Suvenyr_003_Sestava 1 8/2/17 9:49 AM Stránka 1
Tess Gerritsenová
SUVENÝR
KNIŽNÍ KLUB
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 4
Přeložila Ludmila Hanzlíková
THE KEEPSAKE Copyright © 2008 by Tess Gerritsen Translation © Ludmila Hanzlíková, 2010 ISBN 978-80-242-5886-7
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 5
Adamovi a Joshuovi, pro něž září slunce
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 7
Poděkování Upřímné díky dlužím doktoru Jonathanu Eliasovi z Akhmim Mummy Studies Consortium a Joann Potterové z Vassar College Frances Lehman Loeb Art Center za to, že mi umožnili zúčastnit se vzrušujícího tomografického vyšetření mumie Shep-en-Min. Poděkování patří stejně tak Lindě Marrowové za její podnětné redakční připomínky, Selině Walkerové za neobyčejně bystré postřehy a samozřejmě také mé obětavé literární agentce Meg Ruleyové z Jane Rotrosen Agency. A především děkuju svému manželovi Jacobovi. Za všechno.
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 9
Každá mumie představuje výzkumnou výpravu na dosud neobjevený světadíl, kam vstupujete poprvé. Dr. Jonathan Elias, egyptolog
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 11
Kapitola 1 Jde si pro mě. Cítím to v kostech. Vzduch jako by čpěl rozpáleným pískem, ostrým kořením a potem stovky mužů lopotících se ve slunečním žáru. Jsou to vůně a pachy egyptské západní pouště a já je vnímám zcela živě, přestože právě ležím ve ztemnělé ložnici, kterou od té země odděluje skoro půl světa. Uplynulo patnáct let, ale stačí zavřít oči, a okamžitě jsem v poušti zpátky, stojím na okraji stanového tábora, dívám se směrem k libyjské hranici a pozoruju západ slunce. Svist větru prohánějícího se vádím připomíná ženské steny. Jasně slyším rány krumpáčů a skřípot lopat, vidím armádu egyptských kopáčů, kteří se hemží kolem místa vykopávek a s mravenčí pílí nepřetržitě odnášejí proutěné koše naplněné hlínou. Když jsem tenkrát před patnácti lety stála v té poušti, připadala jsem si jako herečka z filmu líčícího něčí dobrodružství. Nikoliv moje. Ne, rozhodně nešlo o dobrodružství, jaké by snad mohla někdy prožít nesmělá dívka z kalifornského India. Za zavřenými víčky se mihla světla projíždějícího auta. Sotva oči otevřu, Egypt zmizí. Už nestojím v poušti a nehledím k obloze, krvavě zbarvené západem slunce. Opět jsem přes půl světa daleko, opět ležím ve své neosvětlené ložnici v San Diegu. Zvednu se z postele a bosá přejdu k oknu, abych vykoukla na ulici. Bydlím ve čtvrti omítnutých nízkých domků, postavených během padesátých let, ještě předtím, než americký sen stvořil rodinná minisídla s garážemi pro tři vozidla. Tyhle skromné, ale pevné domky nic nepředstírají, nechtějí budit obdiv, pouze poskytují přístřeší. A já si tu užívám bezpečí anonymity – jsem prostě jen další svobodná matka snažící se vychovávat vzpurnou pubertální dceru. Zpoza záclony vyhlédnu do ulice. Nedaleko zpomaluje jaký11
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 12
si tmavý sedan. Zastaví u chodníku, reflektory zhasnou. Marně čekám, až řidič vystoupí. Stále zůstává uvnitř. Třeba poslouchá rádio. Třeba se pohádal s manželkou a teď se bojí domů. Nebo v autě sedí milenci, kteří nemají kam jít. Napadají mě nejrůznější vysvětlení a žádné z nich není nijak znepokojivé, přesto mi hrůzou naskakuje husí kůže. O chvíli později se rozsvítí koncová světla sedanu, auto se rozjede a pokračuje dál ulicí. Ještě poté, co zmizelo za rohem, jsem jako na jehlách a zvlhlou dlaní mačkám záclonu. Vracím se do postele. Ležím nepřikrytá, potím se, nedokážu usnout. Ačkoliv je horká červencová noc, nechávám okno ložnice trvale zajištěné zástrčkou. A požaduju, aby okno zajišťovala zástrčkou i moje dcera Tari. Jenže Tari se nerada podrobuje mým příkazům. Každým dnem se víc a víc vzpouzí. Zavírám oči – a samozřejmě se v myšlenkách vracím do Egypta. Snívala jsem o něm mnohem dřív, než jsem stanula na jeho půdě. V šesti letech jsem na obálce časopisu National Geographic uviděla fotografii Údolí králů a měla jsem pocit, že to místo poznávám. Jako bych zahlédla důvěrně blízkou milovanou tvář, která se mi téměř vytratila z paměti. Ano, tohle pro mě ta země znamenala: milovanou tvář. Toužila jsem se s ní znovu setkat. Plynula léta a já připravovala svůj návrat. Usilovně jsem studovala. Získala jsem stipendium na Stanfordské univerzitě a jeden z profesorů mě doporučil pro letní výpomoc při vykopávkách v egyptské západní poušti. V červnu, po ukončení třetího ročníku, jsem odletěla do Káhiry. Ještě teď, ve tmě kalifornské ložnice, si dobře vybavuju, jak mě bolívaly oči od slunečních paprsků pražících do rozpáleného písku. Znovu cítím vůni opalovacího krému na své kůži, znovu mě bodají drobná písečná zrnka, která mi do obličeje vrhá vítr. Tyhle vzpomínky jsou příjemné. V ruce archeologická lopatka, na ramenou slunce – uskutečněný sen oné někdejší malé holky. I ty nejkrásnější sny se rychle dokážou proměnit v noční můru. Do letadla směr Káhira jsem nastupovala jako šťastná 12
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 13
vysokoškolačka. Po třech měsících se domů vracela úplně jiná žena. Zpátky z pouště jsem necestovala sama. Sledovala mě stvůra. Ve tmě prudce otvírám oči. Ozval se zvuk kroků? Zaskřípaly dveře? Ležím na propocených prostěradlech, srdce mi zběsile buší. Bojím se vstát z postele – a bojím se nevstat. V domě se něco děje. Po letech skrývání dávno neopomíjím sebemenší z varovných signálů. Jenom díky nim dosud žiju. Naučila jsem se věnovat pozornost každé odchylce, každému náznaku neklidu. Všímám si neznámých aut projíždějících naší ulicí. Zpozorním, kdykoliv se kolegyně v práci zmíní, že se na mě někdo ptal. Důmyslné únikové plány spřádám dlouho předtím, než je potřebuju. Vždycky mám dokonale připravené další kroky. Do dvou hodin můžeme být – já i dcera – za mexickou hranicí a obě budeme mít novou totožnost. Pasy s novými jmény čekají v mém kufříku. Vlastně jsme měly odjet už dřív. Neměly jsme tady tak dlouho zůstávat. Ale jak přesvědčit čtrnáctileté děvče, aby opustilo kamarády? Ano, s Tari je potíž. Tari nechápe, jaké nebezpečí nám hrozí. Otevřu zásuvku nočního stolku a vezmu si pistoli. Není zaregistrovaná a trochu mě znervózňuje, že mám střelnou zbraň v domácnosti, kde žije moje dcera. Ale po šesti týdnech na střelnici umím s pistolí zacházet. Bosá vyjdu z ložnice a nehlučně kráčím chodbou kolem zavřených dveří dceřina pokoje. Tutéž inspekci jsem prováděla snad tisíckrát, vždycky potmě. Jako každá pronásledovaná kořist se potmě cítím nejbezpečněji. V kuchyni překontroluju okna a dveře. Stejně tak v obývacím pokoji. Všechno se zdá v pořádku. Vrátím se chodbou a zastavím se před pokojem dcery. Tari si fanaticky hlídá soukromí, ale na dveřích není zámek, ostatně bych to ani nedovolila. Musím mít možnost nahlédnout dovnitř, přesvědčit se, že je dcera v bezpečí. Dveře zaskřípou, zvuk ji však neprobudí. Spánek většiny dospívajících se podobá kómatu. Okamžitě si všimnu lehkého zá13
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 14
vanu větru a povzdechnu si. Tari opět – jako už tolikrát – ignorovala mé přání a nechala okno dokořán. Připadá mi svatokrádežné, že vstupuju do dceřina pokoje se zbraní, ale potřebuju okno zavřít. Chvilku se zdržím u postele. Sleduju, jak Tari spí, naslouchám jejímu pravidelnému dechu. Poprvé jsem ji spatřila se zrudlou tvářičkou a plačící v rukou porodníka. Rodila jsem osmnáct hodin a vyčerpáním jsem skoro nemohla zvednout hlavu z polštáře. Ale stačil ten jediný pohled a dokázala bych vyskočit z lůžka a postavit se celému zástupu útočníků, jen abych děťátko ochránila. Tehdy už jsem také věděla, jaké dám dceři jméno. Vybavila jsem si nápis, vytesaný v hlavním chrámu v Abú Simbelu. Slova, kterými Ramses Veliký vyjádřil lásku k manželce. NEFERTARI, PRO NIŽ ZÁŘÍ SLUNCE Jiný poklad než svou dceru Nefertari jsem si z Egypta nepřivezla. A děsí mě pomyšlení, že bych ji ztratila. Tari je mi hodně podobná. Jako bych teď pozorovala samu sebe. Když jí bylo deset, uměla číst hieroglyfy. Ve dvanácti plynule odříkávala veškeré dynastie až k Ptolemaiovcům. Víkendy tráví návštěvami Muzea člověka. Po všech stránkách představuje můj dokonalý klon a s přibývajícími roky se jí ve tváři, hlase ani duši, což je nejpodstatnější, neobjevují žádné otcovy stopy. Je to moje dcera, pouze moje, nedotčená zlem, které ji zplodilo. Ale zároveň jde o normální čtrnáctileté děvče – a právě tady je zdroj neshod v posledních týdnech, kdy jsem vycítila, jak se kolem nás ovíjí temnota, kdy noc za nocí bdím a poslouchám, jestli se neozvou kroky stvůry. Dcera nebezpečí nevnímá, neboť jsem jí zatajila pravdu. Chci, aby z ní vyrostla silná a nebojácná žena, bojovnice, která se neleká stínů. Tari nechápe, proč pozdě večer obcházím dům, proč zavírám okna a zajišťuju je zástrčkami, proč znovu a znovu kontroluju zamčené dveře. Podle ní jsem příliš starostlivá. Nemýlí se. Dělám si starosti za nás obě, abych zachovala iluzi, že s naším světem je všechno v pořádku. A Tari je o tom přesvědčená. Líbí se jí v San Diegu, těší se na první ročník střední školy. Navázala tu přátelské vztahy – a bůh 14
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 15
pomoz rodiči, který by se pokoušel postavit mezi dospívající dívku a její přátele. Tari má stejně pevnou vůli jako já. Nebýt jejího odporu, už dávno bychom z města odjely. Oknem proniká slabý vítr a ochlazuje moji zpocenou kůži. Odložím pistoli na noční stolek a jdu zavřít okno. Chvilku tam postojím, vdechuju studený vzduch. Venku vládne ticho, mírně narušované jenom bzukotem komárů. Ve tváři mě pálí drobné komáří bodnutí. Jeho význam si uvědomím až za okamžik, když chci stáhnout okenní tabuli dolů. Náhle mě zamrazí. V okně není síť proti hmyzu. Kde je ta síť? Teprve pak vycítím přítomnost zla. Zatímco jsem s láskou pozorovala svoji dceru, zlo pozorovalo mě. Neustále pozoruje, nespěchá, trpělivě čeká na příležitost k útoku. A teď si nás konečně našlo. Prudce se otočím, odhodlaná bránit se.
15
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 16
Kapitola 2 Doktorka Maura Islesová váhala. Měla by zůstat, nebo raději zmizet? Postávala na zšeřelém parkovišti nemocnice Pilgrim, co nejdál od záře reflektorů a kruhu televizních kamer. Nijak netoužila, aby ji místní reportéři zpozorovali. Většina z nich by tu nápadně půvabnou ženu, které bledý obličej a krátce zastřižené černé vlasy vynesly přezdívku Královna smrti, okamžitě poznala. Naštěstí zatím si nikdo Mauřina příjezdu nevšiml a nezabírala ji žádná kamera. Smečka reportérů se plně soustředila na bílou dodávku, která právě zastavila u nemocničního vchodu, aby vyložila svůj vzácný náklad. Zadní dveře dodávky se otevřely, zřízenci opatrně vytáhli význačnou pacientku z auta a ve smršti fotoblesků ji přesunuli na vozík. Tahle pacientka se nedávno stala mediální hvězdou a s její slávou by se popularita obyčejné soudní lékařky vůbec nemohla srovnávat. Maura dnes večer představovala pouze součást publika naplněného posvátnou úctou a přijela sem z téhož důvodu jako reportéři, kteří toho vlahého nedělního večera obklopovali nemocnici a svým vzrušením připomínali dav rozvášněných fanynek. Každý nesmírně dychtil alespoň letmo zahlédnout Madam X. Se žurnalisty měla Maura bohaté zkušenosti, přesto ji jejich zběsilé chování téměř vyděsilo. Věděla, že pokud jim přijde do rány nová kořist, hned se na ni vrhnou, a dnes večer si připadala už dost citově vyčerpaná a zranitelná. Zvažovala, jestli by tomu davu neměla uniknout – prostě by se otočila a nasedla zpátky do auta. Ale co ji čekalo doma? Prázdný dům a možná zbytečně moc sklenek vína, které jí dělávaly večerní společnost, kdykoliv nemohl přijít Daniel Brophy. Poslední dobou takových večerů značně přibývalo, ovšem s tím musela počítat, už když se do něho zamilovala. Člověk se podvoluje příkazům srdce bez ohledu na následky. Nemyslí na ty příští osamělé noci. 16
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 17
Vozík s Madam X vjel do budovy a vlčí smečka reportérů se vyřítila za ním. Prosklenými dveřmi vestibulu viděla Maura zářící světla a vzrušené obličeje. Venku na parkovišti zůstala jako jediná. Zvolna zamířila dovnitř. Vozík projížděl halou kolem nemocničních návštěvníků, kteří jen udiveně zírali, i kolem zaměstnanců připravených pořídit mobilními telefony cenné unikátní snímky. Průvod pokračoval chodbou a posléze odbočil k rentgenologickému oddělení. Dál však směl pouze vozík. Reportérům zahradil cestu zástupce nemocnice, muž ve společenském obleku s vázankou. „Dovnitř bohužel nemůžete,“ řekl. „Vím, jak rádi byste všechno sledovali, ale prostor je příliš malý.“ Zvedl ruce, aby utišil zklamané reptání. „Jmenuju se Phil Lord a v nemocnici Pilgrim mám na starosti styk s veřejností. Jsme opravdu nadšení, že se účastníme téhle významné badatelské akce, koneckonců pacientka jako Madam X se u nás objeví, dejme tomu, jednou za dva tisíce let.“ Usmál se, očekával uznalý smích. „CT vyšetření nebude trvat dlouho, pokud tedy vydržíte, některý z archeologů vám hned potom přijde oznámit výsledky.“ Otočil se k bledému čtyřicátníkovi, který se krčil v rohu, jako by doufal, že si ho nevšimnou. „Doktore Robinsone, nechtěl byste, ještě než začneme, pronést pár slov?“ Promluvit před podobným davem bylo zřejmě tím posledním, co si obrýlený vědec přál, ale statečně se nadechl, vystoupil vpřed a posunul si brýle zpátky na kořen zobákovitého nosu. Kdepak, tenhle archeolog nebyl žádný Indiana Jones. Svými řídnoucími vlasy a nervózním mžikáním připomínal spíš účetního, který se nechtěně dostal do záběru kamer. „Doktor Nicholas Robinson,“ představil se. „Pracuju jako kurátor...“ „Nešlo by to trochu hlasitěji, doktore?“ křikl jeden z reportérů. „Promiňte.“ Doktor Robinson si odkašlal. „Pracuju jako kurátor Crispinova muzea tady v Bostonu. Jsme nesmírně vděční nemocnici Pilgrim, která se tak velkoryse nabídla, že provede tomografické vyšetření Madam X. Je to výjimečná příležitost důvěrně nahlédnout do dávné minulosti. A podle vašeho počtu soudím, že nejste o nic méně napnutí než my. Jakmile vyšetře17
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 18
ní skončí, bude se vám věnovat moje kolegyně, egyptoložka doktorka Josephine Pulcillová. Sdělí vám výsledky a zodpoví veškeré vaše dotazy.“ „Kdy Madam X představíte veřejnosti?“ křikl další reportér. „Zhruba za týden,“ odpověděl Robinson. „Připravujeme zcela novou expozici...“ „A co totožnost Madam X? Už máte nějaké vodítko?“ „Proč jste ji dosud nevystavovali?“ „Mohla by být z panovnického rodu?“ „Nevím.“ Robinson v přívalu otázek stále rychleji mžikal řasami. „Především se potřebujeme ujistit, že je to žena.“ „Našli jste ji před půlrokem, a ještě neznáte pohlaví?“ „Takové analýzy vyžadují spoustu času.“ „Stačí jeden pohled, ne?“ zavtipkoval kdosi a smečka se rozesmála. „Není to tak jednoduché, jak si myslíte.“ Robinsonovi opět sklouzly brýle ke špičce nosu. „Při stáří dvou tisíc let je nesmírně křehká a musí se s ní zacházet s krajní opatrností. Už pouhá doprava v té dodávce byla o nervy. Naše muzeum se především snaží uchovávat, chránit. Považuju se za jejího strážce a mým úkolem je dbát o její bezpečí. Proto jsme i tohle vyšetření projednávali s nemocnicí bez zbytečného spěchu. Postupujeme zvolna a obezřetně.“ „Co podle vás může vyšetření odhalit, doktore Robinsone?“ Robinsonův obličej se náhle rozzářil nadšením. „Co může odhalit? Přece všechno, úplně všechno! Její věk, zdravotní stav. Způsob konzervace. S trochou štěstí snad zjistíme i příčinu smrti.“ „To je důvod přítomnosti soudní lékařky?“ Skupina se jako jediné mnohohlavé stvoření otočila k Mauře, která stála až vzadu. Když na ni namířily televizní kamery, znovu pocítila nutkání utéct. „Doktorko Islesová,“ zvolal jeden z reportérů. „Jste tady, abyste určila diagnózu?“ „Proč se o věc zajímá úřad koronera?“ zeptal se další. Druhá otázka si žádala okamžitou odpověď, jinak by tisk celou záležitost překroutil. „Úřad koronera se o věc nezajímá,“ rázně prohlásila Maura. „Nejsem tu služebně.“ 18
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 19
„Ale přišla jste,“ opáčil statný blondýn z Kanálu 5, kterého Maura nikdy neměla ráda. „Pozvalo mě Crispinovo muzeum. Doktor Robinson se domnívá, že by v tomhle případě neškodilo získat také názor soudní lékařky. Minulý týden mi zavolal a navrhl, abych se vyšetření zúčastnila. Věřte mi, žádný patolog by si takovou příležitost nenechal ujít. Madam X mě fascinuje stejně jako vás a už se nemůžu dočkat, až se s ní blíž seznámím.“ Maura významně pohlédla na kurátora. „Není načase začít, doktore Robinsone?“ Robinson se hozeného záchranného pásu vděčně chopil. „Ano. Ano, je nejvyšší čas. Pojďte prosím se mnou, doktorko Islesová.“ Maura se prodrala davem a následovala muzejního kurátora na rentgenologické oddělení. Sotva se za nimi zavřely dveře a osvobodily je od reportérů, Robinson si upřímně oddechl. „Panebože, vystupovat před veřejností je pro mě utrpení. Díky, že jste mě z té kalvárie dostala.“ „Už mám praxi. Skoro až moc.“ Potřásli si pravicemi. „Těší mě, že vás konečně poznávám, doktorko Islesová,“ řekl Robinson. „Rád by se s vámi setkal i pan Crispin, ale před pár měsíci byl na operaci kyčle a dosud mu dělá potíže delší dobu stát. Požádal mě, abych vám vyřídil pozdrav.“ „Když jste mě zval, nevaroval jste mě, že tady budou takové davy žurnalistů.“ Robinson rozpačitě pokrčil rameny. „Nezbytné zlo.“ „Nezbytné kvůli čemu?“ „Kvůli přežití našeho muzea. Od té doby, co se v novinách objevil první článek o Madam X, prodáváme rekordní množství vstupenek. A to jsme ji ještě ani nevystavili.“ Robinson vedl Mauru spletí chodeb. Jako vždycky v neděli večer vládl na rentgenologickém oddělení klid. Místnosti, které míjeli, byly neosvětlené a pusté. „Je tam dost málo místa,“ poznamenal. „Sotva pro několik lidí.“ „Kdo další bude u vyšetření?“ „Moje kolegyně Josephine Pulcillová, radiolog doktor Brier a technik. Abych nezapomněl, taky televizní štáb.“ 19
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 20
„Někoho jste si najali?“ „Ne. Jsou z kanálu Discovery.“ Maura se překvapeně zasmála. „Vážně začínám být napjatá.“ „Ovšem znamená to, že si musíme dávat pozor na každé slovo.“ Robinson se zastavil přede dveřmi s nápisem CT a tiše dodal: „Možná už natáčejí.“ Nehlučně vklouzli do přední, sledovací části komplexu CT. Nevelký prostor zaplňovali členové televizního štábu a skutečně už zaznamenávali slova doktora Briera, který právě vysvětloval podstatu použité technologie. „Zkratkou CT označujeme počítačovou tomografii. Náš přístroj vysílá z tisíců různých úhlů k vyšetřovanému subjektu rentgenové paprsky. Počítač informace zpracuje a vytvoří trojrozměrné zobrazení příslušné oblasti těla. Výsledek uvidíte na monitoru. Bude mít podobu průřezů, jako bychom opravdu rozřezávali jednotlivé orgány na tenké plátky.“ Zatímco natáčení pokračovalo, Maura se protáhla k širokému pozorovacímu oknu. Nakoukla dovnitř a za sklem poprvé spatřila Madam X. V poklidném světě muzeí znamenaly egyptské mumie něco jako rockové hvězdy. Kolem vitrín s mumiemi jste obvykle našli školáky, kteří si s tvářemi přitisknutými ke sklu dychtivě užívali vzácného pohledu na smrt. Za moderních časů se běžně nevystavovaly lidské mrtvoly – a pokud ano, bývalo to právě jenom v přijatelné mumifikované podobě. Publikum milovalo mumie a Maura nebyla žádná výjimka. Fascinovaně zírala, přestože vlastně neviděla nic jiného než jakýsi balík s obrysy lidského těla, spočívající uprostřed otevřené bedny. Samotné tělo dokonale skrývaly pruhy starobylého plátna, přes obličej mělo připevněnou kartonovou masku – namalovanou ženskou tvář s nádhernýma tmavýma očima. Ale pak Mauřinu pozornost upoutala další žena, přítomná ve vyšetřovacím prostoru, zřejmě velmi mladá. Skláněla se nad bednou a rukama v bavlněných rukavicích odstraňovala vrstvy polyetylenové pěnové fólie obklopující mumii. Když se narovnala a odhrnula si z obličeje prstýnky černých vlasů, objevily se oči, tmavé a půvabné jako ty, které byly namalované na masce. Se svými středomořskými rysy by se hodila na obraz ve kte20
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 21
rémkoliv egyptském chrámu, ovšem oblékala se zcela moderně – svědčily o tom vypasované modré džíny a tričko s nápisem Live Aid. „Je krásná, viďte?“ zamumlal doktor Robinson, který si mezitím stoupl vedle Maury. Chvilku uvažovala, jestli se jeho poznámka týká Madam X, nebo té mladé ženy. „Jak se zdá, je ve vynikajícím stavu. Jen doufám, že tělo uvnitř se uchovalo stejně jako obaly.“ „Dokážete odhadnout její stáří?“ „Vzorek vnějšího obalu jsme poslali na uhlíkovou analýzu. Skoro jsme si zruinovali rozpočet, ale Josephine na tom trvala. Podle výsledků se jedná o druhé století před Kristem.“ „To je období Ptolemaiovců, ne?“ Robinson se potěšeně usmál. „Vyznáte se v egyptských dynastiích.“ „Na vysoké jsem jako hlavní předmět měla antropologii, ale obávám se, že víc než tohle a kmen Janomamo jsem si nezapamatovala.“ „Přesto jste mě potěšila.“ Maura pozorovala zabalené tělo a dál žasla nad skutečností, že to, co tady leží v bedně, je více než dva tisíce let staré. Jakou pouť asi ta žena vykonala – celými věky a přes oceán –, aby posléze skončila na rentgenologickém oddělení bostonské nemocnice, hltaná očima zvědavců? „Během tomografického vyšetření ji necháte v té bedně?“ zeptala se. „Nechceme s ní zbytečně hýbat. Bedna nijak nepřekáží. I tak dobře uvidíme, co je pod plátěnými obaly.“ „Vy jste tedy pod ně dosud vůbec nenakoukli?“ „Myslíte, jestli jsme jich část neodmotali?“ Robinson v hrůze vytřeštil své vlídné oči. „Proboha, ne! Před sto lety by archeologové něco podobného asi provedli – a právě proto bohužel tolik mumií těžce poškodili. Pod vnějšími obaly jsou pravděpodobně vrstvy pryskyřice, takže ty plátěné pruhy by se ani odmotat nedaly. Zřejmě byste je musela odštípat, což by mumii nejen poškodilo, ale také zneuctilo. To bych nikdy neudělal.“ Kurátor širokým oknem pohlédl směrem k oné mladé tmavovlásce. „A kdybych se toho přece jen odvážil, Josephine by mě určitě přizabila.“ 21
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 22
„To je ta vaše kolegyně?“ „Ano. Doktorka Pulcillová.“ „Vypadá na šestnáct.“ „Že? Ovšem je úžasně chytrá. Sama zařídila tohle vyšetření. Právní zástupci nemocnice se stavěli proti, ale Josephine dokázala prosadit svou.“ „Proč by měli mít právníci námitky?“ „Chcete to vědět? Tvrdili, že naše pacientka nemůže nemocnici poskytnout informovaný souhlas.“ Maura se nevěřícně zasmála. „Požadovali informovaný souhlas od mumie?“ „Advokáti jsou prostě puntičkáři. I v případě pacientky, která je pár tisíc let po smrti.“ Doktorka Pulcillová odstranila poslední kus fólie a přešla do sledovací místnosti k ostatním. Mumie spočívala v bedně a čekala na první sadu rentgenových paprsků. „Doktore Robinsone?“ ozval se technik, prsty nad klávesnicí počítače. „Než začneme se snímkováním, je nutné uvést základní údaje o pacientce. Jaké datum narození mám napsat?“ Kurátor svraštil čelo. „A sakra. Vážně potřebujete datum narození?“ „Dokud nevyplním tyhle formuláře, snímkování nemůže začít. Zkusil jsem rok nula, ale počítač to nebere.“ „Co kdybychom použili včerejší datum? Jako by jí byl právě jeden den?“ „Fajn. A teď chce počítač znát pohlaví. Mužské, ženské, nebo jiné?“ Robinson zamžikal. „Opravdu je tam rubrika jiné?“ Technik se pobaveně ušklíbl. „Jo. Ještě nikdy jsem ji nepoužil.“ „Tak dneska máte příležitost. Na té masce je ženská tvář, ale člověk nikdy neví. Jistí si budeme teprve po snímkování.“ „Dobrá,“ řekl radiolog doktor Brier. „Jsme připravení.“ Robinson pokývl. „Pustíme se do toho.“ Všichni se shlukli kolem obrazovky a čekali, až se objeví první snímky. Zároveň viděli, jak za širokým oknem zajíždí Madam X do kruhového otvoru tunelu, kde ji budou z nesčetných úhlů ostřelovat rentgenové paprsky. V lékařství nepředstavuje 22
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 23
počítačová tomografie nic nového, její využití jako pomocníka archeologů je však poměrně nedávné. CT vyšetření mumie nikdo z přítomných dosud nesledoval – a zatímco se tam tísnili, všimla si Maura televizní kamery nasměrované k jejich obličejům a chystající se zachycovat reakce. Nicholas Robinson se pohupoval na patách. Vyzařoval tolik nervozity, že by stačil nakazit celou místnost. I Maura cítila, jak se jí zrychluje tep. Dychtivě se skláněla k monitoru, aby lépe viděla. První zobrazení vzbudilo pouze netrpělivé vzdechy. „To je průřez bednou,“ vysvětlil doktor Brier. Maura se otočila k Robinsonovi. Jeho pevně stisknuté rty tvořily tenkou linku – neukáže se, že Madam X není nic jiného než prázdný ranec hadrů? Doktorka Pulcillová se tvářila stejně napjatě. Dlaní svírala opěradlo radiologovy židle, zírala přes jeho rameno a čekala, kdy monitor nabídne obraz čehokoliv průkazně lidského, čehokoliv, co by potvrdilo, že ten plátěný zámotek skutečně ukrývá mrtvolu. Další záběr všechno změnil. Byl to překvapivě jasný kotouč, a sotva se objevil, přítomní vydechli úlevou. Kost. „Vršek lebky,“ řekl doktor Brier. „Blahopřeju. Každopádně tam uvnitř někoho máte.“ Robinson a Pulcillová se vzájemně poklepávali po zádech. „Přesně na tohle jsme čekali!“ radoval se kurátor. Pulcillová se zazubila. „Teď můžeme dokončit přípravu té expozice.“ „Mumie!“ Robinson zaklonil hlavu a rozesmál se. „Mumie každý zbožňuje!“ Vzápětí všichni opět upnuli pozornost k obrazovce. Nové průřezy lebky ukazovaly, že lebeční dutinu nevyplňuje mozek, ale spleť vláken připomínající klubko červů. „To jsou proužky plátna,“ poznamenala doktorka Pulcillová, okouzlená, jako by v životě neviděla nic krásnějšího. „Není tam žádná mozková hmota,“ konstatoval technik sedící u počítačové klávesnice. „Mozek obvykle odstraňovali.“ „Je pravda, že nosní dírkou prostrčili háček a takhle mozek postupně vytrhali?“ zeptal se technik. 23
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 24
„Skoro. Ovšem vytrhat se mozek nedá, na to je příliš měkký. Nejspíš používali nějaký prostředek, kterým tkáně rozmělnili do tekutého stavu, potom tělo naklonili a mozek nosem odkapal.“ „Páni, to je tedy síla,“ podotkl technik. Slova Pulcillové však přímo hltal. „Někdy nechávali lebeční dutinu prázdnou, jindy ji vycpali proužky plátna, jak to vidíte tady. A přidávali kadidlo.“ „Kadidlo? Vždycky mi vrtalo hlavou, co to vlastně je.“ „Vonná pryskyřice ze vzácného afrického stromu. Ve starověku ji vysoce oceňovali.“ „Aha, proto ji jeden ze tří mudrců přinesl do Betléma.“ Doktorka Pulcillová přikývla. „Byl to velmi hodnotný dar.“ „Takže právě se dostáváme pod úroveň očnic,“ opět se ozval doktor Brier. „Vidíte horní čelist a...“ Radiolog se odmlčel. Udiveně pozoroval nečekaný úkaz. „Dobrotivé nebe,“ zamumlal Robinson. „Je to něco kovového,“ řekl doktor Brier. „V ústní dutině.“ „Mohlo by jít o plátek zlata,“ poznamenala Pulcillová. „V antice občas vkládali mrtvým do úst jazyk ze zlatých plátků.“ Robinson se pootočil k televizní kameře zaznamenávající každý výrok. „Jak se zdá, v ústech je kov. Což by odpovídalo naší odhadované dataci do antického období...“ „Co je zase tohle...?“ zvolal doktor Brier. Maura očima rychle sklouzla zpátky k monitoru počítače. V dolní čelisti mumie cosi jasně jiskřilo. U člověka mrtvého dva tisíce let se nic podobného rozhodně nemělo vyskytovat. Maura se naklonila blíž. Upřeně pozorovala detail, jaký by nezpůsobil sebemenší rozruch, pokud by se jednalo o čerstvou mrtvolu, která právě dorazila na pitevní stůl. „Jistě, je to nemožné,“ řekla Maura tiše. „Ale víte, čemu se to podobá?“ Radiolog přikývl. „Ano, zubní plombě.“ Maura pohlédla na doktora Robinsona, neméně zaskočeného než všichni ostatní. „Objevilo se něco takového u egyptských mumií už dřív?“ zeptala se. „Opravy zubů, zaměnitelné s moderními plombami?“ Muzejní kurátor zavrtěl hlavou, oči vytřeštěné. „Což ovšem neznamená, že by to Egypťané nedokázali. Jejich lékařské zna24
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 25
losti patřily ve starověku k nejpokročilejším.“ Otočil se ke kolegyni. „Josephine, povíš nám o tom víc? Je to tvoje parketa.“ Doktorka Pulcillová s odpovědí nepospíchala. „No... existují lékařské papyry ze Staré říše. Popisují, jak upevňovat viklající se zuby a zhotovovat zubní můstky. Jeden léčitel se proslavil jako výrobce umělého chrupu. Víme tedy, že v oblasti péče o zuby byli velmi dovední. Značně předstihli svou dobu.“ „Ale dělali takovéhle zákroky?“ ukázala Maura na obrazovku počítače. Doktorka Pulcillová si utrápeně povzdechla. „Pokud ano,“ odpověděla tiše, „není mi o tom nic známo.“ Na monitoru se teď střídaly průřezy v různých odstínech šedi. Jako by někdo z těla odkrajoval tenké plátky. Madam X mohly rentgenové paprsky bombardovat z nesčetných úhlů. Masivní dávky radiace pacientku neohrožovaly, nemusela se obávat karcinomu ani žádných jiných vedlejších účinků. Nepolevující útoky paprsků přijímala bez nejmenších protestů. Robinson se dosud ještě nevzpamatoval z předešlých snímků a celý napjatý se v duchu připravoval na další nepříjemné překvapení. Objevila se první zobrazení tmavé a prázdné hrudní dutiny. „Plíce byly zřejmě vyjmuty,“ prohodil radiolog. „Vidím jenom scvrklý zbytek mezihrudí.“ „To je srdce,“ řekla Pulcillová, teď už klidnějším hlasem. Tohle tu alespoň očekávala. „Vždycky se snažili nechat srdce in situ.“ „Pouze srdce?“ „Ano,“ přikývla. „Srdce považovali za sídlo rozumu, a nikdy je proto neoddělovali od těla. Kniha mrtvých uvádí tři různá zaklínadla, která měla zajistit, aby srdce zůstalo na původním místě.“ „A co ostatní vnitřní orgány?“ zeptal se technik. „Slyšel jsem, že je dávali do zvláštních nádob.“ „To platí pro období do jedenadvacáté dynastie. Zhruba kolem roku tisíc před naším letopočtem začali vnitřní orgány, uložené ve čtyřech balíčcích, vracet zpátky do těla.“ „Takže bychom je měli vidět?“ „U mumie z éry Ptolemaiovců ano.“ 25
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 26
„Myslím, že můžu docela dobře odhadnout, v jakém stáří zemřela,“ řekl radiolog. „Má plně prořezané zuby moudrosti a uzavřené lebeční švy. Ale na páteři nevidím žádné degenerativní změny.“ „Dospělá mladá žena,“ konstatovala Maura. „Patrně pod pětatřicet.“ „V době, kdy žila, patřil pětatřicetiletý člověk už do středního věku,“ poznamenal Robinson. Snímkování se posunulo pod hrudní koš. Rentgenové paprsky pronikaly vrstvami plátěných obalů, vyschlou kůží a kostmi až do břišní dutiny. To, co Maura spatřila, jí připadalo přízračně neznámé a cizí, jako by pitvala mimozemšťana. Místo jater, sleziny, žaludku a slinivky nacházela hadovitě svinutá klubka plátna, vnitřní prostředí postrádající jakékoliv rozpoznatelné rysy. Jenom jasně zřetelné hrbolky obratlů napovídaly, že jde skutečně o lidské tělo, ovšem vykuchané do podoby pouhé skořápky a pak vycpané jako hadrová panenka. Maura sice anatomii mumií neovládala, ale pro Robinsona a Pulcillovou to byl důvěrně známý terén. Oba dychtivě sledovali další a další snímky a vzájemně se upozorňovali na charakteristické detaily. „Tamhle, vidíte?“ řekl Robinson. „To jsou ty čtyři plátěné balíčky s vnitřními orgány.“ „Takže se dostáváme k pánvi,“ ukázal doktor Brier na dva světlé oblouky, horní okraje kyčelních hřebenů. Počítač shromažďoval a zpracovával údaje poskytované nesčetným množstvím rentgenových paprsků a pánev se plátek po plátku zvolna vynořovala. Byl to jakýsi digitální striptýz a každé zobrazení přinášelo nový lákavý pohled. „Všimněte si tvaru pánevního vchodu,“ poznamenal doktor Brier. „Je to žena,“ řekla Maura. Radiolog přikývl. „Myslím, že nás o tom konečně přesvědčila.“ S úsměvem se otočil k archeologům. „Teď už ji oficiálně můžete prohlásit za Madam X. Žádný Pan X nepřichází v úvahu.“ „A podívejte se na stydkou sponu.“ Maura stále nespouštěla oči z monitoru. „Nejsou tam známky rozdělení.“ 26
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 27
„Souhlasím,“ pokývl Brier. „Co to znamená?“ zeptal se Robinson. „Když během porodu postupuje dítě pánevním vchodem, v místě spony se od sebe oddalují stydké kosti,“ vysvětlila Maura. „Jak se zdá, tahle žena nikdy nerodila.“ Technik se zasmál. „Prostě bezdětná mumie.“ Skenování se posunulo pod pánev. Objevily se průřezy stehenních kostí obalených vyschlými svalovými tkáněmi. „Nicku, musíme zavolat Simonovi,“ prohodila Pulcillová. „Určitě sedí u telefonu.“ „No jo, úplně jsem zapomněl.“ Robinson sáhl do kapsy pro mobil a vyťukal šéfovo číslo. „Simone, uhádnete, na co se právě koukám? Ano, je úžasná. A navíc nám nabídla pár překvapení, takže tisková konference bude opravdu...“ Kurátor náhle zmlkl, oči přilepené k obrazovce. „Co to má sakra být?“ vyhrkl technik. Záběr svítící na monitoru byl tak neočekávaný, že všichni ztratili řeč. Kdyby ve vyšetřovacím tunelu TC ležel živý pacient, Maura by bez nejmenších potíží identifikovala drobný kovový předmět uvízlý v lýtku. Předmět, který roztříštil útlý dřík lýtkové kosti. Jenže tenhle kousek kovu nepatřil do nohy Madam X. Ne, do tisíciletí Madam X rozhodně nepatřila kulka ze střelné zbraně. „Je to přesně to, co si myslím?“ zeptal se technik. Robinson kroutil hlavou. „Musí jít o posmrtné poškození. Nic jiného si neumím představit.“ „Poškození dva tisíce let po smrti?“ „Omluvte mě, Simone... Ještě zavolám.“ Robinson vypnul mobil. Otočil se ke kameramanovi a přikázal: „Přestaňte natáčet. Prosím, okamžitě přestaňte natáčet.“ Zhluboka se nadechl. „Dobrá, zkusíme logicky uvažovat.“ Napřímil se, vrátila se mu sebedůvěra, neboť ho napadlo celkem jednoduché vysvětlení. „Lovci suvenýrů často s mumiemi zacházeli velmi neuctivě a nešetrně. Na naši mumii zřejmě někdo vystřelil. A konzervátor se později pokusil poškozenou část zakrýt. Rozmotal plátěné pruhy a pak je znovu zavinul. Proto jsme na nich nenašli místo vstřelu.“ 27
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 28
„Tak to nebylo,“ prohlásila Maura. Robinson zamžikal. „Co tím chcete říct? Jinak si přece kulku v těle mumie vysvětlit nemůžeme.“ „Poranění nohy není posmrtné. Došlo k němu ještě za života té ženy.“ „Vyloučeno.“ „Obávám se, že doktorka Islesová má pravdu,“ ozval se radiolog a otočil se k Mauře. „Máte na mysli ten svalek tvořící se kolem zlomeniny?“ „Jaký svalek?“ zajímal se Robinson. „Co to znamená?“ „Znamená to, že se zlomená kost už začínala hojit. Tahle žena poté, co utrpěla střelné zranění, přinejmenším ještě pár týdnů žila.“ Maura pohlédla na kurátora. „Odkud se k vám ta mumie dostala?“ Robinsonovi opět sklouzly brýle ke špičce nosu. Jako hypnotizovaný zíral přes obroučky na drobný předmět svítící v noze mumie. Na otázku odpověděla doktorka Pulcillová – hlasem, který se podobal šepotu. „Byla ve sklepním depozitáři muzea. Nick... tedy doktor Robinson ji našel někdy v lednu.“ „A jak ji muzeum získalo?“ Pulcillová zavrtěla hlavou. „To nevíme.“ „Přece máte záznamy. Pátrali jste v archivu?“ „O ní tam žádné údaje nejsou.“ Kurátorovi se konečně vrátil hlas. „Crispinovo muzeum existuje sto třicet let a mnohé záznamy chybějí. Netušíme, jak dlouho byla uložená v tom depozitáři.“ „Jak jste ji vlastně objevil?“ Přestože vzduch ochlazovala klimatizace, na bledém obličeji doktora Robinsona se perlil pot. „Když jsem před třemi lety začal v muzeu pracovat, pustil jsem se do inventarizace sbírek. Tak jsem narazil i na tu mumii. Byla v neoznačené bedně.“ „A to vás nepřekvapilo? Nepřipadalo vám divné, že jste vzácnou egyptskou mumii našel v neoznačené bedně?“ „Ale mumie zase tak vzácné nejsou. V devatenáctém století se daly v Egyptě koupit po pěti dolarech za kus, američtí turisté jich vozili domů celé stovky. Stále ještě se objevují na půdách 28
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:45 Stránka 29
a v obchodech se starožitnostmi. Kabinet kuriozit v Niagara Falls dokonce tvrdí, že má ve svých sbírkách faraona Ramsese I. Najít mumii v muzejním sklepě tedy příliš překvapující není.“ „Doktorko Islesová?“ řekl radiolog. „Máme hotový detailní záběr. Možná byste se na něj chtěla podívat.“ Maura se otočila k monitoru. Obrazovku zaplňoval tradiční rentgenový snímek, stejný jako ty, které si věšela na prohlížecí panel v márnici. Nepotřebovala, aby jí radiolog podával bližší vysvětlení. „Teď už nelze pochybovat,“ konstatoval doktor Brier. Přesně tak. Veškeré pochybnosti zmizely. V té noze je kulka ze střelné zbraně. Maura vytáhla mobilní telefon. „Kam chcete volat?“ nervózně se zeptal Robinson. „Musím zařídit převoz do márnice,“ odpověděla Maura. „Z Madam X se stal případ pro úřad soudního lékaře.“
29
Suvenyr_druhe vydani_Suvenyr 18/08/17 15:46 Stránka 288
Tess Gerritsenová Suvenýr Z anglického originálu The Keepsake, vydaného nakladatelstvím Ballantine Books v New Yorku roku 2008, přeložila Ludmila Hanzlíková Obálku navrhla Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9253. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s.r.o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz