r-.........
OLNÍ ŽÍN _ _ _ ~ VELIN ,.,-
-
t
František Nepil
1 JAK FRANCÍNEK ŠVIHL EVELÍNKU
Slunce žhnulo nad hlavou, že žita až praskala. Meze jenjen prášily vůní mateřídoušky a tráva, ta vadla, vadla a vadla žízní po rose. Jen u studánky bylo příjemně a tam polospal Francínek. Kdykoli však pootevřel oko, vždycky se něco dělo. Nejdříve viděl, jak se horký vzduch vlní a tetelí na obzoru nad pšenicí. Když se probral podruhé, vzduch už se tetelil nad ječn1enem. A za další chvíli ještě blíž, nad ovsy, a nakonec se tetelil docela blizoučko , přímo nad těmi žity, co horken1 praskala. A tu Francínek sáhl po biči a prásk, prásk! - rovnou do toho tetelení. ,,Auva, auva!" začalo to tetelení naříkat, ,,auva, auva, to to pálí! Proč mě šviháš, když ti nic nedělám?" Francínek se vylekal, v ten ráz se posadil a otevřel obě oči. Propánajána! Vždyť to nebylo žádné tetelení, vždyť to byla panenka jako obrázek!
9
„Heršvec, kde ses tu vzala?" omlouval se Francínek. ,,Vždyť jsem viděl jen takové tetelení. Tak jsem do toho švihl bičem. " ,,To nebylo tetelení, to jsem byla já. A i kdybych byla tetelení, tak proč jsi do toho švihal?" ,,Protože každé tetelení je podezřelé," vysvětloval Francínek. ,,Nikdy se nic netetelí pro nic za nic, to náhodou moc dobře vím. Tak se nediv, že jsen1 do toho švihl. A nevyváděj, jako kdybych ti ušvihl nohu. Ukaž, zavážu ti to," sáhl do kapsy pro šátek. Po očku se podíval, jestli je dost čistý. Ale byl. Panenka mu nastrčila nožku a on ji fačoval. Byla jako obrázek, nebo nebyla? Ani vlastně nevěděl. Rozhodně v tu chvíli nikdo hezčí nablízku nebyl. Měla vlasy jako len, ale taky měla trošku víc šikmé oči, než mívají panenky jako obrázek. Zelenkavé oči v barvě přesličky. V pase byla útlá jako vážka a celá
byla jako nad kotn ky, které kde to st nesmím kotníky? „Neškr utahoval „Neškr jsem sec ho jsem žil. Už za ,Jakép nikdy ne
neudělá1
tetelit." ,,Nicp( la jsem v tím." ,,Copa: Já jen od ty vlastni „Ty mt ,,Nezn. „Ale Zl ,Jak b~ ,Jsem Francí žínky a lc nikdo.A křehkou
~dyťjsem
l
tetelení,
·ancínek. )bře vím. :iybych ti . Po očku llanožku
Rozhodo len, ale obrázek. ~ka a celá
byla jako z pavučinky, ale nožky měla nad kotníky trošku tlustší než panenky, které Francínek vídal na bálech. Ale kde to stálo, že docela hezká panenka nesmí mít šikmější oči a nožky tlustší nad -/kotníky? I ,,Neškrtí tě to?" staral se Francínek, když / utahoval na obvazu uzel. t „N eškrtí, ale pálí. To mi přišlo draho, že /)JI jsen1 se chtěla na tebe podívat. Nic špatného jsem ti nedělala a tys mně takhle ublí• I žil. Už za tebou nikdy nepřijdu. " ,Jaképak ublížil? Já nechtěl. A jaképak nikdy nepřijdu? Jen přijď, podruhé ti to neudělám. Ale nesmíš se tak podezřele tetelit." ,,Nic podezřelého jsem nedělala. Chtě la jsem vidět, kdo je to tak líný Nevěděla jsem, že na to tak doplatím." „Copak já jsem líný?" horšil se Francínek. ,Já přece nejsem líný Já jen odpočíval.Jak si, heršvec, můžeš myslet, že jsem líný? Kdo ty vlastně vůbec jsi?" ,,Ty mě neznáš?" , " ,, N eznam. ,,Ale znáš." ,Jak bych tě mohl znát, když tě neznám." ,Jsen1 přece polní žínka Evelínka." Francínek na ni zůstal koukat s otevřenými ústy. Že jsou vodní žínky a lesní žínky, to věděl. Ty už spatřil kdekdo. Ale polní žínku nikdo. Ani o ní neslyšel. A teď ji n1ěl před očima. Útlou jako vážka, křehkou jako z pavučinky, s vlasy jako len, kterými povíval vánek.
, I
/
11
A taky s trošku víc šikmýma očima, které teď plavaly v slzách.
A s trošku tlustšíma nožkama nad kotníky. Ta jedna byla teď ovázaná šátkem, na který mu panímatka vyšila písmeno F. ,,To mi přišlo pěkně draho," obrátila se k němu Evelínka zády, ,,nikdy už za tebou nepřijdu. " Pomalu kulhala podél žita a vzduch se kolem ní vlnil, až se v něm celá rozplývala. ,,Tak tohle bylo to tetelení!" říkal si Francínek. A v tu chvíli si uvědomil, že mu Evelínka mizí před očima. A nejenon1 že mizí, ale že už zmizela docela, že už je docela rozplynutá. „Ten šátek mi ale musíš vrátit!" křikl za ní. ,,Až se ti to zahojí, tak mi ho vrať! Já tě švihnout nechtěl. " V polích však bylo už ticho.Jen v dálce nad ječmenem se vzduch vlnil a zachvíval, a jen odtamtud to jako by tiše, tichounce pofňu kávalo.
]~
----
Bylo i kala. Me: nevadla pochvív~ jelo moc U stud jeví polr tek," utě. dy, které Bloud kde neb' všechnu „Když
POLNÍ ŽÍNKA EVELÍNKA Napsal František Nepil Ilustroval Miloslav Jágr
~~
~
Graficky upravila Eliška Konopiská Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9124. publikaci Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Sazba a reprodukce Studio GSW Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 144 Vydání páté, v Euromedia Group druhé PRO DĚTI OD 6 LET Kaše knihy na trh dodává Euromedia - knižní distribuce, :'-J"ádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.
Půvabnou,
lehounkou Evelínku mají rádi vši~hni polní zvířátka, ptáčci i děti. Však jim také pomáhá, seč jí síly s tačí - zachraňuje las ičku, zouvá křepelátka a učí zajíce hrát polku ... Ze všech nejvíc ovšem učarovala Francínkovi. Milovat polní žínku však dá obyčejn ému smrtelníkovi pořádně zabrat!
www.knizniklub.cz ISBN 97 &-80-75~9-366-8
(I
I li
9 788075 493668 Do poru če n á
cena 249
Kč
www.euromedia .cz