Dva rozpustilí poníčci Kaštánek a Běla jsou dva poníčci, kteří bydlí na statku. Farmář je každé ráno vyvádí do výběhu, kde se mohou pást a skotačit, jak se jim zlíbí. Kaštánek se však ve výběhu nudí. „Jednou odtud uteču!“ říká stále Běle. „Uvidíš, jednou se mi podaří najít díru v ohradě!“ Běla jen zatřepe hřívou a zařehtá. A opravdu – jednoho dne leží jedna z latěk ohrady na zemi a farmář si toho ani nevšimne. „Honem, Bělo! Pojď se mnou!“ vyzývá ji Kaštánek. Běla se nenechá pobízet dvakrát. Rozjařeně cválá s Kaštánkem do neznámého světa. Jejich prvním cílem je ovocný sad. Právě tam dozrávají jablíčka, která oba nadevše milují. Hlasitě chroupají jablko za jablkem, až jim od tlamy kape šťáva. Najednou uslyší v dálce láteřit farmáře: „Hohó, vy jedna zpropadená zvířata! Nechte toho, to jsou moje jablka!“ Poníčci se rozběhnou a už cválají dále. Na polní cestě potkají stádo krav. Na pastvu je vede černý pastevecký pes Baryk.
14
15
Dva rozpustilí poníčci Kaštánek a Běla jsou dva poníčci, kteří bydlí na statku. Farmář je každé ráno vyvádí do výběhu, kde se mohou pást a skotačit, jak se jim zlíbí. Kaštánek se však ve výběhu nudí. „Jednou odtud uteču!“ říká stále Běle. „Uvidíš, jednou se mi podaří najít díru v ohradě!“ Běla jen zatřepe hřívou a zařehtá. A opravdu – jednoho dne leží jedna z latěk ohrady na zemi a farmář si toho ani nevšimne. „Honem, Bělo! Pojď se mnou!“ vyzývá ji Kaštánek. Běla se nenechá pobízet dvakrát. Rozjařeně cválá s Kaštánkem do neznámého světa. Jejich prvním cílem je ovocný sad. Právě tam dozrávají jablíčka, která oba nadevše milují. Hlasitě chroupají jablko za jablkem, až jim od tlamy kape šťáva. Najednou uslyší v dálce láteřit farmáře: „Hohó, vy jedna zpropadená zvířata! Nechte toho, to jsou moje jablka!“ Poníčci se rozběhnou a už cválají dále. Na polní cestě potkají stádo krav. Na pastvu je vede černý pastevecký pes Baryk.
14
15
Opuštěné vajíčko Máma kachna jde se svými kachňátky Žluťáskem a Žluťáskou na procházku. Hopla, na louce málem zakopla o veliké vejce! Tu zaslechnou hlasité křupání. „Podívejte! Na vajíčku je prasklinka. Určitě se z něj vyklube nějaké ptáče!“ volá Žluťásek celý nadšený. Pak vejce opět zakřupe a skořápka se rozlomí na dvě půlky. Vykoukne z ní rozcuchaný hnědý ptáček a znaveně zapípá: „Píp píp! Píp píp!“
„Hledá svou maminku!“ zakejhá máma kachna soucitně. „Kdepak se jen toulá? Nemůže přeci nechat své mládě takhle opuštěné ležet na louce!“ Na roztřesených nožičkách se mláďátko přikolébá až ke kachně. „Píp píp! Píp píp!“ pípá bez ustání. Žluťásek zlehka šťouchne do sestřičky. „Ten mrňous vypadá divně, že ano?“ usoudí. Žluťáska přikývne. „Rozhodně to není ani kachna, ani labuť. Možná že je to mladý jestřáb!“
32
uvažuje Žluťásek.
33
Opuštěné vajíčko Máma kachna jde se svými kachňátky Žluťáskem a Žluťáskou na procházku. Hopla, na louce málem zakopla o veliké vejce! Tu zaslechnou hlasité křupání. „Podívejte! Na vajíčku je prasklinka. Určitě se z něj vyklube nějaké ptáče!“ volá Žluťásek celý nadšený. Pak vejce opět zakřupe a skořápka se rozlomí na dvě půlky. Vykoukne z ní rozcuchaný hnědý ptáček a znaveně zapípá: „Píp píp! Píp píp!“
„Hledá svou maminku!“ zakejhá máma kachna soucitně. „Kdepak se jen toulá? Nemůže přeci nechat své mládě takhle opuštěné ležet na louce!“ Na roztřesených nožičkách se mláďátko přikolébá až ke kachně. „Píp píp! Píp píp!“ pípá bez ustání. Žluťásek zlehka šťouchne do sestřičky. „Ten mrňous vypadá divně, že ano?“ usoudí. Žluťáska přikývne. „Rozhodně to není ani kachna, ani labuť. Možná že je to mladý jestřáb!“
32
uvažuje Žluťásek.
33
Díra v nebi Jednoho slunečného podzimního odpoledne stojí srnka Fifinka a srneček Korálek na lesní mýtině a pasou se. Všude kolem vládne ticho a klid. Zničehonic Fifinka vylekaně vyskočí všemi čtyřmi do vzduchu. „Pomoc! Korálku, podívej!“ volá poděšeně. „Slunce zmizelo! Spadlo do velké díry!“ A skutečně. Najednou celý les zahalilo chmurné šero. Tam, kde ještě před chvílí svítilo sluníčko, teď na nebi zeje černá díra. Je vidět jen několik paprsků.
Fifinka křičí z plna hrdla: „Pohroma. Slunce spadlo do díry na nebi!“ Vtom se ze všech stran sbíhají ostatní obyvatelé lesa. „Slunce zmizelo!“ kňourají zajíci. „Co budeme dělat? Všichni umrzneme!“ Divočák rozrušeně zachrochtá: „Anebo umřeme hlady! Bez sluníčka nic neporoste!“ Všichni stojí jako přikovaní a hledí bezradně na kulatou díru na obloze. Ptáci přestali zpívat, včely a čmeláci nebzučí, les se ponořil do úplného ticha. Všichni jako by zkameněli hrůzou.
36
Ale co je to? Z houštiny se ozývá hlasité mlaskání a funění.
37
Díra v nebi Jednoho slunečného podzimního odpoledne stojí srnka Fifinka a srneček Korálek na lesní mýtině a pasou se. Všude kolem vládne ticho a klid. Zničehonic Fifinka vylekaně vyskočí všemi čtyřmi do vzduchu. „Pomoc! Korálku, podívej!“ volá poděšeně. „Slunce zmizelo! Spadlo do velké díry!“ A skutečně. Najednou celý les zahalilo chmurné šero. Tam, kde ještě před chvílí svítilo sluníčko, teď na nebi zeje černá díra. Je vidět jen několik paprsků.
Fifinka křičí z plna hrdla: „Pohroma. Slunce spadlo do díry na nebi!“ Vtom se ze všech stran sbíhají ostatní obyvatelé lesa. „Slunce zmizelo!“ kňourají zajíci. „Co budeme dělat? Všichni umrzneme!“ Divočák rozrušeně zachrochtá: „Anebo umřeme hlady! Bez sluníčka nic neporoste!“ Všichni stojí jako přikovaní a hledí bezradně na kulatou díru na obloze. Ptáci přestali zpívat, včely a čmeláci nebzučí, les se ponořil do úplného ticha. Všichni jako by zkameněli hrůzou.
36
Ale co je to? Z houštiny se ozývá hlasité mlaskání a funění.
37
Tulák Ve stodole u velké drůbeží farmy leží fenka Nela se svými štěňátky a spí. Jen zvědavému Felixi se spát nechce. Šmejdí po stodole a očichává každý kout. Když se dostane k velké bráně, zjistí, že dnes je výjimečně otevřená. Šup a už je venku na dvoře. Nela si toho ani nevšimla! Felix nevychází z údivu. Tady je ale zmatek! Na dvoře pobíhají sem a tam slepice, husy, kachny a krocani s krůtami. „Všechny vás zdravím!“ nadšeně zaštěká. „Pojďte si se mnou hrát?“
Poskakuje za několika slepicemi, ale ty jen zakdákají a utíkají pryč. Felix přiběhne ke kachnám. „Co je to za nápady?“ kejhají pobouřeně. „Dej nám pokoj!“ Také husy se rozčepýří. „Ani se k nám nepřibližuj!“ zasyčí na něj. Felix je tak rozrušený, že si ani nevšimne, že vyplašil drůbež po celém dvoře. Hop! Felix skočí přímo do středu husího hejna. „Hned vás chytím!“ štěká rozpustile. Ale běda! Vtom ho jedna husa štípne
42
zobanem, až se Felix leknutím posadí na zem.
43
Tulák Ve stodole u velké drůbeží farmy leží fenka Nela se svými štěňátky a spí. Jen zvědavému Felixi se spát nechce. Šmejdí po stodole a očichává každý kout. Když se dostane k velké bráně, zjistí, že dnes je výjimečně otevřená. Šup a už je venku na dvoře. Nela si toho ani nevšimla! Felix nevychází z údivu. Tady je ale zmatek! Na dvoře pobíhají sem a tam slepice, husy, kachny a krocani s krůtami. „Všechny vás zdravím!“ nadšeně zaštěká. „Pojďte si se mnou hrát?“
Poskakuje za několika slepicemi, ale ty jen zakdákají a utíkají pryč. Felix přiběhne ke kachnám. „Co je to za nápady?“ kejhají pobouřeně. „Dej nám pokoj!“ Také husy se rozčepýří. „Ani se k nám nepřibližuj!“ zasyčí na něj. Felix je tak rozrušený, že si ani nevšimne, že vyplašil drůbež po celém dvoře. Hop! Felix skočí přímo do středu husího hejna. „Hned vás chytím!“ štěká rozpustile. Ale běda! Vtom ho jedna husa štípne
42
zobanem, až se Felix leknutím posadí na zem.
43
Ve Fridolínově zahrádce Zajíček Fridolín pracuje téměř celý rok od rána do večera ve své zahrádce. Pořád má spoustu práce a nikdy se nenudí. Nejvíc práce má Fridolín na jaře. Rydlem si do země vyryje řádky a zaseje do nich semínka. Potom zasadí rajčata a kapustu. Co by se tak hodilo do největší řádky? Pomyslí si. Přece mrkev! „Poslyšte, ne že mi vyzobete všechna semínka!“ zavolá Fridolín varovným hlasem na ptáčky. Potom zase ryje rydlem a hloubí jamky, do kterých seje cibuli. Krtek ho při tom pozorně sleduje. „Super! Fridolín zasadil tolik zeleniny, že pro mě určitě něco zbyde a budu mít zásoby na zimu.“ Zanedlouho Fridolín sbírá první rybíz. „Uf, když sbírám jahody, tolik se nenadřu. Rostou jen kousek nad zemí,“ oddychuje Fridolín a natahuje se z posledního schůdku žebříku.
122
123
Ve Fridolínově zahrádce Zajíček Fridolín pracuje téměř celý rok od rána do večera ve své zahrádce. Pořád má spoustu práce a nikdy se nenudí. Nejvíc práce má Fridolín na jaře. Rydlem si do země vyryje řádky a zaseje do nich semínka. Potom zasadí rajčata a kapustu. Co by se tak hodilo do největší řádky? Pomyslí si. Přece mrkev! „Poslyšte, ne že mi vyzobete všechna semínka!“ zavolá Fridolín varovným hlasem na ptáčky. Potom zase ryje rydlem a hloubí jamky, do kterých seje cibuli. Krtek ho při tom pozorně sleduje. „Super! Fridolín zasadil tolik zeleniny, že pro mě určitě něco zbyde a budu mít zásoby na zimu.“ Zanedlouho Fridolín sbírá první rybíz. „Uf, když sbírám jahody, tolik se nenadřu. Rostou jen kousek nad zemí,“ oddychuje Fridolín a natahuje se z posledního schůdku žebříku.
122
123