Cas vlcich maku_001 az 003_Sestava 1 6/5/18 3:50 PM Stránka 3
CORINA BOMANNOVÁ
Čas vlčích máků
Corina Bomann DAS MOHNBLÜTENJAHR Copyright © 2015 by Ullstein Buchverlage GmbH, Berlin Published in 2015 by Ullstein Taschenbuch Verlag Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Zuzana Soukupová ISBN 978-80-249-3652-9
CAS VLCICH MAKU.indd 4
30.5.18 11:35
1 Ty schody mi připadaly nekonečné. Musela jsem vynaložit nezměrné úsilí, abych sešla dolů. Vystoupat je nebylo tak namáhavé, i když mě na každém stupínku provázela vyděšená úzkost. Teď mě však jako těžký batoh tisklo k zemi hrozné poznání. Mohla jsem jet samozřejmě výtahem, ale já potřebovala získat trochu času, než vyjdu na ulici. Můj dech se hluše odrážel od stěn schodiště. Venku s rachocením projela tramvaj. Zpocené prsty se mi lepily k zábradlí. Na prsou mě pálilo a srdce tlouklo jako splašené. Zastavila jsem se a zhluboka nadechla. Nahoře se otevřely dveře a ozval se odtamtud smích, následovaný veselým pozdravem na rozloučenou. Jasně jsem v něm slyšela štěstí té ženy, která právě opouštěla ordinaci. Já si v tu chvíli připadala jako omráčená. Zpráva, kterou jsem právě dostala, mě úplně vykolejila, i když jsem se odmítala vzdát naděje, že všechno dobře dopadne. Dnes ráno mi zavolali z ordinace. Prý by si se mnou paní doktorka chtěla promluvit o mém těhotenství. Ačkoli sestra neřekla nic konkrétního – do telefonu ani nesměla – hned jsem se lekla. Na další prohlídku jsem měla jít až příští týden. Dok torka chtěla vyhodnotit snímek z ultrazvuku, který mi udělala minulý týden. Tehdy se zdálo, že je všechno v pořádku. 5
CAS VLCICH MAKU.indd 5
30.5.18 11:35
Doktorka Mandelbaumová se nezmínila o tom, že by snad na něm viděla něco podezřelého. Ale teď bylo rázem všechno jinak. Žádný lékař by přece nevolal, kdyby se nic nedělo. Byla jsem na počátku čtvrtého měsíce těhotenství a v devětatřiceti jsem nepatřila k zrovna mladým prvoro dičkám. Mohly se vyskytnout komplikace. Po cestě do ordinace mě napadaly nejrůznější šílené myšlenky. Co když mám cukrovku? Nebo je něco s mým dítětem? Vzpomněla jsem si, jak jsem tajně snila o tom, jak by bylo krásné, kdyby se mnou na vyšetření ultrazvukem šel David. Teď jsem si jen přála, aby se všechno to, co jsem právě měla za sebou, nestalo. Abych to mohla vrátit zpět. Za okamžik už se ta žena, kterou jsem shora zaslechla, objevila na schodišti za mnou. Před několika minutami ještě seděla tak jako já v čekárně. Okolo ní se vznášela vůně růží. Měla na sobě jasně žlutý kabát a na hlavě růžový pletený baret. Naše oči se na moment střetly. Můj pohled ji přiměl zastavit se. „Není vám dobře?“ zeptala se. „Ne, ne, jsem v pořádku,“ zalhala jsem. Žena, která stále ještě zářila štěstím, se na mě udiveně zahleděla, pak ale pokračovala dál. Sledovala jsem ji, jak bezstarostným krokem sestupuje dolů. Neměla jsem tušení, kdo to je, zda je těhotná nebo byla jen na preventivní prohlídce, která dobře dopadla. V každém případě nevyzařovala sebemenší stín obav. Jak jsem asi vypadala já? Bylo na mně vidět, co jsem se právě dověděla? Přistihla jsem se, že se s úzkostí zaposlouchávám do svého nitra. Nic jsem necítila, ale teď už jsem věděla, že se něco děje. Něco, co mě mohlo připravit o všechny mé sny. 6
CAS VLCICH MAKU.indd 6
30.5.18 11:35
* * *
V uších mi stále zněl hlas doktorky Mandelbaumové: Paní Schwarzová, na posledním snímku jsem bohužel odhalila určitou anomálii. Jde o malé ztluštění zátylku plodu. Ne jsem si však stoprocentně jistá, a tak bych ráda provedla přeměření záhlaví. O chvíli později už jsem ležela na lůžku vedle ultra zvuku a sledovala své dítě na monitoru. Někomu by se mohlo zdát, že je to jen shluk černých a bílých bodů, ale já jsem v něm rozeznávala své děťátko, jeho hlavičku a zvětšující se tělíčko. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, prostu dovala jsem hromadu knih, abych věděla, co mě v příštích devíti měsících čeká. Nejspíš jsem v nich narazila na pojem „ztluštění zátylku plodu“, ale v nadšení, že čekám dítě, jsem mu nevěnovala pozornost. Doktorka Mandelbaumová měla ve tváři napjatý výraz. „Je to tak, jak jsem se domnívala,“ řekla nakonec. „A co to znamená?“ zeptala jsem se s žaludkem staženým strachem. „Zátylek vykazuje anomální velikost. A ani tlukot srdce se mi nezdá úplně v pořádku.“ Odvrátila se od obrazovky a podívala se na mě. „Za těchto okolností by se mohlo stát, že vaše dítě bude mít srdeční vadu.“ „Co tím myslíte? Jakou srdeční vadu?“ vyrazila jsem ze sebe přiškrceným hlasem, jako by mi nějaká hrozná síla sevřela plíce. „Teď je ještě moc brzo, abychom to mohli říct s absolutní jistotou. Proto bych vás ráda poslala na další vyšet ření k specialistovi, aby zjistil, zda je srdce vašeho děťátka v pořádku. Kdyby to snad tak nebylo, mohl by určit, o jaký defekt se jedná. Některé anomálie, jako třeba vadná mezikomorová přepážka, se dají operativně odstranit post 7
CAS VLCICH MAKU.indd 7
30.5.18 11:35
natálně, jiné je možné operovat ještě před narozením. Ale dřív než budeme přemýšlet nad terapií, potřebujeme nález odborníka.“ Měla jsem pocit, jako kdyby mi na prsa dopadl obrovský balvan. Úzkostné obavy byly rázem pryč, vystřídalo je ovšem poznání, které bylo ještě horší, než jsem si dovedla před stavit. Obestřela mě hrůza. „A co to znamená?“ zeptala jsem se zmateně a slzy mi stáhly hrdlo. „Takže moje dítě… může zemřít?“ „Udělám všechno, co je v mých silách, aby se to nestalo,“ ujistila mě doktorka Mandelbaumová soucitně, ale to mě moc neuklidnilo. V očích jsem jí četla, že to nemůže vyloučit. „Domluvím vám termín prohlídky a pak uvidíme, co dál. Rozhodně bychom měli znát anamnézu vaší rodiny. Trpěl někdo z vašich příbuzných nebo z rodiny otce dítěte genetickým onemocněním?“ „Na to už jste se mě jednou ptala,“ odpověděla jsem nejistě. „Ne, asi ne, o nikom nevím. Ani můj…“ Zarazila jsem se, málem jsem označila Davida za svého přítele. Tím už ale není, navíc se mi na něho ani nechtělo myslet… „Ani otec dítěte nemá žádné problémy,“ pokračovala jsem a snažila se ovládnout rozčilení. „On… nikdy se o něčem podobném nezmínil.“ Byli jsme spolu dost dlouho na to, aby někdy přišla řeč na srdeční vadu v rodině. „A moje matka i její sestra jsou zdravé jako řípy. Ani mí prarodiče neměli žádnou srdeční vadu, pokud vím. Moje matka o nich sice nemluví často, ale…“ „Zmínila jste se, že neznáte svého otce.“ „Ano, maminka mi řekla, že zemřel dlouho před mým narozením.“ Mluvila o něm jen zřídka. Jeho smrt ji musela bolestně zasáhnout. V každém případě ho jistě milovala i po jeho 8
CAS VLCICH MAKU.indd 8
30.5.18 11:35
smrti, protože pokud si dobře vzpomínám, nenavázala už pak pevný vztah. Tu a tam se sice u nás doma někdo objevil, ale až na pár návštěv se žádnému muži nepodařilo proniknout do naší, jak říkala maminka, „ženské domácnosti“. „Tak se možná ještě jednou zeptejte otce dítěte, jestli v jeho rodině není nějaké dědičné zatížení. Je však docela možné, že vada pochází z vaší otcovské linie,“ nadhodila doktorka Mandelbaumová. „Promluvte si o tom s matkou. Moc by nám pomohlo, kdybychom věděli, jestli se někde ve vaší rodině vyskytuje srdeční vada. Mohli b ychom podle toho zvolit další vyšetření…“ Je možné, že mi můj nepoznaný otec zanechal jako dědictví srdeční vadu? Věděla o ní maminka? A jestli ano, proč se mi o tom nezmínila? Zamyšleně jsem se dívala ven oknem schodiště. Protože ordinace mé lékařky byla až v horním patře budovy, mohla jsem se teď kochat pohledem na kolínské staré město a na Rýn, který dnes zářil jako modrá stuha, na níž se bělaly lodě. Byl právě jeden z těch nádherných jarních dnů, které lákají na procházku podél řeky nebo malý výlet za město. Třeba k Dračí skále s rozvalinami hradu Nibelungů. Jak dlouho už jsem tam nebyla! S tímhle místem jsem měla spojené nejkrásnější vzpomínky na Davida. Na dobu, kdy ještě patřil do mého života. Už dva a půl měsíce tomu tak není. Hořké poznání, že jsem tyhle okamžiky možná obětovala zbytečně, mi rázem vehnalo slzy do očí. Sáhla jsem do kapsy bundy a vytáhla malou kartičku. Byla na ní adresa kardiologa, který se specializoval na srdeční vady novorozenců. Tenhle kousek papíru pro mě představoval naději i zoufalství zároveň. Po echokardio 9
CAS VLCICH MAKU.indd 9
30.5.18 11:35
gramu bych měla vědět, jestli se moje miminko narodí zdravé, nebo ne. Jestli ho budou muset operovat, až se narodí. Nebo… Ne! Zarazila jsem proud svých myšlenek a strčila papírek znovu do kapsy. Musím jít nejdřív domů, tam budu moct v klidu přemýšlet. Venku přede dveřmi mě ovanul vzduch aspoň o deset stupňů chladnější, než jsem předpokládala. Omotala jsem si šátek kolem krku a podívala se vzhůru. Obloha byla zatažená. První krásný jarní den se zakabonil. Ještě scházelo, aby začal padat sníh. Šla jsem na stanici tramvaje s pocitem, že je má hlava těžká jako obrovský balvan. Byla jsem úplně bezradná a vyděšená. Co mám dělat? Jak přežiju ty týdny do vyšetření echokardiogramem? A jak se mám připravit na tu nejhorší zprávu? Moje lékařka mi slíbila, že se o mě postará, ale jak mě chce zbavit strachu? Jsem na všechno sama a musím bojovat s tolika obavami. Jak mi asi pomůže, když se každou chvíli zaposlouchávám do svého nitra, jako kdybych se ptala nenarozeného dítěte: Jak se ti daří? Je všechno v pořádku? Když s řinčením dorazila tramvaj, musela jsem své trudnomyslné myšlenky potlačit. Vytáhla jsem jízdenku, nastoupila a posadila se. Mé jen mírně se vzdouvající bříško nebylo pod vlněným kabátem k rozeznání, takže si mě nikdo nevšímal. Jak často jsem se dřív přistihla, že se závistivě dívám na těhotné ženy! Když si všimly mého pohledu, rychle jsem stočila zrak, ale pohled na břicho skrývající miminko mě vždycky přitahoval. Tak moc jsem si přála být těhotná! A když se to konečně podařilo, byla jsem nejšťastnější žena na světě! Jistě, uvědomovala jsem si, co mě čeká. Přesně 10
CAS VLCICH MAKU.indd 10
30.5.18 11:35
jsem věděla, co se stane. Ale byla jsem připravená zaplatit tu cenu. Vlastně ne, spíš jsem doufala, že se mýlím. A teď? Teď jsem se sama sebe ptala, jestli to za to stálo. Samozřejmě jsem stále chtěla dítě. A možná dokonce víc než dřív. Ale podezření, že nebude v pořádku, mě drtilo. Obávala jsem se, že jsem svému dítěti připravila osud, jaký si nezaslouží. A to všechno jen proto, že jsem byla tak egoistická a za každou cenu ho chtěla porodit. Neuměla jsem si představit, že by matky, které jsem dřív závistivě sledovala, někdy prožívaly podobné pochyby. Samozřejmě jsem to nemohla vědět jistě, ale v duchu jsem je viděla, jak si teď hrají se svými zdravými dětmi a jejich obavy mají daleko do těch mých, které mnou právě zmítají. Rozhodla jsem se, že už se do práce dneska nevrátím. Cestovní kancelář se beze mě obejde. Uvolnila jsem se původně jen na dobu polední přestávky, ale když jsem vystoupila z tramvaje, vytáhla jsem z tašky mobil a zavolala Gese, mé kolegyni. Řekla jsem jí, že mi po prohlídce není dobře, a ona pro to měla pochopení. Doma mě doslova zahltilo ticho. Už před Davidovým odchodem tu nebylo právě hlučno. Do téhle části Kolína se stěhovali jen ti, kteří hledali klid. Neměla jsem typickou kolínskou rozvernou povahu, pocházela jsem z Koblenze. Spolu s Davidem jsme plánovali, že si tady vybudujeme nový domov. Ale pak bylo všechno jinak. Teď mi bylo to ticho, které mě doma uvítalo, skoro nepříjemné. Dřív jsem aspoň věděla, že se David vrátí domů a bude tu se mnou. Dnes jsem si uvědomovala, že jsem první a taky poslední osoba, která vstoupila do tohohle bytu. Po naší velké hádce jsem se konejšila tím, že nebudu sama dlouho. Za několik měsíců si tu bude broukat mi 11
CAS VLCICH MAKU.indd 11
30.5.18 11:35
minko a za rok už udělá první krůčky. Chystala jsem se byt úplně přestavět, vybudovat pro nás dva útulné hnízdečko. Pryč s minimalismem, všude budou květiny a barevné polštáře, pokrývky a plyšová zvířátka. Možná bych mohla koupit i pár nových kousků nábytku. Ale nic z obchodního domu, raději ze starožitností. Nábytek s minulostí a duší. Když jsem se teď vyčerpaně posadila na pohovku, přepadly mě pochyby. Možná k tomu vůbec nedojde. A nebylo mi smutno kvůli těm polštářům a starým křeslům. Bála jsem se, že mé dítě bude mít srdeční vadu, která nepůjde jen tak snadno odstranit. Bála jsem se, že mé miminko nikdy nepoleze po kolenou na podlaze tohohle bytu. A že tu zůstane navěky prázdno.
12
CAS VLCICH MAKU.indd 12
30.5.18 11:35
2 Celou noc jsem nezamhouřila oko. Znovu a znovu jsem v duchu slyšela slova lékařky. Ještě zdaleka není jisté, že mé dítě bude mít srdeční vadu. Ale co když ano? Co když bude trpět nemocí, se kterou se bude muset potýkat celý život? A co když se mi ani nepodaří porodit je živé? Co když je potratím? O tom sice v ordinaci nepadlo ani slovo, ale i to se přece může stát. Najednou mi mé tělo připadalo jako tikající bomba. Co se skrývá v mých genech? Je možné, že můj otec zemřel na následky srdeční vady, aniž by to někdo odhalil? Před skoro čtyřiceti lety byla přece medicína dost pozadu za dneškem. Co ví o jeho smrti moje matka? A co asi řekne, až se jí svěřím se svým podezřením? Chvilku před půlnocí to ale nebylo číslo mé matky, které jsem třesoucími se prsty vyťukala na mobilu. Rozhovor s ní jsem odložila na zítřek, to už bude doma z dovolené. Nechtěla jsem jí zkazit poslední hezký den. Bylo to Davidovo číslo, musela jsem ho vyštrachat ze své „krabice bývalých milenců“. Tu jsem si založila na radu mé kamarádky, která se inspirovala v nějakém milostném seriálu. Tvrdila, že se hodí, když má člověk chuť vybavit si šťastné chvíle lásky a taky se zasmát nad tehdejší bolestí, s níž krabici zakládal. Poslušně jsem krabici naplnila vším, co mi po Davi dovi zbylo, a zastrčila ji pod postel do nejvzdálenějšího 13
CAS VLCICH MAKU.indd 13
30.5.18 11:35
kouta. Umínila jsem si, že jednoho dne ji prostě vysypu do smetí a zbavím se jí. Ale teď jsem byla ráda, že jsem ji s pomocí smetáku vytáhla ven. A našla jsem v ní Davi dovo číslo. Už uplynuly víc než dva měsíce od chvíle, kdy jsem s Davidem mluvila naposledy. Za celou tu dobu se ani jednou neozval, aby se zeptal, jak se mi daří. Teď jsem však potřebovala informaci týkající se srdeční vady v jeho rodině. Dobrá záminka, abych zase mohla slyšet jeho hlas. Vzala jsem si telefon do postele, zabalila se do deky a vyťukala jeho číslo. Vyzvánění se propojilo s houkáním nějakého auta venku a mně to znělo jako varování: Zavěs, dřív než bude pozdě! Jenže jak se mám dovědět, jestli není v jeho rodině nějaké dědičné zatížení? Vždyť bych tak mohla zachránit své dítě! „Hofer,“ ozval se ze sluchátka ospalý hlas. Já ho vytáhla z postele! Hned jsem si uvědomila, že byla blbost volat mu takhle v noci. Nejradši bych zase honem zavěsila, ale už to bohužel nešlo. „Davide?“ vyrazila jsem ze sebe třesoucím se hlasem. „Nicole?“ zeptal se udiveně. Zdálo se, že se okamžitě probral. „Co se děje? Stalo se něco?“ Polkla jsem. Moc dobře jsem si vzpomínala, jak probíhal náš poslední rozhovor. Tenkrát jsem mu řekla, že jsem těhotná. Už jsem to týden věděla. Když mi bývalo poránu špatně od žaludku, koupila jsem si v lékárně těhotenský test. To, co by jiného muže přivedlo k výbuchu nadšení, vyvolalo na Davidově tváři rozzlobený výraz. Ale ty přece dobře víš, že nechci děti! obořil se na mě. Zapomněla sis vzít pilulku? Nebo… ty jsi schválně…? 14
CAS VLCICH MAKU.indd 14
30.5.18 11:35
Nechtěla jsem mu lhát. Přestala jsem brát antikoncepci před třemi měsíci. Víš přece, jak moc si přeju dítě. A brzo už na to budu stará. Davidovy teple hnědé oči úplně zčernaly. Takhle vzteklého jsem ho ještě nikdy neviděla. Jak to, žes ignorovala moje přání? vybuchl naštvaně. Já nechci děti, přece jsem ti to jasně řekl! Proč jsi přestala brát prášky, aniž by sis se mnou o tom promluvila? A co moje přání, pomyslela jsem si tenkrát. Proč nebereš ohled ty na mě? Vzápětí jsem se neudržela a všechno mu vyčetla. Měla jsem ti snad radši s někým zahnout, abych mohla mít dítě? vykřikla jsem na něho. Pulz jsem měla rázem jak při sprintu. No dobře, udělala jsem chybu. Ale je to přece i jeho dítě! Copak si neuvědomuje, že v tom plodu, který nosím, je i kousek jeho? A že chci jeho dítě, protože ho miluju?! Všechno to skončilo strašlivou hádkou. Nejdřív jsem se ještě chvíli snažila přesvědčit ho o své lásce, ale nakonec jsme si navzájem vyčetli všechny své chyby. Už s tebou nemůžu zůstat, prohlásil rezolutně a za chvilku byl pryč. Seděla jsem na pohovce jako omráčená a zírala do zdi. Až za dlouhou chvíli jsem konečně mohla plakat. Zatímco jiné těhotné ženy měly muže, kteří je s láskou hladili po bříšku, já měla muže, jenž mě nenáviděl, protože čekám jeho dítě… „Haló!“ vytrhl mě jeho rozčilený hlas ze zamyšlení. Moc jsem se ponořila do vzpomínek. „Co se děje? Proč mi voláš uprostřed noci?“ Jen zázrakem jsem v tu chvíli nezavěsila. David se obvykle nechoval tak neurvale. 15
CAS VLCICH MAKU.indd 15
30.5.18 11:35
„Mé dítě,“ spustila jsem třesoucím se hlasem. „Naše dítě…, byla jsem dnes na vyšetření. Lékařka se domnívá, že by mohlo mít srdeční vadu.“ Ticho. Nic neříkal. Představovala jsem si, co mu asi tak táhne hlavou. Já ti to povídal, já žádné dítě nechtěl. Všechno je to jenom tvoje vina. Náhle mě napadlo, že dítě nechtěl, protože věděl o dědičném zatížení ve své rodině. Ale proč mi to nikdy neřekl? „No a?“ opáčil naprosto lhostejně. Rázem jsem se vzpamatovala. Opravdu je mu to úplně jedno? To neutrousí aspoň pár slov útěchy? I když jsem mu napsala, že si o mě a dítě nemusí dělat starosti. Když jsem chtěla dítě, tak se o ně taky sama postarám, nechci od něho žádné peníze. A hotovo. Ale my spolu byli sedm let. Za celou tu dobu jsme se nikdy vážně nepohádali. Sedm let štěstí. Kdybych nebyla těhotná, ležel by teď tady vedle mě. A k tomuhle telefonickému rozhovoru by nedošlo. Netrpěla bych jeho bezcitností. „Chtěla jsem se zeptat… je… není ve vaší rodině…“ Kruci, proč koktám jako před tabulí? Je to přece hrozně důležité! „Nemá ve vaší rodině někdo srdeční vadu? Tedy jestli o někom nevíš?“ „Ne,“ otráveně odsekl. „Nikdo z mých příbuzných nemá srdeční vadu. Ještě něco?“ Vyhrkly mi slzy. Dobře, získala jsem informaci, kterou jsem potřebovala, ale jak je možné, že je tak lhostejný? Proč ho to vůbec nezajímá? Pokud nemají v rodině dědičnou vadu, tak přece nemá žádný podstatný důvod nechtít děti. To mu jde opravdu jen o princip? „Oukej, tak už tě nebudu dál obtěžovat,“ rezignovala jsem a nečekala, jestli něco dodá, co by mě ještě víc rozčílilo. Ukončila jsem hovor a mrskla telefonem o zem. 16
CAS VLCICH MAKU.indd 16
30.5.18 11:35
Naštěstí narazil do zatažených závěsů, takže jsem nic nerozbila. Zmítal mnou vztek a rozčarování. Zachumlala jsem se pod deku a rozplakala se. Kvůli Davidovi, kvůli ztracené společné budoucnosti, ale především kvůli mému dítěti, které možná vůbec nedostane šanci přijít na svět.
17
CAS VLCICH MAKU.indd 17
30.5.18 11:35
Corina Bomannová ČAS VLČÍCH MÁKŮ Z německého originálu Das Mohnblütenjahr, vydaného nakladatelstvím Ullstein Taschenbuch Verlag v Berlíně v roce 2015, přeložila Zuzana Soukupová Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Zuzana Nováková Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 408 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9830. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
CAS VLCICH MAKU.indd 408
30.5.18 11:35