Kdyz Anna zmizela_001 az 003_Sestava 1 1/31/18 9:30 AM Strรกnka 3
AFTER ANNA Copyright © Alex Lake 2015 All rights reserved Translation © Richard Olehla 2018 ISBN 978-80-249-3544-7
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 4
19.02.2018 10:51:59
Mým třem mušketýrům – O, F a A
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 5
19.02.2018 10:51:59
PROLOG
Bylo to snazší, než byste čekali. Holka s tebou šla bez jakýchkoli námitek. Když vyšla sama ze školky, bylo vidět, jak se rozhlíží na všechny strany, bylo zřejmé, že ji měl vyzvednout jeden z rodičů, ale nikdo tu nebyl. Kdo by něco takového udělal? Kdo by mohl být tak neopatrný a nechat pětiletou holčičku v takhle nebezpečné situaci? Opravdu donebevolající. Pro tebe to ovšem bylo dobře. Pro tu holku moc ne, natožpak pro její ubohé, již brzy smutkem stižené rodiče trpící sebenenávistí, ale pro tebe ano. Nikdo tě neviděl. To bylo jisté. Okolí zkontrolováno. Rodiče vířili kolem školní brány a čekali, až se venku objeví jejich nevděčné potomstvo, aby je mohli zahrnout nejapnými dotazy. Jak ses měl? Copak ses dnes naučila? Byla jsi hodná, princezničko moje? Byl jsi dneska statečný, ty můj kloučku? Tihle lidé vychovávají generaci drahocenných, avšak slabých dětí, které mají pocit, že celý svět se točí kolem nich, že se přizpůsobí jejich vrtochům, že je nechá vždycky vyhrát a nikdy je nebude nutit do nějakého úsilí. Byla to 7
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 7
19.02.2018 10:51:59
tichá katastrofa, která se šířila do všech koutů společnosti a s níž nikdo nic nedělal. Kromě tebe. Ty si svou úlohu v zastavení téhle epidemie, jakkoli malou, splníš. A všechno to začíná u téhle holky. Teď je tvoje. Odteď už navždycky. Libuješ si ve vlastnictví věcí kolem sebe. Dělit se o ně ti nikdy nešlo. Než se rozdělit, radši tu věc zničíš. Víš, že se nejedná zrovna o nejatraktivnější rys tvojí osobnosti, ale nijak s tím nebojuješ. Nemělo by to cenu. Takhle je to už od pradávna. A o ni se taky dělit nebudeš. Je tvoje. Zmizela v tvém autě, nezanechala za sebou žádnou stopu. Celé to šlo velmi, velmi hladce. Tak hladce, jak jen mohlo. Musíš přiznat, že tě to trochu potěšilo. Taky musíš přiznat, že si zasloužíš poplácání po vlastních zádech. Možná to dokonce bylo štěstí? Možná. Štěstí je potřeba. Každý ho potřebuje. Ty nejsi žádná výjimka, alespoň v tomhle ohledu ne. V jiných ovšem ano. V jiných ohledech se od ostatních lišíš. Jsi lepší. Prozíravější. Umíš se rychleji rozhodovat. Takže možná to vůbec nebylo o štěstí. Ne, nemáš pocit, že by za tím stála šťastná náhoda. Spíše dobrý plán. Ano, to se ti líbí víc. Za úspěchem stál dobrý plán. A samozřejmě tvoje schopnosti. Odvaha a dovednosti. Bylo to tvoje dílo, ty za tím stojíš. Štěstí v tom nehraje žádnou roli. Není to tak, že by tě začala ovládat samolibost. To by nebylo dobré. To by na konci číhala katastrofa. Samolibost je cesta do pekel. Ta holka nezmizela jen tak, věci nedospěly tak daleko jen proto, aby na konci cesty přišlo nějaké selhání. Teď spí. Je to nádherná, mladinká holčička s tmavými vlasy. Spí na zadním sedadle tvého auta. Omámená léky, skrytá před zvědavýma očima ostatních, než nadejde chvíle, 8
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 8
19.02.2018 10:51:59
kdy ji budeš moci využít k účelu, kvůli němuž to celé začalo. K účelu, kvůli němuž prostě musela zmizet. Je škoda, že do toho musela být zatažená, je škoda, že bude muset zaplatit za činy jiných. Není to spravedlivé, to dobře víš, ale svět prostě není fér. Život není fér. To taky dobře víš. Spravedlnost v tom nehraje žádnou roli. Stará se snad o spravedlnost vlk, který se chystá sežrat ovečku? Stará se snad o podrásanou nevinnost? Ne, vlk se stará jen o svůj hlad. Pro vlka žádná spravedlnost neexistuje. Vlk si bere, co potřebuje k životu, a tato potřeba dostatečně odůvodňuje jeho čin. Správně, špatně, fér, nefér: tyhle pojmy v jeho světě prostě nefigurují. A nevyskytují se ani v tvém světě. V tvém světě existuje jen síla či slabost, vítězové a poražení. Výkřiky typu to není fér slouží slabým k tomu, aby silné omezovali. Nemůžeš dopustit, aby to ovlivnilo tvoje činy. A to ty nedopustíš. Nikdy to tak nebylo. Ani v budoucnu tomu tak nikdy nebude. Spravedlnost v tom nehraje žádnou roli. Spravedlnost je pro slabé. Pro poražené. Při odjezdu si dovolíš drobný úsměv. K tomu všemu to ještě bude zábava.
9
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 9
19.02.2018 10:51:59
ČÁST PRVNÍ:
PŘEDTÍM
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 11
19.02.2018 10:51:59
1
ŽIVOT JE SLOŽITÝ I. Zase přijde pozdě. Julia Crownová vrhla pohled na hodiny visící na stěně zasedačky. Byly to švýcarské hodiny nádražního typu, s masivními ručičkami. Julia věděla, že je to originál. Hodiny ladily s leštěným dřevěným povrchem konferenčního stolu a s pohodlnými židlemi s koženým potahem. Do zasedačky se prostě nehodí nic než to nejlepší. Klienty, které si sem vodili, takové věci uklidňují. Za pět minut tři čtvrtě na tři. Schůzka ohledně svěření dítěte do rodičovské péče už měla touhle dobou končit, jenže jednání neprobíhalo hladce, především proto, že její klientka, městská radní Carol Prowsová, se nechovala moc rozumně. Dalo se to pochopit, neboť doma načapala svého manžela Jordiho, básníka a učitele angličtiny na zkrácený úvazek, v posteli s jednou z jeho bývalých studentek. A to celou záležitost rozhodně nijak neusnadňovalo. Julia nervózně zaklepala nohou pod stolem. Ve tři hodiny musí vyzvednout svou pětiletou dcerku Annu ze školky a nesmí si dovolit přijít pozdě. V půl čtvrté mají domluvenou schůzku u paní, od které chtějí koupit štěně kokršpaněla; paní jednoho dne ráno probudilo jakési zoufalé kvílení, a když sešla do přízemí, s překvapením zjistila, že její fenka, 13
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 13
19.02.2018 10:51:59
jež několik posledních dní trpěla záhadnou netečností, ze sebe tlačí jedno štěně za druhým. Žena pracovala jako zdravotní sestra a chodila na noční. Dohodly se, že na ně počká do půl čtvrté, ale déle už čekat opravdu nemůže. Julia s Annou strávily několik hodin přípravami na nového člena rodiny: koupily mu pelíšek, pak pro něj společně vybraly místo, shodly se na jménu (Anna prosazovala Bellu a Julia usoudila, že je to vhodné jméno pro štěňátko), nakoupily zásoby psích pamlsků, naplánovaly, kam ji budou chodit venčit, a Julia se chtěla vyhnout zklamání, jež by nevyhnutelně následovalo, kdyby musela Anně oznámit, že dnes večer to štěně doma mít nebudou. Ba víc než to. Julia potřebovala, aby pes zapůsobil výhradně jako zdroj radosti a náklonnosti, protože brzy ji čeká podobný souboj o svěření dítěte do rodičovské péče jako ten, který právě vedla Carol Prowsová, a pokud bude probíhat obdobným způsobem, bude Julia potřebovat co nejvíce rozptýlení. Julia nenačapala Briana v posteli s nějakou studentkou (naštěstí, protože Brian učil na druhém stupni základní školy), a když už jde o to, ani s nikým jiným. Kdyby ano, zřejmě by jí to ani nevadilo, a právě v tom se skrývalo jádro pudla. Měla Briana ráda. Myslela si o něm, že je dobrý chlap, dobrý táta a dobrý manžel (no dobrá, přinejmenším přijatelný chlap, táta i manžel), jenže už ji vůbec neinspiroval; ba ne, bylo to ještě horší, vůbec ji nezajímal. Byl jako kolega z práce, kterého zná od pohledu, ale vlastně jí na něm vůbec nezáleží. Takový ten známý, o kterém se možná dozvíte, že má nějaké osobní problémy (slyšela jsi o tom, že se Brian rozvádí?), a pomyslíte si, že je to škoda, ale vlastně vám do toho vůbec nic není. Přesně takhle přistupovala k Brianovi. Už nepatří do jejího života. Vždycky tomu tak nebylo. Nějakou dobu měla na pracovním stole postavený stojánek s jejich společnou fotografií z prvního dne líbánek. Stáli spolu na bílé písečné pláži 14
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 14
19.02.2018 10:51:59
na řeckém ostrově Milos. Právě dojedli grilovanou rybu a za nimi zapadalo slunce do moře. Julia požádala číšníka, místního rybáře, který se večer změnil ve vlastníka restaurace na kolonádě, jestli by je nevyfotil. Potom stáli zavěšení do sebe a dívali se na moře. To je paráda, prohlásila. Je to úžasné. Svět je zázračné místo pro život. Brian se dal do smíchu. Zní to, jako bys vykouřila moc trávy. Jako když jsme se vždycky zkouřili a zírali společně na hvězdy. Ale tohle je doopravdy, oponovala Julia. Fakt je to paráda. Stojíme po kotníky ve vodě a další dva týdny se nemusíme o nic starat. A na práci nemáme nic jiného než se vrátit zpátky do pokoje… políbila Briana na tvář, povšimla si jeho vypracovaných paží a plochého břicha a pak mu prsty zajela do prosolených vlasů, kde bychom se mohli přesvědčit, jestli dokážeme najít způsob, jak ukrojit pár hodin z našich líbánek. Byli tehdy tak přirození, tak navzájem blízcí, tak propletení. Jenže to už je všechno pryč. V jisté chvíli se jejich cesty rozdělily a oni začali v životě hledat různé věci. Tehdy si toho nevšimli, neviděli, jak se od sebe pomalu vzdalují, až bylo příliš pozdě. Při pohledu do minulosti si Julia uvědomila, že to celé začalo, když se narodila Anna. Anna byla jejich jediné dítě a zřejmě to tak zůstane i v budoucnu, vzhledem k tomu, jak obtížné bylo se k ní dopracovat, a jejich dcera si zaslouží tatínka, který pro ni vymýšlí divoké příběhy, organizuje cesty za pokladem, kreslí s ní, maluje a vyrábí. Tatínka, díky němuž v jejím světě existuje energie, údiv a ohromení. Brian ji samozřejmě miloval. Úplně na ní ujížděl. Nikdy však nenadhodil, že by měli vyzkoušet něco nového, třeba si vyjet kempovat na ostrov na jezeře nebo k moři, případně že by si mohli vyrazit do divadla. Nestavěl na zahradě překážkovou dráhu ani Anně nehrál loutkové divadlo, nekoupil jí trampolínu, ani pro ni neuspořádal dětskou olympiádu. 15
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 15
19.02.2018 10:51:59
Místo toho jí kupoval pořád ty stejné sady růžového lega a nejrůznější disneyovské princezny, jaké vlastnily i ostatní holčičky Annina věku. Nevadilo mu, že Anna žije svůj život v těsném vězení předměstského života, do nějž se sám nechal vtáhnout. Pro Annu bylo tohle všechno příliš normální, tudíž to bylo příliš normální i pro Julii. Chtěla od života víc a Brian to nedokázal zajistit. Po pravdě řečeno, Brian byl tak trochu nudný patron, ačkoli Julia by mu to takhle nikdy neřekla. Nebo to alespoň nikdy neměla v úmyslu; ale když mu před měsícem oznámila, že přemýšlí o jejich společné budoucnosti, respektive o tom, zda se nějaká jejich společná budoucnost vůbec bude konat, Brian to nevzal příliš dobře, takže se zapletli do šíleně trpké hádky. Julia mu nakonec pověděla věci, kterých teď litovala, jenže jak je jednou člověk vysloví, mají vyslovené názory takový ošklivý zvyk, že se nedají jen tak zaplašit, takže člověk musí počítat s následky. Víš co, jsi tak trochu, hmmm – chtěla říct nudný, ale nakonec se jí povedlo najít přijatelný eufemismus – moc střední proud. Její pokus zmírnit úder nevyšel. Brian zaťal čelist. Střední proud? zopakoval. Jako že jsem nudný, že jo? A ona, posílená dvěma skleničkami bílého vína, jež sloužilo jako mazivo jejímu rozčilení, hloupě přikývla. Pak jí ještě vyklouzlo pár dalších věcí, o nichž neměla v úmyslu se zmiňovat, jako například skutečnost, že nechce, aby jí život protekl mezi prsty a vytratila se z něj inspirace a zájem o věci okolo. Nebo fakt, že se jí už dělá zle z toho, jak každý víkend dělají to samé, každou dovolenou jedou na ta samá místa a jedí ve stejných podnicích. Chce od života víc, dobrodružství, romantiku a barvitost. Ty máš prostě krizi středního věku, usoudil Brian. A to jsem si myslel, že to mám být já, koho vyděsí, že mu život protéká mezi prsty, takže utratí společný úspory za sportovní auto a pořídí si mladou milenku. 16
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 16
19.02.2018 10:51:59
A pak Julia vyslovila něco, čeho opravdu litovala. Kéž bys to udělal, vyhrkla. Aspoň bych na tobě viděla něco zajímavého, že v sobě svádíš nějaký vnitřní boj. Vždyť ty jsi už připravený na dýmku a papuče! Cože, náhle zrudl. Co jsi to řekla? Zopakovala mu to. Že jsi připravený na dýmku a papuče. Julii přišlo divné, že Briana pořádně naštvalo zrovna tohle z toho všeho, co mu ten večer vmetla do tváře, ale jeho odpověď ji osvítila. Ne tohle, vypálil. O nějakou debilní dýmku a papuče mi nejde. Předtím jsi řekla, že bys na mně aspoň viděla něco zajímavého, že v sobě svádím nějaký vnitřní boj. Takže já tě ani nezajímám?!? Julia si uvědomila, že nic takového nechtěla říkat, prostě jí to uklouzlo, ale teď jí došlo, že přesně takhle to opravdu myslela. A tak přikývla. Můžeš si myslet, že jsem nudný, řekl na to Brian, a že mi schází inspirace, nebo co sis to přečetla někde na Facebooku, že bys měla hledat. S tím dokážu žít. S čím ale žít nedokážu, je to, že tvrdíš, že na mně není nic, co by bylo hodné tvého zájmu. Ne respektu, nebo nedej bože lásky, ale tvého zájmu. Pokud je to takhle, tak je fakt po všem. A ona s ním souhlasila. Prohlásila, že to řekl moc dobře. Že přesně pochopil, o co jí jde. Od toho večera spolu takřka nepromluvili. Brian si ustlal v pokoji pro hosty, zatímco ona zůstala v ložnici. Při těch několika málo příležitostech, kdy se nedokázali vyhnout vzájemné konverzaci, spolu nemluvili o budoucnosti až do chvíle před deseti dny, kdy mu oznámila, že se definitivně rozhodla. Chce se nechat rozvést. Přesně to samé chtěla i Carol Prowsová, a taky to dostane. Problém byl, že zároveň chtěla, aby se její manžel stýkal s jejich devítiletým synem pouze pod dohledem sociální pracovnice. To byl požadavek přehnaný a pomstychtivý, a nikdy se nedá předem zaručit. 17
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 17
19.02.2018 10:51:59
Jordi Prowse jen zavrtěl hlavou, když jej Julia vyslovila, a teď se dal do smíchu. „Na to zapomeň,“ oznámil jí. Vlasy na spáncích mu už šedivěly; Jordi působil uvolněně. „To je prostě nepředstavitelné. Není k tomu žádný důvod.“ Následovala dlouhá pauza. Carol Prowsová se podívala na Julii. „Moje právnička si to nemyslí.“ Ve skutečnosti si její právnička myslela pravý opak, jenže radní Prowsová od ní nic takového rozhodně nechtěla slyšet. Julia se znovu podívala na hodiny. Za deset minut tři. Musí to nějak ukončit. „Vzhledem k věku dívek, s nimiž jste měl poměr, mám za to, že existují závažné důvody myslet si, že nejste schopen starat se sám o dítě,“ řekla. „Morální důvody.“ Jordiho právnička, což byla Juliina stará známá Marcie Lyonová, zavrtěla hlavou. „Tohle nikdy neprotlačíte,“ oponovala. „Sama to dobře víš.“ Jordi se zazubil. „Prostě se cítíš ponížená,“ vypálil na manželku. „Takže mi planě vyhrožuješ.“ Carol Prowsová zkameněla na židli. Julia už takové situace zažila; tohle by se mohlo vyvinout dost ošklivě. Jednání o svěření dětí do rodičovské péče mívají podobný průběh. Obě strany začnou s těmi nejlepšími úmysly dosáhnout přátelské dohody, skončí ovšem v nekonečném klinči o potomky, který rozmetá na kusy i ty poslední zbytky vztahu, který mezi nimi do té doby existoval. Jenže dnes Julia nemůže čekat, až jednání dospěje do téhle fáze. Znovu se podívala na hodiny. „Myslím,“ řekla poté, „že jsme dnes asi už dosáhli maxima možného. Dovolila bych si navrhnout, že se s paní Lyonovou do konce týdne sejdeme a ještě to probereme.“ Jordi pokrčil rameny. „Jasně,“ prohodil. „Můžete se sejít a prodiskutovat, jak pitomý ten její…“ kývl bradou směrem k manželce, „návrh je.“ Julia se usmála. „Jsem si jistá, že spolu probereme spous18
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 18
19.02.2018 10:51:59
tu věcí,“ odpověděla potom. „Můžeme tedy dnešní jednání považovat za uzavřené?“ Musí odsud rychle vypadnout. Už se smířila s tím, že se jí nepovede včas vyzvednout to štěně – do školky to trvá dvacet pět minut autem a pak ještě další půlhodinu k té paní –, jenže teď ji trápilo něco mnohem urgentnějšího. Musí zavolat do školky, že bude mít zpoždění, aby věděli, že si mají Annu ještě chvíli nechat u sebe. Vstala od stolu; bylo jí trapně, že tím vlastně vyhání ostatní tři lidi ven ze zasedačky. Marcie po ní na odchodu hodila divným pohledem; Jordi se nepodíval ani na ni, ani na její klientku. Carol Prowsová zavrtěla hlavou. „Věřila byste tomu?“ vyhrkla. „Ten hajzl je tak arogantní!“ Julii bylo jasné, že si klientka chce o celé záležitosti ještě popovídat, a za normálních okolností by jí poskytla soucit a podporu, o kterou Carol tolik stála, ale dnes to prostě nepřicházelo v úvahu. Přikývla na souhlas. „Omlouvám se,“ řekla pak. „Musím už jít. Dnes vyzvedávám dceru ze školky.“ Bože, znělo to fakt uboze. Tohle byl její problém. Očekávalo se od ní, že se bude chovat jako vzorná profesionálka, která se soustředí výhradně na svou kariéru, což v jejím případě znamená, že bude k dispozici svým klientům dnem i nocí; zároveň však, že bude vzorným rodičem, a to znamená, že bude k dispozici dnem i nocí vlastní dceři. Nebylo možné vyhovět oběma požadavkům zároveň, což ovšem nijak nesnižovalo očekávání s nimi spojená. V chodbě vytáhla telefon z kabelky a zmáčkla hlavní tlačítko. Obrazovka zůstala černá. Vybitá baterie. Julia tiše zaklela. Zalovila v tašce po nabíječce. Nebyla tam. Samozřejmě že tam nebyla. Byla totiž v autě. Může vyběhnout zpátky nahoru do své kanceláře a zavolat odtamtud, jenže ta je přes celou budovu. Ne, nejrychlejší bude dojít k autu a nabít si telefon tam. 19
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 19
19.02.2018 10:51:59
Julia se rozběhla chodbou. Neměla pochybnosti o tom, že všechno bude v pořádku, přesto však neměla dobrý pocit z toho, že má zpoždění, když má vyzvednout dcerku ze školky.
II. Julia vyjela autem na ulici a při jízdě nervózně poklepávala na logo, které se zobrazilo uprostřed displeje. Dobře věděla, že to nijak neuspíší procesy, jež se v přístroji odehrávaly při spouštění. Stejně se chovala, když čekala na výtah; když mu to trvalo déle, než očekávala, znovu zmáčkla tlačítko. A někdy ještě jednou. To ten výtah rychleji nepřivolá, řekl jí jednou nějaký chytrák a ona se studeným úsměvem odvětila, no, to jeden nikdy neví, že ano. No tak, pomyslela si. Naskoč. Už se jí to jednou stalo; zpoždění vyústilo v nepříjemnou schůzku s paní Jamesonovou, vysloužilou učitelkou, která po školce zůstávala s dětmi, jejichž rodiče se opozdili při vyzvedávání. Dnes to bude stejné. Čeká ji přísný pohled plný zklamání, po němž bude následovat jemná připomínka pravidel školního řádu. Paní Crownová, já si uvědomuji, že jste velmi zaměstnaná žena, ale dovolte mi, abych vám připomněla, že školka nemůže garantovat hlídání dětí po vyučování, aniž by o tom učitelé byli předem zpraveni. Pokud budete takovou pomoc potřebovat, dá se to zařídit, ale musíte nás s dostatečným předstihem informovat, abychom mohli přijmout příslušná opatření. Omlouvám se, zamumlá na to a bude mít pocit, jako by se sama vrátila do školních lavic a stála před ředitelkou, která ji peskuje třeba za to, že si zapálila nebo že má na 20
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 20
19.02.2018 10:51:59
sobě příliš krátkou sukni, ale protáhl se mi jeden případ a já bych vám ráda zavolala, ale vybil se mi telefon, a moc děkuju, paní Jamesonová, že jste to dokázala zařídit. Moc si toho vážím, opravdu. A pak se otočí a odejde a bude se cítit jako příšerná matka a bude přemýšlet, kde se tyhle pocity berou, protože Anna si bude vesele cosi žvatlat na zadním sedadle a bude Julii vyprávět o tom, co celý den dělali, a bude se ptát, co bude k večeři a jestli si večer zase budou číst Prevítovy, a Julia zavrtí hlavou a pomyslí si Nejsem špatná máma, prostě mám jen hodně práce. A bude jí mít ještě víc. Až se rozvedou, Julia bude muset vyzvedávat ze školky skoro každý den a bůhví, jak se jí to povede zařídit. Teď má aspoň k ruce Ednu, Brianovu matku, která Annu vyzvedává každé pondělí a středu, přičemž v pátek se Brianovi obvykle daří vyrazit ze školy včas, aby ji mohl vyzvednout on, což znamená, že na Julii zbývají dva dny v týdnu, během nichž musí všechna jednání nacpat do dopoledne a večer pak ještě dohánět časovou ztrátu odpovídáním na emaily. Čas od času, když měla zpoždění, poprosila Ednu; dnes ráno to vlastně taky zkoušela, ale Edna nebyla doma, takže jí nechala vzkaz, který ovšem Edna ignorovala. A pak, doprčic, se jí mezi popobíháním z jednoho jednání na druhé povedlo úplně vybít telefon. Julia si v duchu učinila poznámku: v úterý a ve čtvrtek dávat pozor, ať je telefon pořád nabitý. A možná i v ostatní dny v týdnu. Julia pochybovala, že se bude moct spolehnout na Ednu i po rozvodu; i přes laskavou fasádu zůstávala Edna zastánkyní tradičního matriar chátu a Julia nikdy neměla pocit, že by si manželku svého syna nějak extra oblíbila. No, nějak to dopadne. A ať to bude jakkoli, Julia to zvládne. Je to cena, kterou bude muset zaplatit za život, po kterém touží. Telefon konečně zapípal na znamení, že je připraven 21
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 21
19.02.2018 10:51:59
k použití. Julia nalistovala číslo do školky a zmáčkla vytáčení. Hovor spadl přímo do hlasové schránky. „Dobrý den, tady je Julia Crownová,“ spustila. „Mám malé zpoždění, ale měla bych dorazit…“ mrkla na hodiny na palubní desce, „zhruba kolem čtvrt na čtyři a pět minut. Jen jsem vám chtěla dát vědět, že jsem na cestě.“ O deset minut později přijela ke školce. Zrovna ve chvíli, kdy zastavovala před školní branou, zazvonil telefon. Julia ho odpojila od nabíječky a otevřela dveře auta. „Dobrý den,“ vyhrkla. „Tady je Julia.“ „Paní Crownová,“ ve sluchátku se ozval čísi hlas. „Tady je Karen z Westwoodské školy.“ „Aha. Nebojte. Už jsem tady. Právě jsem přijela.“ „Paní Crownová,“ opakovala Karen nejistým hlasem. „Máte u sebe Annu?“ „Ne,“ také Julia znejistěla. „Právě jsem přijela. Nechala jsem vám vzkaz na záznamníku.“ „Myslela jsem si, že jste to říkala,“ zamumlala Karen. „Paní Crownová, obávám se, že došlo k nějakému nedorozumění.“ Nedorozumění. Výrazy tohoto typu prostě nechcete slyšet ve spojení s vaší pětiletou dcerou. Julia se zastavila. Beze slova zírala na školní bránu z tepaného kovu. Nad oběma křídly se skvěl školní erb: sova, která v drápech třímala svitek, a pod ní písmena WS. „Co tím chcete říct?“ vydala ze sebe přiškrceným hlasem, v němž se daly rozpoznat první náznaky obav. „Jaké nedorozumění?“ „Anna tady není,“ oznámila Karen poněkud oficiózním, neutrálním tónem. „Myslely jsme, že odešla s vámi.“
22
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 22
19.02.2018 10:51:59
III. Julia zavěsila. Pak se rozeběhla branou ke školnímu vchodu. Rozrazila zelené dveře a běžela chodbou směrem ke kancelářím školky. Karen, což byla školní sekretářka, vysoká štíhlá žena s drobnými tmavými kudrnami na hlavě, už stála přede dveřmi své kanceláře, a ve tváři neměla jedinou kapkou krve. „Paní Crownová,“ vyhrkla. „Jsem si jistá, že všechno je v pořádku. Třeba ji vyzvedl váš manžel.“ Její hlas působil uklidňujícím dojmem, ale prozradily ji nervózně ostražité oči. Julii se zhoupl žaludek a pak se jí sevřel jako pěst. Pocítila náhlou, takřka nezvladatelnou potřebu se vyzvracet. „Zjistím to,“ vyrazila ze sebe. Vytočila Brianovo číslo. „Ahoj.“ Jeho hlas zněl tvrdě a přímo z něj čišela nechuť k její osobě. „Co chceš?“ Julia si olízla rty. Měla je úplně suché. „Briane,“ začala. „Je s tebou Anna?“ „Samozřejmě že ne. Jsem ve škole. Dneska ji vyzvedáváš ty.“ „Já vím.“ Julia se odmlčela. „Ale ona tu není.“ Následovalo dlouhé ticho. „Jak to myslíš, že tam není?“ Neústupnost v jeho hlase se začala měnit v obavu. „Kde teda je?“ „To nevím,“ vypálila Julia a měla chuť i v této vypjaté situaci sarkasticky dodat samozřejmě. „Třeba ji vyzvedla tvoje matka?“ Skoro se rozesmála úlevou. Tohle je řešení, to bude určitě ono. Babička Edna dorazila ve špatný den. Její úleva byla skoro hmatatelná, jako když na vás v baru zazáří jas čerstvě namíchaného drinku. „Máma to být nemohla,“ oponoval Brian. „Ta je doma. Asi před hodinou mi volala a na něco se mě ptala. Chtěla vědět, kde najde hlavní uzávěr vody. Asi jí něco prasklo v kuchyni.“ 23
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 23
19.02.2018 10:51:59
Nadějeplný opar se rozplynul. Julia ztěžka polkla; v puse měla strašlivé sucho. „V tom případě nevím, kde Anna je.“ Taková slova nechcete manželovi, manželce ani komukoli jinému nikdy povědět v souvislosti s vaší pětiletou dcerou. U takhle malých dětí se předpokládá, že za každých okolností víte, kde se právě nacházejí: s jedním nebo oběma rodiči, ve školce, u kamarádky doma, případně u několika pečlivě vybraných příbuzných, což v Annině případě byla Brianova matka Edna a čas od času, když zrovna přijeli z Portlandu ve státě Oregon, taky Brianův bratr Simon s manželkou Laurou, kteří tvořili drobné rozšíření jinak velmi úzkého rodinného kruhu. „Ty nevíš, kde je?“ zeptal se jí Brian a znělo to napůl naštvaně, napůl panicky. „Tak to bys ji měla rychle najít!“ „Já vím.“ „A je už skoro půl čtvrté! Jak to, že voláš až teď?“ „Měla jsem malé zpoždění,“ přiznala Julia. „Přijela jsem před chvilkou. Myslela jsem, že školka bude… prostě jsem myslela, že tu Anna bude.“ „A zavolala jsi jim, že budeš mít zpoždění?“ „Ne, já… vybila se mi baterie u telefonu. Prostě jsem si myslela, že…“ Její hlas se postupně vytrácel. „Kristepane,“ přerušil ji Brian. „Může být kdekoli. Za půl hodiny může být úplně kdekoli. Mohla třeba odejít směrem k…“ Odmlčel se. „Dorazím co nejrychleji. Ty ji začni hledat. Prohledej celý areál a okolní ulice.“ „Dobře.“ Julia měla pocit, že má nohy z kamene. Nebyla schopná myslet. „Budeme ji hledat.“ Podívala se na Karen, která přikývla na souhlas. „Řeknu uklízečkám, aby nám pomohly,“ nabídla Karen. „A Julie, nebojte se. Ona se objeví, tím jsem si jistá. Teď je asi u někoho na zahradě, nebo třeba u novinového stánku, nebo tak někde.“ Julia přikývla, ale Karenina slova ji ani v nejmenším neuklidnila. Zněla jí spíš jako nějaké nesmyslné skřeky. 24
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 24
19.02.2018 10:51:59
„Briane,“ vyrazila ze sebe, „už musím jít. Musím začít hledat.“ „Ještě něco,“ dodal Brian. „Zavolej na policii.“ Pak na vteřinu zaváhal. „Nebo víš co, já jim zavolám sám. Ty ji začni hledat. Začni hledat Annu.“ Linka oněměla. Julii klesla ruka. Telefon sevřený jen ve volném objetí palce a ukazováčku upadl na podlahu. „Ach bože,“ zabědovala. „Bože můj.“
25
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 25
19.02.2018 10:51:59
Alex Lake KDYŽ ANNA ZMIZELA Z anglického originálu After Anna, vydaného nakladatelstvím Killer Reads v Londýně roku 2015, přeložil Richard Olehla Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Kateřina Ratajová Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 360 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9644. publikaci Sazba Pavel Hogen, Horní Jiřetín Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246
objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.
Kdyz_Anna_zmizela_10_(imprimatur).indd 360
19.02.2018 10:52:06