0038926

Polibek_001 az 003.qxp_Sestava 1 01.11.18 14:06 Strรกnka 3

P O P P Y. J. A N D E R S O N O V ร

Poppy J. Anderson KÜSSE ZUM NACHTISCH Taste of Love Copyright © 2017 by Bastei Lübbe AG, Köln Alle Rechte vorbehalten Translation © 2019 by Soňa Havlová Cover design © ZERO Werbeagentur, München Cover image © FinePic/shutterstock ISBN 978-80-249-3719-9

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 4

7.11.18 14:33

Pro Nancy

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 5

7.11.18 14:33

1 „Včera jsem upekla mandlový koláč, který máš tak rád, Nicky. Nechceš si rovnou kousek dát?“ Nick O’Reilly právě ležel pod kapajícím dřezem a pro­ hlížel si netěsnící spoj. „Jasně, babi!“ zavolal, „a zabalíš mi prosím zbytek do práce?“ Babiččinu reakci sice nemohl vidět, dostatečnou odpo­ vědí mu ale bylo její chichotání. Nasadil kleště na trubku, aby ji utáhl. Přestože věděl, že mluví do zdi, zeptal se co možná nejbezelstněji: „Proč jsi nezavolala instalatéra, když je odpad ucpanej už skoro dva tejdny?“ „Víš, co dneska stojí instalatér?“ vedral se k němu do spodní skříňky pod dřezem její rozhořčený hlas. Skříňka byla zatraceně těsná, Nick tam skoro neměl místo. „Počítají si ­dokonce i jízdu sem a zpátky! Nedivila bych se, kdyby se cestou zastavili v motorestu na jídlo. A člověku by tu dobu taky započítali. Ne! Ode mě tihle vydřiduši neuvidí ani halíř.“

Nick protáhl obličej, protože věděl, že to babička nemůže ­vidět – jinak by z toho totiž byla jen mrzutost. V její přítomnosti si Nick odpustil dokonce i klení, protože ani její stáří, 7

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 7

7.11.18 14:33

ani jeho statná postava jí nemohly zabránit, aby ho vytahala za uši. Proto nechtěl, aby zahlédla jeho úšklebek, k němuž ho přinutila její šetrnost, kterou by jiní možná označili za lakotu. Kolikrát už jí říkal, že klidně může za to či ono utratit peníze? Babička si nedopřála ani návštěvu biografu, protože zastávala názor, že každý film budou dříve nebo později dávat v televizi. Přitom on jako šéfkuchař jedné z nejluxusnějších restaurací v Bostonu vydělával dost na to, aby mohl babičku finančně podporovat a aby si už s penězi nemusela dělat starosti. Mohla by si bez obav zavolat řemeslníka vždycky, když by v jejím domě bylo potřeba něco opravit. Protože ale byla celý svůj život šetrná a každý dolar musela dvakrát obrátit v ruce, i teď své výdaje pečlivě hlídala. Takže přestože byl Nick povoláním kuchař, své vzácné volno docela často trávil tím, že se u ní stavil a opravoval odpad. S jistotou také věděl, že Maggie O’Reillyová vnukovy návštěvy miluje, přestože by to veřejně nepřiznala. Kvůli tomu jí také jako překvapení koupil dům tady v Bostonu, v Char­ lestownu, kde vyrůstala, než ve dvaceti odešla do Detroitu. Přesně jak doufal, cítila se v téhle městské části s irským ­nádechem velmi dobře, navíc tu jen o pár bloků dál bydlí její sestřenice. Obzvlášť šťastná ale byla jeho babička teprve ­tehdy, když ho mohla zásobit vlastnoručně upečeným mandlovým koláčem. A Nick nic nenamítal, když jí opravil dřez a pak si nechal naservírovat ohromný kus koláče. Přestože jako šéf­ kuchař Knight’s každý den vytvářel vybrané pokrmy a upsal se haute cuisine, babiččině mandlovému koláči se nic nevy­ rovnalo. Žádný crème brûlée a žádné lanýžové suflé na světě se s ním nedaly srovnat. Ucítil tu vůni, už když vstoupil do jejího domu, a hned se mu v ústech začaly sbíhat sliny. Od té doby o sobě dával jeho žaludek hlasitě a zřetelně slyšet. ­Možná si měl k snídani dát víc než hrnek kávy, než naskočil na mo8

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 8

7.11.18 14:33

torku a jel sem. Pomalu se začala projevovat minulá noc, kterou až do ranního kuropění strávil v restauraci vymýšlením nových pokrmů. Zatímco se mu mandlový koláč v duchu už rozplýval na jazyku, jedním uchem poslouchal, jak babička stále ještě nadává na lichvářské ceny řemeslníků. Málem se nahlas rozesmál. V jeho restauraci jen předkrmy stály okolo čtyřiceti ­dolarů. Byly tak stejně drahé jako týdenní nákup, s nímž ­babička dokázala uživit jeho a sestru v dětství. Pro babičku bylo nepředstavitelné jíst v restauraci, jako byla ta jeho, a utratit spoustu peněz za maličkou porci foie gras. V určitém smyslu se babiččina šetrnost podepsala i na něm: bydlel ve starém loftu u přístavu, nepřikládal vůbec žádnou váhu nějakým krámům a stále jezdil na motorce, kterou vyhrál před několika lety během dlouhé pokerové noci v New Yorku. Ovšem za dobré jídlo Nick utrácel rád. Místo aby své těžce vydělané peníze investoval do dovolené, na kterou ­stejně neměl čas, nebo si koupil jedny z těch zatraceně drahých hodinek, které tak rádi nosili snobové, raději je držel hezky pokupě na jedné hromádce. V poslední době se ho sice čas od času o nějaké snažil pumpnout otec, který mu zavolal z Detroitu a bědoval, že jeho druhá exmanželka požaduje hromadu alimentů. Nick se ale vymluvil a peníze mu neposlal. Raději koupil znamenité víno Château Mouton-Rothschild ročník 2009 a použil je na guláš – tahle investice se alespoň vyplatila. „Jsem ti velmi vděčná, žes tak brzy přijel, Nicky. Máš ­určitě spoustu práce.“ „Babi, ty přece víš, že stačí zavolat a jsem tady. Proč jsi vůbec čekala tak dlouho?“ „Nechtěla jsem tě rušit. V restauraci toho máš pořád až nad hlavu,“ zamumlala babička. 9

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 9

7.11.18 14:33

„Ale přesto bych přijel, abych ti spravil odpad,“ přerušil ji láskyplně. V kuchyňské skříňce se už skoro nedalo dýchat, a Nick zvedl kleště nad hlavu, aby trubku ještě trochu přitáhl. „Hm.“ Když jí něco začalo být nepříjemné, babička jako vždy změnila téma: „Mluvil jsi v poslední době s Natalií?“ Okamžitě zadržel dech a v duchu počítal do deseti. Pak se pokusil o žertovný tón, přestože babička se nedala jen tak snadno oblafnout. „Přece znáš Natalii. Určitě ještě oslavuje rozvod, proto nevolá. Možná bych jí měl poslat blahopřání.“ „Mně to vůbec nepřipadá směšné, Nicky,“ dala se slyšet jeho katolická babička, která kvůli rozvodu v rodině vůbec nepůsobila šťastně. Oproti tomu Nick to odbyl pokrčením ramen. „V dnešní době na tom přece nic není. Kromě toho se poučila, na co si má příště dát pozor.“ Babička se zděsila. „Opakuji: mně to vůbec nepřipadá směšné. Tvoje sestra je rozvedená žena a potřebuje, abys ji podpořil. Proč jí nezavoláš a nepozveš ji, aby přijela za námi do Bostonu, Nicky? Natalie tu ještě nebyla od té doby, co ses sem přistěhoval. Mohl bys jí ukázat svoji restauraci.“ „Není to moje restaurace,“ oponoval přátelsky. „Jsem j­ enom kuchař...“ „Šéfkuchař,“ opravila ho babička okamžitě. „Nemusíš být tak skromný. A jako šéfkuchař takového luxusního restau­ rantu bys jím mohl svou sestru provést.“ Aby před ní zakryl svou nechuť zvát sestru do Bostonu a dělat jí tu průvodce, řekl co možná nejsrdečněji: „Pokud chce Natalie přijet do Bostonu, ať to udělá. Já ale tipuju, že je momentálně zaneprázdněná hledáním budoucího exmanžela.“ „Ty mě chceš dneska úmyslně rozhněvat, přiznej se!“ Rozhněvat babičku tedy rozhodně neměl v úmyslu. Kro10

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 10

7.11.18 14:33

mě toho také neměl chuť vést s ní dlouhé hovory o sestře. Na jednu stranu se mu nelíbilo, že se jeho pětadvacetiletá ­sestra rozvedla a přerušila studium kvůli práci v obchodě s oblečením v New Yorku. Na druhou stranu ho také trochu trápilo špatné svědomí, přece jen sám v sedmnácti odešel do New Yorku, aby tam pracoval v kuchyni Mathieua Raymonda. Ani trochu nepomyslel na to, co by to mohlo znamenat pro jeho sestru. I nadále se o ni, tehdy patnáctiletou, starala babička, ovšem Natalie se až příliš podobala matce, kterou by se v nejlepším případě dalo označit jako nestálou. Upřímně řečeno, Nicka překvapovalo, že se jeho sestra vypařila do Las Vegas až v třiadvaceti a že ještě nemá houf dětí. Když pomyslel na Natalii, přepadl ho jako obvykle nával zlosti. Vysokou školu, na kterou babička dlouho šetřila a kvůli níž tvrdě pracovala, jednoduše přerušila kvůli tomu, že jí studium přišlo nudné. Když jí řekl, že mu během prvních měsíců jeho učení taky připadalo nudné pořád jenom krájet cibuli, předhodila mu, že se z něj stal maloměšťák. Nick nevěděl, co je horší: jestli skutečnost, že se Natalie ­vykašlala na vysokou školu, nebo to, že mu vynadala do ­maloměšťáků. On a maloměšťák! Potichu si odfrkl. On je maloměšťák asi tak málo jako Paul Bocuse pekař pizzy! „Nebylo by hezké, kdyby Natalie přijela na návštěvu do Bostonu, Nicky? Třeba příští víkend? Mohli bychom společně něco podniknout.“ Na to nic neřekl, jelikož nechtěl, aby se mu ještě zhoršila nálada. Pro nadcházející víkend měl jiné plány: představí svůj nový jídelní lístek, za který sklidí spoustu chvály, a pak půjde na párty jednoho kámoše, kam přijdou i ženy, které se příliš neostýchají. Jako vyvrcholení týdne doufal ve žhavý sex bez zábran. Ne, tyhle vyhlídky si od sestry zkazit nenechá. 11

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 11

7.11.18 14:33

Naposled utáhl trubku a konečně vyklouzl z maličké, t­ěsné skříňky. Babičce, která od něj stála ani ne metr, řekl: „Hotovo. Mělo by to vydržet. A pokud ne, zavolám instalatéra, babi. Žádný odmlouvání.“ Její povzdech mu napověděl, že o návštěvě jeho sestry ­ještě neřekla poslední slovo. Nick si toho ale nevšímal a namísto toho otočil kohoutkem. Myl si ruce, sledoval, jak voda bez problémů odtéká, a potlačoval zívání. „Díky, Nicky.“ „Není zač,“ usmál se na babičku. „Příště můžeš klidně ­zavolat dřív, babi.“ „Ach,“ pokrčila babička rameny a vyndala z jedné z horních skříněk talíř. Nickovi začalo radostným očekáváním kručet v žaludku. „Já jsem trpělivá. V tom časopise psali, jak je tvoje ­restaurace pořád plná.“ Pobaveně zavřel vodu a sáhl po utěrce. Nechtěně se musel smát. „Odkdy čteš časopisy o jídle?“ Otočil se a opřel se o kuchyňskou desku. Pozoroval, jak pro něj babička rychle prostírá stůl, a sáhl po hrnečku na kávu, který jí v deseti letech věnoval k narozeninám. Některé věci se nikdy nezmění, přemítal Nick spokojeně. „Ó, já ne,“ ujistila ho babička a obličej jí přitom zářil. „Ten článek mi přečetla Natalie. Je na tebe šíleně pyšná, ­Nicky. Kromě toho tvoji kariéru sleduje i pár lidí z kostela. Minulou neděli vyprávěla Ella Carpenterová, že ji chce její muž vyvést do Knight’s na výročí jejich svatby. Už si dokonce rezervovali stůl.“ „Ella Carpenterová?“ Zamračil se. „Není to ta ženská, která z tebe vytáhla recept na tvůj Irish stew a pak ho vydá­ vala za svůj?“ Babička okamžitě zčervenala a odmítavě máchla rukou. „Ach... tohle. To bylo jenom nedorozumění.“ 12

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 12

7.11.18 14:33

Nick povytáhl obočí do takové výšky, že jeho čelo nejspíš připomínalo nepovedenou palačinku. Nedorozumění? Ještě si živě vzpomínal na to, jak babička vyváděla, když Ella Carpenterová získala při každoroční Jak-se-to-jen-jmenovalo akci v kostele první cenu za stew, který uvařila podle jejího receptu. Celé týdny pak musel při každé návštěvě poslouchat, ať jde Ella Carpenterová k čertu. A teď to je jen nedorozu­ mění? Ty ženy! S klidem, za který by se nemusel stydět ani sám Don Vito Corleone, babičce předstíraně vážně navrhl: „Nemám jí něco zamíchat do jídla, až bude u nás? Třeba nějaký projímadlo?“ Její modré oči, které byly tak podobné jeho, se rozšířily zděšením. „Co?! Samozřejmě že ne!“ „Hm,“ významně si prohlížel nehty na rukou, „zlodějka receptů si nic jiného nezaslouží, babi. Možná si po noci strávené na záchodě zapamatuje, že krást recepty O’Reillyových se nevyplácí.“ „Vzpamatuj se! Co by tomu řekli lidi? A co když se to ­dozví páter Fitzgerald?“ „Páter Fitzgerald si pak určitě nedovolí nechat tě před zpovědí ještě někdy čekat, babi,“ odpověděl se šibalským úsměvem. „Nicku, to není směšné.“ Když babička káravě nakrčila nos, připadal si Nick na krátkou chvíli zase jako ve třinácti, když si ho předvolal ředitel školy, protože ho přistihli při kouření. Láteřit babička opravdu umí! Od té doby se na cigaretu už nikdy ani nepo­ díval. Pro jistotu jí to tedy pobaveně vysvětlil: „Dělal jsem si legraci, babi.“ „To doufám!“ „Když na tom tedy trváš, Elle Carpenterové do jídla ­žádný projímadlo nedám.“ Odlepil se od kuchyňské desky 13

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 13

7.11.18 14:33

a sesunul se na židli. „I když by si to zasloužila.“ Ještě než se posadil, políbil ji na tvář. Musel se kvůli tomu jaksepatří ­sehnout. „Neslíbilas mi kus mandlovýho koláče?“ Babička mu mlčky předložila kávu a jeho oblíbený koláč. Sotva se do něj pustil, všiml si jejího pohoršeného pohledu, který utkvěl na jeho pravé paži. Samozřejmě mu hned došlo, co jí vadí. Tuhle diskusi už vedli nesčíslněkrát. Nelíbilo se jí všechno, co prováděl. A na seznamu toho, co neměla ráda, zaujímalo první příčku jeho tetování. „Za mých časů se dávali tetovat jenom kriminálníci,“ ­zabrblala a rovněž se posadila. „Za tvejch časů ještě zlodějům za trest usekávali ruce,“ odpověděl Nick a očekával babiččin obvyklý nával zlosti. Ona ale místo toho jen zasmušile potřásla hlavou. „Na cos při tom myslel?“ Tehdy opravdu příliš nemyslel. Zvláštní okolnosti vzniku toho tetování mohl babičce ostatně jen těžko vysvětlovat. Byl na kulinární cestě po Novém Zélandu, poznal neuvěřitelně sexy ženu a strávil s ní dva extrémně žhavé týdny. Zara mu chtěla namluvit, že její předkové byli Maorové. Nick jí ale uvěřil, teprve když se na vlastní oči přesvědčil, jak se pružně pohybuje. Po dvou intenzivních týdnech s touto exotickou ženou a jejími mimořádně kvalitními břišními tanci odletěl zpět do Států s tucty nových nápadů na recepty v hlavě a s paží plnou tetování. Babičce by ovšem ani za sto let nevysvětlil, že se mu tyhle tradiční maorské vzory líbí. Jí tetování zkrátka připomínalo kriminál. „A co až poznáš nějakou milou ženu? Milé ženy tetování nemají rády.“ Nick spolkl kousek mandlového koláče a přemýšlel, jak by babičce šetrně naznačil, že milá žena by byla nejspíš to ­poslední, co by se mu líbilo. Podle jeho zkušeností nebyla 14

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 14

7.11.18 14:33

s milými ženami žádná zábava. Milé ženy si nevystačily s nekomplikovaným, bezostyšným sexem – chtěly snubní prsten, řadový domek a psa, který by zmíněný řadový domek hlídal. Ne, od milých žen dával ruce pryč. K němu se nehodily milé ženy, nýbrž takové, které se nezdráhaly olizovat jeho tetování, šeptat mu do ucha nestoudná slovíčka a nasednout na jeho motorku, i když si zapomněly spodní prádlo. Babičce ovšem nic z toho nemohl říct. Nejspíš by okamžitě omdlela a hned poté spěchala do nejbližšího kostela, aby se tam pomodlila za jeho hříšnou duši. Aby ji přece jen trochu poškádlil, zeširoka se na ni usmál: „Odkud víš, co dneska mají milé ženy rády, babi?“ „Tiše, ty drzoune!“ pleskla ho po hlavě. „A teď rychle dojez, máme ještě něo v plánu.“ Nick žertem zasalutoval. „Rozkaz, madam.“ • „Šéfe, máme problém s paní Fletcherovou.“ Marah, vedoucí obsluhy, zůstala stát před servírovacím stolem, aby si s ním promluvila, Nick se na ni ale ani nepodíval. Namísto toho se pořád skláněl nad svou nejnovější variací dezertů, aby mille-feuille poskládal na talíř přesně tak, jak to měl celý den před očima. Pro takovouhle filigránskou práci člověk potřebuje ten správný cit, proto se nechtěl nechat vyrušit. Kromě toho se s tímhle receptem babral už celou věčnost. Tenhle dezert ho napadl, když nedávno svůj jediný volný večer v týdnu strávil návštěvou staré přítelkyně, aby vyhledal trochu lidského tepla. Když zmíněné lidské teplo našel a víc než uspokojený vstal z její postele, při následné sprše ho najednou napadlo, co by mohl provést s meruňkami a červenou 15

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 15

7.11.18 14:33

paprikou. Nebylo to asi příliš gentlemanské, když Sam, která se s ním chtěla ve sprše mazlit, ukázal záda a mokrý jako myš popadl svoje oblečení a obratem odjel do Knight’s, aby tu nečekanou inspiraci proměnil v čin. Co nevidět měl svou novou kreaci předvést hostům. Proto zvažoval, jestli by dezert neměl nazvat po Sam – aby ženu, s níž občas strávil několik příjemných hodin nezávazného sexu, uchlácholil. Nebylo příliš chytré znepřátelit si krásnou sportovní reportérku, která mu byla hodně podobná. Přesně jako on žila jen pro svou práci a soustředila se raději na svou kariéru, než aby hledala vážný vztah. Pro oba to bylo doko­ nalé uspořádání. Takže by se jí asi měl omluvit, že ji vyšoupl z její vlastní sprchy a pak bosý opustil byt. „Paní Fletcherová trvá na tom, že tě chce vidět, šéfe. Můžu jí říct, že za ní hned přijdeš?“ Skoro ji nevnímal. Myšlenky na Sam, zvuky z kuchyně a Marahin netrpělivý hlas – to všechno ustoupilo do pozadí, když na sebe vrstvil tenoulinké plátky listového těsta, které potíral krémovou tymiánovou pěnou s jemným nádechem fazolí tonka, a nakonec naservíroval ve zvláštní mističce předem připravený sorbet ze zralých meruněk a červené papriky. Nemohl se dočkat reakce svých hostů na nový recept, kvůli kterému týden nespal, dokud nevymyslel dokonalé těsto na mille-feuille. Tajemství pikantního listového těsta spočí­ valo ve špetce jamajského pepře, který z klasického francouzského receptu udělal rockovou hvězdu dezertů. Nick se ­zašklebil. Holt byl kuchařský rebel – a odráželo se to v jeho pokrmech. Doby šéfkuchařů s mohutným břichem a slabostí pro ­těžké omáčky byly tytam. Tradicionalisté, kteří lpěli na svých starobylých jídlech a v haute cuisine se neodvažovali experimentovat, pomalu vymírali. Na jejich místo nastupovali 16

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 16

7.11.18 14:33

­ ladí, kreativní kuchaři, kteří se nebáli riskovat a u svých m hostů chtěli vyvolávat doslova exploze chutí. Kromě toho ­vyvraceli klišé o nudných, snobských šéfkuchařích, kteří ohrnovali nos nad porcí sekané s bramborovou kaší. Neboť upřímně řečeno: někdy prostě není nad sekanou s bramborovou kaší. Samozřejmě to nemohl říkat nahlas, protože jeho hosté platili nehorázné peníze za pošírovaná křepelčí vejce na carpacciu z červené řepy nebo krabí vývar s minimalis­ tickými humrovými ravioly. Byly to velkolepé, neuvěřitelně lahodné pokrmy, ale sekaná nebo tučný burger mohly být stejně tak chutné. Přestože byl Nick opravdový gurmet a miloval, když si ke skvělému vínu Cabernet Sauvignon mohl dát stejně skvělý tři roky zrající sýr Comté, nerozpakoval se objednat si v maličkém stánku čerstvě připravený cheeseburger. Jeho chuťové buňky to snášely skvěle. Nick se řadil k mladým nadějím nové gurmetské kuchyně, která momentálně hýbala východním pobřežím USA. Netrpělivě čekal, až se u něj objeví snobští ochutnávači od Michelinů, aby jim mohl připravit opravdová umělecká díla, ze ­kterých jim bude přecházet sluch i zrak! Ano, zatraceně ctižádostivě pracoval na své první hvězdičce, a od té doby, co se stal šéfkuchařem Knight’s a už nebyl jen zástupcem, byl tenhle cíl skoro nadohled. Ačkoliv svého kamaráda a bývalého šéfkuchaře Andrewa Knighta uznával, přesto byl šťastný, že se přestěhoval do Maine a přenechal mu vedení restaurace ­Knight’s v Bostonu. Jak je totiž známo, dva kuchaři snadno připálí kaši, a mezi dvěma alfa samci v kuchyni, kteří oba chtějí uskutečňovat své vlastní kreace, to dříve či později musí vést k rozepřím. Proto bylo tohle řešení pro Nicka dokonalé: byl šéfkuchař a mohl se vyřádit při vaření. Nemusel ovšem rovnou převzít plnou odpovědnost, protože mu restaurace nepatřila. To byl stále ještě Drewův podnik. 17

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 17

7.11.18 14:33

Poppy J. Andersonová POLIBEK JAKO DEZERT Taste of Love Z německého originálu Küsse zum Nachtisch. Taste of Love, vydaného nakladatelstvím Bastei Lübbe v Kolíně nad Rýnem v roce 2017, přeložila Soňa Havlová Obálku podle originálu ZERO Werbeagentur, Mnichov zhotovila Soňa Šedivá Motivy na obálku dodal FinePic/shutterstock Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 275. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia–knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

POLIBEK JAKO DEZERT.indd 320

7.11.18 14:33