NELE NEUHAUSOVÁ
ZLÝ VLK
KNIŽNÍ KLUB
Nele Neuhaus B Ö S E R WOL F Copyright © 2012 by Ullstein Buchverlage GmbH, Berlin Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Jana Pecharová
ISBN 978-80-242-6023-5
Zly_vlk.indd 2
6.3.2018 9:18:39
Prolog
Postavil igelitovou tašku a nacpal nákup do malé ledničky. Zmrzlina, její oblíbená smetanová a krémová s křupinkami, už hodně rozbředla, ale věděl, že přesně tak ji má ráda. Už to bylo několik týdnů, co ji viděl naposledy. I když to je pro něho těžké, nikdy na ni nenaléhal. Nesmí nic uspěchat, musí být trpělivý. Musí k němu přijít sama. Včera se konečně ohlásila, poslala SMS. A už brzy tu bude! Radostí se mu rozbušilo srdce. Pohledem přelétl obytný přívěs, který ještě včera večer pořádně uklidil, a zastavil se na hodinách nad malým kuchyňským koutem. Už čtvrt na sedm! Musí si pospíšit, protože nechce, aby ho viděla takhle zpoceného a neoholeného. Po práci ve stánku ještě rychle zašel k holiči, ale žluklý pach má zažraný v každém póru. Rychle se svlékl a nacpal všechno oblečení páchnoucí po fritovacím oleji do prázdné igelitky a vtěsnal se do sprchového koutu vedle miniaturní kuchyňky. I když tam bylo těsno a proud vody nanejvýš skromný, pořád to bylo lepší než nehygienické veřejné sprchy v kempu, kde se uklízelo jen zřídkakdy. Pečlivě se oholil, vyčistil si zuby a namydlil se od hlavy až po paty. Mnohdy se k tomu musel nutit, protože často bylo pokušení na všechno se vykašlat a utopit se v sebelítosti a letargii příliš velké. Možná by to tak dopadlo, kdyby nebylo jí. 3
Zly_vlk.indd 3
6.3.2018 9:18:40
O pár minut později si oblékl všechno čistě vyprané, spodní prádlo a košili, ze skříně vytáhl džíny. Nakonec si natáhl na zápěstí hodinky. Majitel zastavárny na hlavním nádraží mu před několika měsíci za ně nabízel sto padesát euro – taková nestydatost, vždyť za tenhle mistrovský kousek ze švýcarské manufaktury před lety zaplatil jedenáct tisíc marek. Tak si hodinky nechal. Byly poslední připomínkou jeho starého života. Ještě zkoumavý pohled do zrcadla, pak otevřel dveře a vyšel před obytný přívěs. Srdce se mu rozbušilo, když ji viděl tam venku sedět na vratké zahradní židli. Celé dny a týdny se těšil na tento okamžik. Zůstal stát, aby ten pocit nechal působit, chtěl si vychutnat pohled na ni. Jak je krásná, jak jemná a něžná! Malý sladký andílek. Hebké světlé vlasy, o nichž věděl, jak voní a jaké jsou na omak, jí spadaly na ramena. Měla na sobě šaty bez rukávů, byla vidět její trochu opálená kůže a křehké obratle v týle. Ve tváři měla soustředěný výraz, něco vyťukávala do mobilu a nevšimla si ho. Protože ji nechtěl vyděsit, odkašlal si. Vzhlédla, jejich pohledy se setkaly. Úsměv začal v koutcích úst a pak se rozlil po celém obličeji. Vyskočila. Musel polknout, když se k němu blížila a zastavila se před ním. Bodlo ho u srdce, když viděl výraz důvěry v jejích tmavých očích. Bože, jak je sladká! Je jediným důvodem, proč se už dávno nevrhl pod vlak nebo nějak jinak předčasně neukončil svůj bídný život. „Ahoj, maličká,“ zachraptěl a dal jí ruku na rameno. Jen docela krátce. Její pleť byla sametová a teplá. Na začátku měl vždycky zábrany, když se jí měl dotknout. „Co jsi řekla matce, kde jsi?“ „Ta je dnes večer s otčímem na nějaké slavnosti, u hasičů myslím,“ odpověděla a strčila si mobil do červeného batůžku. „Řekla jsem, že jdu k Jessie.“ „Dobře.“ 4
Zly_vlk.indd 4
6.3.2018 9:18:40
Pohledem se ujistil, že je nepozoruje žádný zvědavý soused nebo náhodný chodec. Vnitřně se chvěl rozrušením, kolena se mu podlamovala. „Koupil jsem ti tvou oblíbenou zmrzlinu,“ řekl tiše. „Půjdeme dovnitř?“
Zly_vlk.indd 5
6.3.2018 9:18:40
Zly_vlk.indd 6
6.3.2018 9:18:40
Čtvrtek, 10. června 2010
Měla pocit, že upadne. Jakmile otevřela oči, všechno se s ní zatočilo. A bylo jí špatně. Ne, ne špatně, ale přímo na umření. Všude byly cítit zvratky. Alina zasténala a pokusila se zvednout hlavu. Kde to je? Co se stalo a kde jsou všichni ostatní? Přece seděli všichni pohromadě pod stromem, Mart vedle ní, paže jí položil kolem ramen. To bylo příjemné. Smáli se a on ji líbal. Poslouchali hudbu a pili tu sladkou věc – vodku s Red Bullem. Katharina a Mia pořád nadávaly na komáry. Alina se s námahou narovnala. Hlava jí duněla. Otevřela oči a ulekla se. Slunce už bylo nízko. Kolik může být hodin? A kde je její mobil? Nemohla si vzpomenout, jak se sem dostala a kde vůbec je. Poslední hodiny byly jako vymazané. Skutečné okno! „Marte? Mio? Kde jste?“ Dolezla až ke kmeni mohutné smuteční vrby. Stálo ji to všechny síly, aby se zvedla na nohy a rozhlédla se. Kolena se jí podlamovala, všechno se s ní točilo a neviděla jasně. Zřejmě ztratila kontaktní čočky, když zvracela. Protože tedy sakra zvracela. Chuť v puse byla odporná a na tváři jí ulpěly zvratky. Suché listí jí šustilo pod bosýma nohama. Podívala se po sobě dolů. Její boty byly taky pryč! „Do prdele, sakra, sakra!“ mumlala a bojovala se slzami. Nechtěla ani pomyslet na to, co ji čeká, jestli se v tomhle stavu objeví doma. 7
Zly_vlk.indd 7
6.3.2018 9:18:40
Z dálky k ní doléhaly hlasy a smích, ucítila vůni grilovaného masa a hned se jí udělalo ještě víc špatně. Alespoň že neskončila někde ve stepi, někde nablízku jsou lidi! Alina se pustila kmene stromu a udělala pár nejistých kroků. Všechno kolem ní se točilo jako na kolotoči, ale donutila se jít dál. Všichni byli pěkný hovada! Pak že kamarádi! Nechali ji prostě tady ožralou ležet, bez bot a bez mobilu! Zřejmě z ní měly ta tlusťoška Katharina a blbá kráva Mia ještě legraci. Ty něco zažijou, až je zítra uvidí ve škole! A s Martem už v životě nepromluví ani slovo. Teprve v posledním okamžiku si Alina všimla prudce spadajícího svahu a zastavila se. Tam dole někdo leží! V kopřivách, přímo u vody. Tmavé vlasy, žluté tričko – to je přece Alex! Sakra, jak se tam dostal? Co se stalo? Nadávala, když lezla opatrně dolů. Spálila si holá lýtka o kopřivy a šlápla na něco ostrého. „Alexi!“ Dřepla si vedle něho a zatřásla mu ramenem. Taky páchl po zvratcích a tiše sténal. „Hele, probuď se!“ Rukou zahnala komáry, kteří jí bzučeli kolem tváře. „Alexi! Probuď se! No tak dělej!“ Tahala ho za nohy, ale byl těžký jak olovo a nehýbal se. Po řece proplul motorový člun, přihnala se vlna, voda zabublala v rákosí a přelila se Alexovi přes nohy. Alina děsem zadržela dech. Přímo před jejíma očima se z vody zvedla bledá ruka a jako by se natahovala po ní. Odskočila a zděšeně vykřikla. Ve vodě mezi rákosím – sotva dva metry od Alexe – ležela Mia! Alině se zdálo, že poznává pod vodní hladinou její obličej, viděla v rozptýleném světle večerního stmívání světlé dlouhé vlasy a široce otevřené mrtvé oči, které se zdály dívat přímo na ni. Jako ochrnutá zírala Alina na tu hrůzu. V hlavě měla naprostý zmatek. Co se tu k čertu stalo? Nová vlna pohnula Miiným mrtvým tělem, její paže trčela strašidelně bledá z temné vody, jako by prosila o pomoc. 8
Zly_vlk.indd 8
6.3.2018 9:18:40
Alina se třásla po celém těle, i když bylo stále ještě nesnesitelné horko. Její žaludek se vzpouzel, zapotácela se, otočila a vyzvracela se do kopřiv. Místo vodky a Red Bullu už z ní vyšla jen hořká žluč. Se zoufalým vzlykotem lezla po čtyřech nahoru do příkrého svahu, křoví jí rozdrápalo kolena a ruce. Ach, kéž už by byla doma, ve svém pokoji, v posteli, v bezpečí! Chtěla jen pryč z tohohle strašného místa a zapomenout na všechno, co viděla. * Pia Kirchhoffová naťukala do počítače poslední zprávu o vyšetřování v případě smrti Veroniky Meissnerové. Slunce pálilo od časného rána do ploché střechy budovy, v níž se nacházel úřad komisariátu 11, a displej meteostanice, která stála na parapetu okna vedle psacího stolu Kaie Ostermanna, ukazoval 31 stupňů. Pokojová teplota. Venku bylo jistě o tři stupně víc. V každé škole by už proto vyhlásili volno. I když byla všechna okna a dveře dokořán, vzduch se ani nepohnul, žádný vánek, který by přinesl trochu úlevy. Pie se lepilo předloktí na desku stolu, jakmile je na ni položila. Povzdechla si, zadala příkaz k tisku a pak uložila zprávu do úzkého pořadače. Už chyběla jen zpráva z pitvy, ale kam ji založila? Pia vstala a prohledávala přihrádky na stole, aby mohla konečně celou věc uzavřít. Od předvčerejška sama držela službu v K11, protože její kolega Kai Ostermann, s nímž sdílela kancelář, si od středy zvyšoval kvalifikaci ve spolkovém kriminálním úřadě ve Wiesbadenu. Kathrin Fachingerová a Cem Altunay se účastnili semináře v Düsseldorfu a šéf měl od pondělka dovolenou a odjel neznámo kam. Na akutní nedostatek potenciálních hostí doplatila i malá oslava, kterou uspořádala doktorka Nicola Engelová časně odpoledne u příležitosti Piina jmenování vrchní komisařkou, ale to Pie nijak nevadilo. Nestála o humbuk kolem své osoby, změna služebního stupně byla administrativní formalita, nic víc. 9
Zly_vlk.indd 9
6.3.2018 9:18:40
„Kde je ta pitomá zpráva?“ mumlala rozmrzele. Bylo už krátce před pátou a v sedm chtěla jít na setkání abiturientů do Königsteinu. Práce v Birkenhofu jí nedopřála příliš mnoho času, aby mohla pěstovat sociální kontakty, a proto se dnes těšila, že po pětadvaceti letech uvidí bývalé spolužačky. Zarazilo ji zaklepání na otevřené dveře. „Ahoj, Pio.“ Pia nevěřila svým očím. Před ní stál bývalý kolega Frank Behnke. Vypadal úplně jinak. Své obvyklé džíny, tričko a sešmatlané kovbojské boty vyměnil za světlešedý oblek, košili a kravatu. Vlasy měl trochu delší než dřív, taky ve tváři už nevypadal tak utahaně, což mu víc slušelo. „Ahoj, Franku,“ pozdravila ho překvapeně. „Dlouho jsme se neviděli.“ „A přesto jsi mě hned poznala.“ Ušklíbl se, strčil ruce do kapes a přeměřoval si ji důkladně od hlavy až po paty. „Vypadáš dobře. Slyšel jsem, že jsi spadla nahoru po kariérním žebříku. Brzy podědíš starýho, co?“ Stejně jako dřív ji dokázal Behnke i teď během několika vteřin naštvat. Odpustila si zdvořilou otázku, jak se mu daří. „V žádným případě jsem nespadla nahoru. Změnila se má hodnost, jinak nic,“ odpověděla chladně. „A koho myslíš tím starým? Snad Bodensteina?“ Behnke jen s úsměškem pokrčil rameny a ostentativně žvýkal. To se neodnaučil. Po jeho neslavném odchodu z K11 před dvěma lety se obrátil na soud kvůli svému suspendování a uspěl. Ostatně byl přeřazen do Wiesbadenu k zemskému kriminálnímu úřadu, čehož v místní kriminální inspekci v Hofheimu nikdo nelitoval. Prošel kolem ní a posadil se na Ostermannovu židli. „Všichni vypadli, co?“ Pia jen něco zabručela a dál hledala svou zprávu. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zeptala se, místo aby odpověděla na jeho otázku. 10
Zly_vlk.indd 10
6.3.2018 9:18:40
Behnke zkřížil paže za hlavou. „No co, je škoda, že tu radostnou zprávu můžu oznámit nejdřív jen tobě,“ řekl. „Ale ostatní se to dozvědí ještě dost brzy.“ „Copak?“ Pia na něho nedůvěřivě pohlédla. „Už mě omrzela práce na ulici. Toho jsem si užil dost,“ prohlásil, aniž ji spouštěl z očí. „Jednotku zvláštního nasazení, K11, to všechno už mám za sebou. Měl jsem vždycky nejlepší hodnocení a můj malej chybnej krok mi byl odpuštěn.“ Malej chybnej krok! Kromě jiného v záchvatu neovladatelného vzteku zbil kolegyni Fachingerovou, což opravňovalo jeho suspendování. „Měl jsem v tý době soukromý problémy,“ pokračoval. „To vzali v úvahu. Na oblastním kriminálním úřadě jsem získal pár dodatečných kvalifikací a teď jsem u K 134, oddělení interního vyšetřování, mám teď na starost podezřelé okolnosti a stížnosti na příslušníky policie a prevenci korupce.“ Pia myslela, že se přeslechla. Frank Behnke jako interní vyšetřovatel? To je absurdní! „Společně s kolegy z ostatních spolkových zemí jsme v posledních měsících vypracovali nový strategický koncept, který od 1. června vstoupí v platnost celostátně. Zlepšení služebního a odborného dohledu uvnitř podřízených úřadů, senzibilizace zaměstnanců a tak dál...“ Přehodil nohu přes nohu a kolíbal se. „Paní doktorka Engelová je kompetentní vedoucí úřadu, ale z jednotlivých komisariátů k nám neustále docházely zprávy o různých pochybeních kolegů. Já sám si ještě živě pamatuju na případy tady v domě, který jsou na pováženou. Bránění spravedlnosti v úřadě, nepronásledování trestných činů, neoprávněné dotazy na data, předávání interních dokumentů třetí osobě... jen abych uvedl některý příklady.“ Pia na chvíli přerušila svou činnost. „Kam tím míříš?“ Behnke se potměšile usmál, v očích měl nepříjemný svit a Pia tušila, že to nebude nic dobrého. Vždycky dával rád 11
Zly_vlk.indd 11
6.3.2018 9:18:40
pocítit svou nadřazenost a moc vůči slabším, charakterový rys, kterým u něho opovrhovala. Jako kolega byl svou závistí a věčně mizernou náladou utrpením pro všechny, jako pověřenec interního vyšetřování se mohl stát katastrofou. „To bys ty měla vědět nejlíp.“ Vstal, obešel stůl a zastavil se těsně vedle ní. „Ty jsi přece oblíbenkyně starýho.“ „Nemám tušení, o čem to mluvíš,“ odsekla Pia ledově. „Skutečně ne?“ Behnke k ní přistoupil tak blízko, že jí to bylo nepříjemné, ale potlačila nutkání, aby před ním ustoupila. „Od pondělka tady v domě začnu s interními prověrkami, a nebudu asi muset hrabat moc hluboko, abych vytáhl na světlo pár mrtvol.“ Pie přejel mráz po zádech, přes tropické vedro v kanceláři, ale dokázala navenek zachovat zdání klidu, i když uvnitř to v ní vřelo. Dokonce ze sebe vymáčkla i úsměv. Frank Behnke byl malicherný člověk, nedokázal nic odpustit, staré zklamání v něm stále hlodalo a za poslední roky zřejmě ještě narostlo. Toužil po pomstě za domněle utrpěnou křivdu a pokoření. Nebylo moudré udělat si z něho nepřítele, ale její rozhořčení bylo silnější než rozum. „No tak to pak hodně úspěchů v tvým novým povolání slídícího psa,“ procedila pohrdavě a opět se věnovala svému hledání. Behnke se obrátil ke dveřím. „Tvý jméno ještě nemám na seznamu. Ale to se může rychle změnit. Hezkej víkend.“ Pia nereagovala na jasnou hrozbu. Počkala, dokud nezmizel, pak sáhla po mobilu a volala Bodensteinovo číslo. Nikdo to nezvedl. Proklatě! Šéf docela jistě nemá tušení, jaké zlé překvapení tady na něho čeká. Věděla dost dobře, nač Behnke narážel. A to mohlo mít pro Bodensteina vysloveně nepříjemné následky. * 12
Zly_vlk.indd 12
6.3.2018 9:18:40
Tři zálohované flašky, to je jeden balíček nudlí. Pět flašek zelenina k tomu. To byla měna, v které počítal. Dřív, ve svém starém životě, na zálohy nedbal, prostě prázdné flašky házel do popelnice. Přesně takoví lidé, jakým kdysi byl on, teď zajišťovali jeho základní potřeby. Dvanáct euro padesát právě dostal za dvě tašky prázdných lahví. Šest euro za hodinu mu platil načerno ten lakomej hrdlořez za to, že denně stál jedenáct hodin v té plechové konzervě na kraji průmyslové oblasti ve Fechenheimu a griloval buřty, pomfrity a hamburgery. Když večer nesouhlasila pokladna na cent, tak mu to strhl ze mzdy. Dnes bylo všechno v pořádku a nemusel škemrat o své peníze jako obvykle jindy. Tlusťoch byl v dobré náladě a vyplatil mu mzdu za pět dnů, kterou mu dlužil. Společně s příjmy ze svých sbírek zálohovaných lahví měl v portmonce asi tři sta euro. To už byl kapitál! Proto si v návalu dobré nálady dopřál u tureckého holiče naproti hlavnímu nádraží nejen ostříhání, ale nechal se i oholit. Po návštěvě u Aldiho mu ještě zbylo dost, aby zaplatil nájem za obytný přívěs na dva měsíce dopředu. Zaparkoval starý skútr vedle přívěsu, sundal helmu z hlavy a vzal nákupní tašku z nosiče. To vedro mu dává zabrat. Ani v noci se pořádně neochladilo. Ráno se probouzel zpocený, v tom mizerným fritovacím stánku z tenkého vlnitého plechu bylo vedro šedesát stupňů a nepříjemná vlhkost vzduchu zacementovala smrad potu a žluklého tuku do všech pórů a vlasů. Tenhle zchátralý přívěs ve stálém kempu ve Schwanheimu měl tehdy být přechodným nouzovým řešením, tehdy, když ještě pevně věřil tomu, že to dokáže a svou finanční situaci zvládne. Ale nic v životě se neprokázalo tak trvalé jako provizorium – zatím tu už bydlí sedmý rok. Otevřel zip markýzy, která před drahnými lety byla zřejmě temně zelená, než ji počasí vybělilo na nedefinovatelný světlešedý odstín. Vyrazil na něj horký vzduch, uvnitř v přívěsu to 13
Zly_vlk.indd 13
6.3.2018 9:18:40
bylo ještě o pár stupňů víc než venku, páchlo to tam zatuchle. Nezáleželo na tom, jak důkladně všechno čistil a větral, ten pach se pevně zažral do všech štěrbin. I po sedmi letech mu to je nepříjemné. Ale pro něho není jiná možnost. Po svém bezedném pádu jako odsouzený pachatel trestného činu patří sem k dolní vrstvě, do chudinské čtvrti ztroskotanců na okraji metropole. Sem nezabloudí nikdo, aby tu trávil dovolenou a obdivoval třpytnou siluetu Frankfurtu, betonové a skleněné symboly velkých peněz na druhé straně řeky. Jeho sousedy jsou z valné části důchodci, zchudlí bez vlastního provinění nebo zkrachovalé existence jako on sám, kteří po pojízdném schodišti skončili dole. V jejich životních příbězích, které se deprimujícím způsobem vzájemně podobají, hrál alkohol často hlavní roli. On sám vypije nanejvýš jedno pivo večer a nekouří, dbá na svou postavu a zevnějšek. Ani o podporu nestojí, protože už jen pomyšlení na to, že by měl někde stát jako prosebník a být vydán všanc svévoli lhostejných úředníků, je pro něho nesnesitelné. Poslední zbyteček sebeúcty je to poslední, co mu zůstalo. Kdyby ztratil ten, mohl by se hned oddělat. „Haló!“ Zarazil se, když uslyšel hlas před markýzou. Za zpola uschlým živým plotem, který obklopoval malou parcelu, na které stál jeho přívěs, stál nějaký muž. „Co chcete?“ Muž přišel blíž. Váhal. Jeho prasečí očička nedůvěřivě těkala zleva doprava. „Někdo mi řekl, že byste pomohl někomu, kdo má potíže s úřady.“ Vysoká fistule byla v groteskním protikladu k masivnímu zjevu muže. Na jeho poloviční pleši se perlil pot, dotěrný pach česneku přehlušil ještě nepříjemnější tělesné výpary. „Tak. Kdo to tvrdí?“ „Rosi z kiosku. Říkala, jdi k doktorovi. Ten ti pomůže.“ Potící se kus loje se opět rozhlédl, jako by se obával, že ho 14
Zly_vlk.indd 14
6.3.2018 9:18:40
někdo uvidí, pak vytáhl kradmo z kapsy kalhot roličku bankovek. Stovky, dokonce pár pětistovek. „Dobře zaplatím.“ „Pojďte dál.“ Ten chlap mu byl hned nesympatický, ale to nehraje roli. Nemůže si své mandanty vybírat, jeho adresa není v žádném adresáři, a webovou stránku nemá tím spíš. Ostatně jeho prodejnost má i nadále své hranice, to se v příslušných kruzích rozneslo. Se svým předchozím odsouzením a stále ještě běžící zkušební lhůtou by se nedal zatáhnout do ničeho, co by ho třeba přivedlo zpátky do vězení. Ústní propaganda mu dohodila hostinské a provozovatele stánků, kteří se provinili proti úředním předpisům, zoufalé důchodce, kteří byli podvedeni při nákupních výletech a podomními obchodníky, nezaměstnané nebo migranty, kteří nechápou komplikovaný systém německé byrokracie, a mladé lidi, které svody života na úvěr předčasně vlákaly do dluhové pasti. Ten, kdo ho žádal o pomoc, ví, že pracuje jen za hotové na ruku. Svůj počáteční soucit si rychle odvykl. Není žádný Robin Hood, ale žoldák. Za hotové peníze vyplňoval na plastikovém stole v přívěsu úřední formuláře, překládal úřední hatmatilku do srozumitelné řeči, poskytoval právnické rady ve všech životních situacích, a zlepšoval si tak svůj příjem. „O co jde?“ zeptal se svého návštěvníka, který odhadujícím pohledem zaznamenal zřejmé známky chudoby a vzhledem k tomu zřejmě získal na jistotě. „Je tu pěkný vedro. Nemáte pivo nebo sklenku vody?“ „Ne.“ Nesnažil se být přívětivý. Doba mahagonových stolů v klimatizovaných místnostech, s podnosy s vodou a lahvičkami šťáv a vyleštěných sklenic definitivně pominula. Tlusťoch vytáhl s funěním pár srolovaných papírů z vnitřní kapsy umaštěné kožené vesty a podal mu je. Recyklovaný papír, hustě potištěný, finanční úřad. Rozbalil upocené papíry, uhladil je a přelétl. 15
Zly_vlk.indd 15
6.3.2018 9:18:40
„Tři stovky,“ prohlásil, aniž vzhlédl. Sbalené hotové peníze v kapse kalhot byly vždycky černé peníze. Ten tlusťoch si mohl dovolit zaplatit trochu víc, než byl obvyklý tarif, který bral od důchodců a nezaměstnaných. „Cože?“ protestoval nový mandant, jak se dalo očekávat. „Za trochu papírování?“ „Když najdete někoho, kdo to udělá levněji – prosím.“ Tlusťoch něco nesrozumitelného zamumlal, pak neochotně odpočítal na stůl tři zelené bankovky. „Dostanu alespoň účtenku?“ „Jasně. Moje sekretářka vám ji později vystaví a předá vašemu šoférovi,“ odpověděl sarkasticky. „Teď se už posaďte. Potřebuju od vás pár údajů.“ * Kolona aut se znovu zastavila. Už pár týdnů bylo město jedno jediné proklaté staveniště a Hanna byla naštvaná, že na to nepomyslela dřív a vjela do vnitřního města, místo aby jela přes Frankfurtský kříž a Niederrad do Sachsenhausenu. Zatímco se šnečím tempem vlekla za malým nákladním vozem s litevskou poznávací značkou, kroužily její myšlenky kolem nepříjemného rozhovoru s Normanem z dnešního rána. Stále ještě zuřila nad jeho blbostí a prolhaností. Bylo pro ni opravdu těžké ho po jedenácti letech okamžitě propustit, ale nedal jí jinou šanci. Než rozezleně odtáhl, zle jí vynadal a vyrážel divoké hrozby. Hannin smartphone zabzučel, vzala ho a otevřela maily. Její asistentka jí poslala e-mail. Předmět zněl „Katastrofa!!!“ a místo textu našla jen odkaz na FOCUS online. Hanna klepla palcem na odkaz a udělalo se jí mdlo, když si přečetla nadpis. Hanna Herzmannová, žena bez srdce, stálo tam tučným písmem a vedle byla její dost nelichotivá fotografie. Srdce se jí rozbušilo, všimla si, že se jí pravá ruka nekontrolovaně tře16
Zly_vlk.indd 16
6.3.2018 9:18:40
se, a pevněji sevřela smartphone. Jde jí jen o zisk. Hosté jejího vysílání musejí podepsat velmi nevýhodnou smlouvu, než se dostanou ke slovu. A to, co mají říct, jim Hanna Herzmannová (46) předepíše. Zedník Armin V. (52) měl ve vysílání (Téma: Můj pronajímatel mě chce vyhodit) mluvit o svých mrzutostech s pronajímatelem, ale před běžící kamerou byl moderátorkou oštemplován na nomáda. Když po odvysílání proti tomu protestoval, poznal domnělou soucitnou Hannu Herzmannovou z jiné stránky, a hned taky její právníky. Teď je Armin V. bez práce a bez bydliště. Jeho pronajímatel mu dal výpověď. Podobně dopadla Bettina B.(34). Matka samoživitelka pěti dětí byla v lednu hostem ve vysílání Hanny Herzmannové (Téma: Když se otcové zdejchnou). Oproti předchozí domluvě byla Bettina B. představena jako nic nezvládající matka a alkoholička. I pro ni mělo vysílání nepříjemné následky: dostala návštěvu úřadu pro mladistvé. „Do hajzlu!“ zamumlala Hanna. Co už se jednou objevilo na internetu, nedalo se nikdy smazat. Kousala se do rtu a usilovně přemýšlela. Článek bohužel odpovídal pravdě. Hanna měla naprosto neomylný čich na zajímavá témata a nevyhýbala se ani tomu, aby kladla nepříjemné otázky a hrabala se ve špíně. Přitom jí byli lidé s jejich často tragickými osudy v podstatě naprosto lhostejní, dokonce jimi potají opovrhovala za jejich touhu odkrýt jakoukoliv slabinu, jen aby na patnáct minut byli slavní. Hanna dokázala vylákat z lidí před běžící kamerou jejich nejintimnější tajemství a uměla přitom mistrně působit soucitně a zajímavě. Ostatně většina příběhů často nestačila, byla nutná jistá dramatizace. A to byla věc Normana. Říkal tomu cynicky, že je nutné prodat jejich nudné životy a rád realitu zkreslil až za hranici bolesti. Zda to bylo morálně v pořádku nebo ne, to bylo Hanně dost jedno, koneckonců jeho taktice dával za pravdu úspěch měřený sledovaností. Sice se hromadily dopisy se stížnostmi zklamaných hostů vysílání, protože často 17
Zly_vlk.indd 17
6.3.2018 9:18:40
pochopili až dodatečně, když byli vystaveni posměchu okolí, co o sobě ve vysílání veřejně odhalili za trapnosti. Jen zřídka došlo skutečně k žalobě, a to dík vypilovaným, právně absolutně vodotěsným smlouvám, které každý, kdo chtěl v jejím vysílání vůbec přijít ke slovu, musel předem podepsat. Za ní se ozvalo troubení. Hanna se probrala ze zamyšlení. Kolona se rozjela. Zvedla omluvně ruku a přidala plyn. O deset minut později zabočila do Hedderichstrasse a vjela do zadního dvora budovy, kde byla její firma. Zastrčila smartphone do kabelky a vystoupila. Ve městě bylo vždycky o pár stupňů tepleji než v Taunusu, vedro se drželo mezi domy a dosáhlo kvality sauny. Hanna prchala do klimatizovaného foyeru a vešla do výtahu. Při jízdě do pátého poschodí se opřela o chladnou stěnu a pozorovala kriticky svůj odraz v zrcadle. V prvních týdnech po rozchodu s Vinzenzem vypadala hrozně ztrápeně a ztrhaně a děvčata v maskérně musela použít veškerou profesionální dovednost, aby jí pomohla ke vzhledu, na který byli televizní diváci zvyklí. Ale teď si Hanna připadala docela obstojně, přinejmenším v přítmí výtahu. První šedé vlasy zakryla barevným tónováním, ne z ješitnosti, ale z pouhého pudu sebezáchovy. Televizní byznys je nemilosrdný. Muži můžou mít šedé vlasy, pro ženy to naopak znamená postupný přesun do kulturního programu a do vysílání o vaření v odpoledních hodinách. Sotva Hanna vystoupila v pátém patře z výtahu, objevil se před ní z ničeho nic Jan Niemöller. Bez ohledu na tropické teploty, které vládly venku, měl ředitel firmy černou košili, černé džíny a jako vrchol všeho šál kolem krku. „Tady je pořádný pozdvižení!“ Niemöller vedle ní rozčileně poskakoval tanečním krokem a mával tenkými pažemi. „Telefony se netrhnou, zvoní každou vteřinu, a ty nejsi k dostižení. A jak to, že se až od Normana, a ne od tebe dozvím, že jsi ho na hodinu vyhodila? Nejdřív vyhodíš Julii, teď Normana – kdo tu tedy zbyde na práci?“ 18
Zly_vlk.indd 18
6.3.2018 9:18:40
„Na léto zaskočí za Julii Meike, to už je přece vyjasněný. A budeme prostě jednou pracovat s volným producentem.“ „A mě se ani nezeptáš!“ Hanna si ho chladně přeměřila. „Personální otázky, to je moje věc. Zaměstnala jsem tě, aby ses staral o finance a mně kryl záda.“ „Ach, takhle to tedy vidíš.“ Byl hned uražený. Hanna věděla, že Jan Niemöller je do ní tajně zamilovaný, nebo spíš do její popularity, která padá i na něho jako jejího spolupracovníka, ale ona si ho vážila jen jako partnera, jako muž pro ni nic neznamenal. Kromě toho byl v poslední době trochu příliš majetnický, musela ho odkázat do patřičných mezí. „Takhle to nevidím, takhle to je,“ dodala proto ještě o tón chladněji. „Vážím si tvého mínění, ale rozhoduji stále ještě já sama.“ Niemöller už otevíral ústa, aby protestoval, ale Hanna mu pohybem ruky vzala slovo. „Majitel stanice nemá rád tenhle způsob publicity. Nemáme už nijak silnou pozici, při těch mizernejch kvótách posledních měsíců mně nezbývalo nic jiného než Normana vyhodit. Jestli nás vyřadí z programu, můžete si všichni hledat novou práci. Chápeš to?“ Irina Zydeková, Hannina asistentka, se objevila na chodbě. „Hanno, Matern už třikrát volal. A snad všechny redakce novin a televizí, kromě Al Dschasiry.“ Její hlas zněl ustaraně. Ve dveřích kanceláří se objevovali další spolupracovníci, bylo cítit jejich zneklidnění. Jistě se už rozneslo, že vyhodila Normana na hodinu. „Sejdeme se za půl hodiny v zasedací místnosti,“ řekla Hanna, když procházela kolem nich. Nejdřív musela zavolat zpátky Wolfgangu Maternovi. Mrzutosti s ním si v téhle chvíli nemohla dovolit. Vešla do prosvětlené kanceláře, poslední v chodbě, hodila 19
Zly_vlk.indd 19
6.3.2018 9:18:40
kabelku na jednu z návštěvnických židlí a posadila se za psací stůl. Zatímco její počítač naskakoval, prolistovala v rychlosti všechny prosby o zavolání, které jí Irina zaznamenala na žluté lístky, pak se chopila telefonního sluchátka. Nepříjemné věci nikdy neodsouvala. Klepla na číslo Wolfganga Materny a zhluboka se nadechla. Ohlásil se jen o vteřinu později. „Tady Hanna bez srdce,“ řekla. „Rád slyším, že to bereš s humorem,“ odvětil ředitel stanice Antenne Pro. „Právě jsem na hodinu propustila svého producenta, protože jsem se dozvěděla, že po léta upravoval životní příběhy mých hostů, když se mu pravda zdála příliš nudná.“ „A to jsi nevěděla?“ „Ne!“ Vložila do téhle lži veškeré pobouření, jakého byla schopná. „Já jsem bez sebe! Nemohla jsem přece kontrolovat každý příběh, musela jsem se spolehnout na něho. To je – nebo byla – koneckonců jeho parketa!“ „Slib mi prosím, že to nebude katastrofa,“ řekl Matern. „Samozřejmě že nebude. Už mám nápad, jak přejdeme do útoku.“ „Co chceš udělat?“ „Všechno přiznáme a hostům se omluvíme.“ Na okamžik bylo ticho. „Úprk dopředu,“ poznamenal Wolfgang Matern po chvíli ticha. „To je to, zač tě obdivuji. Ty se neschováváš. Promluvíme si o tom zítra u oběda, ano?“ Hanna doslova cítila jeho úsměv a spadl jí kámen ze srdce. Mnohdy byly její spontánní nápady přece jen nejlepší. * Airbus se ještě nezastavil, ale už klikaly spony bezpečnostních pásů a lidé vstávali bez ohledu na pokyn, aby zůstali na svých místech, dokud airbus nezaparkuje. Bodenstein zůstal sedět. Neměl chuť stát celé minuty v chodbičce a nechat do 20
Zly_vlk.indd 20
6.3.2018 9:18:40
Nele Neuhausová
Z LÝ V L K Z německého originálu Böser Wolf, vydaného nakladatelstvím Ullstein Taschenbuch Verlag v Berlíně v roce 2012, přeložila Jana Pecharová Obálku navrhl Emil Křižka Redigovala Radmila Šaldová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 440 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9656. publikaci Sazbu zhotovila TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Zly_vlk.indd 439
6.3.2018 9:18:59