Issuu

Udoli_panenek_TITUL.ai 1 175.00 lpi 45.00Â° 30.6.2017 11:07:37 Process Black

CMY

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 4

28.06.2017 13:15:10

Aby ses dostala do Údolí panenek, musíš vystoupit na vrcholek Mount Everestu. Výstup na tento vrcholek, který viděl jen málokdo, je tvrdý. Nikdy jsi nevěděla, co tam nahoře doopravdy je, ale to poslední, čeho by ses nadála, je Údolí panenek. Stojíš tam a čekáš na příval radosti, kterou jsi doufala, že pocítíš – ale ona nepřichází. Dostala ses příliš daleko, abys slyšela potlesk a šla se klanět. A dál už není kam šplhat. Jsi sama a zmocňuje se tě pocit osamělosti. Vzduch je tak řídký, že sotva dýcháš. Dokázalas to – a svět řekne, že jsi hrdinka. Jenže dole bylo víc legrace, když jsi začínala a neměla nic než sen a naději, že se splní. Vidělas jen vrcholek té hory – a nebylo nikoho, kdo by ti řekl o Údolí panenek. Ale když dosáhneš vrcholu, to už je jiná. Živly tě opotřebovaly,

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 5

28.06.2017 13:15:10

jsi ohlušena a oslepena a příliš unavena, než abys vychutnávala své vítězství. Anne Wellesová nikdy neměla v úmyslu ten výstup zahájit, a přece nevědomky udělala první krok toho dne, kdy se rozhlédla kolem sebe a řekla si: „Tohle mi nestačí – chci něco víc.“ A když poznala Lyona Burkema, bylo pozdě na návrat.

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 6

28.06.2017 13:15:10

ANNE

Září 1945 Toho dne, kdy přijela, bylo na teploměru dvaatřicet stupňů. Z New Yorku se kouřilo, byl jako rozhněvané betonové zvíře, které nenadále uvízlo v pasti veder, v tomto období nezvyklých. Ale jí nevadilo vedro ani špinavý zábavní park zvaný Times Square. Považovala New York za nejvíce vzrušující město na světě. Dívka ve zprostředkovatelně práce se usmála a řekla: „Vy máte tutovku. I bez praxe. Všechny dobré sekretářky mají slušně placená místa v advokátních kancelářích. Ale na mou duši, moje milá, kdybych vypadala jako vy, namířila bych si to rovnou k Johnu Powersovi nebo Conoverovi.“ „Kdo to je?“ zeptala se Anne. „Patří jim špičkové módní agentury ve městě. Tam bych chtěla dělat, jenomže jsem moc malá a taky nejsem dost hubená. Ale vy jste přesně taková, jaké hledají.“ „Přesto bych raději pracovala v kanceláři,“ řekla Anne. „Jak chcete, ale myslím, že jste blázínek.“ Podala Anne pár papírků. „Tihle šéfové jsou všichni slušní, ale zajděte nejdřív k Henrymu Bellamymu. Je šéfem velké divadelní agentury. Jeho sekretářka se právě vdala za Johna Walshe.“ Když Anne nereagovala, děvče řeklo: „Nepovídejte, že jste nikdy neslyšela o Johnu Walshovi! Dostal tři Oscary a teď jsem zrovna četla, že chce vytáhnout Gretu Garbo a režírovat její návrat na filmové plátno.“ Annin úsměv dívku ujistil, že si jméno Johna Walshe provždy zapamatuje. „Abyste si udělala představu o společnosti a o lidech, s nimiž tam přijdete do styku,“ pokračovala dívka, „Bellamy a Bellows je opravdu velký podnik. Pracují pro důležité 7

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 7

28.06.2017 13:15:10

z ákazníky všeho druhu. A Myrna, to je to děvče, co se provdalo za Johna Walshe, se s vámi, pokud jde o vzhled, nemůže vůbec srovnávat. Vy tam zalasujete toho pravého raz dva.“ „Jakého pravého?“ „Mládence… a dost možná i manžela.“ Děvče se ještě jednou podívalo na Anninu žádost. „Odkud že to pocházíte? Je to přece v Americe, ne?“ Anne se usmála. „Z Lawrenceville. Je to na kraji Mysu, z Bostonu asi hodinu jízdy vlakem. Kdybych byla chtěla manžela, mohla jsem rovnou zůstat doma. V Lawrenceville se každá vdá, hned jak vyjde ze školy. Chtěla bych nejdřív trochu pracovat.“ „A vy jste z takového města odjela? Tady každá manžela hledá. Já také! Nemohla byste mě poslat do toho Lawrenceville s doporučujícím dopisem?“ „Chcete říct, že byste si vzala kohokoli?“ zajímala se Anne. „Kohokoli ne. Jenom takového, který by mi dal pěkný bobří kožich a platil posluhovačku a nechal mě každý den spát do oběda. Mládenci, které znám, ode mne čekají, nejenže budu dál zaměstnaná, ale že budu zároveň vypadat jako Carole Landisová v negližé, když opláchne pár talířů po lahůdkové večeři.“ Když se Anne zasmála, dívka řekla: „Však uvidíte. Počkejte, až se zapletete s některým místním Romeem. Vsadím se, že se rychlíkem poženete zpátky do Lawrenceville. A mimochodem, nezapomeňte se cestou tady pro mne stavit.“ Do Lawrenceville se nikdy nevrátí! Vždyť z Lawrenceville prostě jen neodešla, ona odtamtud utekla. Unikla manželství s některým solidním lawrencevillským chlapcem, unikla solidnímu řádnému životu, jaký se vede v Lawrenceville. Stejně řádnému životu, jaký prožila její matka. A matka její matky. Ve stejném řádném domě. V domě, v němž dobrá novoanglická rodina žila z generace na ge8

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 8

28.06.2017 13:15:10

neraci, jehož obyvatelé se dusili spořádanými, nevybouřenými city, city potlačovanými pod skřípějícím železným pancířem zvaným „dobré chování“. („Anne, dáma se nikdy hlasitě nesměje.“ „Anne, dáma nikdy nepláče na veřejnosti.“ „Ale tohle není na veřejnosti, pláču u tebe v kuchyni, maminko.“ „Ale dáma pláče jenom v soukromí. Už nejsi dítě, Anne, je ti dvanáct a v kuchyni je i teta Amy. A teď běž do svého pokoje.“) Lawrenceville ji svým způsobem pronásledovalo i v internátní škole v Radcliffe. Ano, byla tam děvčata, která se smála a plakala a klevetila a vychutnávala slasti i strasti, co život přinášel. Ale ji nikdy do svého světa nepozvala. Jako by měla na čele napsáno „Nepřibližovat se! Studený uzavřený novoanglický typ“. Stále víc a více tíhla ke knihám, ale i tam nacházela donekonečna se opakující vzor: zdálo se, že skutečně každý spisovatel, kterého poznala, utekl z rodného města. Hemingway střídal Evropu, Kubu a Bimini. Chudák rozháraný talentovaný Fitzgerald také žil v zahraničí. A dokonce i červenolící těžkopádný Sinclair Lewis nalezl romantiku a vzrušení v Evropě. Uteče z Lawrenceville! Bylo to zcela jednoduché. Rozhodla se v posledním ročníku střední školy a matce a tetě Amy to oznámila o velikonočních prázdninách. „Maminko… teto Amy… až skončím školu, pojedu do New Yorku.“ „Na prázdniny je to strašné místo.“ „Ale já mám v úmyslu tam žít.“ „Mluvila jsi o tom s Williem Hendersonem?“ „Ne. Proč taky?“ „Inu, chodili jste spolu od šestnácti let. Všichni přirozeně předpokládají…“ „A to je právě to. V Lawrenceville se všechno předpokládá.“ „Anne, zvyšuješ hlas,“ řekla jí matka klidně. „Willie Henderson je hodný chlapec. Chodila jsem do školy s jeho tatínkem a s jeho matkou.“ 9

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 9

28.06.2017 13:15:10

„Ale já ho nemám ráda, maminko.“ „Žádného muže nelze milovat,“ zasáhla do hovoru teta Amy. „Tys tatínka nemilovala, mami?“ Nebyla to otázka. Spíše obvinění. „Samozřejmě jsem ho milovala.“ Matčin hlas zněl dopáleně. „Ale teta Amy chtěla říct… prostě… že muži jsou jiní. Nemyslí a nereagují tak jako ženy. Zrovna tvůj otec. Nebylo snadné chápat ho. Byl prudký a rád se napil. Kdyby se byl oženil s někým jiným, byl by možná špatně skončil.“ „Nikdy jsem neviděla otce pít,“ řekla Anne na otcovu obranu. „Samozřejmě. Byla prohibice a já neměla v domě nikdy ani kapku. Odnaučila jsem ho to dřív, než si stačil zvyknout. Ale zpočátku se něco navyváděl – to víš, jeho babička byla Francouzka.“ „Tihle Románi jsou vždycky trochu potřeštění,“ souhlasila teta Amy. „Tatínek nebyl vůbec potřeštěný!“ Náhle Anne zalitovala, že ho tak málo znala. Připadalo jí to už tak dávno… ten den, kdy se skácel tváří k zemi, právě tady v kuchyni. Bylo jí tehdy dvanáct. Neřekl ani slovo, prostě se tiše svalil na podlahu a tiše zemřel ještě dřív, než přišel lékař. „Máš pravdu, Anne. Tvůj otec nebyl žádný potřeštěnec. Byl to muž, a dobrý muž. Nezapomínej, Amy, že jeho matka byla Bannisterová. Ellie Bannisterová chodila po celou dobu do školy s naší maminkou.“ „Ale mami, ty jsi tátu nikdy doopravdy nemilovala? Chci říct, že když tě muž, kterého miluješ, vezme do náručí a políbí tě, tak to musí být nádherné, ne? Cožpak to s tátou nebylo nikdy nádherné?“ „Anne! Jak se opovažuješ klást své matce takové otázky!“ řekla teta Amy. „Naneštěstí není líbání to jediné, co muž po svatbě očekává,“ řekla matka upjatě. Pak se opatrně zeptala: „Líbala ses s Williem Hendersonem?“ 10

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 10

28.06.2017 13:15:10

Anne se zaškaredila. „Ano… pětkrát.“ „A líbilo se ti to?“ zeptala se matka. „Bylo to odporné. Má měkké – skoro slizké – rty a z úst mu kysele páchne.“ „Líbala ses s nějakým jiným chlapcem?“ Anne pokrčila rameny. „Ach, před několika lety, když jsem začínala chodit s Williem, tak jsme na večírcích hráli na fanty. Myslím, že jsem se tehdy políbila s většinou chlapců z našeho města, a pamatuji si, že všechny ty polibky byly stejně odporné.“ Usmála se. „Mami, myslím, že v Lawrenceville nemáme jediného chlapce, který by uměl pořádně líbat.“ Její matce se vrátila dobrá nálada. „Jsi dáma, Anne, a proto se nerada líbáš. Žádná dáma to nemá ráda.“ „Ale mami, já nevím, co mám ráda, ani co jsem. Proto chci jet do New Yorku.“ Matka pokrčila rameny. „Anne, máš pět tisíc dolarů. Tvůj otec je zanechal výlučně pro tebe, abys je použila podle svého přání. Až odejdu já, bude toho o dost víc. Nejsme bohatí, ne tak jako Hendersonovi, ale žijeme si dobře a naše rodina v Lawrenceville něco znamená. Ráda bych věřila, že se vrátíš domů a usadíš se v tomhle domě. Moje matka se tu narodila. Willie Henderson by samozřejmě chtěl asi přistavět jedno křídlo – pozemek je velký, ale pořád ještě to bude náš dům.“ „Ale já Willieho Hendersona opravdu nemiluju, maminko!“ „Žádná taková láska, o jaké hovoříš, neexistuje. Takovou lásku najdeš leda v laciných filmech a románech. Láska je společný život, společní přátelé, stejné zájmy. Láska je pojem, který si pleteš se sexem, a dovol mi, mladá dámo, abych ti řekla, že pokud láska vůbec existuje, pak vyprchá velice brzy po svatbě – anebo jakmile děvčata poznají, o co jde. Ale jeď si do toho svého New Yorku. Nebudu ti stát v cestě. Jsem si jistá, že Willie počká. Pamatuj však na má slova, Anne, za pár týdnů přiběhneš domů – a budeš ráda, že jsi z toho špinavého města pryč.“ 11

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 11

28.06.2017 13:15:10

* * * Toho dne, kdy přijela, byl New York opravdu špinavý – a rozpálený a přelidněný. Námořníci a vojáci se poflakovali po Broadwayi a v jejich chtivých pohledech se zračila bezstarostná dovolenková nálada a křečovité vzrušení z konce války. Ale zároveň se špínou, vlhkostí a pocitem cizoty prožívala Anne vzrušení a vědomí, že žije. Při pohledu na rozbitou newyorskou dlažbu, posetou odpadky, jí připadaly stromy a čistý vzduch v Nové Anglii studené a bez života. Neoholený muž, který, když dostal týdenní nájemné předem, sundal z okna ceduli Pokoj k pronajmutí, vypadal jako pan Kingston, listonoš tam doma, ale jeho úsměv byl hřejivější. „Není to valný pokoj,“ připustil, „ale strop je vysoký, takže se vzduch trochu hýbe. A já jsem vždycky po ruce, když bude potřeba něco opravit.“ Cítila, že se mu líbí, a on se líbil jí. V New Yorku se lidé posuzovali podle tváře, jako kdyby se všichni právě narodili a nebyli zatíženi minulostí, kterou je třeba stavět na odiv nebo tutlat. A teď, když stála před impozantními skleněnými dveřmi s vyrytým nápisem Bellamy a Bellows, doufala, že se jí u Henryho Bellamyho dostane stejného přijetí. Henry Bellamy nemohl věřit svým očím. To se mu snad jenom zdá! Svým způsobem to bylo jedno z nejkrásnějších děvčat, které kdy viděl, a že byl na krásné dívky zvyklý! Místo korkáčů na nohou a vlasů nemožně vyčesaných do výše, jak velela móda, nosila vlasy volně rozpuštěné a nechala je prostě a přirozeně splývat – a plavé se zdály být od přírody. Ale doopravdy ho z konceptu vyváděly její oči. Byly skutečně modré, nebesky modré – jenže jako kus ledu. „Proč chcete to místo, slečno Wellesová?“ Z jakéhosi důvodu byl nervózní. Hrom do toho, byl zvědavý. Měla na sobě jednoduché šaty z tmavého plátna a kromě malých jemných náramkových hodinek nikde žádný šperk, ale

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 12

28.06.2017 13:15:10

bylo v ní něco, co ho přesvědčovalo, že by nemusela být zaměstnaná. „Chci žít v New Yorku, pane Bellamy.“ Jen tohle. Přímá odpověď. Proč v něm vyvolává pocit, jako by strkal nos do cizích věcí? Má přece právo klást otázky. A kdyby jí to příliš usnadnil, možná by to místo nevzala. Tohle je taky bláznivé pomyšlení. Přece tu sedí, ne? Nezaskočila sem na čaj. Tak proč má pocit, že uchazečem o místo je on a pokouší se udělat dobrý dojem na ni? Podíval se na dotazník, který s ní vyplnila agentura. „Dvacet let, maturita v angličtině, v Radcliffe, hm. Ovšem praxi v administrativě nemáte. Ale povězte mi, co z vašich parádních předpokladů budeme mít my? Může mi to pomoct při jednání s potvorou, jako je Helen Lawsonová, nebo přimět líného opilce, jako je Bob Wolfe, aby každý týden odevzdal text rozhlasového komentáře včas? Nebo přesvědčit nějakého zpěváckého poskoka, aby opustil agenturu Johnsona Harrise a nechal se zastupovat mnou?“ „To všechno bych měla dělat?“ zeptala se. „Ne. To je moje práce. Ale vy mi máte pomáhat.“ „Myslela jsem, že jste právní zástupce.“ Viděl, že sahá po rukavičkách. Nasadil jeden ze svých nenucených úsměvů. „Jsem divadelní zástupce. A to je rozdíl. Uzavírám pro své zákazníky smlouvy. Smlouvy bez zadních vrátek, leda ve prospěch zákazníka. Starám se jim také o daně, pomáhám jim investovat peníze, tahám je ze všelijakých malérů, urovnávám jejich manželské problémy, dbám, aby se nesešly jejich manželky s jejich milenkami, jejich dětem dělám kmotra a jim samotným kojnou, především když chystají nový program.“ „Myslela jsem, že herci a spisovatelé mají své manažery a agenty.“ „To mají.“ Všiml si, že rukavice už zase položila na klín. „Ale taková esa, pro která pracuji, potřebují také mne, abych jim poradil. Například agent je přirozeně nutí do práce, která nejvíc sype. Zajímá ho jeho deset procent. 13

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 13

28.06.2017 13:15:10

Ale já uvažuju, který kšeft pro ně bude nejlepší. Zkrátka, divadelní právní zástupce musí být agentem, matkou a Pánembohem v jedné osobě. A vy, jestli dostanete tohle místo, musíte být jejich svatou patronkou.“ Anne se usmála. „Tak proč divadelní zástupci nenahradí všechny agenty?“ „Asi by je nahradili, kdyby bylo dost takových oddaných šmuků, jako jsem já.“ Rychle se vzpamatoval. „Promiňte mi ten výraz. Když se rozjedu, nedávám pozor, co mi uletí.“ „Z jakého je to jazyka? Šmuk?“ opakovala zvědavě. Z jejích úst to znělo tak hrozně, že se hlasitě rozesmál. „Je to židovské slovo a doslovný překlad by vás uvedl do rozpaků. Ale stal se z něj slangový výraz – pro šizuňka… Och, nenechte se mýlit tím elegantním jménem Bellamy, ani mou mimořádně episkopální tváří. Mé rodné jméno je Birnbaum. Zamlada jsem v létě pracoval jako režisér zábavných programů na transoceánských lodích a psal jsem taky sloupek do lodního časopisu. Nelíbilo se jim, že zábavné sloupky jsou nadepsané Plavba s Birnbaumem, a tak mi jeden chlapík navrhl jméno Bellamy. Na těch plavbách jsem poznal spoustu důležitých lidí. Mým prvním klientem se stal zpěvák, který tam účinkoval. Mnoho lidí mě poznalo jako Bellamyho, a tak jsem u toho jména zůstal. Ale nikdy nedopustím, aby se zapomnělo, že pod Bellamym je pořád ještě Birnbaum.“ Usmál se. „Teď máte přesný obrázek. Myslíte si, že byste to zvládla?“ Tentokrát se usmála doopravdy. „Ráda bych to zkusila. Na stroji píšu docela dobře, ale těsnopis moc neumím.“ Mávl rukou. „Na to tu mám dva kanóny, kteří by určitě vyhráli stenografické přebory. Potřebuji někoho, kdo je víc než sekretářka.“ Její úsměv pohasl. „Obávám se, že vám nerozumím.“ Hrom aby do toho! Nic takového tím nemyslel. Odhodil cigaretu do popelníku a zapálil si jinou. Panebože, ta sedí zpříma. Mimoděk se taky v křesle napřímil. „Podívejte, slečno Wellesová, být víc než sekretářka 14

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 14

28.06.2017 13:15:10

znamená nedržet se běžné pracovní doby od devíti do pěti. Jsou dny, kdy můžete přijít až po poledni. Když vás požádám, abyste pracovala večer, nebudu čekat, že přijdete hned ráno. Ale na druhé straně, kdyby nastala kritická situace, tak i kdybyste pracovala do čtyř do rána, budu chtít, abyste přišla do kanceláře ještě před začátkem pracovní doby, protože vás tu budu potřebovat. Jinými slovy, rozvrh si budete dělat sama. Ale někdy budete muset být k dispozici i večer.“ Na okamžik se odmlčel, ale nereagovala, a tak spěšně pokračoval: „Dejme tomu, že budu v restauraci Jednadvacet na večeři s perspektivním klientem. Bude‑li to správná večeře a řeknu‑li ta správná slova, je víc než jisté, že podepíše. Ale možná že s ním budu muset vypít šest sedm skleniček a poslouchat stížnosti na jeho dosavadní agenturu. Přirozeně se budu zapřísahat, že mu nic podobného neprovedu. Slíbím mu všechno – i modré z nebe. Jenomže všechno, co naslibuju, nemůžu splnit. To nemůže nikdo. Ale budu se čestně chtít vyvarovat chyb, které dělala jeho dosavadní agentura, a splnit všechny splnitelné sliby. Problém je, že druhý den ráno si nevzpomenu ani na jediné zatracené slovíčko. A tady nastoupíte vy. Nebudete mít okno, protože během toho napínavého večera budete usrkávat jediné sherry a budete si pamatovat všechno, co jsem řekl. Druhý den mi předložíte seznam všech mých slibů a já si je budu moct prostudovat s jasnou hlavou.“ Usmála se. „Budu něco jako živý diktafon?“ „Přesně tak. Myslíte, že to zvládnete?“ „Mám výbornou paměť a nenávidím sherry.“ Tentokrát se zasmáli oba. „Dobrá, Anne. Chcete nastoupit zítra?“ Přisvědčila. „Budu pracovat také pro pana Bellowse?“ Zahleděl se do prázdna a řekl klidně: „Žádný pan Bel lows neexistuje. Existuje sice George, jeho synovec, ale George není ten Bellows z firmy Bellamy a Bellows. To byl Georgeův strýc, Jim Bellows. Jima jsem ale vykoupil, ještě než odešel na frontu. Snažil jsem se mu to rozmluvit, ale 15

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 15

28.06.2017 13:15:10

kdepak, jel do Washingtonu a dal se odvelet jako důstojník v námořnické uniformě.“ Povzdechl si. „Válka je pro mladé. Jimu Bellowsovi bylo třiapadesát. Na válku příliš starý… ale na smrt příliš mladý.“ „Padl v Evropě nebo v Tichomoří?“ „Zemřel na infarkt v ponorce, blázen jeden!“ Hrubost v jeho hlase jen zvýraznila náklonnost, kterou choval k mrtvému. Potom se jeho nálada náhle změnila a vyslal k Anne jeden ze svých vřelých úsměvů. „Dobrá, Anne, myslím, že jsme si toho řekli navzájem o našich životních osudech dost. Pro začátek vám mohu nabídnout pětasedmdesát dolarů týdně. Vyhovuje vám to?“ Bylo to víc, než čekala. Za pokoj platila osmnáct, strava ji přišla asi na patnáct. Řekla mu, že s tím docela dobře vyjde.

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 16

28.06.2017 13:15:10

Říjen 1945 Září byl dobrý měsíc. Našla si zaměstnání, které se jí líbilo, přítelkyni jménem Neely a jemného ochotného průvodce Allena Coopera. Říjen jí přinesl Lyona Burkema. Dívka v recepci a dvě sekretářky ji hned od počátku přijaly mezi sebe. Každý den s nimi chodila na oběd do bufetu na rohu. Lyon Burke byl nejoblíbenějším tématem jejich hovorů a slečna Steinbergová, hlavní sekretářka, byla v tomto směru odbornicí. Pracovala u Henryho Bellamyho deset let. Lyona Burkema znala osobně. Lyon pracoval v podniku dva roky, když vypukla válka, a den po útoku na Pearl Harbor se přihlásil do armády. Jim Bellows často navrhoval, aby do podniku vzali jeho synovce. Henry proti Georgeovi Bellowsovi nic neměl, ale vždycky to odmítl. „Obchod a příbuzenské vztahy nejdou dohromady,“ opakoval. Ale když Lyon odešel, neměl Hen ry na vybranou. Georgeovi se nedalo nic vytknout. Byl schopný právník, chyběly mu však vlastnosti, které měl Lyon Burke – alespoň v očích slečny Steinbergové. Veškeré osazenstvo dychtivě sledovalo Lyonovu účast ve válce, a když byl povýšen na kapitána, Henry jim povolil půl dne na oslavu. Poslední dopis od něho přišel z Londýna v srpnu. Lyon byl živ, Lyon je pozdravoval – ale o návratu se ani nezmínil. Zpočátku Henry každý den prohlížel poštu. Když minulo září a Lyon se neohlásil, mrzutě se smířil s tím, že Lyon od firmy natrvalo odejde. Ale slečna Steinbergová se odmítala vzdát. A slečna Steinbergová měla pravdu. V říjnu přišel telegram. 17

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 17

28.06.2017 13:15:10

Byl přímý a šel rovnou k věci: Milý Henry! Máme to za sebou a já zůstal celý. Navštívil jsem příbuzné v Londýně a odpočíval u moře v Brightonu. Jsem ve Washingtonu, čekám na oficiální propuštění, jen co mi dovolí vyměnit uniformu za můj starý modrý oblek, vrátím se. S pozdravem Lyon. Když Henry Bellamy telegram přečetl, rozzářila se mu tvář. Vyskočil z křesla. „Lyon se vrací! Hrome, já to věděl!“ Dalších deset dní v kanceláři řádili dekoratéři, všude panovalo vzrušení a obíhaly spekulativní klípky. „Nemůžu se dočkat,“ vzdychla slečna v recepci. „Zdá se, že je to přesně můj typ.“ Úsměv slečny Steinbergové byl podložen vědomostmi, které měla jen ona. „Lyon je typem každé ženy, drahoušku. Jestli nepodlehneš jeho zjevu, tak tě dorazí jeho anglický přízvuk.“ „On je Angličan?“ zeptala se překvapená Anne. „Narodil se tady,“ vysvětlovala slečna Steinbergová. „Jeho matka byla Nell Lyonová. To jste ještě byly malé. A já taky. Byla to velká anglická revuální hvězda. Vystupovala tady a vdala se za amerického právníka Toma Burkema. Přestala vystupovat a Lyon se tu narodil, takže je americký občan. Ale jeho matka si podržela své britské občanství, takže když Lyonův otec zemřel – Lyonovi bylo tehdy asi pět roků – odvezla ho do Londýna. Vrátila se na jeviště a on tam chodil do školy. Když zemřela, vrátil se sem a práva vystudoval tady.“ „Vím určitě, že se do něho šíleně zamiluju,“ řekla mladší sekretářka. Slečna Steinbergová pokrčila rameny. „Každé děvče 18

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 18

28.06.2017 13:15:10

v podniku se do něho zabouchlo. Ale nemohu se dočkat, jak se bude tvářit, až se seznámí s tebou, Anne.“ „Se mnou?“ vyděsila se Anne. „Ano, s tebou. Oba máte stejnou vlastnost. Oba si držíte lidi od těla. Jenomže Lyon tě zaslepí tím svým úsměvem, a to člověku nejdřív zamotá hlavu. Myslíš si, že je to kamarád. Jenže nikdy se ti nepodaří se mu skutečně přiblížit. Nikdo to nedokáže, ani pan Bellamy. V hloubi duše se pan Bellamy Lyona trošku bojí, a nejen kvůli jeho vzhledu a způsobům. Lyon osvobozuje. Uvidíš, že jednoho dne bude Lyon Burke pánem tohoto města. Viděla jsem, jak pan Bellamy udělal pár náramně šikovných tahů, ale musel si na téhle cestě všechno krok za krokem vybojovat, protože každý ví, že je šikovný. A lidi jsou na to připraveni. Ale Lyon se svým anglickým šarmem a zjevem filmové hvězdy naopak přijde a – chňap! Odnese si všechno, co chtěl. Jenže po čase přijdeš na to, že nevíš, jaký doopravdy je a co si o tobě nebo o komkoli jiném myslí. Chci říct, že se zdá, jako by měl každého stejně rád. A tak v tobě roste pocit, že možná v hloubi duše nestojí o nikoho a o nic – kromě své práce. Pro tu udělá všechno na světě. Ale ať už si o něm myslíš cokoli, stejně ho musíš zbožňovat.“ Druhý telegram přišel o deset dní později, v pátek ráno. Drahý Henry! Modrý oblek mám, přijedu do New Yorku zítra večer. Půjdu rovnou k tobě domů. Pokus se zamluvit mi hotel. Počítám s nástupem v pondělí. Zdravím Lyon. Henry Bellamy to šel v poledne oslavit. Anne právě dotřídila poštu, když se u jejího stolu zastavil George Bellows. „Co kdybychom to také zašli někam oslavit?“ prohodil jen tak mimochodem. Nedokázala zakrýt překvapení. Její styky s Georgem 19

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 19

28.06.2017 13:15:10

Bellowsem byly dosud omezeny na zdvořilé „dobré jitro“a příležitostné pokývnutí. „Zvu vás na oběd,“ řekl na vysvětlenou. „Je mi to velice líto, ale slíbila jsem děvčatům, že s nimi půjdu do bufetu.“ Pomohl jí do kabátu. „Škoda,“ řekl. „Možná že je to náš poslední den na světě.“ Zklamaně se usmál a vrátil se do své kanceláře. Při obědě poslouchala na půl ucha nekonečné štěbetání o Lyonu Burkemu a marně se ptala sama sebe, proč odmítla Georgeovo pozvání. Obavy z komplikací? Pro jeden oběd? Hloupost. Věrnost Allenu Cooperovi? No… Allen byl skutečně jediný muž, kterého v New Yorku znala, a byl velice milý. Možná mu to dávalo právo na jakousi věrnost. Vzpomněla si na den, kdy vtrhl do kanceláře s úmyslem vyřídit nějakou záležitost – pojistku, jak Anne zjistila později. Henry byl mimořádně odměřený a rychle se ho zbavil. Po pravdě řečeno tak rychle, že to vzbudilo v Anne sympatie. Když ho vyprovázela, zašeptala: „Na příští štaci víc štěstí!“ Zdálo se, že ho hřejivý tón v jejím hlase téměř vylekal. Za dvě hodiny nato zvonil telefon. „Tady je Allen Cooper. Pamatujete si na mne – ten energický obchodní cestující? Chci vám říct, že mé jednání s Henrym bylo fantasticky úspěšné ve srovnání s mými ostatními štacemi. Aspoň jsem se u Bellamyho seznámil s vámi.“ „Chcete říct, že jste nic neprodal?“ Bylo jí ho upřímně líto. „Nic. Odevšad mě vyhodili. Dnes nemám šťastný den… ledaže byste se zasloužila o jeho šťastný konec a zašla se mnou na skleničku.“ „Ale já ne…“ „Nepijete? Já taky ne. Tak pojďme na večeři.“ Takhle to začalo a tak i pokračovalo. Byl příjemný a měl jemný smysl pro humor. Považovala ho spíš za kamaráda nežli za známost. Často se ani nenamáhala se po práci 20

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 20

28.06.2017 13:15:10

převléct. Měla dojem, že si vůbec nevšímá, co má na sobě. A vždycky se zdálo, že jí je vděčný za společnost. Chodili do malých neznámých restaurací a Anne si vždycky vybrala to nejlevnější jídlo z celého jídelníčku. Chtěla mu navrhnout, že si bude za sebe platit sama, ale obávala se, že by se potom považoval za ještě většího budižkničemu. Allen se na obchodního cestujícího zoufale nehodil. Na toto povolání byl příliš mírný a dobře vychovaný. Vyptával se jí na Lawrenceville, na školu, na příhody z kanceláře. Měla vedle něho pocit, že je nejzajímavější, nejúžasnější děvče na světě. Chodila s ním dál, protože po ní nic nechtěl. Někdy ji v kině držel za ruku. Nepokoušel se ji na rozloučenou ani políbit. Cítila úlevu, do níž se mísil zvláštní pocit nepřiměřenosti. Téměř ji zahanbovalo, že nedokáže v chudáku Allenovi probudit nějakou vášeň, ale vyhovovalo jí to, a tak věcem nechávala volný průběh. Pomyšlení, že by ho měla políbit, v ní vyvolávalo stejný odpor, jaký zažila při líbání s Williem Hendersonem doma v Lawrenceville, a to v ní opět vzbuzovalo pochybnosti, je‑li ona sama vůbec schopna milovat. Třeba není normální – nebo má možná pravdu její matka a vášeň a romantika existují jen v románech. Později toho odpoledne se George Bellows znovu zastavil u jejího psacího stolu. „Přicházím s další nabídkou,“ řekl. „Co takhle šestnáctého ledna? Tolik dní dopředu nemůžete mít sjednané jiné rande.“ „Ale to je skoro za tři měsíce.“ „Och, rád přijmu všechno, co se naskytne do té doby. Ale právě volala Helen Lawsonová a hlučně se dožadovala Henryho, a to mi připomnělo, že šestnáctého má premiéru její nový program.“ „Správně, Dotkni se nebes se příští týden začíná zkoušet.“ „Tak půjdete tam se mnou, nebo nepůjdete?“ „Ráda, Georgi. Myslím, že Helen Lawsonová je báječná. 21

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 21

28.06.2017 13:15:10

V Bostonu měla vždycky obrovský úspěch. Když jsem byla malá, vzal mě tatínek s sebou na její Madame de Pompadour.“ „Dobrá, dohodnuto. Mimochodem, Anne, jak začnou zkoušky, dá se čekat, že se sem Helen každou chvíli přižene. Jestli se spolu někdy dáte do řeči, ne aby vás napadlo říct, jak se to obvykle říká, ‚moc jste se mi líbila, když jsem byla malá‘. Byla by schopná vás zabít.“ „Ale já tehdy opravdu byla malá holka. A ať to zní jak chce směšně, bylo to před pouhými deseti lety. Helen byla ovšem už tehdy zralá žena. Bylo jí přinejmenším pětatřicet.“ „Teď se tváříme, že jí je osmadvacet.“ „Georgi, vy neumíte být chvilku vážný. Helen Lawsonová prostě nemá žádný věk. Je to velká hvězda. Je přitažlivá díky své osobnosti a svému talentu. Vím jistě, že je příliš inteligentní, než aby si myslela, že vypadá jako děvčátko.“ George pokrčil rameny. „Něco vám povím. Ode dneška za dvacet let vám zavolám a zeptám se vás, jak se cítíte. Zdá se, že snaha vypadat na osmadvacet je nakažlivá nemoc, kterou většina žen chytne ve chvíli, kdy dosáhnou čtyřicítky. Chcete‑li z toho vyjít se zdravou kůží, nemluvte před Helen o letech. A poznamenejte si, prosím, do kalendáře: šestnáctého ledna. Zatím vám přeju příjemný víkend a nic si z toho nedělejte. V pondělí tady bude náramně rušno, až se náš hrdina vrátí domů jako vítěz.“ Dívka v recepci měla na sobě nové přiléhavé kostkované šaty. Účes mladší sekretářky byl ještě o pět centimetrů vyšší. Dokonce i slečna Steinbergová vyrazila v námořnickém kostýmku z loňského jara. Anne seděla ve svém kumbálku před Henryho kanceláří a snažila se třídit poštu. Ale její pozornost, stejně jako pozornost všech ostatních, byla soustředěna na dveře. Přišel v jedenáct hodin. Všem kancelářským klípkům 22

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 22

28.06.2017 13:15:10

a spekulacím navzdory nebyla Anne pořád ještě dostatečně připravena na někoho tak okouzlujícího, jako byl Lyon Burke. Henry Bellamy byl vysoký muž, ale Lyon Burke ho převyšoval o dobrých osm centimetrů. Vlasy měl černé jako indián a pokožka jako by byla trvale opálená dohněda. Když Henry Lyona prováděl a představoval, překypoval netajenou pýchou. Dívka z recepce viditelně zrůžověla, když jí potřásl rukou, mladší sekretářka se uculovala a rozrušená slečna Steinbergová předla jako kotě. Poprvé v životě byla Anne vděčná za výchovu k odměřené novoanglické rezervovanosti. Když jí Lyon Burke podal ruku, uvědomila si, že předstírá klid, který necítí. „Henry o vás neustále mluví. Teď když jsem vás poznal, to úplně chápu.“ Anglický přízvuk byl rozhodně přínosem. Anne se podařilo vhodně odpovědět a byla Henrymu Bel lamymu vděčná, když Lyona směroval do nově zařízené kanceláře. „Anne, pojďte s námi,“ přikázal Henry. „Ta přepychová kancelář mi nahání strach,“ řekl Lyon. „Člověk si chtě nechtě musí uvědomit, jaká práce se od něho na oplátku očekává.“ Uvelebil se v křesle a lenivě se usmál. Anne najednou pochopila, co slečna Steinbergová chtěla říct. Lyon Burke se skutečně usmívá na každého, ale ten nenucený úsměv je neproniknutelný. Z Henryho vyzařovala přímo otcovská radost. „Jsi pořád stejný lenoch jako před odchodem do armády, ale kvůli tobě jsem ochotný vyměnit zařízení každý rok. A teď k věci. Anne, Lyon potřebuje byt. Zatím, dokud si něco nenajde, bude bydlet u mne,“ vysvětloval Henry. „Věřila byste, že jsme pro něho nesehnali pokoj v hotelu?“ Věřila tomu, ale nechápala, proč by ji to mělo zajímat. „Chtěl bych, abyste mu našla byt,“ řekl Henry. „Chcete, abych já našla panu Burkemu byt?“ „Jistě, vy to dokážete,“ řekl Henry. „To patří k tomu být něco víc než sekretářka.“ 23

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 23

28.06.2017 13:15:10

Tentokrát se Lyon srdečně rozesmál. „Je to krasavice, Henry. Je přesně taková, jak jsi říkal. Ale kouzelník Houdini to není.“ Zamrkal na Anne. „Henry žije za ochranným valem. Už dávno nehledal v New Yorku byt.“ Henry zavrtěl hlavou. „Poslyš, to děvče sem přišlo před dvěma měsíci a nerozeznalo Sedmou Avenue od Broadwaye. A nejenže si hned první den našla byt, ale přistála v tomhle podniku a já jí zobu z ruky.“ „Jenže já nebydlím ve skutečném bytě. Je to maličké…“ Jeho přímý pohled ji zneklidňoval. „Milá Anne, po těch nocích, které jsem strávil ve vybombardovaných budovách za války, mi každý pokoj s celým stropem připadá jako Ritz.“ „Anne už něco sežene,“ ujišťoval Henry. „Zkuste to na East Side. Obývák, ložnice, koupelna a kuchyně, zařízené, asi za sto padesát dolarů měsíčně. Bude‑li to nutné, jděte až na sto pětasedmdesát. Pusťte se do toho hned dnes odpoledne. Zítra si vezměte tolik volna, kolik budete potřebovat… ale nevracejte se bez bytu.“ „Henry, takhle to děvče možná už nikdy neuvidíme,“ varoval Lyon. „Já sázím na Anne. Určitě něco sežene.“ Měla pokoj ve druhém patře penzionu. Dnes jí ta dvě patra připadala nezdolatelná. Zastavila se na odpočívadle s pomačkanými New York Times v ruce. Strávila celé odpoledne chozením po inzerovaných bytech, ale všechny už byly pronajaté. Bolely ji nohy. Ráno se oblékla do kanceláře, ne na honbu za bytem. Zítra ráno musí vyrazit brzy – a v nízkých podpatcích. Než zdolala schody, zaklepala na Neelyny dveře. Nikdo neotevřel. Ploužila se dál po rozviklaném schodišti až do svého pokoje. Vděčně poslouchala, jak ve starém radiátoru syčí pára. Bez ohledu na Lyonovo tvrzení, že vezme cokoli, si ho vůbec nedokázala představit v pokoji, jako je tento. Ne že 24

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 24

28.06.2017 13:15:10

by byl špatný. Byl čistý a měl výhodnou polohu. Přirozeně, ve srovnání s její prostornou ložnicí v Lawrenceville byl strašný! Neforemná válenda vypadala, že se příštího roku nedožije. Někdy ji napadlo, kolik lidí na ní spalo – možná stovky. Ale ona je neznala a možná že právě tahle anonymita udělala z válendy její postel. Dokud platí nájemné, všechno v tomto pokoji patří jí. Malý otlučený noční stolek cikcak poškrábaný a propálený od cigaret; sekretář se třemi zásuvkami, které musela nechávat trochu pootevřené, protože když se dovřely, tak zaskočily, a jakmile příliš prudce zatáhla za knoflík, zůstal jí v ruce; a konečně gravidní křeslo, jehož pokleslé břicho vyboulila pera a které hrozilo, že se co chvíli rozsype. Ledacos by se tu dalo vylepšit, ale koncem týdne jí nikdy nezbylo dost peněz. (Byla rozhodnuta, že nesáhne na těch pět tisíc, které měla v bance.) Splácela pořád ještě účet obchodu Bloomingdale’s za pěkné černé šaty a červený večerní plášť. Slyšela známé klepání na dveře, ale nezvedla oči, jen zavolala: „Jsem doma.“ Vešla Neely a padla do křesla, které zaúpělo, a chybělo jen málo, aby se rozpadlo na prvočinitele. „Ty čteš inzeráty v Timesech? Chceš se přestěhovat?“ Když jí Anne vysvětlila, co dostala za úkol, Neely se hlasitě rozesmála. „Chceš říct, že nechce krytou terasu a aspoň čtyři vestavěné šatníky?“ Pak celou věc pustila z hlavy jako neproveditelnou, a tudíž uzavřenou, a obrátila řeč na důležitou záležitost. „Anne, měla jsi příležitost o tom promluvit?“ „To“ byla protekce, které se Neely dožadovala už dva týdny. „Neely, kde by se vzala? Zrovna dneska… Když se vrátil Lyon Burke.“ „Ale my se do Dotkni se nebes musíme dostat. Z nějakého praštěného důvodu se prý Helen Lawsonové naše číslo líbí. Při zkoušce nás třikrát znovu zavolali a ona tam 25

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 25

28.06.2017 13:15:10

pokaždé byla. Teď stačí jediné slovíčko od Henryho Bellamyho a bude to tutovka.“ Slůvkem „nás“ označovala Neely sebe a své dva partnery. Neely se ve skutečnosti jmenovala Ethel Agnes O’Neillová („Nejmenuje se tak pistole?“ vykřikla jednou.), ale přezdívku Neely jí přiřkli už v dětství, a protože tvořila třetinu taneční skupiny The Gaucheros, vůbec ta nepraktická jména nepotřebovala. Annina známost s Neely začala náhodným pozdravem v hale a brzy přerostla ve vřelé přátelství. Neely vypadala jako živý, energií sršící výrostek. Měla tupý nosík, velké hnědé oči, pihy a kudrnaté hnědé vlasy. Neely vlastně byla výrostek, který se potloukal od svých sedmi let po varieté. Bylo těžké představit si Neely, jak vystupuje na jevišti. Ale jednou večer zatáhla Anne do hotýlku v centru města na představení jejich skupiny. A tam byla Anne svědkem zvláštní proměny. Neelyny pihy zmizely pod tlustým nánosem líčidla a dětská postavička pomocí laciných flitrových šatiček dospěla. Bylo to ucházející číslo bez fantazie. Dva muži v otřepaných sombrerech a přiléhavých kalhotách se točili za nezbytného podupávání a luskání prsty, což mělo navodit představu španělského tance. Podobná čísla znala Anne z varieté doma. Ale nikdy neviděla nikoho jako Neely. Nebyla si jistá, je‑li Neely tak výjimečně dobrá, nebo tak strašně špatná. Vlastně se nikdy nestala jedním z The Gaucheros. Tančila s nimi do taktu, točila se s nimi a klaněla se s nimi, ale nebyli trio. Dívali jste se jen na Neely. Když však Neely seděla bez kostýmu a bez líčidla v propadajícím se křesle, byla to jen dychtivá sedmnáctiletá holčina. První skutečná přítelkyně, kterou tady Anne měla. „Moc bych ti chtěla pomoct, Neely, ale nemůžu jít za panem Bellamym v osobní záležitosti. Naše vztahy jsou striktně úřední.“ „A co má být? Každý v tomhle městě ví, že byl kdysi milencem Helen Lawsonové a že ho pořád ještě ve všem poslechne.“ 26

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 26

28.06.2017 13:15:10

Jacqueline Susann ÚDOLÍ PANENEK Z anglického originálu Valley of the Dolls, vydaného nakladatelstvím Bantam Books v New Yorku roku 1967, přeložila Věra Heroldová-Šťovíčková Obálku vytvořil Lukáš Tuma Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor David Dvořák Počet stran 512 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9056. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání čtvrté (v Ikaru druhé) Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Udoli_panenek_10_(imprimatur).indd 511

28.06.2017 13:15:20