Issuu

Panenka_blok.indd 2

15.06.17 11:01

Hollie Overtonovรก

N E N KA Panenka_blok.indd 3

15.06.17 11:01

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Strรกnka 1

Hollie Overtonovรก Panenka

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 3

Hollie Overtonová Panenka titulní list

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 4

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 5

Kapitola 1

LILY

amykání vydává charakteristický zvuk. V rozpoznávání jednotlivých zvuků Lily vynikala – zaskřípání prkenné podlahy ohlašující jeho příchod, myši cupitající po betonu při shánění potravy. Na zapadnutí zámku ale Lily obzvlášť nastražovala uši, poslouchala, jak kov drhne o kov. Mechanismus už rezivěl, takže pokaždé zamykal navíckrát. Nakonec ale vždycky slyšela cvaknutí, zvuk, který znamenal, že tu budou uvězněné další týden, další měsíc, další rok. Dnes večer však nic nezaslechla. Jen ohlušující ticho. Hodiny ubíhaly a ona ten zámek nedokázala pustit z hlavy. Sky se vedle ní ve spánku zavrtěla a povzdechla si. Lily dcerku pohladila po vlasech černých jako uhel a pohled jí utkvěl na té pitomé žluté opici z plyše, kterou dal Rick Sky k Vánocům. Lily tu opici nesnášela, neměla však to srdce dceři hračku zabavit. Už proto, že toho měly tak málo. Ale co ten zámek – proč ho neslyšela cvaknout? Přestaň nad tím dumat a spi, nakázala Lily sama sobě. Nesmí být unavená, až se Rick vrátí. Věděla, jak by ho rozezlilo, kdyby nebyla při síle. Zabývat se pořád dokola utkvělou myšlenkou je pošetilost. Dnes s tím ale nedokázala přestat. V posledních pár týdnech byla jako na jehlách. Snad to byly jen dozvuky střevní chřipky, se kterou se potýkala. To nicméně nevysvětlovalo, proč neslyšela ten zámek.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 6

H O L L I E O V E R T O N O VÁ

S Rickem totiž byla ta potíž, že nedělal chyby. Byl přepečlivý, puntičkářský. Třeba ji zase zkouší. Zpočátku ji vystavoval nesčetným zkouškám. Ona však obstála. A on věřil, že mu náleží. Postarala se o to, aby tomu uvěřil. Možná proto zapomněl zamknout. Získala snad konečně jeho důvěru? Co když konečně přišla jejich šance na útěk? Otazníků bylo tolik, že ji to ochromovalo. Nadále zvažovala pro a proti, ale pak se Sky znovu pohnula, a to Lily stačilo. Posbírala veškerou odvahu a zlehka vyklouzla z postele. Se staženým žaludkem pomalounku vystoupala po strmých dřevěných schodech. Co když čeká za dveřmi? Dovedla si představit zuby vyceněné v nemilosrdném úsměvu, káravě vztyčený ukazováček a obočí zdvižené v očekávání. Ale ale, Panenko. Copak jsem ti neřekl, co bude následovat, když mě nebudeš poslouchat? Na nejhořejším schodu Lily zaváhala. Co to provádí? Poslední pokus o útěk ji málem stál život. Copak ho může opravdu porazit? Málem se vydala zase dolů, ale pak se zadívala na Sky, ze které vyzařovala nevinnost, a uvědomila si, že svou holčičku nemůže zklamat. Udělej to kvůli ní, řekla si. Lily vzala za kliku a dveře se bez problémů otevřely. Nejistě vkročila do dokonale udržované chaty. Podlaha z dubového masivu, tu a tam koberečky z umělé kožešiny. V rohu zdobený starožitný psací stůl, na protější stěně dobře zásobený bar; obyčejná místnost pro člověka, který nebyl obyčejný ani v nejmenším. Lily zadržela dech. Neslyšela nic než ticho. Letmo se podívala ven. Okny lemovanými podkasanými závěsy z bílého hedvábí se dovnitř vlévalo měsíční světlo, a kam až dohlédla, se tyčily mohutné borovice. Lily zapomněla na Ricka a jeho hrozby, doběhla ke dveřím a najednou stála v nich a hleděla na širý, bílý, zasněžený obzor.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 7

PA N E N K A

Venku. Je venku! Jak dlouho ten pocit nezakusila! I ticho, které ji obklopilo, se zdálo jiné než to, na jaké byla zvyklá. Skýtalo klid a uspokojení. Otevíral se před ní celý svět a někde v dálce na ni čekala její rodina. Utéct! Musíme utéct! Lily se obrátila a uháněla dovnitř, až cestou zpátky po rozviklaných schodech málem zakopla. Okoukla provizorní šatnu, kde viselo jejich oblečení. Věděla, že do mrazu a sněhu tam nic nenajde. „Moje Panenka musí být krásná,“ říkával, když se Lily dožadovala praktičtějšího oblečení. Pyžama jim v tomhle počasí poskytnou takřka nulovou ochranu, ale Lily by raději zemřela, než aby si nechala ujít tuhle příležitost. Přešla ke Sky, která nadále spala. Lily měla sto chutí zaječet: Vstávej. Pospěš si. Hni sebou! Čas ubíhal a její panika se stupňovala. Přesto se donutila zklidnit dech. Nechtěla Sky znervóznit. Klekla si k posteli a jemně na spící dívenku promluvila: „Miláčku, vzbuď se, musíme jít.“ Sky se prudce posadila. Už od narození byla zcela mimořádná, přirozeně chápala, že život tady dole není normální, a dokázala se přizpůsobit jakékoli situaci. Protřela si oči a zamrkala, aby se probrala. „Vyrážíme za dobrodružstvím, mami?“ Lily dcerku vždycky ujišťovala, že je jim spolu hezky, jen tak ve třech, takže okolní svět nepotřebují. Někdy však, když byl Rick pryč, Sky vyprávěla o kouzelném dobrodružství, které jednoho dne podniknou. Vykládala jí, jak spolu vyrazí do Paříže, Maroka či Indonésie. Na místa, o kterých Lily četla jen na internetu nebo se o nich učila při zeměpise na střední škole. Každé dítě má nárok na to, aby věřilo pohádkám, i když v jejich případě šlo o čirou fantazii.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 8

H O L L I E O V E R T O N O VÁ

„Ano, kuřátko. Ale musíme vyrazit rychle.“ Sky popadla tu hroznou plyšovou opici a přivinula ji k sobě. Lily zaváhala. Nesnesla pomyšlení, že by s sebou vzaly cokoli, čeho se Rick dotkl. „Sky, opičku tady musíme nechat.“ Sky vykulila oči a důrazně zavrtěla hlavou. „Mami, to nemůžu… Musím ji vzít s sebou.“ „Maminka ti pořídí jiného kamaráda. Čestné slovo.“ Sky zaváhala, neuposlechnout matku by si ale nikdy nedovolila. Odvážně plyšáka položila zpátky pod přikrývku a něžně ho políbila na rozloučenou. Lily na ni navlékla několikery pyžamové kalhoty a tři svetry, takže se sotva mohla pohnout. Pak jí přes ramena přehodila huňatou deku. „Takhle si to přidržuj, ano? Ať to neztratíš.“ „Dobře, mami.“ Když byla Lily hotová se Sky, natáhla si pod pyžamo několikery punčocháče. Ruce se jí neovladatelně třásly; bála se, že by se mohl každou chvíli vrátit. Dál však zhluboka dýchala a ujišťovala sama sebe, že pokud zůstane v klidu, dostanou se odtud. Obě byly připravené, ale Lily potřebovala zařídit ještě jednu věc. Spěšně zamířila do rohu místnosti a vyviklala uvolněné prkno. Popadla omšelý kus papíru, vzkaz, který napsala před lety coby matka novorozence, přestože sama byla ještě dítě. Stránka byla zažloutlá stářím, ale úhledný rukopis byl stále čitelný. Jestli je to past, Lily je odepsaná. Věděla, že by ji krutě potrestal. Musela ale doufat, že Sky by mohla mít jistou naději. Lily vzala papír a strčila ho Sky do kapsy u pyžama. „Vzpomínáš, jaká jsou pravidla pro případ velkého dobrodružství?“ „Když řekneš utíkej, uteču. Nebudu zastavovat. Neohlídnu se. Najdu policajta a dám mu to.“

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 9

PA N E N K A

„A jak poznáš, že to je policajt?“ „Bude mít uniformu a ochrání mě.“ „Ty jsi mámin zlatý andílek. Víš to, že ano?“ Sky se odhodlaně usmála a Lily ji vzala do náručí. Její dcerka byla drobná jako ptáče; jako by vůbec nic nevážila. Když Lily pomalu stoupala po schodech, uvědomila si, že shlíží přes zábradlí a ukládá si do paměti místnost, kterou obývaly posledních osm let. Ani ne pětatřicet metrů čtverečních, vlhké tmavé stěny… Peklo na zemi v pravém slova smyslu. Na každém rozvrzaném schodu přísahala, že už se sem nikdy nevrátí. Už nikdy mu nedovolí dostat je zpátky. Znovu otevřela dveře a prošla chatou. O pár vteřin později byly venku. Studený vítr Lily cuchal vlasy a obličej ji pálil od mrazu. Sky zalapala po dechu a promnula si tváře, jako by z nich mohla chlad setřít. Chytila mámu pevněji kolem krku, křečovitě roztřesená surovým náporem zimy. Lily si však tuhle chvíli užívala. Pod nohama v pantoflích jí křupal sníh, ale ona překypovala radostí. „Kuřátko, je to tady. Teď začíná naše velké dobrodružství!“ Sky však neposlouchala. Zírala na nekonečné moře bílého prášku, které se rozprostíralo před nimi. „Co je ta bílá věc, mami?“ Jedna z mála věcí, které jí Rick povolil, byly knihy. Četly si o počasí a jeho proměnách. Léto. Zima. Podzim. Jaro. Jak ale mohla malá, sladká Sky opravdu pochopit, co je to sníh, když ho nikdy neviděla? Jak může dítě vyrůstající na tak příšerném místě bez oken pobrat cokoli o světě, který nikdy nevidělo, necítilo na vlastní kůži a nemohlo si ho osahat? Lily chtěla Sky všechno vysvětlit, dát jí možnost radovat se z nových zážitků, jenže na to nebyl čas. „Žádné otázky, miláčku. Teď jen dělej, co ti řeknu.“

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 10

H O L L I E O V E R T O N O VÁ

Vyslovila to s nebývalou prudkostí, ale tím se v téhle chvíli nemohla zaobírat. Sky zmlkla a Lily se dala do chůze. Sama sebe přiměla nevšímat si zlověstných, dlouhých stínů, které vrhaly borovice. S každým krokem zrychlovala. Odmítala se obrátit a věnovat té zdánlivě nenápadné chatě další pohled. Její chůze se proměnila v klus a pak v běh. Nohy ji bolely, netrénované svaly měla zesláblé, ale bojovala dál a nenechala se tím zastavit. V porovnání s tím, co musela snášet, bylo tohle nicotné. Srdce jí bušilo tak prudce, až si myslela, že se rozskočí. Už roky neměla možnost běhat, přesto se jí v mžiku vybavil atletický trénink. Skoro slyšela, jak jí trenérka radí: „Najdi si rytmus. Zvol si tempo.“ Škrábanců od zbloudilých větví a hustých křovisek si Lily nevšímala. Uháněla po zarostlé cestě a ztratila pojem o čase. Běžela, dokud se nedostaly na silnici. Lily mhouřila oči, aby rozeznala značku v dálce. Když se k ní přiblížila, zalapala po dechu a zarazila se na místě. Silnice číslo 12. Lily si s narůstající hrůzou uvědomovala, že je pouhých pět mil od domova. Pět mil! To zjištění ji málem ochromilo. Nejraději by padla na kolena a křičela vzteky a pocitem zmaru. To ale nemohla. Soustřeď se na okamžik. Na ničem jiném než na téhle chvíli nezáleželo. Jeden krok, druhý krok, říkala si. Zaměřila se na Sky, prochladlou a pofňukávající. „Jsi tak statečná holčička. Maminka je na svou statečnou holčičku moc pyšná.“ Bylo těžké dívat se, jak Sky trpí. Tma je naštěstí chránila a Lily nemohla mrhat časem. Navzdory mrazu, navzdory Skyinu strádání si uvědomovala, že dnešek je úžasný. Něco takového nezažila déle než 3110 dní. Byla to taková dětinská hra, kterou hrála se svým dvojčetem Abby. Záznamy o „úžasných“ dnech si vedly od sedmé třídy.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 11

PA N E N K A

Slovník definuje „úžasný“ jako „budící úžas, podivuhodný“. Lilyinu sestru Abby, která byla o šest minut starší, fascinovala Oprah Winfreyová a její pozitivní přístup. Podle vzoru moderátorky si vyrobila kalendář, aby si mohly úžasné dny zaznamenávat. Věděly tedy přesně, který den se jim podařilo zaběhnout nějakou trať pod určitý čas. Kdy obě složily řidičskou zkoušku a pak seděly na kapotě rodinného džípu před cukrárnou Dairy Queen, pojídaly zmrzlinu a dávaly na odiv, jak jsou konečně dospělé. A kdy nastal nejúžasnější den ze všech a Wes pozval Lily do kina. Lily byla první ze sester, která měla jít na rande, ale Abby jí pomáhala s přípravami, s výběrem dokonalého oblečení a s líčením. Když ji Wes vyzvedl, Lily začala mít strach, že z úžasného dne nakonec nic nebude. Wes byl zamlklý a podrážděný, měl pramálo společného s tím bezstarostným, bláznivým klukem, do kterého se zakoukala už před půl rokem. Pořád se ho vyptávala: „Není ti nic? Vážně? Stalo se něco? Mně se můžeš svěřit.“ Wes na ni vyjel, že se tedy rozhodně něco stalo. Jeho tátu zatkli za řízení pod vlivem alkoholu. A on se snažil předstírat, že mu na tom nezáleží. „Nevím, jak mě to mohlo překvapit. Přece se vždycky chová jako debil. No nic, to je fuk. A nechci tím kazit večer. Pojď, nebo nám utečou upoutávky.“ Než stihl vystoupit z auta, Lily ho chytla za ruku. „Mně jsou upoutávky ukradený. A není to fuk. Řekni mi, co se děje.“ Wesovi se v obličeji mihl vděčný výraz. „Myslíš to vážně?“ Lily přikývla. Tomu okamžiku by se žádný hollywoodský film nevyrovnal. Seděli v pick-upu a Wes jí vyprávěl o tom, že táta pije od máminy smrti ještě víc než předtím. Svěřil se jí, že na to, aby účty byly jakžtakž zaplacené a táta chodil do práce, dohlíží on, ale začíná toho na něj být moc. Nechtěl

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 12

H O L L I E O V E R T O N O VÁ

však mluvit jenom o sobě. Ptal se Lily na různé věci a poslouchal, jak mu povídá o svém životě, o Abby a o tom, jak jsou si blízké, o jejích obavách, že se rodiče chtějí rozvést. Mluvili tak dlouho, že přišli o celý film a Lily se málem nestihla včas vrátit domů. Nemohla tomu uvěřit. Takhle příjemně se doposud cítila jen s Abby. Zrovna když si pomyslela, že ten večer by nemohl být dokonalejší, Wes se k ní naklonil a políbil ji. Zanedlouho se v jejím životě střídal jeden úžasný den s druhým. Lily běžela dál, přehodila si Sky na druhou stranu, ale nemohla se ubránit myšlenkám na úžasný rok, který s Wesem prožila. Jistě, to zářijové úterý nebylo úžasné ani v nejmenším. Už od rána ten den stál za prd. Chodila ještě o berlích, protože si na svých prvních atletických závodech udělala výron v kotníku. Den předtím si dlouho do noci po telefonu povídala s Wesem a zapomněla se učit na test z chemie. Věděla, že totálně pohořela. Dobelhala se k Abbyině skříňce a chtěla si postěžovat, jak si tou známkou z chemie pokazí průměr. Abby se tvářila naštvaně. „Kde mám ten černej svetr? Řeklas, že ho dáš zpátky do skříňky.“ „Dala jsem ho tam. Mělas ho na sobě minule po tréninku.“ „To teda neměla. Ztratilas můj oblíbenej svetr, sakra. To se dalo čekat.“ Lily nadále trvala na tom, že svetr neztratila. Jenže Abby jí nevěřila. Řekla jí, že je lhářka. V obličeji byla červená, rty měla stažené v grimase, která Lily odjakživa štvala, oči plné zlosti. Hádka byla nevyhnutelná. „Ty vždycky všechno posereš,“ vyštěkla Abby. „Jasně… a ty jseš slečna dokonalá, co?“ opáčila Lily. Abby jí lezla na nervy tím, jak vždycky dělala, jako by byla bůhvíjak zázračná jen proto, že byla o šest minut starší.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 13

PA N E N K A

„Každopádně ti už nikdy nic nepůjčím.“ „Abby, já ho ale fakt neztratila.“ „Nikdy neumíš uznat chybu. Ty jseš taková sobecká mrcha. Bez tebe by všechno bylo mnohem jednodušší.“ Abby se vyřítila z pokoje. Lily věděla, že si vezme auto, protože je dneska na řadě, ale bylo jí to jedno. To radši pojede s Wesem nebo zavolá rodičům, než aby poslouchala, jak sestra vyšiluje kvůli svetru, který jí Lily stoprocentně vrátila. To, jak spolu mluvily, se člověku zvenčí mohlo zdát hrozné, ale takhle se prostě dvojčata hádají. Jejich spory nic neznamenaly. V jednu chvíli se zasypávaly nechutnými urážkami, v další se společně uvelebily na pohovce v obýváku, navzájem si ukazovaly facebookové stránky a plánovaly víkend. Kdykoli jindy by Lily dorazila domů a plácla sebou na gauč vedle Abby a celou hádku by pustily z hlavy. Jak mohla vědět, že se ten den vidí naposledy? Ani ve snu by ji nenapadlo, co ji čeká. Nikdo to nemohl tušit. Lily už bolely ruce. Znovu si Sky přehodila v náručí, líbala ji a šeptala jí povzbudivá slova. Lily se záměrně vyhýbala hlavní silnici, přikrčila se, kdykoli uviděla světla blížícího se auta. Potřebovaly se už brzy zahřát, jinak budou riskovat podchlazení. Lily netušila, kolik toho uběhly, ale už musely být blízko. Za zatáčkou zalapala po dechu. Měla před sebou ceduli VÍTEJTE V CRESTED GLEN. Celá léta ten nápis míjela s odporem. Odpuzoval ji jeho význam – že trčí další den na periferii. Toužila po mrakodrapech a šíleném tempu velkého města. Lákaly ji kavárny a čajovny s vodními dýmkami, hospůdky, kde hipsteři za barem čepovali jeden guiness za druhým. Snila o malých divadlech mimo Broadway a o nákupech v secondhandech. O tom, že najde dokonalou práci. Představovala si, jak bydlí s Abby v loftu ve West Village a společně objevují New York. „Sestry Riserovy dobývají

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:20 Stránka 14

H O L L I E O V E R T O N O VÁ

Manhattan“, to byl jejich dětský sen, dopodrobna si plánovaly budoucnost včetně výzdoby sdíleného loftu. Crested Glen znamenalo pravý opak New Yorku. Bylo to, jak Lily žertem poznamenávala, pohřebiště snů. Nedovedla si představit, s jakou radostí by se sem jednou mohla vrátit. Ten nápis, ten úžasný nápis hlásal, že už jsou skoro doma. Lily zrychlila a pošeptala Sky, že všechno bude v pořádku. Běž dál, říkala si. Hlavně vydrž.

panenka.qxp_Sestava 1 20.06.17 10:21 Stránka 311

Hollie Overtonová panEnKa Z anglického originálu Babydoll, vydaného nakladatelstvím Redhook Books v New Yorku v roce 2016, přeložila Naďa Špetláková Obálku navrhl Jiří Troskov Redigovala Táňa Holasová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 312 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9179. publikaci Sazba Spojené Grafické Továrny, Dobříš Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz