0039016

JIŘÍ SULC

Jiří Šulc

OPERACESTONEWALL Obálku navrhl Ivan Brůha redaktor Jindřich Jůzl Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 208 Vydala Euromedia Group, a . s. - Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9045. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Odpovědný

Naše knihy dodává na trh Euromedia - knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

KAPITOLA PRVNÍ

23.

října

1943

Obvyklé dusno v podzemí britské Admirality jako by zhoustlo. Ve velké místnosti, lemované psacími stoly a ověšené desítkami různě velikých map, panovalo stísněné ticho, které pohlcovalo i v koutě dutě hučící tubusy potrubní pošty, rachotící psací stroje a dálnopisy. Commander Norman Denning zadumaně přejel očima po vyděšených tvářích svých podřízených. Pak mávl složkou papírů, kterou držel v ruce, snad aby závanem vzduchu své lidi probral. ,,Bohužel, přišli jsme o dvě lodě," shrnul krátce zprávu, jejíž ozvěna stále ještě personál Operačního zpravodajského centra Admirality svírala. ,,A s nimi o pět set mužů. Není to ovšem důvod, abychom přestali pracovat nebo si něco vyčítali." „Poslalijsmeje tam," poznamenal významně od svého stolu u zdi poručík Hutchinson. „A dá-li Bůh, budeme posílat i další," ujistil ho rychle Denning. Bylo mu osmatřicet, a v operačním centru pracoval už sedmý rok. Vlastně to byl on, kdo ho těsně před vypuknutím války vydupal ze země a poté z něj i přes nedůvěru nadřízených a mnoha útvarů námořnictva, armády i letectva vytvořil jednotku, která zásobovala bojující útvary nedocenitelnými zpravodajskými informacemi. „To je náš úkol," připomněl přibližně patnácti lidem v místnosti, které jeho slova pomalu znovu vracela ze šoku do reality. ,,My dáváme dohromady informace aje[ 9]

jich analýzu , naši hoši ve zbrani je pak mohou využít. Udělali jsme, co jsme mohli, a budeme to dělat dál. Mít informace _předem znamená získat výhodu, nikoli zaručit vítězství. Zádná informace nepřátelskou loď nepotopí. " Viděl, jak Hutchinson souhlasně přikývl. ,,Takže si rozumíme," usmál se povzbudivě a pozoroval, jak jeho lidi strnulost pomalu přechází. Vrhli se na hromady zpráv, které se na ně valily z dálnopisů, u někte­ rých stolů se rozvinul tichý hovor, tu a tam někdo zdvihl telefon, rachot strojů z koutu místnosti zesílil. Denning se spokojeně usmál. ,,Tome, pojď se mnou na okamžik," kývl na Hutchinsona a zavedl ho do své malé kanceláře, oddělené od hlavní místnosti centra jen tenkou prosklenou přepážkou. ,,Už víš, co přesně se tam stalo?" zeptal se Hutchinson, když Denning zavřel dveře. ,,Podle velitelství z Plymouthu vyslali Němci na ochranu Munsterlandu skupinu torpédových člunů, které zaskočily naše jednotky," vzdychl Denning. Miinsterland byl jeden z německých blockade-runners - lamačů blokády, speciálně upravených lodí obchodního námořnictva, které se samostatně snažily díky své rychlosti a značné výzbroji prorazit s nákladem cenných surovin přes protiopatření spojeneckých sil. ,,Ke dnu šel torpédoborec Limbourne a křižník Charybdys . Ale vážně si nemusíš nic vyčítat, naše chyba to nebyla. O jejich přítomnosti jsme se dozvěděli pozdě, takže jsme naše lidi nemohli včas varovat." Hutchinson nejistě pokrčil rameny. „Hele, podle velitelství byl nezanedbatelný problém v tom, že naše lodě dali dohromady ad hoc," dodal Denning. ,,To, co vyrazilo za Miinsterlandem, byla nahodilá sestava, která nebyla zvyklá operovat pohromadě." Hutchinson zpozorněl. „Takže se z toho aspoň poučí a vytvoří stálou skupinu na boj s lamači?" zazářily mu poprvé oči. Denning pokýval hlavou. Hutchinson byl jeho hlavní [ 10 J

expert na lamače blokády a tahle informace ho ner nechat chladným. Obchod s Dálným Východem, zej s Japonskem, přinášel Německu na konci roku 19L znamný přísun klíčových surovin, které nemělo v E k dispozici, a problém lamačů blokády tak Admi hodnotila jako mimořádně závažný. „Vypadá to tak. Co ten Munsterland? Jak dopadl „Asi projel," zavrtěl Hutchinson hlavou. ,,Ten jel jezd z Brestu byl náhlý, podle všeho neby 1naložený. ' neměl namířeno přes Atlantik, ale zřejmě jen do 1 bourgu, a tam pravděpodobně po té nepovedené ak, mořnictva i dorazil. Volal jsem leteckému průzkum1 se mi tam zaletěli podívat, ale pochopitelně zrovna n volný letoun. Snad za pár dní. .. " „A ty ostatní lamače? Víme o nich něco?" zepi Denning. V Operačním zpravodajském centru se už nějakou objevovaly informace naznačující, že po letní přestá, lamače blokády opět vydají na cestu. Centrum polohu řady z nich, ať už v přístavech okupované Fn chystajících se na cestu do Japonska, nebo na Dálné chodě, které čekala cesta opačným směrem. ,,Žádné zásadní novinky," konstatoval Hutchinson. víš, přesně podle té jarní dekódované depeše japom velvyslance z Berlína přerušili plavby lamačů až do zimu, kdy budou v Atlantiku krátké dny. Od čen monitorujeme celkem osm potenciálních plavidel, : se jednoznačně chystají na velkou plavbu. Kulmerla našim bombardérům podařilo poškodit, takže Němci k dispozici zřejmě sedm lodí." ,,Jaké tonáže?" „Původní odhad byl kolem padesáti tisíc tun," p1 čoval Hutchinson bez dlouhého přemýšlení. ,,Ale sou příprav na cestu je podle všeho montáž dodateč protiletadlového vybavení, takže budou muset ubra klad. Minus Kulmerland ... takže těch sedm lodí d hromady ... " Poprvé se na okamžik zamyslel. ,, ... ta [ 11]

analýzu, naši hoši ve zbrani je pak mohou využít. lali jsme, co jsme mohli, a budeme to dělat dál. Mít rmace _;předem znamená získat výhodu, nikoli zaručit zství. Zádná informace nepřátelskou loď nepotopí. " · děl, jak Hutchinson souhlasně přikývl. akže si rozumíme," usmál se povzbudivě a pozoroval, eho lidi strnulost pomalu přechází. Vrhli se na hroy zpráv, které se na ně valily z dálnopisů, u něktestolů se rozvinul tichý hovor, tu a tam někdo zdvihl on, rachot strojů z koutu místnosti zesílil. enning se spokojeně usmál. ome, pojď se mnou na okamžik," kývl na Hutchinsozavedl ho do své malé kanceláře, oddělené od hlavní nosti centra jen tenkou prosklenou přepážkou. ž víš, co přesně se tam stalo?" zeptal se Hutchinson, Denning zavřel dveře. odle velitelství z Plymouthu vyslali Němci na ochraiinsterlandu skupinu torpédových člunů, které za'ly naše jednotky," vzdychl Denning. Miinsterland den z německých blockade-runners - lamačů blokápeciálně upravených lodí obchodního námořnictva, · se samostatně snažily díky své rychlosti a značné roji prorazit s nákladem cenných surovin přes protiení spojeneckých sil. ,,Ke dnu šel torpédoborec Limne a křižník Charybdys . Ale vážně si nemusíš nic t, naše chyba to nebyla. O jejich přítomnosti jsme zvěděli pozdě, takže jsme naše lidi nemohli včas at." tchinson nejistě pokrčil rameny. ele, podle velitelství byl nezanedbatelný problém , že naše lodě dali dohromady ad hoc," dodal Den„To, co vyrazilo za Miinsterlandem, byla nahodilá va, která nebyla zvyklá operovat pohromadě. " tchinson zpozorněl. že se z toho aspoň poučí a vytvoří stálou skupinu ds lamači?" zazářily mu poprvé oči. ning pokýval hlavou. Hutchinson byl jeho hlavní [ 10]

expert na lamače blokády a tahle informace ho nemohla nechat chladným. Obchod s Dálným Východem, zejména s Japonskem, přinášel Německu na konci roku 1943 významný přísun klíčových surovin, které nemělo v Evropě k dispozici, a problém lamačů blokády tak Admiralita hodnotila jako mimořádně závažný. ,,Vypadá to tak. Co ten Miinsterland ? Jak dopadl?" ,,Asi projel," zavrtěl Hutchinson hlavou. ,,Ten jeho odjezd z Brestu byl náhlý, podle všeho nebyl naložený. Takže neměl namířeno přes Atlantik, ale zřejmě jen do Cherbourgu, a tam pravděpodobně po té nepovedené akci námořnictva i dorazil. Volal jsem leteckému průzkumu, aby se mi tam zaletěli podívat, ale pochopitelně zrovna nemají volný letoun. Snad za pár dní ... " „A ty ostatní lamače? Víme o nich něco?" zeptal se Denning. V Operačním zpravodajském centru se už nějakou dobu objevovaly informace naznačující, že po letní přestávce se lamače blokády opět vydají na cestu. Centrum znalo polohu řady z nich, ať už v přístavech okupované Francie, chystajících se na cestu do Japonska, nebo na Dálném východě, které čekala cesta opačným směrem. „Žádné zásadní novinky," konstatoval Hutchinson. ,,Jak víš, přesně podle té jarní dekódované depeše japonského velvyslance z Berlína přerušili plavby lamačů až do podzimu, kdy budou v Atlantiku krátké dny. Od července monitorujeme celkem osm potenciálních plavidel, která se jednoznačně chystají na velkou plavbu. Kulmerland se našim bombardérům podařilo poškodit, takže Němci mají k dispozici zřejmě sedm lodí." ,,Jaké tonáže?" ,,Původní odhad byl kolem padesáti tisíc tun," pokračoval Hutchinson bez dlouhého přemýšlení. ,,Ale součástí příprav na cestu je podle všeho montáž dodatečného protiletadlového vybavení, takže budou muset ubrat náklad. Minus Kulmerland ... takže těch sedm lodí dá dohromady ... " Poprvé se na okamžik zamyslel. ,, ... tak tři[ 11]

cet, pětatřicet tisíc tun oceli, hliníku, strojů a kdovíče o ještě, co pošlou na pomoc Japoncům." ,,A co pošlou Japonci na oplátku?" Hutchinson pomalu zavrtěl hlavou. ,,Pořád nevíme," přiznal neochotně. ,,Z těch, co prorazily blokádu na jaře, je v současné době v Japonsku tak pět, šest lodí, plus nějaké tankery. Ale nevíme o nich zatím pořád nic. Můžeme jen doufat, že teď, co jsme koneč­ ně zřídili letiště na Azorách a uzavřeli tak poslední díru v pokrytí Atlantiku, si to celé rozmyslí a přesměrují prů­ lom blokády jen na ponorky, jak plánují." Denning se pobaveně usmál. ,,Věříš tomu?" „Ne," přiznal Hutchinson bez zaváhání. ,,Příliš dobře vědí, že ponorkami tolik materiálu nikdy nepřevezou. Takže ty lodě z Japonska nepochybně vyrazí, stejně jako těch sedm z Biskajského zálivu. Otázka je, kolik jich dokážeme zastavit." Válka je především čekání. Letiště RAF v Beaulieu v jihovýchodní Anglii se již dávno ponořilo do tmy, ale živý ruch na něm nepřestával. Rychle vybudovaná základna, jakých se po vypuknutí války vyrojily desítky po celém území britských ostrovů, hostila koncem roku 1943 padesátou třetí a českosloven­ skou třístou jedenáctou peruť. Udržet v chodu několik desítek amerických čtyřmotorových bombardérů B-24 Liberator a jejich posádek vyžadovalo neustálé nasazení stovek členů pozemního personálu. Ten studený říjnový večer byl však jiný. Všichni přítom­ ní plnili své povinnosti tak, jak bylo zapotřebí, ale všech se zmocňovalo napjaté očekávání, které s přibývajícími minutami narůstalo. A hlášení, na které všichni posledních pár hodin čekali, konečně přišlo krátce po sedmé večer. „Tak pánové, náš magnet na průšvihy je tady," ozvalo se z amplionů v jídelnách i mimo ně. ,,Pepík hlásí přistání do půl hodiny." [ 12]

Nebylo třeba překládat oznámení i do angličtiny. B ské osádky jeho obsah snadno pochopily z lomozu pře cených židlí, dusotu stovek nohou a vzrušených výkř českých kolegů. Mezinárodní stádo vyrazilo z jídelen, i kací, hangárů i dílen. Hromady jízdních kol byly okarr tě rozebrány a všichni, ať na kole, či pěšky, vyrazili k r. veji najihovýchodním cípu základny. Mezi těmi méně šťastnými, kteří se nestihli včas dos k jízdnímu kolu, sprintoval i Oldřich Doležal, vysoký j natřicetiletý kapitán jedné z posádek. Když za sebou slechl troubící náklaďáček, spolu s ostatními poslui uhnul z cesty. Korba, na které se za normálních okolrn přepravovaly jednotlivé osmičlenné posádky, byla obsy na několika desítkami povykujících mužů. Povzbuzo, zadýchané běžce, kteří k nim vysílali závistivé i vzte pohledy. Doležal se usmál, prožíval vzrušení spolu se všE ostatními. Náklaďák musel projíždět chumlem běžců velmi p01 lu, a tak Doležal nemohl přehlédnout ruku, která se k mu natáhla. Vděčně sejí chopil a nějakým záhadným z sobem se vmáčkl na přeplněnou korbu . v „Díky, Cyrdo," kývl hlavou k mrožímu kníru kapiti Sebely, dalšího z pilotů perutě. „Tak jak slyším, Pepík si o to snad říká, co?" pozname Sebela. Křestním jménem se sice jmenoval Metoděj, na přezdívku Cyril či Cyrda si musel zvyknout už dáv Vypadalo to tak. Jestliže si většina pilotů Pobřežn velitelství mohla stěžovat na dlouhé hlídkové lety sebemenších událostí, Josef Stach mezi ně rozhodně patřil. Už koncem srpna narazil poprvé nad Biskají jeden z dvoumotorových stíhacíchjunkersůJu-88,jeji cílem a častou kořistí se osamělé bombardéry stáv, Stach však díky vynikající pilotáži dokázal unikne a jeho střelci dokonce útočníka smetli do moře. Další stíhači unikl před čtrnácti dny. A dnes jeho letoun 1 Biskají napadla letka sedmi junkersů ... v

[ 13]

t, pětatřicet tisíc tun oceli, hliníku, strojů a kdovíče o tě,

co pošlou na pomoc Japoncům." ,A co pošlou Japonci na oplátku?" utchinson pomalu zavrtěl hlavou. ,Pořád nevíme," přiznal neochotně. ,,Z těch, co prorablokádu na jaře, je v současné době v Japonsku tak t, šest lodí, plus nějaké tankery. Ale nevíme o nich zapořád nic. Můžeme jen doufat, že teď, co jsme konečzřídili letiště na Azorách a uzavřeli tak poslední díru okrytí Atlantiku, si to celé rozmyslí a přesměrují prů­ blokády jen na ponorky, jak plánují." enning se pobaveně usmál. Věříš tomu?" ,Ne," přiznal Hutchinson bez zaváhání. ,,Příliš dobře í, že ponorkami tolik materiálu nikdy nepřevezou. že ty lodě z Japonska nepochybně vyrazí, stejně jako h sedm z Biskajského zálivu. Otázka je, kolik jich ážeme zastavit." álka je především čekání. etiště RAF v Beaulieu v jihovýchodní Anglii se již dávponořilo do tmy, ale živý ruch na něm nepřestával. hle vybudovaná základna, jakých se po vypuknutí y vyrojily desítky po celém území britských ostrovů, tila koncem roku 1943 padesátou třetí a českosloven­ u třístou jedenáctou peruť. Udržet v chodu několik ítek amerických čtyřmotorových bombardérů B-24 rator a jejich posádek vyžadovalo neustálé nasazení ek členů pozemního personálu. en studený říjnový večer byl všakjiný. Všichni přítom­ lnili své povinnosti tak, jak bylo zapotřebí, ale všech mocňovalo napjaté očekávání, které s přibývajícími utami narůstalo. A hlášení, na které všichni posledních hodin čekali, konečně přišlo krátce po sedmé večer. ak pánové, náš magnet na průšvihy je tady," ozvalo amplionů v jídelnách i mimo ně. ,,Pepík hlásí přistání ůl hodiny." [ 12 J

Nebylo třeba překládat oznámení i do angličtiny. Britské osádky jeho obsah snadno pochopily z lomozu překo­ cených židlí, dusotu stovek nohou a vzrušených výkřiků českých kolegů. Mezinárodní stádo vyrazilo z jídelen, ubikací, hangárů i dílen. Hromady jízdních kol byly okamžitě rozebrány a všichni, ať na kole, či pěšky, vyrazili k ranveji na jihovýchodním cípu základny. Mezi těmi méně šťastnými, kteří se nestihli včas dostat k jízdnímu kolu, sprintoval i Oldřich Doležal, vysoký jednatřicetiletý kapitán jedné z posádek. Když za sebou zaslechl troubící náklaďáček, spolu s ostatními poslušně uhnul z cesty. Korba, na které se za normálních okolností přepravovaly jednotlivé osmičlenné posádky, byla obsypána několika desítkami povykujících mužů. Povzbuzovali zadýchané běžce, kteří k nim vysílali závistivé i vzteklé pohledy. Doležal se usmál, prožíval vzrušení spolu se všemi ostatními. Náklaďák musel projíždět chumlem běžců velmi pomalu, a tak Doležal nemohl přehlédnout ruku, která se k ně­ mu natáhla. Vděčně sejí chopil a nějakým záhadným způ­ sobem se vmáčkl na přeplněnou korbu. „Díky, Cyrdo," kývl hlavou k mrožímu kníru kapitána Šebely, dalšího z pilotů perutě. „Tak jak slyším, Pepík si o to snad říká, co?" poznamenal Šebela. Křestním jménem se sice jmenoval Metoděj, ale na přezdívku Cyril či Cyrda si musel zvyknout už dávno. Vypadalo to tak. Jestliže si většina pilotů Pobřežního velitelství mohla stěžovat na dlouhé hlídkové lety bez sebemenších událostí, Josef Stach mezi ně rozhodně nepatřil. Už koncem srpna narazil poprvé nad Biskají na jeden z dvoumotorových stíhacíchjunkersů Ju-88,jejichž cílem a častou kořistí se osamělé bombardéry stávaly. Stach však díky vynikající pilotáži dokázal uniknout, a jeho střelci dokonce útočníka smetli do moře. Dalšímu stíhači unikl před čtrnácti dny. A dnes jeho letoun nad Biskají napadla letka sedmi junkersů .. . [ 13 J

,,Nepochybně," zahlaholil z davu Marcel Ludikar, radiotelegrafista Doležalovy posádky. ,,Zřejmě ho nevzali ke stíhačům, tak teď lítá s bombarďákem a vyzývá skopčáky na souboj." Šebela s Doležalem na sebe spiklenecky mrkli. Jako piloti si dovedli velmi dobře představit, co takový souboj musel obnášet. ,,Doufám, že za to dostane metál," poznamenal Šebela. ,,Myslím, že Anglici tady nemají moc takových, co by mohli o takovém setkání ve vzduchu ještě vyprávět ... " Doležal mu významně zaťukal na leteckou blůzu na prsou. 'l...Ty sis tu svou stužku, koukám, taky ještě nepřišil." ::Sebela se zasmál. „Nějak nebyl čas, kamaráde," připustil. ,,Po té včerejší parádě jsem musel platit jednu rundu za druhou a na práci s jehlou nebylo ani pomyšlení. Nechtěl bych si poří­ dit zranění tady na základně. Navíc kvůli takové prkotině."

Doležal viděl, že Šebela o svém vyznamenání mluví jen s rozpaky. Distinguished Flying Gross neboli Záslužný letecký kříž, kterým byl včera dekorován, ovšem rozhodně nešlo považovat za prkotinu. Šebela ho získal za odvážný dubnový útok na vyplouvající lamač blokády Himalaya. Málem tam tehdy v kruté protiletadlové palbě všichni zůstali, ale nakonec Šebela rozstřílený wellington dotáhl až na základnu, zatímco těžce poškozená Himalaya se musela vrátit do Francie a z její cesty do Japonska nebylo nic. Náklaďák zastavil a odstředivá síla narazila hlouček mužů na kabinu řidiče. Okamžitě se vrhli přes postranice a přidali se k ostatním, kteří sprintovali před letištní budovu s očima upřenýma k temné večerní obloze. Doležal se protlačil do prvních řad, když zaslechl známý hukot motorů. Překvapeně přimhouřil oči a usilovně pátral ve tmě, ale zatím stále nic neviděl. Někdo ho rýpl loktem do žeber. [ 14]

„Letí na všechny čtyři?" ujišťoval se jeho kopiloj Robert Procházka byl o pět let mladší než D i když na to nevypadal. Půldruhého roku v ruském kam se dostal po svém útěku do Polska těsně pře přepadením Wehrmachtem a Rudou armádou, mu lalo na čele řadu nevyhladitelných vrásek. Chod mírně nahrbený a obvykle příliš nemluvil, pakliže neměl dobrý důvod. ,,Taky se mi zdá," přisvědčil Doležal. ,,To by z t. vázl dobře." V té chvíli se v dálce na začátku dráhy objevily pi cí reflektory zatím ještě neviditelného liberatoru máždění okamžitě ztichlo. Stroj předpisově do1 tarmak a pomalu roloval ke stojánce, kde už čekaL lik sanitek a zásahové vozidlo hasičů. Doležal nevěřícně přejížděl očima po spoře osvě stroji. ,,No tohle ... " hlesl Procházka. A divili se všichni. Dav se opatrně pohnul kupře se přesvědčil. Všichni čekali rozstřílený stroj, kte pětím všech sil dosedne na tři, možná na dva 1 s kulometnými věžemi rozmetanými výbušnou stíhačů, s dírami v křídlech a poškozenými kormid že ať hledali, jak hledali, na bombardéru nebyl~ škrábnutí. Liberator otevřel pumovnici na břiše a z jeho 1Í pomalu začalo soukat několik vrávorajících pos~ lící dav znovu zmlkl a nejistě počítal. Čtyři, pět, š stala ošklivá pauza, posádky létaly osmičlenné. se pod pumovnicí zableskla přezka a vyklouzl 1 druhý pilot, a nakonec i Josef Stach. Celé letiště zařvalo nadšením a vrhlo se ke SVJ hům. Mohutná vlna mrštila Doležalem přímo p cha. Jasně viděl, jak se jeho příteli klepou n především jej upoutala jeho výstroj. Uniforma, kalhoty, boty, záchranná vesta - všechno, co m na sobě, bylo propocené. věřivě.

[ 15]

,,Nepochybně," zahlaholil z davu Marcel Ludikar, ra)telegrafista Doležalovy posádky. ,,Zřejmě ho nevzali stíhačům, tak teď lítá s bombarďákem a vyzývá skopky na souboj." Šebela s Doležalem na sebe spiklenecky mrkli. Jako oti si dovedli velmi dobře představit, co takový souboj 1sel obnášet. ,,Doufám, že za to dostane metál," poznamenal Šebe„Myslím, že Anglici tady nemají moc takových, co by >hli o takovém setkání ve vzduchu ještě vyprávět ... " Doležal mu významně zaťukal na leteckou blůzu na

30U .

,Ty sis tu svou stužku, koukám, taky ještě nepřišil." ~ebela se zasmál. ,Nějak nebyl čas, kamaráde, " připustil. ,,Po té včerejší rádě jsem musel platit jednu rundu za druhou a na ici s jehlou nebylo ani pomyšlení. Nechtěl bych si pořízranění tady na základně. Navíc kvůli takové prkoe. )oležal viděl, že Šebela o svém vyznamenání mluví jen ozpaky. Distinguished Flying Gross neboli Záslužný :!cký kříž, kterým byl včera dekorován, ovšem rozhodnešlo považovat za prkotinu. Šebela ho získal za od:ný dubnový útok na vyplouvající lamač blokády Hilaya. Málem tam tehdy v kruté protiletadlové palbě chni zůstali, ale nakonec Šebela rozstřílený wellington ,á hl až na základnu, zatímco těžce poškozená Himalase musela vrátit do Francie a z její cesty do Japonska >ylo nic. lák.laďák zastavil a odstředivá síla narazila hlouček žů na kabinu řidiče. Okamžitě se vrhli přes postranice řidali se k ostatním, kteří sprintovali před letištní bu'U s očima upřenýma k temné večerní obloze. loležal se protlačil do prvních řad, když zaslechl známý wt motorů. Překvapeně přimhouřil oči a usilovně pátve tmě, ale zatím stále nic neviděl. Někdo ho rýpl tem do žeber. v

"

[ 14]

,,Letí na všechny čtyři?" ujišťoval se jeho kopilot nedů­ Robert Procházka byl o pět let mladší než Doležal, i když na to nevypadal. Půldruhého roku v ruském zajetí, kam se dostal po svém útěku do Polska těsně před jeho přepadením Wehrmachtem a Rudou armádou, mu přidě­ lalo na čele řadu nevyhladitelných vrásek. Chodil stále mírně nahrbený a obvykle příliš nemluvil, pakliže k tomu neměl dobrý důvod. ,,Taky se mi zdá," přisvědčil Doležal. ,,To by z toho vyvázl dobře." V té chvíli se v dálce na začátku dráhy objevily přistáva­ cí reflektory zatím ještě neviditelného liberatoru a shromáždění okamžitě ztichlo. Stroj předpisově dosedl na tarmak a pomalu roloval ke stojánce, kde už čekalo něko­ lik sanitek a zásahové vozidlo hasičů. Doležal nevěřícně přejížděl očima po spoře osvětleném stroji. ,,No tohle .. ." hlesl Procházka. A divili se všichni. Dav se opatrně pohnul kupředu, aby se přesvědčil. Všichni čekali rozstřílený stroj, který s vypětím všech sil dosedne na tři, možná na dva motory, s kulometnými věžemi rozmetanými výbušnou municí stíhačů, s dírami v křídlech a poškozenými kormidly. Jenže ať hledali, jak hledali, na bombardéru nebylo jediné škrábnutí. Liberator otevřel pumovnici na břiše a z jeho útrob se pomalu začalo soukat několik vrávorajících postav. Ševelící dav znovu zmlkl a nejistě počítal. Čtyři, pět, šest .. . Nastala ošklivá pauza, posádky létaly osmičlenné. Ale pak se pod pumovnicí zableskla přezka a vyklouzl nejdříve druhý pilot, a nakonec i Josef Stach. Celé letiště zařvalo nadšením a vrhlo se ke svým druhům. Mohutná vlna mrštila Doležalem přímo před Stacha. Jasně viděl, jak se jeho příteli klepou nohy, ale především jej upoutala jeho výstroj. Uniforma, bunda, kalhoty, boty, záchranná vesta - všechno, co měl Stach na sobě, bylo propocené. věřivě.

[ 15 ]