U domaciho krbu_001 az 003_Sestava 1 1/3/18 9:16 AM Stránka 3
KNIŽNÍ KLUB
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Strรกnka 1
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 3
Cynthia Harrod-Eagles U DOMÁCÍHO KRBU Za války, 1915
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 4
PfieloÏila Leona Macháãková
Copyright © 2015 by Cynthia Harrod-Eagles First published in Great Britain in 2015 by Sphere, an imprint of Little, Brown Book Group V‰echny postavy a události, kromû tûch, které patfií mezi vefiejnû známé, jsou vymy‰lené a jakákoli podobnost s reáln˘mi osobnostmi, Ïijícími nebo zesnul˘mi, je ãistû náhodná. Translation © Leona Macháãková, 2018 ISBN 978-80-242-5876-8
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 5
Na památku mé pfiítelkynû Joan Bindlossové – moc nám chybí‰
Fergus Johnnie nar. 1896 nar. 1898
m. EDWARD Hunter nar. 1869
Laura Hunterová nar. 1872
William David Peter Diana Bobby Sadie nar. 1894 nar. 1895 nar. 1896 nar. 1898 nar. 1900 nar. 1906
BEATRICE Cazaletová nar. 1872
Aeneas Palfrey
Donald Mary Audrey Douglas nar. 1893 nar. 1895 nar. 1895 nar. 1901
Sonia m. Hunterová nar. 1874
Jack Hunter m. Beth Cargillová nar. 1876 nar. 1872
George Hunter m. Agatha Wheelerová 1846–1893 1837–1904
12/3/17 5:54 PM
Adelaide m. sir John nar. 1870 Carbury
Dennis Cazalet m. Isabella Atterburyová 1848–1898 1850–1890
Edgar Hunter m. (2) Eveline Danecourtová m. (1) 1851–1869 1815–1900 Ada Coombsová 1817–1842
HUNTEROVI Elms, Northcote
UdomacihoKrbuKor2 Stránka 6
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 7
KAPITOLA PRVNÍ
V prosinci roku 1914 panovalo teplé, ale vlhké poãasí a Flandry byla jedna velká rovina. Právû zde, pfiesnûji v Ypry, ukonãila britská armáda svÛj „závod k mofii“, ãímÏ znemoÏnila NûmcÛm obsadit poslední klíãovou ãást Belgie a zabrat pfiístavy u Laman‰ského prÛlivu. Území kolem mûsta bylo protkané potÛãky a pfiíkopy, které se nyní vylévaly z bfiehÛ, a protoÏe z oblohy nepfiestávaly crãet proudy de‰tû, postupnû se stíraly rozdíly mezi vojensk˘mi zákopy a odvodÀovacími kanály, které pro své potfieby vyhloubili farmáfii: oba pfiíkopy mizely pod vodou. AÏ na pfielet hejna ptákÛ, ktefií se obãas vznesli z jedné skupinky uláman˘ch stromÛ a usedli o kus dál na dal‰í, a na obláãek ‰edého koufie, kter˘ stoupal z jedné z mála obydlen˘ch usedlostí v okolí a zdráhavû se prodíral chladn˘m vlhk˘m oparem, se nic nepohnulo. Vojáci, ktefií nedávno osídlili tuhle krajinu, zÛstávali neviditelní, ukrytí pod zemí. Obû strany fronty se zakopaly, snaÏily se pfieÏívat, jak to ‰lo, a mezitím posílit obranu a poãkat na lep‰í dobu. V zákopech se moc dûlat nedalo. Kromû ranní a podveãerní stfielby z kulometÛ se konaly pouze rutinní inspekce a povinnosti pfii bûÏné údrÏbû. Zbytek ãasu ãetl Jack Hunter v‰echno, co mu pfii‰lo pod ruku (knihy byly na frontû vzácnost, navíc v neúprosné vlhkosti, která v zákopech panovala, ani dlouho nevydrÏely), a psal dlouhé dopisy manÏelce. Vlastnû ‰lo spí‰ o jeden nekoneãn˘ dopis rozdûlen˘ na úseky, které dávkoval podle toho, jak odcházela po‰ta nebo kolik mûl zrovna k dispozici papíru.
7
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 8
Právû jsem znovu proãítal tvoje líãení Vánoc (psal Jack na Nov˘ rok) a jsem rád, Ïe v Lond˘nû dosud v‰echno klape. Dovedu si Ïivû pfiedstavit, jak restaurace a kluby praskají ve ‰vech, jak se tam tanãí a oslavuje a taxíky jsou napûchované sváteãnû obleãen˘mi hosty. Nejvy‰‰í ‰arÏe kvÛli tomu na‰emu „vánoãnímu pfiímûfií“ zufiily, ale plukovník byl na druhou stranu rád, Ïe mûl moÏnost opravit zátarasy z ostnatého drátu, vyãistit zákopy a odnést mrtvé z území nikoho. UÏ od listopadu tam hnili a byli jsme z toho docela otrávení. Seshora pfii‰el pfiíkaz „Ïádné bratfiíãkování“ a odteì se má stfiílet jenom proto, aby se zabíjelo. Ve skuteãnosti se v‰ak skoro nestfiílí. Kter˘ voják pfii zdravém rozumu by pálil na neviditelného nepfiítele, kdyÏ to znamená, Ïe potom musí hodiny ãistit pu‰ku? Oãekávám, Ïe Fricové to cítí stejnû, protoÏe ani oni se cel˘ t˘den neozvali. Proto nás vãera v noci pfiekvapilo, kdyÏ se z protûj‰ích zákopÛ ozvalo zbûsilé stfiílení. Nechápali jsme, co to do nich vjelo, jedinû snad, Ïe k nim pfii‰el na inspekci cholerick˘ generál. V na‰ich fiadách se zaãalo nervóznû spekulovat o tom, Ïe jde o zaãátek nové ofenzivy a Ïe nás odteì budou ostfielovat kaÏdou noc, ale pak si jeden moudr˘ ãlovûk (ano, byl jsem to já) uvûdomil, Ïe na‰ich jedenáct hodin je u nich pÛlnoc. Jednodu‰e oslavovali nov˘ rok a ve v‰í zdvofiilosti nám pálili vysoko nad hlavami, abychom si to ‰patnû nevyloÏili. O hodinu pozdûji jsme jim laskavost oplatili a potom se opût rozhostilo ticho. Nûjak˘m zázrakem, k jak˘m v armádû dochází kupodivu velmi ãasto, nám pfiivezli nové ãerpadlo, pfiestoÏe jsme o nû vÛbec neÏádali. Je mnohem v˘konnûj‰í neÏ to staré a koneãnû se nám dafií odãerpat za zákopÛ víc vody, neÏ kolik jí nateãe dovnitfi, takÏe zase vidíme prkna pod nohama. Mám celkem slu‰n˘ kutloch. âekají mû tady uÏ pouze dva dny na frontû a dva v t˘le, a potom zase rychle do Peperinghe, kde se mÛÏu vykoupat. Pfiipadám si tam jako v nebi. Mal˘ kluk Jack by nikdy nevûfiil, jak si dospûl˘ Jack zamiluje horkou vodu. 8
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 9
Právû ke mnû nakoukl Gibbs a sdûlil mi, Ïe na oslavu nového roku jsme si vyslouÏili hrozinkovou ‰tólu. Právû ji pfiivezli. A rovnûÏ se mu podafiilo obstarat kousek s˘ra (rad‰i se neptám jak) – bude se skvûle hodit k náprstku portského, které schovával speciálnû pro tuto pfiíleÏitost. TakÏe hlásím, Ïe pfiinejmen‰ím dnes veãer se mi vede dobfie, tû‰ím se na jídlo a jedinou vadou na kráse je skuteãnost, Ïe dopisní papír je mokr˘. A samozfiejmû i to, Ïe jsem tak daleko od tebe, má drahá. Není tu moc co dûlat, mÛÏu akorát spát (to je dobfie) a pfietvafiovat se (to uÏ není tak dobfie), ale nûco jiného se tady na Nov˘ rok dá tûÏko dûlat. Tahle válka zatím probíhá prapodivnû – odvíjí se jako zvlá‰tní fietûzec omylÛ, nezdarÛ, heroick˘ch v˘konÛ, zvratÛ ‰tûstûny, zoufal˘ch v˘padÛ, a to v‰echno podbarvuje neskuteãná v˘drÏ a houÏevnatost. Na‰e sporá armáda pfiipravila v˘konnou nûmeckou ma‰inerii o jisté vítûzství, v které nepochybnû doufali. A teì jsme tady, zalezlí v zákopech, a ãekáme, co bude. Napadá mû, Ïe válka, na kterou jsme se pfiipravovali a kterou pofiád vyhlíÏíme, uÏ ve skuteãnosti skonãila. Vybojovali jsme ji a nikdo nevyhrál. A nyní ãelíme zcela nové, odli‰né válce, kterou si nikdo neumûl pfiedstavit a u níÏ netu‰íme, jak v ní vlastnû bojovat. Pfiedpokládám, Ïe to ãasem zjistíme – aÏ pfiijde jaro a probereme se opût ze zimního spánku. Doufejme, Ïe v roce 1915 zaÏijeme stejnû nezpochybnitelné vítûzství jako roku 1815. Potom se zase vrátím domÛ k tobû, do manÏelství, které se odvíjí jako jeden bájeãn˘ sen. Má nejdraωí, neb˘t války, nejradûji bych se z toho ‰Èastného snu, kter˘ o tobû jsem snil, nikdy nevzbudil, fieãeno pfiibliÏnû slovy Johna Donna. Zpráva, Ïe se Diana Hunterová zasnoubila s Charlesem Wroughtonem, vikomtem Denem, zpÛsobila v Northcotu hotov˘ poprask. Diana byla povaÏována za místní krásku uÏ tak dlouho, Ïe jí nikdo úspûch nezávidûl. Navíc Wroughtonovi vÏdy pÛsobili 9
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 10
velmi rezervovanû a oãekávalo se, Ïe Charles se oÏení s dívkou, která bude mít titul, a proto místní ocenili spí‰ s povdûkem, Ïe tyto dosud nepfiekonatelné hradby ztekla jedna z nich. Hned následující den po oznámení zaãal do Elmsu proudit dav gratulantÛ a vydrÏel cel˘ t˘den aÏ do Vánoc. Dostavili se dokonce novináfii, ktefií se naoko chovali velmi zdvofiile a uctivû, ale ve skuteãnosti se lstivû pokou‰eli vymámit z rodiny ‰Èavnaté podrobnosti, na které by nalákali své ãtenáfie. Pfii zprávû o zasnoubení se i sluÏebnictva zmocnilo nad‰ení a ani práce navíc, kdyÏ muselo chodit otvírat náv‰tûvníkÛm a nosit jim tácy s obãerstvením, jeho vzru‰ení nijak nesníÏila. Kuchafika a Ada uvaÏovaly o tom, Ïe by zaloÏily knihu náv‰tûvníkÛ, Emily si pfii drhnutí podlahy pofiád dokola pozpûvovala „Nikdy mi nevûfiili“ a Nula zaãala z ãasopisÛ vystfiihovat obrázky svatebních ‰atÛ a zkou‰ela vlastní náãrty. Beattie nalévala ãaj, pfiijímala gratulace, odpovídala na otázky a snaÏila se chránit dceru pfied nejvût‰ími dotûrnostmi. Nedokázala v‰ak odhadnout, co si Diana myslí. Charles se musel okamÏitû po zasnoubení vrátit ke svému regimentu, coÏ zasnoubení dodalo ponûkud neskuteãn˘ nádech. Nebylo tedy divu, Ïe Diana chodila jako námûsíãná. Laskaví náv‰tûvníci byli toho názoru, Ïe je opojená ‰tûstím, ale Beattie se spí‰ zdálo, Ïe dcera se vzpamatovává ze ‰oku. BoÏí hod vánoãní v Dene Parku se rozbíhal ponûkud ztuha. Hrabû, kter˘ mûl sv˘m zpÛsobem jist˘ ‰arm, pfiipil na „na‰i nastávající pÛvabnou snachu“, ale lady Wroughtonová byla zvyklá si cel˘ Ïivot drÏet lidi od tûla a tûÏko se mohla dlouholeté pov˘‰enosti jen tak zbavit. To nejlaskavûj‰í, naã se na Dianinu adresu zmohla, byla poznámka, Ïe „snad to dûvãe nebude tak marné, aby se s ním nedalo nûco udûlat“. Charlesova sestra Caroline a její manÏel lord Grosmore dávali pfii pfiedstavû tohoto sÀatku najevo naprosto nelichotivé ohromení a CharlesÛv mlad‰í bratr Rupert se sice usmíval, ale kdyby úsmûv mohl zabíjet, byla by Diana uÏ po smrti. Celkov˘ rozpaãit˘ dojem posilovali nejbliωí pfiíbuzní Wroughtonov˘ch, ktefií oãividnû netu‰ili, jak se bavit s vetfielci z jiného svûta, které nejenÏe neznali, ale dokonce o nich pfiedtím nikdy nesly‰eli. Star‰í 10
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 11
generace si zjevnû kladla otázku, jak se proboha nûkdo takov˘ mohl vloudit do jejich semknut˘ch privilegovan˘ch fiad. KdyÏ Hunterovi vystoupili z vozu, kter˘ pro nû Wroughtonovi poslali, Beattie si v‰imla, jak se dcera bezdûky zastavila a pfielétla pohledem vstupní portál. âtyfii masivní korintské sloupy se zvedaly do v˘‰e k hladkému ‰títu, kter˘ se v turistick˘ch prÛvodcích oznaãoval pfiízviskem „majestátní“. Dene Park vznikl kolem roku 1680 a tehdej‰í Wroughtonovi zvolili ménû zdobn˘ palladiánsk˘ styl ve snaze náv‰tûvníky spí‰ zastra‰it neÏ okouzlit. I nyní Diana pfii tom pohledu zbledla a Beattie si dokázala Ïivû pfiedstavit, co se jí honí hlavou. Pro Charlese to byl jednodu‰e vstup do jeho domu a nev‰ímal si ho o nic víc, neÏ si Diana prohlíÏela verandu pfied vchodem do Elmsu. Propast mezi obûma svûty nyní zela pfiímo pfied nimi v podobû masivního ryzího portlandského vápence. Ne‰lo jen o Charlese nebo o hrabûte a hrabûnku, ale ‰lo o cel˘ svût: o pfiátele, nekoneãné fiady bratrancÛ a sestfienic, ktefií vyrÛstali ve stejném prostfiedí jako Charles a jejichÏ zvyky, zpÛsob vyjadfiování a Ïivotní oãekávání se zcela odli‰ovaly od zku‰eností a uvaÏování dcery bankéfie. Nebyl zde pouze Dene Park, ale i dÛm v Norfolku, panství v Irsku, loveck˘ zámeãek v Leicestershiru a dva domy v Lond˘nû. Jak Diana, jejich Diana, do tohoto prostfiedí dokáÏe zapadnout? Beattie se manÏelovi se sv˘mi pochybnosti nesvûfiila. Pro nûj nepfiedstavoval Dene Park Ïádnou hrozbu: on sám se s mocn˘mi tohoto svûta setkával dnes a dennû a za dobu svého pÛsobení uÏ nav‰tívil mnoho velkolep˘ch sídel. Navíc hrabû byl jeho klient a jako takového ho znal pomûrnû dobfie. Jednou nebo dvakrát dokonce dostal pozvánku do Dene Parku, aby si pfii‰el zastfiílet. Jemu spoleãenské rozdíly nepfiipadaly tak propastné a uÏ vÛbec ho nenapadlo, Ïe by se jeho manÏelka nebo dcera snad nûãeho takového obávaly. KdyÏ nastal BoÏí hod vánoãní, doãkali se posil. Dorazil totiÏ telegram od Charlese a vzápûtí i on sám, hluboce se omlouval za svou nepfiítomnost a donesl snubní prsten. Byl to rodinn˘ ‰perk, kter˘ patfiil jeho babiãce: velk˘ kulat˘ rubín zasazen˘ v tûÏkém zlatû mezi diamanty. Drahocenn˘ prsten a Charlesova pfiítomnost koneãnû promûnily zasnoubení v realitu. 11
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 12
A co víc, Charles jim sdûlil, Ïe jeho vojenské leÏení se nachází necel˘ch tfiicet kilometrÛ od Elmsu, a jelikoÏ má rychl˘ vÛz, bude je moci nav‰tívit, i kdyÏ dostane tfieba jen nûkolikahodinovou vycházku – samozfiejmû pokud s tím bude paní Hunterová souhlasit. „Pfiijeìte, kdykoli se vám to bude hodit,“ zvala ho Beattie srdeãnû. „Ani se nemusíte hlásit dopfiedu – vÏdycky vás rádi uvidíme.“ KdyÏ si Beattie zrovna nedûlala starosti se svatbou, kterou komplikovala válka a obavy z toho, jak se Wroughtonovi shodnou s jejich rodinou, dokázala myslet jen na Davida. Bolelo ji, Ïe se rozhodl strávit dovolenku u svého pfiítele Oliphanta. Tvrdil, Ïe Melton Mowbray leÏí blíÏ k jejich táboru, takÏe nepromarní voln˘ ãas cestováním, ale Beattie tu‰ila, Ïe v tom je je‰tû nûco jiného, a to pro ni nevûstilo nic dobrého. Usedlost Highclere Farm stála na vrcholku kopce, pfiesto zde nepfietrÏit˘ pfiíval de‰tû vytvofiil jednolité bahni‰tû. Sadie obvykle tûÏkou práci dûlat nemusela, ale vzhledem k tomu, Ïe dnes ráno mûli za úkol nachystat k pfiehlídce osm zablácen˘ch koní, trvala na tom, Ïe si vyhrne rukávy a také pfiiloÏí ruku k dílu. Právû se svého druhého svûfience pokou‰ela zbavit nánosÛ bahna, kdyÏ se ve vchodu do stáje objevil veterináfi John Courcy. „Dobrotiv˘ BoÏe! V první chvíli jsem vás vÛbec nepoznal. Skr˘vá se pod tím bahnit˘m nánosem skuteãnû sleãna Hunterová?“ Sadie se napfiímila a odhrnula si pfiedloktím vlasy z obliãeje, ãímÏ si na ãele vyrobila dal‰í ‰mouhu. „Ti niãemové vybûhli ven a vyváleli se v bahnû,“ postûÏovala si. „Pfies noc jsme je zavfieli do horní ohrady, ale prorazili plot, na‰li na louce to nejniωí a nejbahnitûj‰í místo a tam se utábofiili.“ John Courcy se dal do smíchu. „KdyÏ jsme je pfiivedli, pfiímo záfiili blahem. Pfiísahám, Ïe se tváfiili potutelnû.“ „Kter˘ z nich je tenhle?“ „Conker.“ SerÏant Cairns, jehoÏ jim armáda pfiidûlila jako dozor, ji varoval, aby nedávala koním jména, protoÏe k nim pfiíli‰ pfiilne, ale Sadie ho neposlechla. Conker patfiil k jejím oblíbencÛm. Láskyplnû ho poplácala po krku a kÛÀ otoãil hlavu a ‰Èouchl do ní. 12
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 13
„Mûli jste je nechat pfies noc ve stáji,“ radil Courcy. Sadie ho zpraÏila pohledem. „To samozfiejmû uÏ víme.“ Pak sklopila zrak na svoje ‰pinavé obleãení a opût zvedla oãi, tentokrát trochu nejistû. „Vypadám moc hroznû?“ „VÛbec ne. Bláto vám slu‰í,“ prohlásil smrtelnû váÏnû. Pfii‰el vy‰etfiit osm koní, které dnes pfiedávali armádû. PÛvodnû jich mûlo b˘t deset, ale dva nebyli podle paní Cuthbertové dosud pfiipraveni. PfiestoÏe je ona sama, Sadie, i ostatní ãeledíni trénovali usilovnû celé uplynulé ãtyfii mûsíce, konû stále je‰tû nereagovali zcela spolehlivû, zvlá‰tû pfii hlasitûj‰ích zvucích. Cviãit je, aby si zvykli na tfiaskavinu, která vybuchne tûsnû vedle nich, patfiilo k nejnapínavûj‰í ãásti v˘cviku. Pfii rodeu, které obvykle následovalo, utrpûla Sadie uÏ nûkolik pádÛ. Modfiiny a zhmoÏdûniny musela tajit pfied rodinou, protoÏe se obávala, Ïe by jí zakázala na farmû pomáhat. Courcy se na ni zadíval soucitn˘m pohledem. „Budou vám chybût,“ podotkl. Sadie se v‰ak tváfiila stateãnû. „Mám radost, Ïe se nám podafiilo pfiipravit první várku,“ prohlásila ledabyle. „Jistû,“ souhlasil laskavû. „Tak se dáme do prohlídky.“ Zadíval se na Conkera a pak prohlásil: „Rad‰i zaãnu tûmi oãi‰tûn˘mi.“ „Conker je poslední. Ti druzí uÏ jsou pfiipravení,“ uji‰Èovala ho. „Tak ho tady nechte a pojìte mi pomoct s prohlídkou,“ navrhl jí. „MÛÏete mi zvífiata pfiidrÏet, zatímco je budu vy‰etfiovat.“ Sadie ochotnû souhlasila a potû‰ilo ji, Ïe ji poÏádal o asistenci. Moc se jí líbilo, Ïe s ní jedná jako rovn˘ s rovn˘m, a ne jako s dítûtem. Doma by ji vyplísnili, Ïe se tak za‰pinila, ale on se jenom smál. Mrzelo ji, Ïe ho v Highcleru nevídají ãastûji. Pracoval pro armádní stfiedisko, které mûlo na starost váleãné konû; musel tedy chodit tam, kde ho potfiebovali, a ir‰tí konû u paní Cuthbertové se mohli pochlubit pevn˘m zdravím. Courcy mûl na starost v‰echny vojenské jednotky v oblasti a obãas ho zahlédla, jak projíÏdí kolem ve svém automobilu. Nûkdy zastavil a chvíli si povídali, ale pokud zrovna spûchal, jenom jí zamával. Nyní ho vedla od jednoho stání ke druhému, pfiidrÏovala konû a Courcy jim prohlíÏel oãi, u‰i, zuby i nohy a stetoskopem si poslechl srdce, plíce a Ïaludek. 13
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 14
„Starali jste se o nû velmi dobfie,“ poznamenal nakonec uznale. „Díky vám jsem si u‰etfiil práci.“ „Mají zdrav˘ kofiínek,“ odmítla Sadie chválu. KdyÏ do‰li ke Conkerovi, jeden z pomocníkÛ ho uÏ oãistil. KÛÀ ‰Èouchl Sadie nosem do paÏe a velmi spokojenû si odfrkl. Courcy si pomyslel, Ïe navzdory tomu, jak se Sadie holedbala, se jí po Conkerovi pfiece jen bude st˘skat. „Jsou v pofiádku,“ uzavfiel a schoval stetoskop. „Kdy odjíÏdûjí?“ „Vlakem ve dvû deset. Na odstavi‰ti v Northcotu je pro nû pfiipraven˘ nákladní vagon. Pojedeme je naloÏit.“ „Kdo v‰echno je doprovodí?“ zajímal se Courcy. „Já, Podrick, Bent a Oxer – na jednom koni se vÏdy pojede a druhého povedeme za sebou. Paní Cuthbertová pojede za námi v autû.“ KdyÏ vy‰li ze stáje, zrovna pfiestalo pr‰et, ale na obloze se stále pfievalovaly ãerné mraky. Courcy se opfiel o branku a podle v‰eho mûl chuÈ si povídat. „Pfiedpokládám, Ïe brzy dostanete novou várku. V souãasnosti je ve Francii celkem klid, ale chtûjí b˘t pfiipravení na pfiípadnou jarní ofenzivu.“ „A myslíte, Ïe bude?“ vyhrkla Sadie vzru‰enû. „Je‰tû se neví nic jistého,“ odpovûdûl. „Ale takhle to ve válce chodí. Za dan˘ch podmínek nemÛÏe ani jedna strana bojovat, proto obû armády sbírají síly na jaro.“ „Pfiipadá mi hroznû divné, Ïe se bojuje podle formálních pravidel,“ zamyslela se Sadie. „VÏdyÈ samotné válãení je z podstaty sp퉅 Nevím, jak to vyjádfiit.“ „Anarchie?“ doplnil ji. „Ano, pfiesnû,“ pfiitakala Sadie. „Dobfie Ïe jistá pravidla existují, jinak by to v‰echno bylo je‰tû hor‰í,“ soudil Courcy. „Máte mezi dobrovolníky bratra, Ïe?“ „Davida,“ pfiik˘vla Sadie. „Je z nás nejstar‰í. Teì je ve v˘cvikovém tábofie nûkde u Nottinghamu. TouÏí se vypravit do Francie.“ „Musí to b˘t správn˘ chlapík.“ „Pfieje si vykonat nûco pro vlast,“ pfiitakala Sadie hrdû. „Jak vidím, máte ho velmi ráda,“ fiekl Courcy. Souhlasila. „Moc mi chybí. Otec tomu fiíká ,vylétnout z hnízda‘. Pr˘ dfiív nebo pozdûji je takhle opustíme v‰ichni. VÛbec se 14
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 15
mi ta pfiedstava nelíbí. Asi to tak musí b˘t, ale ãlovûk vÏdycky vûfií, Ïe hezké vûci budou trvat vûãnû, no ne? Bez nûj to o Vánocích nebylo ono.“ „Závidím vám, Ïe máte sourozence,“ poznamenal Courcy. „Já jsem jedináãek. U nás o Vánocích patfiilo k vrcholu zábavy zahrát si po veãefii partii ‰achÛ s otcem. Îádné závratné dobrodruÏství.“ „To zní nezábavnû,“ litovala ho Sadie. „Sourozenci sice dovedou b˘t pofiádnû protivní, ale v zásadû jsem ráda, Ïe je mám.“ „Sly‰el jsem, Ïe va‰e sestra je zasnoubená,“ pokraãoval Courcy. „Odkud to víte?“ „O niãem jiném se tady nemluví.“ „Dovedu si Ïivû pfiedstavit, co se povídá. V‰ichni jsou v ‰oku z toho, jak si slovutn˘ lord Dene mohl místo bohaté dûdiãky s titulem vybrat bezv˘znamnou nicku.“ „Nic takového urãitû nefiíkají.“ „Ale ano. Ale nám za zády.“ „Já jsem nic podobného nesly‰el,“ trval Courcy na svém. „Jak˘ je vበnázor?“ „Îe ji miluje a na niãem jiném nezáleÏí, ne?“ „To moÏná platí pro nás dva, ale ve svûtû lorda Denea pravdûpodobnû existují jiná pravidla. Co si o nûm myslíte?“ „Vidûla jsem ho jenom párkrát, ale líbí se mi. O psech mluví moc rozumnû a má rád Nailera. A toho nemá rád nikdo.“ „AÏ na vás,“ opravil ji Courcy. „A na vás.“ „Je to moje práce,“ pfiipomnûl jí. Sadie dobfie vûdûla, Ïe se k Nailerovi nechoval laskavû pouze proto, Ïe to byla jeho práce. „Vy pfiece máte psy rád.“ „Mám ho rád proto, Ïe je vá‰,“ odpovûdûl. Sadie se stfietla s jeho pohledem a vzápûtí ost˘chavû uhnula oãima. Nikdy pfied dospûl˘mi ostych necítila, ale v Johnu Courcym bylo nûco… Hlavou jí prolétla fiada úvah, které by neobstály pfii bliωí inspekci, a tak honem vyhrkla: „Dvacátého mám narozeniny. Bude mi sedmnáct.“ Povytáhl oboãí. „Mám fiíct: Gratuluji? Nejsem v tûchto záleÏitostech pfiíli‰ zbûhl˘, ale zdá se mi, Ïe sedmnáct pfiedstavuje dÛleÏit˘ milník.“ 15
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 16
„Já vlastnû ani nevím,“ pfiiznala. „Oficiálnû jsem je‰tû nebyla uvedena do spoleãnosti, ale teì, kdyÏ jsme ve válce, nejspí‰ starobylé zvyky pfiestávají platit. Pfiinejmen‰ím do doby, neÏ válka skonãí.“ Zahledûla se na nûj. „Válka opravdu v‰echno mûní, nemyslíte?“ „Ano, ale jestli pÛjde o zmûny trvalé, nebo ne… Asi bude záleÏet i na tom, jak dlouho konflikt potrvá.“ V té chvíli se objevila paní Cuthbertová. „V‰echno v pofiádku?“ zavolala na Courcyho, kdyÏ pfii‰la blíÏ. „Co si o m˘ch svûfiencích myslíte?“ „Jsou v prvotfiídní kondici,“ chválil Courcy. „Nikdy jsem nevidûl tak spokojenou skupinku. Urãitû jste jim kaÏd˘ veãer vafiili teplé kakao a ãetli pohádky na dobrou noc.“ „Beru to tedy tak, Ïe jste podpisem potvrdil jejich odjezd. Skvûlé. Odpoledne je naloÏíme do vagonu.“ „Ano, uÏ mi to sleãna Sadie fiíkala.“ Paní Cuthbertová zalétla pohledem k dívce a poprvé si v‰imla, jak je zablácená. „Dûvãe drahé, honem utíkej dovnitfi se um˘t. Takhle nemÛÏe‰ na ulici.“ Sadie zrozpaãitûla. „Nechápu, proã by to mûlo vadit.“ „V Northcotu tû v‰ichni znají, a pokud by se o tom doslechli tví rodiãe, znovu by tû sem nepustili. UÏ pfiece nejsi dítû.“ „Taky jsem sly‰el,“ pfiidal se Courcy. „Sedmnáct znamená, Ïe je z vás mladá dáma, sleãno Hunterová.“ „Mladé dámy mají zakázány v‰echny zajímavé vûci,“ stûÏovala si Sadie. „Mohou se jenom parádit a chodit tancovat.“ „To mû mrzí, Ïe nerada tancujete,“ dobíral si ji Courcy. „Mnû pfiipadalo, Ïe vám to docela jde.“ Pfiedstavila si, Ïe by tancovala s ním, a vlastní pocity ji zmátly. „JistûÏe tancuji ráda. Ale tanãit se nedá pofiád. V Ïivotû musejí pfiece existovat i jiné vûci.“ Courcy se zastydûl za to, Ïe si z ní tak utahoval. „Souhlasím. Tanãení není v‰echno. Ale je to pfiíjemná zábava.“ Otoãil se k paní Cuthbertové. „Jdu vyplnit potfiebné papíry.“ „Dûkuji,“ fiekla paní Cuthbertová a potom dodala k Sadie: „BûÏ nahoru do domu, umyj se a poÏádej Annie, aby ti vykartáãovala ‰aty a vyãistila boty. Za minutku jsem tam a najdu ti ãistou ko‰ili.“ 16
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 17
Sadie se tedy omluvila, ale kdyÏ do‰la k vratÛm, nedalo jí to a je‰tû jednou se obrátila, aby naposledy zahlédla Johna Courcyho. Ale ten uÏ se otoãil a s paní Cuthbertovou odcházel, takÏe vidûla jenom jeho záda. Sadie byla hrdá na to, Ïe prÛvod celé kavalkády zakonãuje. Naposledy jela na Conkerovi a za sebou vedla Gingera. Konû byli rádi, Ïe si mohou spoleãnû vyrazit na v˘let, proto poslu‰nû klusali v fiadû za sebou, hlavu nesli v pfiedpisovém postoji a drÏeli krok, jako kdyby byli na pfiehlídce. Nikdo by v nich nepoznal divokou tlupu, kterou jim pfiivezli v záfií. Sadie obzvlá‰tû potû‰ilo, Ïe ani jeden z koní nevypadl z rytmu, kdyÏ automobilu, kter˘ se spu‰tûn˘m motorem stál a ãekal u chodníku, zapraskal v˘fuk. ProjíÏdûli ulicemi Northcotu, lidé se po nich ohlíÏeli, nûktefií na nû volali a mávali. Mezi pfiihlíÏejícími bylo i nemálo vojákÛ. Po pûti mûsících si na nû zvykla, ale vÏdycky vzbudili její pozornost. KdyÏ si vojáci v‰imli, Ïe v prÛvodu jede dívka, hlasitû ji zdravili. V ulicích bylo vidût i dal‰í pfiipomínky války: kolem v˘kladní skfiínû fiezníka Steina se tfiepotaly ãervenomodrobílé girlandy, Hadleigh dal do v˘lohy portrét královského páru a na boku povozu Simpsonovy mlékárny, kter˘ projíÏdûl kolem, se zfietelnû vyjímal nápis „FUNGUJEME JAKO VÎDYCKY“. Na zábradlí pfied policejní stanicí visel plakát, kter˘ volal do zbranû nové dobrovolníky, a na reklamním poutaãi zvoucím k náv‰tûvû biografu Electric Palace ve Westleighu byla nová cedulka s nápisem „MuÏi v uniformû zdarma“. KdyÏ jejich prÛvod zah˘bal do dvora Ïelezniãní stanice, vyjíÏdûl odtamtud zrovna CharringtonÛv uhlífisk˘ povoz, ale místo obvykl˘ch krásn˘ch shirÛ, které zrekvírovala armáda, ho táhli dva mezci. Ano, pomyslela si Sadie, kdyÏ za hlasitého klapotu kopyt vjíÏdûla jejich kavalkáda na odstavi‰tû, pfiestoÏe hodnû vûcí vypadá jako dfiív, rozhodnû si nelze nev‰imnout, Ïe je válka. Pomohla odvést zvífiata nahoru do vagonu a tam konû dostali napít, ale vût‰inou dali pfiednost senu v boãním krmelci. Nastal ãas se rozlouãit, a pfiestoÏe Sadie mûla ty nejlep‰í úmysly, stejnû jí bylo do pláãe. Conkera si nechala na konec, ale kdyÏ ho pohladila, moc si jí nev‰ímal, jenom ji zbûÏnû ‰Èouchl do ruky a pak se opût dychtivû vûnoval senu. 17
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:54 PM
Stránka 18
Podrick, kter˘ celé v˘pravû velel, ãekal dole u rampy. Vrhl na ni chápav˘ pohled. „Zvládnou to,“ ujistil ji. „Já vím,“ pfiik˘vla Sadie a spolkla knedlík v krku. Potom s Podrickem, Bentem a Oxerem zÛstala stát u hromádky postrojÛ a sedel a ãekali na paní Cuthbertovou, která je mûla odvézt zpátky. Po chvíli ale Sadie náhle nemûla stání. Potfiebovala b˘t sama, a tak navrhla: „Dnes odpoledne uÏ mû v Highcleru nebudete potfiebovat. Asi pÛjdu domÛ.“ „Paní vás odveze,“ zdrÏoval ji Podrick. „Ne, dûkuji. PÛjdu pû‰ky. Prosím fieknûte jí, Ïe jsem ‰la.“ K˘vla na pozdrav dal‰ím ãeledínÛm a vykroãila. KdyÏ byla na pÛl cesty k domovu, zaãalo drobnû pr‰et, a pfii pohledu na oblohu jí bylo jasné, Ïe za chvíli se spustí liják. Vytáhla si límec, vrazila ruce hloubûji do kapes a zrychlila krok. KdyÏ zah˘bala k bránû do Elmsu, v‰imla si, Ïe mezi kefii se schovává Nailer. Jakmile ji uvidûl, vystrãil ven bíl˘ knírat˘ ãumák, a kdyÏ se zastavila a promluvila na nûj, vybûhl ven. „Jsi promoãen˘ na kÛÏi!“ litovala ho a Nailer trochu rozpaãitû a trochu omluvnû zamáchal ocasem. Zaãínalo se ochlazovat a v‰imla si, Ïe teriér se tfiese chladem. „Tak pojì,“ pobídla ho. Podafiilo se jí ho tajnû propa‰ovat zadními dvefimi a tam ho osu‰ila ruãníkem, kter˘ si vypÛjãila u dfiezu. KdyÏ ho drbala, Nailer se slastnû uvolnil a pfiivfiel oãi. Sadie ho drhla tak usilovnû, aÏ se mu tfiepotaly kníry. „Ty jsi ale moula, proã ses neschoval?“ Mûl jsem moc práce, odpovûdûl nakfiápl˘m hlasem s hertfordshirsk˘m pfiízvukem. AspoÀ tak ho Sadie v duchu sly‰ela. Musel jsem obûhat plno míst a v‰echno oãichat. NezapomeÀ na u‰i, holka. „Pro tebe nejsem Ïádná holka. A jsem tvÛj jedin˘ spojenec. MoÏná aÏ na pana Courcyho.“ Jiné u‰i nemám, tak nemusí‰ tak tlaãit, sleãinko. Spokojená? „Tohle je lep‰í?“ O hodnû. TakÏe ty ses zase vidûla s Courcym? Snad za ním nepálí‰? Sadie se zarazila. Pfiekvapila samu sebe. „To je smû‰n˘ nápad,“ ohradila se nahlas.
18
UdomacihoKrbuKor2
12/3/17 5:55 PM
Stránka 368
Cynthia Harrod-Eagles Za války, 1915
U DOMÁCÍHO KRBU Z anglického originálu Keep the Fires Burning: War At Home, 1915, vydaného nakladatelstvím Sphere, an imprint of Little, Brown Book Group, v Lond˘nû roku 2015, pfieloÏila Leona Macháãková. Obálku navrhla SoÀa ·edivá. Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 368 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9489. publikaci. Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz