Issuu

Diane Chamberlainovรก utajenรก sestra

Utajena sestra_001 a 003.indd 3

10/26/17 4:21 PM

Utajena_sestra.indd 4

24.10.2017 10:53:21

PROLOG

Alexandria, Virginie Leden 1990

Podél cesty, která vedla lesem kolem řeky Potomac, se celý den zastavovali lidé. Zachumlaní v bundách a vlněných šálách postávali blízko u sebe, aby se trochu zahřáli, upřeně se dívali na jedinou barevnou skvrnu v zimní šedé krajině a rukama v palčácích pevně drželi své děti nebo psy na vodítku. Uprostřed řeky vězel v ledu žlutý kajak. Ještě včera večer se tudy divoce hnala voda a bičoval ji déšť se sněhem, ale pak se prudce ochladilo, zmrzlé vlny vytvořily rozeklané hřebeny a uvěznily kajak daleko od břehu. Lidé ho viděli v ranních zprávách, ale i tak se na něj museli jít podívat osobně. Znamenalo to konec příběhu, který několik měsíců poutal jejich pozornost. Těšili se na soud, k němuž však nyní nedojde, protože ta sedmnáctiletá dívka – podle názoru většiny sedmnáctiletá vražedkyně – nyní odpočívá někde pod ledovým příkrovem. Vyvázla příliš snadno, šuškali si mezi sebou. Ale zemřela hroznou smrtí, namítali jiní. Dívali se na skalnatý břeh a přemýšleli, jestli si naplnila kapsy kamením, aby se líp ponořila. Křičela, když zabírala pádlem do vody a přitom si uvědomovala, že se blíží konec? V televizi rozhodně plakala. Předstírala to, tvrdili někteří, zatímco kráčeli po pěšině. Na to, aby stáli dlouho na jednom místě, byla příliš velká zima.

Utajena_sestra.indd 5

24.10.2017 10:53:21

Ale jedna žena, teple oblečená a s rukama v kapsách, tam zůstávala celé hodiny. Přihlížela, jak televizní štáb pořizuje z vrtulníku čerstvé letecké záběry a ohlušující otáčející se lopatky vrtule vypadají oproti šedé obloze jako tmavá skvrna. Dívala se, jak policisté pobíhají po břehu, ukazují oběma směry a uvažují, jak vytáhnou kajak z ledu… a jak budou vespod pátrat po dívčině těle. Znovu na ně pohlédla. Teď stáli s rukama v bok, jako by nevěděli, co dělat dál. Případ byl uzavřen. Přitáhla si bundu blíž k tělu. Ať to klidně vzdají, ušklíbla se v duchu, zatímco jeden z nich poraženecky pokrčil rameny. Ať tu věc vytáhnou z řeky a pro dnešek to tu zabalí. Ale žlutý kajak trčící z ledu nic nedokazuje. A jestli si myslí, že ano, jsou to hlupáci.

Utajena_sestra.indd 6

24.10.2017 10:53:22

Č Á ST PRV NÍ

Utajena_sestra.indd 7

24.10.2017 10:53:22

Riley

Červen 2013

V životě by mě nenapadlo, že do svých pětadvaceti let přijdu skoro o všechny, které jsem milovala. Zaparkovala jsem před malou nenápadnou poštou v Pollocksvillu a znovu mě přemohl zármutek. Tříhodinová jízda z mého bytu v Durhamu mi připadala skoro dvakrát tak dlouhá. V duchu jsem si vypočítávala, co všechno potřebuju udělat, až se dostanu do New Bernu, a ten výčet samovolně přešel v pomyšlení, jak opuštěná se cítím. Ale neměla jsem čas utápět se ve smutku. Nejdřív ze všeho jsem se musela zastavit na téhle poště deset mil od New Bernu. Budu to mít z krku a škrtnu si jednu věc ze seznamu. Vytáhla jsem z peněženky bílý korespondenční lístek a vešla do budovy. Byla jsem jediná zákaznice, a když jsem zamířila k přepážce, kde na mě čekala úřednice, tenisky mi hlasitě vrzaly na podlaze. Žena s tmavými vlasy spletenými do spousty dokonalých copánků mi připomínala kamarádku Sherise, takže se mi na první pohled zalíbila. „Co potřebujete?“ zeptala se mě. Podala jsem jí lístek. „Nevím, co si o tom mám myslet. Před měsícem mi umřel táta. Dostávám jeho poštu na svou adresu v Durhamu a přišlo mi tohle…“

Utajena_sestra.indd 9

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

„Tato sdělení posíláme, když někdo nezaplatí účet za P. O. box,“ pohlédla na kartičku. „Je to varování. Když částku neuhradí do dvou měsíců, schránku uzavřeme a vyměníme klíč.“ „To chápu, ale,“ převrátila jsem lístek na druhou stranu, „takhle se táta nejmenoval a žádného Freda Marcuse neznám. Můj táta byl Frank MacPherson, takže mi to nejspíš přišlo omylem. Vlastně si myslím, že by si ani žádný P. O. box nezakládal. Nechápu, k čemu by ho měl, zvlášť v Pollocksvillu, když bydlí – bydlel – v New Bernu.“ Potrvá mi dlouho, než se naučím mluvit o svém otci v minulém čase. „Ukažte, prověřím to.“ Zmizela v zadní části budovy a o chvíli později se vrátila s tenkou červenou obálkou a bílou informační kartou. „Nic víc uvnitř nebylo,“ podala mi obálku. „Adresováno Fredu Marcusovi. Zkontrolovala jsem záznamy a box byl zřízen na jméno na této adrese.“ Podala mi kartu. Písmo vypadalo jako tátovo, ovšem na druhou stranu neměl ničím výjimečný rukopis. A kromě toho se jmenoval jinak. „Adresa je správná, ale zřejmě vám ji dal někdo omylem,“ namítla jsem a vsunula si červenou obálku do kabelky. „Mám box uzavřít, nebo zaplatíte za to, abychom ho nechali v provozu?“ zeptala se mě úřednice. „Mně to rozhodnutí nepřísluší, platit za něj však nehodlám, takže…“ Pokrčila jsem rameny. „V tom případě jeho nájem tedy ukončím,“ řekla. „Dobře.“ Byla jsem ráda, že to vyřešila za mě. Usmála jsem se. „Doufám, že to Fredu Marcusovi nebude vadit, ať už je to kdokoliv.“ Obrátila jsem se ke dveřím. „To s vaším tátou mě mrzí,“ sdělila mi. „Díky,“ prohodila jsem přes rameno a celou dobu, než jsem došla k autu, mě pálily oči. ≈

Utajena_sestra.indd 10

≈

24.10.2017 10:53:22

Riley

V New Bernu jsem to vzala přes historickou čtvrť. Na ulicích lemovaných stromy se k sobě choulily staré domy a mezi obchody se tu a tam objevovali velcí nakreslení medvědi, tradiční znak města. Přede mnou šlapali na kolech dva policisté, což mi trochu zvedlo náladu. I když jsem v New Bernu nežila od doby, kdy jsem nastoupila na vysokou, stále jsem ho považovala za své rodné město. Bylo mimořádné. Zabočila jsem na Craven Street a zajela na naši příjezdovou cestu. V garáži stál tátův vůz, viděla jsem jeho střechu přes skleněné výplně dveří, z nichž jedna byla rozbitá. Na auto jsem si ani nevzpomněla. Bude lepší ho prodat, nebo darovat? Dopoledne jsem se měla sejít s tátovou právničkou, takže ten dotaz přidám na neustále se rozrůstající seznam. Auto by vlastně mělo připadnout mému bratrovi Dannymu, aby jím nahradil svou starou rachotinu, ale domnívala jsem se, že ho odmítne. Patrový dům pocházel z viktoriánského období, vpředu měl širokou verandu zdobenou bílým zábradlím a pastelový nátěr by potřeboval zrenovovat. Byl to jediný domov, na který jsem si vzpomínala, a milovala jsem ho. Návštěvy doma mi vždy připadaly jako samozřejmost, ovšem až ho prodám, ztratím důvod do New Bernu jezdit. Po tátově náhlé smrti jsem přijela na dva dny, abych zařídila kremaci a další záležitosti, ale ta doba zůstala v mé paměti jako rozmazaná šmouha. Chtěl vůbec kremaci? O takových věcech jsme nikdy nemluvili a já byla natolik v šoku a zmatená, že mi to pořádně nemyslelo. Bryan byl tehdy se mnou a jeho láskyplná přítomnost mě uklidňovala. Poukázal na to, že matka byla také zpopelněna, takže si to pravděpodobně přál i otec. Doufala jsem, že má pravdu. Jak jsem tak seděla v autě na příjezdové cestě, přemýšlela jsem, jestli jsem se trochu neunáhlila, když jsem vztah s Bryanem ukončila. Právě teď by se mi jeho podpora hodila. Táta umřel a Sherise odjela na léto pracovat na Haiti, takže jsem si rozchod

Utajena_sestra.indd 11

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

nemohla načasovat hůř. Přesto na ukončení dvouletého vztahu žádná vhodná chvíle neexistuje. Tížila mě samota, když jsem vystoupila z auta a pohlédla na dům. Naplánovala jsem si dva týdny volna, abych dům vyklidila a potom ho – společně s karavanovým kempem, který tátovi patřil – nabídla k prodeji. Jenže najednou jsem si při pohledu na všechna ta okna uvědomila, kolik věcí by tu bylo potřeba opravit a jak otec nerad cokoliv vyhazoval, a pochopila jsem, že můj časový harmonogram je nereálný. Ne že by táta hromadil nepotřebné krámy, ale byl sběratel. Kromě milionu věcí, kterých se budu muset zbavit, měl prosklené vitríny plné starých zapalovačů a dýmek a staré hudební nástroje. Bryan říkal, že náš dům vypadá spíš jako staré zaprášené muzeum než domov, a měl pravdu. Pokusila jsem se potlačit paniku, když jsem ze zadního sedadla vytáhla sportovní tašku. V Durhamu na mě až do konce léta nikdo nečeká. Přípravám domu na prodej můžu věnovat tolik času, kolik jen chci. Je nějaká šance přesvědčit Dannyho, aby mi pomohl? Vyšla jsem po širokých schodech na verandu a odemkla. Zaskřípání dveří jsem znala stejně důvěrně jako tátův hlas. Když jsem odsud v květnu odjížděla, zatáhla jsem žaluzie, takže teď jsem přes obývací pokoj do kuchyně vzadu skoro neviděla. Vdechla jsem teplý zatuchlý vzduch místností, kde se už dlouho nevětralo, a vytáhla jsem žaluzie, abych dovnitř pustila polední světlo. Nastavila jsem termostat na dvaadvacet stupňů a s vděčností poslouchala, jak staré klimatizační zařízení ožívá. Potom jsem se s rukama v bok postavila doprostřed místnosti a rozhlédla se očima člověka, který má za úkol interiér vyklidit. Táta nejvíc používal prostorný obývací pokoj, přestože nahoře měl poměrně velkou pracovnu. Miloval psací stoly, různé skříňky a vitríny. V obývacím pokoji stál krásný starý stůl s roletou. Na protější zdi na policích kolem dveří do kuchyně byla vyrov-

Utajena_sestra.indd 12

24.10.2017 10:53:22

Riley

naná jeho sbírka vážné hudby, většinou gramofonových desek, a ve zvláštní vestavěné skříňce byl uložen gramofon. Severní stěně vévodila široká prosklená vitrína se sbírkou dýmek. Vždy mi připadalo, že místnost slabě čpí tabákem, i když táta namítal, že za to může pouze moje představivost. Na druhé straně byl umístěn gauč a čalouněné křeslo, přinejmenším stejně staré jako já. Zbytek prostoru vyplňovalo krátké koncertní křídlo, na něž jsem se nikdy nenaučila hrát. Danny i já jsme chodili na hodiny klavíru, jenže ani jednoho z nás to nebavilo, a tak nám rodiče dovolili, ať toho necháme. Někdo jiný by možná řekl: Jsou to Lisini sourozenci. Určitě mají talent. Proč je k tomu nedonutíte? Ale nikdy nás k hudbě netlačili a já jim byla vděčná. Když jsem vešla do jídelny, zasáhlo mě, jak vypadá ve srovnání se zbytkem domu uklizeně a úhledně. Tuhle místnost otec k ničemu nepotřeboval a určitě do ní jen málokdy strčil nos. Jídelna byla matčino výsostné území. Rozložitý příborník měla plný porcelánu, váz a skleniček z broušeného skla, které se v její rodině dědily z generace na generaci. Střežila je jako oko v hlavě a já si teď budu muset poradit s tím, jak se jich zbavit. Přejela jsem prsty po zaprášeném dřevě. Ať jsem se v domě obrátila kamkoliv, útočily na mě vzpomínky, od nichž se budu muset oprostit. Odnesla jsem si tašku nahoru do chodby, odkud se vcházelo do čtyř místností. První byla otcova ložnice s letištěm zakrytým prošívaným přehozem. Druhá patřila Dannymu, a i když v domě nespal od svých osmnácti let, kdy odešel – nebo podle vlastních slov spíš utekl –, pro mě to byl vždycky „Dannyho pokoj“. Třetí místnost byla moje království, přestože od doby, kdy jsem v ní bydlela, působila čím dál neosobněji. Po vysoké jsem si své osobní věci postupně odvezla. Památky na léta strávená na střední a vyšší odborné škole – fotograﬁe bývalých přátel, ročenky, cédéčka a tak dál – byly uložené v krabici v komoře

Utajena_sestra.indd 13

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

mého durhamského bytu a čekaly, až se dostanu k tomu, abych je roztřídila. Položila jsem si zavazadlo na postel a došla do čtvrté místnosti – tátovy pracovny. Na stolku u okna stál starý neskladný počítačový monitor a dvě stěny lemovaly prosklené vitríny plné zapalovačů a starožitných kompasů. Dědeček byl také sběratel, takže táta spoustu věcí zdědil a postupně k nim přidával další, jak prohledával různé aukční servery a bleší trhy. Sbírky byly jeho vášní. Posuvné prosklené dveře byly zamčené a já doufala, že se mi podaří zjistit, kam táta uklidil klíče. O poslední zeď byly opřeny patery housle v pouzdrech. Táta sice nehrál, ale odmalička jsem si vzpomínala, že smyčcové nástroje sbíral. Z jednoho pouzdra visela identiﬁkační cedulka. Klekla jsem si vedle něj a uchopila visačku do ruky. Ačkoliv od chvíle, kdy jsem ji viděla naposledy, uplynula už dlouhá doba, dobře jsem věděla, co na ní je: kresba ﬁalky na jedné straně a na druhé jméno mé sestry – Lisa MacPhersonová – a naše stará adresa v Alexandrii ve Virginii. Lisa v tomto domě nikdy nebydlela. Moje matka zemřela krátce potom, co jsem odmaturovala, takže i když mi neustále scházela, už jsem si zvykla, že tu není. Být v domě bez táty však bylo zvláštní. Věšela jsem si oblečení do skříně a přitom jsem neustále očekávala, že vejde do místnosti. Dělalo mi potíže smířit se s tím, že je to nemožné. Chyběly mi naše týdenní telefonáty a vědomí, že je ode mě jen několik hodin jízdy. Bylo snadné si s ním povídat a vždy jsem cítila jeho bezpodmínečnou lásku. Jímala mě hrůza, když jsem si uvědomila, že teď už není na světě jediná duše, která by mě vroucně milovala. Táta byl tichý muž, možná jeden z nejuzavřenějších, jací kdy chodili po zemi. Spíš se ptal, než aby něco vyprávěl. Vyptával

Utajena_sestra.indd 14

24.10.2017 10:53:22

Riley

se mě na všechno, co se mi stalo, ale jen málokdy se podělil o střípky ze svého života. Jako poradkyně na střední škole jsem neustále někomu pokládala otázky, takže jsem si užívala, že se pro změnu někdo ptá na něco mě, zvlášť když jsem věděla, že ho moje odpovědi skutečně zajímají. Jinak to byl však samotář. Zemřel na podlaze obchodu Food Lion po těžkém infarktu. Byl sám a to mě nejspíš trápilo ze všeho nejvíc. Bryan naznačil, ať za něj nechám sloužit zádušní mši, ale nevěděla jsem, koho bych tam pozvala. Pokud měl přátele, neznala jsem je. Na rozdíl od většiny obyvatel New Bernu nepatřil do žádné církve ani komunity a můj bratr by se tam určitě neukázal. Měl s otcem úplně jiný vztah než já. Když jsem po tátově smrti přijela do New Bernu, vůbec se mi nepodařilo Dannyho najít. Jeho přítel, policista Harry Washington, mi sdělil, že zajel do Dannyho přívěsu, aby mu tu zprávu řekl, ale než jsme se tam dostali s Bryanem, stihl se vypařit. Auto nechal zaparkované u přívěsu a já ho s Bryanem hledala snad po celém lese, jenže Danny se tam vyznal líp než kdokoliv jiný a měl své schovávačky. Tentokrát však netušil, že jsem ve městě, takže ho překvapím. Chystala jsem se ho požádat, aby mi pomohl s domem, ale měla jsem víc rozumu, než abych doufala, že odpoví ano.

Utajena_sestra.indd 15

24.10.2017 10:53:22

Danny neměl telefon, takže nebyl jiný způsob, jak se s ním spojit, než zajet k jeho přívěsu. Bydlel hluboko v lese na kraji tátova karavanového kempu asi patnáct kilometrů od New Bernu. Když jsem zabočila na dlouhou příjezdovou cestu vedoucí do Mac’s Parku, les se semkl kolem mého auta tak těsně, že jsem nechápala, jak tudy můžou projet karavany. Dostala jsem se až na cestu, která se táhla rovnoběžně se zálivem. Kemp se nacházel ještě kus vpravo po štěrkem vysypané cestě, ale já zabočila na rozježděnou polní cestu, jež mě dovede k Dannyho přívěsu. Zpomalila jsem a překodrcala přes hrbolky a výmoly, až mi cvakaly všechny zuby. Na odbočce do lesa jsem znovu zahnula doleva, tentokrát už spíš po stezce pro pěší. Člověk ji musel hledat, a přesně tak se to Dannymu líbilo. Do čelního skla mi narážely větve, zatímco jsem přejížděla přes kameny a kořeny stromů. Těchto několik desítek metrů k Dannyho přívěsu mi vždy připadalo jako věčnost. Konečně jsem mezi stromy zahlédla lesklý kov a sebrala odvahu na to, co mě čeká. S jakým Dannym se setkám dnes? S láskyplným starším bratrem, který úsměvem maskuje smutek, nebo s podrážděným zahořklým mužem, který mě vyděsí svými záchvaty zuřivosti? Ať už to dopadne jakkoliv, těžce jsem nesla, že pracuju jako výchovný poradce, ale vlastnímu bratrovi pomoct nedokážu. Popojela jsem ještě o kousek dopředu a zabočila na paseku. Nad zemí pokrytou borovým jehličím vytvářely stromy sma-

Utajena_sestra.indd 16

24.10.2017 10:53:22

Riley

ragdově zelenou jeskyni. Mezi Dannyho malým stařičkým přívěsem, sešlým subaru a houpací sítí pod dvěma vysokými borovicemi bylo sotva dost místa, abych zaparkovala. Přivezla jsem bratrovi několik tašek jídla, takže jsem si je pověsila na zápěstí, vystoupila z auta a zamířila k přívěsu. Jakmile jsem se přiblížila, Danny otevřel dveře. „Ahoj, Danny.“ Zářivě jsem se usmála. „Ahoj,“ utrousil. „Už jsem si říkal, kdy se tu ukážeš.“ Jeho obličej byl bezvýrazný a nečitelný, v očích měl však jiskru, která mi poskytla útěchu. Odjakživa to byl hezký kluk a to mu zůstalo. Světlé rozcuchané vlasy po límeček měl o něco tmavší, než když jsme byli malí, a světle modré oči ve srovnání s jeho opálenou pletí nápadně zářily. Byl hodně hubený a měl ostře řezaný obličej. Přesto mě potěšilo, že si úhledně zastřihl vousy. V těch nejhorších dobách si je nechával dlouhé a neupravené. Naučila jsem se je považovat za ukazatel toho, jak se mu daří. „Zastavila jsem se tu hned po tátově smrti,“ prohodila jsem, „ale nepodařilo se mi tě najít.“ „A to tě snad překvapilo?“ Fajn, pomyslela jsem si. Dneska to bude podrážděný Danny. Zvedla jsem tašky. „Přinesla jsem ti něco k jídlu a cigarety.“ Koupila jsem mu nějaké ovoce – broskve, meloun a jahody v plastové vaničce –, ale celá jedna taška byla napěchovaná jeho milovanými makarony se sýrem a kartonem cigaret Marlboro. Už dávno jsem se vzdala snahy přimět ho, aby jedl zdravěji, mnohem důležitější pro mě bylo, aby byl šťastný. Alkohol jsem mu však nekupovala. Byla jsem si jistá, že toho má spoustu. Zvedla jsem ruce, podala mu tašky a on si je vzal a couvl, aby mě pustil dál. Jako vždy jsem zatoužila napřáhnout ruku a obejmout ho, zatímco jsem vstupovala do přívěsu, ale během let se naše objetí vytratila. Byl o čtyři roky starší než já a do svých

Utajena_sestra.indd 17

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

deseti nebo jedenácti jsem ho považovala za nejlepšího přítele. Pak na něj přišla puberta a už se ho nepustila. „Musíme si promluvit,“ prohlásila jsem. „Vážně?“ zeptal se tónem, který mi napověděl, že to sám ví velmi dobře. „Jo, musíme.“ Od chvíle, kdy jsem byla v jeho přívěsu naposledy, uplynulo několik měsíců a už jsem zapomněla, jak se ten malý prostor naklání, když do něj vejdu, až se mě zmocňuje závrať. Na jednom konci byla úzká postel a na druhém, necelých pět kroků od sebe, do stěny vsazený stůl a lavice. Věděla jsem, že má rád stísněné prostory. Kdysi mi řekl, že se zavřený mezi čtyřmi stěnami cítí bezpečně. Přesto nebyl úplný poustevník. Párkrát, když jsem přišla do přívěsu, jsem tam našla známky toho, že uvnitř byla žena – rtěnku na hrnku od kávy nebo romantickou knížku na kuchyňské desce. Člověk nemohl vypadat jako můj bratr, aby se za ním ostatní neotáčeli. Když jsem byla v pubertě, moje kamarádky nad ním vzdychaly blahem. Ráda jsem viděla, že tu občas mívá společnost. Začala jsem vykládat potraviny z tašek a z klimatizace na okně vyvanul slabý proud studeného vzduchu. Nikdy jsem nechápala, že tu má vůbec elektřinu, ale bůhvíjak se mu podařilo smontovat generátor, který mu v létě poskytoval chlad a v zimě dostatečné teplo. Díky němu tu fungoval i počítač. Notebook na stole byl jedinou nemístnou věcí v celém přívěsu, který jinak vypadal jako z padesátých let. Danny byl odjakživa technický maniak. Jako by měl prsty přilepené ke klávesnici, a já za to vlastně byla ráda. Prostřednictvím e-mailu zůstával ve spojení s dalšími muži, s nimiž kdysi sloužil, a podle mě to kamarádství potřeboval. Jen jsem si přála, aby stejně jako s nimi udržoval spojení i se mnou. Někdy jsem měla pocit, že se e-maily, které mu posílám, ztrácejí ve vakuu. Uložila jsem mléko do ledničky, zatímco bratr se opíral o pult a pozoroval mě.

Utajena_sestra.indd 18

24.10.2017 10:53:22

Riley

„Bryan přijel s tebou?“ zeptal se. „Rozešli jsme se.“ Zavřela jsem ledničku. „Tedy já s ním,“ dodala jsem. „Neříkala jsi, že je to ‚ten pravý‘?“ Překvapilo mě, že si na to vzpomněl. „Tehdy jsem si to myslela,“ připustila jsem. „Ale nežil s manželkou už tři roky, pořád se nerozvedl a mě už to čekání unavilo.“ Nepochybovala jsem o tom, že mě miloval, jenže jako pár jsme se nikam neposunuli. Měl dvě roztomilé děti a věděla jsem, že o manželku stále jeví zájem. Připadalo mi, že jim stojím v cestě. „Od začátku byl ten vztah odsouzený k zániku,“ utrousila jsem. „Jen mi chvíli trvalo, než jsem to pochopila.“ „Dobře jsi udělala.“ Danny působil upřímně. „Myslela jsem si, že se ti líbil.“ „Nelíbilo se mi, jak tě vodil za nos.“ Založil si paže na hrudi, opřel se a upřeně se mi zadíval do obličeje. „A víš co? Vypadáš skvěle. Jako by ses zbavila břemene, které tě táhlo k zemi.“ „Dobře,“ zasmála jsem se. Jak jsem mohla vypadat skvěle, když jsem se cítila jako zoufalec? Přesto mě jeho slova dojala. Pod nevrlým a někdy jízlivým zevnějškem byl můj bratr vlastně báječný. Z kartonu, který jsem mu koupila, vytáhl krabičku cigaret, otevřel ji a zapálil si. Pak mi nabídl, jako bych snad od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy, začala kouřit. Zavrtěla jsem hlavou a posadila se na lavici u stolu. Přímo v mém zorném úhlu byla o zeď vedle kuchyňské linky opřená brokovnice. Lovil v lese zajíce a z toho, co jsem věděla, to byla jeho jediná zbraň. Alespoň jsem v to doufala. Harry Washington mi řekl, že všichni na policejním oddělení pohlížejí na Dannyho jako na „nebezpečný živel“. Harry sloužil s Dannym v Iráku a držel nad ním ochrannou ruku. Před několika týdny mi napsal e-mail, že se Danny popral ve svém oblíbe-

Utajena_sestra.indd 19

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

ném sportovním baru s barmanem a teď tam má zakázaný přístup. V současné době, říkal Harry, se poﬂakuje ve Slick Alley, zchátralém kulečníkovém klubu, ze kterého mi naskakovala husí kůže, jen jsem kolem něj projížděla. Můj pohled opět spočinul na brokovnici. Znala jsem bratrovy náhlé výbuchy hněvu z první ruky, ale nebála jsem se ani tak toho, že zbraň obrátí proti jiné osobě, jako spíš proti sobě. I když si zranění nohy, které utrpěl v Iráku, vyžádalo svou daň, škody na psychice byly mnohem horší. Přesto, abych byla upřímná, nebyl v nejlepším stavu, už když odjel. „Jak se máš?“ Pohlédla jsem na něj. Potáhl z cigarety a přikývl. „Dobře,“ sdělil mi mezi pramínkem kouře. Sedl si proti mně ke stolu, odstrčil notebook a odklepl popel na víčko od zavařovací sklenice. „Bereš prášky?“ zeptala jsem se ho. „Přestaň do mě rýpat, sestřičko,“ utrousil a mně bylo hned jasné, že je nebere. Nenáviděl koktejl léků, které mu předepsal psychiatr pro válečné veterány. „Nevadí.“ Složila jsem si ruce na stůl, jako bych se chystala zahájit schůzi. „Jak asi víš,“ prohlásila jsem, „jsem vykonavatelka tátovy poslední vůle a přijela jsem na pár týdnů do New Bernu, abych se postarala o jeho… pozůstalost.“ To slovo znělo ve spojení s naším otcem hloupě a Danny se ušklíbl. „Můžeš si vzít jeho auto,“ navrhla jsem. „Je jen pár let staré a…“ „Nechci jeho podělaný auto.“ „Dobře.“ Znovu jsem ustoupila. To vyřeším později. „Co dům?“ zeptala jsem se. „Myslím, že bychom ho měli prodat, ale mohl bys tam i bydlet, kdybys…“ „Ne, díky.“ Dlouze potáhl z cigarety a upřel na mě přimhouřené oči, jako bych ho nápadem, aby se přestěhoval do domova, kde strávil dětství, urazila. „S domem i se vším, co je v něm, nalož podle libosti. Mám zájem jen o tenhle kou-

Utajena_sestra.indd 20

24.10.2017 10:53:22

Riley

sek země,“ ukázal k podlaze přívěsu, „kde právě sedíme. To je moje všechno.“ „Musíme prodat kemp,“ pokračovala jsem, „ale myslím, že tahle parcela k němu nepatří.“ „Ne,“ souhlasil. „Je zcela samostatná.“ „Fajn. Takže si promluvím s právničkou, jak to zařídit, aby ti připadla. Můžeš tam jít zítra se mnou? K té právničce? Ráda bych, abys věděl, co…“ „Ne,“ přerušil mě. Přikývla jsem. Jeho odmítnutí mě nepřekvapilo a věděla jsem, že je to pravděpodobně nejlepší řešení. Jen by všechno komplikoval. Buď by byl tak nervózní, že by nedokázal nehybně sedět, nebo by dostal vztek, odešel z místnosti a práskl za sebou dveřmi. Danny byl zcela nepředvídatelný. „Dobře.“ Zavanul ke mně kouř, ale rozhodla jsem se, že to vydržím. „Musím vyklidit dům, abych ho mohla nabídnout k prodeji. Pomůžeš mi s tím? Ne fyzicky, potřebujeme však všechno projít a…“ „Co kdyby sis prostě někoho najala, ať všechno odveze?“ Poklepal cigaretou na okraj víčka. „Tak se to nedělá.“ Rukou jsem odvanula kouř a naklonila se k němu. „Koukni, Danny, potřebuju tvou pomoc. Udělej to pro mě, prosím. Ne pro tátu, ale pro mě. Tolik práce sama nezvládnu.“ Vstal, típl cigaretu do dřezu a na chvíli pustil vodu. Věděla jsem, že jsem se mu dostala pod kůži, když jsem ho požádala o laskavost kvůli sobě, a ne otci. „Taková sračka,“ utrousil. „Co?“ „Všechno.“ Snažila jsem se představit si, co se právě teď odehrává v bratrově hlavě. V jednom z nejzranitelnějších okamžiků se mi svěřil,

Utajena_sestra.indd 21

24.10.2017 10:53:22

U TAJENÁ SESTR A

že odjakživa cítil strach. Na každý hlasitý zvuk reagoval, jako by se na něj chystalo něco zaútočit. Trápily ho vzpomínky na Irák, kde dělal věci, o nichž mi odmítl vyprávět. Kdybych ti to řekl, už nikdy by ses na mě nedívala tak jako dřív. Táta se mu snažil pomoct, jenže Danny k němu cítil nepřátelství, čemuž jsem nikdy nerozuměla. Nakonec to táta vzdal a já se mu ani nedivila. Já to však nevzdala. Pokoušela jsem si vzpomenout na zranitelného Dannyho, i když byl agresivní. „Máš mě rád?“ zeptala jsem se ho. Prudce zvedl hlavu. „Jasně že jo,“ přisvědčil a svěsil ramena, jako by ho to přiznání zbavilo veškeré energie. Vzdychl a obrátil se ke mně čelem. „Co potřebuješ, abych udělal?“ Najednou působil jako malý kluk, který mě chce potěšit, a přitom se bojí, co mu odpovím. „Zítra si promluvím s právničkou a potom vymyslíme, co dál.“ My. Tohle udělám jménem nás obou. „Co kdybych ti koupila předplacený telefon, abychom spolu mohli komunikovat, dokud tu budu?“ Zavrtěl hlavou. „Ne.“ Nebyla jsem si jistá, jestli tím myslel „žádný telefon mi nekupuj“, nebo „brzdi, nebo s tím končím“. Tak či onak jsem měla dojem, že návštěvy už máme oba na jeden den až až, a vstala jsem. „Vypadáš dobře, Danny,“ prohodila jsem. „Mám tě moc ráda.“ Byla to pravda. Byl jediný člen rodiny, který mi zbyl. Ten večer jsem si ustlala dvojlůžko ve svém bývalém pokoji. Mohla jsem spát v ložnici rodičů, která byla mnohem větší a letiště bylo prostornější, ale nedonutila jsem se k tomu. Stále jsem měla pocit, že je to jejich soukromá zóna. Nebyla jsem připravená do ní vniknout. Během dvou týdnů po rozchodu s Bryanem pro mě byla nejtěžší částí dne doba před usnutím. Byli jsme zvyklí si volat, aby-

Utajena_sestra.indd 22

24.10.2017 10:53:22

Riley

chom si popřáli „dobrou noc“ a řekli si „miluju tě“. Moc se mi po těch telefonátech stýskalo. První týden po rozchodu jsem si místo s Bryanem povídala každý večer se Sherise, i když nevím, jak moje naříkání a fňukání vydržela. Teď však byla nedosažitelná na Haiti a já osiřela. Ještě o půlnoci jsem byla vzhůru a dívala se na strop. Takhle v životě neusnu. Vstala jsem, sešla dolů a uvařila si v mikrovlnce šálek čaje pro lepší spánek. Když jsem si ho nesla nahoru po schodech, zahlédla jsem na otcově stole svou kabelku a vzpomněla si na červenou obálku z pošty. Vzala jsem si ji nahoru s sebou, vlezla si zpátky do postele a upíjela čaj. Přitom jsem si prohlížela ozdobné písmo na papíře. Fred Marcus. Žádná zpáteční adresa. Po chvíli váhání jsem obálku otevřela. Uvnitř byla pohlednice s barevnou fotograﬁí nějaké kapely, možná bluegrassové nebo country. Dvě ženy a dva muži, všichni se smyčcovými nástroji. Dole se nacházel nápis Jasha Trace. Název skupiny, předpokládala jsem. Vzadu na pohlednici byl program turné a na místě, kde měla být adresa příjemce, stálo stejným písmem jako na obálce: Nemůžu se dočkat, až tě uvidím! Kde se sejdeme? Xoxo Sakra. Teď jsem se cítila pod psa. Ať už byl Fred Marcus kdokoliv, nedostane tento vzkaz, protože jsem mu ho odnesla z jeho poštovní schránky. Měla jsem ho tam nechat. Možná jsem měla dokonce zaplatit, aby ještě nějakou dobu zůstala v provozu. S povzdechem jsem se natáhla k nočnímu stolku a hodila pohled i obálku do koše. Měla jsem dost vlastních starostí, než abych se trápila problémy někoho jiného. Fred Marcus si to bude muset zjistit sám.

Utajena_sestra.indd 23

24.10.2017 10:53:22

Diane Chamberlainová U TA J E N Á S E S T R A Z anglického originálu The Silent Sister, vydaného nakladatelstvím St. Martin’s Press v New Yorku v roce 2014, přeložila Zdeňka Zvěřinová Obálku navrhl Ivan Brůha Redigovala Marie Kejvalová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 384 Vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9459. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Utajena_sestra.indd 384

25.10.2017 13:34:37