Issuu

IBM

ƒ H O L O Kƒ U S T STRƒTEGICKÉ SPOJENECTVÍ MEZI NƒCISTICKÝM NĚMECKEM ƒ NEJVĚTŠÍ ƒMERIC KOU KORPORƒCÍ

EDWIN BLACK

KNIŽNÍ KLUB

IBM a holokaust_001.indd 1

29/09/17 17:23

MÉ DCEŘI RACHEL, která si tuto knihu přečte, A ŠESTI MILIONŮM LIDÍ, kteří to již udělat nemohou.

Edwin Black I BM A N D T H E HOL O C AUS T The Strategic Alliance Between Nazi Germany and America’s Most Powerful Corporation Copyright © 2001, 2002, 2009, and 2011 by Edwin Black All rights reserved. ISBN 978-80-242-5837-9

IBM_a_holokaust.indd 2

3.10.2017 19:12:44

OBSAH

Poděkování Úvod

1 7

Část PRVNÍ 27 32 66 91 124

I II III IV V

OČÍSLOVANÍ LIDÉ OSUDY IBM A HITLERA SE PROTNULY IDENTIFIKOVAT ŽIDY! SPOJENECTVÍ IBM A NACISTŮ WATSON VYZNAMENÁN NACISTICKOU MEDAILÍ Část DRUHÁ

161 VI DĚRNÉ ŠTÍTKY ZA VÁLKY 196 VII SMRTÍCÍ POČTY 229 VIII S ÚČINNOSTÍ BLITZKRIEGU 251 IX VZPOURA DEHOMAGU Část TŘETÍ 307 X ÚSILÍ O SETRVÁNÍ V OSE 332 XI FRANCIE A NIZOZEMSKO 377 XII IBM A VÁLKA 397 XIII VYHLAZENÍ 423 XIV KOŘIST Z GENOCIDY I 447 XV KOŘIST Z GENOCIDY II 476 490

DOSLOV: PŘÍBĚH POKRAČUJE EPILOG: ODHALENÍ A ZODPOVĚDNOST

509 611 627 647

Poznámky Hlavní zdroje Rejstřík Dodatek: Dokumenty a fotografie

IBM_a_holokaust.indd 3

3.10.2017 19:12:45

Plakát ﬁrmy Dehomag (německá pobočka IBM) vytvořený u příležitosti sčítání lidu, kolem roku 1934. Přibližný překlad: „S děrnými štítky Hollerith vám nic neunikne.“ (Sbírka Edwina Blacka, USHMM, Bildarchiv Preussischer Kulturbesitz)

IBM_a_holokaust.indd 4

3.10.2017 19:12:45

P O D Ě K O VÁ N Í

Málokdy se na knize o historii podílelo tolik lidí, kteří byli tak důležití. Na této však ano. Vzhledem k tomu, že toto šetření zahrnovalo dokumenty v tolika zemích a v mnoha jazycích, spoléhal jsem na síť výzkumníků a překladatelů, z nichž mnozí byli dobrovolníci. Tým sestával z přeživších holokaustu, dětí přeživších, důchodců a studentů, jejichž život neměl s holokaustem žádnou souvislost, stejně jako z profesionálních výzkumníků, významných archivářů a historiků, a dokonce i bývalých vyšetřovatelů ze soudního procesu v Norimberku. Nakonec se na projektu podílelo více než 100 lidí ze sedmi zemí, někteří pomáhali po dobu několika měsíců, mnozí několik týdnů, například když odešli ze zaměstnání a hledali nové nebo během školních prázdnin, a někteří pracovali jen pár hodin, kdy jsme potřebovali přeložit specifické dokumenty. Většina z nich měla prosté poslání; protřídit záznamy nebo novinový mikrofilm, kde hledali určitá klíčová slova nebo témata, aniž by vlastně znali význam toho, co hledají. Jakmile potřebné dokumenty našli, okopírovali je a poslali mi je ke kontrole a analýze. Když jsme objevili nějaké vodítko, požádali jsme o následný výzkum zaměřený na určité jméno nebo název. Výzkumníky a překladatele jsme najímali prostřednictvím internetových stránek, univerzitních bulletinů, organizací združujících přeživší holokaustu, archivářů, historiků, překladatelských výzkumných spolků a přátel, kteří měli další přátele, a ti zase ještě další. Všichni výzkumní

IBM_a_holokaust.indd 5

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

pracovníci se neustále omlouvali, že opouštějí projekt kvůli dalším závazkům, a obvykle za sebe jako náhradu doporučili důvěryhodné přátele, kteří by mohli v jejich práci pokračovat. Prostor mi samozřejmě nedovoluje uvést zde všechny, kteří nejrozmanitějšími způsoby tolik pomohli. Velice rád bych však chtěl vyzdvihnout Gaylona Finkleaho a Mary Jo Osgoodovou z Austinu ve státě Texas, kteří zorganizovali tým dobrovolníků, aby prohledali New York Times od roku 1933 do roku 1945. Pracovali během pauz na oběd, po večerech a o víkendech, zírali do čteček mikrofilmů a vytvořili o vývoji obchodních a perzekučních aspektů doby holokaustu jedinečný soubor historických záznamů, jak je zachycoval tehdejší tisk. Ke skupině v Texasu se připojila asi desítka výzkumníků v několika dalších městech. Práce si vyžádala více než 1 500 hodin zkoumání záznamů. Terra Yorková ve Washingtonu, D.C., sledovala postup týmu a jako organizační manažerka neustále podávala zprávy o průběžně se měnícím přiřazení ke čtení mikrofilmu. Osobně jsem se mořil v archivech Anglie, Izraele, Německa a Ameriky. V Británii bych se v žádném případě neobešel bez pomoci Jane Boothové, Andyho Farendena, Matta Martinsona a dalších. Moje úsilí v Izraeli podpořilo několik lidí, včetně Ariel Szczupakové a Yitzhaka Kerema; Kerem také pracoval v archivech v Paříži, Washingtonu a New Yorku. V Německu mi nejprve pomohla Barbara Haasová, Katrin Reiserová a další, ale po mnoho měsíců pak byl mým souputníkem v té dřině Thomas Kremer. V Americe mi mimo jiné pomáhal zkušený autor knih o holokaustu Gerald Schwab, bývalý vyšetřovatel z Norimberku Fred Thieberger, bývalý spojenecký okupační důstojník Werner Michel, profesor obchodní etiky Robert Urekew a vědci Vanessa van der Lindeová a Kathleen Dyer-Williamsová, a ještě mnoho a mnoho dalších. V Nizozemsku závisel výzkum na dvou vysokoškolských studentech, Willemijn Rubergové a Martijnu Kraaijovi. Oba se práci věnovali s neuvěřitelným odhodláním, a když se dostali na stopu, nic je nedokázalo zastavit. V Polsku nás obdařili nesmírně oddanou pomocí Zbig Kanski a jiní. Ve Francii se výzkumu věnovali Diane Goertzová a několik dalších. Svou ochotnou a laskavou pomoc mi poskytlo mnoho překladatelů, a samozřejmě, že potřeby překladů se objevily vždycky na poslední chvíli. V Německu byly dvěma nejdůležitějšími Susan Steinerová a Inge Wolfeová. Obě se vrhly na složité technické dokumenty. Aldona Szostek-

IBM_a_holokaust.indd 6

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

-Pontcheková si vzala na starosti polštinu. Obzvláště svědomitě a usilovně pracoval tým překladatelů ve Francii a uvedu alespoň tři jména: Jackie Hollandová, Virginia Rinaldiová a vedoucí francouzského týmu Terra Yorková; tito skvělí lidé dělali vlastně při překladu dvojí práci, protože museli pracovat i s dokumenty v angličtině. Přípravy na vydání knihy vrcholily během prodlouženého víkendu, v pondělí byl totiž Svátek práce, a tento víkend pracovali čtyři francouzští překladatelé ve čtyřech městech ve dne v noci, aby pomohli odkrýt fakta o Francii. Když jsme prohledávali hromady dokumentů ve snaze nalézt stopy a pospojovat fragmenty dohromady, úzce se mnou spolupracoval tým mimořádných badatelů, často od osmi hodin ráno do půlnoci. Pro tyto lidi, bezvýhradně oddané ideálu naší práce, kteří každý den zkoumali mnohdy stovky dokumentů, když jsme ověřovali, a někdy dokonce i třikrát, každý zlomek každého faktu našeho příběhu, neexistoval při jejich vysilující dřině žádný odpočinek. Patří k nim Erica Ashtonová, Sally Mureková a Derek Kulnis. Dobrovolník David Keleti, genetický inženýr, pomohl posílit noční směny a víkendová úsilí. Keleti nám zejména pomohl shromáždit nejasná fakta o IBM ve Švédsku a ve Švýcarsku. Susan Cooke Anastasiová, naše neúnavná redaktorka, často pracovala přes noc; a jakékoli chyby, které bychom udělali v noci, ještě ráno opravila. Ačkoli mnoho lidí pracovalo těžce a usilovně, bez dvou jedinců, přímo hrdinů, bychom tuto knihu prostě nikdy dokončit nemohli. Prvním je Niels Cordes, bývalý zaměstnanec National Archives, oddělení mikrofilmů. Cordes je jedním z nejvíce metodických, intuitivních a znalých historiků a archivářů, se kterými jsem se kdy setkal. Spolupracovali jsme v archivech v New Yorku, Washingtonu a Londýně, a později jsme se věnovali výzkumu s týmem v Berlíně. Cordes přeložil mnoho stránek německých dokumentů. Jeho bystrý úsudek nikdy neselhal a jeho nanejvýš pronikavá intuice vždy vnesla světlo i do těch nejmenších detailů. Druhou osobností s doslova hrdinskými zásluhami je Kai Gloystein. Ten nejprve pracoval na projektu v archivech a knihovnách v Bonnu, Kolíně nad Rýnem a Berlíně. Potom odletěl do Ameriky, aby pomohl projekt dokončit, a patnáct hodin denně pracoval s každou řádkou rukopisu a tisíci poznámkami pod čarou. Překládal mimo jiné objemné dokumenty, současné noviny a odborné časopisy. Gloystein, člověk nezdolného zápalu, přesného postřehu i smyslu pro detail a pronikavého intelektu, zanechal na každé stránce rukopisu nesmírný otisk svého talentu. Byl to bojovník za dokonalost.

IBM_a_holokaust.indd 7

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

Řada předních historiků a archivářů velkou měrou přispěla k mému úsilí svými radami, vyhledáváním vlastních záznamů, pomocí při získávání svých kolegů a prokazovala všemožnou ochotu a snažila se mi vyhovět, jak jen mohla. Tito muži a ženy jsou oddaní dějinám. Někteří z nich nezištně nabízeli svou podporu, talent a intuitivní vhled získaný léty zkušeností třeba celý rok i déle. V Izraeli byli přesně takovými lidmi Gilad Livne v izraelském státním archivu, který mi dal plný přístup k dokumentům Eichmanna, a Rochelle Rubinsteinová v Centrálních sionistických archivech. V Británii John Klier z Londýnské univerzity a celý tým v Národním archivu v Londýně poskytovali neustálou pomoc. Ve Francii Agnes d‘Angio a Herve Vernon z francouzského archivu ministerstva hospodářství byli vždy velmi vstřícní. V Nizozemsku Erik Somers z Institutu pro vojenskou dokumentaci pomáhal po mnoho měsíců, najímal stážisty a výzkum usnadňoval. V Německu vznikla vřelá přátelství, pomáhali mi Ulrich Soenius v Rheinisch-Westfalisches Wirtschaftsarchiv v Kolíně nad Rýnem, Peter Grupp z Politického archivu v Bonnu, Gerhardt Hirschfeld z knihovny soudobé historie ve Stuttgartu, Johannes Tuchel z Památníku německého odporu v Berlíně, a také Karola Wagnerová, Anette Meiburgová, Siegfried Büttner a celý personál v Bundesarchivu v Lichterfelde. V Polsku Jan Jagielski z Varšavského židovského historického institutu a Franciszek Piper z muzea v Osvětimi, oba našli čas ve svém přeplněném rozvrhu a pomohli vyhledat důležité materiály. Ve Spojených státech mi Marek Web pomohl v archivu YIVO. Michael Nash v Hagleyově muzeu mohl využít svých privilegií znalce pracujícího v muzeu, která byla velmi užitečná. Henry Mayer a Aaron Kornblum z Muzea holokaustu v USA posunuli náš náročný výzkum kupředu významnou měrou. V Národním archivu pro mě bylo požehnáním setkat se s celou řadou nenahraditelných archivářů a dalších zaměstnanců, včetně Johna Taylora (OSS), Milta Gustafsona (ministerstvo zahraničí), Freda Romanskiho (ministerstvo spravedlnosti), Grega Bradshera (Holocaust-Era Assets), Loiuse Hollanda (zabavené nacistické mikrofilmy), Marie Carpentiová a mnoha dalších v čítárně; tito muži a ženy se mnou pracovali po celý rok. Jsou cenným předvojem americké snahy zachovat si svou historii. Každý, kdo bude tuto knihu číst, se setká s vlivem mých recenzentů před první publikací, všichni s odlišnými odbornými znalostmi, rozsáhlými nebo naopak velice specializovanými. Každý si přečetl celý rukopis

IBM_a_holokaust.indd 8

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

a většina přispěla velikým množstvím poznámek k nejrůznějším drobnostem. Mezi recenzenty patřil Robert Wolfe (nacistická dokumentace), Abraham Peck (historie holokaustu), Henry Mayer (dokumentace holokaustu), Greg Bradsher (obchodování s nepřítelem), Werner Michel (spojenecké rozvědky a nacistická technologie), Fred Thieberger (norimberské vyšetřování válečných zločinů), Gerhard Hirschfeld (holokaust v Nizozemsku), Erik Somers (holokaust v Nizozemsku), Bob Moore (holokaust v Nizozemsku), Esther Finderová (záležitosti přeživších), Robert Urekew (etika podnikání), Bradley Kliewer (technologie), Shlomo Aronson (říšská bezpečnost a nacistická metodologie), John Klier (studie o holokaustu a ruská historie), Byron Sherwin (etika během holokaustu) a mnoho dalších v oblasti dějin, finančních zločinů, účetnictví a podnikatelských praktik, kteří mě obdarovali svým cenným časem a poradenstvím. Všichni čtenáři a kritici mi pomohli dosáhnout větší preciznosti. Ale zvláště musím ocenit čtyři z nejlepších znalců doby holokaustu: Roberta Paxtona (vichistická Francie), Williama Seltzera (sčítání lidu a statistika používaná během holokaustu), Nielse Cordese (německá historie a dokumentace nacismu) a Erika Somerse (Nizozemsko). Neuvěřitelně pozitivně ovlivnili rukopis, nedocenitelně vylepšili jeho preciznost. Telefonické pomoci se mi dostalo od Radu Ioanida (holokaust v Rumunsku), Henryho Friedlandera (sterilizace a eutanázie) a mnoha dalších. Desítky lidí pracovaly s obrovským nasazením, aby mojí práci napomohly, ovšem mimořádné přispění dvou věhlasných učenců nade všemi vyčnívá. Prvním je Sybil Miltonová, která pomohla můj výzkum vůbec zahájit. Miltonová, bývalá historička v Muzeu holokaustu Spojených států, se do úmoru snažila celá léta odhalit spojení mezi IBM, jeho hollerithy a holokaustem. Varovala mě, že cesta nebude snadná. Byla mým prvním průvodcem a její úsilí mě zavedlo na správnou cestu. Sybil zemřela dříve, než se celý projekt podařilo dokončit. Tato kniha je svědectvím o monumentálních odborných znalostech o holokaustu, které po celá desetiletí představovala. Druhým je Robert Wolfe, plným právem na absolutním vrcholu světově uznávaných odborníků na holokaust a zabavené nacistické dokumenty. Wolfe mě přes rok obdařoval svým časem a odbornými znalostmi, ve kterých se s ním nikdo nemůže srovnávat, neustále mě vedl, podněcoval a pomáhal mi v mé snaze o co nejucelenější a nejpřesněji zdokumentovaný příběh. Wolfe je neúnavný bojovník za pravdu při dokumentaci

IBM_a_holokaust.indd 9

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

holokaustu a hledání zodpovědnosti. Svou legendární pověst mezi světovými archiváři a historiky si bohatě zaslouží. Stopa, kterou na této knize a mém úsilí zanechal, je nezpochybnitelná. Historie také jednou ocení zásluhu malé skupiny lidí oddaných odhalování pravdy, bez jejichž úsilí by tato kniha nikdy nevznikla. Jejich příspěvek k našemu úsilí byl naprosto zásadní: Aron Hirt-Manheimer, Arthur Herzberg a Lawrence Schiffman, stejně jako Wolfe a Miltonová. Bez jejich odvahy a vytrvalosti by to prostě dokázat nešlo. Poskládat dohromady fakta samo o sobě nestačilo, představovalo to pouhou polovinu celého usilovného zápolení. Publikovat tyto skutečnosti si vyžadovalo historickou odvahu a vydavatelskou neohroženost, která mnoha lidem chyběla. V čele této linie stojí Philip Turner, bývalý zaměstnanec Times Books, který získal IBM a holokaust pro nakladatelství Random House. Téměř osm měsíců mě pak velmi podporoval – každou hodinu – viceprezident a vedoucí redaktor nakladatelství Crown Douglas Pepper, který se s textem ztotožnil a považoval za poslání tento neznámý příběh světu odvážně vyprávět. Během posledních třiceti let, kdy jsem se věnoval investigativní žurnalistice a publikování svých vyšetřování, jsem se naučil rychle rozpoznat skutečné profesionály. Pepper a celý tým nakladatelství Crown, pod taktovkou šéfredaktora Steva Rosse, nikdy před ničím necouvli. Jiní, například William Adams, Whitney Cookmanová a Tina Constableová, pracovali na přesnosti a dokonalosti. Celé nakladatelství od prvního okamžiku zmobilizovalo svou oddanost a odvahu a postavilo se za můj projekt plnou vahou. Odhodlání nakladatelství Crown bylo srovnatelné se zápalem z nejvýznamnějších redaktorů a vydavatelství Evropy a Latinské Ameriky. Všichni se pustili do postupného překládání kapitol, což byl proces na celý rok. Osobně mě při psaní podporovali a jejich společným úsilím se tato kniha stala celosvětovým fenoménem. Mnozí jsou dnes mými přáteli. Mezi ně patří Margit Ketterleová a Christian Seeger z německého Propyläen Verlag (Econ/Ullstein/List); Abel Gerschenfeld z francouzského nakladatelství Robert Laffont; Paolo Zaninoni z italského RCS Libri/Rizzoli; Liesbeth de Vries z nizozemského Kosmos Z&K; Zbig Kanski z polské Graal Agency a Ewelina Osinska z Muza; Claudio Rothmuller a Paul Christoph z brazilského Editora Campus pro portugalsky mluvící země a Jorge Naveiro z argentinské Atlantidy pro země hovořící španělsky. Britský vydavatel Little, Brown & Company UK a jeho významný šéfredaktor Alan Samson zajistili knize globální dosah.

IBM_a_holokaust.indd 10

3.10.2017 19:12:45

PODĚKOVÁNÍ

Mé knize se dostalo pozornosti světových vydavatelů jen díky neúnavnému úsilí jedné ženy, mé agentky Lynne Rabinoffové. Její důvěra ve mě osobně i v celý projekt představovala rozhodující sílu, která nakonec knize otevřela dveře do celého světa. Bojovala statečně každou hodinu – aby udržela kvalitu a celistvost výsledné publikace. Ve svém úsilí přivést tento příběh na světlo tím nejúčinnějším způsobem a zajistit, aby se dostal nejen do sálů akademické obce, ale ke čtenářům v padesáti zemích, byla neúnavná. Těchto několik skrovných slov nemůže vyjádřit, jaký respekt k ní chovám, respekt k nejskvělejšímu literárnímu agentovi, jakého nějaký autor kdy měl. Odhodlání a víra Lynne přivedly tuto knihu na svět. Obklopovali mě sice badatelé a překladatelé, ale samo o sobě by to nestačilo, při psaní samotném mě z reproduktorů neustále a velmi hlasitě podporovali Hans Zimmer, Jerry Goldsmith, John Barry, BT, Moby, Tangerine Dream, David Arnold, Christopher Franke, Trevor Rabin, Trevor Jones a mnoho dalších. Ten rok, kdy jsem pracoval patnáct hodin denně, často celé dny vůbec nevycházel ze svého sklepa a jedl u počítače, přinesl mé milující rodině – Elizabeth, Rachel a mým rodičům, opravdu velice těžké časy. Ale vydrželi, podporovali mě a většinou chápali, proč se neúčastním běžného rodinného života, a zcela se oddávám své posedlosti tímto příběhem. V nepřeberné řadě knih o holokaustu jsem již četl mnohá poděkování. Na jednu skupinu se však přitom vždycky zapomíná. Při své vysilující práci jsem je měl neustále před očima a nikdy jsem je nedokázal vypudit z hlavy. Mé závěrečné poděkování patří šesti milionům Židů, mezi nimi i mým prarodičům, a milionům dalších Evropanů, kteří zahynuli. Jejich památka a představa jejich děrných štítků mě už budou provázet po zbytek života.

IBM_a_holokaust.indd 11

3.10.2017 19:12:45

ÚVOD

Číst tuto knihu bude bolestivé a nepříjemné. Bolestivé a nepříjemné bylo i tuto knihu napsat. Vypráví příběh, jak se firma IBM vědomě spolupodílela na holokaustu – přímo a prostřednictvím svých poboček. A rovněž vypráví o účasti IBM na nacistické válečné mašinerii, která zavraždila miliony dalších lidí po celé Evropě. Lidstvo si sotva povšimlo chvíle, kdy se tiše vynořil pojem hromadného zpracování dat a stal se prostředkem sociální kontroly, válečnou zbraní a cestovní mapou k masové likvidaci. Událostí, která všechno rozpoutala, byl nejosudovější den minulého století, 30. leden 1933. Byl to den, kdy se Adolf Hitler chopil moci. Ironií osudu se hnací silou tohoto historického intelektuálního pokroku stal Hitler a jeho nenávist k Židům. Jeho snahy ovšem významně posílila a zaktivizovala vynalézavost a ziskuchtivost jedné americké společnosti a jejího legendárního autokratického prezidenta. Touto společností byla firma International Business Machines a jejím prezidentem Thomas J. Watson. Führerova posedlost zničením Židů byla pramálo originální. Před ním už se o něco podobného pokoušeli nejrůznější carové a jiní tyrani. Bylo to však poprvé v historii, kdy měl nějaký antisemita na své straně automatizaci. Hitler to všechno neprovedl sám. Měl pomocníky. Ve zvráceném, bizarním světě holokaustu tvořili Hitlerovy jednotky v první řadě vynikající a vážení profesionálové. Policejní úředníci vědomě neplnili své povinnosti a naopak chránili darebáky a pronásledovali oběti. Právníci překroutili pojem spravedlnosti a vytvořili protižidovské zákony.

IBM_a_holokaust.indd 12

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

Lékaři znesvětili poslání medicíny a dopouštěli se příšerných experimentů. A aby toho nebylo málo, ještě vybírali dostatečně zdravé jedince, jimž bylo možno uložit povinnost upracovat se k smrti, a jiné méně zdravé, které se vyplatí za co nejnižší náklady poslat do plynových komor. Vědci a inženýři znehodnotili své poslání a vymysleli pro likvidaci nástroje a principy. A statistici využili svého téměř neznámého, ale mocného oboru k tomu, aby identifikovali oběti, organizovali jejich pronásledování, stanovili a zracionalizovali zisky z likvidace, a dokonce ověřovali efektivitu genocidy. Na scénu vstupuje IBM a její zámořské pobočky. IBM byla do sebe zahleděná firma, egoisticky oslněná vlastním vesmírem, v němž vířily technické možnosti, a vězela v zajetí své zvláštní a nemravné firemní mantry: Pokud to udělat lze, pak se to udělat musí. Pro zaslepené technokraty byly prostředky důležitější než cíle. Samotná likvidace židovského národa pozbyla důležitosti o to víc, neboť povznášející povahu technického úspěchu IBM ještě zintenzivňovaly fantastické zisky, které z něj poplynou. A to všechno v době, kdy se napříč celým světem táhly fronty na chleba. Jak to tedy celé fungovalo? Když se Hitler chopil moci, bylo hlavním cílem nacistů identifikovat a zničit židovskou komunitu v Německu, čítající 600 000 lidí. Pro nacisty nebyl Židem pouze někdo, kdo se hlásil k židovské národnosti. Byl jím každý, kdo byl židovské krve. A to bez ohledu na asimilaci, sňatky s příslušníky jiných náboženství, náboženské aktivity, nebo dokonce přestoupení ke křesťanství. Teprve poté, co byli Židé identifikováni, bylo možno se zaměřit na konfiskaci jejich majetku, jejich umístění do ghett, deportace a v konečném důsledku vyhlazení. Prohledat skrz naskrz obecní, církevní a vládní záznamy po celém Německu a později po celé Evropě systematickou metodou vzájemně propojených odkazů byl úkol tak ohromných rozměrů, že jeho zvládnutí by vyžadovalo počítač. Jenomže v roce 1933 žádný počítač neexistoval… Když chtěla Říše zahájit proti Židům systematickou kampaň s cílem zbavit je ekonomických a občanských práv a svobod, a tím je vyloučit z veřejného života, a později začít s hromadným přesunem evropských Židů z jejich domovů do ghett, opět se vynořil stejný problém: Úkol byl tak nepředstavitelně složitý, že by vyžadoval počítač… Když pro realizaci „konečného řešení“ vyvstala potřeba dostatečně výkonného přepravního systému, který by po železničních tratích dopravil Židy z evropských ghett do táborů smrti s načasováním tak přesným,

IBM_a_holokaust.indd 13

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

aby oběti mohly přejít přímo z dobytčáků do připravených plynových komor, koordinace byla úkolem natolik složitým, že by také vyžadovala počítač… Něco však přece jenom existovalo: děrné štítky IBM a jejich třídicí systém – předchůdce počítače. IBM prostřednictvím své pobočky v Německu proměnila Hitlerův program zničení Židů v technologickou misi a uskutečňovala ji tak úspěšně, až z toho jímá hrůza. Německá pobočka IBM se svým vlastním personálem a vybavením navrhovala, prováděla a dodávala Hitlerově Třetí říši nepostradatelnou technologickou pomoc nezbytnou k uskutečnění toho, co ještě nikdo nikdy nedokázal – k automatizované likvidaci lidské populace. Více než 2 000 takovýchto souprav, sestávajících vždy z několika přístrojů, bylo rozmístěno po celém Německu a tisíce dalších po Německem ovládané Evropě. Pracovní postupy vycházející z třídění děrných štítků byly zavedeny v každém větším koncentračním táboře. Lidé byli přemísťováni z místa na místo, systematicky nuceni upracovat se k smrti a jejich ostatky byly zkatalogizovány. A to všechno s ledovou automatičností. IBM v Německu, tehdy známá pod názvem Deutsche Hollerith-Maschinen Gesellschaft, zkráceně Dehomag, si nepočínala tak, že by Říši jednoduše prodala přístroje a poté odešla. Pobočky IBM, vědomy si požadavků svého ústředí v New Yorku, nadšeně vytvářely složitá zařízení a specializované aplikace přesně podle požadavků zákazníka, čímž realizovaly oficiální firemní filozofii. Nejvyšší vedení Dehomagu se skládalo ze zapálených přesvědčených nacistů, kteří byli po válce na základě svého členství ve straně zatčeni. IBM v New Yorku vždy věděla – a to od samého počátku v roce 1933 –, že nadbíhá nejvyšším složkám nacistické strany a s nimi také obchoduje. Firma v nacistické straně cílevědomě budovala své kontakty, aby mohla s Hitlerovou Říší neustále utužovat obchodní vztah. A to jak v Německu, tak v celé nacisty ovládané Evropě. Dehomag a ostatní pobočky IBM vytvářely aplikace přesně podle konkrétních přání zadavatele. Jejich technici si s kancelářemi říšských úřadů mezi sebou posílali makety děrných štítků tak dlouho, dokud sloupce s daty nevyhovovaly požadavkům; úplně stejně, jak by to dnes dělal nějaký návrhář softwaru. Děrné štítky bylo možno nechat navrhnout, vytisknout a koupit pouze u jednoho zdroje: IBM. Stroje se neprodávaly, pronajímaly se. A jejich pronájem, pravidelnou údržbu a zavádění zásadních technických vylepšení, dnes bychom řekli „upgrade“, obstarával pouze jediný zdroj: IBM. Pobočky IBM školily nacistické důstojníky a jejich

IBM_a_holokaust.indd 14

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

Stroj Hollerith ﬁrmy IBM původně vystavený v Muzeu holokaustu Spojených států. Stroj dnes již součástí stálé expozice není. (Sbírka Edwina Blacka, USHMM)

přisluhovače v celé Evropě, zakládaly filiálky a místní jednatelství, v nichž pracovali zaměstnanci IBM, kteří se mezi nimi čile přesouvali dle aktuálních potřeb. A při vyhledávání papíren pročesávaly každý kout, aby mohly produkovat až 1,5 miliardy děrných štítků ročně jen v samotném Německu. A co víc, křehkým strojům poskytovaly přibližně jednou za měsíc servis přímo tam, kde byly umístěny, a to dokonce i v koncentračním táboře nebo někde poblíž. Ústředí německé pobočky IBM v Berlíně uchovávalo duplikáty všech kódových knih, úplně stejně, jako by dnes jakákoli servisní služba IBM uchovávala zálohovaná data pro počítače. Neodbytně mě pronásledovala otázka, jejíž zodpovězení historikům dlouho unikalo. Němci měli vždycky seznamy židovských jmen. Zničehonic vtrhne komando hrozivě vypadajících esesáků na náměstí nějakého města a vyvěsí oznámení, aby se všichni uvedení na seznamu dalšího dne shromáždili na nádraží kvůli deportaci na Východ. Jak však nacisté tyto seznamy získali? Celá desetiletí to nikdo nevěděl. A jen velmi, velmi málo lidí se ptalo. Odpověď zní: sčítání lidu v Německu, která provedla a řídila IBM, a to díky pokročilé technologii pro registraci a sčítání obyvatel. IBM založil v roce 1896 německý vynálezce Herman Hollerith jako společ-

IBM_a_holokaust.indd 15

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

nost zajišťující sčítání lidu a zpracovávající výsledná data do souhrnných přehledů. Ovšem v době, kdy německá pobočka IBM formovala své ideové a technologické spojenectví s nacistickým Německem, se stalo účelem sčítání lidu a registrace něco úplně nového. Německá IBM vynalezla rasové sčítání lidu, tedy vytváření seznamů nikoli pouze podle náboženské příslušnosti, ale podle pokrevní linie, která se táhla celé generace nazpět. Právě toto byla data, po kterých nacisté tak dychtivě prahli. Nešlo o to Židy jen spočítat – ale Židy identifikovat. Registrace lidí a majetku byly jen jedním z mnoha využití, které nacistické Německo pro vysokorychlostní třídiče dat našlo. Příděly potravin se organizovaly podle databází, což umožnilo Německu nechat Židy vyhladovět. Identifikace, sledování a řízení otrocké pracovní síly se provádělo z velké části za pomoci děrných štítků. Ty dokonce umožňovaly vlakům jezdit přesně na čas a zároveň vést katalog jejich lidského nákladu. Německé železnice, Reichsbahn, největší zákazník Dehomagu, byly v přímém styku s nejvyšším vedením společnosti v Berlíně. Dehomag obstarával instalaci systému děrných štítků do vlakových dep po celém Německu, a nakonec po celé Evropě. Kolik toho IBM věděla? Část toho, co se dělo, se IBM po celých dvanáct let existence Říše dovídala prakticky denně. To nejhorší se IBM rozhodla raději nevědět: „Neptej se, nemluv!“ – tak zněl příkaz dne. Avšak úředníci IBM v New Yorku, běžně i Watsonovi osobní zástupci Harrison Chauncey a Werner Lier, byli téměř neustále v Berlíně nebo Ženevě, kde dohlíželi na aktivity společnosti a zajišťovali, aby mateřská společnost v New Yorku nebyla odříznuta od žádných zisků či obchodních příležitostí, které nacismus poskytoval. Když se podle zákonů Spojených států stal takovýto přímý kontakt nelegálním, úlohu spojovacího článku na sebe vzala švýcarská pobočka IBM. Ta neustále dodávala newyorskému ústředí informace a zároveň mu umožňovala důvěryhodným způsobem všechno popřít. Lze s jistotou říci, že během dvanácti let existence Říše procházela intenzita vzájemného spojenectví IBM a nacistického Německa nejrůznějšími proměnami, stejně jako celkové souvislosti, v nichž se tento vztah odehrával. Velmi bych si přál, aby čtenáři porozuměli celému příběhu v jeho kontextu. Pokud budete v knize všelijak přeskakovat, povede to nutně k chybným a mylným závěrům. Máte-li tedy v úmyslu si v knize jen tak zalistovat nebo si přečíst jen určité pasáže, nečtěte tuto knihu vůbec. Prosím vás o to. V žádném případě se nenechme mýlit – k holokaustu by došlo i bez IBM. Myslet si něco jiného by bylo závažnější chybou než pou-

IBM_a_holokaust.indd 16

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

hou mýlkou. Holokaust by se odehrál – a často tak tomu skutečně bylo – pomocí obyčejných kulek, pochodů smrti a hromadných vražd; a technologickým prostředkem pronásledování by bylo prosté pero a papír. Ovšem astronomické počty obětí, kterých se Hitlerovi podařilo dosáhnout zavražděním tolika milionů lidí tak rychle, nás nutí podrobně prozkoumat celý proces a určit v něm klíčovou roli automatizace a technologie. Je třeba definovat, kdo byl konkrétně zodpovědný a za co. Co mě přimělo hledat odpovědi na nezodpovězené otázky ohledně IBM a holokaustu? S realitou spolupodílnictví IBM na holokaustu jsem se střetl jednoho dne v roce 1993 při své návštěvě Muzea holokaustu Spojených států ve Washingtonu. Hned jako první exponát tam byl – prošpikovaný obvody, štěrbinami a dráty – na prominentním místě vystaven třídič štítků firmy IBM typu Hollerith D-11. A připevněná k přednímu panelu přístroje se nepřehlédnutelně blyštila cedulka IBM. Přístroj posléze vyměnili za menší verzi, protože se kolem něj shlukovalo tolik lidí, že se vytvářely zácpy. Popisek pouze sděloval, že IBM byla zodpovědná za organizaci sčítání lidu v roce 1933, kdy byli poprvé identifikováni Židé. O tom, jak se zapletla s nacistickým Německem, IBM zarytě mlčela. A proto, ačkoli výstavu vidělo 15 milionů lidí včetně většiny hlavních odborníků na holokaust, a navzdory úsilí předních historiků Muzea holokaustu, nebylo o tomto provokujícím exponátu nikomu známo o mnoho více, než uváděly krátký popisek u exponátu a pár stránek podpůrného výzkumu. Stále si pamatuji, jak jsem ten přístroj skoro hodinu upřeně pozoroval, a chvíli, kdy jsem se obrátil ke své matce a otci, kteří mě toho dne do muzea doprovázeli, a slíbil jim, že odhalím víc. Moji rodiče, pocházející z Polska, přežili holokaust. Mé matce se podařilo uniknout z dobytčáku při transportu do Treblinky. Při útěku po ní stříleli a byli přesvědčení, že střelbu nepřežila, takže ji jen ledabyle pohřbili do mělkého masového hrobu. Můj otec již předtím uprchl ze zástupu Židů hlídaných strážnými a objevil její nohu trčící ze sněhu. Oba uprchlíky provázel jen svit měsíce a odvaha, a přesto přežili navzdory zimě, hladu a Říši. Když vedle mě stáli o pět desetiletí později, v tělech měli stále úlomky střepin a kulek a jejich obraz zrcadlila skleněná vitrína s exponátem, mohli dát najevo jen svůj zmatek. Mou mysl v té chvíli tížily jiné otázky. Nacisti získali jména mých rodičů. Jak? Jak je tento lesklý, černo-béžovo-stříbrný přístroj, který tiše dřepí ve spoře osvětleném muzeu, spojen s miliony Židů a ostatních Evropanů, kte-

IBM_a_holokaust.indd 17

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

ří byli zavražděni? A to zavražděni nikoli jen v náhodném zlomku sekundy jako oběti válečného chaosu, ale během dvanáctileté groteskní a zdlouhavé kampaně, jejímž obsahem a cílem bylo nanejvýš organizované ponižování, zbavování atributů lidství a v konečném důsledku vyhlazení. Celá léta po tomto náhodném objevu jsem si v matných obrysech uvědomoval, že IBM se na holokaustu nějak podílela, přičemž její podíl spočíval v nějakém technologickém přínosu. A tuto skutečnost doposud nikdo neodhalil a neposkládal dohromady. Věděl jsem, že IBM neměla ve zvyku prostě jen čekat, až se nějaká vláda coby zákazník sama ohlásí. IBM nahromadila své jmění a vybudovala si pověst právě z toho důvodu, že v zásadě předvídala potřeby vlád a firem ještě dříve, než se objevily. A potom, ve vhodnou chvíli, nabídla, navrhla a doručila řešení přesně podle potřeb zákazníka. I když to třeba znamenalo, že svá technologická řešení musela realizovat pomocí vlastního personálu a vybavení. IBM vykonala právě tohle pro bezpočet vládních agentur, gigantických korporací a průmyslových společenství. Celá léta jsem si sliboval, že jednou zodpovím následující otázku: Kolik takových řešení IBM poskytla nacistickému Německu? Věděl jsem o prvotním řešení: sčítání lidu. Jenomže jak daleko IBM v tomto směru zašla? V roce 1998 jsem se vydal na strastiplnou cestu za odpověďmi na své otázky. Byl jsem tím jako posedlý. Postupoval jsem, aniž jsem měl jakoukoli finanční podporu nadačních fondů, grantů či vydavatelů. Začal jsem najímat tým výzkumníků, stážistů, překladatelů a asistentů, všechno na vlastní náklady. Brzy se tak rozvinula síť spolupracovníků po celých Spojených státech. Stejně tak tomu bylo v Německu, Izraeli, Anglii, Nizozemsku, Polsku a Francii. Tato síť se časem neustále rozrůstala. Přeživší holokaustu, děti přeživších, penzisté, studenti, kteří neměli k holokaustu žádný přímý vztah. A na druhé straně profesionální badatelé, významní archiváři a historici, a dokonce bývalí vyšetřovatelé z Norimberského procesu – ti všichni začali pátrat po dokumentaci. Ke konci se celého podniku účastnilo více než sto lidí, někteří bez přestávky celé měsíce, jiní jen několik hodin, kdy hledali v zapadlých, málo známých polských dokumentech klíčová slovní spojení. Aniž kdokoli z nich znal celý příběh, pátrali po klíčových slovech: sčítání lidu, statistika, seznamy, registrace, železnice, děrné štítky a soupis dalších témat by mohl pokračovat. Když je našli, materiály okopírovali a odeslali. Po mnoho týdnů do mé kanceláře proudily dokumenty v takovém množství, že jich bylo až sto za den.

IBM_a_holokaust.indd 18

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

Většinu mého týmu tvořili dobrovolníci. Všichni z nich se zapřisáhli, že budou dodržovat mlčenlivost. Závěry, které z našeho projektu nezvratně vyplývaly, každého ze zúčastněných šokovaly. A padl z nich na ně smutek. Motivace každého z nich byla velmi silná. Několik se mi jich svěřilo, že celé dny nemohli dobře spát, když pochopili souvislosti. Často mě povzbuzovala jejich slova, dodávala mi odvahy. Po dokončení této části projektu jsem nashromáždil více než 20 000 stránek dokumentace z padesáti archivů, knihovních sbírek, muzejních složek a jiných depozitářů. Během tohoto procesu jsem získal přístup k tisícům dříve tajných zpráv ministerstva zahraničí, Office of Strategic Services (Úřadu pro strategické služby) a vládních záznamů podléhajících zvláštnímu režimu. Další neznámé dokumenty nejasného původu a významu v držení evropských institucí nebyly nikdy přeloženy nebo nikoho nenapadlo, že by mohly být užitečné při vyšetřování tohoto druhu. Všechny jsme je uspořádali v mém soukromém ústředním archivu tak, aby zrcadlově zobrazovaly originální zdrojové složky archivů, z nichž byly pořízeny. Také jsme naskenovali a přeložili více než padesát memoárů i dalších knih vztahujících se k této tematice, a rovněž tehdejší technické a vědecké časopisy zabývající se děrnými štítky a statistikou, nacistické publikace a noviny tehdejší éry. Všechen tento materiál – především dokumenty, články z časopisů, novinové výstřižky a výtahy z knih – jsme opatřili křížovými odkazy pro každý měsíc. Jestliže nějaký dokument odkazoval k rozličným datům, byl zařazen v odpovídajícím množství kopií do příslušného množství složek, každé pro jeden měsíc z let 1933 až 1950. Poté byl obsah každé složky pro jeden měsíc dále opatřen křížovými odkazy podle zúžených hesel, jako třeba varšavské ghetto, sčítání lidu v Německu, bulharské železnice, Watson v Německu, Osvětim atd. Stohy dokumentů uspořádaných podle témat jsme rozestavěli vedle sebe, takže v mém domě zabíraly velkou část podlahy ve sklepě. Až šest lidí najednou přičinlivě přesouvalo kopie dokumentů z jedné hromady k jednomu tématu na jiné, od rána až do půlnoci. Stejný dokument se třeba mohl objevit i v pěti nebo šesti tematicky navršených sloupcích. Instalovali jsme vysokorychlostní kopírku s dvacetipřihrádkovým třídičem. Jen pohybovat se po sklepě mezi hromadami dokumentů z místa na místo vyžadovalo namáhavý tělocvik a někdy téměř akrobacii. Žádný z 20 000 dokumentů neměl podobu karty s hlavními hesly určené k rychlému prohlédnutí a zapamatování. Všechny měly mnohem složitější strukturu. Jestliže jste je zkoumali jednotlivě, žádný z nich

IBM_a_holokaust.indd 19

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

neodhaloval příběh, jehož byl součástí. Ve skutečnosti většina z nich sama o sobě vytvářela velice zavádějící obraz. Svůj skutečný význam získaly teprve, když jste je porovnali s množstvím jiných dokumentů, které se k nim vztahovaly. A častokrát dokumenty odhalující jejich pravý význam pocházely ze zdrojů bez jakéhokoli vztahu k dokumentům původním. Jinými slovy, všechny dokumenty byly kusy skládačky a obraz se neobjevil, dokud všechny její kousky, i ty nejmenší, nezapadly přesně na své místo. Pokusím se to ilustrovat na příkladu. Jedna zpráva IBM okrajově zmiňuje jakéhosi „pana Hendrickse“, který měl pro IBM dovézt nějaké jejich zařízení z Dachau. Totožnost a skutečný význam seržanta Hendrickse se mi podařilo odhalit až teprve porovnáním tohoto dokumentu s neznámou vojenskou statistickou zprávou objevenou v Národním archivu v Londýně. Náš úkol velmi znesnadňoval fakt, že mnohé zprávy a poznámky IBM byly nepodepsané nebo nedatované průklepy psané na psacím stroji, které navíc vědomě používaly neurčitá vyjádření, výrazy předem domluveného kódovaného jazyka, prázdné fráze nebo improvizovaný firemní těsnopis. Abych mohl rozluštit jejich obsah, nezbylo mi než se naučit tehdy užívaný firemní žargon. Některé jednotlivé dokumenty jsem studoval a zíral na ně celé měsíce, než se mi pomocí jiných objevených dokumentů podařilo vyjasnit jejich význam. Další příklad: Setkal jsem se s případem, kdy se IBM zmiňovala o sbírání „bodů“. Nakonec jsem zjistil, že „body“ znamenaly dosahování prodejních kvót, abyste se mohli stát členem prestižního klubu IBM – „Klubu sta procent“. IBM udržovala po celou dobu Hitlerovy éry prodejní kvóty. Někdy jsme na nějaké odhalení klíčového významu nenarazili, dokud jsme nevystopovali zdroj tři i čtyři kroky nazpět. Opět jeden příklad: Znovu jsem si pročítal anglický překlad dobře známé knihy o pronásledování nizozemských Židů od Jacoba Pressera. O předmětu našeho zájmu jsem tam nenašel nic. Pak mě napadlo požádat své výzkumníky v Nizozemsku, aby překontrolovali originální vydání. Zde nalezli osamocený odkaz na systém děrných štítků, bez jakékoli vysvětlující poznámky pod čarou. Až když jsme prozkoumali Presserův originální strojopis, objevili jsme okrajovou poznámku odkazující k nizozemskému archivnímu dokumentu, který spustil kaskádu informací o Nizozemsku. Když jsem se opětovně probíral sčítáním lidu v Rumunsku, zadal jsem překlad dvacetistránkových pamětí nějakého německého statistika a tam objevil jedinou větu, která potvrzovala, že se v Rumunsku používaly děrné štítky. Tuto infor-

IBM_a_holokaust.indd 20

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

maci jsem porovnal s jedním dopisem IBM, který uváděl, že firma právě stěhuje svá zařízení z Polska zdevastovaného válkou do Rumunska, aby pomohla s prováděním sčítání lidu v Rumunsku. Příběh IBM a holokaustu byl doslova roztříštěn do tisíců střepů. Pouze tím, že jsem je poskládal zase všechny dohromady, se mi podařilo vztyčit velkolepou skleněnou tabuli a teprve skrze ni jsem uviděl, co se doopravdy stalo. Zprávu o tom, do posledního detailu ověřenou, znovu vypráví tato kniha. Během mých výzkumů se mi dostalo mimořádné podpory od každého soukromého, veřejného i vládního zdroje v každé zemi. Politováníhodné bylo jediné odmítnutí, s nímž jsem se setkal. Přišlo od samotné IBM, která mé žádosti o přístup k dokumentům a poskytnutí rozhovoru odpírala. Nebyl jsem sám, koho to potkalo. Od druhé světové války firma zatvrzele odmítala spolupráci s autory knih. Doslova každá současná kniha o IBM, ať napsaná váženými historiky obchodu, nebo bývalými zaměstnanci IBM, obsahuje zmínku, že firma odmítla s autorem jakýmkoli způsobem spolupracovat. Nakonec se mi však přece jen podařilo zjednat si k dokumentům řádný přístup. A stovky dokumentů IBM mi byly předloženy k dispozici. Přečetl jsem je všechny. Za každou poznámkou pod čarou, která se v textu vyskytuje, stojí šanon s uspořádanými složkami obsahujícími přesné kopie veškerých dokumentů potřebných k tomu, aby dokázaly pravdivost každé věty v této knize; a to okamžitě a kdykoli na požádání. Abych měl naprostou jistotu, sestavil jsem tým badatelů a archivářů – na slovo vzatých pedantů a svárlivých hnidopichů ochotných se do nekonečna přít o každičký detail – a požádal je, ať v knize zkontrolují každou jednotlivou větu a kolektivně se přesvědčí, že každý fakt, i jen zlomek faktu, je zaštítěn nezbytnou dokumentací, kde jsou důkazy černé na bílém. Při rekonstrukci faktů mě na každé stránce vedly dva principy: kontext a důsledky. Pro ilustraci uvedu příklad: Ačkoli jsem měl přístup k množství důvěrných informací diplomatického a zpravodajského charakteru, pečlivě jsem se soustředil na to, co bylo o krutostech páchaných na Židech a o podmínkách velmi znesnadňujících jejich život v tehdejší Evropě veřejně známo v médiích. To je také důvod, a čtenáři si toho jistě povšimnou, proč se v textu tolik opírám o články z New York Times. Cituji New York Times nikoli proto, že tyto noviny vycházely ve velkém nákladu, přinášely spolehlivé zprávy z ověřených zdrojů a používaly je i vládní orgány k informování veřejnosti, nýbrž proto, že výkonní pracovníci IBM,

IBM_a_holokaust.indd 21

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

včetně Thomase Watsona, měli své ústředí v New Yorku. Kdyby tehdy žili v Chicagu, citoval bych Chicago Tribune. Kdyby sídlili dejme tomu v Clevelandu, citoval bych Cleveland Plain Dealer. Čtenáři si také všimnou, že velmi často reprodukuji přesně slova, jichž mezi sebou ředitelé užívali v telegramech, dopisech nebo přepisech telefonních hovorů. Čtenáři tak mohou sami posoudit, co přesně kdo řekl a v jakém kontextu. Až na pár skromných výjimek (viz Bibliografická poznámka) postrádá literatura o holokaustu sebemenší zmínku o Hollerithových strojích – v přímém kontrastu s nepřehlédnutelným umístěním jednoho z nich v Muzeu holokaustu Spojených států. Historici se těžko mohou bránit tím, že o tom nikde není ani zmínka. Veřejné dokumenty zde byly pořád a v hlavních světových archivech jsou doslova miliony snímků a stránek dokumentů o holokaustu. Mnoho z těchto materiálů si jednoduše nikdo nikdy nevyhledal, mnoho z nich bylo nedostupných a některé jsou chybně časově zařazeny anebo se jeví jako pouhé nedůležité administrativní detaily provozu nějaké firmy. Jiné jsou velmi dobře známy, jako třeba Heydrichova instrukce z roku 1939 nařizující shromáždit židovské komunity poblíž železničních tratí, jenomže opakované zmínky o provedení sčítání lidu všichni jednoduše přehlíželi. Skutečnost, že dokumenty jsou neznámé, nesrozumitelné, všelijak zapadlé a roztroušené všude možně, představuje obtíže pro každého, kdo by se chtěl jejich zkoumání ujmout. Ještě větší obtíž spočívá v tom, že vyšetřování tohoto druhu od vás vyžaduje, abyste byli experti na historii holokaustu před počátkem války i po jejím propuknutí, na historii mechanizace v postindustriální revoluci, historii technologií se zvláštním důrazem na archaický systém děrných štítků, a zároveň abyste rozuměli ekonomice Říše, nadnárodním korporacím a vyznali se v záludnostech nekalých finančních praktik. A k tomu potřebujete mezi sebou porovnat informace pro množství zemí, než složíte celkový obraz. Stejně důležitý je fakt, že dokud jsem neprověřil dokumenty IBM, vězela polovina obrazu úplně v temnotě. A zase znovu, dokumenty samy o sobě nic neříkají. Promluví teprve jako celek. Naštěstí jsem znal říšskou ekonomiku a mezinárodní obchod z práce na své předchozí knize The Transfer Agreement a také měl znalosti počítačového průmyslu i léta zkušeností investigativního novináře specializovaného na korporátní kriminalitu. Přistoupil jsem k tomuto projektu jako k typickému, snad přímo velkolepému vyšetřování podezřelého chování firmy.

IBM_a_holokaust.indd 22

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

Ovšem s jedním dramatickým rozdílem: Šlo o chování, které ovlivnilo život a smrt milionů lidí. Vytvořit skupinu odborníků, kteří zkontrolují rukopis, než jej bude možné publikovat, byl náročný proces sám o sobě. Nesháněl jsem pouze přední historiky holokaustu, ale odborníky na nejrůznější specializované a velmi okrajové obory zabývající se takovými tématy jako vichistická Francie, Rumunsko, sčítání lidu a pronásledování. Navíc jsem se radil s historiky obchodu, technickými specialisty, účetními, právníky – odborníky na reparace a válečné zločiny firem, s vyšetřovatelem, který byl členem původního týmu obžaloby v Norimberském procesu, s expertem na vojenskou zpravodajskou technologii v době války, a dokonce s bývalým zvláštním agentem FBI se specializací na finanční kriminalitu. Chtěl jsem na celou problematiku získat pohled z co nejširšího spektra. Výrazná změna perspektivy byla zřejmě tím rozhodujícím důvodem, proč vztah mezi IBM a holokaustem nikdo nikdy nezkoumal. Když jsem v roce 1984 psal knihu The Transfer Agreement, vůbec nikdo se nechtěl zaměřit na finance a majetek. Dnes o tom tématu mluví každý. Doba, která formovala myšlení většiny znalců holokaustu, leží před věkem počítačů, a je ještě vzdálenější věku informací. Dnes úplně každý zcela samozřejmě chápe, jakým způsobem lze využít technologii pro účely války i míru. A my se dnes můžeme vrátit a podívat se na tytéž dokumenty v novém světle. Mnohé z nás věk počítačů a informací okouzlil. Ani mně se to nevyhnulo. Postupem času jsem si však začal uvědomovat něco, co dlouho mojí pozornosti unikalo a z čeho pro mě vyplynul závěr, který je dnes zdrojem mého trápení. Jako syna přeživších holokaust mě tento závěr přivádí k úplně nové kvalitě svědomí. Nazývám ji věkem uvědomění, kdy se ohlížíme a zamýšlíme nad vlnami technologií, které se přes nás převalily. Jestliže neporozumíme tomu, jak nacisté získali jména, v budoucnu někdo sestaví další seznamy proti dalším lidem. Příběh IBM a holokaustu je jenom začátek. Mohl bych napsat dvacet knih na základě dokumentů, které jsem odkryl, jednu pro každou zemi v Evropě. Mým odhadem je dalších 100 000 dokumentů roztroušeno po sklepních prostorách a podnikových archivech ve Spojených státech i Evropě. Archiváři firem by si měli poznamenat: Tyto dokumenty mají nějaký vztah ke zločinu a nesmí se přemísťovat, pozměňovat nebo ničit. Je nezbytné je přestěhovat do vhodných archivních institucí, které jsou

IBM_a_holokaust.indd 23

3.10.2017 19:12:46

Ú VO D

schopny zajistit k nim bezprostřední a okamžitý přístup znalcům a žalobcům válečných zločinů, aby proces hledání zodpovědnosti mohl nadále pokračovat (viz Hlavní zdroje). Jedině tím, že odhalíme a prozkoumáme, k čemu skutečně došlo, může náš svět technologií nakonec přijmout tak důvěrně známé motto: Nikdy víc. Edwin Black Washington, D.C.

IBM_a_holokaust.indd 24

3.10.2017 19:12:46

ČÁST PRVNÍ

Děrný štítek Hollerith firmy IBM vytvořený přesně podle zadaných požadavků Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS a pro jeho potřeby, kolem roku 1942. Na horním okraji štítku je patrná firemní identifikační značka německé pobočky IBM Dehomag – Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft (tisk drobným písmem). (Sbírka Edwina Blacka, USHMM)

IBM_a_holokaust.indd 25

3.10.2017 19:12:46

Thomas J. Watson, kolem roku 1920. (SbĂrka Edwina Blacka, Archiv korporace IBM)

IBM_a_holokaust.indd 26

3.10.2017 19:12:47

Edwin Black IBM A HOLOKAUST

Strategické spojenectví mezi nacistickým německem a největší americkou korporací Z anglického originálu IBM and the Holocaust, vydaného nakladatelstvím Dialog Press v USA v roce 2012 přeložil Martin Lukeš Obálku zhotovil David Dvořák s využitím originálního grafického návrhu Redigoval Filip Hladík Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 680 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, Praha 5, 150 00, v roce 2017 jako svou 9317. publikaci Sazbu zhotovila TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

IBM_a_holokaust.indd 680

3.10.2017 19:13:36