Issuu

Kod 1_001 az 003_Sestava 1 11/13/17 8:47 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Tuto knihu věnuji Danovi Landovi, Anně Lackovičové – byla této knize andělem strážným – a Ľubovi Fellnerovi za vytvoření vynikajících podmínek během mých tří indických expedicí.

KOD 1.indd 4

09/11/17 12:51

Motto Člověka chci, který jako ty, z masa je a kostí. Ne anděla a ne stroj. Bože moj. Nechť jako ty se raduje či zlostí, když náhodou šlápne vedle, když prohraje boj. Chci člověka, co jím zůstane, i v radosti, i v žalu, i když činí pokání, i když v sedmém nebi je. Miroslav Válek

Mluvit pravdu v době všeobecného klamu je revoluční čin. George Orwell

KOD 1.indd 5

09/11/17 12:51

Pancíř dogmatismu To, co v současnosti křesťany nejvíce svírá a dusí, je dogmatismus jejich vlastních církví. Omezuje osobní myšlení, cítění a touhy věřících jako kazajka a v kolektivních rozměrech působí jako led, pokrývající ztuhlá pole církví. Vláda dogmatismu znamená, že cítění, myšlení i touhy křesťanů se mají řídit dogmaty a nařízeními církví. Víra není chápána ve smyslu ježíšovského života, ale vírou je myšlenkový souhlas, který přitakává a podřizuje se „božské autoritě“ církve. Tímto přístupem se otázka pravdy mění v otázku moci, reprezentované autoritou církve. Dogmatismus nedovoluje, aby věřící vlastní čestnou cestou i za cenu omylů a pochybností hledali a nacházeli Boha. Naopak, věřící mají uznávat, že církevní učení jim už poskytlo celou pravdu, proto se každá pochybnost prohlašuje za urážku Božího majestátu. Namísto možnosti předkládat otázky jsou věřící nuceni činit spornými sami sebe. Takový přístup blokuje osobní růst a udržuje věřící v nedospělosti. Strach ze zpochybňování vnucovaných dogmat je vede ke zpochybňování vlastní osoby a k latentní neuróze. Namísto spásy hlásané Ježíšem ve smyslu uzdravení a radosti se rozšiřuje ustrašená, pochmurná, chorobná existence, která je ve zjevném protikladu s tím, oč usiloval Ježíš.

prof. ThDr. Karol Nandrásky, biblický teolog a filozof (úryvek z knihy Ježíš a současnost, 2010)

KÓD 9

KOD 1.indd 7

09/11/17 12:51

Sibylina věštba Toho dne svolala Sibyla, královna ze Sáby, pravým jménem Michalda Kumana, své věrné a řekla jim: „Poslové, které jsem na sever od naší země poslala, mi přinesli zprávu, že daleko odtud žije panovník velmi moudrý a spravedlivý. Jeho jméno je Šalamoun. Z jeho země vzejde muž, který přinese světlo celému světu tehdy, až bude slunce stokrát oslavovat slunovrat. Povznese slávu Jeruzaléma, přestože utrpí v tomto městě největší potupu, bude v něm zhanoben a trýzněn. Povstanou proti němu kněží, kteří z mylného výkladu zákonů mají užitek a zisk. Obviní ho ze lži a rouhání a nebudou lepší od vladařů pozemských. Když získají moc a bohatství, zapomenou na něj, budou mezi sebou činit rozdíly nikoli pro pravdu, ale pro moc zlata, a přestanou plnit to, k čemu se podjali. Budou na světě znamenat více než jejich pozemští vladaři. S mocí kněží bude růst jejich pýcha a nadutost. Stane se, že jen s jejich schválením budou na trůny královské usedat králové a knížata, jen se schválením kněží budou vstupovat do manželství. Nadvláda kněží zapříčiní mnoho zla. Mesiášova osoba se stane záštitou k páchání neřestí. Proto královna jihu povstane k soudu s tímto pokolením a odsoudí ho, neboť od končin země přišla si vyslechnout moudrost Šalamounovu, a hle, zde je ON, větší nežli Šalamoun.“

KÓD 1

KOD 1.indd 9

09/11/17 12:51

1. KAPITOLA

Zázrak v Káně Galilejské Kdyby byl Tomáš tušil, co se mu v Káně přihodí, asi by byl zodpovědnější. Ale kdyby byl zodpovědnější, nestal by se v tomto biblickém městě nový zázrak. Horko bylo toho dne nesnesitelné už ráno v sedm hodin. Dopoledne ve svém fiatu vyrazil z Tiberiady. Zatímco Izrael zaskočily na začátek dubna neobvyklé teploty, na Slovensku bylo překvapivě chladno. Pršelo už třetí den a Marika byla rozmrzelá, protože musela odvolat dva najaté mladíky, kteří měli během Michalova pobytu v Košicích vykopat staré, napůl uschlé keře, hyzdící přístup k jejich domu. Michal se s těmi keři nedokázal rozloučit. Loučení se starými nepotřebnými věcmi bylo věčným problémem jejího manžela. Kolik času a energie tráví jejich neustálým přemisťováním! Polovina zahrady je zaplněná starým harampádím, o kterém je přesvědčený, že se „jednou bude hodit“, obývák je plný suvenýrů, které přivezl ze svých nesčetných cest. Oč víc bývala poslední dobou unavená, o to razantněji se zbavovala věcí, které podle feng šuej rušily pozitivní energie. Riskovala tím, že až na to Michal přijde, bude se rozčilovat. Předtím mu taky čas od času nenápadně vyhodila nějaký džbánek, medailon, olejovou lampu nebo jiný krám, a on si zmizení ani nevšiml. Jeho zuřivá reakce, když zjistil, že mu vyhodila kámen, který si přivezl z Jeruzaléma, ji šokovala. Dostal přímo hysterický záchvat. Naštvaný běžel ke kontejneru, nestyděl se v něm před sousedy bezmála hodinu přehrabovat, až nakonec suvenýr jakoby zázrakem našel. „Víš vůbec, co to je?!“ křičel na Mariku skoro nepříčetně, ale se zjevnou dávkou ulehčení. KÓD 1

KOD 1.indd 11

09/11/17 12:51

„Starý, zbytečný kámen, který nám zabíral místo na polici a prášilo se na něj. Kdybys aspoň ten prach utíral…“ „To je symbol Jednoty!“ přerušil ji. „Prapůvodního domova nás všech!“ Marika na něj šokovaně hleděla. „UNUM! Tomu nemůžeš rozumět. Je to nejdůležitější symbol ze všech, které mám! Prosím tě, tohle už nikdy nedělej! Rozumíš?! Nesahej na moje věci! Vyprošuju si to! Uklízej si ve svém pokoji, ale moji pracovnu nechej na pokoji,“ křičel neobvykle prudce. „Jenom se z těch svých symbolů nezblázni! Taháš je sem ze všech cest, necháš je povalovat se po celém domě, pomalu už nemáme ani kudy chodit. A nezapomeň, že tvoje pracovna je zároveň obývák, kam chodí hosté.“ „Dobře, dobře,“ uklidňoval se, „ale symboly jsou pro náš život klíčové. Přenášejí do našeho domu energii posvátných míst. Ten kámen nebyl obyčejný, dostal jsem ho od koptského arcibiskupa Atanasia v Jeruzalémě. Stejný kámen dal i Tomášovi,“ vysvětloval jí se zvláštním výrazem v obličeji, když pokládal kámen na původní místo. „Nikdy jsi mi neřekl, že jsi byl s Tomášem u nějakého koptského kněze,“ podivila se Marika. „Vzal mě k němu Tomáš. Jsou přátelé. Arcibiskup Atanasius studoval v patriarchálním semináři v Maadí u Káhiry a považují ho za jednoho z největších žijících mudrců. Podívej se na tohle,“ vzal kámen znovu do rukou a hleděl na něj s posvátnou úctou. Ukazoval jí nějaké čárky, spíše zářezy, kterých si na kameni nikdy nevšimla. „Podívej, tohle je jednička, symbol jednoty. A tohle, když se na to podíváš pořádně, jsou písmena J a B. Nevím přesně, co znamenají, ale souvisejí s východem a západem.“ Marika si kámen pozorně prohlížela. „Muž na tomhle malém obrázku, který sedí v lotosovém sedu, vypadá jako Kristus.“ Michal přikyvoval. „Ale proč by Kristus seděl v lotosovém sedu?“ vrtěla hlavou nad matným, vybledlým obrysem sedící mužské postavy. „Možná že právě tohle je symbol spojení východu a západu. Arcibiskup říkal, že podle legendy existuje někde na východě socha 12

KOD 1.indd 12

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

Ježíše v lotosovém sedu, jak dává lidem nějaká znamení. Tenhle kámen je prý ukazatelem cesty k němu.“ Marika se nenápadně usmívala, nešlo jí do hlavy, že Michal, vzdělaný muž, má tolik v úctě všelijaké pověry a legendy. Přitom ale sklon věřit jim byl vlastní spíše jí. Navzdory tomu s vážnou tváří řekla: „Promiň, nemohla jsem vědět, že je to pro tebe tak důležité. Odpusť,“ omlouvala se. „Tenhle kámen je pro mě mimořádně cenný. Jak už jsem řekl, jsou vlastně dva. Navlas stejné. Arcibiskup je dostal od svého předchůdce, a on zase od svého. Údajně mají původ v Indii. Jsou to kameny jednoty a fungují jen tehdy, když na ně ve stejnou chvíli myslí oba lidé, kterých se týká nějaká společná věc. Dokážou se tím prý zázraky. Ostatně, mohla ses o tom sama přesvědčit.“ „Michale, Míšo… víš, jak tě mám ráda, ale… promiň, někdy mám pocit, že to s tou svojí pověrčivostí přeháníš. Ano, vím, že víra byla pro mé… hm… vyléčení klíčová, ale to ještě neznamená, že mi pomohl kámen, se kterým ses ty modlil tady a ten tvůj Tomáš v Izraeli, i když je farář…“ „Asi špatně slyším! Ty mně vyčítáš pověrčivost? Ty, která každý večer a ráno medituješ u kříže s ukřižovaným Ježíšem?“ Pak se ale zarazil. „Promiň… možná…“ Nedopověděl. Seděl už u počítače a prohlížel si doručenou poštu. Najednou skoro vyskočil. „To snad není možné!“ vykřikl, hleděl na monitor a zrychleně dýchal. „Co se děje?“ zavolala z kuchyně Marika. „Píše Adelka?“ „Ne.“ „Už dlouho nenapsala. Měli bychom jí zavolat. Zapneš Skype?“ „Zapnu, ale nejdřív se podívej na tohle,“ ukázal jí e-mail, který právě otevřel. Byl od Tomáše. „Promiň, přečtu si ho později, musím dovařit polévku.“ Michal fascinovaně hleděl na obrazovku. Zpráva od Tomáše jako by mu potvrzovala, že to s tím kamenem funguje. Ve vzpomínkách se mu zjevil obličej dobrotivého koptského biskupa Atanasia, který jemu a Tomášovi loni věnoval dva tajuplné kameny. „Na památku. KÓD 1

KOD 1.indd 13

09/11/17 12:51

Přinášejí štěstí. Ale jen tehdy, když jsou spolu. Nemusejí být spolu fyzicky, stačí, když jsou mentálně spojení jejich dva vlastníci. Pokud budete mít problém, nebo vám bude hrozit neštěstí, nemoc, stačí pomyslet na tento symbol. Unum. Princip, cesta a cíl,“ usmíval se arcibiskup tajemně, když oběma podával stejné ploché kameny o rozměru přibližně deset krát deset centimetrů. „Neuvěřitelné, jsou navlas stejné,“ kroutil tehdy hlavou Michal. „Vypadají jako přírodní kameny, ale jsou vyrobeny z jaspisu z blízkosti Sarnathu, posvátného místa, kde měl první kázání Buddha. Pokud jsou tyto kameny ve správných rukou, můžou ty, kteří je vlastní, přivést k absolutnímu poznání. Jen s nimi nesmí manipulovat nikdo jiný. Pokud se jeden z těch kamenů dostane do nepovolaných rukou, jejich síla se ztratí.“ Až teď si naplno uvědomil, jak o tom, čím ho před chvílí překvapila Marika, vlastně už tehdy debatoval s Atanasiem. „Co je to absolutní poznání?“ zeptal se arcibiskupa. „To je to nejtěžší, čím musíme projít. Je to poznání sebe samého. Takové poznání je lék, osvobozuje nás, připomíná nám, čím jsme byli, když jsme ještě byli ve světle, když jsme stáli na počátku v jednotě, když jsme byli lidští, dokonalí, čistí jako děti.“ „Jak se dá k takovému poznání dospět?“ „To je tajemství, které se odhalí, když najdeš jeho symbol.“ „Symbol? Jaký? A kde ho najdu?“ „Legendy říkají, že v Indii je Kristova socha, kterou vyrobil apoštol Tomáš po Ježíšově smrti a pak ji vložil do jeho hrobu. Prý je na ní Ježíš v lotosovém sedu. Jako tato silueta,“ ukázal na sotva postřehnutelný obrys dlouhovlasého muže na zadní straně kamene. „Apoštol Tomáš v Indii?“ pohlédl na něj Michal překvapeně. „Tomáš je indickým světcem a byl nejvyšším duchovním představitelem syrsko-malabské křesťanské církve, která je dodnes rozšířená na jihu Indie. Odtrhla se od římskokatolické církve. Také se nazývá Mar Thoma,“ vmísil se do rozhovoru Tomáš, čerstvý majitel stejného kamene. 14

KOD 1.indd 14

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

„Mar Thoma,“ pohlédl Michal na přítele. „Tomášova církev. Podle tebe.“ Michal rozechvělým hlasem zavolal od počítače: „V Káně Galilejské se stal zázrak!“ Marika ho jedním očkem pozorovala a připadalo jí, jako by byl myslí nepřítomný. „To jsi teda objevil novinku… To, že tam Ježíš učinil svůj první zázrak – proměnil vodu ve víno –, ví každý.“ „Ten jsem nemyslel.“ Marika se na něj pozorně zadívala. „Tomáš píše, že dnes dopoledne jel ve svém starém fiatu z Tiberiady do Nazaretu. Na slunci bylo čtyřicet stupňů a asfalt na cestě byl rozpálený. Tomáš nikdy neměří tlak v pneumatikách a i tentokrát měl pneumatiky přehuštěné. Měl schůzku v Nazaretu, ale jako obvykle jel pozdě, a tak se po dálnici hnal stočtyřicítkou. Na horké cestě se mu přehřály a…“ „Proboha, snad se mu něco nestalo,“ zvolala Marika vystrašeně. „Bouchla mu pravá přední pneumatika.“ „Co se mu stalo?“ „Naštěstí nic. Pneumatika praskla ve chvíli, kdy zastavil na červenou na křižovatce v Káně Galilejské.“ Pak se na okamžik zamračil. „Mariko… vzpomeneš si, v kolik jsem přišel s tím kamenem od popelnice?“ „Minutu po dvanácté.“ „Jsi si jistá?“ „Ano. Chvilku předtím zapnul soused jako obvykle na plné pecky rádio s tím svým poledním žurnálem.“ „To není možné,“ zamyslel se Michal. „Přesně v tu chvíli praskla Tomášovi pneumatika.“ Marika přešla k manželovi a otřela si mokré ruce do zástěry. Prohrábla mu vlasy a tiše řekla: „Dnes ráno, když jsem se modlila, vzpomněla jsem si na Tomáše, ani nevím proč. Pomodlila jsem se i za jeho zdraví, a aby se mu dařilo.“ „Proč? Vždyť ho neznáš.“ „Vím, co ten člověk pro tebe znamená. Jsi přece můj manžel.“ KÓD 1

KOD 1.indd 15

09/11/17 12:51

2. KAPITOLA

Templum Hierosolym Mariini rodiče Joachim a Anna dlouho nemohli mít dítě a Joachim se zapřísahal, že pokud je Bůh dítětem obdaří, vychovají ho ke zbožnosti. Když se jim narodila dcera, dali jí jméno Marie – podle hebrejského Miriam – což znamenalo „vytoužené dítě“. Coby tříletou ji přivedli k příbuznému, veleknězi Hilelovi, do chrámu v Jeruzalémě, který ji zasvětil Bohu. Vychovávali ji v dívčím ústavu přímo u chrámu. Škola vychovávala poslušné chrámové služebnice pro pomocné práce a činnosti, které nepatřily k povinnostem jeruzalémského duchovenstva. Zároveň se zde budoucím služebnicím dostalo solidního vzdělání. Marie často chodívala do Královského portika, kde si společně s jinými zbožnými ženami osvojovala náboženské obřady. V době, kdy nejvíce potřebovala rady rodičů, už byli oba mrtví. Náboženská výuka jí do reálného života nedala téměř nic. O sexualitě a lásce ani neslyšela. Proto když jí jednoho dne její teta – matčina sestra Alžběta – řekla, že je v jiném stavu, přemýšlela, jak a kdy mohla počít. Až tehdy začala tyto věci chápat. Tři měsíce zvažovala s tetou, která byla sama těhotná, a se strýcem Zachariášem ve vesnici Ain Karem nedaleko Jeruzaléma, co dělat, aby nežila v hanbě. Dokonce jí hrozilo ukamenování za cizoložství. Nakonec si vzala k srdci tetinu radu, aby se vdala za vdovce Josefa, proslulého tesaře z Nazaretu. Vdovec Josef, který měl z prvního manželství syny Josefa, Jakuba, Judu, Šimona a dcery Lydii a Lyzii, se do nového manželství příliš nehrnul, ale nakonec svolil. V roce, kdy císař Gaius Octavius Augustus dovršil osmnáctý rok svého panování, se vzali. Marii bylo šestnáct, Josefovi o třicet víc. O tom, že jeho snoubenka je v jiném stavu, se dozvěděl, až když byla ve čtvrtém měsíci. O pět měsíců později se z Nazaretu na císařův příkaz vydali do Josefova rodiště Betléma, aby splnili povinnost při sčítání lidu, nařízeném v zájmu aktualizování daňových registrů. 16

KOD 1.indd 16

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

Více než půl století od dobytí Jeruzaléma Pompeiovými legiemi žilo v Palestině přibližně milion Židů. Přežívali v míru vnuceném Římem. V Judeji vládl krutý a prohnaný král Herodes Veliký, který ani nebyl Žid, a proto ho občané nenáviděli. Řím byl ale rád, že je v Palestině klid. Herodes ho zajišťoval strachem a terorem. Jedním z jeho prvních činů po převzetí moci byla poprava pětačtyřiceti mužů z jednasedmdesátičlenného sanhedrinu, židovské soudní rady. O své postavení se bál natolik, že z obavy ze spiknutí nechal uškrtit své dva nejstarší syny, které měl s manželkou Mariamné, a později dal popravit i ji. Pět dnů před svou smrtí vydal příkaz k zavraždění dalšího syna Antipatra. Na sklonku života ještě stihl tento alkoholik zaživa upálit dva oblíbené rabíny – Judu a Matouše – společně se čtyřicítkou jejich příznivců. Ve snaze alespoň trochu uklidnit veřejnost začal na vrcholu své vlády s rozsáhlou přestavbou Jeruzalémského chrámu. Aby do zakázaných prostor nevstoupili laici, nechal tisícovku kněží vyučit kameníky a tesaři. Chrám byl dokončen za rekordních osmnáct měsíců. Herodovi však byla rekonstrukce málo a chtěl své velikášství naplnit ambiciózním projektem rozšíření chrámové základny, a tak postupně zaměstnal přibližně osmdesát tisíc dělníků z celé Palestiny, kteří na stavbě pracovali ještě dlouho po Herodově smrti. Na stavbě chrámu pracoval dlouhá léta i tesařský a kamenický mistr Josef, který žil v Nazaretu. Přestože už to byl stařec, čas od času ho na stavbu povolali, protože byl uznávaným odborníkem a poradcem při stavbách chrámů a paláců nejen v Galilei, ale i ve Fénicii, Dekapoli, Samaří a Judeji. I teď, krátce před zimním slunovratem 24. dne měsíce kislevu – židovského roku 3761, byl už třetí den na staveništi. Přišel sem na vyžádání královského stavebního velmistra, který se dozvěděl, že Josef prochází Jeruzalémem do Betléma, kam jde s manželkou Marií a pomocnicí Rút kvůli sčítání lidu. Náročnou stavbu dřevěné klenby, na niž se ukládaly pilířové kameny, vedl mistr Jochanan, který však musel na tři dny odjet do Jericha také v souvislosti se sčítáním lidu. Josefa pozvání příliš nenadchlo, protože Marie byla těhotná a mohla každou KÓD 1

KOD 1.indd 17

09/11/17 12:51

chvíli porodit. Nakonec se ale nechal přemluvit. A tak byl u toho, když ukončili stavbu obrovských pilířů, největších, jaké do té doby stavitelé vybudovali. Král Herodes při této příležitosti věnoval největším mistrům na památku medailon. Když velmistr Josefovi dar ve jménu krále odevzdal, bylo krátce po poledni. Josef byl nervózní, protože Marii a Rút slíbil, že hned odpoledne za nimi přijde do domu Rútiny tety, kde ony tři noci pobytu v Jeruzalémě bydleli. Po ceremoniálu se Josef rozloučil a pospíchal pro manželku. Velmistr mu půjčil proutěný dvoukolový vůz na zeleninu, tažený kobylou – s tím, že až se bude přes Jeruzalém vracet do Nazaretu, vrátí mu ho. Ve srovnání s oslem, na kterém urazili týdenní cestu z Nazaretu, to byl skutečný komfort. Josef zahalil Marii do lněné přikrývky a společně s Rút si k ní přisedl. Do zadní části vozíku uložili kožený měch s vodou a vínem, pár náhradních šatů a oděvů, koženou brašnu s plackami, sušeným kozím masem, sýrem, sušenými fíky a granátovými jablky, a vydali se na cestu. Od chrámu do Betléma to byly jen necelé čtyři římské míle mírného stoupání, ale pro starší kobylku to znamenalo přibližně dvě hodiny cesty. Sotva vyjeli Sionskou bránou z města a vydali se na Hebronskou cestu, začal padat déšť se sněhem. Při příjezdu do Betléma naznačila Marie Josefovi a Rút, že se dítě hlásí na svět. Josef švihal pomalou kobylu silnou holí, jezdil od hostince k hostinci, od domu k domu, ale všechny byly obsazené těmi, kdo přišli do města na sčítání lidu. Nakonec se nad nimi slitoval hostinský Apsafar, který je za pár stříbrných talentů ubytoval ve svém chlévě vytesaném do skály za hostincem. Sotva na slámu uložili silné lněné přikrývky, přišly na Marii porodní bolesti. Josef s Rút si ani nevšimli, že přestalo sněžit, obloha se projasnila a objevila se na ní nezvykle jasná hvězda. V tu chvíli se chlévem rozlehl radostný dětský pláč. Marie porodila svého prvorozeného syna. Dali mu jméno Ješua ben Josef. Ješua – zachránce, syn Josefa. Josef na památku synova narození věnoval Marii vzácný medailon, který toho dne dostal od krále. Byl ze zvláštního kovu, na lícní straně byla šesticípá hvězda a na rubu dva obloukem propojené 18

KOD 1.indd 18

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

sloupy se sotva viditelným nápisem Templum Hierosolym, Jeruzalémský chrám. Ve studeném chlévě Mariinu ruku příjemně hřál. Výběrčí daní Puloas přivedl do jeskyně tři záhadné cizince v nádherných, bohatě zdobených róbách, kteří novorozence přišli navštívit. Nikdo nevěděl, zda jeli přes Betlém náhodou v jedné z četných karavan, nebo přišli se záměrem podívat se na dítě. Sesedli z koní a přešli k jesličkám. Představili se jako mudrci z Persie, Egypta a Indie. Mudrc, jemuž říkali Gastafar (jeho pravé jméno bylo Gondofarés), kladl na chladnou zem dary a říkal slova, jimž nikdo kromě jeho dvou společníků nerozuměl. „Přišli jsme z dalekých krajin a přinesli jsme dítěti dary, které představují tři hodnoty lidského života na tomto světě. Symbol hmoty – zlato, symbol mysli – kadidlo a symbol ducha – myrhu. Nechť ho provázejí na jeho cestě tam, kam je předurčen.“ Matka dovolila cizincům vzít dítě do rukou. V hřejivém náručí mudrce Gondofara z dalekého města Takšašíla zpod úbočí Himálají se zpočátku neklidně vrtělo, ale když mu dobrotivý muž vtiskl do maličké dlaně slzičku myrhové pryskyřice, dítě přestalo plakat a klidně usnulo. Baltazar a Melichar, kteří scénu pozorovali, na sebe pohlédli a usmáli se, neboť pochopili tajemství, a hluboce se před Gondofarem a dítětem poklonili. Marie s díky přijala dary, a nevědouc, jak se mudrci odměnit, vtiskla mu do dlaně Josefův medailon.

3. KAPITOLA

Tajemný sen Sobotní noc, kdy se stala nejzáhadnější věc v Maričině dosavadním životě, začala Michalovým pozdním telefonátem. Volal jí z Košic, že maturitní setkání po pětačtyřiceti letech dopadlo výborně. Měl už mírně povznesenou náladu a zdálo se, že na incident se suvenýrem KÓD 1

KOD 1.indd 19

09/11/17 12:51

z Jeruzaléma zapomněl. „Vracíme se právě s Karlem a Pepou nočním rychlíkem, ráno v sedm jsme v Bratislavě.“ „Ve vlaku nejez, paní Lörincová přinesla čerstvá vajíčka, budeš mít k snídani skvělou smaženici,“ snažila se být veselá, ale nešlo to. Bulka v ňadru jí brala náladu i energii. Od chvíle, kdy ji opětovně objevila, se usilovně snažila zahnat chmurné myšlenky, nechtěla Michala rmoutit. Občas, když ztratil nervy, měla chuť připomenout mu své trápení, ale byl to její chlap, se kterým kráčela životem už více než třicet let. „Skvělé. Těším se na smaženici, a hlavně na tebe. Miluju tě,“ nezapomněl dodat tak, jak to dělal vždycky, když nebyl doma. „Jdi už spát, je skoro půlnoc. Pa.“ Chvíle, kdy byla sama, jí vždycky nabízely příležitost zastavit se, zamyslet, udělat rekapitulaci uplynulých dnů, měsíců, let. Tu noc ale rekapitulovala neobvykle dlouho. Nemohla usnout, snažila se poslouchat Chopinovy klavírní koncerty, které vždycky skoro s jistotou zabraly. Tentokrát to nepomohlo. Bulka, bulka, bulka… Pustila si cédéčko se šuměním deště. Zvuk kapek padajících na jezerní hladinu v ní vyvolal zvláštní náladu. Zašla do baru v obýváku, nalila si panáka fernetu a posadila se do starožitného křesla, které Michal kdysi přivezl ze starožitnictví v Nové Bani. Nechal ho opravit a vyklubal se z něj hezký kus nábytku. Pohodlně se usadila, pootevřela okno a ztišila přehrávač, protože jí připadalo, že šumění deště je příliš silné. Zvuk kapek ale nezeslábl – navzdory tomu, že nakonec přehrávač vypnula úplně. Až po chvíli, už téměř v polospánku, si uvědomila, že zvuk přichází zvenčí, kde se spustil prudký liják. Zvláštní, na obloze nebyly žádné mraky. Ospalým pohledem bloudila po obýváku, jehož jedna část sloužila hostům a druhá coby Michalova pracovna. Napadlo ji, že takhle sama ještě v Michalově pracovně neseděla. V policích velké knihovny měl modlitební vlaječky z Tibetu, Sokratovu bustu, usušenou olivovou ratolest z Getsemanské zahrady, starou cínovou nádobku na olej, kterou si přivezl odněkud z Turecka, čapku čínského kuliho a další 20

KOD 1.indd 20

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

suvenýry, které mu připomínaly cesty po světě. Rád cestoval, poznával nové lidi, kultury, paláce, ale – jak sám říkal – ještě raději chatrče, ve kterých je skutečný život. Přišlo jí líto, že necestuje s ním, ale její panický strach z létání byl silnější než touha poznávat cizí země. O to více se po každé Michalově cestě těšila na jeho vyprávění a úžasné fotografie. Na polici s devíti díly Světových dějin si všimla plochého kamene, který mu před časem vyhodila. Dlouho na něj hleděla, jako by ji na něm cosi přitahovalo. „To je symbol jednoty, prapůvodního domova nás všech,“ zněla jí v uších Michalova vzrušená slova. Vzala kámen do ruky, byl malý, ale překvapivě těžký. Na levé straně si všimla rovnoramenného kříže, vodorovná linie se táhla zvláštně našikmo. Vedle ní bylo něco napsáno, zřejmě v hebrejštině. Písmo bylo úplně stejné jako to, které se nacházelo na menoře, sedmiramenném svícnu, který stál vedle. Michal ho přivezl z Betléma. Vpravo dole bylo jediné slovo napsané latinkou, kterému rozuměla. Amen. Na druhé straně kamene s překvapením uviděla šesticípou židovskou hvězdu a známý symbol buddhismu – jin a jang, jehož význam jí Michal už několikrát vysvětloval. Vyjadřuje iluzi duality, která způsobuje všechno lidské utrpení. Konečným cílem buddhismu je odstranění duality a vrácení světa k jednotě. Bílá tečka uprostřed černého laloku a stejně tak i její opak, černá tečka uprostřed bílého laloku, znamenají, že v každém aspektu duality se nachází semínko opačného aspektu. V každém dobru je zárodek zla a v každém zlu je zárodek dobra. Dobro a zlo společně tvoří jednotu. Vedle symbolu bylo napsáno cosi jazykem, jehož písmo jí připomínalo klikaté indické litery. Uprostřed nápisu byl onen už zaregistrovaný, přestože sotva postřehnutelný obrys dlouhovlasého muže sedícího v lotosovém sedu. Připadalo jí, jako by měl zvednutou pravou ruku. Kámen musel být hodně starý, silueta sedícího muže šla sotva rozeznat. Zajímavé, že tehdy poprvé ji postřehla tak rychle a bez Michalova upozornění. Přehazovala si v rukou zvláštní kámen a přemýšlela o manželovi. Esoterika a tajemství vždy byly jeho koníčkem, a od expedice do Číny, Nepálu a Indie se zajímal KÓD 1

KOD 1.indd 21

09/11/17 12:51

o duchovní věci ještě víc. Vpravo dole, přesně na stejném místě, kde se na reversu nacházelo slovo „amen“, byl další symbol, který díky Michalovu vysvětlování znala. Byl to óm, anebo aum, nejposvátnější hláska v buddhismu, symbolizující nekonečnou jednotu vesmíru. Začala si ji sama pro sebe opakovat, až se jí nakonec zdálo, že neříká „óm“, ale „omen“, nebo dokonce „amen“. Uvědomila si, jak moc se tato dvě tajemná slova ve výslovnosti podobají. Jako by měla společný základ. Položila kámen zpátky do podstavce, do něhož byl vsazený, a tehdy si všimla, že na jeho dně je něco napsáno. Bylo to anglicky. Zesílila světlo a četla: Pamatuji, bratře můj, když tobě slunce vychází, mně zapadá, když ty se rodíš, já umírám. J. A hned za tím další věta: Pamatuji, bratře můj, když tobě slunce zapadá, mně vychází, když ty umíráš, já se rodím. B. Vedle těchto vět bylo jediné slovo: UNUM. Déšť sílil, ale více než z něj byla rozrušená z tajemného kamene. Bulka ji maličko píchla, a tak si nalila ještě jeden fernet. Bylo jí dobře jako už dlouho ne. Myslí jí probíhaly okamžiky, které prožila s Michalem. Nepochybně ty nejhezčí byly, když mu před půl rokem po návratu z měsíční expedice v Tibetu oznámila, že během jeho nepřítomnosti se postila a rakovina prsu, o které Michal ani nevěděl, zmizela. Nikdy nezapomene na výraz v jeho obličeji, když mu po pár dnech ukázala všechna lékařská potvrzení a analýzy krve. Po rakovině ani stopy. Ani na večer, kdy přinesl kytici červených růží a požádal ji o ruku, nikdy nezapomene. V posledních dnech se ale do její duše znovu vkrádala ta zlá předtucha, pocit úzkosti, který měla tehdy, když se jí v ňadru objevila malá bulka. Díky modlitbám, hluboké víře v uzdravení a čtyřicetidennímu půstu se tehdy vyhnula operaci, a k údivu lékařů rakovina zmizela. Rady přítelkyně Ľubky, která prošla podobnou kalvárií, se ukázaly být účinné. Po čase však od bezmasé stravy upustila a sem tam si dopřála i cigaretku. Modlitby a meditace byly čím dál zřídkavější. Bulka v pravém ňadru pozvedla varovný prst… Fernet i déšť začaly účinkovat a Maričina mysl se nořila do spánku. V polosnu se jí náhle zjevilo zvláštní pouzdro ze vzácné kůže. 22

KOD 1.indd 22

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

Okamžitě ho poznala. Byla to kožená kazeta s matčinými šperky. Po její smrti před osmi lety kazetu uložila dospodu hluboké zásuvky svého pracovního stolu. Časem na ni zapomněla a vytáhla ji asi před rokem, když ve svém pokoji dělala velký úklid. Bylo to v době, kdy poprvé zjistila, že má rakovinu. Michal se chystal na dalekou cestu do Tibetu a Nepálu, o které celý život snil, a ona mu ji nechtěla překazit. Věděla, že kdyby mu o nemoci řekla, cestu by zrušil. Přítelkyně Ľubka jí doporučila čtyřicetidenní půst a aby se zbavila všech starých, nepotřebných věcí, které v domě brání proudění pozitivních energií. Tak našla v zásuvce pouzdro s matčinými šperky a vzácným amuletem. Protože šperky nikdy neměla v oblibě, schovala pouzdro na bezpečné místo a časem na ně zapomněla. Hodiny odbily druhou a monotónně šumící déšť nakonec Mariku uvedl do neklidného spánku. Zdálo se jí o jejím oblíbeném kotěti Heňce, se kterým si jako dítě hrála, ale radost jí pravidelně, jakoby záměrně kazila matka, která ji v okamžiku, kdy postřehla v jejím náručí kotě, rázně zavolala domů. Kotě chodilo na jejich dvorek čím dál méně, až přestalo úplně – v den, kdy se na dvoře objevil velký černý kocour. Odešlo, a už se nikdy neukázalo. Kocour se teď znovu objevil v jejím snu. Odháněla ho, ale kocour se jí šklebil do obličeje. Pak se plavila ve zvláštním úzkém člunu dlouhatánským, nekonečným kanálem vytesaným v hluboké skále. Kanál byl plný vody, chodba byla uzoučká a ona se hodně bála, protože nesnášela těsné a malé prostory. Kanál vyústil do jezera, byl úplněk, měsíční svit osvětloval klidnou hladinu, snažila se veslovat, ale přestože zabírala víc a víc, člun stál na místě. Nějaká smějící se žena stála za ní a dlouhou holí ji mlátila do zad, čímž se ji snažila pohánět vpřed. Cítila, jak vkládá do záběrů všechnu sílu, ale člun se nehýbal. Po chvíli se otočila a všimla si, že ta neznámá žena je její matka. Smála se a zapalovala si cigaretu za cigaretou. Přisedla si k Marice, na stolek položila krabičku cigaret a vyfukovala jí kouř do obličeje. „Rakovina je zlá, tak ti je třeba, šlomo…“ vycházelo škodolibě z jejích úst, přestože je měla sevřené a jen uprostřed pevně tiskla mezi rty KÓD 1

KOD 1.indd 23

09/11/17 12:51

cigaretu. Marika se oháněla, snažila se odfouknout kouř od svého obličeje. Když jí vnikl do plic, uvědomila si, že to není kouř, ale nějaký zvláštní pach, omamná vůně růží, silice a levandule. Matka se smála, kouřila a občas ji zatahala za černé, onyxové vlasy. Tahání za vlasy byl matčin zvyk, ale Mariku to ponižovalo, smály se jí kvůli tomu všechny děti na dvoře. Začala se dusit, kašlala, strašně se bála, že umře. Matka se jí vysmívala do tváře a pořád opakovala: „Rakovina je zlá, tak ti je třeba, šlomo… Rakovina je zlá, tak ti je třeba, šlomo…“ Odháněla přízrak matky, s níž až do její smrti (zemřela na rakovinu) neměla dobrý vztah. Oháněla se, kopala, ale její pohyby procházely skrz přízrak matčina šklebícího se obličeje. Chtěla přivolat pomoc, snažila se křičet, ale z úst se jí nevydral ani hlásek, jen přiškrcené sípání, jako by ztratila hlas. Zmítala se v křesle, na čele jí zaperlil pot. A vtom se ozval zvuk rozbitého květináče. Prudce se probrala. Na zemi ležela rozbitá nádoba se sansevierií. Uvědomila si, že v boji s matčiným přízrakem ho nejspíš zasáhla a květináč se rozbil na parketách. Prudce oddechovala, matčin přízrak se ztratil, noc skončila, sen zmizel. Otevřela oči. Nad ní stál Michal. Srdce jí prudce bušilo, ale manželův polibek do vlasů ji uklidnil. Pevně ho objala. „Bože, to už je ráno?“ „Rychlík z Košic přijel načas a Pepa mě odvezl. Co to tu vyvádíš?“ „Nemohla jsem usnout, tak jsem poslouchala hudbu… Spánek přišel až k ránu.“ „Muselo se ti zdát něco nepříjemného…“ Přinesl z kuchyně smetáček a začal zametat hlínu a rozbité střepy. Najednou se narovnal, protože něco ucítil. Čichal a vrtěl hlavou. „Co je to za vůni?“ Marika přikývla. „Ty to cítíš taky? Voní to jako po nějaké silici. Ne, spíš mi to připomíná růže…“ „Mně spíš připadá, jako by to byla levandule,“ vdechovala intenzivní vůni i Marika. „Ty ses navoněla?“ „To bude asi něco zvenku…“ 24

KOD 1.indd 24

JOZEF BANÁŠ

09/11/17 12:51

Michal přešel k oknu, zvenčí do obýváku zavanul svěží ranní vzduch. Zhluboka se nadechl. „Vzduch venku je svěží a čistý.“ Nedůvěřivě se na ni zadíval. „Jak jsem se mohla navonět, když jsi mě právě probudil?! A takovou voňavku jsem nikdy neměla.“ „Hm, to je divné… Je to neskutečně intenzivní. Připomíná mi to, počkej… K čertu, kde už jsem tu vůni cítil?“ Marika zhluboka dýchala. „Zdálo se mi o matce. Poprvé v životě. Celou dobu kouřila a foukala na mě dým, ale nesmrděl jako od cigaret – měl přesně tuhle vůni…“ A v tu chvíli to Michalovi došlo. Když si uvědomil, odkud vůni zná, přeběhl mu po zádech mráz.

4. KAPITOLA

Prorokův soud Osmého dne po narození chlapce podle židovského zvyku v Betlémě obřezali. Po obřízce se vydali do Jeruzaléma, kde se znovu ubytovali v domě Rútiny tety. Po uplynutí třiceti dnů od chlapcova narození se Marie a Josef vydali do chrámu, kde obětovali dva holoubky. Kněz oblečený do bílého roucha s barevným pásem vykonal povinné modlitby, ukončil obřad očištění a následovalo vykoupení Ježíše od Boha za cenu pěti šekelů. Po zaplacení zvedl kněz dítě nad hlavu směrem ke svatyni, chvíli ho podržel a pak podal Josefovi. Ten ho odevzdal matce. Po tomto rituálu mohli podle židovského zákona opustit Jeruzalém a vrátili se do domu na Marmionské cestě v odlehlém Nazaretu. Chlapec rostl, ale navzdory tomu, že se otec hodně snažil, dost dlouho si nedokázal získat srdce nevlastního syna. Byl by mu dal KÓD 1

KOD 1.indd 25

09/11/17 12:51

Jozef Banáš KÓD 1 Ze slovenského originálu Kód 1 – Tajomstvo zázraku, vydaného nakladatelstvím Ikar v Bratislavě v roce 2013, přeložil Robert Pilch Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigoval Jiří Popiolek Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 432 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9513. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

KOD 1.indd 432

09/11/17 12:52