S A N DVA RGE N © Text Åsa Lind © Kristina Digman, first published by Rabén & Sjögren, Sweden, in 2002. Published by agreement with Rabén & Sjögren Agency. Translation © Viola Somogyi, 2017 ISBN 978-80-7549-524-2
Pisecny_vlk.indd 2
25.9.2017 15:49:26
Emmě K. Jalamo, která objevila Písečného vlka na Mallorce roku 1988
Pisecny_vlk.indd 3
25.9.2017 15:49:26
ZVL ÁŠTNÍ, PR APODIVNÉ ZVÍRˇ E Zacharína bydlela s maminkou a s tatínkem v domečku na břehu moře. Domeček byl maličký, ale moře velikánské, a v moři se dá koupat – tedy aspoň v létě. A teď bylo léto, svítilo sluníčko a bylo teplo, a Zacharína se chtěla koupat. Nastala ale potíž. Nesměla se koupat sama a tatínkovi se zrovna nechtělo jít s ní na pláž. „Teď právě nemám čas,“ prohlásil. „Musím si přečíst noviny, chápeš?“ A pak se uvelebil v houpací síti a začal šustit velikánskými novinami. Byly tak veliké, že za nimi tatínek skoro celý zmizel jako pod dekou. Vyčuhovaly mu zpod nich jen nohy. To jsou ale hrozně 5
Pisecny_vlk.indd 5
25.9.2017 15:49:26
protivné nohy, pomyslela si Zacharína. Protivné tatínkovské nohy, které se nechtějí jít koupat. „Já tedy rozhodně na pláž půjdu,“ řekla. „Jojo,“ zahučel tatínek. „Já tam totiž vyhrabu díru,“ pokračovala Zacharína. „Do písku a bude to past, a ty do ní spadneš.“ „To je ale báječné,“ odpověděl tatínek a dál šustil novinami. Zacharína pochopila, že ji vůbec neposlouchal. Tohle totiž říkal vždycky, když neposlouchal – To je ale báječné! „Ne!“ vykřikla. „Není to báječné! Je to děsné!“ A pak sešla na pláž a začala rukama vyhrabávat v písku díru. Písek byl nejdřív světlý, suchý a horký, ale hlouběji vlhký, tmavý a chladivý. Zacharína si lehla na břicho a nakoukla do díry. Ta je ale hluboká! Past se jí povedla. Dokonce jí začalo být trošičku líto, že tatínek se bude muset do té hluboké, strašlivé díry zřítit. Ale dobře mu tak, pomyslela si a ještě třikrát hrábla. 6
Pisecny_vlk.indd 6
25.9.2017 15:49:27
7
Pisecny_vlk.indd 7
25.9.2017 15:49:27
A v tu chvíli se to stalo. V díře se něco pohnulo. Zacharína to ucítila docela zřetelně a rychle ruku vytáhla. Ano, dole opravdu něco je! Úplně dole, na dně. Kroutilo se to v písku, vrtělo se to – a teď něco začalo vylézat ven! Bylo to černé a maličko se to lesklo. Zacharína okamžitě poznala, co to je. Byl to čenich. Čenich čenichal a větřil, hrabal a funěl. „Tati!“ vykřikla Zacharína. „V mojí díře je čenich a je živý!“ „To je ale báječné,“ šustil tatínek novinami daleko v houpací síti. Báječné? Tím si Zacharína opravdu nebyla jistá. Hodně to záleželo na tom, na jakém zvířeti je čenich přirostlý, a co když je to zvíře v díře divoké? Čenich vykoukl ještě o trochu víc a pak ještě o kousíček. Zacharína ucouvla a zatajila dech. To zvíře leze ven! Škrábalo a šustilo v díře a pak se nad její okraj vynořila hlava… Co je to za zvíře? Rozhodně to nebyl pes, i když se 8
Pisecny_vlk.indd 8
25.9.2017 15:49:27
trochu podobalo vlčákovi, ale jen trošku, a vypadalo tak nějak mnohem divočeji. A srst nemělo huňatou, spíš jako písek, jako zlatožlutý pouštní písek. Zvíře se rozhlédlo kolem a pochopitelně si Zacharíny všimlo. „Chápu,“ pokývalo pomalu hlavou a Zacharína poznala, že je to kluk. „To ty jsi vyhrabala tu díru,“ pokračovalo zvíře. „Počkat, tak to jsi určitě jezevec, viď?“ Zacharína se neodvažovala říct ano ani ne, a tak mlčela. Zvíře vzdychlo. „Takové divné stvořeníčko,“ řeklo pak. „Hrabe jako jezevec, ale mlčí jako ryba.“ Odrazilo se a vyskočilo z díry – čtyři nohy, tělo a pohupující se ocas. Přiťapalo k Zacharíně. Holčička se schoulila a pomyslela si: Pomoc, sežere mě! Ale zvíře nic takového neudělalo. Jen ji celou důkladně očichalo. Zacharína si nemohla pomoct a dala se do smíchu – hrozně to totiž lechtalo! „Aha, ty řehtáš,“ prohlásilo zvíře. „Tak to jsi určitě kůň. Nebo jsi kdákala? Tak to budeš slepice.“ 9
Pisecny_vlk.indd 9
25.9.2017 15:49:27
Zvíře naklonilo hlavu a přemýšlelo. „Ale slepice bys byla dost legrační, nemáš totiž peří,“ řeklo pak. „Na mou duši a na moje uši, ty jsi mi ale divné zvíře.“ To už Zacharína dál mlčet nedokázala. „Já nejsem žádná slepice!“ vykřikla. „Jsem člověk!“ Zvíře se zazubilo tisíci ostrými zuby, bílými jako mušle. „Vždyť to říkám!“ zvolalo pak. „Hrozně divné zvíře!“ Pak se rozvalilo na písek vedle Zacharíny. Písečné tělo se na slunci třpytilo jako zlato. „Já jsem Písečný vlk,“ řeklo. „Dobrý den, dobrý den! Jsem neobyčejně vzácný a k tomu i neobyčejně krásný, nemyslíš?“ Zacharína tak úplně nevěděla, co si má myslet. S žádným písečným vlkem se ještě nesetkala. Nebyla si jistá, jestli má hrozný strach, nebo hroznou radost. „A co jíš?“ zeptala se opatrně. „Nejíš náhodou… lidi?“ 10
Pisecny_vlk.indd 10
25.9.2017 15:49:27
„Lidi? Kdepak, fuj!“ odpověděl Písečný vlk. „Většinou se živím slunečním nebo měsíčním světlem, z měsíčního světla vždycky hrozně zmoudřím. Já totiž vím úplně všechno.“ „Všechno na celém světě?“ divila se Zacharína. „Všechno na všech světech, všechny odpovědi na všechny otázky,“ přikývl Písečný vlk. Zacharína se pokusila vymyslet nějakou opravdu těžkou otázku, na kterou by ten vychloubačný vlk nedokázal odpovědět. Něco o vesmíru nebo tak. Nebo o mraveništích. Ale když otevřela pusu, vyklouzla jí z ní docela jiná otázka. „Proč…“ začala. „Proč musí tatínek číst noviny?“ „Ha! To je jednoduchá otázka,“ odpověděl Písečný vlk. „Je začarovaný, to je ti přece jasné!“ „Začarovaný?“ opakovala Zacharína. „Ano, nebo něco jako zhypnotizovaný,“ vysvětloval Písečný vlk. „Oči se mu jakoby přilepily na noviny, na ta malá černá písmenka, a on se teď od nich nemůže odtrhnout.“ 11
Pisecny_vlk.indd 11
25.9.2017 15:49:27
Zacharíně se tahle odpověď vůbec nelíbila. Nechtěla, aby tatínek zůstal až do konce života uvězněný v novinách. „Neboj se,“ utěšoval ji Písečný vlk. „Já ho vysvobodím.“ Vyskočil a rozběhl se pryč. Uháněl jako vířící písečná bouře přímo k domu a houpací síti a vytrhl tatínkovi noviny z ruky. Jednotlivé stránky vzápětí odplachtily nad moře jako velcí ptáci. Tatínek vypadl z houpací sítě, dopadl na zem a pomyslel si: Cože? Vlk? „Zacharíno!“ zavolal. „Dostal jsem úžeh! Musím se vykoupat!“ „Konečně,“ zaradovala se Zacharína. Moře bylo rozlehlé a modré a koupali se v něm dlouho – dokud jim nesvraskala kůže na prstech. Pak šli domů, pili čaj, hráli karty a šidili, jen když to bylo nezbytně nutné. V jamce v písku na pláži pořád ležel Písečný vlk a přemýšlel – o lidech, o tatíncích a o jiných prapodivných zvířatech.
12
Pisecny_vlk.indd 12
25.9.2017 15:49:27
Pisecny_vlk.indd 13
25.9.2017 15:49:27
OBSAH Zvláštní, prapodivné zvíře 5 Všichni pořád jen pracují a pracují! 14 Obrázek z výletu 21 Statečné modřiny 30 Na návštěvě u Písečného vlka 38 Zacharínština 47 Nemá cenu sedět na zadku 53 Otravné řeči 60 Nekonečný párek 68 Stydlivá, stydlivější, nejstydlivější 75 Kdo potřebuje Zacharínu? 83 Hlídání 91 Kometa a kosmonautka 98 Zacharína a tma 106 Jméno vytesané v kameni 111
Pisecny_vlk.indd 119
25.9.2017 15:49:34
Åsa Lind PÍ S E Č N Ý V L K Ilustrovala Kristina Digman Ze švédského originálu Sandvargen, vydaného nakladatelstvím Rabén & Sjögren ve Stockholmu v roce 2002, přeložila Viola Somogyi Obálku podle původního návrhu upravil David Dvořák Redigovala Jaroslava Vrbová Odpovědná redaktorka Jana Kotrlová Technický redaktor David Dvořák Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pikola, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9383. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk FINIDR, s. r. o., Český Těšín Počet stran 120 Vydání první PRO DĚTI OD 7 LET Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz. www.knihyzpikoly.cz
Pisecny_vlk.indd 120
25.9.2017 15:49:34