0038847

Marti Olsen Laneyová

JSTE INTROVERT?

Jak prosperovat ve světě extravertů UNIVERSUM

Marti Olsen Laneyová JSTE INTROVERT? Z anglického originálu The Introvert Advantage, vydaného nakladatelstvím Workman Publishing Company, Inc., v New Yorku v roce 2002, přeložila Ivana Pavlíčková Redigovala Zuzana Fojtíková Obálku zhotovila Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Leona Macháčková Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 384 Vydala Euromedia Group, a. s. - Knižní klub, v edici Universum Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9024. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé Naše knihy na trh dodává Euromedia - knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

Poděkování

Úvod

Ráda bych poděkovala všem, které jsem v životě potkala. M AUREEN 5TAPLETONOVÁ

zrození knihy je třeba hodně porodních asistenRáda bych poděkovala své blízké přítelkyni VaHunterové za to, že věděla dřív než já, že umím :. Sylvii Cary, která mi potvrdila, že v sobě nosím ad na knihu, a poskytla mi cennou zpětnou vaz) novoroze?ci. Mé agentce Andree Pedolské, že vrhu na knihu poznala příležitost a že mě v prů­ .1 t~hoto sloního. porodu neustále podporovala. rov1 Workmanov1 a Sally Kovalchickové kteří si lo~ov~i, že introverti potřebují, aby ji~ někdo ,dil knihu. Mým redaktorům, Margotě Herrera :_ty Rossové, za učesání rukopisu psaného pravou 1~fér~u ~ za ~s~ořád_ání_ zmatků, což provedly n levym1 hem1sferam1. T1e Maginni, která musí >bdařena mimosmyslovým vnímáním, aby byla pná na n:kol:~sevrozšifrovat šipky, škrty a rozpikoust. Deku31 vsem v nakladatelství Workman ishing za práci na knize, dokud se nenarodila. 1 láštní poděkování bych ráda vyjádřila všem inrtům, které jsem kvůli této knize zpovídala. Také ráda poděkovala horlivým vědcům a badatelům, se snaží pomoci nám všem, abychom pochopili oduše složité" lidské bytosti, jimiž jsme.

že

člověk

Hlavním smyslem štěstí je, je ochoten být tím, čím Je. ERASMUS

dyž jsem byla malá, často jsem byla ze sebe rozpačitá. Byla jsem plná matoucích protikladů. Takový divný pavouk. V první a druhé třídě jsem měla tak špatný prospěch, že mě učitelé chtěli nechat propadnout, ale ve třetí třídě jsem byla velmi dobrá. Někdy jsem byla živá a hovorná, mé poznámky byly bystré a zasvěcené. Pokud se hovořilo na téma, o němž jsem něco věděla, dokázala jsem vlastně vykecat lidem díru do hlavy. Jindy jsem ale chtěla něco říct a vůbec mě nic nenapadalo. Nebo mě ve třídě něco napadlo, zvedla jsem ruku s nadšením, že si mohu vylepšit těch 25 procent známky, která záležela na aktivní účasti, ale když jsem byla vyvolaná, to, co jsem měla na jazyku, se mi vykouřilo z hlavy. Má vnitřní obrazovka zhasla. Chtělo se mi zalézt pod lavici. A někdy se stalo, že jsem své připomínky sdě­ lovala koktavě a nejasně, díky čemuž jsem vypadala mnohem méně informovaná, než jsem ve skutečnosti byla. Vytvořila jsem si všelijaké metody, jak se vyhnout očím učitelky, když prozkoumávala třídu a hledala někoho, kdo by odpověděl na otázku. Ne-

K

7

JSTE INTROVERT ?

mohla jsem se na sebe spolehnout, nikdy jsem nevě­ děla, jak zareaguji. Navíc jsem byla zmatená z toho, že když jsem něco nahlas vyslovila, lidé mi často říkali, že mluvím dob~e a výstižně. A jindy se mnou spolužáci zacházeli, Jak? bych byla mentálně postižená. Nemyslela jsem si, že_3sem hloupá, ale také jsem se nedomnívala, že by m1 to nějak zvlášť dobře pálilo. Způsob, jakým můj mozek fungoval, byl pro mne hádankou. Nemohla jsem přijít na to, proč mě spous~~ t?zná~~k ;ždy napadla až ex post. Když jsem vyJadnla svuJ nazor na něco, co se stalo dříve, učitelé a přátelé se podrážděně ptali, proč jsem to neřekla předtím. Asi si mysleli, že si své myšlenky a pocity záměrně_ nec~ávám pro sebe. Zjistila jsem, že mé myšlenky JSOU Jako zavazadla ztracená v letadlech - dorazily o trochu později. Když jsem dospěla, začala jsem se považovat za tajuplnou osobu, která funguje tiše, v hlubinách neviditelně. Mnohokrát jsem něco řekla a nikdo r:a to nereagoval. Později někdo řekl to samé a dostalo se mu za to uznání. Domnívala jsem se, že je něco špatného na způsobu, jakým mluvím. Jindy, když mě lidé slyšeli nebo si přečetli něco, co jsem napsala, udiveně na mě hleděli. Stalo se to tolikrát, že se mi tento „pohled" stal důvěrně známým. Nejspíš říkal: To jsi napsala ry? Z takové reakce jsem měla smíšené pocity, protože mě těšilo uznání, ale zároveň jsem byla ohromená náhlou pozorností ostatních. Společenský život byl pro mě rovněž matoucí zkušeností. Byla jsem ráda s lidmi a zdálo se, že mě lidé mají rádi, ale když jsem měla jít do společnosti, čas­ to Jsem byla vyděšená. Chodila jsem sem a tam a rozhodovala se, jestli se mám na večírku nebo veřejné události objevit. Dospěla jsem k závěru, že jsem spo8

lečenský srab. Někdy jsem se cítila trap~ě a n:~říjt ně, jindy jsem byla v pohodě. Dokonce 1 kdyz JSen výborně bavila, dívala jsem se ke dveřím a fantaz vala o tom, jak se tulím v posteli v pyžamu. _ Dalším zdrojem bolesti a frustrace byla moJe ká hladina energie. Snadno jsem se unavila. Zdálc že nemám tu výdrž, jakou mají mí přátelé a příl ní. Když jsem byla unavená, chodila jsem pom pomalu jsem jedla a také jsem pomalu mluvila, s nými trýznivými pomlkami v projevu. Na druhou stranu, když jsem byla odpočatá, kázala jsem povídat tak rychle, skákat z téman téma, že lidé, kteří mě poslouchali, se možná ( jako při náletu. Někteří lidé se skutečně <lomní že mám v sobě hodně energie. Věřte, že jsem ji rn la (a stále nemám) . Přesto jsem se svým pomalým tempem plah1 dál, dokud jsem nedosáhla většiny z toho, co . v životě chtěla. Trvalo to léta, než jsem pochopil všechny mé záhadné protiklady vlastně dávají ~r Byla jsem normálním introvertem! Tento obJe přinesl obrovskou úlevu!

E INTROVERT ?

hla jsem se na sebe spolehnout, nikdy jsem nevě­ a, jak zareaguji. Navíc jsem byla zmatená z toho, že když jsem něco las vyslovila, lidé mi často říkali, že mluvím doba výstižně. A jindy se mnou spolužáci zacházeli, . bych byla mentálně postižená. Nemyslela jsem s1, sem ~loupá, ale také jsem se nedomnívala, že by to nějak zvlášť dobře pálilo. působ, jakým můj mozek fungoval, byl pro mne ankou. Nemohla jsem přijít na to, proč mě spous?zná~~k ;-7ždy nap~dla až ex post. Když jsem vy1la svu3 nazor na neco, co se stalo dříve, učitelé átelé se podrážděně ptali, proč jsem to neřekla tím. Asi si mysleli, že si své myšlenky a pocity záně_ nec~ávám pro sebe. Zjistila jsem, že mé myšy JSOU Jako zavazadla ztracená v letadlech - doy o trochu později. dyž jsem dospěla, začala jsem se považovat za lnou osobu, která funguje tiše, v hlubinách, neelně. Mnohokrát jsem něco řekla a nikdo na to goval. Později někdo řekl to samé a dostalo se a to uznání. Domnívala jsem se, že je něco špat_na způsobu, jakým mluvím. Jindy, když mě lidé 1 nebo si přečetli něco, co jsem napsala, udiveně ě hleděli. Stalo se to tolikrát, že se mi rento „pascal důvěrně známým. Nejspíš říkal: To jsi nary? Z takové reakce jsem měla smíšené pocity že mě těšilo uznání, ale zároveň jsem byla ohro~ náhlou pozorností ostatních. olečenský život byl pro mě rovněž matoucí zkutí. Byla jsem ráda s lidmi a zdálo se, že mě lidé ádi, ale když jsem měla jít do společnosti, časbyla vyděšená. Chodila jsem sem a tam a roz~a s~, j~stli se mám na večírku nebo veřejné st1 ob3ev1t. Dospěla jsem k závěru, že jsem spo-

ÚVOD

lečenský srab. Někdy jsem se cítila trapně a nepříjem­ ně, jindy jsem byla v pohodě. Dokonce i když jsen:, se výborně bavila, dívala jsem se ke dveřím a fancaz1ro-

vala o tom, jak se tulím v posteli v pyžamu. Dalším zdrojem bolesti a frustrace byla moje nízká hladina energie. Snadno jsem se unavila. Zdálo se, že nemám tu výdrž, jakou mají mí přátelé a příbuz­ ní. Když jsem byla unavená, chodila jsem pom~lu, pomalu jsem jedla a také jsem pomalu mluvila, s cetnými trýznivými pomlkami v projevu. Na druhou stranu, když jsem byla odpočatá, dokázala jsem povídat cak rychle, skákat z tématu na réma že lidé kteří mě poslouchali, se možná cítili ' ' . jako při náletu. Někteří lid~ se ,:'~ut~čt:ě do~níval_,1, že mám v sobě hodně energie. Verte, ze 3sem JI nemela (a stále nemám). •. Přesto jsem se svým pomalým tempem plah?cila dál, dokud jsem nedosáhla většiny z toho, co Jsem v živo tě chtěla. Trvalo to léta, než jsem pochopila, že všechny mé záhadné protiklady vlastně dávají ~mysl: Byla jsem normálním introvertem! Tento obJev m1 přinesl obrovskou úlevu!

9

JSTE INT ROVERT?

Proč jsou

extraverti kulturním ideálem? :Še.k~lcura si ~ení vlastností extraverrů a odmě­ nuJe Je. Amenka byla vybudovaná na silném individualismu a důležité bylo, aby lidé vyjadřovali své názory. Ceníme si aktivitu, rychlost, soutěživost a elán. Není divu, že se lidé introverzí nechlubí. Žijeme v k1:11tuře, kter~ m~ k rozjímání a samotě záporný postoj. _Ideálem Je „Jít do světa" a „prostě to udělat". V kmze The Pursuit ofHappiness (Hledání štěstí) sociální ps~ch?!og dr. Dav_id Myers tvrdí, že pro štěstí je tře­ ba ~tt tn vlastnosti: sebeúctu, optimismus a extraverz1. Dr: Myers své závěry vyvodil z výzkumů, které „dokazují_", že extraverti jsou šťastnější. Zkoumané oso~y v mch byly požádány, aby souhlasily, či nesouhlasily s výroky jako ,Jsem rád s ostatními" a ,Je se mnou legrace". !ntrove:ti _št~~tí tímtvo, způsobem nepopisují, proto ?ou v~~mam Jako nestastní. Měřítkem osobní spoko1enost1 JSOU pro ně tvrzení jako „Znám sám sebe" nebo ,:Cítím ~,e do~ř~ ve své kůži" nebo „Mohu si jít v~astru cestou . Na JeJtch reakce na tyto výroky se však nikdo neptá. Dané výzkumy nepochybně navrhoval extravert. Jes~liž~ extraverzi považujeme za samozřejmý, při­ rozeny vysledek zdravého vývoje, pak introverze nemůže být ničím jiným než tou „obávanou druhou možností". Introvertům se prostě nepodařilo dosáhnout patřičné socializace. Jsou odsouzeni k osamělé­ mu neštěstí.

N

12

Otto Kroeger aJanet Thuesenová jsou psycholog! tí poradci, kteří používají typologii Myersové a Brig savé s názvem MBTI (více se o ní dozvíte dále v k1 ze). Ve své knize Typologi,e: 16 typů osobnosti, kt4 ovlivňují život, lásku a úspěch v práci se zabývají neu Šenou situací introverta: ,,Introverti jsou v menšit zhruba v poměru jeden ku třem. Následkem toho u nich musejí vyvinout zvláštní schopnosti zvlác různé situace v životě, protože je na ně vyvíjen ne~ zený tlak, aby se „sebrali" a chovali se jako všid ostatní. Introvert je každodenně, téměř od okamžil kdy se vzbudí, tlačen, aby reagoval na vnější svět a způsobil se mu." Domnívám se, že je třeba trochu vyrovnat prost dí, v němž žijeme. Extravertům se dostává větš dobrých ohlasů. Je na čase, aby si introverti uvědoq jak jsou jedineční a výjimeční. Jsme zralí na kult~ posun směrem k přijetí introverze jako něčeho, cč v pořádku. Můžeme se přestat snažit zapadnout ostatní a „sebrat se". Potřebujeme si začít cenit vl ní povahu takovou, jaká je. Cílem této knihy je, nám v tom pomohla. Naučíte se v ní tři základní 1) jak poznat, že jste introvert (možná vás to pře pí); 2) jak pochopit a ocenit výhody introverze; 3) svou cennou povahu rozvíjet prostřednictvím četn užitečných rad a nástrojů.

TE INT RO V ERT ?

Proč jsou

extraverti kulturním ideálem? aše kultura si cení vlastností excravertů a odmě­ ňuje je. Amerika byla vybudovaná na silném ·vidualismu a důležité bylo, aby lidé vyjadřovali ' názory. Ceníme si aktivitu, rychlost, soutěživost lán. Není divu, že se lidé introverzí nechlubí. Žijeme ~ltuře, kter~ má k rozjímání a samotě záporný poJ· _Ideálem Je „jít do světa" a „prostě co udělat". mze The Pursuit ofHappiness (Hledání štěstí) sociáls~ch?~og dr. Dav_id Myers tvrdí, že pro štěstí je cře­ m1t tn vlastnosu: sebeúctu, optimismus a extrai. Dr. Myers své závěry vyvodil z výzkumů které kazují_", že extraverti jsou šťastnější. Zko~mané ~y v m:h bylť požádány, aby souhlasily, či nesouily s vyroky Jako ,Jsem rád s ostatními" a ,Je se ou legrace". ntroverti štěstí tímto způsobem nepopisují, proou v~~máni jako ~ešťastní. Měřítkem osobní sponostl JSOU pro ne tvrzení jako „Znám sám sebe" o ,:Cítím ~,e do~ř~ ve své kůži" nebo „Mohu si jít cm cestou . Na Je11ch reakce na tyto výroky se však o neptá. Dané výzkumy nepochybně navrhoval ·averc. scliže excraverzí považujeme za samozřejmý při­ ný výsledek zdravého vývoje, pak incroverz~ nee být ničím jiným než tou „obávanou druhou ností". Introvertům se prostě nepodařilo dosáht patřičné socializace. Jsou odsouzeni k osamělé­

P flEDE HR A

Otto Kroeger aJanet Thuesenová jsou psychologič­ tí poradci, kteří používají typologii Myersové a Briggsové s názvem MBTI (více se o ní dozvíte dále v knize). Ve své knize Typologie: 16 typů osobnosti, které ovlivňují život, lásku a úspěch v práci se zabývají neutě­ šenou situací introverta: ,,Introverti jsou v menšině, zhruba v poměru jeden ku třem. Následkem toho se u nich musejí vyvinout zvláštní schopnosti zvládat různé situace v životě, protože je na ně vyvíjen nezří­ zený tlak, aby se „sebrali" a chovali se jako všichni ostatní. Introvert je každodenně, téměř od okamžiku, kdy se vzbudí, tlačen, aby reagoval na vnější svět a při­ způsobil se mu." Domnívám se, že je třeba trochu vyrovnat prostře­ dí, v němž žijeme. Extravercům se dostává většina dobrých ohlasů. Je na čase, aby si introverti uvědomili, jak jsou jedineční a výjimeční. Jsme zralí na kulturní posun směrem k přijetí introverze jako něčeho, co je v pořádku. Můžeme se přestat snažit zapadnouc mezi ostatní a „sebrat se". Potřebujeme si začít cenit vlastní povahu takovou, jaká je. Cílem této knihy je, aby nám v tom pomohla. Naučíte se v ní tři základní věci: 1) jak poznat, že jste introvert (možná vás co překva­ pí); 2) jak pochopit a ocenit výhody introverze; 3) jak svou cennou povahu rozvíjet prostřednictvím četných užitečných rad a nástrojů.

ešcěscí.

13