Zachráneˇ ný deˇ decˇek
V jednom velikém městě bydleli Petruška a Honzík. Petruška ráda kreslila a Honzík ze všeho nejradši vyráběl z papíru letadla, která doopravdy létala. Tatínek pořád někam jezdil a maminka sice byla doma, ale hrozně ráda četla romány. Dokonce i když vařila a pekla koláče. Děti se ale stejně nikdy nenudily. Měly totiž naštěstí dědu Tomáše. O tomhle dědečkovi se Štěpán Zavřel doslechl podivuhodný příběh, a tak ho pro vás nakreslil. Věnováno všem dědečkům a babičkám
Děda Tomáš už sice nebyl nejmladší, ale s dětmi si pořád výborně rozuměl. Dokázal vyrobit z obyčejných drobností nádherné hračky, na kolečkových bruslích svištěl jako krasobruslař a v jeho pokoji to vypadalo jako v botanické zahradě.
Kvetly tam rostliny z dalekých, předalekých krajů.
Děti se s dědečkem nenudily, ani když venku lilo jako z konve. Dokázal v jediném okamžiku proměnit vanu v loď a děti v námořníky, kteří se pod velením kapitána Tomáše plavili po mořích celého světa. A navíc ve sklepě čekal pirátský poklad, až ho někdo objeví. Stačilo ho začít hledat. Večer přicházely na návštěvu i děti od sousedů. Chtěly si poslechnout dědečkovy pohádky na dobrou noc. Když vypravoval, často jim hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. V noci se jim pak zdávalo o tom, jaká dobrodružství je čekají.
Jednoho dne se na obrazovce objevil starosta města. S přívětivým úsměvem oznámil, že bude ve městě otevřen domov pro staré lidi. „Našim milým starouškům se od této chvíle bude dařit mnohem líp,“ pokračoval starosta. „Jsou už moc staří a nepozorní a při přecházení ulice by je mohlo přejet auto. A že by pro naše město byli okrasou, to se taky říct nedá. Když onemocní, potřebují, aby se o ně někdo staral. Tohle všechno jim poskytne náš nový domov. Budou tam pěkně schovaní a hlavně pohromadě. Nařizuji proto všem starým lidem, aby opustili město a nastěhovali se do domova.“ Vedle starosty už byla připravená skupinka lapačů staříků. Lidé nejdřív kroutili hlavami. Ale mnozí z nich si potají ulehčeně oddechli. Zbaví se tak povinnosti o babičky a dědečky pečovat.
Lapači staříků se rozlétli po městě jako roj včel.
Staré lidi, kteří by ze všeho nejraději zůstali doma, pochytali velkými sítěmi. A ty, kteří se dali na útěk, polapili všelijakými jinými pomůckami. Vypadalo to jako opravdický lov!
Lapači vystopovali staříky i v těch nejbezpečnějších úkrytech a babičky jednoduše setřásli ze stromů. Před paprskem ze světlometu se neschovalo nic.