KRVAVÝ LEDEN ALAN PARKS
KNIŽNÍ KLUB
Krvavy leden_001 az 320.indb 3
4/18/18 10:46 AM
Přeložila Šárka Kadlecová
BLOODY JANUARY Copyright © Alan Parks 2017 Translation © Šárka Kadlecová, 2018 ISBN 978-80-242-6115-7
Krvavy leden_001 az 320.indb 4
4/18/18 10:46 AM
Mรกmฤ a tรกtovi
Krvavy leden_001 az 320.indb 5
4/18/18 10:46 AM
„Buď co buď, jsou to aspoň dvě, navzájem nepřátelské [obce], jedna chuďasů, druhá boháčů; v jedné i druhé z těchto pak zase velmi četné jiné.“ – Platon „Každá fotka vypráví nějakej příběh, ne?“ – Rod Stewart
Krvavy leden_001 az 320.indb 7
4/18/18 10:46 AM
Stal se z toho jeden z těch případů, které poldům poznamenají kariéru. Peter Manuel, Jan Křtitel a Krvavý leden. Nikdo vlastně nevěděl, odkud se ten název vzal, snad z nějaké letmé poznámky v Pitt Street nebo v hospodě vedle ústředí. Noviny se ho chytily docela rychle. Okamžitě se objevily nové titulky. Ty nejslavnější pořád visely zarámované na policejních stanicích po celém městě: KRVAVÝ LEDEN: KOLIK JICH JEŠTĚ ZEMŘE? Poldové, kteří na Krvavém lednu dělali, budou po letech říkat svým mladším kolegům, že si vůbec nedovedou představit, jaké to tehdy opravdu bylo. Šest mrtvých v jednom týdnu. Budou vysedávat po hospodách a vzpomínat, přiberou a budou moc pít, protože už budou v důchodu a nebudou mít nic jiného na práci. Budou vyprávět ty svoje válečné historky a jak blízko se dostali k nějakému zatčení nebo nálezu jednoho z těl. Ti mladší se budou usmívat a přikyvovat. Budou poslouchat s jedním uchem u fotbalových výsledků, které poběží v televizi, a budou si říkat: „Tak zlý to bejt nemohlo.“ Jenže bylo.
Krvavy leden_001 az 320.indb 9
4/18/18 10:46 AM
1. ledna 1973
Krvavy leden_001 az 320.indb 11
4/18/18 10:46 AM
JEDNA
McCoy mířil po chodbě ke schodišti. Na kovovém chodníku mu klapaly podrážky, dech se před ním srážel v páru. Barlinnie se nikdy nezmění. V zimě tu člověk mrznul, v létě se vařil. Stará viktoriánská budova byla v posledním tažení. Nebyla stavěná na tolik vězňů, kolik jich sem narvali. Tři, někdy i čtyři zavření v cele dělané pro dva. Nebylo divu, že to v celé věznici páchlo. Smrad z kýblů, přetékajících splašky, a vyčpělého potu byl tak silný, že člověku uvízl vzadu v hrdle, ledva se před ním otevřela hlavní vrata, a ulpěl mu na šatech, když odtud odcházel. Chodil sem od svých prvních týdnů na pochůzkách. Na Barlinnie bylo dobré jedině to, že člověk už nemusel nikam jinam. Tady končila celá škála glasgowských lumpů. Od násilníků a vrahů přes příležitostné šejdíře, podfukáře a pedofily po zmatené starce, které přistihli, jak odcházejí ze sámošky s dvěma konzervami lososa pod svetrem, sotva nad jejich manželkami začala růst tráva. V Barlinnie nebyli vybíraví, brali, co se namanulo. Naklonil se přes zábradlí ochozu a mžoural skrz pletivo a hustý cigaretový kouř do rekreačky pod sebou. Motal se tam obvyklý dav v modrém denimu a bílých plátěnkách. Pár chlapů, jejichž jména si nepamatoval, hrálo stolní tenis. Kolem kulečníkového stolu se shlukli bezvýznamní pěšáci z miltonských gangů, samé dlouhé vlasy, kníry a tetování 13
Krvavy leden_001 az 320.indb 13
4/18/18 10:46 AM
z pasťáku. Jeden z nich ukázal tágem na Jacka Thomsona, kterého vezli před televizi, a začal se pošklebovat. Ještě před rokem by si po někom jako Thomson netroufl ani hodit okem. Teď měl ten nebohej hajzl díru v hlavě tak hlubokou, že byla vidět i odtud. Takhle to s člověkem dopadá, když mu někdo vezme palicí obě kolena a pak mu ještě pro sichr uštědří pár ran do hlavy. To se pak nedá chodit a z mozku máte takovou kaši, že ani nevíte, čí jste. Zapnul si trenčkot a dýchl si na ruce. Byla tam fakt kurevská zima. Od karbaníků vstal pomenší tlouštík, vzhlédl k němu a kývl. Steph Andrews. Pořád ještě si namlouvá, že tu nikdo netuší, že je práskač. McCoy hrábl do kapsy, vytáhl jeden z balíčků regalek, které vzal s sebou, a hodil ho přes zábradlí. Steph balíček chytil, strčil do kapsy a byl pryč, než si někdo stačil něčeho všimnout. Pravidlo číslo jedna návštěvy v Barlinnie: přinést cigára. McCoy se nahnul ještě víc přes zábradlí, pořád neviděl ten důvod, proč tu je. „Krmení dravý zvěře, co?“ Otočil se, vedle něj se o zábradlí opíral Tommy Mullen. Sundal si kšiltovku a poškrábal se na hlavě. Když začal kdysi McCoy do Barlinnie chodit, měl vlasy černé. Teď byly prakticky šedivé. „Kolik ti, Tommy, ještě zbývá?“ zeptal se ho. „Ještě tři svinský tejdny. Počítám dny.“ „Nemrzí tě, že jdeš odsud?“ „Děláš si srandu? Nemůžu se kurva dočkat. Manželčin brácha koupil kousek od Girvanu malej karavan. Na čerstvým vzduchu. Konečně dostanu z nosu tenhle smrad.“ „Co vůbec chce?“ zeptal se McCoy. „Akorát mi volali na stanici, ať sem přijdu.“ Mullen pokrčil rameny. „Myslíš, že mně to řekne?“ Vytáhl ze své plechovky s tabákem jednu ubalenou cigaretu a zapálil si. McCoy se znovu podíval přes zábradlí, jestli ho někde nezahlédne. „Tady dole ho nenajdeš,“ řekl mu Mullen. „Přestěhovali ho. Teď je ve zvláštním bloku.“ 14
Krvavy leden_001 az 320.indb 14
4/18/18 10:46 AM
McCoy tiše hvízdl. Onen tajemný zvláštní blok. Nikdo o něm ani o tom, jak má fungovat, moc nevěděl. Zřídili ho v loňském roce. Teprve tehdy se vězeňská služba uráčila vzít na milost šedesátá léta. McCoy si pamatoval tiskovou konferenci v telce. Za stolem seděl zlověstně se tvářící dozorce, kolem sebe měl dva hipísácké profesůrky. Profesoři blábolili o terapii uměním, prospěšné vazbě a bourání bariér. I když to tehdy bylo v raném stadiu, stačila zmínka o zvláštním bloku, a v tisku to vřelo, a ve většině poldů jakbysmet. Podle nich měl být tenhle zvláštní blok sodomou a gomorou, zbudovanými na březích Clydu. Podle hipísáků šlo jen o malý výsek vězení, kde se bude s přísně střeženými vězni zacházet jako s lidmi. McCoy to moc neřešil, postaru to ale každopádně nefungovalo. Z obtížných vězňů tu čety ranařů mlátily duši a strkaly je do vlhkých, ledových sklepení. Pokud to mohl posoudit, ty magory to akorát vydráždilo a byli o to odhodlanější zapíchnout nebo zbít každého bachaře, který se na ně křivě podívá. Mullen a McCoy vyšli z hlavní budovy a s kabátem nad hlavou přeběhli vězeňský dvůr k červeným vratům v protější stěně. Počasí se zase zhoršilo. Byla ledová plískanice, vítr metal přes dvůr listí a odpadky. Mullen červená vrata otevřel a byli vevnitř. McCoy zůstal stát. Rozhlížel se a vstřebával to – jak Alenka v říši divů. Před sebou měli dva skleníky se spoustou květin a keříků rajčat. Do betonu tu byly vykopané záhony s úhledně zasazenými řádkami zeleniny. Oplocený plácek trochu stranou byl plný kusů kamene s částečně vytesanými obličeji nebo těly, ve vlhku se tu leskla žula. Za nimi se otevřely dveře kůlničky a z nich vyšel hubený chlápek s dlouhými blonďatými vlasy, dlátem v ruce a v zaprášené kožené zástěře. Zvedl ochranné brýle. „Copak, Tommy?“ zeptal se. „Dlouho jsem tě neviděl.“ McCoyovi trvalo pár vteřin, než si uvědomil, kdo to je. Bobby Munro. Nemohl si pomoct a musel se smát. Bobby 15
Krvavy leden_001 az 320.indb 15
4/18/18 10:46 AM
„Žiletka“ Munro, a stojí v Barlinnie s dlátem v ruce? Nebylo divu, že se tisk mohl zbláznit. Tohle bylo určitě poprvé, kdy dláto použil k jeho skutečnému účelu, jindy by ho držel někomu pod krkem. „Ale nic,“ opáčil Mullen. „Hledáme Howieho.“ „Bude přilepený u televize, jak jinak.“ Ukázal na dveře. „Tudy.“ „Tak ty jsi teď Tommy, jo?“ zeptal se McCoy, když šli dovnitř. „Jsou z vás nejlepší kámoši. Takhle to funguje?“ „Nepokoušej se mě do prdele vytočit,“ zavrčel Mullen, když procházeli dveřmi. „Dalo mi pěknou fušku si na to zvyknout, to ti teda povím. ‚Používání příjmení je ponižující a neosobní a musí být opuštěno,‘“ citoval nabubřele. „Taková hromada sraček.“ Když byl McCoy v prádelně naposledy, vrčela tu řada velkých průmyslových strojů, za žehlicími lisy postávali muži, které přes vlhko a páru nebylo málem vidět. Teď už ne. Teď to tu bylo skoro prázdné a bíle vymalované, na stěnách visely zarámované obrázky a plakáty, uprostřed stála na podlaze obří kovová socha. Z toho, co McCoy rozeznal, to vypadalo na dva psy s lidským obličejem, kteří se spolu perou, nebo se možná navzájem šukají, těžko říct. Mullen ukázal na dveře v rohu. „Odpočívárna je támhle.“ McCoy jimi prošel. Nevěděl, co čekal, ale tohle rozhodně ne. Jako když člověk vstoupí do útulného salonku své tetičky. Tapety s geometrickým vzorem, elektrická kamínka puštěná naplno a třídílná sedací souprava s dřevěnými područkami, rozmístěná kolem barevné televize. Ani tu nepáchly kýble splašek. Příjemnou atmosféru kazilo jediné: Howie Nairn. Seděl rozvalený na pohovce. Vězňů na zvláštním bloku se denim a bílé plátěnky netýkaly. Nechali je nosit vlastní oblečení. V případě Nairna to nebylo moc velké vylepšení. Špinavé triko s Che Guevarou, kolem krku kostkovaný šátek, džíny do zvonu a vlnité kaštanové háro svázané vzadu do culíku. Měl dokonce na nohou pantofle. Trochu zhubl, ale jinak 16
Krvavy leden_001 az 320.indb 16
4/18/18 10:46 AM
vypadal skoro stejně, jako když ho McCoy viděl naposledy. Jedna věc se na něm nezměnila: pořád se mu po krku křížem krážem táhly jizvy a ztrácely se ve výstřihu trika. „Ať jde ten bachař do prdele,“ řekl, aniž spustil zrak z televize. „Tady nemá co pohledávat.“ „Jak je libo,“ opáčil Mullen. „McCoyi?“ Kývl, že jo, a Mullen vycouval ze dveří. „Nechám vás tu, chlapi. Křikněte, až skončíte.“ McCoy si sedl na područku pohovky a na kachlíky na malém konferenčním stolku položil balíček regalek. Čekal. Byl si jistý, že odněkud cítí fet. Nedivil by se. Tady ho už nemohlo nic překvapit. Nairn mlčel, oči upíral na televizi. Takže to bylo na něm. „Dostal jsem vzkaz. Mám se cítit poctěnej?“ Nairn zavrčel. „Moc si, McCoyi, nelichoť. Byls jedinej zasranej polda, kterej mě v tu chvíli napadl.“ McCoy si prohlížel plakáty nalepené na stěně. Žádné obvyklé slečny s nohama od sebe, kdepak tady. Mapa Středozemě, fotka předsedy Maa. Knihy na polici nebyly o nic lepší. Autobiografie Malcolma X. Cizinec v cizí zemi. Bhagavadgíta. „Takže ty hipísácký hovadiny fungujou?“ zeptal se. „Už nemáš potřebu udělat dozorci díru do ksichtu?“ Žádná odpověď. Vzdychl a zkusil to znovu: „Nebo že by šlo o Garvieho?“ Nairn konečně odvrátil zrak od čaroděje Zebedeeho a psíka Dougala. „Koho?“ „Stana Garvieho. Někdo ho nacpal do dřevěný bedny, přidal pár kusů železnýho závaží, aby mu tam nebylo smutno, a hodil ho do Clydu. Podle všeho to máš na svědomí. Že by tě pobyt v tomhle prázdninovým hotýlku přiměl k doznání?“ Nairn se usmál, očividně byl sám se sebou náramně spokojený. „Tak takhle se ta píča jmenovala?“ Zavrtěl hlavou. „Kdepak, o tomhle já nic nevím, detektive McCoyi.“ McCoy povytáhl obočí. „Zprávy se šířej rychle.“ Nairn se posadil rovně, strčil si ruku do džínů, poškrábal se na koulích a pak si ruku očichal. „Tak já mám pro tebe jednu další. Zejtra někdo zařve.“ 17
Krvavy leden_001 az 320.indb 17
4/18/18 10:46 AM
„Copak, chystáš se někoho odkrouhnout ve sprše? A tohle má bejt varování?“ Nairn se zasmál a odhalil přitom řádku drobných zažloutlých zubů. „Ty si, McCoyi, myslíš, jak nejseš kurva vtipnej. Je to k smíchu asi jak posraná rakovina. Ve městě, nějaká Lorna.“ McCoy čekal, ale nic dalšího už nepřišlo. Uvědomil si, že musí přistoupit na jeho hru. „A kdo teda tu Lornu má zabít?“ Nairn se zatvářil znechuceně. „Jdi do prdele. Nejsem žádnej práskač.“ McCoy se rozesmál. „Ty že nejseš práskač? A proč tu teda kurva u tebe jsem?“ „Seš tu u mě, protože jsem v týhle prdeli zavřenej. Nemůžu s tím nic udělat, tak s tím musíš něco udělat ty.“ „A jak to mám asi tak udělat? Vyhlásit rozhlasem, ať každá ženská, která se jmenuje Lorna, zůstane celej den v posteli? Jdi do hajzlu, Nairne, zbytečně mě zdržuješ.“ Vstal. Byl na nohou od pěti hodin ráno, byl utahaný a na tohle neměl náladu. Potřeboval si dát pivo, být co nejdál od tohohle kriminálu i od Howieho Nairna a těch jeho sraček. Natáhl se pro cigarety na stolku, ale Nairn vymrštil ruku a chytil ho za paži. Přitáhl si ho k sobě a strčil mu hlavu do obličeje. „Začni poslouchat, co ti, McCoyi, říkám, nebo se pořádně naseru. Jasný?“ McCoy se díval, jak mu paži svírají Nairnovy potetované prsty, až na nich zbělely klouby. Nairn byl vězeň a McCoy byl polda. Byly tu určité meze, a ty Nairn právě překročil. Hra skončila. „Sundej ze mě tu svou posranou pracku, Nairne,“ řekl tiše. „Ihned. A už na mě do prdele nikdy nesahej. Jasný?“ Nairn ho ještě pár vteřin držel, pak sevření povolil a přistrčil mu paži zpátky k tělu. McCoy se zase posadil. „Buď začneš mluvit rozumně, nebo padám. Máš poslední příležitost.“ Vyčkával. Nairn mu oplácel pohled, upíral na něj ty 18
Krvavy leden_001 az 320.indb 18
4/18/18 10:46 AM
svoje vodnaté modré oči. Pokud se ho pokoušel zastrašit, nezabralo to. Na McCoye už civěli daleko horší. Pokrčil rameny a vstal. „Čas vypršel.“ Šel ke dveřím a křikl na Mullena. Slyšel, jak se chodbou blíží jeho boty, okované podrážky klapaly na linu. Za sebou uslyšel hlas. „Jmenuje se Lorna, jak dál, to nevím. Pracuje ve městě. V jedný z těch nóbl restaurací. Malmaison nebo Whitehall. Nevím kdo, ale někdo ji zejtra voddělá.“ McCoy se otočil. „To je celý?“ Nairn už zase čuměl na televizi. „To musí stačit.“ „Tak řekněme, že ti věřím a že tomu zabráním. Povíš mi, o co ti kurva jde?“ Nairn přikývl. „A teď už jdi do hajzlu. Zamořuješ mi obejvák.“ ★ „Tak o co šlo?“ zeptal se Mullen, když byli zpátky v hlavní budově. Začalo se zamykat. McCoy musel překřikovat povyk a řinčení dveří od cel. „Nemám páru. Prej že zejtra někoho zavražděj.“ „Ale ne tady?“ McCoy zavrtěl hlavou. „Ve městě.“ Bylo vidět, že se Mullenovi ulevilo. „Ještěže kurva tak. Zejtra mám službu. Jak to, že o tom ten vtipálek vůbec ví?“ „Těžko říct. Nejspíš si ze mě jen utahoval.“ Čekali, až kolem nich provedou vězně s monoklem a krvácejícím rtem. Ruce měl v želízkách za zády, po každém boku jednoho dozorce, a stejně dál hlasitě nadával. „Zvláštní na tom je,“ pokračoval McCoy, „že já byl sice u toho, když ho sebrali, ale byla to Brodyho práce, moje ne. Nechápu, proč chtěl mluvit se mnou.“ „Brody. Kristepane, jaká píča by s ním chtěla mluvit? On to na něj ušil?“ McCoy zavrtěl hlavou. „Kdepak, pro jednou bylo všech19
Krvavy leden_001 az 320.indb 19
4/18/18 10:46 AM
no v rychtyku. Víc vinen už Nairn bejt nemohl. Chytili ho s brašnou, ve který měl tři upilovaný brokovnice.“ Mullen se s ním rozloučil na recepci a slíbil, že mu dá vědět, kde se bude slavit jeho odchod do penze. McCoy měl Mullena docela rád, ale v žádném případě nehodlal trávit celou noc v hospodě, až si tam bude banda ufňukaných vězeňských dozorců vykládat válečné historky. Nějaká Lorna. Možná do těch restaurací pro sichr zavolá. Moc Lorn v nich pracovat nemůže. Pořád nemohl pochopit, proč se s tím Nairn svěřil jemu. Sotva se na něj podíval, když ho zatýkali, akorát kopal po Brodym a nadával mu všemi možnými sprostými výrazy. McCoyovi padl zrak na kalendář pověšený vzadu na zdi mrňavé vrátnice. Přes auto se převalovala slečna nahoře bez a snažila se tvářit, že si plní životní sen, když v ruce třímá obří francouzský klíč. Neuvědomil si, že je čtvrtek. Možná se na ty Nairnovy hovadiny vysere a radši zajde za Janey. Přece si to zaslouží. Ozval se bzučák, s hlasitým zařinčením se odsunula závora. Vrátný otevřel dveře a držel je, když jimi vítr lomcoval v pantech. McCoy viděl, jak se stromy kolem parkoviště ohýbají sem a tam. Vrátný se ušklíbl. „Tak tohle vám, člověče, nezávidím. To vám fakt nezávidím.“ McCoy se rozběhl, skočil do neoznačené vivy a zabouchl dveře. Nastartoval motor a spustilo se rádio. V zamlženém autě se rázem rozeznělo „Chirpy Chirpy Cheep Cheep“. McCoy zaklel a otočil knoflíkem. Rod Stewart, „Maggie May“. To bylo mnohem lepší. Pustil naplno topení a vyjel na Cumbernauld Road, směrem do města. Pokud chce navštívit Janey, musí nejdřív za Robbiem.
20
Krvavy leden_001 az 320.indb 20
4/18/18 10:46 AM
KRVAVÝ LEDEN ALAN PARKS Z anglického originálu Bloody January, vydaného nakladatelstvím Canongate v Edinburghu roku 2017, přeložila Šárka Kadlecová Obálku navrhl Ivan Brůha Redigovala Markéta Hofmeisterová Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9751. publikaci Sazba Ivan Brůha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Krvavy leden_001 az 320.indb 320
4/18/18 10:46 AM