arabska zena_001-003_Sestava 1 6/29/17 1:45 PM Strรกnka 3
Tanya Valkovรก
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 4
ARABSKA ŻONA Copyright © Tanya Valko, 2010 All rights reserved Translation © Barbora Gregorová, 2012 ISBN 978-80-7549-392-7
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 5
Věnuji Igorovi za prvotní představu
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 7
Prolog
S
tojím na palubě nákladní lodi a držím se kovového zábradlí. Celá se třesu. Srdce mi chce vyskočit z hrudníku – cítím jeho bušení ve spáncích, v uších, dokonce i ve svalech celého těla. Každou chvílí začnu cvakat zuby, i když je mírná orientální zima a teplota určitě neklesá pod dvanáct stupňů. Malinká Darja se mě pevně drží za nohy a tvář schovává do záhybů mého starého širokého kabátu. Nakonec se nám podařilo utéct z pekla. „Mami,“ zašeptá chudinka smutně a přitiskne se ještě silněji. Zvedne svou malou hlavičku a podívá se na mě očičkama opuchlýma od pláče. Malinká ústa se jí chvějí a špulí je do zobáčku. Vezmu si její studené prstíky do rukou a snažím se je ohřát a jejímu malému srdíčku třepotajícímu se jako ptáček předat klid, který mně samotné chybí. „Už je to dobré, dcerunko, teď už bude všecko dobré,“ tvrdím jí, ale nejsem o tom úplně přesvědčená. Ostřím zrak a snažím se něco rozeznat na vzdalující se pevnině. Večerní mlha padá na pobřeží a zahaluje minarety a kopule mešit růžovým oparem. Střechy domů odrážejí červené paprsky slunce. Vím přesně, že za minutu, možná za dvě se obrovská bordó koule ponoří do moře a vše pokryje mrak černý jako saze. Teď už je konec, jsem v bezpečí. Nečekaně mě přepadne strašná bolest a zoufalstvím mi vytrysknou slzy, které mi tiše stékají po propadlých tvářích. 7
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 8
Vím, že bych měla mít radost, protože konečně jsem svobodná. O to jsem bojovala, o to jsem se vší silou bila a nasazovala přitom vlastní život. Ale nedopadlo to úplně tak, jak jsem chtěla. Teď, když už je po všem, bojím se pouze jednoho – že už ji nikdy v životě neuvidím. A nejhorší je, že se sem ještě budu muset vrátit. Zničehonic se od pevniny zvedne vítr a přinese s sebou omamnou vůni jasmínu a rozehřátých zdí a prachu, jenž se vznáší ve vzduchu. Zavřu oči a nechám se unášet konejšivým kolíbáním lodi, která mě nese do neznámé, ale jistě lepší budoucnosti.
8
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 9
Emír z Arábie gh
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 11
Narozeniny
K
onečně mi je vysněných osmnáct let a nikdo, opravdu nikdo, dokonce ani moje despotická maminka mě nedonutí, abych byla doma v deset večer. Už mi nemůže zabránit v tom, abych šla na diskotéku nebo do hospody. Ach, pamatuju si posledního silvestra! Jako pokaždé tragédie. Jediná povolená zábava je se sestřenkami u tety doma, pod dohledem dospělých: „Dobře se bavte, děvčata! Jenom moc nezlobte! A kde se tu vzalo víno? Kdo ho přinesl?“ Bože! Každoroční noční můra. Máma mi říká princezno, květinko, kočičko a ty můj milovaný poklade. Tvrdí, že nedovolí žádnému muži, aby mi ublížil. Ale copak mě musí potkat to samé co ji? Můj otec jí zlomil srdce a zničil život, to ale vůbec neznamená, že všichni muži jsou darebáci. Měla smůlu. A navíc se chovala hloupě. Nechávala se obelhávat a všechno mu dovolila. Já si to zařídím úplně jinak. Budu princezna a princ, kterého si vyberu, mě bude muset neustále dobývat a uctívat, čtyřiadvacet hodin denně. Bude mi nosit květiny, zasypávat mě dary, bude šarmantní, elegantní, úžasný a bude mě miiiilovat celou celičkou. Abych pravdu řekla, svoji druhou polovičku jsem ještě nepotkala. Není to tak jednoduché, to dobře vím. Ale nikam nespěchám. Vždyť je mi teprve osmnáct let.
gh 11
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 12
Narozeniny slavím v nejlepší hospodě ve městě. Možná se něco zajímavého stane. Jedno je však jisté – budu tančit do rána, pít nejlepší víno a kouřit, i když to nedělám moc často a v podstatě to nemám ráda. Ale koneckonců už jsem přece dospělá! Někdo by řekl: hospoda jako hospoda. Ale mně se tu moc líbí. Doposud jsem do takových míst moc nechodila. Pulzující světla a lasery blikající na zdech oslepují a způsobují pestré závratě hlavy. Hudba hraje natolik hlasitě, že nejenom že se nedá povídat, ale dokonce neslyším ani vlastní myšlenky nebo tlukot srdce. V nitru mi duní jenom techno: tuc, tuc, tuc. To je ono! Já a moje dvě nejlepší kámošky ze třídy a jejich kluci se na sebe spiklenecky podíváme: To je hukot! Cestu k baru si prorážíme lokty. Stojíme na špičkách a bereme, co nám nalijí. Nakonec máme všechno, co potřebujeme, a najdeme poslední volný stůl. Křičíme, abychom se slyšeli, ale nemá to žádný smysl. Nakonec po pár locích pití na sebe ukazujeme posunky, že bychom asi měli jít na parket. Je to bláznivé a šílené a už po pár minutách ze mě teče pot. Vlastně takový dav nemám ráda – všichni do sebe vrážejí a tancování je omezeno jen na pohyb na místě. Za chvíli se začnu protlačovat směrem k našemu stolu. Samozřejmě že už ho obsadila jiná skupinka. Zjišťuji, že po našem pivu není ani stopy a láhev vína se také vypařila, a bezradně se rozhlížím kolem. Mí kamarádi se skvěle baví opodál v uzavřené společnosti a já se cítím jako páté kolo u vozu. Ostatně jako pokaždé. Doprčic, jsou to přece moje narozeniny, bylo by hloupé zmizet hned na začátku večírku. Musím vydržet aspoň do půlnoci. Nahlas si povzdechnu a nečinně stojím u zdi. Přepadají mě chmury. Se mnou je to vždycky tak – po něčem toužím a často jdu přes mrtvoly, a když už to získám, ukáže se, že je to na nic. Ochranka pouští dovnitř skupinky hlučné mládeže, která touží pouze po zábavě, tanci, alkoholu, sexu, drogách a bůhvíčem ještě. Až mám strach, protože zatím jsem se s takovými lidmi moc nestýkala. V podstatě 12
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 13
jsem nenavazovala styky s nikým. Většinu času jsem trávila s mámou, a když jsem se viděla s kamarádkami, tak jen u nás doma nebo v cukrárně nedaleko školy. Kam jsem se to dostala?! „Hej, maličká, dáš si tripa? Přídeš mi nějaká neuvolněná,“ nagelovaný brunet mě chytne za rameno. „Vypadni!“ rozčílím se. „Copak vypadám jako smažka?!“ „Tady žádný smažky nejsou, tady si dávaj všichni. Tak co nějakou lajničku na povyražení, co, ledová královno?“ Otočím se k němu zády a zapadnu mezi tanečníky. Ze dvou zel je tohle bezpečnější. Nemám ponětí, kam se poděla skupina kamarádů, které jsem pozvala. Stoupnu si na špičky a rozhlížím se, ale nikoho nevidím. Jednoduše se na mě vykašlali, jak milé. V příšerné hospodě je dusno, parno a smrdí to tu kouřem. Jak jsem po tomhle večírku toužila, tak teď odsud chci rychle utéct. Konečně se blíží půlnoc. Ještě si na baru dám skleničku studené vody a mizím domů. Ulepenou rukou si utírám pot z čela. Mohli by tu otevřít okno. Dala bych si sprchu, abych ze sebe smyla všechen tenhle bordel. To jsou mi ale narozeniny! Hlavně že aspoň nadržení samci při pohledu na mě přestali slintat. Opilí kořalkou a zfetovaní si už ničeho nevšímají anebo si vybrali snazší kořist. A že mají z čeho vybírat. Doslova podle vlastního přání a zájmu. Dívky mají pod sukněmi punčochy zvané kabaretky, samozřejmě v černé barvě, a kluci těsná síťovaná trika. S většími či menšími dírami na ramenou, na zádech, na zadku nebo na nohou. Vypadají jako papoušci z poblázněné voliéry. Mizím odsud. Najednou na sobě pocítím něčí zrak. Ne! Dost dojmů na jeden večer… Nakonec si ho všimnu. Sedí v rohu na baru, částečně zastíněn horou prázdných kelímků a pivních půllitrů. Nesměle se na mě usměje. Je možné, aby někdo v takovém lokále nebyl drzý a podlý? Je takový nějaký jiný. Nevím, čím to je, ale něco mě tu drží a nutí zůstat ještě chvíli. Takový zoufalý večer, možná že aspoň něco zajímavého přinese. 13
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 14
„Jednou červené, prosím,“ rychle si objednám u barmana víno, nemůžu tu přece jen tak stát a zírat na něj. Zapálím si cigaretu, jako by tu nebylo dostatek kouře. Stále ale nevím, co s rukama. Muž u baru má zvláštní oči. Ani se nedá říci, že černé – spíše že jsou rozzářené jako hořící uhlíky. Že by to byl Ital nebo Latinoameričan? Vstane. Snad nechce odejít?! Kdepak. Jde mým směrem. Ani nedýchám. „Áchoj,“ sympatický muž, který mluví s podivným přízvukem, se snaží překřičet hudbu. Měla jsem pravdu, je to cizinec! „Hi!“ odpovím mu rozpačitě, červená až po uši, a klopím zrak. Anglicky se učím už od dětství, i když ne moc horlivě. „Nenúdiš se?“ zeptá se. „No, tak trochu. Vlastně už odcházím.“ „A sama je?“ Ach, ano, sama samotinká, říkám si v duchu a smutně vzdychám. „Ztratila jsem kamarády,“ stěžuji si polohlasně. „Kámoše… tam někde…“ Usmívá se. Ne od ucha k uchu, ale tak nějak elegantně. Celý vypadá jako ze škatulky, jako z jiného světa. Blíží se půlnoc a my jsme v pochybné, zakouřené hospodě a kolem nás skáčou na parketu uječené skupinky poblázněné mládeže. „Můžu doprovodit?“ zeptá se za chvíli potichu. „Aha, zapomněl jsem. Jmenuju se Ahmed. Ahmed Salimi.“ „A já myslela, že seš Ital,“ povzdechnu si trochu zklamaně. „Bohužel ne,“ ušklíbne se uštěpačně. „Pouze Arab, Libyjec.“ „Nechtěla jsem tě urazit,“ odvětím hned. „Jenom jsem si Araba představovala jinak. Tak nějak jako v knížkách nebo v televizi. Nikdy jsem tam nebyla…“ „Z Pohádek tisíce a jedné noci a školních učebnic vyprávějících o dobývání ve středověku? Obraz šíleného jezdce na 14
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 15
koni s turbanem na hlavě a kinžálem v ruce? Trochu se to od té doby změnilo,“ slyším jeho uražený hlas. „A co třeba nějaký současnější pohled?“ „Mě politika nezajímá,“ snažím se ho uklidnit. „To všechno jsou jen kecy kvůli senzaci. A to mě vůbec nebere.“ Nastane nepříjemné ticho. „A co beduíni v bílých šatech, ještě pořád jezdí po poušti na velbloudech? Nebo už vymřeli?“ snažím se nalézt zábavnější téma pro uvolnění atmosféry. „Mé dítě,“ začne vysvětlovat s velmi vážnou tváří. Nahne se ke mně a zašeptá mi přímo do ucha: „U nás beduíni jezdí v mercedesu. Stany mají velké jako vila a na jejich stožáry si montují satelitní antény.“ Překvapeně se na něj podívám. „Kecáš!“ propuknu v nervózní, nekontrolovatelný smích. Zůstane vážný a prohlíží si mě. V koutcích očí mu vidím jakési zvláštní odlesky, ale nedokážu je rozluštit. Trochu se bojím. Nejspíš jsem to drobet přehnala. A jestli je… Ahmed se rozesměje na celé kolo. „Ale ono to tak vážně je,“ pokračuje. „Jiný kraj, jiný mrav.“ „Já jsem Dorota, ale říkají mi Dori,“ představím se a úlevou si oddechnu. Podáme si ruce. Jakou má jemnou kůži. Mladík ze stanu, který jezdí v bílém mercedesu. Anebo radši ve stříbrném, se stříbrnou metalízou. „Teď, když už se známe, mě můžeš doprovodit,“ dovolím mu. „Upřímně tenhle podnik se mi moc nelíbí,“ kousnu se do rtů a svraštím nos. Udělám hloupý obličej a se smíchem vyběhnu na čerstvý vzduch.
gh Cesta domů trvá neskutečně dlouho. Náš panelák je jen dva bloky od hospody, ale my jdeme tou „delší zkratkou“. Je to báječné. Vyprovází mě až do bílého rána. Máme si toho tolik co říct, že jeden druhého ani nechceme pustit ke slovu. Překřikujeme se, pošťuchujeme lokty a chováme se jako dva 15
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 16
blázni. A nejpodivnější na tom je, že mám pocit, jako bych ho znala odjakživa. Něco začne povídat, já to dokončím, a naopak. Dvě rozdílné země, dvě odlišné kultury, a přesto jsme si tak podobní. Hlavní je, že se nekoná žádné muchlování nebo polibky. Ahmed to dokonce ani nezkouší, což se mi zdá být výrazem úcty. Jen tak dál! K ránu padám únavou. Už jsem si tak zvykla na jeho legrační polskou výslovnost, že mu sama na rozloučenou odpovím: „Áchoj, Ahmede.“
16
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 17
Love, love, love
J
sme domluveni, že si zavoláme. Nemůžu se dočkat a bojím se, že se neozve. Celou dobu se ani nehnu od stařičkého telefonu v předsíni a dělám, že tu mám něco nezbytně na práci. Nakonec abych nebudila podezření, pustím se do úklidu na pavlači. „Dori, dneska je neděle,“ napomíná mě máma. „To se přece nemá uklízet.“ „Ale přes týden nemám čas,“ lžu, jako když tiskne. „Potřebuju něco najít, a tak už u toho uklidím.“ „Dělej si, co chceš, ale říkám ti, že to je hřích,“ trvá si na svém. „Odkdy jsi taková pobožná?“ ptám se uštěpačně. Zazvoní telefon a já ho vezmu první. „To jsem já, Ahmed,“ uslyším jeho hlas a nohy se mi podlamují. Máma samozřejmě stojí hned vedle a udiveně mě pozoruje. Vypadá, jako by mi samou zvědavostí chtěla vyrvat sluchátko. Nerada ztrácí kontrolu, zvláště ne nade mnou. Musí všechno vědět. „To je pro mě, mami,“ prohlásím přísně a obrátím se k ní zády. Nepřestávám cítit její přítomnost, jako by vrostla do země. „Necháš mě si povídat, nebo budeš poslouchat?!“ začnu být nepříjemná. „No dobrá, dobrá!“ rozzlobeně zvýší hlas. „Jednou si vyrazila do centra prostopášnosti a už je celá tajemná. Sex 17
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 18
a drogy, to sis vybrala? A nevolá ti náhodou nějaký dealer, aby ti nabídl dávku?!“ zvýšeným tónem přehluší Ahmedův hlas. „Promiň, někdo mi tu ruší hovor. Nic neslyším,“ vysvětlím do telefonu. „Počkej chviličku.“ Pořádně se nadechnu. „Můžu si, doprčic, konečně říct aspoň dvě slova?!“ okřiknu ji a sluchátko zakryju rukou. Uražená matka se ke mně otočí zády a odejde. „Omlouvám se za drobné problémy,“ zcela jiným tónem oslovím svého milého společníka. „Slyším,“ zasměje se pobaveně. „Nic si z toho nedělej, u nás doma na sebe také občas takhle křičíme. To ale neznamená, že bychom se neměli rádi.“ Oh! Jak on to všechno chápe. Sednu si na zem do kouta v předsíni, zavřu dveře a začneme si povídat. „Co kdybychom si zašli odpoledne na kávu?“ navrhne. „Budeme si moct v klidu popovídat. Dnes večer musím jet.“ „Kam? A proč?“ sotva jsem ho poznala, a už chce z mého života zmizet. Nesouhlasím! „Studuju v Poznani. Nebo teda, dělám tam doktorát,“ odpoví mi smutně. „Přijel jsem sem jenom na víkend, navštívit kamaráda ze střední, rodáka. Bydlí kousek od tebe, moc sympatický chlapík. Vzal si Polku a mají dvě krásné, i když dost uřvané děti a psa.“ „Vážně? Tak co jsi v takovém případě dělal včera v hospodě?“ „Měli rodinnou sešlost, o které se dozvěděli až v pátek. U tchyně, takže už to nešlo odvolat,“ vysvětluje a já nemám důvod mu nevěřit. „Chtěli mě vzít s sebou, ale po pravdě: nikoho tam neznám, vodka určitě tekla proudem, k jídlu hora vepřového, takže to by mi moc nevyhovovalo. Šel jsem raději do kina, a když jsem se vrátil, ještě nebyli doma. Nakonec mi ujel poslední vlak a jediný otevřený podnik v tu hodinu ve vašem městečku byla hospoda, ve které jsme se potkali. To je celý příběh.“ „Zpovídáš se mi tu jako v kostele,“ zasměju se. Ale je mi trapně, že má potřebu se mi ospravedlňovat. 18
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 19
„Nevím, jak to chodí u vás, ale říkám ti, jak to doopravdy bylo.“ „Tak před naším panelákem ve čtyři a půjdeme na kafe a dobrý zákusek,“ rozhodnu.
gh Nezbývá nám nic jiného než se vídat jen o víkendech. Do obhajoby dizertace mu zbývá ještě rok, stejně jako mně do maturity. Dohodli jsme se, že se budeme vzájemně popohánět a tvrdě pracovat, abychom dosáhli co nejlepších výsledků. Možná že se nakonec začnu i učit, protože doposud to se mnou bylo všelijak. Ahmed je informatik. Bydlí v Polsku už čtyři roky, proto tak dobře umí náš jazyk. Mluví stále trochu divně, ale to je jen přízvukem a tím, že prodlužuje nebo zkracuje samohlásky tam, kde se to nemá. Slov zná však nejspíš ještě víc než já. Tvrdí, že se učil slovník nazpaměť – je to pro něj ale brnkačka, protože už od dětství se šprtal korán, takže má cvik. Ani při vysoké polské nezaměstnanosti si nenaříká na nedostatek práce. Spolu se dvěma spolužáky z ročníku založil soukromou firmu a vytvářejí programy pro malé a středně velké podniky. A nejspíš se jim nevede špatně. V Poznani si pronajímá garsonku, má auto, a jak sám říká, nestěžuje si. Během týdne je náš kontakt omezen jen na telefonní hovory. Máma poslouchá za dveřmi. Nemám mobil, protože na něj nemáme, a tak musím hodiny viset na starém telefonu, ve kterém není skoro nic slyšet. „Nemůžu se už dočkat pátku,“ slyším jeho hlas ve sluchátku. „Já taky,“ přiznám mu polohlasně. „Přijedeš jako obvykle?“ „Tentokrát je šance, že se mi podaří zdrhnout trochu dřív, protože můj školitel onemocněl. Vem to čert, budu dezertovat.“ „Co to znamená?“ ptám se, protože stres má špatný vliv na mé šedé buňky. 19
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 20
„Půjdu na fakultu, trochu se tam ochomýtnu, ukážu se co největšímu počtu lidí a…,“ zmlkne. „Poběžím zase na vlak. Uleju se.“ „To je skvělé.“ „Kdyby tě někdo slyšel, myslel by si, že neumíš mluvit nebo jsi málomluvná,“ odvětí nepříliš spokojeně. „Říkala jsem ti, jakou tu mám situaci,“ ještě víc ztiším hlas. „Dost špatnou,“ zašeptám. „Pokusím se ji zlepšit,“ slíbí mi.
gh Čekám na nádraží a netrpělivě přešlapuju na místě. Nakonec v okně vagonu zahlédnu jeho rozesmátý obličej. Je čím dál těžší vydržet celý ten dlouhý, neskutečně nudný týden. Chtěla bych ho vídat dennodenně, ale vím, že to není možné. Alespoň do maturity. „Áchoj, ják se maš?“ na přivítanou mě jemně políbí na čelo. „Skvěle, i když dost osamoceně.“ „Teď osamoceně?“ „Ne, ale přes celý týden,“ vysvětlím mu jako rozmazlená holčička. „Uč se a nebudeš mít čas na hlouposti. Čas ti uteče rychleji.“ Vezmu ho za ruku a vyrazíme do centra. Několik lidí se za námi otočí, ale zjistila jsem, že tak už to prostě vždycky je. V malém městě valí oči na každého cizího, tím spíš potom, když je snědý. Pro ně je to senzace. Bojím se, abych se nedostala do řečí, protože samozřejmě že jsem to ještě neřekla mámě. „Zvu tě na večeři k mému kamarádovi. K tomu, za kterým obvykle jezdím,“ Ahmed vymýšlí plán. „On a jeho žena by tě konečně chtěli poznat. Možná že se spolu spřátelíte… i když si tím nejsem úplně jistý. Mám pocit, že jste každá dost jiná,“ dodá tajemně. „Uvidíme,“ slíbím nejistě a těším se na večer mimo domov, i když vím, že budou problémy s mámou. 20
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 21
Zahneme směrem k novému elegantnímu komplexu čtyřpatrových panelových domů s ochrankou a kamerami. „No, nemají se nejhůř,“ prohlásím a nemůžu odtrhnout zrak od čerstvé omítky, balkonů plných květin a zastřiženého trávníku. Proč to takhle nemůže vypadat i u nás na sídlišti? napadne mě v duchu. „Ali je dobrý doktor. Studoval v Německu a do Polska odjel, aby získal specializaci,“ Ahmed si všimne mé závisti a snaží se přítele ospravedlnit. „A že si vybral právě Polsko…,“ divím se. „V Německu poznal Violu, která tam byla v létě na sezonní práci. A pak to šlo rychle: love, svatba, dítě, anebo to snad bylo v jiném pořadí? Doesn´t matter!“ zasměje se spokojeně svému vtipu. „Nakonec došli k závěru, že s těmi málo penězi, které mají, se jim bude lépe žít tady, a ne někde na prohnilém Západě. A to všechno proto, že ona je hloupá a nechtěla jet k němu…,“ opovržlivě sešpulí rty. Vejdeme do budovy. Široká, čistá chodba. Ne jako u nás v paneláku, kde je každá zeď počmáraná graffiti a smrdí to tam močí smíchanou se zvratky. „Tady je to ale pěkné,“ zašeptám jako v kostele. „Mohla bych tu klidně bydlet.“ „Panelák je pořád panelák. Skutečný barák to není.“ „Marná sláva,“ zasměju se. Dveře nám otevře usměvavý plešatý Arab. Je sportovně oblečený, ale na nohou nemá boty ani pantofle. „Salam alejkum,“ řekne na přivítanou a pustí nás dovnitř. Udiveně se podívám na Ahmeda. „To znamená ,dobrý den‘, respektive ,mír s tebou‘,“ vysvětlí mi. „To si musím zapamatovat, zní to hezky.“ Za chvíli předsíň zaplní pokřikující děti, pobíhající pes a nakonec, jako hvězda, vejde Viola. Je jí přibližně kolem třiceti, ale díky silnému make-upu vypadá starší. Na sobě má minisukni, krátký mohérový svetřík odhalující polovinu břicha a černé punčochy kabaretky. Na nohy si vzala lodičky 21
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 22
na vysokém kovovém podpatku. Vlasy má rozcuchané, silně nalakované nebo nagelované. Já jsem mladší přinejmenším o deset let, ale soudě čistě podle oblečení bych mohla být její matka. Obyčejné šaty z umělé látky popelavé barvy do půli lýtek s malým výstřihem u krku a dlouhými rukávy se možná hodí k mým blond vlasům, skromně sepnutým do malého drdolu, ale teď vidím, že pro tuhle příležitost jsou až příliš staromódní a elegantní. „Ahoj, ahoj, krásko,“ žena mě velkodušně osloví a pošle mi vzdušný polibek. „Už jsme se nemohli dočkat, až tě poznáme,“ říká a prohlíží si mě od hlavy až k patě. „Ty seš teda mladá. Už ti bylo osmnáct, nebo si Ahmed začíná s neplnoletýma?“ „Přestaň,“ přeruší ji manžel. „Vítejte a pojďte dál.“ Vejdeme do moderně zařízeného obýváku, ve kterém drobné vybavení vypovídá o původu majitelů. Na jedné straně visí kilim, koberec s jeleny v říji, hned vedle v pozlaceném umělohmotném rámu reprodukce Panny Marie Čenstochovské. Na nábytku potom stojí arabská vodní dýmka a tabulky s nápisy v podivném písmu plném ozdob a vedle spousta kožených vycpaných velbloudů a oslíků či hliněných figurek představujících Araby v lidových krojích. „Prosím,“ Ali ukáže na místo na pohovce, na kterou bleskurychle vyskočí pes. „Mazej odsud!“ okřikne ho a dodá něco v jazyce, kterému nerozumím. „Nic se neděje, já mám zvířata rád,“ zasměje se Ahmed a poplácá přítulného chlupáče. „U nás vepřové nejíme,“ prohlásí zničehonic Viola. „Doufám, že se jeden večer obejdeš bez salámu,“ ušklíbne se a já z jejího hlasu cítím jízlivost. „Já tyhle věci jím taky velmi málo. Jsou těžko stravitelné a nedělají mi dobře,“ snažím se mluvit co nejvybraněji a používat ta správná slova. „Ty asi vůbec dost málo jíš,“ stále stejným tónem říká Viola. „Seš hubená. Ale co, když jsem dospívala, taky jsem moh22
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 23
la žít jenom z lásky,“ otočí se zády a výmluvně si povzdechne. Stojí ve dveřích do kuchyně, kouří cigaretu a vyfukuje klubka kouře. Asi se opravdu nebudeme mít rády. „Violo, brzdi, co tě to zase popadlo?“ Ali se k ní obrátí zvýšeným hlasem a následně prosebným tónem. Na první pohled je vidět, kdo je u nich doma hlava rodiny. „Podívej se, jaká souhra náhod,“ obrátí se ke mně mile pán domu. „Ahmed mě přijel navštívit a poznal takovou milou dívku. Náš chlapec si našel královnu. On byl vždycky náročný.“ „A kde jste se vůbec poznali?“ Viola se zvědavě vloží do hovoru. „Říkal jsem vám, že v hospodě,“ Ahmed se poprvé ozve. Z jeho výrazu je vidět, že není spokojený. „To je jediný slušný podnik tady v té díře. Kdysi jsem tam vysedávala celé hodiny,“ žena se zasní a teskně si povzdechne. „Ty máš samo sebou dost času a příležitosti, aby ses bavila,“ obrátí se ke mně, „ale já už to mám nalajnované – dům, děti a k tomu všemu ještě ten příšerný pes.“ „Byla jsem tam poprvé v životě,“ ospravedlňuju se jako malá holka. „Já do takových míst normálně nechodím.“ „No jo, ty seš ještě ve věku, kdy máš radost z toho, že jdeš do cukrárny nebo do McDonalda,“ posmívá se mi a s politováním pokyvuje hlavou. „To se nejspíš nikdy nezmění,“ odvětím jí. Muži si vymění zamračené pohledy. Ali si zapálil a Ahmed pije studenou vodu, jednu sklenici za druhou. Najednou jako na povel oba vstanou a odejdou z pokoje. Jsou slyšet jejich tlumené hlasy, jakési podivné mlaskání a po chvilce tichý smích. Proč jsou tak veselí?! Brzo se zase vrátí a už uvolnění usednou na svá místa. „Noste na stůl, je čas něco sníst,“ prohlásí vesele pán domu a rukama se plácá do stehen. „Tak pohni zadkem sám, co ti v tom brání?“ odpoví Viola hrubě svému muži. „Že by ti tím vysedáváním přirostl ke gauči? Alou!“ 23
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 24
To už je na mě moc. Naštvaně a výhružně se podívám na Ahmeda – buď odsud okamžitě půjdeme, anebo dojde k šílené scéně. Ještě k tomu se mi začalo chtít brečet. Jako vždy si rozumíme beze slov: oba vstaneme, projdeme chodbou a opustíme tuhle „pohostinnou domácnost“. „Ahmede, Doroto!“ slyšíme Aliho volání. Ozvěna se rozléhá po celé chodbě. „Vraťte se, omlouvám se!“ Ahmed se na chvilku zastaví, otočí se a vykřikne: „Illa liqa!“ Udiveně ho pozoruju, ale ani snad nechci vědět, co to znamená.
gh „Moje kamarádka ze třídy pořádá silvestra,“ opět spolu mluvíme po telefonu, ovšem s tím rozdílem, že ležím v posteli u sebe v pokoji. Mám už mobil, který mi Ahmed koupil k Mikuláši. „Co tím chceš říct?“ zeptá se nespokojeně. „Neměl bys chuť tam se mnou jít?“ zjišťuji a jeho reakce mě překvapí. „Aby to dopadlo jako u Aliho? Navíc mě tvoji kamarádi můžou zmydlit za to, že jim přebírám takovou kočku.“ Nevím, jestli je to kompliment, ale jeho tón mě netěší. Náš vztah po návštěvě u Aliho a Violy trochu ochladl. Vídáme se méně, protože Ahmed teď nemá kde přespávat a pokaždé si musí pronajímat pokoj v hotelu. Priváty nepřipadají v úvahu, neboť podmínky tam jsou tragické a navíc obyvatelé našeho města by nepronajali pokoj ani tomu nejmírumilovnějšímu Arabovi. Ocitli jsme se v patové situaci. „A co kdybys přijela ke mně do Poznaně?“ navrhne po delší chvíli. „Je to velké město a lidé jsou tu trochu otevřenější. Fakulta pořádá silvestrovský ples. Bude to mít úroveň, bez rvaček a ironických poznámek.“ „Já bych chtěla, ale jak to mám říct mámě? Bojím se, že to s ní nebude tak lehké.“ 24
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 25
„Proč?“ „Drží mě zkrátka. Nemůžu si jezdit, kam chci ani s kým chci. A je jedno, že už jsem plnoletá.“ „A co kdybys mě jí představila?“ navrhuje nesměle. „Jestli se nestydíš.“ „Proč bych se měla stydět?“ srdce mi buší rozrušením a radostí. „Nejsi hrbáč ani mrzák…“ „Jsem Arab, a to u vás znamená něco ještě horšího,“ odvětí chladně. „Nenecháme se přece odradit.“ „Jestli je tvoje máma, jak ty říkáš, konzervativní, můžeš mít těžké pořízení jenom s mojí návštěvou u vás doma.“
gh Samozřejmě že se nemýlil. „Konečně ses odhodlala mi sdělit, že někoho máš!“ začne matka zvýšeným hlasem. „Celé město už mluví o tom, že se taháš s nějakým barevným!“ „Nepřeháníš, mami? Copak lidi nemají nic lepšího na práci než mě pomlouvat?“ rozhodla jsem se rozehrát to rozvážně, protože je mi jasné, že bojovat s matkou je zbytečné. Musím zachovat klid a nenechat se vyprovokovat. „Koho mi to chceš přivést domů, Cikána snad?“ zasadí první úder. „Ahmed je Arab…,“ nestačím dokončit větu a matka vykřikne jako opařená: „Cože? Araba, špindíru, teroristu!“ a teatrálně se chytí za hlavu. „Nevěděla jsem, že seš rasistka. Od toho už je jenom krůček k fašismu.“ „Ty usmrkanče, ty mi tu budeš nadávat do hitlerovců?!“ celá rudá zlostí mě udeří do tváře. Nejsem na to připravena a velmi mě to překvapí. „Nechceš ho poznat, tak nechtěj!“ vykřiknu se slzami v očích. „Ale já se s ním nepřestanu stýkat,“ obrátím se k ní zády a snažím se ovládnout. „To ti zakazuju! Anebo vypadneš z mého domu!“ 25
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 26
„Vyhazuješ mě?!“ „Buď anebo, máš na výběr!“ „Jenom bych ti chtěla připomenout, že byt je stejně tak můj. Koupil ho otec a nenechal ho jenom tobě. A jestli se ti něco nelíbí, můžeš se odstěhovat sama. Já už jsem, zaplaťpánbůh, plnoletá. Dej mě klidně k soudu, anebo na mě pošli exekutora.“ Otočím se a běžím k sobě. Nechci jí poskytnout satisfakci, aby viděla, že brečím. Jsem v šoku. Nečekala jsem, že se moje matka zachová takhle. Ahmed měl pravdu. „Na silvestra přijedu k tobě. Vlastně můžu už pár dní předem, mám přece volno,“ oznámím mu roztřeseným hlasem do telefonu. „Dopadlo to špatně,“ přiznám pak a nemusím to dále vysvětlovat. „Jak jsi předpokládal.“ „Tak co kdybychom tenhle víkend tvé mamce připravili překvapení?“ navrhne lehce pobaveně. „Zkusím si ji získat svým osobním šarmem.“ Oba se zasmějeme, i když tušíme, že to nebude lehké. „Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ začnu pochybovat. „Nic se neboj. Vím, jak jednat s tvrdohlavými, umíněnými staršími dámami. Taky mám matku.“
gh Ahmed sedí na prodřené pohovce v našem malinkém obýváku. V ruce pevně svírá velký pugét červených růží, čokoládovou bonboniéru si položil na kolena. Vidím, jak je celý napjatý, i když se tváří klidně. „Myslíš, že už za chvíli přijde?“ zeptá se opětovně. „Za chviličku, za minutku… Mše končí v jednu, cesta domů trvá maximálně patnáct minut…“ Než domluvím, zaslechneme skřípot klíče v zámku. Oba hluboce vydechneme. Sama nevím, co můžu čekat. Poslední dobou mě matka překvapuje. Dokud jsem byla dítě, všechno bylo jako v bavlnce, měly jsme se velmi rády. Ale čím jsem byla starší, tím byla matka chladnější, nervóznější a jízlivější. Vůbec tomu nerozumím. Jestli se bojí, že ji opustím, 26
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 27
vyletím z našeho ideálního hnízda, tak proč dělá všechno proto, aby k tomu došlo co nejdřív? „Zdravím vás,“ Ahmed vstane a políbí mé překvapené matce ruku. „Je pro mě velkou ctí poznat Dorotinu matku,“ prohlásí a podá jí kytku a bonboniéru. „To jste mě ale zaskočili,“ přizná se máma a jen stěží zavře pusu. Sedneme si. Díváme se na sebe s očekáváním. To není moc dobře. „Tak já přinesu piškot, doufám, že se povedl,“ řeknu a vyskočím, neboť nemohu dál snést mlčení. „Kafe nebo čaj? Anebo kolu?“ „Prosím kávu,“ usměje se Ahmed nejistě. „Já si dám to samé,“ odvětí úsečně máma. Chladně pozoruje mého snědého přítele a snaží se nalézt sebemenší nedostatek v jeho vzhledu. Nemá šanci, protože je velmi pohledný. Vysoký a štíhlý, kudrnaté vlasy má pečlivě zastřižené, tvář hladce oholenou, italský oblek jako ze škatulky, košili perfektně vyžehlenou a kravatu výborně sladěnou s celkem. „Tak copak děláte u nás v Polsku? Lovíte mladé dívky, balamutíte je a potom opouštíte?“ takto mile mamka začne konverzaci. Roztřesenýma rukama v kuchyni rozkrojím piškotový dort, naleju kávu a běžím na pomoc svému příteli. „Velmi dobře jste svou dceru vychovala,“ Ahmed neodpoví na otázku přímo. „Můžete být pyšná, Dorota se nikým obalamutit nenechá.“ „Tak co tu děláte? Co si od toho slibujete?“ nevzdává se máma. „Myslím to s vaší dcerou vážně a vážím si jí stejně jako vás,“ odpoví Ahmed klidným hlasem. Už není nervózní. „A jak dlouho spolu vůbec chodíte, že vás může napadnout něco ,vážného‘?“ „Už přes tři měsíce, že, Dori?“ obrátí se ke mně a já přikývnu. 27
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:19 Stránka 28
Matka se na mě podívá vyčítavým pohledem, ze kterého lze vyčíst: A tos mi nic neřekla? „Teprve tři měsíce, to nic není!“ zasměje se ironicky. „Značí to ale dobrý začátek, vážená paní,“ Ahmed už mluví rozhodným a chladným hlasem. „Vždyť ona ani nemá maturitu! Co máte v plánu?!“ zvýší matka hlas. „Mami, on se mnou jenom chodí. Chce, abych s ním strávila silvestra, a ne, že se sakra chce hnedka ženit!“ nevydržím už, protože se začínám cítit strašně hloupě. „Samozřejmě, chodíme spolu teprve tři měsíce a není čas ani prostor dělat nějaké dalekosáhlé plány do budoucna. Ahmed chtěl říct, že mě nechce zneužít nebo něco podobného.“ „To si povíme později,“ matka ironicky sešpulí rty a neochotně se na nás podívá. „Co kdybyste teď opustili můj pokoj? Chtěla bych si trochu odpočinout.“ „Konec návštěv,“ pošeptám Ahmedovi a zavěsím se do něj. Dovedu ho do svého malinkého pokojíku. Prakticky je v něm možné sedět na posteli a zároveň psát na stole. Tak málo místa je mezi nimi, stěží se tam vejde stolička. Vybavení ještě doplňuje malá skříňka na oblečení. Stejně mám jen pár věcí: džíny, několik trik, dva seprané svetry, jedny staromódní vycházkové šaty a slavnostní oblečení na školní akademie a maturitní zkoušku. Sedneme si na silně opotřebovaný gauč, který ještě pamatuje časy mého dětství. „Jak se sem, holka, můžeš vejít?“ Ahmed mě obejme a rozhlíží se kolem sebe. „Není možné se tu ani pohnout.“ Vstane, svlékne si sako, kravatu a pak si rozepne košili u krku. „Dost bylo striptýzu,“ zasměju se, protože se mi ohromně líbí, zvláště s tím ruměncem ve tváři. „Uf, je tu horko,“ v očích mu plápolá zvláštní plamen. „Otevřu okno, ano?“ Za chvilku si sedne na okraj postele a jemně schová mé dlaně do svých. 28
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:20 Stránka 487
OBSAH
Prolog ........................................................
7
Emír z Arábie .............................................. 9 Návštěva u arabské rodiny ........................ 103 Arabská každodennost .............................. 169 Setkání s polskou komunitou .................... 241 Život na venkově ........................................307 Saharské vyhnanství .................................. 421 Poděkování .............................................. 485
arab.zena.2.vyd.qxp_Sestava 1 07.06.17 13:20 Stránka 488
Tanya Valková
Arabská žena Z polského originálu Arabska żona, vydaného nakladatelstvím Prószyński i S-ka ve Varšavě v roce 2010, přeložila Barbora Gregorová Obálku navrhla Gabriela Janovská Redigovala Markéta Hofmeisterová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 4 8 8 Vydala Euromedia Group, a. s., Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9188. publikaci Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání druhé