Issuu

Carodejnice_001 az 003_Sestava 1 7/7/17 3:02 PM Strรกnka 3

Ilustroval Quentin Blake

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 4

04.08.2017 14:18:04

Vฤ novรกno Liccy

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 5

04.08.2017 14:18:04

Úvodní slovo o čarodějnicích

V pohádkách nosí čarodějnice vždycky šílené černé hučky, černé pláště a létají na koštěti. Toto však není pohádka. Tento příběh pojednává o OPRAVDICKÝCH ČARODĚJNICÍCH. Tu úplně nejpodstatnější věc, kterou byste o OPRAVDICKÝCH ČARODĚJNICÍCH měli vědět, se dozvíte v následujícím textu. Věnujte mu proto soustředěnou pozornost. Mějte neustále na paměti tyto řádky: OPRAVDICKÉ ČARODĚJNICE se oblékají do normálních šatů a vypadají zcela a naprosto jako normální paní. Bydlí v normálních domech a vykonávají NORMÁLNÍ ZAMĚSTNÁNÍ. Proto je tak těžké je odhalit. OPRAVDICKÁ ČARODĚJNICE nenávidí děti sžíravou, záštiplnou nenávistí, která je záštiplnější a sžíravější než jakákoli jiná nenávist, kterou si asi jste schopni před stavit. 7

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 7

04.08.2017 14:18:04

OPRAVDICKÁ ČARODĚJNICE tráví veškerý čas kutím piklů, jak se zbavit dětí ve vlastním teritoriu. Její jedinou vášní je zničit je, jedno po druhém. Pouze tím se zaobírá, jak je den dlouhý. Může nakrásně pracovat jako pokladní v supermarketu či jako sekretářka anebo se může vozit v luxusním autě (nelze vyloučit kteroukoli z těchto činností), a přesto se bude v jednom kuse zaměstnávat kutím piklů. Mysl jí bude vřít vymýšlením pletich, bude jí překypovat a plát vražednými, krvelačnými myšlenkami, jimiž bude hýřit a jež jí budou v hlavě vířit. V jednom kuse si říká: „Které dítě, které asi tak dítě bych si měla vybrat jako svou příští oběť?“

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 8

04.08.2017 14:18:05

Když totiž OPRAVDICKÁ ČARODĚJNICE slupne dítě, tak si na něm pochutná stejně jako vy na pořádné porci jahod se šlehačkou. Její kvóta je jedno dítě týdně. Když ji nenaplní, není s ní k vydržení. Jedno dítě týdně, to máme dvaapadesát za rok. Zašantroč je, šup s nimi pryč – na to máš plný nárok. Tak zní heslo všech čarodějnic. Čarodějnice si oběť vybírá velmi pečlivě. Pak to nebožátko stopuje jako lovec ptáčátko v lese. Zlehounka našlapuje. Tiše se pohybuje. Plíží se blíž a blíž. A pak se nachystá a … hups! A střemhlav se vrhne na svou oběť. Jiskry potom jen lítají, plameny šlehají. Olej vře a krysy piští. A dítě se celé svraskne, až je nakonec totam. Je vám jistě jasné, že čarodějnice oběť prostě nepraští po hlavě, nevrazí do ní kudlu nebo na ni nevystřelí z pistole. Lidi, co tohle dělají, chytí přece policie. Čarodějnici zato nedostanou nikdy. Nezapomínejte, že má kouzla v ruce a čáry v krvi. Může přimět kameny, aby skákaly jako žáby, anebo plameny, aby tančily po vodní hladině. Podobné čarodějné síly působí na okolí strašně děsivě. 9

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 9

04.08.2017 14:18:05

V současném světě se naštěstí mnoho OPRAVDICKÝCH ČARODĚJNIC nenachází. Je jich ale pořád dost na to, aby se z nich člověk cítil nesvůj. V Anglii se jich celkově nachází asi něco kolem stovky. Některé země tento počet překračují, jiné ho zase naopak nedosahují. Na světě neexistuje stát, který by byl zcela ČARODĚJNIC prostý. ČARODĚJNICE je vždycky žena. Nerad bych se o ženách vyjadřoval špatně. Většina jich je roztomilá. To však nic nemění na faktu, že všechny čarodějnice jsou skutečně ženy. Něco takového jako čarodějník byste hledali marně. Na druhé straně vlkodlak je vždycky mužského rodu. Stejně se to má se skřetem. Před oběma je třeba mít se na pozoru. Avšak ani před jedním z nich ani z poloviny ne tak jako před OPRAVDICKOU ČARODĚJNICÍ. Pokud jde o děti, znamená pro ně OPRAVDICKÁ ČARODĚJNICE jednoznačně největší hrozbu ze všech tvorů žijících na zemi. A dvojnásob nebezpečnou ji činí skutečnost, že nebezpečně vůbec nevypadá. I když vám bude v tomto ohledu brzy odhaleno nejedno tajemství (o tom se dočtete co nevidět), nebudete si nikdy zcela jistí, zda jste se zadívali na čarodějnici nebo prostě jenom na laskavou paní. Kdyby se tygr dokázal změnit ve ve10

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 10

04.08.2017 14:18:05

likánského psa, který vrtí přátelsky ocasem, asi byste si ho pohladili. A to by byl váš konec. Stejně se to má s čarodějnicemi. Všechny vypadají jako hodné paní. Prohlédněte si laskavě obrázek pod textem. Která je čarodějnice a která je paní? Je to těžká otázka, ale patří k těm, na něž musí každé dítě nalézt odpověď. Co vy víte – třeba nějaká čarodějnice bydlí přímo ve vašem sousedství. Nebo to mohla být ta žena s rozzářenýma očima, která seděla dneska ráno naproti vám v autobuse. Mohla by to být ta paní s oslňujícím úsměvem, která vám na ulici nabídla z bílého papírového sáčku před obědem bonbón.

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 11

04.08.2017 14:18:06

Mohla by to dokonce být – a po tomhle vyskočíte metr dvacet – vaše bezva paní učitelka, která vám právě nyní předčítá tyto řádky. Prohlédněte si ji bedlivě. Směje se možná nesmyslnosti takového obvinění. Nenechte se tím uchlácholit. Co když je to projev její vychytralosti? Samozřejmě vám tím vůbec netvrdím, že vaše učitelka doopravdy čarodějnice je. Říkám jen, že by jí být mohla. Je to nanejvýš nepravděpodobné. Avšak – a tady máme ono proslulé „avšak“ – vyloučit to nelze. Ach, kéž by tak existoval způsob, jak s jistotou určit, zda ta která žena je, nebo není čarodějnice! Pak bychom čarodějnice mohli všechny svázat do jednoho rance a rozsekat je na cucky. Bohužel žádný takový způsob neexistuje. Vyskytuje se však pár drobných znaků, které lze odhalit, pár nenápadných, podivných návyků, které všechny čarodějnice charakterizují. A jestliže o nich víte a vždycky si je vybavíte, pak by se vám mohlo podařit uniknout jim ze spárů do té doby, než budete o něco starší.

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 12

04.08.2017 14:18:06

Moje babička

Já sám jsem přišel s čarodějnicemi do styku dvakrát – a to nezávisle na sobě –, než jsem dosáhl věku osmi let. Z prvního setkání jsem unikl bez pohromy, ale při druhé příležitosti jsem takové štěstí neměl. Asi se rozbrečíte nahlas, až si přečtete o tom, co se mi přihodilo. S tím se nedá nic dělat. Pravda musí spatřit světlo světa. Za to, že jsem ještě vůbec tady a že si s vámi můžu povídat, jakkoli prazvláštně asi vypadám, vděčím jedině své bezvadné babičce. Moje babička pochází z Norska. Norové vědí o čarodějnicích všechno. Norsko, s temnými lesy a horami pokrytými ledem, je totiž oním místem, odkud čarodějnice pocházejí. Mí rodiče byli také Norové. Tatínka ale poslali pracovně do Anglie a já se tam narodil – proto jsem tam žil a začal chodit do anglické školy. Dvakrát do roka, na Vánoce a v létě, jsme jezdívali do Norska navštívit babičku. Tato stará dáma, pokud mi paměť slouží, byla jediným žijícím příbuzným, kterého jsme měli z obou rodin. 13

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 13

04.08.2017 14:18:06

Je to maminka mé maminky a já ji prostě zbožňuju. Mluvili jsme spolu jak norsky, tak anglicky. Na jazyce nezáleželo. Mluvili jsme plynule oběma. Musím se přiznat, že jsem k ní měl blíž než ke své matce. Bylo mi sedm a něco, když mě naši jako obvykle vzali do Norska, abych tam strávil u babičky Vánoce. A tam se to stalo – tatínek, který řídil, vjel severně od Osla na náledí a auto dostalo smyk. Vylétli jsme ze silnice a skončili ve skalnaté průrvě. Rodiče se zabili. Já seděl vzadu v sedačce s bezpečnostním pásem, a tak jsem utržil jenom šrám na čele.

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 14

04.08.2017 14:18:06

Nebudu rozvádět hrůzy onoho příšerného odpoledne. Ještě teď se začnu třást, když si na to vzpomenu. Ujala se mě pak samozřejmě babička. Pevně mě tehdy objala a pak jsme spolu proplakali celou noc. „Co teď budeme dělat?“ zeptal jsem se jí v slzách. „Zůstaneš tu se mnou,“ odpověděla, „a já se o tebe budu starat.“ „A to se nevrátím zpátky do Anglie?“ „Ne,“ uklidnila mě, „to bych nedovolila. Duši poručím pánubohu, ale tělo zase Norsku.“ Hned druhý den se babička pustila do vyprávění příběhů, abychom oba trochu pozapomněli na tu velkou bolest. Byla to nedostižná vypravěčka. Okouzlilo mě všechno, co mi vyprávěla. Přímo mě však nadchla, když se dostala na téma čarodějnic. Byla na ně zjevně velkou odbornicí a dala mi zcela jasně najevo, že její vyprávění nejsou – na rozdíl od většiny ostatních – pouhé smyšlenky. Všechno to byla pravda. Ty příběhy byly na mou duši a na sto hříchů pravdivé. Byly historicky doložené. Všechno, co mi povídala o čarodějnicích, se opravdu událo. A bylo by pro mne lepší, kdybych tomu uvěřil. Horší, daleko horší je skutečnost, že čarodějnice mezi námi pořád ještě žijí. Vyskytují se naprosto 15

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 15

04.08.2017 14:18:06

všude v našem okolí. A tomu bych měl také raději věřit. „Babi, je to fakt pravda? Fakt je to opravdická pravda?“ „Miláčku, na světě by sis dlouho nepobyl, nenaučit se je vyhmátnout,“ odpověděla mi babička. „Babi, tys mi ale vykládala, že čarodějnice vypadají jako normální paní. Tak jak je pak můžu vyhmátnout?“ „Musíš teď pořádně poslouchat, co ti budu říkat,“ kladla mi babička na srdce. „Musíš si zapamatovat všechno, co ti povím. A potom zbývá už jen jediné – uvěřit mi na slovo, vzývat o pomoc nebesa a nevzdávat se naděje.“ Seděli jsme ve velkém obývacím pokoji babiččina domu v Oslo a já jsem se pomalu chystal na kutě. V tom domě se závěsy nikdy nezatahovaly, a tak jsem mohl pozorovat, jak se na svět venku, černý jako smůla, snášejí obrovské sněhové vločky. Moje babička byla neuvěřitelně stará a vrásčitá. Mohutnou postavu jí zdobila šedá krajková róba. Majestátně trůnila v křesle a dokonale je vyplňovala. Ani myška by se tam k ní nevtěsnala. Já – jak už jsem se zmínil, bylo mi sedm a něco – jsem se jí choulil u nohou v pyžamu, županu a bačkůrkách. 16

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 16

04.08.2017 14:18:06

„Přísahej, že si ze mě neděláš legraci!“ naléhal jsem na ni. „Přísahej, že to neříkáš jen tak!“ „Tak hele,“ obrátila se ke mně, „já znala přinejmenším pět dětí, které prostě zmizely z povrchu zemského, a nikdo je už nikdy nespatřil. Sebraly je čarodějnice.“ „Když já si pořád myslím, že mě jen tak strašíš,“ nedal jsem se. „Chci se ujistit, že tě nepotká stejný osud,“ řekla mi. „Mám tě ráda a chtěla bych s tebou zůstat napořád.“ „Pověz mi o těch dětech, co zmizely,“ poprosil jsem ji. Moje babička byla jediná babička, kterou jsem znal, co kouřila doutníky. Jeden si teď zapálila – byl dlouhý a černý a páchl jako pálící se guma. „První dítě, které jsem znala a které zmizelo, byla Ranghilda Hansenová,“ pustila se pak do vyprávění. „V té době jí bylo asi osm let. Hrála si se sestřičkou venku na trávníku, zatímco jejich matka pekla v kuchyni chléb. Po nějaké chvíli si vyšla ven, aby se nalokala čerstvého vzduchu. ‚Kde je Rang hilda?‘ zeptala se. ‚Odešla s nějakou vysokou paní,‘ odpověděla Ranghildina sestřička. ‚S jakou vysokou paní?‘ vyptávala se dál matka. 17

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 17

04.08.2017 14:18:07

‚S vysokou paní v bílých rukavicích,‘ dodala sestřička. ‚Vzala Ranghildu za ruku a odvedla ji pryč.‘ Nikdo potom už nikdy Ranghildu nespatřil,“ dodala babička. „A to ji nehledali?“ užasl jsem. „Aby ne! Hledali ji všude, široko daleko. Každý ve městě se do toho pátrání zapojil, ale nebylo to nic platné.“ „A co se stalo s těmi ostatními čtyřmi?“ vyzvídal jsem dál. „Zmizely stejně jako Ranghilda.“ „Jak, babi? Jak zmizely?“ „V každém z těch případů viděli předtím, než se to stalo, venku před domem podivnou dámu.“ „Jak ale zmizely?“ trval jsem na svém. „Ten druhý případ byl obzvlášť podivný,“ připustila babička. „Byla jednou jedna rodina, Christiansenovi se jmenovali. Bydleli nahoře u Holmenkollenu. V obývacím pokoji měli starý obraz, olej, na který byli moc pyšní. To plátno zachycovalo pár kachen na dvoře před statkem. Nevyskytovali se na něm žádní lidé, jen to hejno kachen na travnatém dvoře na něm bylo a v pozadí statek. Byl to velikánský obraz a docela hezký. No a jednoho krásného dne přišla ze školy jejich dcera Solveg s jablkem, do kterého se hned pustila. Prý jí je dala na ulici nějaká hodná paní. Druhý den 18

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 18

04.08.2017 14:18:07

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 19

04.08.2017 14:18:08

ráno malou Solveg v postýlce nenašli. Rodiče hledali všude, ale ne a ne ji najít. A pak Solvežin tatínek zčistajasna zvolal: ‚Tadyhle je! To je naše Solveg! Krmí na obraze kachny!‘ Ukazoval přitom na olejomalbu, a opravdu, kdo tam nebyl – Solveg! Stála na dvoře u statku a házela kachnám chléb z košíku. Otec se vrhl k obrazu a dotkl se ho. Ale nestalo se nic. Solveg se prostě stala součástí té olejomalby, jako by ji někdo na to plátno nakreslil.“ „A ty jsi obraz s tou holčičkou viděla, babi?“ „Nesčíslněkrát,“ přitakala babička. „A zvlášt ní bylo, že malá Solveg nebyla nikdy na obraze na stejném místě. Tak jeden den třeba přebýva-

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 20

04.08.2017 14:18:09

la ve statku. Mohl jsi ji zahlédnout, jak se tam dívá z okna. Druhý den bys ji objevil až úplně vlevo s kachničkou v náručí.“ „A viděla jsi někdy, jak se v tom obraze pohybuje, babi?“ „To neviděl nikdo. Ať už byla venku a krmila kachny, nebo uvnitř v domě a dívala se z okna, nikdy se ani nepohnula. Byla to prostě postava zachycená štětcem. Všechno to bylo velice podivné,“ dodala. „Opravdu velice podivné. A nejpodivnější na tom bylo, že Solveg na obraze s uplývajícími léty dospěla a pak začala stárnout. Za deset let se malá holčička změnila v dospělou ženu. Za třicet let dosáhla středního věku. Pak, čtyřiapadesát let poté, co se tohle všechno stalo, zničehonic z obrazu úplně zmizela.“ „Tím chceš říct, babi, že zemřela?“ zeptal jsem se. „Kdo ví?“ opáčila babička. „Svět čarodějnic je plný záhad.“ „Tak to máme dva případy, o kterých jsi mi vyprávěla,“ shrnul jsem to. „Co se přihodilo tomu třetímu dítěti?“ „Ta třetí oběť, to byla malá Birgit Svensonová,“ pustila se babička opět do vyprávění. „Bydlela tady přes ulici. Jednoho dne začala obrůstat peřím. Do měsíce se proměnila ve velikánskou bílou slepici. Rodiče ji pak po 21

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 21

04.08.2017 14:18:09

léta chovali v ohrádce na zahradě. Kladla dokonce vajíčka.“ „A jakou měla ta vajíčka barvu?“ vyzvídal jsem. „Hnědou,“ prozradila mi babička. „Větší jsem v životě neviděla. Její matka z nich připravovala omelety. Něco tak dobrého jsem snad nikdy nejedla!“ Vzhlížel jsem k babičce, která trůnila v křesle majestátně jako starověká královna. Její šedé oči se zdály záhadné a upíraly se kamsi do dáli. Z tohoto, pozemského světa na ní byl v tuto chvíli skutečný jedině ten doutník a kouř, který z něj stoupal a vlnil se jí okolo hlavy v modrých obláčcích. „Ale ta holčička, co se proměnila ve slepici, ta přece nezmizela,“ namítl jsem. 22

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 22

04.08.2017 14:18:09

„Ne, Birgit nezmizela. Ta žila mnoho let a kladla hnědá vejce.“ „Tvrdila jsi, že všichni zmizeli.“ „Zmýlila jsem se,“ připustila babička. „Stárnu. Všechno si pamatovat nemůžu.“ „Co se stalo tomu čtvrtému?“ chtěl jsem pak vědět. „Ten čtvrtý, to byl chlapec jménem Harald,“ pokračovala. „Jednoho rána se mu pokožka na celém těle zbarvila do šedožluta. Potom ztuhla a popraskala jako skořápka ořechu. Do večera se milý Harald proměnil v kámen.“ „On zkameněl?“ užasl jsem. „Chceš tím říct, že se proměnil v opravdický kámen?“ „V žulu,“ upřesnila babička. „Vezmu tě k nim, aby ses na něj podíval, jestli chceš. Mají ho pořád doma. Ta malá kamenná socha, co bývala chlapec Harald, stojí u nich v hale. Návštěvníci si o ni opírají deštníky.“ Mohl jsem být malý chlapec, ale přesto jsem nemínil uvěřit všemu, co mi babička nakuká. A přece – mluvila s takovým přesvědčením a se smrtelnou vážností! Tvá23

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 23

04.08.2017 14:18:10

ří se jí přitom nemihl ani náznak úsměvu a v očích jí nezahořely šibalské plamínky. A já se najednou přistihl, že to začínám brát vážně. „Pokračuj, babi,“ vybídl jsem ji tedy. „Říkala jsi, že jich bylo celkem pět. Co se stalo s tím posledním?“ „Nechceš si dát šluka z doutníku?“ nabídla mi velkoryse. „Babi, vždyť je mi teprve sedm!“ „Na věku nezáleží,“ prohlásila. „Když totiž kouříš doutníky, tak nikdy nechytíš rýmu.“ „Tak co to číslo pět, babi?“ „Číslo pět,“ začala a žmoulala přitom konec doutníku, jako by to byl lahodný chřest, „to byl obzvlášť zajímavý případ. Devítiletý chlapec jménem Leif trávil v létě s rodiči prázdniny ve fjordu. Utábořili se na jednom z těch malých ostrůvků a pak se plavili kolem jeho skalisek. Malý Leif se potápěl a jeho otec, který na něj dával pozor, si povšiml, že zůstal pod vodou neobvykle dlouho. Když se konečně vynořil nad hladinu, už to nebyl Leif.“ „A kdo to byl, babi?“ „Byl to delfín.“ „To není možné! Přece nemohl být delfín!“ „Bylo to roztomilé delfíní mládě,“ potvrdila babička. „A tak přítulné, že si to ani nedovedeš představit.“ 24

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 24

04.08.2017 14:18:10

„Babi!“ To bylo jediné, co jsem ze sebe dokázal vypravit. „Ano, miláčku?“ „Fakt a doopravdicky se malý Leif proměnil v delfína?“ „Jasná zpráva,“ prohlásila. „Znala jsem se dobře s jeho matkou. Všechno mi to vyprávěla. Vykládala mi, že s nimi Leif pak zůstal celé odpoledne a vozil sourozence na hřbetě. Báječně si to užili. Pak jim zamával ploutví a zmizel. Už ho nikdy nespatřili. „Ale babi,“ namítal jsem. „Jak mohli vědět, že je ten delfín doopravdy Leif?“

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 25

04.08.2017 14:18:10

„Mluvili s ním,“ usadila mne babička. „Smál se a žertoval s nimi po celou tu dobu, co je vozil na hřbetě.“ „A to kolem toho neztropili pořádný poprask?“ zeptal jsem se nevěřícně. „Ani ne,“ svěřila mi babička. „Musíš si uvědomit, že my tady v Norsku jsme na podobné věci zvyklí. Čarodějnice jsou tu všude. Se vší pravděpodobností bydlí alespoň jedna zrovna v naší ulici. A teď je nejvyšší čas, opravdu nejvyšší čas, abys šel na kutě.“ „Ke mně by se v noci nějaká čarodějnice nemohla dostat oknem, viď?“ sondoval jsem a celý se při tom pomyšlení roztřásl. „Ne,“ ujistila mne. „Čarodějnice se nikdy nepouštějí do takových ztřeštěných kousků, jako je šplhání po okapech nebo vloupání do cizího domu. V posteli budeš úplně v bezpečí. Pojď. Já tě tam uložím.“

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 26

04.08.2017 14:18:10

Obsah

Úvodní slovo o čarodějnicích. . . . . . . . . . . . 7 Moje babička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Jak poznáme čarodějnici . . . . . . . . . . . . . . . 27 Hlavní nejvyšší čarodějnice . . . . . . . . . . . . . 39 Letní prázdniny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Sjezd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Spálit na škvarek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Vzorec 86 časovaného měniče v myši. . . . . 90 Recept. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Jak zmizel Bruno Jenkins. . . . . . . . . . . . . . . 113 Přestárlé čarodějnice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Proměna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Bruno. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Ahoj, babi!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Myška zlodějka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Jak se manželé Jenkinsovi setkali s Brunem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 241

04.08.2017 14:19:12

Plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 V kuchyni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Pan Jenkins a jeho syn. . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Triumf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 Co dokáže srdce myšky. . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Vzhůru do dalšího pátrání!. . . . . . . . . . . . . . 228

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 242

04.08.2017 14:19:12

Roald Dahl

Čarodějnice Ilustroval Quentin Blake Z anglického originálu The Witches, vydaného nakladatelstvím Jonathan Cape Ltd. v Londýně v roce 1983, přeložila Hana Whitton Obálku s použitím původního návrhu upravila Soňa Šedivá Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9140. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Počet stran 248 Vydání druhé, v Euromedia Group první PRO DĚTI OD 7 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Carodejnice_09_(imprimatur).indd 247

04.08.2017 14:19:12