Bila tela_001 az 003_Sestava 1 11/30/17 12:01 PM Strรกnka 3
WHITE BODIES Copyright © Jane Robins 2017 All rights reserved Translation © Ivana Nuhlíčková, 2017 ISBN 978-80-249-3487-7
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 4
07.11.2017 10:29:09
Carol
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 5
07.11.2017 10:29:09
PODZIM 2017
Podle důkazů z pokoje se Felix osprchoval. Kromě toho
o jeho posledních hodinách na světě vůbec nic nevím. Zbývají jenom nahodilé útržky informací a nejisté dojmy lidí kolem. Připadám si jako v divadle, kde na podiu vystupují jen podružné role, je vidět scéna a stíny, ale všechny podstatné prvky scházejí. Žádné hlavní role, žádné režijní pokyny a žádný scénář. Recepční vyprávěla, že Felixovo poslední ráno bylo chladné a svěží, na trávníku se jiskřila jinovatka a v dálce u lesa se převaloval stříbrný opar. Viděla Felixe, jak vyběhl z hotelu a po štěrkové příjezdové cestě pokračoval ven z brány. Recepční právě přicházela do práce a zavolala na něho: „Dobré ráno!“ Ale on jí neodpověděl a běžel dál. Za čtyřicet minut byl zpátky, se skloněnou hlavou lapal po dechu, ztěžka oddechoval a potil se. Potom se narovnal, a když si všiml recepční, prohodil, že sprintoval až ke golfovému hřišti, pak ho oběhl po obvodu a dlouhou pěšinou lesem se vrátil zpátky k hotelu. Slunce vykukující mezi stromy mu připadalo magické, jako by se život právě rodil (je zvláštní, že pronesl právě něco takového!). Potom po dvou vyběhl schody do svého pokoje. 7
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 7
07.11.2017 10:29:09
Nesešel dolů na snídani ani si neobjednal nic do pokoje. Dokonce ani kontinentální snídani zahrnutou v ceně. Jeho kolegu Julia překvapilo, že se neobjevil na zahájení konference. V dopolední přestávce vzal šálek kávy a sušenku a odnesl je nahoru, ale na dveřích našel cedulku NERUŠIT. Myslel si, že Felixovi není dobře, že možná spí, tak vypil kávu a snědl sušenku sám. „Neobjevil se ani na oběd,“ vysvětloval, „a nepřišel ani na odpolední část programu. Ve tři jsem mu několikrát zkoušel volat, ale měl tam hlasovou schránku.“ Julio byl nervózní, protože nespolehlivost u Felixe neznal, tak ještě jednou vyšel nahoru a zabušil na dveře. Potom zavolal ředitele hotelu, který se objevil s klíčem. Oba muže v pokoji zarazil nepřirozený klid, jako by všechno bylo neskutečné. Julio říkal, že to vypadalo jako záměrně naaranžované, jako nějaký živý obraz s Felixem uprostřed. Ležel na posteli v podivné baletní póze, pravou ruku měl nataženou přes přehoz, levou nohu pokrčenou, župan rozevřený jako plášť a šedé oči upřené ke stropu. Levá ruka mu visela z postele, prsty se zastavily těsně nad zemí, a ředitel hotelu, který vystudoval dějiny umění, se rozpomněl na obraz sebevraždy Thomase Chattertona z prerafaelitského období. Ale tohle nevypadalo jako sebevražda, nikde neležely žádné lahvičky od léků, žádná břitva ani nic podobného. Přijela doktorka Patelová a recepční postávala u dveří, zatímco lékařka ohledávala tělo. Došla k názoru, že Felix dostal po ranním běhu infarkt nebo nějaký jiný záchvat. Odešla a recepční Felixe i celou místnost – noční stolek, neposkvrněnou koupelnu, otevřené dveře do sprchy, výhled z okna i nedotčený tác s občerstvením – vyfotila. „Vím, že to vypadá divně,“ vysvětlovala. „Ale měla jsem pocit, že je to tak správné, že to mám zaznamenat.“ Možná si myslela, že by ty fotografie mohly být důležité, že zachycují, že na tom místě něco nebylo v pořádku. Nikdo 8
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 8
07.11.2017 10:29:09
jiný ale takový pocit neměl. Když přišly výsledky pitvy, naprosto se shodovaly s názorem doktorky Patelové – Felix zemřel na srdeční selhání. Tak jednoduché to bylo, prostě zkolaboval a zemřel a chvíli to vypadalo, že se prostě vytratil. Svět ho pohltil jako přicházející příliv. Potom následoval pohřeb. Ten den jsem se trmácela z Londýna do malebné vesničky v Berkshire s normanským kostelíkem zasazeným mezi náhrobky a navátými načervenalými listy. Při pohledu na tu scenerii mě napadlo, že se Felixovi, který se narodil a vyrůstal v Americe, dostává velice anglického rozloučení, ačkoli smuteční hosté, kteří se sjížděli v malých skupinkách, byli součástí jeho mezinárodního života. Muži v dokonale střižených oblecích a křehké elegantní ženy v lodičkách s vysokými podpatky. Prohlížela jsem si je zpovzdálí, vlastně jsem seděla na polámané lavičce opřené o zeď kostela, kde jsem se snažila uklidnit. Nakonec jsem vklouzla dovnitř a postavila se až úplně vzadu. Hlavní roli měla moje sestra Tilda, kráčela uličkou mezi lavicemi pomalu jako tragická nevěsta. Ze všech sil jsem se v tu chvíli snažila proniknout do její mysli. Ovládla mě zvláštní směsice emocí – od hlubokého smutku a ztráty až po radostné uvolnění a úlevu. Ale nic z toho nesedělo. Jako vždycky mě mátla a nakonec jsem se dokázala soustředit jen na její drahé oblečení. Černé hedvábné šaty, na míru šité sako, nepochybně to muselo stát tisíc liber, možná i víc. Sledovala jsem, jak si sedá do prázdné přední lavice. Vpravo od ní před oltářem stála pod záplavou bílých lilií Felixova rakev, vlevo na dřevěném stojanu byla obrovská fotografie jeho usměvavé tváře. O pár minut později vklouzli vedle Tildy Felixovi rodiče a potom jeho bratr Lucas. Sestře, která seděla v naprostém klidu s pohledem upřeným na podlahu, jen mírně pokývli. 9
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 9
07.11.2017 10:29:09
Jako první hymnus hráli Pán je můj pastýř, ale zjistila jsem, že nedokážu zpívat. Ztěžka jsem se opřela v zadní části kostelíka o stěnu, cítila jsem se malátná a dělalo se mi zle od žaludku, celá ta událost mě zaskočila. Ne že bych truchlila za Felixe, i když pohled na schoulená ramena jeho zdrcené rodiny vzbuzoval pohnutí. Dělalo se mi zle spíš z toho, jak moc toho vím. Ten den, kdy zemřel, jsem neustále čekala, kdy se u mě v bytě nebo v obchodě objeví policie. Stejné to bylo dopoledne po pitvě. A teď, na pohřbu, mi připadalo naprosto jisté, že na mě před kostelem čekají policisté, podupávají, aby se zahřáli, dají si někde pokoutní cigaretu, a jakmile vyjdu z přítmí do podzimního slunce, zaslechnu svoje jméno. Callie Farrowová? Máte chvilku?
10
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 10
07.11.2017 10:29:09
JARO 2017
1 Větve za oknem jsou dlouhé, tenké a holé, Tilda stojí na
druhé straně místnosti jako ztracená a říká: „Jak to můžeš vydržet? Všechny ty polámané prsty, které klepou na sklo.“ Je už na půl cesty ven, otevírá dveře, když prohodí: „Každopádně tě chci pozvat na dnešní večer ke mně na Curzon Street. Objednám thajské jídlo a nějaký film. Asi Cizince ve vlaku. To je od Alfreda Hitchcocka.“ „Já vím.“ „Tak přijď v osm. Bude tam ještě někdo, koho ti chci představit.“ To pozvání znělo neškodně, ale vůbec takové nebylo. Jednak když si s Tildou chceme pustit film, chodí vždycky ona ke mně. Také si nepamatuji, že by mi někdy představila někoho ze svých přátel. Vlastně o nich skoro ani nemluví. Jménem znám jen dvě z jejích kamarádek, a to jsou dívky, s nimiž se zná od dětství – Paige Mooneyová a Kimberley Dwyerová. Překvapilo by mě, kdyby se s nimi vídala častěji než jednou za rok, takže jsem opravdu zvědavá a jsem v pokušení zeptat se, o koho se jedná, ale ona už je na odchodu a za chvíli zmizí na schodišti. 11
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 11
07.11.2017 10:29:09
* Cestou na Curzon Street svírám láhev cideru, protože vím, že Tilda žádný mít nebude. A koupila jsem také brownies. Sestra mě čeká v druhém poschodí v otevřených dveřích svého bytu. Vítá mě s nezvyklým nadšením, políbí mě na obě tváře a vyhrkne radostně: „Callie!“ Za ní stojí v kuchyni nějaký vysoký světlovlasý muž s vyhrnutými rukávy a věnuje se obsahu skříněk. Přijde mě pozdravit, natáhne hubenou ruku a z jeho postoje a chování si uvědomuji, že tu určitě není poprvé. Tilda si ho majetnicky prohlíží, dívá se na jeho vlasy, ramena, odhalená předloktí. Potom prohodí: „Callie, to je Felix. Felix Nordberg.“ „Otevírám právě láhev vína,“ prohodí muž. „Dáš si s námi?“ „Ne, stačí mi cider.“ Zvednu láhev Strongbow a odnesu ji na kuchyňskou linku. Napadlo mě, že tady vlastně všechno řídí Felix. Dění v kuchyni, víno. Potom mi začne klást zdvořilé otázky tichým sebejistým hlasem, který mě nutí přemýšlet o úžasných jachtách a soukromých ostrovech. Kde bydlím? Mám ráda svoji práci v knihkupectví? I já se ho vyptávám na jeho práci. Pracuje pro nějaký hedgeový fond v Mayfair. „Nemám ani tušení, co to znamená. Snad jen, že je to nějaký hazard.“ „Máš pravdu, Callie,“ zasměje se. „Ale naši klienti dávají přednost označení investice, takže jim rádi vyhovíme.“ Napadlo mě, že se snaží obalamutit i mě, a sleduji, jak s naprostou přesností nalévá víno, pročítá vinětu francouzského chablis a kontroluje, jestli víno ve sklenici dosahuje správné úrovně. Stejně pečlivě zachází s mým ciderem, jako by se jednalo o nějaký vzácný nektar, ačkoli je v umělohmotné láhvi s obrovskou červenou nálepkou 12
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 12
07.11.2017 10:29:09
3,30 £. Podá Tildě víno a ona se na něho usměje, když se dotknou dlaněmi. Potom se Felix vrátí do kuchyně, začne vytahovat talíře a misky, leští je utěrkou a skládá je na sebe. Zároveň mi vysvětluje, jak ošidit trh. „Můžeš si to představit takhle – prodám ti za současnou cenu deset dolarů tenhle talíř a přitom se dohodneme, že ti ho dodám do tří měsíců. Těsně před uplynutím té tříměsíční lhůty nakoupím talíře po devíti dolarech. Chápeš to? Sázím na to, že trh s talíři půjde dolů a já vydělám jeden dolar.“ „To je ale drahý talíř.“ „Felix má rád drahé věci,“ ozve se Tilda ze svého místa na okraji pohovky. Vypadá dekorativně naaranžovaná, chodidla má zasunutá pod sebe, jednou rukou objímá sametový polštářek, ve druhé drží skleničku a přitom nás pozoruje a uvažuje, jak spolu vycházíme. Podívám se na Felixe, abych zjistila, jestli prohodí: „Právě proto mám rád tvoji sestru.“ Ale neřekne to. Jen úsměvem naznačí, že ho dostala, otevře zásuvku s příbory, vytahuje nože a vidličky a leští je. Nijak to nekomentuji. Radši se Felixe zeptám, odkud pochází a jak dlouho žije v Londýně. Říká, že jeho rodina je ze Švédska, ale vyrůstal v americkém Bostonu a považuje se za občana celého světa. Při té frázi se zahihňám a on nám líčí, jak se snaží sžít s Anglií a Londýnem. „S čím, s neustálým postáváním ve frontách, věčnými upozorněními, omluvami a podobnými věcmi?“ „Ano, s tím vším. Také se sebepodceňováním a s tím, že dokážete za všech okolností žertovat a není pro vás snadné přijmout kompliment… Vědělas, Callie, že ty tvoje tmavé oči vypadají záhadně, možná až oduševněle?“ Tváří se naoko vážně, upírá mi pohled přímo do obličeje a já bojuji s rozpaky, je tak hezký a tak blízko mě. Ale cítím také, že mě do toho žertu zahrnuje, že se mi nevysmívá. 13
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 13
07.11.2017 10:29:09
„Když myslíš.“ Malinko se červenám, odvrátím se a doliju si cider. Připadá mi inteligentní a zábavný, líbí se mi. Tilda navrhne, abychom si pustili film, tak zvednu sklenku a chci se posadit na druhou stranu pohovky. Tak to děláváme, když filmy sledujeme u mě, každá sedíme na jedné straně pohovky, podáváme si brownies a neubráníme se poznámkám jako: Keanu Reeves tady vypadá smutný, nebo: Podívej se na ten déšť venku, prší do strany. Nic, co by vyvolalo konverzaci, ale stačí to, aby člověk vnímal společnost, jako bychom zase byly děti. Jenomže jsem příliš pomalá. Než se dostanu k pohovce, vedle Tildy už sedí Felix a dává jasně najevo, že se mám uchýlit do starého křesla. Žuchnu tam sebou a položím si nohy na konferenční stolek, zatímco Tilda stiskne tlačítko ovladače. Felix ani já jsme film Cizinci ve vlaku ještě neviděli, ale oběma se nám hned líbí. Je černobílý, spolu s afektovanými hlasy z padesátých let a manýrismem to působí děsivě, každý z nás něco prohodí, než se drama rozvine. Tilda je ale herečka a tak trochu odbornice na Hitchcocka, tak má daleko víc poznámek než Felix nebo já. „Hitchcock umísťoval záporné postavy na levou stranu obrazovky,“ vysvětluje nám, „kladné postavy na pravou.“ Neubráním se smíchu. „Takže jsem záporná, protože sedím nalevo, a ty jsi kladná, Tildo.“ „Má to jediný háček, ty hloupá. Na plátně by to bylo obráceně. Takže já jsem záporná a ty kladná.“ „A já jsem ten nejzajímavější,“ oznámí Felix. „Jsem uprostřed, takže se mohu posunout na kteroukoli stranu. Kdo ví, co udělám?“ „Podívejte se na Ruth Romanovou!“ vyhrkne najednou Tilda. „Jak má mírně pootevřené rty, je to tak sugestivní.“ Skepticky prohodím: „Hm,“ ušklíbnu se a Felix zvedne obočí. Ale Tildu není snadné odradit. 14
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 14
07.11.2017 10:29:09
„A Robert Walker je jako psychopat úžasný. Umí velice chytře pracovat s očima – vypadá hrozně vypočítavě. Věděli jste, že těsně po natočení toho filmu zemřel, protože míchal alkohol a barbituráty?“ „Ten druhý chlapík skvěle užívá zápěstí,“ poznamenám, „vlastně tím zápěstím hraje.“ Tilda se zasměje. „Líbí se mi ta zápletka,“ dodám. „Patricia Highsmithová… Ona je autorkou románu, podle kterého ten film natočili.“ Zápletka spočívá v tom, že dva cizí lidé ve vlaku si prohodí oběti vraždy. Ten psychopat s vypočítavým pohledem navrhne, že zavraždí manželku toho chlápka, který hýbe zápěstím, pokud on na oplátku zabije psychopatova otce. Policie ten zločin nikdy nevyřeší, protože ani jeden z vrahů nebude mít s obětí společného nic, co by se dalo vystopovat. Nebude tu žádný rozpoznatelný motiv. „Je to skvělý nápad na film,“ prohodím, „ale v praxi by to nešlo provést. Myslím, pokud byste plánovali vraždu a chtěli ji realizovat tímto způsobem.“ „Jak to myslíš?“ Tilda se tiskne k Felixovi. „No, člověk by musel neustále jezdit vlakem, pokud by měl v plánu zapříst hovor s někým jiným, kdo také chce někoho zavraždit. A potkat někoho takového je velice nepravděpodobné.“ „Ale ne, každý chce někoho zabít,“ namítne. Felix si přehodil Tildiny nohy přes své, rukama jí spočívá na kostnatých kolenou a já si všímám, jak jsou ti dva krásní. Lidé s jemnými kostmi, bílou pletí a světlými vlasy, vypadají, že to oni jsou dvojčata. Zastaví film, aby načali další láhev francouzského vína, a Felix řekne: „Máš samozřejmě pravdu, Callie, myslím o té zápletce, ale dnes by nebylo potřeba cestovat vlakem, aby člověk našel dalšího vraha, prostě by sis našla někoho na internetu, na nějakém fóru nebo chatu.“ „Budu si to pamatovat.“ 15
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 15
07.11.2017 10:29:09
„Myslím, že je to pravda,“ ozvala se Tilda. „Na internetu se psychopati najdou snadno.“ * Dokoukali jsme závěrečné scény a já potom oznámila, že musím jít domů, jen co si ještě odskočím. Byla to vlastně výmluva, nepotřebovala jsem. Když jsem za sebou zamkla dveře, slídila jsem chvíli kolem a zjistila, že v plastikovém kalíšku jsou dva kartáčky na zuby a ve skříňce nad umyvadlem je pánské holení. Koš byl plný prázdných lahviček od šamponu, zbytků starého mýdla, kousků vaty, použitých žiletek a poloprázdných nádobek od kosmetiky. Napadlo mě, že Felix uklízí Tildin nepořádek v koupelně stejně, jako organizuje kuchyni. Jsem vlastně šťastná, že na ni někdo dohlíží a dává věci do pořádku. Zalovím ještě v koši a vytáhnu igelitový sáček s něčím tvrdým. Posadím se na toaletu, rozbaluji to a čekám něco obyčejného, třeba starý lak na nehty nebo rtěnku. Ale uvnitř byla použitá injekční stříkačka s tenkou jehlou. Jsem v šoku. Tak mě to zaskočí, že vtrhnu okamžitě do obývacího pokoje, mávám tou stříkačkou a křičím: „Co je zatraceně tohle?“ Felix s Tildou na sebe pohlédnou, lehce v rozpacích, a Tilda vysvětlí: „Odhalilas naše tajemství. Pícháme si vitamin B12 – pomáhá to udržet se v kondici. Vedeme intenzivní život.“ „Cože? To je šílenství. Měli byste se stydět!“ Nevěřím jim, pořád ještě vzdorovitě držím injekci ve vzduchu. „Vítej ve světě vysokých financí,“ prohodí Felix. „Vážně!“ Tilda se směje mému ohromenému výrazu. „Opravdu, není třeba se znepokojovat. Hodně úspěšných lidí to dělá. Herci… bankéři… Najdi si to na Googlu, jestli mi nevěříš.“ Pak ale dodá: „Počkej… Proč se mi sakra hrabeš v odpadcích?“ 16
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 16
07.11.2017 10:29:09
Nedokážu odpovědět, tak jen bezradně pokrčím rameny a oznámím, že už radši půjdu. Tilda se zatváří, jako by chtěla říct „Jsi nenapravitelná!“ a podá mi kabát. Felix řekne, že doufá, že se zase brzy uvidíme, a rychle mě přátelsky obejme, je to takové objetí, jakým ragbisté objímají své neteře nebo synovce. * Doma otevřu laptop a googluju vitaminové injekce. Ukáže se, že Tilda měla pravdu, a mě udiví, jak divné věci profesionálové dělají, aby „dosáhli svých životních cílů“. Rozhodnu se nechat to být a prostě přijmout, že Tilda a Felix žijí v jiném světě než já. Pak si o nich začnu psát poznámky, do souboru, kterému říkám „spis“. Tenhle zvyk mám už od dětství – sledovat Tildu, pozorovat ji, kontrolovat, jestli je v pořádku. Napíšu si: Felix působí opravdu výjimečně. Dokáže v člověku vyvolat pocit, jako byste byli spiklenci a sdíleli spolu nějaký vtip o celém zbytku lidstva. Překvapilo mě, že mě s ním chtěla seznámit, a když už se stalo, mám radost, že našla toho pravého a že se o ni tak dobře stará.
17
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 17
07.11.2017 10:29:09
2 Ve středu mi zavolala sestra a pozvala mě na večeři. Pře-
kvapilo mě to, protože jsem si myslela, že se na mě bude zlobit kvůli tomu incidentu s odpadky, ale vůbec se o tom nezmínila. Když dorazím do bytu na Curzon Street, zjistím, že Felix připravil zvěřinu na jalovci a červeném víně a také citronový koláč. „Jsi úžasný!“ pochválím ho a on mě odmění sexy úsměvem. „Felix dělal sám i těsto,“ zdůrazní Tilda. „Jeho prsty jsou na hnětení těsta ideální. Dlouhé a chladné.“ Třepe jimi, zatímco ho ujišťujeme, že jsme těsto v životě nedělaly, vždycky ho kupujeme hotové. Všímám si, že Felix má nějaký trik, jak uklízet kuchyni už při vaření, takže když mu po jídle nabídnu pomoc, není vlastně co dělat. Linka je uklizená a čistší, než jak jsem ji kdy viděla, všechny kastroly a hrnce jsou umyté a zpátky ve skříňkách. „Jak to děláš?“ zeptám se. „Je to jako kouzlo.“ „To se tak přirozeně vyvinulo… Tak, Callie, zapomeň na uklízení a přesvědč Tildu, že by bylo romantické vyjet si v neděli loďkou po Temži. Dojet k Windsoru a Bray, kde bývají labutě.“ 18
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 18
07.11.2017 10:29:09
„Jakou loďkou?“ „Něčím jednoduchým a dřevěným. Takovým anglickým.“ „To je v pořádku,“ ozve se Tilda. „Už mě přesvědčil.“ Vzhlíží k němu přes vlasy měkkým vlahým pohledem a mě najednou bodne u srdce, když si uvědomím, že je do něj zamilovaná až po uši. Vtom si Tilda všimne, jak se na ni dívám, a vybídne mě: „Měla bys jet s námi, Cal lie. No nebude to nádhera?“ Takovouhle sentimentalitou nikdy netrpěla, a tak se neubráním a trošku si z ní začnu utahovat: „Ach ano, bude to velmi nádherné… velmi přenádherné.“ * Tak Felix půjčí červený sporťák peugeot, v neděli sbalíme věci na piknik a vyrážíme do Berkshire. Není to daleko, asi hodinu cesty, a když tam dojedeme, ocitáme se v jiném světě – řeka je široká a skličující, husté lesy ožívají rašením pupenů a prvních jarních lístečků. A loďka je přesně taková, jakou si Felix přál – malá dřevěná vana s oprýskaným červeným lakem, celá otevřená, s motorem na zádi. „To je dokonalé,“ prohodím a obdivuji, jak se pohupuje na vodě, kontroluji tři lavičky i vesla pro případ nouze. Nasedneme a odrazíme od břehu. Otáčíme tváře ke slunci a vychutnáváme si jeho nesmělé teplo. Zlatá záře se každou chvíli vytratí, aby mě vzápětí znovu pohladila. Nakloním se a nořím prsty do černé vody. „Bože, ta je studená!“ zachvěju se. Míjíme otevřená pole a potom se za bílými předměstskými sídly s trávníky sbíhajícími dolů k vodě objeví hrad Windsor. Na vzdáleném břehu zahlédnu volavku. Felix vzadu kormidluje a navrhuje: „Pojďme si zaplavat.“ Jsme teď v široké části řeky, na jedné straně je břeh 19
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 19
07.11.2017 10:29:09
hustě zarostlý, druhou stranu lemuje prázdné pole. Nikde žádní lidé. „Je moc zima!“ protestuji. „A není to bezpečné. Copak se v Temži neutopilo dost lidí?“ Ale Felix ani Tilda neposlouchají. On přiváže loďku k větvi vyčnívající nad hladinou, oba ze sebe zběsile svlékají oblečení, jako by šlo o nějaký závod. Potom stojí úplně nazí na loďce, která se divoce pohupuje ze strany na stranu, a chystají se skočit. Dvě štíhlá bílá těla. Tilda se drží Felixovy paže a křičí: „Jsem úplně zmrzlá už teď! Nedokážu to.“ „Ale ano, dokážeš!“ Jedním plynulým pohybem sestru uchopí a zvedne ji do náruče. Teprve teď si všimnu, jak silné a svalnaté má paže. Sestra křičí: „Ne! Ne!“ a kope nohama jako nůžkami, ale to už ji Felix hází do vody a vzápětí skočí za ní. Na kratičkou děsivou chvíli oba zmizí v temnotě, ale pak vyplavou a cákají kolem sebe. Tilda křičí a já nedokážu poznat, jestli nadšením, nebo vzteky. Ale volá na mě: „Pojď taky, Callie! Je to úžasné.“ „Určitě to taky chceš!“ Felix se natáhne, nakloní bok loďky k hladině, jako by byl obluda, co mě chce stáhnout pod hladinu, a chytí mě za kotník. „Nepůjdu!“ V duchu se zoufale snažím vymyslet, co dělat. Nechce se mi před nimi svlékat. Zahanbuje mě mé kypré růžové tělo a bojím se, že by se mi smáli. Zároveň si však představuji, jak nádherné by bylo ponořit se na dno řeky pohlcena ledovou vodou. Také mě opájí a lichotí mi, že mě vzali s sebou, navíc z nějakého důvodu, jemuž úplně nerozumím, chci udělat na Felixe dojem. Tak se posadím na jednu z laviček, svléknu si bundu, mikinu, džínsy, zuji si boty a stáhnu ponožky. Potom skočím v tričku, kalhotkách a podprsence do vody a potopím se přesně tak, jak jsem si představovala. Jsem v šoku, otupělá a ztuhlá 20
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 20
07.11.2017 10:29:09
zimou, nedokážu přemýšlet a srdce mi bije jako o závod. Dotknu se chodidly dna, cítím tvrdé okraje vyčnívající pod silnou slizkou vrstvou bahna. Odrazím se, vyplavu na hladinu a vidím, že Felix stojí vedle mě. Voda mu sahá po prsa, naklání se ke mně a chytí mě kole pasu: „Mám tě ve své moci,“ pronese, zvedne mě a já předstírám, že nechci a držím se rukama jeho ramen. Potom mě odhodí dozadu. Jsem zase pod vodou, přímo na dně. Když se vynořím, uvědomím si, že ječím a směju se stejně jako Tilda. Nejradši bych křikla jako děcko: „Udělej to znovu! Ještě jednou!“ Jenomže Felix už se otočil k Tildě a já vidím, že její štíhlé tělo zvedá daleko výš než mě, dokáže ji odhodit do vody s daleko větší silou. Když se potom její hlava vynoří, jediným pohybem jedné ruky ji znovu zatlačí pod vodu, takže nestačí ani zaprotestovat. Není vidět, nemává rukama, necáká a já se leknu, že ji drží pod vodou příliš dlouho a tlačí ji do toho nepříjemného bahna: „Přestaň! To už je moc!“ křiknu. Uvolní sevření a Tilda se s kuckáním vynoří a ztěžka oddechuje. Tentokrát ji vezme něžně do náruče a nese ji zpátky k loďce. „Tos neměl dělat…“ snaží se ze sebe vypravit v záchvatech kašle. Mluví tak tiše, že ji sotva slyším, hlavou mu spočívá na hrudi a paže jí bezvládně visí po straně. Felix ji přehoupne přes okraj na dno loďky. „Jsi v pořádku. A teď se oblékneme a dáme si něco k jídlu.“ Doplavu k loďce a nadzvednu se z vody, abych se podívala, jak je na tom. Naše oči se setkají, ty její pomalu mrkají, polekané a prázdné. Jak se tak choulí v růžku, vypadá jako nějaký brouk, vypadá raněná. Málem vykřiknu, ale vtom náhle změní výraz, jako mávnutím kouzelného proutku, směje se a říká, ať si taky vlezeme do loďky, než v té vodě zmrzneme. Půjčujeme si utěrku z piknikového koše místo ručníku. 21
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 21
07.11.2017 10:29:09
Dívám se, jak se Tilda utírá, a zdá se mi, že je stále ještě otřesená, ale nejsem si jistá Brzy už jsme zachumlaní v suchém oblečení, jíme sendviče a popíjíme kávu z termosky, kterou si podáváme. Tilda mi s úsměvem vykládá: „Tak takové to je, být s Felixem. Úžasné! A mám radost, že jsi s námi i ty.“ I Felix mě ujistí, že je rád, že jsem s nimi jela, nakloní se přes celou loď a dotkne se krátce mého holého kotníku. V tu chvíli jako by všechno bylo ostřejší a intenzivnější, než jsem kdy zažila. Obloha, stromy, voda – dokonce i šunka v sendvičích. Později si doma píšu do svého spisu: Tilda miluje Felixe a já ho možná miluju taky. Samozřejmě jako jejího kluka. Je tak hezký a chytrý a romantický. Rozbušilo se mi srdce, když se vysvlékl donaha, ukázal své bílé svalnaté tělo a skočil do řeky. Překvapilo mě, že udělal něco tak velkolepého přede mnou. Ne pamatuji si, že bych kdy zažila tak úchvatný den. Proč ale držel Tildu pod vodou tak dlouho?
22
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 22
07.11.2017 10:29:09
Jane Robinsová BÍLÁ TĚLA Z anglického originálu White Bodies, vydaného nakladatelstvím HQ, An imprint of HarperCollinsPublishers Ltd, v Londýně v roce 2017, přeložila Ivana Nuhlíčková Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Kateřina Ratajová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 312 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9469. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.
Bila_tela_11_(imprimatur).indd 311
07.11.2017 10:29:15