. Na kopci prý stával zámek. Tam žil stovky let rod Ostrovínů a měl

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 8

v erbu zlatou rybu. Dnes je tam jen obora a nikdo nesmí dovnitř, protože… Tohle je složité. Táta říkal, že majetková práva nejsou promlčena. Taky moc nevím, co to je. Něco jako že kdyby někdo z pánů z Ostrovína žil, mohl by ten zámek chtít. Ale zámek prý byl ke konci tak zarostlý křovím, že už byla vidět jenom střecha. Takže asi všichni umřeli. A pak se stalo něco pěkně hnusného. Zámek jednou v noci zmizel, nikdo neví jak. Říkalo se, že poslední hraběnka z Ostrovínů byla čarodějka. Někdo věřil, že je živá a odčarovala ten zámek jinam, aby v něm mohla žít. Nebo že je dávno mrtvá a odčarovala ho ze zlomyslnosti. Jako že je z ní zombie. To zní strašidelně, ale táta tvrdí, že je to úplná pitomost. Táta byl tenkrát náhodou vzhůru. Prý se o půlnoci udělala tma. Ne taková obyčejná, co je skrz ni trochu vidět, ale úplná, jako by oslepl. Psi vyli a kočky mňoukaly. Skoro všichni spali. A když se pak probudili, zámek Ostrovín byl pryč. Nezůstaly trosky, popel ani střepy. Prostě NIC! Ráno mělo být vítání občánků, tedy i mě. Ale houby! Kvůli tomu zmatku se nekonalo. Já z toho ještě neměla rozum. Dozvěděla jsem se to až letos a i po deseti letech mě to pěkně namíchlo. Kolem toho zmizelého zámku byl řadu let rozruch, jezdili k nám různí záhadologové, ale stejně nikdo na nic nepřišel. Začalo se říkat, že tady už dávno zámek nestál, že si ho cihlu po cihle a kámen po kameni rozebrali zloději. Prý z křoví čouhala jenom kulisa. Pak nad tím všichni mávli rukou a dnes na kopci nic není. Leda trní. Toho je tam dost. Od té doby to tu chátrá. Lidi odcházejí, protože tu chcípl pes. To říká táta. On má Ostrovín moc rád. Když byl kluk, chodil do Jazy-

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 9

kové školy, kterou vedla hraběnka Kristiána. Učily se tam normální jazyky jako všude, ale taky několik dost divných, co spíš hvízdají, než mluví… nebo šišlají a syčí. Proč se je někdo učil, to teda nechápu. Táta umí pět jazyků. Dneska jsou mu nanic, protože žádní cizinci k nám nejezdí. Jazykovka je zrušená. Táta říká, že jsme na ztracené vartě, ale já nevím, co to varta je. A tu zlatou rybku jsem nikdy nedostala! Můj život je od začátku samá nespravedlnost. Tohle tím písmem našikmo, to se vypráví samo, jak se odjakživa samy vyprávějí příběhy: Zatímco Pavlínku Karaﬁátovou čeká nejhorší den jejího života, tmou se řítí černé auto. Řídí ho zachmuřený chlapík v černých brýlích. Teď právě zastavil na mostě nad Tárou. Rozhlíží se kolem. Na někoho čeká. Na někoho strašně naléhavě čeká, ale nikdo nejde. Řidič zabliká. „Žádný křivárny!“ vyštěkne spolujezdec, malý tlusťoch. „Nebo tě hodím do řeky a najdou tě až v březnu ožranýho od ryb!“ „Zkus to!“ pokrčí rameny řidič. „Řeka je zamrzlá, zůstanu na ledu. A navíc mě potřebuješ, ne?“ To je pravda a tlusťoch to ví. Oba naráz nahmátnou zbraň v kapse. Jeden je dlouho hledaný zločinec, ale který z nich to je? Řidič čeká. Nikde nikdo. Za ním přibrzdí autobus a rozčileně troubí. „Jeď!“ přikáže tlusťoch. Auto se rozjede a celý plán je v háji. Ne, to se opravdu nemělo stát!

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 10

Vypráví Pavlínka: V tom autobuse jsem jela i já. Vraceli jsme se ze školy v přírodě. Já tam jet nechtěla! Táta mě tam strčil jenom proto, aby mohl chodit za tím prckem, co si hoví v břiše mojí mámy a už mi děsně leze na nervy. Holky mě prudily celý týden. Hučely do mě, že až se mrně narodí, naši na mě nebudou mít čas. A už je nebudu zajímat. A už mě nebudou mít rádi tolik, jako když jsem byla sama. A prudily a prudily. V Ostrovíně už na každou holku někdo čekal, rodiče, babičky, dědové, auta vrněla a hřála, aby holky měly pohodlíčko… jen pro mě, JEDINOU Z PATNÁCTI HOLEK!!!, nikdo nepřišel. „Už ti to začíná,“ zaprudila Helča, ta je nejprotivnější. „Zapomněli, že existuješ. Jo jo, zvykej si!“ Holky se hihňaly a lezly do autíček, všude mlaskaly pusinky, abych měla vztek. A pak dvířka klapla a auta byla pryč. Zatímco dvířka klapou a protivné holky jedou domů, z ostrovínské porodnice zní křik. Miminka kňourají, sestřičky běhají sem tam a vynášejí mrňavé dětičky zabalené do spousty mrňavých peřinek a maminky a budoucí maminky a jeden děsně rozčilený budoucí tatínek zvyšují všeobecný zmatek, protože nějaký anonym zavolal policii, že je v porodnici bomba a dnes vybuchne. Vypráví Pavlínka: Autobus odjel a začal padat sníh. Zůstala jsem úplně, úúúplně sama. Stmívalo se a já dostala strach. Konečně zazvonil mobil.

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 11

„Pavlínko, jsi tam?“ volal táta. „Kde seš?“ řekla jsem hodně namíchnutě. „No kde?“ Ale táta pořád křičel: „Haló? Mě tu zlobí signál. Já pro tebe nepřijedu, ale …“ a pak zmizel v praskání a prskání. „Cóó?“ Zklamaněji už to říct nešlo. „Slyšíš mě?“ povykoval táta, ale já jsem vřískla: „Já s tebou nemluvím!“ A jak jsem byla zmrzlá a nešťastná a naštvaná a vyděšená, tak jsem mobil hodila daleko do tmy. Ani to nebylo slyšet, protože spadl do hustého sněhu. A to byl konec. A to byl teprve začátek. Zatímco sněží a sněží, zatímco se stmívá a stmívá, zatímco mrzne a mrzne pořád víc, dva spiklenci se plíží pustou radnicí. Jeden tlustý, druhý hubený. Ten druhý má pořád zrcadlové brýle. Vypadá dost děsivě. Zatímco lumpové vnikli do hlavní kanceláře, kde ovšem nemají co dělat, Pavlínka hledá mobil ve sněhu. To, co se ztratilo v chrastění a škvrčení špatného signálu, ale co táta ještě stihl říct, bylo: „Přijde pro tebe Maruška!“ Pavlínka to neslyšela, protože mobil právě žuchnul do závěje a zmlkl docela. Zatímco Pavlínka zmrzlými prsty rozhrabává sníh, Maruška bere telefon. Maruška není děvče, Maruška je pán. Pan Josef Maruška, knihovník. Pracuje na radnici s Pavlínčiným tátou, doktorem Karaﬁátem. V poslední době se o Pavlínku často stará, protože její maminka je v porodnici a táta… ale to už víme, ne? „Prosím tě, Josefe, dojdi pro Pavlínku! V porodnici prý je bomba. Asi to bude nějaký pitomý žert, ale radši vezu ženu do Veselí, tam je taky porodnice. Chápej, nechci nic riskovat.“ Pan Maruška svatosvatě slíbil, že hned pro Pavlínku dojde. Ale

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 12

panu Maruškovi je už sedmdesát a všechno mu trvá trochu déle než tátovi nebo třeba vám. Dnes je na radnici po pracovní době, protože uklízí knihy, a to mu taky trvá déle, než by to trvalo vám. Teď si honem honem bere zimník a úplně zbytečně v prázdné chodbě mumlá: „Už jdu, Pavlínko! Neboj, Pavlínko!“

Vypráví Pavlínka: Padl na mě strach. Teda, strach jsem měla už předtím, ale teď to byl děs běs. Vánice byla dobře hustá a já odsud netreﬁla domů. Dala jsem se do malého breku. Malý brek znamená brečet potichu. Slzy mi mrzly pod očima a nudle mi mrzly pod nosem. Klečela jsem v závěji a hrabala, hrabala, kolena jsem měla mokrá, ale mobil nikde. To už byl velký brek, brečela jsem nahlas. A pak nevím. Asi jsem usnula. Schoulila jsem se do klubíčka a... „Vstávat, mladá dámo, jdeme do tepla.“

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 13

Někdo mnou zatřásl. Nade mnou stála strašně stará ženská a měla květovaný deštník. A co byla naprostá hrůza: měla obrovský červený nos. Až na ten nos byla celá v černém, v takových divných starodávných šatech. Neusmívala se. Jako by mi rázem bylo pět. Jako bych zas byla dítě a bála se cizích lidí. Podala mi ruku v černé rukavičce a pomohla mi vstát. Až teď jsem viděla, že ten nos je na gumičce, jak to nosí klauni. Úchylka! Pomoc! Je to úchylka! „Nemusíte mluvit,“ řekla suše. „Stejně se toho namluví až moc.“ Úchylka popadla můj batoh a už mě vedla temným městem, nevím kam. Zapomněla jsem na tátu a jen jsem toužila být v teple. Hrozně se mi chtělo spát. Nad hlavou se mi vznášel deštník plný vlčích máků… zdálo se mi, že je vlastně léto a že svítí slunce… že všechno je v pořádku… Poslední, co si pamatuju: starý dům, na dveřích je otřískaný nápis JAZYKOVÁ ŠKOLA. Nad ním je tabulka se zlatým písmem: DŮM MLČENÍ. Pak už nevím vůbec nic. Zatímco Pavlínka spí pod pestrým slunečníkem (je to totiž slunečník, ne deštník!) a stará dáma ji nese do schodů, pan Maruška cupitá po schodech radnice dolů. Najednou vidí, že se v kanceláři svítí. Někdo tam křičí. Pan Maruška je moc odpovědný člověk. A moc lekavý. Takže teď mu srdce lítá v hrudi jako vrabec v kleci. Co má dělat? Musí jít pro Pavlínku. Ale někdo se vloupal do úřadu. To taky nemůže přejít jen tak. Protože je mimořádně slušný, nejdřív zaklepe. I kdyby to byli mordýři a vrazi, dobře vychovaný člověk klepe.

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Strรกnka 14

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:24 Stránka 15

„Promiňte, pánové, směl bych vědět, kdo jste?“ To je možná to poslední, co vůbec kdy řekne. „Mám tě!“ zařve tlusťoch a srazí ho k zemi. Pan Maruška (moc lekavý, moc odpovědný) leknutím rázem oněmí. Stará dáma s vlčím slunečníkem zamkne dveře zevnitř. Právě udělala těžké rozhodnutí. Moc, moc těžké. Zachránila malou holku před zmrznutím. Ale za jakou cenu? To kdyby věděla!

Druhá část: DůM MLčENÍ Vypráví Pavlínka: Když jsem se probudila, měla jsem na sobě cizí pyžamo. Bylo mi velké. Byla jsem v cizí posteli – ta mi taky byla velká – a neměla jsem tušení, kde jsem. Holky měly pravdu. Naši na mě zapomněli. Unesla mě úchylka a jim je to úplně fuk. Vtom vešla ta baba, už bez klaunského nosu. „Mladá dámo, je čas povečeřet. Večerní šaty se vzhledem k okolnostem nevyžadují.“ Netrouﬂa jsem si s ní nejít, ale tvářila jsem se dost protivně. To aby jí bylo jasné, že tu rozhodně nehodlám zůstat. Uteču ale až po večeři, mám příšerný hlad. V jídelně to vypadalo jako v muzeu. U stolu už seděli dva lidi. Oba se dívali jinam, jako bych tam ani nebyla. „Dovolte, abych vás představila, jak se sluší v dobré společnosti,“ prohlásila baba. „Můj vzácný host, pan Bobo.“

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:25 Stránka 118

OBSAh První část: ÚNOS PAVLÍNKY KARAFIÁTOVÉ Druhá část: DůM MLčENÍ 15 Třetí část: BYLUM NEBYLUM 24 čtvrtá část: ZLATÁ RYBKA 28 Pátá část: PůLNOčNÍ jASMÍN 39 Šestá část: ŠťÁVA A chRUŠ 54

Sedmá část: MRAK 61 Osmá část: SEDM BRAN 77 Devátá část: DUMÁRA 81 Desátá část: SRAB 98 jedenáctá část: TEN, KTERý NEMLUVÍ Dovětek: ŠŠŠŠŠ… 114

110

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:25 Strรกnka 119

sazba bylum nebylum (120 stran) KOREKTURY DEF MM_Sestava 1 23.10.17 11:25 Stránka 120

Daniela Fischerová Bylum Nebylum Ilustrovala Jitka Petrová Obálka s použitím ilustrací Jitky Petrové, graﬁcká úprava a sazba Martina Černá Odpovědná redaktorka Lucie Šavlíková Technický redaktor David Dvořák Počet stran 120 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9425. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Pro děti od 9 let

Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz