Issuu

Zahrada kosti_003_Sestava 1 6/1/17 10:10 AM Stránka 1

Tess Gerritsenová

ZAHRADA KOSTÍ

KNIŽNÍ KLUB

Zahrada2017

5/25/17 7:58 PM

Stránka 4

PﬁeloÏila Ludmila Hanzlíková

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 5

Se vzpomínkou na Ernesta Brunea Toma, kter˘ mû vÏdycky uãil sahat aÏ ke hvûzdám.

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 7

Podûkování Trvalo dlouh˘ a nelehk˘ rok, neÏ jsem Zahradu kostí pfiivedla na svût. Pfiedev‰ím jsem vdûãná dvûma andûlÛm, ktefií pfii mnû stáli, obstarávali v‰echno potfiebné a fiíkali mi pravdu i ve chvílích, kdy jsem ji netouÏila sly‰et. Vfielé díky tedy patfií mé literární agentce Meg Ruleyové, která dokonale ví, jak peãovat o autorovu du‰i, a Lindû Marrowové, redaktorce s mimofiádn˘m instinktem pro to, co správn˘ pfiíbûh vyÏaduje. O knihu se v‰estrannû zaslouÏili i Selina Walkerová, Dana Isaacsonová a Dan Mallory. A samozfiejmû dûkuji také svému manÏelovi Jacobovi: kdyby se udûloval titul „nejlep‰í partner spisovatelky“, nepochybnû by jej získal.

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 9

20. bfiezna 1888 NejdraÏ‰í Margaret, dûkuji Ti za upfiímn˘ projev soustrasti k úmrtí mé milované Amelie. ProÏil jsem obzvlá‰È krutou zimu, neboÈ témûfi mûsíc co mûsíc mi vûk a choroby vzaly dal‰ího z dávn˘ch pfiátel. A nezb˘vá mi neÏ sklíãenû uvaÏovat o vlastním, rychle se krátícím ãase. Uvûdomuji si, Ïe mám patrnû poslední pfiíleÏitost vynést na svûtlo nejednoduchou záleÏitost, s níÏ jsem Tû mûl seznámit uÏ dávno. Dosud jsem se o ní zdráhal promluvit, dobfie jsem totiÏ vûdûl, Ïe Tvoje teta pokládala za moudfiej‰í celou vûc pfied Tebou zatajit. Vûfi mi, vedla ji pouze láska k Tobû; chtûla Tû chránit. Ov‰em já Tû, drahá Margaret, znám od Tvého nejranûj‰ího dûtství a sledoval jsem, jak vyrÛstá‰ v neohroÏenou Ïenu, kterou ses stala. Jsi pevnû pfiesvûdãená o síle pravdy. Proto se domnívám, Ïe pfied Tebou nemÛÏu dál skr˘vat tento pfiíbûh, jakkoliv znepokojiv˘ Ti snad bude pfiipadat. Od onûch událostí uplynulo osmapadesát let. Tehdy jsi byla pfiíli‰ malá, aby sis je dokázala vybavit. Ostatnû já sám jsem na nû skoro zapomnûl. Ale minulou stfiedu jsem objevil staré novinové v˘stfiiÏky, po celou dobu zaloÏené v exempláfii Wistarovy Anatomie, a pochopil jsem, Ïe pokud o tûch skuteãnostech co nejdfiív nepromluvím, zaniknou spoleãnû se mnou. Po smrti Tvé tety jsem poslední, kdo pfiíbûh zná. V‰ichni ostatní zemfieli. Musím Tû varovat – podrobnosti jsou ponûkud drsnûjsího rázu. Na druhé stranû v‰ak ta historie nepostrádá prvky u‰lechtilosti a udivující odvahy. Patrnû jsi podobné vlastnosti u své tety nepfiedpokládala. Ano, zdánlivû se niãím neodli‰ovala od jin˘ch ‰edovlas˘ch dam, jaké ãlovûk bûÏnû míjí na ulici. Ale uji‰Èuji Tû, Margaret, Ïe si opravdu zaslouÏila na‰i úctu. MoÏná víc neÏ kterákoliv Ïena, s jakou jsem se kdy setkal. 9

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 10

Je pozdû veãer – a po setmûní si starcovy oãi touÏí odpoãinout. Prozatím pfiikládám novinov˘ v˘stfiiÏek, o nûmÏ jsem se zmínil. JestliÏe se nechce‰ dozvûdût víc, naznaã mi to prosím, a já uÏ Ti tu záleÏitost nikdy nepfiipomenu. Ale pokud Tû osudy Tv˘ch rodiãÛ skuteãnû zajímají, pak se pfii nejbliÏ‰í pfiíleÏitosti znovu chopím pera. A Ty si pfieãte‰ pfiíbûh, pravdiv˘ pfiíbûh své tety a „Westendského SmrÈáka“. S upfiímnou oddaností O. W. H.

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 11

Kapitola 1 Souãasnost Takhle tedy konãí manÏelství, pomyslela si Julia Hamillová a znovu zabofiila lopatu do hlíny. Nikoliv nûÏnû za‰eptan˘mi slovy na rozlouãenou, nikoliv láskypln˘m stiskem rukou, za ãtyfiicet let uÏ zkroucen˘ch artritidou, nikoliv zarmoucen˘m hlouãkem dûtí a vnouãat u nemocniãního lÛÏka. Nabrala zeminu a odhodila ji stranou; kamínky s rachotem dopadly na rostoucí hromadu. PÛda tu byla sam˘ jíl a kámen, vhodná nanejv˘‰ pro ostruÏiní, neúrodná stejnû jako Juliino manÏelství. Ani z nûj nevze‰lo nic trvalej‰ího. Nic, na ãem by záleÏelo. Julia prudce dupla na okraj lopaty, zaslechla skfiípnutí a vzápûtí ucítila aÏ v pátefii, jak ostfií narazilo do kamene, tentokrát nûjakého vût‰ího. Vytáhla lopatu, chvíli to zkou‰ela z rÛzn˘ch úhlÛ, ale uvolnit kámen nedokázala. Vyãerpaná a zpocená se zahledûla do jámy. Celé dopoledne tady v horku kopala a ryla jako posedlá, pod koÏen˘mi rukavicemi jí uÏ praskaly puch˘fie. Navíc svou ãinorodostí pfiilákala mraãno komárÛ, ktefií jí teì dotûrnû bzuãeli kolem hlavy a zaplétali se do vlasÛ. Ale nemohla se vzdát. Pokud chtûla tenhle dvorek zarostl˘ plevelem promûnit ve sliãnou zahradu, nezb˘valo jí neÏ dál dfiít. A kámen jí stál v cestû. Náhle se v‰echno zdálo beznadûjné – její chabé síly na tak obrovsk˘ úkol nestaãily. Odhodila lopatu a klesla k zemi, ztûÏka dosedla na kopeãek kamení a hlíny. Jak ji vÛbec napadlo, Ïe se jí podafií zachránit ten dÛm a opût zkrá‰lit jeho okolí? Pfies hou‰tinu plevele upfienû pozorovala bortící se verandu, zpuchfielá prkna. Mûla by to tady pojmenovat Juliin blázniv˘ rozmar. Koupila dÛm ve dnech, kdy se jí hroutil Ïivot a nebyla schopná rozumnû uvaÏovat. Proã by k vraku nepfiidala dal‰ích pár trosek? AlespoÀ jako cenu útûchy za to, Ïe pfieÏila rozvod? V osmatfiiceti letech jí 11

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 12

koneãnû bude patfiit dÛm, dÛm s minulostí, dÛm s vlastní du‰í. KdyÏ Julia poprvé procházela s realitní agentkou místnostmi a prohlíÏela si ruãnû pfiitesané trámy, uvidûla cípek starodávné tapety vykukující trhlinou v nesãetn˘ch pozdûj‰ích vrstvách a okamÏitû pochopila, Ïe tenhle dÛm pfiedstavuje cosi mimofiádného. Tím jedin˘m kouskem tapety ji oslovil. Îádal o pomoc. „Místo je opravdu v˘jimeãné,“ prohodila agentka. „Akrov˘ pozemek takhle blízko Bostonu prakticky jinde nenajdete.“ „Proã je tedy pofiád je‰tû na prodej?“ zeptala se Julia. „Pfiece vidíte, v jak ‰patném je stavu. KdyÏ se dÛm dostal do nabídky, byly tu aÏ do stropu naskládané krabice plné knih a star˘ch novin. DûdicÛm trvalo mûsíc, neÏ v‰echno vyklidili. Nov˘ majitel rozhodnû musí poãítat s dÛkladnou rekonstrukcí – od základÛ po stfiechu.“ „To mû neodradí. Líbí se mi, Ïe dÛm má zajímavou minulost.“ Agentka zaváhala. „Musím vám povûdût je‰tû o jedné záleÏitosti. Abych pfied vámi nic nezatajila.“ „O co jde?“ „Naposledy dÛm vlastnila jistá více neÏ devadesátiletá Ïena. A... zemfiela v nûm. Nûkteré potenciální kupce taková vûc dokáÏe vylekat.“ „Bylo jí pfies devadesát? ·lo tedy o smrt z pfiirozen˘ch pfiíãin, Ïe?“ „Ano, usuzuje se tak.“ Julia se zamraãila. „Ale s urãitostí se to neví?“ „Zesnula v létû. A neÏ jeden z pfiíbuzn˘ch objevil mrtvolu, ubûhly skoro tfii t˘dny...“ Agentka se odmlãela. Vzápûtí se v‰ak rozzáfiila. „Ov‰em ta parcela je skvûlá. MÛÏete dÛm nechat zbourat. Zbavíte se ho a postavíte nov˘!“ Jistû, takhle se svût zbavuje i nepohodln˘ch manÏelek, pomyslela si Julia. Ten rozko‰n˘ dÛm urãen˘ ke zkáze si zaslouÏí lep‰í osud. Stejnû jako já. TéhoÏ odpoledne Julia podepsala kupní smlouvu. Ale zatímco teì odpoãívala na hromádce zeminy a marnû odhánûla krvelaãné komáry, v duchu si fiíkala: Do ãeho jsem se to pustila? Kdyby tu barabiznu vidûl Richard, jenom by si potvrdil názor, ke kterému dávno dospûl. Lehkovûrná Julia, snadná kofiist pro kaÏdou realitní kanceláfi. Hrdá majitelka zfiíceniny. 12

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 13

Pfiejela si rukou pfies oãi a rozmazala si po obliãeji pot. Pak se opût zahledûla na jámu. Jak mÛÏu ãekat, Ïe si dám do pofiádku Ïivot, kdyÏ nemám ani dost síly, abych pohnula pitom˘m kamenem? ptala se sama sebe. Vzala do ruky malou lopatku na pfiesazování, sklonila se nad jámou a zaãala od‰krabávat hlínu. Kámen se zvolna vynofioval jako ‰piãka ledovce. Rozmûry jeho skryté ãásti se daly pouze odhadovat. MoÏná byl natolik mohutn˘, aby potopil Titanic. Julia se dostávala stále hloubûji, nev‰ímala si komárÛ, nev‰ímala si ani nemilosrdnû praÏícího slunce. Kámen jako by symbolizoval v‰echny pfiekáÏky a v˘zvy, pfied nimiÏ kdy couvla. Nedovolím, abys mû porazil. Postupnû pfiesazovaãkou odstraÀovala hlínu kolem kamene, snaÏila se vytvofiit dostateãn˘ prostor, kam by pak vsunula lopatu. Vlasy jí padaly do obliãeje, pramínky se lepily na zpocenou kÛÏi. Pfiesto se dál usilovnû zar˘vala do nepoddajné zeminy rozhodnutá promûnit pustinu v pozemsk˘ ráj, na kter˘ bude Richard zírat. Mûla pfied sebou dva mûsíce, neÏ se ve ‰kole ujme nové tfietí tfiídy. Dva mûsíce, aby vytrhala ve‰ker˘ plevel, pohnojila pÛdu a zasadila rÛÏe. Richard prohla‰oval, Ïe kdyby nûkdy na jejich brooklineské zahrádce zkusila pûstovat rÛÏe, urãitû by uschly. Musí‰ vûdût, co dûlá‰, fiíkal. Prohodil to jen mimochodem, ale stejnû se jí ta poznámka dotkla. Julia pochopila, jak svá slova myslel. Musí‰ vûdût, co dûlá‰. JenÏe ty to neví‰. Lehla si na bfiicho a pokraãovala v práci. Pfiesazovaãku náhle zbrzdilo cosi pevného. Julia v duchu zaúpûla: PaneboÏe, aÈ to není dal‰í kámen! Odhrnula si vlasy z ãela a pátravû se zahledûla do jámy. Ostfií kovového zahradnického nástroje prolomilo povrch onoho pfiedmûtu. Z místa nárazu se rozbíhaly nepravidelné praskliny. Julia odhrábla co nejvíc hlíny a drobn˘ch kamínkÛ. Objevil se podivnû hladk˘ kupolovit˘ tvar. Rozbu‰ilo se jí srdce. ZtûÏka d˘chala, ale neúnavnû se dál prodírala tuh˘m jílem, teì uÏ zapojila prsty obou rukou v koÏen˘ch rukavicích. Kupole se zvolna vynofiovala. Kfiivky na ní spoleãnû vytváfiely klikat˘ ‰ev. Julia pokraãovala stále usilovnûji. Tep se jí znovu zrychlil, kdyÏ se dostala k nevelkému otvoru vyplnûnému hlínou. Stáhla si rukavici a zaãala do speãené zeminy r˘pat nehtem. Krusta povolila a odloupla se. 13

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 14

Julia si klekla a chvíli jenom tupû zírala na svÛj objev. Bzukot útoãících komárÛ zesílil, ale neodhánûla je; byla pfiíli‰ ohromená, aby vnímala bolestivá bodnutí. Mírn˘ vánek zvlnil trávu a pfiinesl s sebou nasládlou vÛni bíl˘ch kvítkÛ plané mrkve. Julia pfielétla pohledem zaplevelen˘ pozemek, místo, ze kterého ve sv˘ch pfiedstavách touÏila vykouzlit nádhernou rajskou zahradu s rÛÏemi a pivoÀkami, s altánkem obrostl˘m purpurov˘m plaménkem. Ale kdyÏ teì pozorovala ten odpudiv˘ dvorek, nevidûla Ïádnou zahradu. Vidûla hfibitov. „NeÏ jsi ten barák koupila, alespoÀ ses mûla se mnou poradit,“ prohlásila Juliina sestra Vicky, usazená za kuchyÀsk˘m stolem. Julia stála u okna a bloudila oãima po nesãetn˘ch hromádkách hlíny, které se na dvorku vyrojily jako nûjaké miniaturní sopky. Bûhem uplynul˘ch tfií dnÛ plánovanou zahradu obsadil t˘m z úfiadu soudního lékafie. Julia uÏ si zvykla, Ïe ti lidé co chvíli vstupovali do domu, aby pouÏili toaletu, a teì jí budou scházet. Ov‰em kopání skonãilo, odborníci se vrátí do sv˘ch laboratofií a opût ji tady nechají samotnou – v domû s ruãnû pfiitesan˘mi trámy a dávnou historií. V domû s pfiízraky. Venku se objevila soudní lékafika doktorka Islesová, která právû pfiijela. Mífiila k místu vykopávek. Julii pfiipadala ponûkud znepokojivá: ani pfiátelská, ani nepfiátelská, s podivnû bledou pletí a aÏ barbarsky ãern˘mi vlasy. Tváfií se tak vyrovnanû a klidnû, pomyslela si Julia, zatímco oknem sledovala Islesovou. „Jako bys to ani nebyla ty,“ pokraãovala Vicky. „Podepsat kupní smlouvu hned první den! Copak ses bála, Ïe ti tuhle ruinu nûkdo vyfoukne?“ Ukázala ke zproh˘ban˘m dvefiím vedoucím do sklepa. „Nedají se zavfiít. Prohlídla sis vÛbec základy? Ten dÛm musí b˘t nejménû sto let star˘.“ „Sto tfiicet,“ ti‰e ji opravila Julia, pohled stále upfien˘ na dvorek, kde doktorka Islesová stála u vykopané jámy. „Posly‰, zlato,“ fiekla Vicky vlídnûj‰ím tónem. „Dobfie vím, jak nelehk˘ rok má‰ za sebou. Vím, co proÏívá‰. Jenom si myslím, Ïe jsi mi pfied tak závaÏn˘m rozhodnutím mohla zavolat.“ „Není to nejhor‰í koupû,“ namítla Julia. „K domu patfií akrov˘ pozemek. Navíc je blízko mûsta.“ 14

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 15

„Jistû. A hodnotu nesmírnû zvy‰uje ta mrtvola na dvorku.“ Julia si promnula zátylek ztuhl˘ napûtím. Vicky mûla pravdu. Jako vÏdycky. Vyãerpala jsem cel˘ bankovní úãet, uvaÏovala Julia, abych se stala hrdou majitelkou téhle proklaté nemovitosti... Oknem spatfiila novou osobu, která se objevila na scénû. Byla to star‰í Ïena s krátce zastfiiÏen˘mi ‰ediv˘mi vlasy, v byteln˘ch pracovních botách a modr˘ch dÏínách, tedy v obleãení, jaké u podobného babiãkovského typu dost pfiekvapovalo. Dal‰í záhadn˘ zjev, potulující se dnes Julii po dvorku. Kdo byli ti jedinci, neodolatelnû pfiitahovaní smrtí? Proã si vybrali zamûstnání, ve kterém se dennû setkávali s ponurou skuteãností, o níÏ lidé vût‰inou odmítají byÈ jen pfiem˘‰let? „Mluvila jsi s Richardem, neÏ jsi ten dÛm koupila?“ Julia ztuhla. „Ne, nemluvila.“ „Ozval se ti nûkdy v poslední dobû?“ vyzvídala dál Vicky. Její hlas znûl najednou jinak – zti‰enû a váhavû. Julia se koneãnû otoãila a pohlédla na sestru. „Proã se ptá‰?“ „Byla jsi za nûho vdaná. Nezavolá‰ mu obãas, tfieba kvÛli po‰tû a tak?“ Julia klesla na Ïidli u kuchyÀského stolu. „VÛbec mu nevolám. A on nevolá mnû.“ Vicky chvíli jen mlãky sedûla, zatímco Julia odevzdanû klopila hlavu. „PromiÀ,“ fiekla posléze Vicky. „Je mi moc líto, Ïe to je‰tû nepfiebolelo.“ Julia se krátce zasmála. „Jo. Mnû je to taky líto.“ „Je to pÛl roku. Myslela jsem, Ïe uÏ jsi v‰echno pfiekonala. Jsi chytrá a hezká, mûla bys zaãít nov˘ Ïivot.“ Nic jiného Vicky snad ani vyslovit nemohla. Nezniãitelná Vicky, která pátého dne po operaci slepého stfieva napochodovala do soudní sínû, aby dovedla svou smeãku státních zástupcÛ k drtivému vítûzství. Nikdy by si nenechala zkazit náladu takovou maliãkostí, jako je rozvod. Vicky si povzdechla. „Nebudu ti lhát. Netrmácím se sem celou tu dálku, abych obdivovala tvÛj barák. KoneckoncÛ jsi moje malá sestfiiãka – a je tu nûco, o ãem bys mûla vûdût. Nûco, o ãem má‰ právo vûdût. Jenom si nejsem jistá, jak bych ti to...“ Odmlãela se a pohlédla ke kuchyÀsk˘m dvefiím, na které kdosi zaklepal. 15

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 16

Julia otevfiela. Za dvefimi stála doktorka Islesová. Navzdory vedru z ní pfiímo ãi‰el profesionální chlad. „Chtûla jsem vás informovat, Ïe mÛj t˘m dneska odjíÏdí,“ pronesla Islesová. Julia se zahledûla na rozkopan˘ dvorek. Odborníci si právû balili nástroje. „UÏ jste tady skonãili?“ „Ano. Zji‰tûné poznatky nás pfiesvûdãily, Ïe se nejedná o pfiípad pro nás. Pfiedala jsem vûc doktorce Petrieové z Harvardovy univerzity.“ Islesová ukázala smûrem k oné postar‰í Ïenû v modr˘ch dÏínách, která dorazila sotva pfied pár minutami. Mezitím ke dvefiím pfie‰la i Vicky. „Kdo je to ta doktorka Petrieová?“ „Forenzní antropoloÏka. Hodlá tu je‰tû pokraãovat v práci, ov‰em z ryze v˘zkumn˘ch dÛvodÛ. Samozfiejmû pokud nebudete mít námitky, paní Hamillová.“ „Copak jsou ty kosti tak staré?“ „Rozhodnû se nejedná o ãerstv˘ hrob. Jestli chcete, mÛÏete se podívat.“ Vicky a Julia následovaly Islesovou na svaÏující se dvorek. Po tfiídenním kopání se jáma znaãnû zvût‰ila a prohloubila. Vedle ní leÏely na plachtû ostatky. PfiestoÏe doktorce Petrieové muselo b˘t nejménû ‰edesát, velmi sviÏnû se zvedla z podfiepu, aby jim podala ruku. „Vy jste majitelka domu?“ oslovila Julii. „Právû jsem to tady koupila. Nastûhovala jsem se teprve minul˘ t˘den.“ „Máte ‰tûstí,“ fiekla Petrieová – a zfiejmû svou poznámku myslela upfiímnû. „V hlínû jsme na‰li pár pfiedmûtÛ,“ promluvila doktorka Islesová. „Nûjaké staré knoflíky a taky ozdobnou pfiezku, zjevnû staroÏitnou.“ Sáhla do krabice s dÛkazními materiály vedle kostí. „A dneska jsme objevili tohle.“ Vytáhla prÛhledn˘ uzavfien˘ plastov˘ sáãek. Julia zahlédla lesk rÛznobarevn˘ch kamínkÛ. „Je to upomínkov˘ prsten,“ fiekla doktorka Petrieová. „·perk s akrostichem, skryt˘m v˘znamem. Akrostichové klenoty pfii‰ly do módy v rané viktoriánské dobû. Názvy drahokamÛ mûly dohromady vytváfiet nûjaké slovo. Napfiíklad rubín, smaragd, tedy emerald, a granát spoleãnû pfiedstavovaly písmena REG, zaãátek slova regard, úcta. Takov˘ prsten se dával jako v˘raz oddanosti.“ 16

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 17

„Jsou to opravdu drahokamy?“ „Kdepak, tohle jsou nejspí‰ jenom barevná sklíãka. Prsten nemá Ïádné vyryté vûnování, jde o prÛmyslovû vyrábûnou biÏuterii.“ „Myslíte, Ïe existuje záznam o pohfibu?“ „Pochybuju. V‰echno se patrnû odbylo bez oficiálního obfiadu. Není tu náhrobek, nejsou tu ani zbytky rakve. Mrtvolu prostû zabalili do kusu zvífiecí kÛÏe a zakopali. Dost nezvykl˘ pohfieb, pokud ji nûkdo miloval.“ „MoÏná byli chudí.“ „Ale proã vybrali tak zvlá‰tní místo? Podle historick˘ch map tady nikdy nebyl hfibitov. Vá‰ dÛm je asi sto tfiicet let star˘, Ïe?“ „Postavili ho v roce 1880.“ „Akrostichové prsteny vy‰ly z módy zhruba ve ãtyfiicát˘ch letech devatenáctého století.“ „A co tady bylo pfied rokem 1840?“ zeptala se Julia. „Domnívám se, Ïe pozemek patfiil k venkovskému panství, které vlastnila nûkterá v˘znamná bostonská rodina. Vût‰inou tu byly pastviny. Zemûdûlská pÛda.“ Julia se rozhlédla po svahu, kde mot˘li poletovali nad kvetoucí vikví a bíl˘mi kvítky plané mrkve. Zkusila si pfiedstavit, jak asi dvorek vypadal kdysi. V duchu pfied sebou vidûla louku svaÏující se k potoku lemovanému stromy a houf ovcí poklidnû spásajících trávu. Místo ob˘vané pouze domácí zvûfií. Místo, na jakém hrob rychle upadne v zapomenutí. Vicky se zfietelnou nechutí pozorovala kosti. „Je to... jediná mrtvola?“ „Ano,“ k˘vla Petrieová. „Máme tu kompletní Ïenskou kostru. Pohfibili ji dostateãnû hluboko, takÏe ji uchránili pfied útoky dravcÛ. Na svahu se nedrÏí voda, navíc tûlo zabalili do nûjaké zvífiecí kÛÏe – a vylouÏen˘ tanin sehrál roli konzervantu.“ „Víte urãitû, Ïe jde o Ïenu?“ „Ale ov‰em.“ Petrieová vzhlédla a v prudkém slunci pfiimhoufiila jasnû modré oãi. „Podle chrupu a obratlÛ byla je‰tû mladá, rozhodnû bych jí hádala ménû neÏ pûtatfiicet. A celkem vzato je v pozoruhodnû dobrém stavu.“ Petrieová se otoãila k Julii. „AÏ na tu prasklinu, kterou jste zpÛsobila pfiesazovaãkou.“ Julia zrudla. „PovaÏovala jsem tu lebku za kámen.“ 17

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 18

„Odli‰it staré zlomeniny od nov˘ch není problém. Podívejte.“ Petrieová si znovu pfiidfiepla a zvedla lebku. „Prasklina zpÛsobená va‰ím zahradnick˘m nástrojem je pfiímo tady – a nejsou na ní Ïádné skvrny. Ale v‰imnûte si téhle zlomeniny na temenní kosti. A dal‰í vepfiedu na lícní kosti. Vidíte? Povrch obou je vlivem dlouhého pÛsobení hlíny zahnûdl˘. CoÏ nám prozrazuje, Ïe se jedná o pfiedsmrtné fraktury, nikoliv o po‰kození, k nûmuÏ do‰lo aÏ dodateãnû bûhem exhumace.“ „Pfiedsmrtné fraktury?“ Julia pohlédla na doktorku Petrieovou. „Chcete snad fiíct...“ „Ty údery mûly témûfi urãitû za následek její smrt. Podle mû to byla vraÏda.“ V noci Julia nedokázala usnout. Naslouchala popraskávajícím star˘m podlahám, my‰ím ‰ustícím ve stûnách. DÛm byl sice hodnû star˘, nicménû hrob ho sv˘m stáfiím pfiekonával. Zatímco tesafii stloukali dohromady tyhle trámy a kladli vedle sebe borová prkna, jenom o pár desítek krokÛ dál tlela v zemi mrtvola neznámé Ïeny. Vûdûli o ní, kdyÏ zaãínali stavût dÛm? Oznaãoval to místo nûjak˘ náhrobek? Nebo nikdo nic netu‰il? Nikdo si na ni nepamatoval? Julia odkopla pfiikr˘vku, ale zÛstala zpocená leÏet na lÛÏku. PfiestoÏe mûla otevfiená obû okna, pfiipadala jí loÏnice jako bez vzduchu; dusno nezãefiil ani náznak vánku. Ve tmû se míhala drobná svûtélka – svatojánská mu‰ka krouÏící pokojem a hledající cestu ven. Julia se posadila a rozsvítila lampiãku na noãním stolku. Tajemné jiskfiiãky se promûnily v obyãejného hnûdého brouãka, bezradnû poletujícího pod stropem. UvaÏovala, jak ho chytit, aniÏ by ho usmrtila. UvaÏovala, jestli osud opu‰tûného brouãka vÛbec stojí za takovou námahu. Zazvonil telefon. O pÛl dvanácté v noci mohla volat jediná osoba. „Doufám, Ïe jsem tû nevzbudila,“ ozvala se Vicky. „Právû jsem dorazila domÛ z dal‰í nekoneãné pracovní veãefie.“ „V tomhle vedru se stejnû nedá spát.“ „Julie, chtûla jsem ti nûco fiíct – uÏ kdyÏ jsem byla tam u tebe. JenÏe pfied v‰emi tûmi lidmi jsem nemohla.“ 18

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 19

„Nebudou to dal‰í pfiipomínky k mému domu, viì?“ „Nejde o tvÛj dÛm, ale o Richarda. Mrzí mû, Ïe tû musím informovat zrovna já, ov‰em mûla bys to vûdût. A bylo by hloupé, kdyby ses tu zprávu doslechla jenom z klepÛ.“ „Co bych mûla vûdût?“ „Richard se bude Ïenit.“ Julia sevfiela sluchátko, aÏ jí znecitlivûly prsty. V nastalém tichu jí do ucha zazníval tlukot vlastního srdce. „TakÏe jsi nic netu‰ila.“ Julia hlesla: „Ne.“ „Je to mizera a kfiivák,“ vyjádfiila Vicky svoji i sestfiinu hofikost. „Jak jsem sly‰ela, plánuje svatbu uÏ nûkdy za mûsíc. Bere si holãinu jménem Tiffani – na konci s mûkk˘m i. Chápe‰ to? Kdo by si váÏil ãlovûka, kter˘ se oÏení s nûjakou Tiffani?“ „Jak je to takhle rychle vÛbec moÏné?“ „Ale zlato, to je snad jasné. Musel se s ní zaplést, je‰tû kdyÏ jste byli manÏelé. Nezaãal najednou chodit pozdû domÛ? A co v‰echny ty jeho sluÏební cesty? UÏ tenkrát mi byl hodnû podezfiel˘. Jenom jsem nemûla to srdce, abych tû varovala.“ Julia ztûÏka polkla. „Nechci o tom teì mluvit.“ „Îe mû to hned nenapadlo! Nikdo pfiece jen tak zãistajasna nepoÏádá o rozvod.“ „Dobrou noc, Vicky.“ „Poãkej. Není ti nic?“ „Prostû to nemám chuÈ rozebírat.“ Julia zavûsila. Bez hnutí jenom tak sedûla. Nad hlavou jí krouÏila svûtlu‰ka zoufale hledající cestu z vûzení. Nakonec padne vyãerpáním. ZÛstane v téhle místnosti bez potravy a bez vody. Zahyne tady. Julia si stoupla na postel. KdyÏ svatojánská mu‰ka pfiilétla blíÏ, chytila ji do ruky. S brouãkem v dlani pfie‰la bosky do kuchynû, otevfiela zadní dvefie a na verandû dlaÀ rozevfiela. Svûtlu‰ka odlétla, ztratila se v tmách. UÏ nesvítila, teì ji pohánûla jedinû touha uniknout. Ví, Ïe jsem jí zachránila Ïivot? Jediná maliãkost, jaké jsem je‰tû schopná... Postávala na verandû, lokala noãní vzduch. Pfiedstava, Ïe by se mûla vrátit do tísnivé dusné loÏnice, jí pfiipadala nesnesitelná. Richard se bude Ïenit. 19

Zahrada2017

6/2/17 2:56 PM

Stránka 20

Sevfielo se jí hrdlo. Vzlykla. Stiskla zábradlí, aÏ ucítila, jak se jí do prstÛ zadírají tfiísky. A já se to musím dozvûdût jako poslední. Upfienû zírala do noci a myslela na kosti, které tak dlouho leÏely v zemi jenom o pár desítek metrÛ dál. Myslela na tu zapomenutou Ïenu, jejíÏ jméno odvál ãas. Myslela na studenou hlínu tuhnoucí v kámen, kdyÏ nad hrobem vífiil sníh, myslela na stfiídající se roãní doby a fiadu ubíhajících desetiletí, bûhem nichÏ zetlelé tûlo poÏírali ãervi. Jsem jako ty, dal‰í zapomenutá Ïena, fiíkala si v duchu. A ani nevím, kdo jsi.

Zahrada2017

6/2/17 2:57 PM

Stránka 336

Tess Gerritsenová ZAHRADA KOSTÍ Z anglického originálu The Bone Garden, vydaného roku 2007 nakladatelstvím Ballantine Books v New Yorku, pﬁeloÏila Ludmila Hanzlíková Obálku navrhla SoÀa ·edivá Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvoﬁák Poãet stran 336 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9169. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz