Issuu

Přeložila Zuzana Hanešková

Darebakova sazka.indd 4

02/08/18 14:51

Alison Dashové a Lauren Pludeové. Jako mladá dívka jsem snila o tom, že budu psát. Jako mladá žena jsem snila o tom, že uvidím své knihy vycházet. V těchto snech jsem si nikdy nedokázala představit úžasnější redakční tým, než jste vy, Alison a Lauren. Děkuji, že jste mi pomohly vytvořit Robertův a Helenin příběh. Tento příběh je pro vás!

Darebakova sazka.indd 5

02/08/18 14:51

LONDĂ?N, ANGLIE Zima 1810

Darebakova sazka.indd 7

02/08/18 14:51

PROLOG

Předvolal si jej. A když si vás mocný, přísný, nemilosrdný vévoda ze Somersetu předvolal, poslechli jste. Zvlášť pokud ten muž tahal za příslovečné nitky vašich financí a postavení. A ještě víc, když do vaší svatby zbývalo už jen pár hodin, a tudíž jste ty peníze velice potřebovali. Lord Robert Dennington ze sebe shodil plášť a se zamumláním díků ho podal Carmichaelovi, majordomovi svého děda. „Můj děd…?“ Starý sluha odvrátil zrak. „Je ve své pracovně, můj pane.“ Tváře mu zčervenaly. Samozřejmě, že je ve své pracovně. Robert si stáhl rukavice a zastrčil si je dovnitř saka. Copak by mocný aristokrat mohl být někde jinde? Vévoda ovládal každičkou stránku rodiny Denningtonů se stejnou chamtivostí a autoritou, jakou předváděl ve všech obchodních záležitostech. Majordomus přešlápl. „Mohu vás uvést do pracovny J-jeho Milosti?“ polkl Carmichael.

Darebakova sazka.indd 9

02/08/18 14:51

C H R I S T I C A L DW E L LOVÁ

Neochvějný sluha s klidnou tváří, který ničemnému vévodovi sloužil od Robertových pěti let, se nikdy neusmál, nezamračil či nezasmál. A rozhodně takto hlasitě a ustaraně nepolykal. Roberta se zmocnila nervozita. Strohé předvolání žádalo, aby ze všech dnů přišel právě v tento… Načasování bylo příliš dokonalé a Jeho Milost, chladný a necitlivý muž, nikdy nebyl a nikdy nebude jedním z těch oddaných láskyplných patriarchů, který by toužil po vnukově společnosti. Ne, ten muž, který využil zrádné sloužící, aby odhalil, že je Robert zamilovaný do vychovatelky, a pak svého vnuka chladně nazval „zatraceným hlupákem“, neměl v srdci kouska laskavosti. Ví o tom útěku. „M-můj pane?“ přerušil Carmichael Robertovy poplašené úvahy. Robert si potáhl za klopy a přinutil se usmát. „Trefím do pracovny Jeho Milosti sám.“ Konec konců, v jednadvaceti letech už byl stěží chlapec, který se někým nechá vyděsit – včetně stejně tak obávaného jako uctívaného vévody ze Somersetu. „Děd si mě dozajista předvolává dostatečně často na to, abych znal cestu,“ dodal v zoufalém pokusu odlehčit situaci. Carmichael místo toho roztřeseně přikývl a pak uprchl opačným směrem rychlostí muže o dvacet let mladšího. To není tak úplně pravda, zašeptal hlas vzadu v jeho mysli. Kdyby ses ho nebál, neplánoval bys právě na dnešní noc útěk, a místo toho bys Lucy Whitmanové dopřál veřejný obřad, který si zaslouží. Robert přinutil nohy k chůzi, vydal se chodbou a prošel známou cestou k dědově pracovně. Popravdě řečeno, toho muže se všichni víc než jen trochu báli. Konec konců, svou dceru, Robertovu tetu, vydědil, protože si vzala sloužícího, stejně snadno, jako kdyby vytrhl nit, která mu visí z vesty. Ne, takový muž by nikdy netoleroval Robertův sňatek s vychovatelkou. S guvernantkou, která by pocházela

Darebakova sazka.indd 10

02/08/18 14:51

D A R E B Á KOVA S Á Z K A

z úctyhodné rodiny, to možná, ale nikdy ne s obyčejnou vychovatelkou. Otřel si zpocené dlaně o kalhoty. Vévoda byl příliš bezcitný, než aby mohl někoho ze služebnictva považovat za sobě rovného, či alespoň za lidskou bytost. A proto nemohl pochopit Lucyinu laskavou duši. Nebo to, jak jej škádlila, červenala se a usmívala. Ne tak, jak to dokázal chápat Robert. Robert, který ji každý den vídal ve společnosti své sestry Beatrice, viděl víc než služku nebo vychovatelku. Viděl mladou ženu, kterou zajímal víc on než jeho titul a která se chtěla stát jeho ženou, protože si přála prožít s ním život, a ne proto, že se jednoho dne stane vévodkyní. Nyní bylo nutné přinutit děda, aby se na to podíval rozumně. Neboť nebylo pochyb, že vévoda ze Somersetu, který si všeho všímal a ještě víc toho věděl, sem Roberta zavolal kvůli útěku, který si na dnešní večer naplánoval. Přede dveřmi obávané pracovny zůstal Robert stát. Zatímco v sobě hledal sílu čelit mocnému patriarchovi Denningtonů, zhluboka se nadechl a ještě jednou si rukama uhladil klopy. Než ho mohla odvaha opustit, zvedl ruku, aby zaklepal… právě když dřevem obloženými dveřmi proniklo tiché, bolestivé zasténání. Zarazil se s rukou ve vzduchu. Na chodbu dolehlo další zmučené zanaříkání, které Robertovi zmrazilo krev v žilách – zvuk smrti. Bože, nikdy toho muže nemiloval, ale také by si nikdy nepřál jeho smrt. Robert rychlým pohybem stiskl kliku a horečně otevřel dveře, aby se dostal ke svému starému dědovi. Ohromeně se zarazil. Zůstal nehybně stát a v uších mu tlumeně hučelo. Několikrát zamrkal, ale ať to udělal, kolikrát chtěl, hrůzný výjev se nezměnil a Robert jako by zapustil kořeny do podlahy: člověk, který z vnějšku pozoruje špinavý výjev, hříšný a ohavný. Lucy, natažená na zádech a s roztaženýma nohama, mezi nimiž se nahoru a dolů pohyboval vévoda, přejížděla starci prsty po zádech a pobízela ho. „Jste tak úžasný, Vaše Milosti,“

Darebakova sazka.indd 11

02/08/18 14:51

C H R I S T I C A L DW E L LOVÁ

vzdychala a nadzvedávala se jeho rychlým přírazům vstříc. „Chci vás ještě víc.“ Robert, kterého pálila žluč v krku, prudce natáhl ruku a chytil se dveřního rámu. Ach, bože, to ne. Ne Lucy. Byla to jediná zatracená žena, která viděla jeho, a ne budoucího vévodu. Přece nemohl být tak strašně slepý, tak pomýlený v úsudku, že své srdce věnoval hamižné intrikánce? Až na to, že… jak jinak si vysvětlit ten oplzlý výjev, co má před očima? Jeho děd vzhlédl. V očích se mu blýskal pečlivý a metodický pohled, jako by si prohlížel své účetní knihy. „Jsem lepší než můj vnuk?“ zeptal se důrazně, zadýchaný tou námahou. Lucy zasténala odpověď. „Ach, ano,“ vydechla těžce. „A opustíš ho, jak jsi říkala, a staneš se mojí vévodkyní.“ „Cokoli,“ vykřikla a prohnula se v zádech. Robertovi se sevřel žaludek a zavřel oči. Bude mi zle. Jeho děd se prudce narovnal. „To bude vše,“ řekl hlasem, v němž zazněl ledový podtón. Lucy při tom nenadálém přerušení zůstala ležet na stole. Svraštila potem zvlhlé čelo. „Vaše Milosti?“ Její lyrický hlas, který Roberta kdysi tak okouzlil, jej vytrhl zpět z okraje šílenství. „Jdeš pozdě,“ obořil se na něj vévoda a Lucy otočila hlavu. Ze rtů jí splynulo zajíknutí a z tváří se vytratila barva. „Roberte…“ Jeho děd si upravil šaty a Lucy obešel. Lucy, jedinou ženu, kterou ani za mák nezajímalo, jestli z Roberta jednou bude vévoda. Lucy, která se zcela zmocnila jeho srdce. Tak prudce zaťal pěsti, že se jeho nehty zabořily do masa a dlaně mu pokryla krev. „Zavolal jste si mne, Vaše Milosti?“ řekl hlasem, který se vyrovnal zimnímu mrazu, hlasem, který by dokonce i jeho děd stěží dokázal neobdivovat. Celou dobu se záměrně vyhýbal pohledu na plačící a prosící dámu, která si spěšně upravovala oděv. „Roberte,“ vykřikla.

Darebakova sazka.indd 12

02/08/18 14:51

D A R E B Á KOVA S Á Z K A

„Ticho.“ Vévodův tichý příkaz byl mocnější než jakýkoli dunivý křik. „Varoval jsem tě před ní.“ Mávl rukou k Lucy. „Tohle by byla mizerná nevěsta.“ Z Robertova hrdla se vydral cynický smích. Toto byla pravděpodobně jediná pravdivá slova, která ten muž kdy vyslovil. „Vskutku,“ odvětil pomalu, pyšný na to, jak hladce mu slova plynou ze rtů, zatímco srdce v jeho nitru bylo jako led a od něj se šířil mráz dál. „Roberte,“ zaprosila Lucy ještě jednou a chystala se proběhnout kolem vévody, ale mocný aristokrat jí klidně zastoupil cestu k Robertovi a zarazil ji. „S touhle pokrevní linií není něco v pořádku, když vás všechny přitahuje podřadná krev těch, kdo stojí pod vámi.“ Sevřel rty. „Nejdřív moje dcera a ten proklatý lokaj.“ Naklonil hlavu. „Odříznout ji od rodiny nebylo tak těžké. Kromě příbuzenských svazků, které by mohla vytvořit, není pro dceru valného využití. Ale ty,“ hovořil dál za doprovodu Lucyina hojného pláče. Robertovo srdce se ještě víc zatvrdilo. Falešné slzy prolhané děvky. „Ale ty, Roberte, budeš jednoho dne vévodou, a ať se propadnu, jestli se budu dívat na to, jak náš rod před vymřením zachraňuje děvka.“ Aniž spustil z Roberta oči, ukázal vévoda prstem ke dveřím. „Tady jsme skončili, slečno Waltmanová.“ Ten starý mizera si to s ní rozdal na stole uprostřed dne jako s obyčejnou děvkou, a ani nezná její jméno. Ale copak není právě to? Robertovi projelo po páteři znechucené zachvění. Z vévody, z Lucy a ze sebe samého za to, že si všiml služky a věřil jí. Byla jiná než všechny ty šlechtičny, tato žena, které dal své srdce a za pár hodin by jí byl dal i své jméno. Jeho Milost promluvila, a přerušila tak Robertovy úvahy. „Můj správce vám zaplatí.“ Zaplatí jí. Robert, kterému se opět sevřel žaludek, se soustředil na nenávist, která se v něm vzdouvala jako pomalu se šířící rakovina, na cokoli kromě toho, jak mu postupně a nekonečně puká srdce.

Darebakova sazka.indd 13

02/08/18 14:51

C H R I S T I C A L DW E L LOVÁ

Lucy s tvářemi vlhkými a zrudlými pod náporem slz spěšně obešla vévodu a zarazila se před Robertem. „Roberte,“ zaprosila. „Slíbil mi, že se stanu jeho vévodkyní.“ Vzal bych si tě za ženu a byla bys bývala mojí vévodkyní… Jenže její chtivost byla příliš silná a hamižnost dokonce ještě silnější a ona nedokázala počkat, až tenhle muž natáhne bačkory. Robert se ušklíbl. Navíc tu stále byl jeho otec, těšící se pevnému zdraví, takže by se tato žena nestala vévodkyní… ne v brzké době. „Přece to musíš chápat, Roberte. Já… já nejsem žádná guvernantka. Nejsem urozená, vždycky jsem…“ „Nemám ti co říct,“ přerušil ji. Protože nedokázal pohlédnout do těch zrádných hnědých očí, zahleděl se jí přes rameno a upřel pohled na svého děda. „Nebudu vás žádat znovu, slečno Waltmanová,“ řekl jeho děd znuděným tónem způsobem, jako by žádal služebnou, ať na jeho drahocenný stůl nanese další vrstvu vosku. „Jestliže okamžitě neodejdete, doporučím svému správci, aby dohlédl na to, že nic nedostanete.“ To ji přimělo k pohybu. Aniž se na něj znovu podívala nebo se byť i jen ohlédla, odešla Lucy Whitmanová z pokoje a jeho života. Jeho děd přešel k servírovacímu stolku a nalil si sklenku brandy. „Nenávidíš mě, což je v pořádku, ale zachránil jsem tě před sebou samým,“ řekl, když si nesl pití ke stolu. Robert stál se zaťatými pěstmi stále pevně přitisknutými k boku. „Vaše starostlivost mě dojímá.“ V hlase mu zazněla nenávist a vévoda sešpulil rty. „Jako vévoda, v tvém případě jako budoucí vévoda, by sis měl pamatovat, že jediná rizika, která má cenu podstupovat, jsou v záležitostech, které mohou zvětšit tvé bohatství.“ Posměšně ohrnul ret. „Nerozhodujeme se srdcem ani v jeho zájmu. Takže teď se můžeš rozčilovat a nenávidět mě, ale jednoho dne mi za to poděkuješ.“ Nikdy.

Darebakova sazka.indd 14

02/08/18 14:51

D A R E B Á KOVA S Á Z K A

Až na to, že když mu na mysli vytanula tato němá námitka, potlačil ji. Dokonce i kdyby se s Lucy oženil a stal se z něj paroháč, hlupák všech hlupáků, nikdy by svému dědovi nepoděkoval. Za tohle ne. Vévoda se rozvalil ve svém křesle s vysokým opěradlem. „Nejsem tvůj otec, můj bláhový syn, a nemelu o romantice, jako to dělal on s tvou matkou.“ Ne, vévodova duše byla černá tak, jak duše jeho jediného syna nikdy nebyla a ani nebude. Když se vévoda zřekl vlastní dcery a odřízl ji od rodiny za to, že se provdala za sluhu, Robertův otec se k nim zachoval laskavě a podporoval je. Právě to Roberta přimělo doufat… ne, věřit… že by si s Lucy mohl vybudovat počestný svazek založený na lásce. Sevřel se mu žaludek. Hlupáku. Hlupáku. Hlupáku. „Můj syn má dobrou hlavu na obchody, ale bláhové srdce.“ Znechuceně si odfrkl. „Tím, že ti ukazoval slabý a romantický pohled na ženy a manželství, ti nijak neprospěl.“ Dědova drsná, ale pravdivá slova jej zasáhla. Ne, romantické představy, které mu jeho otec vštípil, mu neprospěly. Jeho rodiče našli lásku, ale Robert nyní čelil drsné realitě toho, jak velmi vzácný jejich vztah je. „Uděláš dobře, když si dnešní lekci zapamatuješ, Roberte.“ Pak jeho děd přezíravým pohybem odložil sklenici, popadl účetní knihu a pokračoval v práci. Audience skončila. Robert se sebral. Možná mu pukalo srdce, ale jeho děd mu poskytl neocenitelnou lekci. Jediná upřímnost, kterou mohl doufat najít v manželství, bude v manželství se ženou ze společenské smetánky. Dosud jimi pohrdal pro jejich nelítostnost. Nyní nelítostnou upřímnost těchto chtivých bytostí ocenil. Alespoň nezakrývaly, že lační po jeho budoucím titulu. Na rozdíl od Lucy, která mu stále jen lhala a která by za titul vévodkyně upsala svou duši ďáblu, kdyby jí takový obchod nabídl. Vévoda vzhlédl od práce. „Přeješ si něco, Roberte?“ Stáhl rty do tvrdé linky. „Jdi k čertu,“ řekl tiše, a aniž muži, který stál na společenském žebříčku hned pod princem,

Darebakova sazka.indd 15

02/08/18 14:51

C H R I S T I C A L DW E L LOVÁ

dovolil říci jediné další slovo, vyšel z pokoje. Nenamáhal se za sebou zavřít dveře, ale rázně a odhodlaně zamířil z tohoto nenáviděného domu pryč. Předtím se mýlil. Ve dvou věcech. Za prvé, ve skutečnosti si smrt vévody ze Somersetu přál. A za druhé, ženám se nedalo věřit.

Darebakova sazka.indd 16

02/08/18 14:51

DAREBÁKOVA SÁZKA Christi Caldwellová Z anglického originálu The Rogue´s Wager, vydaného nakladatelstvím Montlake Romance v New Yorku roku 2016, přeložila Zuzana Hanešková Obálku navrhl Marek Šebesta Redigoval Miroslav Valenz Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 10 079. publikaci. Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5

Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Darebakova sazka.indd 320

02/08/18 14:51